—

určil, že se nejedná o protiprávní státní podporu, zrušil článek 1 napadeného rozhodnutí C(2019) 2526 final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností, a to v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto, že se jedná o protiprávní státní podporu, a zrušil povinnost uloženou Spojenému království zajistit navrácení údajné protiprávní státní podpory, kterou měla žalobkyně v této souvislosti obdržet (články 2 a 3 napadeného rozhodnutí),

—

podpůrně zrušil články 2 a 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž je Spojenému království uložena povinnost zajistit, aby žalobkyně navrátila údajnou státní podporu, a

—

v každém případě uložil Komisi náhradu nákladů řízení vynaložených žalobkyní.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně pochopila kontext, cíl a fungování pravidel Spojeného království týkajících se ovládaných zahraničních společností („Controlled Foreign Company“, CFC), pokud jde o režim neobchodních finančních zisků. Závěry Komise v napadeném rozhodnutí jsou založeny na souboru zjevných pochybení. Konkrétně se Komise dopustila zjevného pochybení, pokud jde o pochopení daňového systému Spojeného království jako celku a cílů režimu CFC a pokud jde o specifický předmět daňového osvobození příjmů z financování v rámci skupiny a o vymezení způsobilých úvěrových vztahů.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně chápe daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny jako daňové osvobození, a tudíž jako zvýhodnění. V případě neobchodních finančních zisků je daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny režimem pro určení osoby povinné k dani a je součástí vymezení působnosti pravidel CFC, a nikoli selektivním zvýhodněním. Komise neposkytla žádnou kvantitativní analýzu, která by prokazovala, že se jedná o zvýhodnění, a bez přesvědčivých důkazů o tom, že dané opatření vede ke zvýhodnění, nemůže napadené rozhodnutí obstát.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně určila referenční systém pro posouzení účinků pravidel CFC a nesprávně považovala pravidla CFC jako soubor pravidel odlišný od obecného systému korporační daně Spojeného království. Komise nepochopila správně cíl pravidel CFC a pominula prostor pro uvážení náležející Spojenému království.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise ve své analýze státní podpory dopustila zjevných pochybení a použila nesprávná kritéria při posuzování otázky srovnatelnosti. Komise neuznala odlišnou úroveň rizika v souvislosti se základem daně ve Spojeném království v případě půjčování skupině podléhající dani ve Spojeném království a v případě půjčování skupině, která ve Spojeném království dani nepodléhá, a nelogicky dospěla k závěru, že vnitroskupinové půjčování je srovnatelné s půjčování třetím subjektům.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že i za předpokladu, že by předmětná opatření CFC představovala prima facie podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, v napadeném rozhodnutí byl učiněn nesprávný závěr, že neexistuje odůvodnění, kterým by bylo možné obhájit slučitelnost těchto opatření s unijními pravidly státních podpor. Napadené rozhodnutí je navíc nelogické a vnitřně rozporné, neboť Komise správně uznala, že kapitola 9 části 9A Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o dani (mezinárodní a jiná ustanovení) z roku 2010] je odůvodněná v případech, kdy jediným důvodem pro uplatnění zdanění CFC podle alternativní úpravy obsažené v kapitole 5 uvedené části 9A by bylo kritérium „kapitálu vázaného na Spojené království“, neboť toto kritérium může být v praxi neúměrně obtížné uplatnit, přičemž Komise zároveň tvrdí, bez podání odpovídajícího odůvodnění, že uvedená kapitola 9 není nikdy odůvodněná v případech, kdy kritérium významných rozhodovacích funkcí by vedlo k uplatnění zdanění CFC podle uvedené kapitoly 5. Kritérium významných rozhodovacích funkcí je totiž v praxi neúměrně obtížné uplatnit, takže Komise měla shledat, že uvedená kapitola 9 je odůvodněná i v kontextu tohoto kritéria, a měla tedy učinit závěr, že se nejedná o státní podporu.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že pokud by bylo napadené rozhodnutí potvrzeno, jeho výkon prostřednictvím navrácení údajné státní podpory ze strany žalobkyně by porušoval základní zásady unijního práva, včetně svobody usazování a svobody poskytování služeb, přičemž je třeba mít na paměti, že v případě žalobkyně se příslušné CFC nacházejí v jiných členských státech.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že příkaz k zajištění navrácení podpory obsažený v napadeném rozhodnutí je neopodstatněný a v rozporu se základními unijními zásadami.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nepodala odpovídající odůvodnění k zásadním bodům napadeného rozhodnutí, jako je závěr, že zdanění CFC podle uvedené kapitoly 5 by mohlo být uplatněno s použitím kritéria významných rozhodovacích funkcí bez obtíží či neúměrné zátěže.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že napadené rozhodnutí porušuje rovněž zásadu žádné správy, která požaduje, aby Komise zajistila ve svých správních postupech transparentnost a předvídatelnost a vydávala svá rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Není přiměřené, když vydání rozhodnutí o zahájení vyšetřování v projednávané věci trvalo Komisi déle než čtyři roky a když rozhodla déle než šest let poté, co sporné opatření nabylo účinnosti.