Žaloba podaná dne 8. listopadu 2019 – Rio Tinto European Holdings a další v. Komise

(Věc T-762/19)

(2020/C 45/36)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: Rio Tinto European Holdings Ltd (Londýn, Spojené království), Rio Tinto International Holdings Ltd (Londýn) a Rio Tinto Simfer UK Ltd (Londýn) (zástupci: N. Niejahr a B. Hoorelbeke, advokáti, A. Stratakis a P. O’Gara, Solicitors)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhují, aby Tribunál:

—

zrušil rozhodnutí Komise (EU) 2019/1352 ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností (Úř. věst. 2019, L 216, s. 1), v rozsahu, v němž konstatuje, že údajné opatření podpory představuje podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU a nařizuje její vrácení spolu s úroky, a to i od žalobkyň;

—	podpůrně, zrušil články 2, 3 a 4 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž nařizuje vrácení neslučitelné podpory spolu s úroky, a to i od žalobkyň;

—	rozhodl, že Komise ponese vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení, které v souvislosti s řízením vynaložily žalobkyně.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobkyně pět žalobních důvodů.

První žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila čl. 107 odst. 1 SFEU tím, že konstatovala, že údajné opatření podpory představuje selektivní výhodu:

pro společnosti využívající 75 % osvobození pro nízkorizikové způsobilé úvěrové vztahy, protože Komise

—	nesprávně určila jako referenční systém režim Spojeného království pro ovládané zahraniční společnosti;

—

se dopustila nesprávného právního posouzení, když konstatovala, že 75 % osvobození představuje odchylku od referenčního daňového systému z důvodu, že

(i)	konstatování odchylky bylo chybně založeno na legislativní technice;

(ii)	kritérium významných rozhodovacích funkcí není hlavním kritériem režimu Spojeného království pro ovládané zahraniční společnosti; a

(iii)

způsobilé a nezpůsobilé úvěrové vztahy se nenachází ve stejné právní a skutkové situaci a v každém případě se dopustila nesprávného právního posouzení tím, že obdobně použila ustanovení směrnice Rady (EU) 2016/1164 (1), nebo z nich nepřímo vycházela;

—

se dopustila nesprávného skutkového a právního posouzení, když konstatovala, že 75 % osvobození není odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému stejně jako daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny, které se uplatní na neobchodní finanční zisky, které spadají pod oddíl 371 EC Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o daních z roku 2010 (mezinárodní a jiná ustanovení)].

pro společnosti využívající osvobození od daně pro odpovídající úrok, protože Komise

—	nesprávně určila jako referenční systém režim Spojeného království pro ovládané zahraniční společnosti;

—

se dopustila nesprávného právního posouzení, když konstatovala, že osvobození od daně pro odpovídající úrok představuje odchylku od referenčního daňového systému z důvodu, že

(i)	konstatování odchylky bylo chybně založeno na legislativní technice a kritérium významných rozhodovacích funkcí není hlavním kritériem pro režim Spojeného království pro ovládané zahraniční společnosti;

(ii)	daňoví poplatníci, kteří mají nárok na osvobození od daně pro odpovídající úrok, se nenachází ve stejné právní a skutkové situaci jako daňoví poplatníci, kteří tento nárok nemají.

—	se dopustila nesprávného skutkového a právního posouzení, když konstatovala, že osvobození od daně pro odpovídající úrok není odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

2.	Druhý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila čl. 107 odst. 1 SFEU tím, že neprokázala, že údajné opatření podpory by mohlo ovlivnit obchod mezi členskými státy a že hrozilo narušení hospodářské soutěže.

3.	Třetí žalobní důvod předložený podpůrně vycházející z tvrzení, že Komise porušila článek 49 SFEU tím, že údajné opatření podpory kvalifikovala jako neslučitelnou státní podporu, která není v rozporu se svobodou usazování zakotvenou v článku 49 SFEU.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z tvrzení, že Komise porušila obecnou zásadu rovného zacházení a zásadu zákazu diskriminace tím, že

—	zacházela s neobchodními finančními zisky ze způsobilých úvěrů stejně jako s neobchodními finančními zisky z nezpůsobilých úvěrů; a

—	zacházela s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny rozdílně v závislosti na tom, zda neobchodní finanční zisky spadají pod oddíl 371 EB nebo pod oddíl 371 EC Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o daních z roku 2010 (mezinárodní a jiná ustanovení)].

Pátý žalobní důvod předložený podpůrně vycházející z tvrzení, že i pokud by údajné opatření podpory spadalo do rozsahu působnosti čl. 107 odst. 1 SFEU, Komise porušila čl. 16 odst. 1 nařízení Rady (EU) 2015/1589 (2) tím, že nařídila, aby příjemci údajného opatření podpory vrátili částky údajně neslučitelné podpory, protože takovéto navrácení je v rozporu s obecnými zásadami unijního práva, zejména se zásadou legitimního očekávání a zásadou právní jistoty.

(1) Směrnice Rady (EU) 2016/1164 ze dne 12. července 2016, kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu (Úř. věst. 2016, L 193, s. 1).

(2) Nařízení Rady (EU) 2015/1589 ze dne 13. července 2015, kterým se stanoví prováděcí pravidla k článku 108 Smlouvy o fungování Evropské unie (Úř. věst. 2015, L 248, s. 9).