—

konstatoval neexistenci protiprávní státní podpory, zrušil článek 1 rozhodnutí Komise ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností, v rozsahu, v němž konstatuje existenci protiprávní státní podpory, a zrušil povinnost Spojeného království získat zpět údajnou protiprávní státní podporu, kterou v tomto kontextu obdržely žalobkyně (články 2 a 3 napadeného rozhodnutí);

—

podpůrně zrušil články 2 a 3 napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž požadují, aby Spojené království získalo od žalobkyň zpět údajnou státní podporu, a

—

každopádně uložil Komisi náhradu nákladů vynaložených žalobkyněmi v tomto řízení.

1.

První žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně pochopila kontext, cíl a fungování pravidel Spojeného království týkajících se ovládaných zahraničních společností, pokud jde o zacházení s neobchodními finančními zisky. Závěry, které Komise učinila v napadeném rozhodnutí, jsou založeny na kumulativních zjevných pochybeních. Komise se zejména dopustila zjevných pochybení týkajících se pochopení celkového daňového systému Spojeného království, pochopení cílů systému ovládaných zahraničních společností, konkrétního rozsahu daňového osvobození příjmů z financování v rámci skupiny a definice způsobilých úvěrových vztahů.

2.

Druhý žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně chápe daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny jako osvobození od daně, a tedy výhodu. Pokud jde o neobchodní finanční zisky, daňové osvobození příjmů z financování v rámci skupiny představuje daňové ustanovení a součást definice omezení pravidel týkajících se ovládaných zahraničních společností, a nikoliv selektivní výhodu. Komise neposkytla kvantitativní analýzu, aby prokázala, že se jedná o výhodu, a při neexistenci přesvědčivého důkazu, že dotčené opatření má za následek poskytnutí výhody, nemůže napadené rozhodnutí zůstat v platnosti.

3.

Třetí žalobní důvod vychází z toho, že Komise nesprávně určila referenční systém pro posouzení účinků pravidel týkajících se ovládaných zahraničních společností a nesprávně identifikovala tato pravidla jako celek pravidel odlišný od celkového systému korporátní daně ve Spojeném království. Komise nesprávně pochopila cíl pravidel týkajících se ovládaných zahraničních společností a nezohlednila prostor Spojeného království pro uvážení.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vychází z toho, že se Komise dopustila zjevných pochybení ve své analýze týkající se státní podpory a při přezkumu otázky srovnatelnosti uplatnila nesprávná kritéria. Komise neuznala odlišnou míru rizika základu daně ve Spojeném království, pokud jde půjčky poskytnuté subjektu skupiny, který podléhá dani ve Spojeném království, a půjčky poskytnuté subjektu skupiny, který dani ve Spojeném království nepodléhá, a iracionálně dospěla k závěru, že půjčky v rámci skupiny jsou srovnatelné s půjčkami třetí osobě.

5.

Pátý žalobní důvod vychází z toho, že i za předpokladu, že by sporná opatření týkající se ovládaných zahraničních společností představovala podporu ve smyslu čl. 107 odst. 1 SFEU, je v napadeném rozhodnutí učiněn chybný závěr, že nic nemůže odůvodnit slučitelnost sporných opatření s unijními pravidly v oblasti státních podpor. Napadené rozhodnutí je navíc iracionální a nekonzistentní, jelikož Komise správně uznala, že kapitola 9 části 9A Taxation (International and Other Provisions) Act 2010 [zákon o (mezinárodních a jiných) daňových ustanoveních z roku 2010] je odůvodněná, pokud by jediným důvodem uplatnění daně z ovládaných zahraničních společností podle hypotézy uvedené v kapitole 5 dané části 9A bylo kritérium „kapitálu spojeného se Spojeným královstvím“, z důvodu, že toto kritérium může být v praxi nadmíru obtížně použitelné, avšak současně bez jakéhokoliv vhodného odůvodnění tvrdí, že uvedená kapitola 9 nemůže být nikdy odůvodněná v případech, kdy by kritérium významných rozhodovacích funkcí vyvolalo uplatnění daně z ovládaných zahraničních společností podle uvedené kapitoly 5. Ve skutečnosti je kritérium významných rozhodovacích funkcí v praxi nadmíru obtížně použitelné, takže Komise měla konstatovat, že uvedená kapitola 9 je také odůvodněná s ohledem na toto kritérium, a měla tady dospět k závěru, že se nejedná o státní podporu.

6.

Šestý žalobní důvod vychází z toho, že výkon napadeného rozhodnutí prostřednictvím vrácení údajné státní podpory žalobkyněmi, bude-li toto rozhodnutí potvrzeno, by porušilo základní zásady unijního práva, mj. svobodu usazování a svobodu poskytování služeb, jelikož v případě žalobkyň jsou dotčené ovládané zahraniční společnosti usazené v jiných členských státech.

7.

Sedmý žalobní důvod vychází z toho, že inkasní příkaz založený na napadeném rozhodnutí je neopodstatněný a v rozporu se základními unijními zásadami.

8.

Osmý žalobní důvod vychází z toho, že Komise neposkytla dostatečné odůvodnění základních prvků napadeného rozhodnutí, například závěru, že daň z ovládaných zahraničních společností stanovená v uvedené kapitole 5 by mohla být bez problémů nebo bez nadměrné zátěže použita na základě kritéria významných rozhodovacích funkcí.

9.

Devátý žalobní důvod vychází z toho, že napadené rozhodnutí porušuje rovněž zásadu řádné správy, která Komisi ukládá transparentnost a předvídatelnost v rámci správních řízení a vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Ze strany Komise je nepřiměřené, aby své rozhodnutí o zahájení šetření v projednávaném případě přijala po více než čtyřech letech a konečné rozhodnutí vydala více než šest let poté, co sporné opatření nabylo účinnosti.