—

zrušil rozhodnutí žalované C(2019) 2526 Final ze dne 2. dubna 2019 o státní podpoře SA.44896 o státní podpoře SA.44896, kterou poskytlo Spojené království v souvislosti s daňovým osvobozením příjmů z financování v rámci skupiny („Group Financing Exemption“) týkajícím se ovládaných zahraničních společností;

—

uložil žalované náhradu nákladů řízení.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že Komise nesprávně uplatnila čl. 107 odst. 1 SFEU nebo se dopustila zjevně nesprávného posouzení při volbě referenčního rámce pro analýzu daňového režimu. Komise měla za referenční rámec vzít režim daně z příjmů právnických osob ve Spojeném království, nikoli pouze režim pro ovládané zahraniční společnosti („Controlled Foreign Companies“, dále jen „režim CFC“) jako takový.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při použití čl. 107 odst. 1 SFEU nebo zjevně nesprávného posouzení tím, že zaujala nesprávný přístup k analýze režimu CFC. V bodech 124 až 126 odůvodnění napadeného rozhodnutí nesprávně považovala opatření kapitoly 9 části 9A zákona o dani z roku 2010 (mezinárodní a jiná ustanovení) za formu výjimky z obecného daňového zatížení podle kapitoly 5 tohoto zákona.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při použití čl. 107 odst. 1 SFEU tím, že v bodech 127 až 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí měla za to, že kritérium selektivity bylo splněno tím, že s podniky ve skutkově a právně srovnatelných situacích bylo zacházeno rozdílně.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že „plné“ osvobození podle oddílu 371IB zákona o dani z roku 2010 (mezinárodní a jiná ustanovení) je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že 75 % osvobození podle oddílu 371ID zákona o dani z roku 2010 (mezinárodní a jiná ustanovení) je odůvodněno povahou a celkovou strukturou daňového systému.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že uložení daňového zatížení na zahraniční ovládané osoby, které splňují výjimky upravené v uvedené kapitole 9, by v rozporu s článkem 49 SFEU narušilo svobodu usazování žalobkyň.

7.

Sedmý žalobní důvod vycházející z toho, že došlo ke zjevně nesprávnému posouzení v souvislosti s 75 % osvobozením a otázkou pevného podílu.

8.

Osmý žalobní důvod vycházející z toho, že rozhodnutí Komise není v souladu s obecnými zásadami unijního práva týkajícími se zákazu diskriminace nebo rovného zacházení.

9.

Devátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení tím, že obdobně uplatnila či příliš spoléhala na znění směrnice Rady (EU) 2016/1164 (1), kterou se stanoví pravidla proti praktikám vyhýbání se daňovým povinnostem, které mají přímý vliv na fungování vnitřního trhu, která nebyla ratione temporis použitelná.

10.

Desátý žalobní důvod vycházející z toho, že se Komise dopustila nesprávného právního posouzení při použití čl. 107 odst. 1 SFEU tím, že v bodě 176 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že existuje skupina příjemců (která zahrnovala žalobkyně) a že tito příjemci (žalobkyně) získali podporu, která musí být navrácena podle čl. 2 odst. 1 napadeného rozhodnutí.