12.8.2019   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 270/52

Žaloba podaná dne 28. června 2018 — Iccrea Banca v. SRB

(Věc T-400/19)

(2019/C 270/54)

Jednací jazyk: italština

Účastníci řízení

Žalobkyně: Iccrea Banca SpA Istituto Centrale del Credito Cooperativo (Řím, Itálie) (zástupci: P. Messina, F. Isgrò a A. Dentoni Litta advokáti)

Žalovaný: Jednotný výbor pro řešení krizí

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

A)

—

zrušil rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí SRB/ES/SRF/2019/10 ze dne 16. dubna 2019 a případně přílohy tohoto rozhodnutí, jakož i veškerá další rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí, byť jsou neznámá, na základě kterých Banca d’Italia přijala rozhodnutí č. 0543938/19 ze dne 24. dubna 2019 a č. 0733800/19 ze dne 7. června 2019;

—

uložil uhrazení náhrady škody Iccrea Banca, kterou jí způsobil Jednotný výbor pro řešení krizí při výkonu svého úkolu stanovení příspěvků dlužných žalobkyní, a která spočívá v nadměrných platbách, které jí byly uloženy.

B)

Podpůrně:

—

prohlásil, že čl. 5 odst. 1 písm. a) a f) nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (1), je neplatný z důvodu porušení základních zásad práva Společenství, zvláště zásad rovného zacházení, zákazu diskriminace a proporcionality, jak jsou zakotveny v článku 2 SEU a vyloženy Soudním dvorem Evropské unie.

C)

V každém případě uložil Jednotnému výboru pro řešení krizí náhradu nákladu řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Žaloba je namířena proti rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí SRB/ES/SRF/2019/10 ze dne 16. dubna 2019 a přílohám tohoto rozhodnutí, jakož i veškerým dalším rozhodnutím Jednotného výboru pro řešení krizí, byť jsou neznámá, na základě kterých byly určeny příspěvky dlužné žalobkyní podle nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí.

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně čtyři žalobní důvody.

1.

První žalobní důvod vycházející z nedostatečného šetření, nesprávného posouzení skutkového stavu, porušení a nesprávného použití čl. 5 [odst. 1] písm. a) nařízení 2015/63, jakož i porušení zásad zákazu diskriminace a řádné správy.

—

Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že Jednotný výbor pro řešení krizí nesprávně použil čl. 5 [odst. 1] písm. a) nařízení 2015/63 při výpočtu příspěvků dlužných žalobkyní, jelikož nezohlednil závazky uvnitř skupiny.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z nedostatečného šetření, nesprávného posouzení skutkového stavu, porušení a nesprávného použití čl. 5 [odst. 1] písm. f) nařízení 2015/63, jakož i porušení zásad zákazu diskriminace a řádné správy.

—

Žalobkyně v tomto ohledu tvrdí, že Jednotný výbor pro řešení krizí nesprávně použil čl. 5 [odst. 1] písm. f) nařízení 2015/63 tím, že vytvořil situaci dvojího započítávání.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z protiprávního jednání orgánu Evropské unie, které zakládá mimosmluvní odpovědnost podle článku 268 SFEU.

—

Žalobkyně v tomto ohledu uvádí, že jednání Jednotného výboru pro řešení krizí zahrnuje všechny předpoklady, které evropská judikatura požaduje pro nároky na náhradu škody, a to protiprávnost přičitatelnou orgánu, skutečnou existenci škody a existenci příčinné souvislosti mezi údajným jednáním a tvrzenou škodou.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející podpůrně a incidenčně z porušení zásad efektivity, rovnocennosti a rovného zacházení a z toho plynoucí nepoužitelnosti nařízení č. 2015/63.

—

V tomto ohledu žalobkyně tvrdí, že jakýkoli rozpor mezi uvedeným nařízením a situací žalobkyně porušuje uvedené zásady, neboť subjektům nacházejícím se ve stejné skutkové situaci jako Iccrea by byly sníženy příspěvky, což by vedlo k protiprávnímu zhoršování postavení žalobkyně s důsledkem, že s podobnými situacemi by se zacházelo odlišně.

(1)  Úř. věst. 2015, L 11, s. 44.