1

Žalobou podanou na základě článku 263 SFEU žalobkyně, společnost Nord Stream 2 AG, požaduje zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/692 ze dne 17. dubna 2019, kterou se mění směrnice 2009/73/ES o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem (Úř. věst. 2019, L 117, s. 1; dále jen „napadená směrnice“).

2

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (Úř. věst. 2009, L 211, s. 94) je součástí širšího regulačního rámce nazvaného „Třetí energetický balíček“. Účelem směrnice 2009/73 je stanovit společná pravidla pro přepravu, distribuci, dodávky a skladování zemního plynu s cílem umožnit přístup na trh a podpořit spravedlivou a nediskriminační hospodářskou soutěž.

3

Směrnice 2009/73 stanoví k dosažení uvedeného účelu několik povinností. V tomto ohledu uvedená směrnice zejména stanoví v článku 9 povinnost oddělit přepravní soustavy od provozovatelů přepravních soustav a v článku 32 zavádí systém pro přístup třetích osob k plynárenským přepravním a distribučním soustavám, jakož i k zařízením pro zkapalněný zemní plyn (LNG), a to na základě zveřejněných sazeb, který musí být uplatňován objektivně a bez diskriminace mezi uživateli soustavy (dále jen společně „povinnosti stanovené směrnicí 2009/73“).

4

Článek 36 směrnice 2009/73 v zásadě stanoví, že novým plynárenským infrastrukturám, například propojovacímu vedení, zařízením LNG a skladovacím zařízením mohou být na základě žádosti uděleny na vymezenou dobu výjimky z povinností stanovených uvedenou směrnicí, za podmínek uvedených v odstavci 1 uvedeného článku.

5

Žalobkyně je společnost založená podle švýcarského práva, jejímž jediným akcionářem je ruská veřejná akciová společnost (PJSC) Gazprom. Odpovídá za plánování, výstavbu a provozování plynovodu Nord Stream 2.

6

Stejně jako plynovod „Nord Stream 1, který se skládá ze soustavy dvou potrubních vedení, jejíž výstavba byla dokončena v roce 2012 a jejíž kapacita je 55 miliard metrů krychlových ročně, má plynovod Nord Stream 2, rovněž sestávající ze dvou potrubních vedení na přepravu plynu, která vedou přes Baltické moře, za cíl zajišťovat přepravu plynu mezi obcí Oust-Luga (Rusko) a obcí Lubmin (Německo), přičemž celková přepravní kapacita obou plynovodů Nord Stream 1 a Nord Stream 2 dosahuje 110 miliard metrů krychlových ročně. Z Lubminu musí být plyn přivedený plynovodem Nord Stream 2 dále přepravován pozemními plynovody.

7

Dne 8. listopadu 2017 předložila Evropská komise návrh směrnice Evropského parlamentu a Rady, kterou se mění směrnice 2009/73 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem [COM(2017) 660 final, dále jen „návrh směrnice“].

8

Dne 17. dubna 2019 přijaly Evropský parlament a Rada Evropské unie napadenou směrnici, která vstoupila v platnost dvacátý den po svém zveřejnění v Úředním věstníku, tedy dne 23. května 2019.

9

Ustanovení čl. 2 bod 17 směrnice 2009/73, nahrazené čl. 1 odst. 1 napadené směrnice, stanoví, že pojem „propojovací vedení“ zahrnuje nejen jakýkoli dálkový přepravní plynovod, který překračuje nebo přesahuje hranice mezi členskými státy za účelem propojení vnitrostátní přepravní soustavy těchto členských států, ale napříště rovněž jakýkoli dálkový přepravní plynovod mezi členským státem a třetí zemí až po území členských států nebo teritoriální moře tohoto členského státu (dále jen „plynovod mezi členským státem a třetí zemí“).

10

Avšak podle čl. 49a odst. 1 směrnice 2009/73, který byl vložen čl. 1 bodem 9 napadené směrnice, platí, že v případě plynovodů mezi členským státem a třetí zemí dokončených před dnem 23. května 2019 může členský stát, v němž se nachází první bod, kde se tento plynovod připojuje k síti tohoto členského státu rozhodnout o udělení výjimek z povinností stanovených směrnicí 2009/73 pro úseky tohoto plynovodu nacházející se na jeho území a v jeho teritoriálním moři (dále jen „článek 49a“). Tato výjimka se uděluje na základě objektivních důvodů, jako je umožnění navrácení vynaložených investic, nebo z důvodu zajištění bezpečnosti dodávek, nebude-li tato výjimka na újmu hospodářské soutěži nebo efektivnímu fungování vnitřního trhu se zemním plynem či bezpečnosti dodávek v Evropské unii.

11

Uvedený čl. 49a dále stanoví, že výjimky tohoto typu jsou časově omezené na nejvýše 20 let na základě objektivního odůvodnění, přičemž je lze v odůvodněných případech prodloužit, a mohou být vázány na podmínky přispívající ke splnění výše uvedených podmínek a že tyto výjimky se nevztahují na dálkové přepravní plynovody mezi členským státem a třetí zemí, která má povinnost provést směrnici 2009/73 ve znění změn ve svém právním řádu a která ji v něm účinně provádí na základě dohody uzavřené s Unií.

12

Článek 1 bod 5 písm. a) napadené směrnice změnil článek 36 směrnice 2009/73 a doplnil do jeho odst. 1 písm. e), že výjimka nesmí být na újmu bezpečnosti dodávek zemního plynu v Unii (dále jen „článek 36 ve znění změn“).

13

Pokud jde o provedení změn, které byly ve směrnici 2009/73 učiněny napadenou směrnicí, článek 2 napadené směrnice stanoví, že s určitými výjimkami členské státy uvedou v účinnost právní a správní předpisy nezbytné pro dosažení souladu s posledně uvedenou směrnicí nejpozději do 24. února 2020, aniž jsou dotčeny možné výjimky podle článku 49a.

14

V bodě 4 výroku usnesení ze dne 20. května 2020, Nord Stream 2 v. Parlament a Rada (T‑526/19, EU:T:2020:210), Tribunál odmítl žalobu podanou žalobkyní jako nepřípustnou.

15

Rozsudkem ze dne 12. července 2022, Nord Stream 2 v. Parlament a Rada (C‑348/20 P, EU:C:2022:548), Soudní dvůr zrušil uvedený bod 4 výroku usnesení ze dne 20. května 2020, Nord Stream 2 v. Parlament a Rada (T‑526/19, EU:T:2020:210). Dále Soudní dvůr rozhodl, že žaloba podaná žalobkyní je přípustná v rozsahu, v němž směřuje proti článkům 36 a 49a směrnice 2009/73 ve znění pozměněném a doplněném napadenou směrnicí.

16

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

17

Parlament a Rada, podporovaní Komisí, navrhují, aby Soudní dvůr:

18

Estonská republika, Litevská republika a Polská republika navrhují, aby Tribunál žalobu zamítl.

19

Žalobkyně v odpovědi na písemnou otázku položenou Tribunálem vysvětlila, že v návaznosti na rozsudek ze dne 12. července 2022, Nord Stream 2 v. Parlament a Rada (C‑348/20 P, EU:C:2022:548), stále navrhuje zrušení napadené směrnice v plném rozsahu z důvodu, že tomu uvedený rozsudek nebrání. V podstatě tvrdí, že uvedený rozsudek pouze omezil přezkum Tribunálu na posouzení legality článku 36 ve znění změn a článku 49a. Má za to, že pokud by Tribunál dospěl k závěru, že uvedená dvě ustanovení nebo jedno z nich nejsou v souladu s unijním právem, musel by přezkoumat, zda protiprávnost těchto ustanovení může vést ke zrušení napadené směrnice v plném rozsahu. V tomto ohledu žalobkyně zdůrazňuje, že napadená směrnice z důvodu své povahy a cíle směřuje specificky proti ní, a v důsledku toho postrádá legitimní právní základ a musí být zrušena v plném rozsahu.

20

V téže odpovědi žalobkyně dodala, že pokud Tribunál rozhodne, že napadenou směrnici nezruší v plném rozsahu, navrhuje podpůrně zrušení článku 49a.

21

Na jednání žalobkyně potvrdila, že v takovém případě, tedy pokud Tribunál rozhodne, že napadenou směrnici nezruší v plném rozsahu, nenavrhuje zrušení článku 36 ve znění změn.

22

V tomto ohledu je pravda, jak tvrdí žalobkyně, že pokud unijní soud konstatuje protiprávnost ustanovení aktu a zamýšlí toto ustanovení zrušit, musí přezkoumat, zda toto zrušení musí vést ke zrušení dotčeného aktu v plném rozsahu.

23

Je rovněž pravda, že podle ustálené judikatury je částečné zrušení unijního aktu možné pouze v případě, že jsou části, jejichž zrušení je požadováno, oddělitelné od zbývající části aktu (rozsudky ze dne 27. června 2006, Parlament v. Rada,C‑540/03, EU:C:2006:429, bod 27, a ze dne 26. dubna 2022, Polsko v. Parlament a Rada, C‑401/19, EU:C:2022:297, bod 17).

24

V projednávané věci však Soudní dvůr v bodě 3 výroku rozsudku ze dne 12. července 2022, Nord Stream 2 v. Parlament a Rada (C‑348/20 P, EU:C:2022:548), rozhodl, že žaloba podaná žalobkyní je přípustná v rozsahu, v němž směřuje proti článkům 36 a 49a směrnice 2009/73, jak byly změněny a doplněny napadenou směrnicí.

25

Aby dospěl k tomuto závěru, měl Soudní dvůr v bodě 165 rozsudku ze dne 12. července 2022, Nord Stream 2 v. Parlament a Rada (C‑348/20 P, EU:C:2022:548), zejména za to, že uvedené články 36 a 49a jsou oddělitelné od ostatních ustanovení směrnice 2009/73 ve znění napadené směrnice.

26

Jinými slovy, Soudní dvůr měl za to, že čl. 1 bod 5 napadené směrnice, který mění článek 36 směrnice 2009/73, a čl. 1 bod 9 napadené směrnice, který vkládá článek 49a do směrnice 2009/73 (viz body 10 a 12 výše) jsou oddělitelné od ostatních ustanovení napadené směrnice, a zejména od jejího čl. 1 bodu 1, který rozšiřuje oblast působnosti směrnice 2009/73 na plynovody mezi členským státem a třetí zemí, a to nahrazením čl. 2 bodu 17 posledně uvedené směrnice (viz bod 9 výše).

27

Podle čl. 61 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie platí, že je-li věc vrácena Tribunálu, je Tribunál vázán právním názorem obsaženým v rozhodnutí Soudního dvora.

28

Z toho vyplývá, že Soudní dvůr s konečnou platností rozhodl, že návrh žalobkyně na zrušení napadené směrnice v plném rozsahu není přípustný. Dále, Tribunál je tímto právním názorem vázán na základě čl. 61 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie.

29

S ohledem na výše uvedené musí být první bod návrhových žádání žaloby zamítnut v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení napadené směrnice v plném rozsahu.

30

Naproti tomu uvedený první bod návrhových žádání, jak byl upřesněn žalobkyní na jednání (viz bod 20 výše) je přípustný v rozsahu, v němž směřuje ke zrušení čl. 1 bodu 9 napadené směrnice, který vkládá článek 49a do směrnice 2009/73.

31

Na podporu žaloby uplatňuje žalobkyně šest žalobních důvodů, z nichž první vychází z porušení zásady rovného zacházení, druhý z porušení zásady proporcionality, třetí z porušení zásady právní jistoty, čtvrtý ze zneužití pravomoci, pátý z porušení podstatných formálních náležitostí a šestý z porušení povinnosti uvést odůvodnění.

32

Na jednání žalobkyně uvedla, že šestý žalobní důvod bere zpět.

33

Pokud jde o ostatních pět žalobních důvodů uplatněných žalobkyní, Tribunál má za to, že po úvodních poznámkách je třeba začít přezkumem třetího žalobního důvodu, který vychází z porušení zásady právní jistoty.

34

Zaprvé unijní soud přiznal unijnímu zákonodárci v rámci výkonu pravomocí, které mu jsou svěřeny, širokou posuzovací pravomoc, pokud jeho činnost předpokládá volby politické, ekonomické a sociální povahy a pokud má zákonodárce provést komplexní posouzení a hodnocení. Avšak i když má takovou pravomoc, je unijní zákonodárce povinen založit svůj výběr na objektivních a vhodných kritériích ve vztahu k cíli sledovanému dotčenými právními předpisy, se zohledněním veškerých skutkových okolností a technických a vědeckých údajů, které jsou dostupné v okamžiku přijetí dotčeného aktu (rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique et Lorraine a další, C‑127/07, EU:C:2008:728, body 57 a 58 a citovaná judikatura).

35

V projednávané věci je napadená směrnice založena na čl. 194 odst. 2 SFEU, který v podstatě stanoví, že aniž je dotčeno použití jiných ustanovení Smluv, přijmou Parlament a Rada opatření nezbytná pro dosažení cílů politiky Unie v oblasti energetiky uvedených v odstavci 1 téhož článku.

36

Smlouva o FEU tak zmocňuje Parlament a Radu k tomu, aby rozhodly o obsahu svých zásahů v oblasti energetiky, jsou-li přijatá opatření nezbytná k dosažení cílů politiky Unie.

37

Pokud jde o soudní přezkum výkonu takové pravomoci, nemůže tudíž unijní soud svým posouzením nahradit posouzení zákonodárce Unie, nýbrž se musí omezit na přezkum toho, zda nedošlo ke zjevnému pochybení nebo zneužití pravomoci nebo zda zákonodárce zjevně nepřekročil meze své zákonodárné pravomoci (obdobně viz rozsudky ze dne 12. května 2011, Lucemburk v. Parlament a Rada, C‑176/09, EU:C:2011:290, bod 35, a ze dne 21. června 2018, Polsko v. Parlament a Rada, C‑5/16, EU:C:2018:483, bod 150).

38

Zadruhé podle ustálené judikatury platí, že legalita napadeného aktu se musí v rámci žaloby na neplatnost posuzovat podle skutkových a právních okolností existujících k datu, kdy byl akt přijat (viz rozsudek ze dne 10. září 2019, HTTS v. Rada,C‑123/18 P, EU:C:2019:694, bod 37 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 17. září 2007, Microsoft v. Komise,T‑201/04, EU:T:2007:289, bod 260).

39

Skutečnost tvrzená žalobkyní, že ostatní podmořské plynovody mezi členským státem a třetí zemí dokončené před 23. květnem 2019 získaly po přijetí napadené směrnice výjimku na základě článku 49a, tak nemůže být zohledněna. Totéž platí pro skutečnost, kterou uvádí zejména Rada, že plynovod žalobkyně stále není v provozu.

40

Žalobní důvody uplatněné žalobkyní je třeba posoudit s přihlédnutím k těmto úvahám.

41

Žalobkyně tvrdí, že skutečnost, že plynovody nedokončené před dnem 23. května 2019 jsou jedinými plynovody mezi členským státem a třetí zemí, jejichž provozovatelé se nemohou dovolávat výjimky na základě článku 36 ve znění změn ani výjimky na základě článku 49a, je zdrojem právní nejistoty. Žalobkyně vysvětluje, že ke dni přijetí napadené směrnice již uskutečnila podstatné a nevratné investice do plynovodu Nord Stream 2 na rozdíl od provozovatelů, kteří dosud nepřijali konečné rozhodnutí o investicích.

42

Upřesňuje, že při realizaci těchto investic nebyl plynovod Nord Stream 2, stejně jako plynovod Nord Stream 1, považován za plynovod spadající do působnosti směrnice 2009/73. Proto nepožádala o výjimku podle článku 36 směrnice 2009/73. Dodává, že mohla legitimně věřit, že její investice nebudou připraveny o veškerou ziskovost z důvodu neočekávané a náhlé změny právních předpisů.

43

Unijní zákonodárce tudíž měl zohlednit její zvláštní situaci za účelem přizpůsobení použití napadené směrnice, a zejména časové působnosti článku 49a.

44

Parlament a Rada, podporované Estonskou republikou, Litevskou republikou, Polskou republikou a Komisí, opodstatněnost argumentů žalobkyně zpochybňují.

45

Zásada právní jistoty vyžaduje, aby právní normy byly jasné, přesné a s předvídatelnými účinky, tak aby se dotčené osoby mohly orientovat v právních stavech a vztazích, které vyplývají z unijního právního řádu (viz rozsudek ze dne 3. prosince 2019, Česká republika v. Parlament a Rada, C‑482/17, EU:C:2019:1035, bod 148 a citovaná judikatura). Tak je tomu především pokud uvedené právní normy mohou vyvolat nepříznivé důsledky pro jednotlivce a podniky [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 30. dubna 2019, Itálie v. Rada (Rybolovné kvóty pro lov mečouna obecného),C‑611/17, EU:C:2019:332, bod 111].

46

Právo dožadovat se ochrany legitimního očekávání se jakožto logický důsledek zásady právní jistoty vztahuje na každého jednotlivce, který se nachází v situaci, ze které vyplývá, že unijní správa u něj vyvolala podloženou naději. Ujištění způsobilá vzbudit takováto očekávání jsou tvořena přesnými, nepodmíněnými a shodujícími se informacemi z oprávněných a spolehlivých zdrojů. Naproti tomu se nikdo nemůže dovolávat porušení zásady ochrany legitimního očekávání, pokud mu správa neposkytla konkrétní ujištění. Stejně tak, je-li opatrný a obezřetný hospodářský subjekt schopen předvídat přijetí unijního opatření, které se může nepříznivě dotknout jeho zájmů, nemůže se takovéto zásady dovolávat, pokud je toto opatření přijato (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. prosince 2019, Česká republika v. Parlament a Rada, C‑482/17, EU:C:2019:1035, bod 153 a citovaná judikatura).

47

Hospodářské subjekty nejsou oprávněny legitimně očekávat, že bude zachován existující stav, který může být změněn v rámci posuzovací pravomoci unijních orgánů (viz rozsudek ze dne 26. června 2012, Polsko v. Komise,C‑335/09, EU:C:2012:385, bod 180 a citovaná judikatura).

48

V projednávané věci je pravda, že v bodě 80 rozsudku ze dne 12. července 2022, Nord Stream 2 v. Parlament a Rada (C‑348/20 P, EU:C:2022:548), Soudní dvůr zejména rozhodl, že navrhovatelka v okamžiku přijetí a vstupu uvedené směrnice v platnost již uskutečnila významné investice za účelem výstavby svého propojovacího vedení, ve smyslu čl. 2 bodu 17 směrnice 2009/73 ve znění pozdějších předpisů, které se nacházelo v pokročilém stadiu.

49

V bodech 104 a 160 rozsudku ze dne 12. července 2022, Nord Stream 2 v. Parlament a Rada (C‑348/20 P, EU:C:2022:548), Soudní dvůr v podstatě rozhodl, že ke dni přijetí napadené směrnice se na situaci navrhovatelky nemohla vztahovat ani výjimka podle článku 36 ve znění změn ani výjimka podle článku 49a. Soudní dvůr totiž zdůraznil, že o investicích pro plynovod Nord Stream 2 bylo již rozhodnuto ke dni přijetí napadené směrnice, což vylučuje, aby se na tento plynovod vztahovala výjimka na základě článku 36 ve znění změn a že k tomuto datu bylo zřejmé, že uvedený plynovod nemůže být dokončen před 23. květnem 2019, což bránilo udělení výjimky na základě článku 49a.

50

V tomto ohledu je třeba uvést, že okolnost, že se na žalobkyni nevztahuje ani výjimka podle článku 36 ve znění změn ani výjimka na základě článku 49a ke dni přijetí napadené směrnice, jak rozhodl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 12. července 2022, Nord Stream 2 v. Parlament a Rada (C‑348/20 P, EU:C:2022:548), nemůže prokázat, že zákonodárce porušil zásadu právní jistoty a její logický důsledek, a sice zásadu ochrany legitimního očekávání.

51

Dodržení zásady právní jistoty a jejího logického důsledku musí být totiž zkoumáno s ohledem na znalosti, které obezřetný a informovaný hospodářský subjekt mohl rozumně mít, pokud jde o vývoj právního rámce a důsledky, které z toho musel vyvodit pro určení svého chování. Uvedené dodržení musí být rovněž zkoumáno s ohledem na okolnosti, které provázely tento vývoj, a zejména s ohledem na chování příslušných orgánů.

52

Důkazy předložené Tribunálu neumožňují ověřit tvrzení žalobkyně, podle kterého přijala konečné rozhodnutí o investici v projektu Nord Stream 2 v září roku 2015. Žalobkyně se totiž na podporu svého tvrzení neopírá o žádnou přílohu. Další skutečnosti ve spise ostatně naznačují, že toto rozhodnutí bylo přijato nikoli v září 2015, ale v roce 2016 a poté prováděno od jara 2017.

53

Bez ohledu na přesné datum, ke kterému žalobkyně skutečně přijala konečné rozhodnutí o investici, je třeba konstatovat, zaprvé že se žalobkyně rozhodla investovat v kontextu předvídatelného uplatnění povinností stanovených směrnicí 2009/73 na plynovody mezi členským státem a třetí zemí a zadruhé že pokračovala v investicích poté, co se tato možnost konkretizovala.

54

Žalobkyně se rozhodla investovat v kontextu, v němž několik unijních orgánů jasně a dlouhodobě projevovalo záměr uplatňovat povinnosti stanovené směrnicí 2009/73 zaprvé na plynovody mezi členským státem a třetí zemí obecně a zadruhé na plynovod Nord Stream 2 konkrétně.

55

V tomto ohledu se žalobkyně zaprvé rozhodla investovat v kontextu vyznačujícím se četnými stanovisky Komise, Evropské rady, Rady a Parlamentu, která obecně směřovala k tomu, aby dovoz energie do Unie a plynovody mezi členským státem a třetí zemí obecně podléhaly na základě stávajícího práva nebo na základě práva, které musí být změněno, v plném rozsahu pravidlům upravujícím vnitřní trh s energií.

56

Bod 22 odůvodnění směrnice 2009/73 již totiž vysvětloval, že bezpečnost dodávek energie je zásadním prvkem veřejné bezpečnosti, a vyvodil z toho, že osobám ze třetích zemí by mělo být dovoleno kontrolovat přepravní soustavu nebo provozovatele přepravní soustavy pouze tehdy, pokud splní požadavky na účinné oddělení, které se uplatňují uvnitř Unie. V tomtéž bodě odůvodnění byla Komise rovněž vybízena k případnému předkládání doporučení ohledně sjednávání příslušných dohod se třetími zeměmi, které se zabývají bezpečností dodávek energie do Unie.

57

Již v roce 2010 Komise v odpovědi na otázky položené ruským ministrem energetiky v podstatě uvedla, že na plynovody mezi členským státem a třetí zemí se na území tohoto členského státu vztahují povinnosti stanovené směrnicí 2009/73, nebude-li právní rámec změněn mezinárodní dohodou.

58

Následně Parlament a Rada v bodě 3 odůvodnění rozhodnutí č. 994/2012/EU ze dne 25. října 2012, kterým se zavádí mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky (Úř. věst. 2012, L 299, s. 13), vysvětlily, že pro řádné fungování vnitřního trhu s energií je nezbytné, aby se dovoz energie do Unie plně řídil pravidly o vytvoření vnitřního trhu s energií.

59

V prosinci 2013 veřejně vyjádřil zástupce Komise názor uvedeného orgánu, že mezivládní dohody uzavřené mezi několika členskými státy a Ruskou federací ohledně projektu plynovodu nazvaného „South Stream“, který měl propojit Rusko s Itálií a Rakouskem přes Černé moře a na němž byly zahájeny některé stavební práce, nebyly v souladu s povinnostmi stanovenými směrnicí 2009/73.

60

V odpovědi na parlamentní otázku komisař pro energetiku dne 31. března 2014 uvedl, že Komise přezkoumá rozhodnutí vnitrostátních regulačních orgánů přijatá na základě žádosti o výjimku podle článku 36 směrnice 2009/73 podané předkladateli projektu South Stream.

61

Komise ve sdělení ze dne 28. května 2014, určeném Evropskému parlamentu a Radě, nazvaném „Evropská strategie energetické bezpečnosti“, COM(2014) 330 final, zdůraznila, že je třeba v krátké době docílit toho, aby investice do nové infrastruktury prosazované ze strany nejvýznamnějších dodavatelů byly v souladu se všemi pravidly fungování vnitřního trhu a hospodářské soutěže. Podle Komise by zejména v případě projektu South Stream mělo dojít k pozastavení jeho realizace až do doby, kdy bude zcela v souladu s unijními právními předpisy a kdy bude přehodnocen s ohledem na priority energetické bezpečnosti Unie.

62

Komise ve sdělení ze dne 25. února 2015, určeném Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru, Výboru regionů a Evropské investiční bance, nazvaném „Rámcová strategie k vytvoření odolné energetické unie s pomocí progresivní politiky v oblasti změny klimatu“, COM(2015) 80 final, uvedla, že důležitým prvkem při zabezpečování dodávek energie je zajištění plného souladu dohod o nákupu energie ze třetích zemí s unijními právními předpisy.

63

Dne 15. března 2015 Komise rovněž vyjádřila přání, aby provozovatel polské části plynovodu Jamal-Evropa, který přepravuje zemní plyn z Ruska, podléhal povinnostem stanoveným směrnicí 2009/73.

64

Parlament měl v usnesení 2015/2113(INI) ze dne 15. prosince 2015, nazvaném „Směrem k evropské energetické unii“, zejména za to, že Unie je ve značné míře závislá na dovozu energie z Ruska, které se ukázalo jako nespolehlivý partner a využívá dodávky energie jako politickou zbraň. Dodal, že v letech 2006 a 2009 vedly spory mezi Ruskem a Ukrajinou jakožto tranzitní zemí k vážným výpadkům dodávek do řady zemí Unie. Podle Parlamentu tyto výpadky svědčí o tom, že dosud přijatá opatření jsou nedostatečná k odstranění závislosti Evropy na ruském plynu. Vyzval tedy Komisi, aby prosazovala unijní právní předpisy s cílem zabránit narušením vnitřního trhu.

65

Ze skutečností obsažených ve spise konečně vyplývá, že Evropská rada ve svých závěrech ze dne 18. prosince 2015 (EUCO 28/15) uvedla, že jakákoli nová infrastruktura by měla být plně v souladu s „třetím energetickým balíčkem“ a dalšími příslušnými právními předpisy EU, jakož i s cíli energetické unie.

66

Z bodů 56 až 65 výše tak vyplývá, že v letech 2009 až 2015 zaujalo několik unijních orgánů stanovisko ve prospěch uplatnění pravidel upravujících vnitřní trh s energií na všechny plynovody mezi členským státem a třetí zemí.

67

Zadruhé a v tomto kontextu několik členských států, Parlament a Komise jasně vyjádřily záměr, aby plynovod Nord Stream 2 podléhal povinnostem stanoveným směrnicí 2009/73, když se dozvěděly o existenci tohoto projektu.

68

Skutečnosti předložené zejména žalobkyní totiž ukazují, že v listopadu 2015 a poté v březnu 2016 zaslalo několik členských států Komisi dva dopisy, ve kterých vyjádřily obavy ohledně projektu plynovodu žalobkyně a požádaly Komisi, aby v podstatě jednala s cílem podřídit tento budoucí plynovod povinnostem stanoveným směrnicí 2009/73.

69

Dne 15. prosince 2015 komisař pro energetiku v odpovědi na parlamentní otázku vysvětlil, že projekt žalobkyně bude muset být plně v souladu s unijním právem hospodářské soutěže. Dodal, že Unie bude podporovat pouze ty projekty infrastruktury, které jsou v souladu se základními zásadami energetické unie. Tentýž komisař poskytl podobnou odpověď na další parlamentní otázku dne 21. ledna 2016.

70

Dne 15. prosince 2015 přijal Parlament usnesení uvedené v bodě 64 výše, z něhož výslovně vyplývá, že tento orgán zamýšlel uplatňovat unijní právo na plynovod Nord Stream 2.

71

Na konferenci, která se konala v Parlamentu dne 6. dubna 2016 a jejímž tématem bylo „Nord Stream II – – Energy Union at the crossroads“ (Nord Stream II – Energetická unie na křižovatce), místopředseda Komise prohlásil, že výstavba tak významného projektu infrastruktury, jako je plynovod Nord Stream 2, nemůže probíhat v právním vakuu a plynovod nemůže být provozován výlučně podle ruského práva. V tomto ohledu upřesnil, že pokud by byl plynovod Nord Stream 2 postaven, musel by být provozován v právním rámci, který by řádně zohlednil klíčové zásady unijního trhu s energií.

72

Z dalších skutečností obsažených ve spise vyplývá, že několik poslanců Parlamentu na začátku roku 2017 požádalo Komisi, aby přijala naléhavá opatření ohledně projektu žalobkyně. V téže době dva členské státy požádaly Komisi, aby na základě článku 79 Úmluvy OSN o mořském právu, podepsané v Montego Bay dne 10. prosince 1982, jednala před vydáním povolení žalobkyni, o která žalobkyně požádala pro část plynovodu Nord Stream 2 v Baltském moři.

73

Z výše uvedeného vyplývá, že se žalobkyně rozhodla investovat v kontextu, který se dlouhodobě vyznačoval pevným a opakovaným záměrem, zejména řady členských států, Parlamentu a Komise, podřídit plynovody mezi členským státem a třetí zemí obecně, a plynovod Nord Stream 2 konkrétně, povinnostem stanoveným směrnicí 2009/73.

74

Žalobkyně tedy v okamžiku, který byl podle ní okamžikem, kdy přijala rozhodnutí o investici, neměla žádné ujištění, že unijní právo se na plynovod Nord Stream 2 nadále nebude vztahovat.

75

Naopak bylo předvídatelné, že unijní orgány využijí pravomocí, které mají, aby se ujistily, že plynovody mezi členským státem a třetí zemí obecně, a konkrétně plynovod Nord Stream 2, budou spadat do oblasti působnosti směrnice 2009/73.

76

Žalobkyně pokračovala v investicích poté, co se možnost, že se na plynovod Nord Stream 2 budou vztahovat povinnosti stanovené směrnicí 2009/73, prostřednictvím návrhů předložených Komisí konkretizovala.

77

Na konci března 2017 totiž Komise připomněla, že plynovod Nord Stream 2 je problematický, a oznámila, že připravuje návrh pro Radu, aby jí zmocnila jednat s Ruskou federací o provozování uvedeného plynovodu.

78

Dne 9. června 2017 Komise v tiskové zprávě veřejně oznámila, že požádala členské státy o zmocnění k jednání o dohodě s Ruskou federací o plynovodu Nord Stream 2. Tato žádost měla podobu doporučení, které Komise téhož dne předložila Radě za účelem přijetí rozhodnutí o zmocnění k zahájení jednání o mezinárodní dohodě mezi EU a Ruskou federací o provozu plynovodu Nord Stream 2 (dále jen „žádost o zmocnění“).

79

Jak vyplývá z její tiskové zprávy, Komise v žádosti o zmocnění vysvětlila, že projekt Nord Stream 2 nepřispívá k cílům energetické unie jednak proto, že by mohl usnadnit rozšíření postavení Gazpromu na hlavních trzích se zemním plynem v Unii, a jednak proto, že by zpochybnil stávající přepravní cesty.

80

Komise proto požádala Radu, aby ji zmocnila ke sjednání mezinárodní dohody, která zohlední základní zásady vyplývající z unijního práva v oblasti energetiky, a zejména zásady transparentnosti při provozování, zásady stanovení nediskriminačních sazeb, zásady odpovídající úrovně nediskriminačního přístupu třetích osob a zásady určitého oddělení činností v oblasti dodávek a přepravy.

81

V srpnu 2017 připomněl komisař pro energetiku v odpovědi na parlamentní otázku záměr Komise, aby plynovod Nord Stream 2 nepodléhal pouze právu jeho země původu, ale rovněž unijnímu právu.

82

Dne 8. listopadu 2017 přijala Komise návrh směrnice. Tento návrh již stanovil rozšíření oblasti působnosti směrnice 2009/73 na takové plynovody, jako je plynovod žalobkyně, jakož i možnost získat výjimku pro plynovody mezi členským státem a třetí zemí dokončené přede dnem vstupu budoucí směrnice v platnost. Podstata uvedeného návrhu byla oznámena v září 2017. Kromě toho zástupce Komise v říjnu 2017 upřesnil, že podle jeho názoru bude tento návrh předložen v listopadu 2017, že se bude řídit „zrychleným“ postupem a že v případě přijetí navrhovaných změn vstoupí v platnost nejpozději do konce roku 2018.

83

Z toho vyplývá, že ke dni žádosti o zmocnění, a poté ke dni předložení návrhu směrnice, se konkretizovala možnost, že žalobkyně bude podléhat povinnostem stanoveným směrnicí 2009/73, a žalobkyně mohla očekávat, že se uvedené povinnosti v krátké době uplatní na plynovod Nord Stream 2. Na základě skutečností, které měla k dispozici, tak žalobkyně mohla předvídat přijetí unijního opatření, které se mohlo dotknout jejích zájmů.

84

Žalobkyně přitom neprokázala, že neměla možnost se přizpůsobit za účelem udělení výjimky stanovené v článku 36 ve znění změn, když vstoupila v platnost napadená směrnice.

85

Žalobkyně totiž netvrdí, že ke dni, kdy Komise předložila Radě žádost o zmocnění, a nejpozději ke dni návrhu směrnice, se snažila přerušit nebo pozastavit plnění smluv, které předtím uzavřela, nebo že se pokusila je znovu sjednat za jiných podmínek.

86

Dále žalobkyně neprokázala, že v týchž dnech neměla možnost přerušit nebo pozastavit svůj projekt a obecněji, že se její investice staly nevratnými.

87

V tomto ohledu Tribunál poznamenává, že žalobkyně nepředložila smlouvy o nákupu potrubí, smlouvu týkající se budování betonového pláště pro potrubí, ani smlouvu týkající se pokládky potrubí, které byly podle jejího vysvětlení uzavřeny dne 6. dubna 2016, dne 6. září 2016 a dne 6. dubna 2017. Dvě přílohy předložené žalobkyní pouze dokládají, že [důvěrné ( 1 )].

88

Jak vyplývá z rozhodnutí Bundesnetzagentur (Spolková agentura pro sítě, Německo) ze dne 22. února 2009, které se týká žádosti o výjimku na základě ustanovení německého práva provádějícího článek 36 směrnice 2009/73 (BK7‑08‑009), uzavření smlouvy o nákupu potrubí za vysokou částku nutně neprokazuje existenci pevného rozhodnutí investovat, ani provedení nevratné investice ke dni uzavření takové smlouvy, zejména z důvodu, že uvedené potrubí může být dále prodáno.

89

Žalobkyně tedy neprokazuje, že se investice spojené se smlouvami uvedenými v bodě 87 výše staly nevratnými ke dni, kdy Komise předložila Radě žádost o zmocnění, a nejpozději ke dni návrhu směrnice.

90

Pokud jde o dohodu o přepravě plynu, kterou žalobkyně uzavřela dne 23. dubna 2017, je třeba zdůraznit, že tato dohoda, která se týká budoucího provozování plynovodu Nord Stream 2, neposkytuje žádnou informaci o časové posloupnosti a rozsahu investic vynaložených žalobkyní. Kromě toho byla tato dohoda uzavřena v den, kdy Komise již oznámila, že připravuje žádost o zmocnění (viz bod 77 výše). Žalobkyně navíc prostřednictvím přesných odkazů pouze na výňatky z této dohody, které předložila v příloze k žalobě, neprokázala, že neměla možnost přerušit nebo pozastavit její plnění nebo ji znovu sjednat za jiných podmínek několik týdnů po jejím podpisu, tedy poté, co Komise dne 9. června 2017 skutečně podala žádost o zmocnění. Ostatně vzhledem k tomu, že uvedená dohoda byla podepsána se společností Gazprom Export LLC, tedy se společností založenou podle ruského práva, která byla 100% dceřinou společností jediného akcionáře žalobkyně, nebylo možné vyloučit možnost tuto dohodu znovu sjednat za jiných podmínek ke dni podání žádosti o zmocnění a ke dni návrhu směrnice.

91

Pokud jde o dohody o financování uzavřené žalobkyní v dubnu a červnu 2017, neposkytují více informací o časové posloupnosti a rozsahu investic, které žalobkyně vynaložila. Mimoto vysvětlení poskytnutá žalobkyní a výňatky z uvedených dohod, které předložila, neumožňují s požadovanou přesností posoudit datum, ke kterému skutečně vstoupily v platnost. Kromě toho byly uvedené dohody podepsány ke dni, kdy Komise již v březnu 2017 oznámila, že vypracuje žádost o zmocnění k jednání za účelem uzavření dohody s Ruskou federací, a několik týdnů, nebo – pokud jde o dohodu z června 2017 – několik dní před tím, než byla žádost o zmocnění skutečně předložena Radě. Obecně vysvětlení poskytnutá žalobkyní před Tribunálem neprokazují, že nemohla tyto dohody znovu sjednat za jiných podmínek ke dni podání žádosti o zmocnění a nejpozději k datu návrhu směrnice. Ostatně je třeba uvést, že financování zaručené uvedenými dohodami bylo z poloviny poskytováno jejím jediným akcionářem, společností PJSC Gazprom.

92

Žalobkyně proto neprokázala, že okolnost, že ke dni přijetí napadené směrnice se na ni nevztahovala výjimka stanovená v článku 36 ve znění změn, je přímým důsledkem nepředvídatelné změny právní úpravy, a že nebyla schopna se takové situaci včas přizpůsobit.

93

Naopak skutečnosti, které má Tribunál k dispozici, spíše ukazují, že žalobkyně své investice uskutečnila a pokračovala v nich bez přerušení navzdory skutečnosti, že mohla rozumně předvídat budoucí uplatňování povinností stanovených směrnicí 2009/73 na plynovody mezi členským státem a třetí zemí, včetně plynovodu Nord Stream 2.

94

Vzhledem ke kontextu, který provázel přijetí napadené směrnice, a zejména k situaci žalobkyně před jejím přijetím, okolnost, že ke dni přijetí uvedené směrnice se na žalobkyni nevztahovala výjimka stanovená v článku 36 ve znění změn, neukládala unijnímu zákonodárci povinnost přizpůsobit oblast působnosti článku 49a zvláštní situaci žalobkyně za účelem dodržení zásady právní jistoty.

95

Zaprvé je třeba uvést, že kritérium dokončení před dnem vstupu napadené směrnice v platnost, jehož dodržením bylo podmíněno udělení výjimky stanovené v článku 49a, bylo uvedeno již v návrhu směrnice a žalobkyně mohla předvídat, že plynovod Nord Stream 2 nebude dokončen ke dni přijetí a vstupu uvedené směrnice v platnost.

96

V tomto ohledu ze spisu vyplývá, že ke dni předložení návrhu směrnice, dne 8. listopadu 2017, dosud nebyla zahájena výstavba samotného plynovodu Nord Stream 2, tedy že zejména pokládání potrubí na dně Baltského moře nebylo dosud zahájeno.

97

Žalobkyně totiž od příslušných německých orgánů získala různá povolení nezbytná ke zřízení a provozování její infrastruktury v teritoriálním moři a ve výlučné ekonomické zóně (VEZ) Spolkové republiky Německo až v období od 2. listopadu 2017 do 27. března 2018.

98

Stavební práce za účelem položení potrubí a výstavby terminálu na vstupu do oblasti, za kterou je uvedený členský stát odpovědný, byly zahájeny až v únoru 2018 a v teritoriálním moři a v německé VEZ pokračovaly až od poloviny roku 2018.

99

Nezbytná povolení ruských, finských a švédských orgánů týkající se trasy plynovodu Nord Stream 2 byla vydána až v období od 5. dubna 2018 do 14. srpna 2018.

100

Za těchto podmínek ke dni přijetí napadené směrnice, tedy ke dni 17. dubna 2019, nebyla velká část každého z obou potrubí, která tvoří plynovod Nord Stream 2, dosud položena na mořské dno, jak prokazují číselné údaje, vyjádřené v kilometrech, předložené žalobkyní. Konkrétně ke dni přijetí a ke dni vstupu napadené směrnice v platnost žalobkyně stále čekala na povolení týkající se 147 km potrubního vedení spadajícího do odpovědnosti dánských orgánů. Toto povolení bylo nakonec vydáno dne 30. října 2019 a nabylo právní moci dne 28. listopadu 2019. Ke dni přijetí a ke dni vstupu napadené směrnice v platnost tedy nebylo v dánských vodách potrubí dosud položeno. K týmž dnům nebyly všechny části potrubí již položené na mořské dno vzájemně propojeny postupem nazvaným above water tie-in, přinejmenším v teritoriálním moři a ve VEZ Německa a v ruských vodách.

101

Žalobkyně tedy mohla předvídat, že pokud by se unijní zákonodárce řídil návrhem Komise na vložení výjimky pro plynovody dokončené před vstupem napadené směrnice v platnost, nebude se výjimka ke dni vstupu uvedené směrnice v platnost vztahovat na žalobkyni.

102

Zadruhé okolnost, že ke dni přijetí napadené směrnice žalobkyně nemohla využít výjimku podle článku 49a, byla ze strany žalobkyně nejen předvídatelná, ale vyplývá rovněž z použití kritéria, které je v souladu se zásadou právní jistoty a zásadou ochrany legitimního očekávání.

103

Kritérium dokončení přede dnem vstupu napadené směrnice v platnost je totiž jasné, přesné a objektivní.

104

V tomto ohledu uvedené kritérium odráží zásadu, podle které se nová právní úprava použije od okamžiku, kdy nabude účinnosti akt, kterým byla zavedena. Nepoužije se sice na právní situace vzniklé a s konečnou platností završené za působnosti staré právní úpravy, avšak použije se na budoucí účinky situace vzniklé za působnosti starého pravidla, jakož i na nové právní situace. S výhradou zásady zákazu zpětné účinnosti právních aktů je tomu jinak pouze tehdy, když je nové pravidlo spojeno se zvláštními ustanoveními, která zvláštním způsobem určují jeho podmínky použití v čase (viz rozsudek ze dne 22. června 2022, Volvo a DAF Trucks, C‑267/20, EU:C:2022:494, bod 32 a citovaná judikatura).

105

Přístup, který spočívá v použití data vstupu aktu v platnost za účelem vymezení působnosti ratione temporis ustanovení v oblasti zemního plynu, byl ostatně přijat již směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2003/55/ES ze dne 26. června 2003 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 98/30/ES (Úř. věst. 2003, L 176, s. 57; Zvl. vyd. 12/02, s. 230). Článek 2 bod 33 směrnice 2003/55 totiž definoval „novou infrastrukturu“ jako infrastrukturu nedokončenou ke dni vstupu uvedené směrnice v platnost. Na novou infrastrukturu se mohla vztahovat výjimka podle článku 22 téže směrnice, který se stal článkem 36 směrnice 2009/73.

106

Objektivní kritérium dokončení přede dnem vstupu směrnice v platnost ukazuje, že zákonodárce zohlednil zvláštní situaci dokončených plynovodů tím, že těmto plynovodům umožnil požádat o udělení výjimky stanovené v článku 49a.

107

Pokud jde o zvláštní situaci plynovodu Nord Stream 2, z bodu 100 výše vyplývá, že ke dni vstupu napadené směrnice v platnost byl dosud ve výstavbě, a že tedy situace žalobkyně nebyla k tomuto datu s konečnou platností završena ve smyslu judikatury uvedené v bodě 104 výše.

108

Žalobkyně nejen že mohla předvídat, že ke dni vstupu napadené směrnice v platnost nebude moci využít výjimku stanovenou v článku 49a, ale měla rovněž dodatečnou lhůtu pro změnu zamýšlených podmínek provozování plynovodu Nord Stream 2, jelikož lhůta pro provedení této směrnice byla stanovena nejpozději na 24. února 2020, tedy deset měsíců po jejím přijetí.

109

V tomto ohledu je třeba dodat, že okolnost, že žalobkyně nemůže využít výjimku stanovenou v článku 49a, nebrání žalobkyni provozovat plynovod Nord Stream 2 hospodářsky přijatelným způsobem a dosáhnout přiměřené návratnosti investic, jak vyplývá zejména z čl. 13 odst. 1 písm. a) směrnice 2009/73 a článku 13 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 715/2009 ze dne 13. července 2009 o podmínkách přístupu k plynárenským přepravním soustavám a o zrušení nařízení (ES) č. 1775/2005 (Úř. věst. 2009, L 211, s. 36).

110

Žalobkyně tudíž neprokázala, že zákonodárce porušil zásadu právní jistoty a její logický důsledek, zásadu ochrany legitimního očekávání, když v článku 49a uvedl, že pouze plynovody mezi členským státem a třetí zemí dokončené před dnem 23. května 2019 mohou využít výjimky na základě uvedeného ustanovení.

111

S ohledem na vše výše uvedené neprokazuje okolnost, že žalobkyně nemůže ke dni přijetí napadené směrnice využít výjimku podle článku 36 ve znění změn ani výjimku podle článku 49a, že zákonodárce porušil zásadu právní jistoty a její logický důsledek, a sice zásadu ochrany legitimního očekávání.

112

Třetí žalobní důvod se proto zamítá.

113

Obecná zásada rovného zacházení, jakožto obecná zásada unijního práva, ukládá, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněno (viz rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique et Lorraine a další, C‑127/07, EU:C:2008:728, bod 23 a citovaná judikatura).

114

Je třeba postupně posoudit argumenty žalobkyně, které vychází z rozdílného zacházení se srovnatelnými situacemi a z neexistence objektivního odůvodnění.

115

Žalobkyně tvrdí, že plynovod Nord Stream 2 se jasně nachází v situaci srovnatelné se situací podmořských plynovodů mezi členským státem a třetí zemí dokončených přede dnem vstupu napadené směrnice v platnost a spadajících do oblasti působnosti článku 49a.

116

Zaprvé jak plynovod Nord Stream 2, tak dokončené plynovody jsou totiž „plynovody mezi členským státem a třetí zemí“ ve smyslu čl. 2 bodu 17 směrnice 2009/73 ve znění změn a spadají do oblasti působnosti této směrnice z důvodu, že jsou to „propojovací vedení“.

117

Zadruhé jak plynovod Nord Stream 2, tak dokončené podmořské plynovody mezi členským státem a třetí zemí, jsou plynovody, na které se nemůže objektivně vztahovat článek 36 ve znění změn a ve vztahu k nimž tento článek nemůže plnit svou úlohu spočívající v poskytnutí jistoty „před“ investicí. Pokud jde o plynovod Nord Stream 2 a dokončené podmořské plynovody mezi členským státem a třetí zemí, vynaložené investice jsou nevratné a nelze je opustit stejným způsobem jako u plynovodů, které se nacházejí ve fázi plánování. V tomto ohledu byly již téměř všechny investice do plynovodu Nord Stream 2 uskutečněny a tento plynovod je téměř dokončen. Plynovod Nord Stream 2 a dokončené podmořské plynovody mezi členským státem a třetí zemí se tak nacházejí ve srovnatelné situaci, pokud jde o cíl článku 49a, kterým je umožnit návratnost poskytnuté investice.

118

Zatřetí investice do plynovodu Nord Stream 2 jsou založeny na stejném druhu dlouhodobých dohod o přepravě plynu, jako jsou dohody, které jsou základem dokončených podmořských plynovodů mezi členským státem a třetí zemí a které byly uzavřeny několik let před přijetím napadené směrnice.

119

Začtvrté skutečnost, že u dokončených a již provozovaných plynovodů je snazší posoudit jejich dopad na fungování vnitřního trhu, hospodářskou soutěž a bezpečnost dodávek, neumožňuje mít za to, že plynovod Nord Stream 2 není s těmito dokončenými plynovody srovnatelný. Podobné posouzení totiž vyžaduje článek 36 ve znění změn pro plánované plynovody a toto ustanovení dalo základ rozhodovací praxi.

120

Zapáté a z téhož důvodu nelze tvrdit, že kritérium „konečného rozhodnutí o investici“ je nepřesné, na rozdíl od kritéria „dokončení“, které je uvedeno v článku 49a. Článek 36 ve znění změn totiž předpokládá, že nebylo přijato žádné konečné rozhodnutí o investici.

121

Parlament a Rada, podporované Estonskou republikou, Litevskou republikou, Polskou republikou a Komisí, opodstatněnost argumentů žalobkyně zpochybňují.

122

Porušení zásady rovného zacházení z důvodu odlišného zacházení předpokládá, že dotčené situace jsou srovnatelné s ohledem na veškeré prvky, které je charakterizují. Prvky, které charakterizují odlišné situace, a tím jejich srovnatelný charakter musí být zejména určeny a posuzovány ve světle předmětu a cíle aktu Unie, který zakládá dotčené odlišení. Musí být rovněž zohledněny zásady a cíle oblasti, do níž dotčený akt spadá (viz rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique et Lorraine a další, C‑127/07, EU:C:2008:728, body 25 a 26 a citovaná judikatura).

123

V projednávané věci, pokud jde o zásady a cíle oblasti, do které spadá napadená směrnice, čl. 194 odst. 1 SFEU stanoví, že v rámci vytváření a fungování vnitřního trhu a s přihlédnutím k potřebě chránit a zlepšovat životní prostředí má politika Unie v oblasti energetiky za cíl zajistit fungování trhu s energií, zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii, podporovat energetickou účinnost a úspory energie, jakož i rozvoj nových a obnovitelných energií a podporovat propojení energetických sítí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. května 2016, Komise v. Rakousko,C‑346/14, EU:C:2016:322, bod 72 a citovaná judikatura).

124

Cílem napadené směrnice, jako celku, je rozšířit oblast působnosti směrnice 2009/73 na plynovody mezi členským státem a třetí zemí.

125

Jak vyplývá z bodu 3 jejího odůvodnění, obecným cílem napadené směrnice je vyřešit překážky dokončení vnitřního trhu se zemním plynem, které plynou z neuplatňování tržních pravidel Unie na dálkové přepravní plynovody vedoucí do třetích zemí a z nich. Tento bod odůvodnění upřesňuje, že cílem provedených změn je zaprvé zajistit, aby pravidla, která jsou použitelná na dálkové přepravní plynovody mezi dvěma či několika členskými státy, platila i pro dálkové přepravní plynovody mezi členským státem a třetí zemí, zadruhé zajistit soudržnost právního rámce a současně zamezit narušování hospodářské soutěže a negativním dopadům na bezpečnost dodávek a zatřetí posílit transparentnost a poskytnout právní jistotu účastníkům trhu, zejména investorům do infrastruktury a uživatelům soustav, pokud jde o použitelný právní režim.

126

Pokud jde o článek 49a, jeho cílem je umožnit členskému státu, v němž se nachází první bod, kde se připojuje dálkový přepravní plynovod mezi členským státem a třetí zemí, dokončený před dnem 23. května 2019, rozhodnout o udělení výjimek z povinností stanovených směrnicí 2009/73. Tato výjimka musí být udělena na základě objektivních důvodů, jako je umožnění navrácení vynaložených investic, nebo z důvodu zajištění bezpečnosti dodávek, nebude-li tato výjimka na újmu hospodářské soutěži nebo efektivnímu fungování vnitřního trhu se zemním plynem či bezpečnosti dodávek v Unii.

127

Jak vyplývá z bodu 4 odůvodnění napadené směrnice, cílem článku 49a je zohlednit neexistenci zvláštních pravidel Unie pro dálkové přepravní plynovody vedoucí do třetích zemí a z nich před datem vstupu této směrnice v platnost.

128

V tomto ohledu je třeba úvodem uvést, že je nesporné, že článek 49a vede k odlišnému zacházení jednak s plynovody dokončenými před 23. květnem 2019, které mohou požádat o výjimku na základě tohoto ustanovení, a jednak s plynovody, které k tomuto datu dokončeny nebyly a které o výjimku požádat nemohou.

129

Zaprvé je třeba zdůraznit, že dokončený plynovod je plynovod, který má všechny atributy nezbytné pro přepravu plynu z toho důvodu, že jeho výstavba byla dokončena. Dokončený plynovod tedy může být uveden do provozu a provozován. Komise ostatně v důvodové zprávě k návrhu směrnice popsala dokončené plynovody, na které se vztahuje výjimka nyní stanovená v článku 49a, jako stávající infrastrukturu, která je již v provozu.

130

Pro srovnání, nedokončený plynovod nemá všechny atributy plynovodu, a není tedy způsobilý k přepravě plynu a nemůže být provozován.

131

Zadruhé s ohledem na cíl článku 49a, kterým je zohlednit neexistenci zvláštních pravidel Unie pro plynovody mezi členským státem a třetí zemí přede datem vstupu napadené směrnice v platnost, se plynovod, který nebyl dokončen ke dni 23. května 2019, nenachází v situaci srovnatelné se situací plynovodu dokončeného k uvedenému datu.

132

Plynovod dokončený a provozovaný ke dni vstupu napadené směrnice v platnost totiž nutně vyžadoval předchozí investici, které se již nelze vzdát. Mimoto plynovod dokončený k uvedenému datu začal být provozován v rámci právního režimu, který nestanovil uplatnění povinností stanovených směrnicí 2009/73 na jeho situaci, ani možnost využít výjimky podle článku 36 ve znění změn použitelné pro nové plynárenské infrastruktury.

133

Naproti tomu investor do plynovodu, který nebyl ke dni vstupu napadené směrnice v platnost dokončen, mohl nejprve vynaložit menší výdaje nebo mít větší možnosti upravit svou investici, ukončit již uzavřené smluvní závazky, změnit uvedené závazky nebo odprodat aktiva, která již byla pořízena za účelem výstavby jeho plynovodu.

134

Dále, i když plynovod nedokončený ke dni vstupu napadené směrnice v platnost vyžadoval značné investice a významné stavební práce, o těchto investicích a pracích mohlo být rozhodnuto se znalostí věci v předvídatelném kontextu změny právní úpravy použitelné ke dni vstupu takové změny v platnost.

135

V projednávané věci zejména z bodů 75, 83, 93 a 101 výše vyplývá, že se žalobkyně skutečně rozhodla investovat se znalostí věci, v kontextu, který jí umožňoval pochopit, i před předložením návrhu směrnice Komisí, a nejpozději v tomto okamžiku, že plynovod Nord Stream 2 bude podléhat povinnostem stanoveným směrnicí 2009/73.

136

Konečně a obecně investor do plynovodu nedokončeného ke dni vstupu napadené směrnice v platnost, jako je plynovod Nord Stream 2, má čas přizpůsobit se legislativním změnám stanoveným uvedenou směrnicí. Možnosti a čas, které má investor do nedokončeného plynovodu na přizpůsobení se důsledkům legislativní změny provedené směrnicí, jsou o to větší, že jednak uvedený investor byl mnoho měsíců před přijetím dotčeného legislativního aktu informován o předmětu a cíli zamýšlených legislativních změn a jednak členské státy mají lhůtu k provedení takových změn do vnitrostátního práva.

137

Zatřetí s ohledem na cíl článku 49a, ale také na předmět a cíle napadené směrnice, jakož i na zásady a cíle unijní politiky v oblasti energetiky se situace plynovodu dokončeného ke dni vstupu uvedené směrnice v platnost liší od situace plynovodu, jehož výstavba nebyla k tomuto datu dokončena.

138

Dopad již dokončeného plynovodu na fungování vnitřního trhu, zejména pokud jde o účinky na hospodářskou soutěž a bezpečnost dodávek, lze totiž posoudit ex post. Toto hodnocení ex post se provádí na základě zkušeností získaných při provozování dotčeného plynovodu a na základě empirických údajů získaných v rámci jeho provozování. Posouzení dopadu dokončeného plynovodu na vnitřní trh je tak jednodušší, a může být uskutečněno prostřednictvím jednoduchého postupu, pouze v rámci odpovědnosti příslušných členských států.

139

Kromě toho uplatnění povinností stanovených směrnicí 2009/73 na plynovody dokončené a provozované ke dni vstupu napadené směrnice v platnost představuje riziko narušení kapacit a toků dodávek, a tedy narušení hospodářské soutěže a bezpečnosti dodávek. Uvedené riziko rovněž odůvodňuje rychlé posouzení jejich situace s ohledem na podmínky stanovené v článku 49a.

140

Naproti tomu v případě plynovodu nedokončeného ke dni vstupu napadené směrnice v platnost, jako je plynovod Nord Stream 2, lze posouzení jeho dopadu na vnitřní trh a bezpečnost dodávek provést pouze jako výhledové a na základě předpokladů. I když je takové posouzení skutečně možné, vyžaduje důkladnější a komplexnější posouzení dopadu provozování budoucího plynovodu na dosažení cílů sledovaných napadenou směrnicí jako celkem a politikou Unie v oblasti energetiky.

141

Dále použití napadené směrnice na takovou kategorii plynovodů nepředstavuje riziko narušení toku dodávek, či dokonce přerušení dodávek, neboť takový nedokončený plynovod, jako je plynovod žalobkyně, není způsobilý k přepravě plynu a k provozu.

142

S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že plynovody dokončené ke dni 23. května 2019 a plynovody k uvedenému datu nedokončené, a zejména plynovody, které jsou rozestavěné, jako je plynovod Nord Stream 2, se s ohledem na veškeré prvky, které je charakterizují, nenacházejí ve srovnatelné situaci.

143

Článek 49a tak vede k odlišnému zacházení s odlišnými situacemi, a zejména vede k tomu, že s plynovodem Nord Stream 2 je zacházeno jinak než s dokončenými plynovody, přičemž uvedený plynovod se ke dni vstupu napadené směrnice v platnost nacházel v odlišné situaci.

144

I za předpokladu, že by článek 49a vedl k rozdílnému zacházení se srovnatelnými situacemi z důvodu, že žalobkyně již uskutečnila významné investice do výstavby plynovodu Nord Stream 2, jsou toto rozdílné zacházení a znevýhodnění, které z toho vyplývá, v každém případě odůvodněné (viz body 145 a další níže).

145

Žalobkyně tvrdí, že rozdílné zacházení s plynovodem Nord Stream 2 není objektivně odůvodněné.

146

Okolnost, že plynovod Nord Stream 2 nebyl dokončen před 23. květnem 2019, nemůže být objektivním odůvodněním rozdílného zacházení s uvedeným plynovodem. Takové odůvodnění by totiž bylo neslučitelné se zvláštním cílem článku 49a. Tento cíl se týká investičních rizik, která již byla přijata, a spočívá v doplnění článku 36 ve znění změn, který se použije na investiční rizika, která dosud nebyla přijata. Omezení časové působnosti článku 49a na infrastrukturu „dokončenou před 23. květnem 2019“ vytváří časové vakuum ve vztahu k oblasti působnosti článku 36 ve znění změn.

147

Žalobkyně tvrdí, že měla tatáž legitimní očekávání jako provozovatelé plynovodů, které již byly v provozu, jelikož provedla významné investice již před vstupem napadené směrnice v platnost, tedy před 23. květnem 2019. Stejně jako uvedení provozovatelé přijala rozhodnutí o uskutečnění svého projektu, přistoupila k nezvratným investicím a uzavřela většinu závazných smluvních ujednání na základě právního stavu existujícího před vstupem směrnice v platnost.

148

Kritérium „dokončení“ ani není objektivní kritérium. Důvod, proč bylo stanovení takto časného konečného data nezbytné, aby dokončená infrastruktura nemusela čelit situaci právní nejistoty, není jasný. Zákonodárce mohl stanovit pozdější nejzazší datum, aniž by byla situace dokončené infrastruktury dotčena. Žalobkyně zdůrazňuje, že v průběhu legislativního procesu bylo použití článku 49a na plynovody, na nichž byly práce zahájeny před vstupem napadené směrnice v platnost, navrženo jako alternativa k možnosti, která byla nakonec zvolena.

149

Parlament a Rada, podporované Polskou republikou a Komisí, opodstatněnost argumentů žalobkyně zpochybňují.

150

Je třeba připomenout, že rozdílné zacházení může být odůvodněno, pokud je založeno na objektivním a přiměřeném kritériu, to znamená, pokud souvisí s právně přípustným cílem sledovaným dotčenými právními předpisy a pokud je tato rozdílnost přiměřená cíli sledovanému dotčeným zacházením (rozsudek ze dne 16. prosince 2008, Arcelor Atlantique et Lorraine a další, C‑127/07, EU:C:2008:728, bod 47).

151

Úvodem je třeba zdůraznit, že v rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, se zvláštní cíl článku 49a netýká pouze investičních rizik. Článek 49a má totiž širší cíl, kterým je zohlednit neexistenci pravidel pro plynovody mezi členským státem a třetí zemí přede dnem vstupu napadené směrnice v platnost. Proto musí být podle uvedeného ustanovení výjimka, kterou stanoví, udělena na základě objektivních důvodů, jako je umožnění návratnosti vynaložené investice, nebo z důvodů zajištění bezpečnosti dodávek.

152

V projednávané věci je třeba zaprvé konstatovat, že kritérium dokončení přede dnem vstupu napadené směrnice v platnost představuje objektivní kritérium, které odráží zásady, kterými se řídí časová působnost unijního aktu (viz bod 104 výše). Uvedené kritérium úzce souvisí s cílem sledovaným článkem 49a, kterým je zohlednit neexistenci zvláštních pravidel Unie pro plynovody mezi členským státem a třetí zemí před datem vstupu napadené směrnice v platnost. Ostatně toto kritérium již bylo použito v čl. 2 bodu 33 směrnice 2003/55 pro definování „nové infrastruktury“ (viz bod 105 výše).

153

Kritérium dokončení přede dnem vstupu napadené směrnice v platnost je tedy objektivní a rozumné kritérium.

154

Zadruhé případné rozdílné zacházení, které vyplývá z použití kritéria dokončení před dnem 23. května 2019, je způsobilé k dosažení cíle zohlednit neexistenci pravidel použitelných pro plynovody mezi členským státem a třetí zemí před datem vstupu napadené směrnice v platnost.

155

Vlastníkům plynovodů umožňuje snadno posoudit, zda jejich plynovod spadá do působnosti výjimky stanovené v článku 49a.

156

Dále může být toto kritérium jednoduše zavedeno členskými státy za účelem rychlého posouzení toho, zda je žádost o výjimku skutečně předložena ohledně plynovodu, který spadá či nespadá do oblasti působnosti článku 49a. Jinými slovy, uvedené kritérium umožňuje snadno určit plynovody, ve vztahu k nimž by mohla být nezbytná flexibilita s ohledem jednak na zásadu právní jistoty a zásadu ochrany legitimního očekávání jejich vlastníka a jednak na nebezpečí narušení dodávek, které by mohlo být způsobeno uplatněním povinností stanovených směrnicí 2009/73 na uvedené plynovody, které jsou již v provozu.

157

Zatřetí případné rozdílné zacházení, které vyplývá z použití kritéria dokončení před dnem 23. května 2019, nepřekračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle sledovaného článkem 49a.

158

Je totiž třeba odmítnout argument žalobkyně, podle kterého mohl cíl sledovaný článkem 49a být dosažen zpřístupněním výjimky stanovené tímto ustanovením ve prospěch plynovodů, na nichž byly práce zahájeny před dnem 23. května 2019, nebo které před uvedeným datem již vedly ke konečnému rozhodnutí o investici.

159

V tomto ohledu je pravda, že kritéria uvedená žalobkyní by umožnila požádat o výjimku na základě článku 49a rovněž ve vztahu k plynovodům dokončeným před dnem 23. května 2019.

160

Avšak uvedená kritéria by především nevykazovala stejnou míru přesnosti, jelikož pojmy „zahájení prací“ a „konečné rozhodnutí o investici“ by mohly vyžadovat komplexní výkladové práce za účelem posouzení, zda plynovod spadá do působnosti výjimky stanovené v článku 49a či nikoli.

161

Uvedená kritéria by dále vedla k tomu, že do působnosti výjimky stanovené v článku 49a by byly zahrnuty plynovody, které dosud nebyly v provozu. Posouzení dodržení podmínek stanovených v článku 49a by tedy nemohlo být členskými státy jednoduše provedeno navzdory skutečnosti, že postup zavedený tímto ustanovením byl koncipován právě jako jednoduchý postup, který měl být členskými státy proveden rychle a neměl vést k výhledovým a komplexním analýzám.

162

Na rozdíl od kritéria dokončení před dnem 23. květnu 2019 by měla kritéria uvedená žalobkyní za následek rozšíření působnosti článku 49a na takové plynovody, jako je plynovod Nord Stream 2, které vedly k investicím a zahájení stavebních prací v okamžiku, kdy bylo předvídatelné rozšíření oblasti působnosti směrnice 2009/73 na plynovody mezi členským státem a třetí zemí.

163

Pokud jde o omezení nesená investory do nedokončených plynovodů obecně, a žalobkyní konkrétně, je třeba zdůraznit, že uplatnění povinností stanovených směrnicí 2009/73 nebrání investorům do plynovodů mezi členským státem a třetí zemí, aby svůj plynovod provozovali hospodářsky přijatelným způsobem a dosáhli přiměřené návratnosti svých investic (viz bod 109 výše).

164

Toto posouzení je ostatně potvrzeno četnými příklady – které uvedla Komise – plynovodů mezi členským státem a třetí zemí, které již mnoho let podléhaly povinnostem stanoveným směrnicí 2009/73 před vstupem napadené směrnice v platnost.

165

Význam cíle spočívajícího v zohlednění předvídatelné neexistence pravidel pro plynovody mezi členským státem a třetí zemí dokončených před dnem 23. května 2019 proto odůvodňoval omezení nesená investory do plynovodů k tomuto datu nedokončených, jako je žalobkyně.

166

Jak ostatně v podstatě vyplývá z bodů 261 až 263 níže, žalobkyně neprokazuje, že omezení, která nese z důvodu uplatnění povinností stanovených směrnicí 2009/73 na plynovod Nord Stream 2, jsou zjevně nepřiměřená s ohledem na cíle sledované napadenou směrnicí.

167

S ohledem na výše uvedené žalobkyně neprokázala, že by volba provedená zákonodárcem v článku 49a, která spočívá ve vymezení působnosti výjimky stanovené v tomto ustanovení prostřednictvím kritéria dokončení před dnem 23. května 2019, byla zjevně nevhodná a že by případné rozdílné zacházení bylo neodůvodněné.

168

První žalobní důvod se proto zamítá.

169

Na prvním místě žalobkyně v žalobě tvrdí, že rozšíření oblasti působnosti povinností stanovených směrnicí 2009/73 na podmořské plynovody mezi členským státem a třetí zemí není přiměřené cílům sledovaným napadenou směrnicí nebo směrnicí 2009/73.

170

Žalobkyně rovněž zdůrazňuje, že pokud by uplatnění povinností stanovených směrnicí 2009/73 na plynovody mezi členským státem a třetí zemí představovalo řešení skutečného problému, měly by se uvedené povinnosti uplatňovat stejným způsobem na všechny plynovody mezi členským státem a třetí zemí. Žalobkyně přitom tvrdí, že povinnosti stanovené směrnicí 2009/73 se vztahují pouze na zlomek dovozní kapacity třetích zemí, a sice na kapacitu plynovodu Nord Stream 2, a nikoli na kapacitu všech plynovodů mezi členským státem a třetí zemí.

171

Na druhém místě žalobkyně v replice zaprvé tvrdí, že není prokázáno, že podřízení malého úseku jediného plynovodu ze třetí země, a sice plynovodu Nord Stream 2, povinnostem stanoveným směrnicí 2009/73 je nezbytné k dosažení cílů sledovaných napadenou směrnicí.

172

Zadruhé žalobkyně zdůrazňuje, že povinnosti stanovené směrnicí 2009/73 se vztahují pouze na zlomek dovozní kapacity třetích zemí, a sice na kapacitu plynovodu Nord Stream 2, a nikoli na kapacitu všech plynovodů mezi členským státem a třetí zemí. Je přitom obtížné pochopit, jak by uplatnění těchto povinností na tak malou část celkové kapacity dovozních plynovodů mohlo dosáhnout cílů napadené směrnice.

173

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že kvantitativní a kvalitativní složky cíle spočívajícího v zajištění bezpečnosti dodávek mohly být zaručeny i při zahrnutí plynovodu Nord Stream 2 do působnosti článku 49a. Výjimka stanovená v článku 36 ve znění změn a výjimka stanovená v článku 49a, které se udělují zejména s přihlédnutím k podmínce související s bezpečností dodávek, totiž ukazují, že tato bezpečnost není zajištěna pouze uplatněním povinností stanovených směrnicí 2009/73.

174

Zatřetí žalobkyně tvrdí, že i kdyby bylo možné mít za to, že napadená směrnice představuje okrajovou výhodu pro vnitřní trh, což není tento případ, je tato výhoda menší než velmi závažné nevýhody, které tato směrnice ukládá Unii, členským státům a vlastníkům podmořských plynovodů mezi členským státem a třetí zemí, jako je ona.

175

Žalobkyně upřesňuje, že hospodářské účinky směrnice na její postavení jsou významné a nepřiměřené z toho důvodu, že jí uvedená směrnice neumožňuje dosáhnout návratnosti investic uskutečněných před jejím přijetím. Není schopna legálně provádět základní aspekty dohody o přepravě plynu, kterou uzavřela s Gazpromem, a její finanční situace je negativně ovlivněna.

176

Parlament a Rada, podporované Estonskou republikou, Litevskou republikou, Polskou republikou a Komisí, opodstatněnost argumentů žalobkyně zpochybňují.

177

Zásada proporcionality vyžaduje, aby akty unijních orgánů byly způsobilé k dosažení legitimních cílů sledovaných dotčenou právní úpravou a nepřekračovaly meze toho, co je nezbytné k dosažení uvedených cílů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. července 2012, Association Kokopelli,C‑59/11, EU:C:2012:447, bod 38 a citovaná judikatura).

178

Úvodem je třeba zdůraznit, jak uvádí žalobkyně, že obecným cílem stanoveným napadenou směrnicí je skutečně zajistit fungování vnitřního trhu.

179

Bod 3 odůvodnění napadené směrnice však uvádí přesnější cíle, které se neomezují na zamezení narušení hospodářské soutěže a negativním dopadům na bezpečnost dodávek, ale mají rovněž za cíl zaprvé zajistit, aby pravidla, která jsou použitelná na plynovody mezi dvěma či několika členskými státy, platila i pro plynovody mezi členským státem a třetí zemí, a obecně zajistit soudržnost právního rámce a zadruhé poskytnout účastníkům trhu právní jistotu.

180

Obecnější cíl a konkrétnější cíle sledované napadenou směrnicí jsou zjevně legitimními cíli. V článku 194 SFEU se ostatně odkazuje na vytváření a fungování vnitřního trhu a cíle spočívající v zajištění fungování trhu s energií a zajištění bezpečnosti dodávek energie v Unii jsou uvedeny v tomto ustanovení.

181

S ohledem na uvedené úvahy je třeba posoudit, zda je napadená směrnice způsobilá dosáhnout cílů, které sleduje, a zda nepřekračuje meze toho, co je k jejich dosažení nezbytné, jelikož plynovod Nord Stream 2 je jediným plynovodem mezi členským státem a třetí zemí, na který se nevztahuje výjimka stanovená v článku 36 ve znění změn ani výjimka stanovená v článku 49a.

182

Zaprvé je třeba přezkoumat způsobilost napadené směrnice dosáhnout cílů právní jistoty a soudržnosti právního rámce a poté způsobilost uvedené směrnice zamezit narušení hospodářské soutěže a negativním dopadům na bezpečnost dodávek.

183

Zaprvé je třeba uvést, že napadená směrnice je způsobilá dosáhnout cíle právní jistoty, který sleduje.

184

V důvodové zprávě k návrhu směrnice totiž Komise vysvětlila, že unijní právo výslovně nevymezuje právní rámec pro plynovody mezi členským státem a třetí zemí.

185

V tomto ohledu rozšíření pojmu „propojovací vedení“ na plynovody vedoucí do třetích zemí a z nich provedené napadenou směrnicí prostřednictvím změny pojmu „propojovací vedení“ uvedeného v čl. 2 bodu 17 směrnice 2009/73 zajišťuje jasné vymezení věcné působnosti posledně uvedené směrnice a upřesňuje její územní působnost.

186

Napadená směrnice rozšiřuje oblast působnosti směrnice 2009/73 na všechny plynovody mezi členským státem a třetí zemí, včetně plynovodu Nord Stream 2, a sice na pozemní plynovody a podmořské plynovody, stávající i budoucí.

187

Bod 9 odůvodnění napadené směrnice uvádí, že v případě podmořských dálkových přepravních plynovodů by směrnice 2009/73/ES měla být použitelná v teritoriálním moři členského státu, v němž se nachází první propojovací bod se sítí členských států.

188

Napadená směrnice tak zejména stanoví, že povinnosti stanovené směrnicí 2009/73 se vztahují na úsek podmořských plynovodů mezi členským státem a třetí zemí nacházející se v teritoriálním moři členského státu, jako je část plynovodu Nord Stream 2 vedoucí přes německé teritoriální vody. Napadená směrnice tedy v tomto ohledu předchází právnímu vakuu.

189

Zadruhé rozšíření oblasti působnosti směrnice 2009/73 na všechny plynovody mezi členským státem a třetí zemí, jako je plynovod Nord Stream 2, zajišťuje rovněž soudržnost právního rámce v Unii.

190

Zaprvé, jak již Komise v podstatě vysvětlila v důvodové zprávě k návrhu směrnice, rozšíření oblasti působnosti směrnice 2009/73 na plynovody mezi členským státem a třetí zemí zaručuje, že provozovatelé uvedených plynovodů podléhají stejnému právnímu režimu jako ostatní účastníci trhu, na které se směrnice 2009/73 již v plném rozsahu vztahuje, a sice provozovatelé plynovodů propojujících jednotlivé členské státy nebo provozovatele přepravních soustav v členských státech.

191

Zadruhé, jak rovněž vysvětlila Komise v důvodové zprávě k návrhu směrnice, základní zásady regulačního rámce stanoveného ve směrnici 2009/73 se odrážejí v několika mezinárodních dohodách uzavřených mezi členskými státy a třetími zeměmi nebo mezi Unií a třetími zeměmi a jsou systematicky uplatňovány na pozemní plynovody mezi členským státem a třetí zemí.

192

Uplatnění povinností stanovených směrnicí 2009/73 na všechny plynovody mezi členským státem a třetí zemí tak přispívá k soudržnosti použitelného práva mezi plynovody mezi členským státem a třetí zemí, které již podléhaly uvedeným povinnostem na základě jiných právních nástrojů, jako jsou mezinárodní dohody, na straně jedné, a plynovody mezi členským státem a třetí zemí, které těmto povinnostem nepodléhaly, jako je plynovod Nord Stream 2, na straně druhé.

193

Jak v podstatě vysvětlila Komise v důvodové zprávě k návrhu směrnice, pokud jde o dodržování zásady subsidiarity, rozšíření oblasti působnosti směrnice 2009/73 na všechny plynovody mezi členským státem a třetí zemí zajišťuje jednotné uplatňování povinností stanovených směrnicí 2009/73 a zamezuje roztříštěnému přístupu založenému na vnitrostátních opatřeních. Toto rozšíření zejména zamezuje situaci, kdy by se propojovací vedení procházející několika členskými státy řídilo různými vnitrostátními režimy, a rovněž umožňuje Komisi vykonávat určitou kontrolu nad dodržováním příslušných pravidel.

194

Napadená směrnice je tedy způsobilá dosáhnout cílů právní jistoty a soudržnosti právního rámce, které hlavně sleduje, v rozsahu, v němž rozšiřuje oblast působnosti směrnice 2009/73, a tedy povinností, které posledně uvedená směrnice stanoví.

195

V tomto ohledu nemá okolnost, že žalobkyně jako jediná nemůže využít výjimku podle článku 36 ve znění změn ani výjimku podle článku 49a, vliv na způsobilost napadené směrnice dosáhnout cílů, které sleduje, rozšířením oblasti působnosti směrnice 2009/73.

196

Úvodem, pokud jde o problémy týkající se hospodářské soutěže a bezpečnosti dodávek, kterými byl odůvodněn návrh směrnice, Komise v důvodové zprávě k tomuto návrhu zejména vysvětlila, že Unie je do značné míry závislá na dovozu plynu ze třetích zemí a je v zájmu Unie a spotřebitelů zemního plynu, aby transparentnost a konkurenceschopnost byly rovněž pravidlem pro plynovody z těchto zemí.

197

Komise rovněž odůvodnila uvedený návrh směrnice s ohledem na zásadu subsidiarity skutečností, že plynovody mezi členským státem a třetí zemí mají ve většině případů kapacitu, která může mít dopad na vnitřní trh s plynem a bezpečnost dodávek v několika členských státech.

198

V pracovním dokumentu připojeném k návrhu směrnice Komise upřesnila, že v roce 2016 bylo 70,4 % poptávky po plynu v Unii pokryto dovozem a 87 % tohoto dovozu bylo uskutečněno prostřednictvím plynovodů.

199

V této souvislosti je třeba zaprvé zdůraznit, že bez ohledu na délku úseku plynovodu nebo plynovodů mezi členským státem a třetí zemí, na který se vztahují povinnosti stanovené směrnicí 2009/73, uplatnění daných povinností na plynovody mezi členským státem a třetí zemí, jako celek, a zejména na plynovod Nord Stream 2, je způsobilé k dosažení cíle dokončení vnitřního trhu se zemním plynem tím, že se zamezí narušení hospodářské soutěže a negativním dopadům na bezpečnost dodávek.

200

Směrnice 2009/73 totiž zejména stanoví zaprvé povinnost oddělení (unbundling) přepravních soustav a provozovatelů přepravních soustav, zadruhé povinnost umožnit přístup třetích osob k soustavě a zatřetí další povinnosti týkající se zejména transparentnosti ohledně tvorby cen i transparentnosti v ostatních záležitostech.

201

Zaprvé, pokud jde o povinnost oddělení stanovenou v článku 9 směrnice 2009/73, Soudní dvůr již v podstatě rozhodl, že v situaci, kdy jsou zemní plyn nebo elektřina vyrobená mimo Unii podnikem přepravovány v rámci Unie prostřednictvím přepravní soustavy náležející témuž podniku, je zjevné riziko diskriminačního chování při provozování této soustavy [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. září 2021, Komise v. Německo (Provedení směrnic 2009/72 a 2009/73), C‑718/18, EU:C:2021:662, bod 37].

202

V tomto ohledu z bodů 6, 8 a 22 odůvodnění směrnice 2009/73 v podstatě vyplývá na jedné straně, že povinnost oddělení brání tomu, aby dominantní dodavatelé plynu kontrolovali přepravní infrastrukturu, a upřednostňovali tak vlastní dodavatelskou činnost a na druhé straně, že tato povinnost je jednoznačně účinným a stabilním způsobem, jak vyřešit nevyhnutelný střet zájmů a zajistit bezpečnost dodávek.

203

Způsobilost povinnosti oddělení dosáhnout cílů sledovaných napadenou směrnicí je posílena skutečností, že dodržení povinnosti oddělení musí být ověřeno v rámci postupu certifikace provozovatele přepravní soustavy stanoveného v článku 10 směrnice 2009/73. Možnost vlastníka plynovodu mezi členským státem a třetí zemí provádět operace týkající se přepravy plynu do Unie je podmíněna získáním certifikace.

204

Podle článku 11 směrnice 2009/73 přezkum prováděný příslušným národním regulačním orgánem v rámci certifikačního postupu zohledňuje rovněž ohrožení, které může dotčený plynovod představovat pro bezpečnost dodávek v Unii.

205

Na základě použití článku 10 ve spojení s článkem 11 směrnice 2009/73 může být certifikační postup případně znovu zahájen v případě nesplnění povinnosti oddělení nebo ohrožení bezpečnosti dodávek.

206

Zadruhé, pokud jde o povinnost umožnit přístup třetích osob stanovenou v článku 32, je pravda, že plynovody mezi členským státem a třetí zemí, a zejména plynovod Nord Stream 2, nemají nutně propojovací bod a že existence žádosti třetí osoby o přístup může být pouhou možností.

207

Povinnost umožnit přístup třetích osob stanovená v článku 32 směrnice 2009/73 se však vztahuje na stávající i budoucí žádosti o přístup a má dva aspekty: povinnost umožnit fyzické připojení k plynovodu a povinnost umožnit přístup k přepravní kapacitě za spravedlivých podmínek.

208

Z toho vyplývá, že třetí osoby jsou oprávněny požádat o připojení plynovodů nebo o přístup k přepravním kapacitám plynovodů mezi členským státem a třetí zemí, pokud jde o úsek těchto plynovodů, který spadá do územní působnosti unijního práva. Z článku 41 odst. 6, 8 a 10 směrnice 2009/73 vyplývá, že podmínky připojení nebo přístupu třetích osob jsou objektivní, nediskriminační a založené na přiměřených sazbách a schválené příslušným regulačním orgánem.

209

Zatřetí, jak uvedla Komise v pracovním dokumentu připojeném k návrhu směrnice, rozšíření povinností stanovených směrnicí 2009/73 na plynovody mezi členským státem a třetí zemí má za následek, že se na tyto plynovody vztahují požadavky týkající se transparentnosti ohledně tvorby cen i transparentnosti v ostatních záležitostech, které směrnice stanoví. Uvedené požadavky týkající se transparentnosti vyplývají zejména z čl. 41 odst. 1 písm. a) a odst. 7 uvedené směrnice nebo z obecnějších ustanovení čl. 16 odst. 3 téže směrnice.

210

V tomto ohledu Komise v pracovním dokumentu připojeném k návrhu směrnice zejména vysvětlila, že nedostatek transparentnosti při provozování plynovodů mezi členským státem a třetí zemí může představovat rizikový faktor z hlediska bezpečnosti dodávek. Vyvodila z toho, že je třeba dbát na to, aby informace týkající se provozu a údržby významné infrastruktury byly k dispozici trhu a mohly být využity příslušnými vnitrostátními a unijními orgány.

211

Z výše uvedeného vyplývá, že povinnosti stanovené směrnicí 2009/73 se týkají způsobu provozování plynovodů, jejich přepravní kapacity nebo transparentnosti ohledně tvorby cen i transparentnosti v ostatních záležitostech v rámci jejich provozování. Vzhledem k cíli uvedených povinností nemá skutečnost, že se vztahují pouze na jeden úsek plynovodů mezi členským státem a třetí zemí, žádný vliv na způsobilost uvedených povinností zamezit narušení hospodářské soutěže a negativním dopadům na bezpečnost dodávek, a tedy dosáhnout cílů sledovaných napadenou směrnicí, jak vysvětlily Parlament, Rada a Komise v odpovědi na organizační procesní opatření.

212

Zadruhé okolnost tvrzená žalobkyní, že se napadená směrnice vztahuje pouze na zlomek dovozní kapacity třetích zemí, a sice na kapacitu plynovodu Nord Stream 2, nemůže zpochybnit způsobilost napadené směrnice zamezit narušením hospodářské soutěže a negativním dopadům na bezpečnost dodávek.

213

V tomto ohledu je třeba zaprvé zdůraznit, že projekt plynovodu Nord Stream 2 byl spuštěn ve zvláštním kontextu. Před spuštěním uvedeného projektu se totiž mnoho členských států potýkalo s nedostatkem plynu z důvodu sporů, do nichž byla zapletena Ruská federace. Třemi hlavními cestami pro přepravu plynu vedoucími z této třetí země byly v té době ukrajinský přepravní systém, plynovod Nord Stream 1 a plynovod Jamal-Evropa, který vede přes Bělorusko.

214

Plynovod Nord Stream 2 je navíc chronologicky druhým podmořským plynovodem, který po plynovodu Nord Stream 1 přímo spojuje Rusko s Německem. Plynovod Nord Stream 2 tedy vede ke zdvojnásobení kapacity plynu, kterou lze přepravovat čistě podmořskou cestou (viz bod 6 výše). Plynovody Nord Stream 1 a Nord Stream 2 mají tedy kapacitu přepravovat více než 80 % plynu dováženého z Ruska, přičemž dovoz plynu z Ruska představoval 42 % dovozu do Unie v roce 2016.

215

Z toho především vyplývá, že projekt žalobkyně může vést ke koncentraci zdrojů plynu. Má totiž potenciál posílit postavení dovozů z Ruska v rozsahu, v němž přispívá ke zvýšení kapacity dovozu plynu z této třetí země. V důsledku toho může odrazovat od výstavby nebo rozvoje infrastruktury spojující Unii s jinými třetími zeměmi.

216

Dále záměr žalobkyně představuje riziko, že povede k větší koncentraci dodavatelů plynu v Unii. Tento projekt totiž může posílit postavení společnosti Gazprom jako vertikálně integrovaného operátora na velkoobchodních a maloobchodních trzích Unie.

217

V tomto ohledu je pravda, že žalobkyně není ani přepravcem plynu, ani stranou smluv o dodávkách plynu, které se týkají plynu přepravovaného plynovodem Nord Stream 2. Nicméně přepravcem plynu a stranou smluv o dodávkách plynu je buď její jediný akcionář, nebo její dceřiná společnost.

218

Konečně projekt žalobkyně vede ke koncentraci vstupních bodů dováženého plynu do Unie a přepravních cest. Tento projekt totiž může vést ke koncentraci vstupu plynu pocházejícího z Ruska v jediném členském státě a ke změně směru pohybu plynu v rámci Unie. Tento projekt tedy může vést k odklonu od stávajících pozemních plynovodů a stávajících přepravních cest, které podléhají povinnostem stanoveným směrnicí 2009/73, ve prospěch koridoru představovaného plynovody Nord Stream 1 a Nord Stream 2. Toto riziko je tím vyšší, jak vyplývá z písemností ve spise předložených Tribunálu, že provozní kapacita plynovodů, které již dodávaly plyn z Ruska, nebyla plně využívána.

219

Zadruhé se napadená směrnice vztahuje na všechny stávající i budoucí plynovody, pozemní či podmořské.

220

V tomto ohledu neznamená okolnost, že lze pro plynovody dokončené k 23. květnu 2019 požádat o výjimku podle článku 49a a že lze pro nové plynárenské infrastruktury požádat o výjimku podle článku 36 ve znění pozdějších předpisů, že je těmto plynovodům automaticky jedna z výjimek udělena. Výjimka podle článku 36 ve znění změn a výjimka podle článku 49a jsou totiž udělovány pouze na základě posouzení každého jednotlivého případu příslušnými orgány. Kromě toho jsou časově omezené a mohou podléhat dodržování určitých podmínek.

221

Zatřetí je třeba zdůraznit, že napadená směrnice byla přijata v kontextu, kdy řada dokončených plynovodů mezi členským státem a třetí zemí, zejména pozemních, již podléhala povinnostem stanoveným směrnicí 2009/73, a to na základě jiných právních nástrojů, jako jsou mezinárodní dohody.

222

I kdyby tedy ke dni přijetí a vstupu napadené směrnice v platnost byl plynovod Nord Stream 2 jediný, na který se nevztahovala ani jedna z výjimek, uvedená směrnice zvyšuje dovozní kapacitu ze třetích zemí, na kterou se vztahují povinnosti stanovené směrnicí 2009/73.

223

Napadená směrnice zároveň zajišťuje rovné podmínky mezi plynovody mezi členským státem a třetí zemí, na které se již vztahovaly povinnosti stanovené směrnicí 2009/73 na jedné straně a plynovody mezi členským státem a třetí zemí, na které se stejně jako plynovod Nord Stream 2 uvedené povinnosti vztahují na základě napadené směrnice.

224

Z výše uvedeného vyplývá, že uplatnění povinností stanovených směrnicí 2009/73 na plynovody mezi členským státem a třetí zemí obecně, a na plynovod Nord Stream 2 konkrétně, je způsobilé zamezit narušením hospodářské soutěže a negativním dopadům na bezpečnost dodávek.

225

Tento závěr není vyvrácen ostatními argumenty uvedenými žalobkyní.

226

Žalobkyně tvrdí, že uplatnění povinností stanovených směrnicí 2009/73 na podmořské plynovody mezi členským státem a třetí zemí, a zejména plynovod Nord Stream 2, nepomáhá dosažení integrovaného trhu velkoobchodního prodeje plynu v rámci Unie.

227

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že dotčené třetí země zajisté neusilují o vzájemnou integraci svých velkoobchodních trhů.

228

Provozovatelé z uvedených třetích zemí se však snaží prodávat plyn na velkoobchodní úrovni uvnitř Unie a přepravovat plyn plynovody mezi členským státem a třetí zemí, jejichž alespoň jeden úsek se nachází na území Unie.

229

Žalobkyně rovněž tvrdí, že podmořské plynovody mezi členským státem a třetí zemí, a zejména plynovod Nord Stream 2, jsou ze své podstaty odlišné od přepravních soustav zemního plynu ve smyslu směrnice 2009/73 a vykazují větší podobnost s těžebními plynovodními sítěmi.

230

V tomto ohledu je třeba zdůraznit, že čl. 2 bod 2 směrnice 2009/73 definuje „těžební plynovodní síť“ jako potrubí nebo potrubní síť provozovanou nebo zkonstruovanou jako součást projektu na výrobu (těžbu) ropy nebo plynu nebo používanou k přepravě zemního plynu z jednoho nebo více těžebních míst tohoto typu do zpracovatelského závodu nebo terminálu anebo konečného přístavního terminálu.

231

Žalobkyně ani neprokazuje, že takové plynovody mezi členským státem a třetí zemí, jako je plynovod Nord Stream 2, jsou navrženy v rámci konkrétního projektu výroby plynu nebo jsou navrženy pro přepravu zemního plynu z míst produkce do zpracovatelského závodu nebo do konečného přístavního terminálu.

232

Pokud jde zejména o plynovod Nord Stream 2, těžební pole v Rusku nejsou připojena k uvedenému plynovodu přímo, ale pouze prostřednictvím přepravní soustavy Ruské federace. Plynovod Nord Stream 2 tak spojuje ruskou přepravní soustavu s přepravní soustavou členského státu a je potenciálně schopen ze svého výchozího bodu přepravovat plyn, který byl získán různými prostředky z různých zdrojů.

233

Cílem napadené směrnice je právě napravit problémy z hlediska hospodářské soutěže a bezpečnosti dodávek způsobené skutečností, že plynovody mezi členským státem a třetí zemí, jako je plynovod Nord Stream 2, jsou přímo nebo nepřímo vlastněny dominantními dodavateli plynu a používány pouze uvedenými dodavateli.

234

Směrnice 2009/73 se ostatně vztahuje na těžební plynovody nacházející se na území Unie a její článek 34 zaručuje přístup třetích osob k těmto plynovodům.

235

Žalobkyně tudíž neprokázala, že napadená směrnice, a konkrétně uplatňování povinností stanovených směrnicí 2009/73 na plynovody mezi členským státem a třetí zemí, je nezpůsobilé dosáhnout všech cílů, které uvedená směrnice sleduje (viz body 179 a 180 výše), jelikož plynovod Nord Stream 2 je jediným plynovodem mezi členským státem a třetí zemí, na který se nevztahuje výjimka stanovená v článku 36 ve znění změn ani výjimka stanovená v článku 49a.

236

Je třeba přezkoumat zaprvé argumentaci žalobkyně vycházející z dostatečnosti právní úpravy prvního bodu vstupu do Unie a zadruhé argumentaci žalobkyně vycházející z omezení, která musí nést z důvodu, že nemůže využít výjimku podle článku 36 ve znění změn ani výjimku podle článku 49a.

237

Žalobkyně tvrdí, že právní úprava týkající se bodu vstupu do plynárenské přepravní soustavy v Unii byla dostatečná k dosažení cílů sledovaných napadenou směrnicí.

238

V tomto ohledu je třeba uvést, že tento argument je založen na předpokladu, který byl odmítnut v bodech 229 až 234 výše, že plynovody mezi členským státem a třetí zemí, jako je plynovod Nord Stream 2, lze postavit na roveň těžebním plynovodům.

239

Žalobkyně tedy neprokázala, že by právní úprava týkající se prvního bodu vstupu do Unie umožnila dosáhnout cílů sledovaných napadenou směrnicí.

240

V každém případě ze směrnice 2009/73 naopak vyplývá, že povinnosti, které stanoví, se nevztahují pouze na konkrétní vstupní bod přepravní soustavy, ale obecně na přepravní soustavy, provozovatele přepravní soustavy nebo přepravní plynovody. Tyto povinnosti, které se vztahují na přepravu plynu, představují dodatečný přínos k právní úpravě samotných dodávek plynu, která by byla omezena na první bod vstupu do Unie.

241

Skutečnosti, které má Tribunál k dispozici, tedy prokazují, že právní úprava týkající se pouze prvního bodu vstupu do Unie by nic nezměnila na situaci, která převládala před přijetím napadené směrnice, a že by tedy žalobkyně mohla provozovat plynovod Nord Stream 2 a přepravovat plyn dodávaný jejím jediným akcionářem, aniž by podléhala unijnímu právu, což není cílem sledovaným uvedenou směrnicí.

242

Zaprvé je pravda, jak vyplývá z důvodové zprávy k návrhu směrnice a z pracovního dokumentu přiloženého k uvedenému návrhu, že výjimka stanovená v článku 49a přispívá k přiměřenosti napadené směrnice tak, že zaručuje dostatečnou flexibilitu za účelem zamezení jakýmkoli negativním dopadům uplatňování povinností stanovených směrnicí 2009/73.

243

Nicméně okolnost, že se na žalobkyni nevztahuje ani výjimka stanovená v článku 36 ve znění změn ani výjimka stanovená v článku 49a, neumožňuje dospět k závěru, že napadená směrnice překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cílů, které sleduje.

244

Zaprvé je situace žalobkyně totiž vysvětlena skutečností, že se rozhodla investovat a pokračovat v investicích do plynovodu Nord Stream 2 v kontextu předvídatelného uplatnění povinností stanovených směrnicí 2009/73 na všechny plynovody mezi členským státem a třetí zemí, včetně plynovodu Nord Stream 2 (viz body 54 až 94 výše).

245

Zadruhé okolnost, že se na žalobkyni nevztahuje výjimka stanovená v článku 49a, nezakládá neodůvodněné rozdílné zacházení v její neprospěch. Vzhledem k tomu, že plynovod Nord Stream 2 nebyl dokončen před dnem 23. května 2019, nenacházela se žalobkyně v situaci srovnatelné se situací plynovodů dokončených k tomuto datu (viz body 122 až 143 výše). V každém případě bylo případné rozdílné zacházení objektivně odůvodněno s ohledem na cíl článku 49a, kterým bylo zohlednit neexistenci zvláštních pravidel Unie před vstupem napadené směrnice v platnost. (viz body 150 až 168 výše).

246

Zadruhé skutečnost, že žalobkyně nemůže provozovat plynovod Nord Stream 2, jak původně zamýšlela, neprokazuje, že jí napadená směrnice ukládá nepřiměřená omezení.

247

Zaprvé totiž směrnice 2009/73 předpokládá volbu mezi třemi modely oddělení, které byly všechny provedeny do německého práva, a sice modelem úplného oddělení vlastnictví, modelem nezávislého provozovatele soustavy a modelem nezávislého provozovatele přepravní soustavy.

248

Je třeba dodat, že žalobkyně mohla přijetí napadené směrnice předvídat a že členské státy byly povinny provést napadenou směrnici nejpozději do 24. února 2020. Žalobkyně tedy měla dostatečně dlouhou lhůtu, aby předvídala a počítala s povinností certifikace a postupem, který se k ní váže.

249

Zadruhé je pravda, že povinnost poskytnout přístup k plynovodu Nord Stream 2 třetím osobám brání žalobkyni dlouhodobě vyhradit 100 % přepravní kapacity uvedeného plynovodu ve prospěch dceřiné společnosti svého jediného akcionáře.

250

Nicméně z výňatků z dohody o přepravě plynu, které žalobkyně předložila, nevyplývá, že uvedená dohoda stanovila vyhrazení kapacity ve výši 100 %. V každém případě žalobkyně uznává, že ačkoli se na ni vztahují povinnosti stanovené směrnicí 2009/73, má nadále právo rezervovat si 80 % kapacity plynovodu Nord Stream 2 na dobu nejvýše patnácti let.

251

Zatřetí, pokud jde o dopad právní úpravy cenových sazeb na její situaci, argumentace žalobkyně vychází z neprokázaného, ale pro třetí osoby příznivého předpokladu, že Spolková agentura pro sítě (Bundesnetzagentur) schválí sazby značně nižší, než jsou sazby sjednané v dohodě o přepravě plynu.

252

Právní úprava cenových sazeb stanovená směrnicí 2009/73 ani nebrání žalobkyni provozovat plynovod Nord Stream 2 hospodářsky přijatelným způsobem a dosáhnout přiměřené návratnosti jejích investic (viz bod 109 výše).

253

Začtvrté žalobkyně tvrdí, že uplatnění povinností stanovených směrnicí 2009/73 bude mít značné důsledky pro její postavení z důvodu ustanovení dohody o přepravě plynu a dohod o financování, které uzavřela před přijetím napadené směrnice.

254

Žalobkyně však uzavřela dohodu o přepravě plynu s dceřinou společností svého jediného akcionáře a neprokázala, že nemá možnost tuto dohodu znovu sjednat za jiných podmínek.

255

Pokud jde o dohody o financování, ty jsou zajisté úzce spjaty s dohodou o přepravě plynu. Financování zaručené uvedenými dohodami o financování však z poloviny poskytoval jediný akcionář žalobkyně.

256

Zapáté žalobkyně neprokázala finanční důsledky spojené s uplatněním povinností stanovených směrnicí 2009/73 na plynovod Nord Stream 2.

257

V tomto ohledu vzhledem k tomu, že uplatnění povinností stanovených směrnicí 2009/73 na plynovod Nord Stream 2 nebrání žalobkyni provozovat tento plynovod hospodářsky přijatelným způsobem a dosáhnout přiměřené návratnosti jejích investic, číselné údaje předložené žalobkyní ohledně rozsahu jejích investic ke dni přijetí napadené směrnice nebo částka 8 miliard eur uvedená na jednání Tribunálu neumožňují posoudit uvedené finanční důsledky.

258

Uvedené finanční důsledky totiž zjevně nelze posuzovat s ohledem na úroveň uskutečněných investic. Uvedené důsledky odpovídají pouze nákladům, které musí žalobkyně nést, aby dosáhla souladu s napadenou směrnicí, a zejména odpovídají případné ztrátě ziskovosti v důsledku uplatnění povinností stanovených směrnicí 2009/73 na plynovod Nord Stream 2.

259

Žalobkyně však tyto číselné údaje nepředložila.

260

Zatřetí napadená směrnice nebrání tomu, aby Komise vyjednala s Ruskou federací mezinárodní dohodu za účelem řešení zvláštní situace plynovodu Nord Stream 2.

261

Žalobkyně tudíž neprokazuje, že jí napadená směrnice ukládá povinnosti, které nejsou nezbytné s ohledem na cíl dokončení vnitřního trhu.

262

Žalobkyně neprokázala, že nevýhody, které pro ni nebo pro Unii a její členské státy vyplývají z uplatňování povinností stanovených směrnicí 2009/73, jsou ve zjevném nepoměru k významu sledovaných cílů a k výhodám, které Unie z uvedených povinností má.

263

S ohledem na výše uvedené a s ohledem na prostor pro uvážení, kterým disponuje zákonodárce (viz body 34 až 37 výše), žalobkyně neprokazuje, že uplatnění povinností stanovených směrnicí 2009/73 na plynovody mezi členským státem a třetí zemí obecně, a na plynovod Nord Stream 2 konkrétně, je zjevně nepřiměřené k dosažení cílů sledovaných napadenou směrnicí.

264

Druhý žalobní důvod se proto zamítá.

265

Podle žalobkyně vyplývá z jejího druhého žalobního důvodu, který vychází z porušení zásady proporcionality, že napadená směrnice nemůže užitečným způsobem přispět k dosažení svých deklarovaných cílů a v žádném případě k dosažení uvedených cílů nepřispívá.

266

Naopak skutečný cíl napadené směrnice má údajně spočívat pouze ve znevýhodnění a odrazení od projektu Nord Stream 2, zjevně za účelem ochrany přepravy plynu přes Ukrajinu a tranzitní členské státy východní Evropy, jako jsou Polsko, Slovensko, Česká republika, Maďarsko a Rumunsko, a za účelem dosažení určitých cílů souvisejících se společnou zahraniční a bezpečnostní politikou Unie. V tomto ohledu se žalobkyně dovolává prohlášení Komise, Rady a Parlamentu, dopisů skupiny členských států, které nesouhlasí s projektem plynovodu, informativního přehledu Komise přiloženého k návrhu směrnice a konečně skutečnosti, že cílem návrhu napadené směrnice bylo pouze obejití právních obtíží, které vyvstaly na základě žádosti o zmocnění uvedené v bodě 78 výše.

267

Parlament a Rada, podporované Estonskou republikou, Litevskou republikou a Komisí, opodstatněnost argumentů žalobkyně zpochybňují.

268

V tomto ohledu je akt stižen zneužitím pravomoci pouze tehdy, pokud se na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů ukáže, že byl přijat za výlučným nebo přinejmenším rozhodujícím účelem dosáhnout jiných cílů, než jsou uváděné cíle, nebo vyhnout se postupu zvláště upravenému Smlouvami pro vyrovnání se s okolnostmi daného případu (viz rozsudek ze dne 16. dubna 2013, Španělsko a Itálie v. Komise, C‑274/11 a C‑295/11, EU:C:2013:240, bod 33 a citovaná judikatura).

269

V projednávané věci je třeba připomenout, že napadená směrnice se zakládá na článku 194 SFEU a že žalobkyně netvrdí, že právní základ této směrnice je nesprávný.

270

Pouhá okolnost, že se napadená směrnice negativně dotýká plynovodu Nord Stream 2, nemůže být sama o sobě vykládána v tom smyslu, že úmyslem zákonodárce bylo sledovat jiný cíl, než jsou cíle uvedené v čl. 194 odst. 1 SFEU.

271

Jak vyplývá z přezkumu druhého žalobního důvodu, který vychází z porušení zásady proporcionality, žalobkyně neprokazuje, že napadená směrnice byla přijata za účelem sledování jiných cílů, než jsou cíle uvedené v dané směrnici, a že cílem sledovaným napadenou směrnicí byl záměr znevýhodnit plynovod Nord Stream 2.

272

Naproti tomu cílem napadené směrnice je náprava širších problémů, k jejichž odhalení projekt žalobkyně přispěl.

273

Napadená směrnice se totiž zabývá překážkami dokončení vnitřního trhu se zemním plynem, tedy v podstatě jedním z cílů uvedených v čl. 194 odst. 1 SFEU. Za tímto účelem uvedená směrnice sleduje specifičtější cíle právní jistoty, soudržnosti právního rámce a zamezení narušením hospodářské soutěže a negativním dopadům na bezpečnosti dodávek prostřednictvím rozšíření povinností stanovených ve směrnici 2009/73 na všechny plynovody vedoucí do a ze třetích zemí bez ohledu na to, zda jsou to plynovody pozemní či podmořské, budoucí či stávající.

274

Žalobkyně ani neprokázala, že napadená směrnice, která jí nebrání provozovat její plynovod hospodářsky přijatelným způsobem a dosáhnout odpovídající návratnosti jejích investic, překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení sledovaných cílů, jelikož se na ni nevztahuje výjimka stanovená v článku 49a.

275

Konečně je cílem napadené směrnice vyvodit důsledky z použitelnosti zásad směrnice 2009/73 na stávající a budoucí plynovody pro stávající nebo budoucí mezinárodní dohody uzavřené mezi Unií nebo členským státem na jedné straně a třetí zemí na straně druhé, aniž je dotčeno rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy.

276

Žalobkyně rovněž nemůže důvodně tvrdit, že cílem napadené směrnice je obejít právní obtíže, které byly způsobeny tím, že Komise předložila Radě žádost o zmocnění s cílem získat povolení vyjednat mezinárodní dohodu s Ruskou federací ve věci plynovodu Nord Stream 2.

277

Jak vyplývá z důvodové zprávy k návrhu směrnice, napadená směrnice totiž nenahrazuje rozhodnutí Rady zmocňující Komisi ke sjednání takové dohody. Naopak napadená směrnice a jednání Komise o mezinárodní dohodě jsou komplementární nástroje.

278

Navíc prohlášení a stanoviska, kterých se dovolává žalobkyně, byla odůvodněna právě jedním nebo více cíli uvedenými v článku 194 SFEU a sledovanými napadenou směrnicí.

279

Čtvrtý žalobní důvod se proto zamítá.

280

Pátý žalobní důvod vznesený žalobkyní se dělí na tři části.

281

V první části se žalobkyně dovolává neexistence rozsáhlých konzultací v souladu s článkem 2 protokolu č. 2 o používání zásad subsidiarity a proporcionality, připojeného ke Smlouvě o EU a ke Smlouvě o FEU. Komise neprovedla ani posouzení kvality existujících právních předpisů. Podle žalobkyně není návrh směrnice založen na zavedené a ustálené praxi spočívající v uplatňování povinností stanovených směrnicí 2009/73 vůči třetím zemím.

282

Ve druhé části se žalobkyně dovolává neexistence posouzení dopadů. Taková analýza by byla zjevně nezbytná a představovala by předběžnou a podstatnou podmínku platnosti návrhu směrnice v podstatě z důvodu jeho značných dopadů, zejména na žalobkyni.

283

Neprovedení rozsáhlých konzultací a posouzení dopadů údajně představuje porušení podstatných formálních náležitostí.

284

Ve třetí části žalobkyně tvrdí, že skutečné cíle návrhu směrnice a jeho důsledky nebyly objasněny, zejména prostřednictvím posouzení dopadů. Nemohlo tedy dojít k užitečné právní konzultaci, v rozporu s Protokolem č. 1 o úloze vnitrostátních parlamentů v Evropské unii, připojeným ke Smlouvě o EU a Smlouvě o FEU.

285

Kromě toho návrh směrnice neobsahoval věcné odůvodnění v souladu s článkem 5 protokolu č. 2 s ohledem na zásady subsidiarity a proporcionality.

286

Parlament a Rada, podporované Estonskou republikou, Litevskou republikou, Polskou republikou a Komisí, opodstatněnost argumentů žalobkyně zpochybňují.

287

Úvodem je třeba zdůraznit, že i když Soudní dvůr Evropské unie provádí soudní přezkum omezeného rozsahu z důvodu široké diskreční pravomoci unijního zákonodárce, vyžaduje takový omezený přezkum, aby unijní orgány, tvůrci dotčeného aktu, byly schopny před unijním soudem prokázat, že akt byl přijat v rámci skutečného výkonu jejich posuzovací pravomoci, která předpokládá zohlednění všech relevantních skutečností a okolností situace, kterou měl tento akt upravovat. Z toho vyplývá, že tyto orgány musí být alespoň schopné předložit a vysvětlit jasně a jednoznačně základní údaje, které měly být zohledněny pro účely odůvodnění sporných opatření obsažených v tomto aktu a na nichž závisel výkon posuzovací pravomoci těchto orgánů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 3. prosince 2019, Česká republika v. Parlament a Rada, C‑482/17, EU:C:2019:1035, bod 81).

288

Z protokolu č. 2, a zejména z jeho článku 2, na straně jedné a z Interinstitucionální dohody mezi Evropským parlamentem, Radou Evropské unie a Evropskou komisí ze dne 13. dubna 2016 o zdokonalení tvorby právních předpisů (Úř. věst. 2016, L 123, s. 1) na straně druhé navíc vyplývá, že účelem rozsáhlých konzultací, zpětného hodnocení stávajících právních předpisů a posouzení dopadů je zaručit kvalitu právních předpisů a umožnit jednotlivým účastníkům legislativního procesu přijmout informované rozhodnutí s ohledem na zásady subsidiarity a/nebo proporcionality v souladu s jejich příslušnými pravomocemi.

289

V projednávaném případě je především nesporné, že Komise před předložením tohoto návrhu neprovedla rozsáhlé konzultace týkající se konkrétního předmětu návrhu směrnice, ani svůj postup neodůvodnila mimořádnou naléhavostí.

290

Dále měla Komise v důvodové zprávě k návrhu směrnice za to, že postup samostatného a následného posuzování stávajících právních předpisů není nutný.

291

Konečně v důvodové zprávě k návrhu směrnice a v pracovním dokumentu připojeném k tomuto návrhu Komise vysvětlila, že její návrh nevyžaduje podrobné posouzení dopadů.

292

Za účelem posouzení, zda je postup použitý v projednávané věci řádný, je třeba se třemi částmi pátého žalobního důvodu zabývat společně a zkoumat zaprvé skutečnosti, které Komise zohlednila při vypracování návrhu směrnice a poté poskytla ostatním účastníkům legislativního procesu, a zadruhé doplňující informace, které měly k dispozici Parlament a Rada v okamžiku, kdy přezkoumaly uvedený návrh směrnice a následně přijaly napadenou směrnici.

293

Zaprvé je třeba připomenout, že návrh směrnice navazuje na politické směry jasně vyjádřené, někdy i opakovaně, unijními orgány a Evropskou radou, jak vyplývá z bodů 56 až 72 výše. Kromě toho se tyto směry konkretizovaly v žádosti o zmocnění, kterou Komise předložila Radě, a poté v návrhu směrnice (viz body 78 až 82 výše).

294

Zadruhé napadená směrnice nejprve vedla k rozšíření zásad a mechanismů, které byly v souladu se směrnicí 2009/73 již použitelné na plynovody překračující hranice mezi dvěma členskými státy pouze za účelem propojení přepravních soustav těchto členských států.

295

Dále, pokud jde o plynovody mezi členským státem a třetí zemí, je třeba uvést, že návrhu směrnice Komise předcházelo přijetí rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/684 ze dne 5. dubna 2017, kterým se zavádí mechanismus výměny informací o mezivládních dohodách a nezávazných nástrojích mezi členskými státy a třetími zeměmi v oblasti energetiky a kterým se zrušuje rozhodnutí č. 994/2012 (Úř. věst. 2017, L 99, s. 1).

296

V rámci postupu předcházejícího přijetí rozhodnutí 2017/684 učinila Komise řadu kroků, zorganizovala řadu schůzek a vedla veřejnou konzultaci v období od července do října 2015. Kromě toho provedla posouzení dopadů, z něhož vyplývá, že má důkladnou znalost otázek, kterými se zabývá návrh směrnice. Komise totiž podrobně znala charakteristiky stávajících plynovodů, na které se navrhovaná směrnice mohla vztahovat. V rámci přezkumu mezivládních dohod, které jí byly oznámeny členskými státy v době platnosti rozhodnutí č. 994/2012, měla Komise možnost analyzovat účinek podřízení plynovodů mezi členským státem a třetí zemí povinnostem stanoveným směrnicí 2009/73.

297

V tomto ohledu je pravda, že pokud jde o přibližně 50 mezivládních dohod o dodávce, dovozu nebo tranzitu energetických produktů, které jí byly oznámeny na základě rozhodnutí č. 994/2012, vyjádřila Komise pochybnosti o slučitelnosti 17 dohod se „Třetím energetickým balíčkem“ nebo s právními předpisy v oblasti hospodářské soutěže.

298

Šest z uvedených dohod se nicméně týkalo projektu South Stream, od něhož bylo upuštěno.

299

Mimoto požadavky stanovené směrnicí 2009/73 byly uvedeny v mnoha dalších mezivládních dohodách. Uvedené požadavky byly totiž systematicky uplatňovány na pozemní plynovody mezi členským státem a třetí zemí.

300

Kromě toho byly některé třetí země již povinny dosáhnout souladu s unijním právem z důvodu své příslušnosti k Evropskému hospodářskému prostoru nebo k Energetickému společenství.

301

V tomto kontextu Komise v důvodové zprávě k návrhu směrnice v podstatě zdůraznila, že existuje praxe spočívající v uplatňování povinností stanovených směrnicí 2009/73, pokud jde o třetí země, zejména prostřednictvím mezivládních dohod.

302

Komise tak již před přijetím návrhu směrnice vedla konzultace a provedla posouzení dopadů v otázkách úzce souvisejících s otázkami, kterými se zabývá návrh směrnice. Dále se Komise oprávněně dovolávala existence stávající praxe, která spočívala v uplatňování povinností stanovených směrnicí 2009/73 na plynovody mezi členským státem a třetí zemí.

303

Zatřetí, jak vyplývá z přezkumu druhého žalobního důvodu, který vychází z porušení zásady proporcionality (viz body 181 až 263 výše), pracovní dokument připojený k návrhu směrnice obsahoval přehled problémů vyplývajících ze stávající situace a posouzení právního a hospodářského dopadu návrhu směrnice.

304

Je tedy pravda, že k návrhu směrnice nebylo připojeno samostatné posouzení kvality stávajících právních předpisů a podrobné posouzení dopadů navrhovaných změn.

305

Komise se však s ohledem na kontext návrhu směrnice, předmět navrhovaných změn stávajících právních předpisů, konzultace a studie dopadu, které provedla, a konečně na posouzení dopadu jejího návrhu uvedené v pracovním dokumentu připojeném k uvedenému návrhu, oprávněně domnívala, že byla dostatečně informována.

306

Ze stejných důvodů měly Výbor regionů, Evropský hospodářský a sociální výbor (EHSV), vnitrostátní parlamenty, jakož i Parlament a Rada k dispozici dostačující informace k posouzení návrhu směrnice v rámci jejich příslušných pravomocí.

307

Posouzení uvedené v předchozím bodě není zpochybněno argumenty žalobkyně, které vychází zaprvé ze stanovisek Výboru regionů a EHSV a zadruhé ze skutečnosti, že informace sdělené vnitrostátním parlamentům jim neumožnily vydat stanovisko s plnou znalostí věci, a tedy vykonat jejich kontrolu.

308

Zaprvé je třeba uvést, že je pravda, že Výbor regionů ve svém stanovisku k návrhu směrnice zmínil význam posouzení dopadů s ohledem na interinstitucionální dohodu o zdokonalení tvorby právních předpisů. EHSV zdůraznil, že neprovedení posouzení dopadů je politováníhodné.

309

Uvedené dva poradní orgány však neuvedly, že k návrhu směrnice nemohou poskytnout stanovisko. Uvedené orgány podpořily návrh směrnice a doporučily změny, které považovaly za nezbytné. Ze znění stanovisek přijatých uvedenými dvěma orgány vyplývá, že posledně uvedené byly dostatečně informovány o problémech, které měl návrh směrnice vyřešit, a o jejím dopadu, zejména na investice do stávající nebo budoucí infrastruktury. EHSV ostatně zdůraznil, že některé skutkové okolnosti, které podporují argumenty předložené ve prospěch navrhovaných změn, jsou obsaženy v pracovním dokumentu připojeném k návrhu směrnice nebo v podrobných analýzách provedených Komisí, jako je posouzení dopadů směrnice 2009/73. EHSV rovněž zdůraznil, že je zřejmé, že cílem návrhu je zavést možnost významného zásahu, který by mohl omezit posílení závislosti na ruském plynu, a podpořit tak rozmanitost dodávek.

310

Zadruhé, pokud jde o vnitrostátní parlamenty, je třeba nejprve uvést, jak tvrdí Rada, že protokoly, kterých se žalobkyně dovolává, přiznávají vnitrostátním parlamentům úlohu pouze v souvislosti s dodržováním zásady subsidiarity.

311

Proto v rozsahu, v němž žalobkyně tvrdí, že vnitrostátní parlamenty nebyly „dostatečně“ konzultovány, pokud jde o dodržení zásady proporcionality, musí být tato argumentace odmítnuta.

312

Pokud jde o argumenty žalobkyně směřující proti odůvodnění návrhu směrnice z hlediska zásady subsidiarity, je třeba uvést, že důvodová zpráva k návrhu směrnice jasně uvádí, proč bylo nezbytné přijmout opatření na úrovni Unie (viz body 193 až 197 výše).

313

Pracovní dokument připojený k návrhu směrnice obsahuje další vysvětlení týkající se potřeby legislativní činnosti na úrovni Unie.

314

Návrh směrnice byl tedy s ohledem na zásadu subsidiarity dostatečně odůvodněn.

315

Obsah odůvodněného stanoviska vydaného francouzským Senátem potvrzuje, že vnitrostátní parlamenty mohly na základě informací, které měly k dispozici, zaujmout stanovisko k dodržení zásady subsidiarity. V průběhu řízení před Tribunálem ostatně Rada předložila stanoviska tří dalších vnitrostátních parlamentů, ve kterých uvedené parlamenty nevznesly námitky ohledně uvedené zásady.

316

V důsledku toho neprovedení konzultací ohledně konkrétního předmětu návrhu směrnice a neexistence samostatného a podrobného posouzení kvality stávajících právních předpisů a dopadu návrhu směrnice před jeho předložením nemohou ovlivnit legalitu napadené směrnice.

317

To platí tím spíše, že Parlament a Rada shromáždily dodatečné informace po předložení návrhu směrnice (viz bod 318 a další níže).

318

Při přijetí napadené směrnice měly Parlament a Rada k dispozici nejen informace uvedené v bodech 293 až 303 výše, ale rovněž poznatky shromážděné po předložení návrhu směrnice.

319

Komise totiž od 6. prosince 2017 do 31. ledna 2018 uskutečnila veřejnou konzultaci týkající se návrhu směrnice. V reakci na uvedenou konzultaci tento orgán obdržel 37 příspěvků, které pocházely zejména od orgánů veřejné moci, nevládních organizací, profesních sdružení a soukromých podniků, jako je žalobkyně. V tomto ohledu Rada tvrdí, aniž jí žalobkyně oponuje, že tato zpětná vazba byla zohledněna při přezkumu legislativního spisu Radou.

320

Kromě toho Parlament dne 21. února 2018 uspořádal veřejné jednání o „revizi směrnice o zemním plynu“.

321

Konečně z dokumentů předložených žalobkyní vyplývá, že zákonodárce měl k dispozici několik studií a publikací souvisejících s návrhem směrnice.

322

S ohledem na výše uvedené žalobkyně neprokázala, že neexistence rozsáhlých konzultací ohledně konkrétního předmětu návrhu směrnice před jeho přijetím, jakož ani neexistence samostatného posouzení stávajících právních předpisů a podrobného posouzení dopadů, by mohla ovlivnit legalitu napadené směrnice.

323

V rozsahu, v němž žalobkyně tvrdí, že nesrovnalosti, na které poukazuje, vedly zákonodárce ke zneužití pravomoci nebo k porušení zásady rovného zacházení a zásady proporcionality, byla tato argumentace již odmítnuta v bodech 113 až 279 výše.

324

Pokud jde o údajné porušení zásady subsidiarity, žalobkyně nepředkládá žádnou skutečnost, která by mohla takové porušení prokázat. Kromě toho s ohledem na článek 7 protokolu č. 2 nevyžadovalo odůvodněné stanovisko vydané francouzským Senátem, které mělo ojedinělý charakter, zvláštní odpověď od zákonodárce.

325

Pátý žalobní důvod, a tudíž i návrhová žádání znějící na zrušení článku 49a v plném rozsahu se tedy zamítají.

326

Samostatným podáním došlým dne 29. listopadu 2019 podala žalobkyně Tribunálu návrh na přijetí organizačních procesních opatření za tím účelem, aby Rada předložila neredigovaná znění 25 dokumentů, které obsahovaly zejména vyjádření předložená členskými státy ohledně návrhu směrnice a k nimž jeden z jejích zaměstnanců získal pouze částečný přístup na základě nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331). Tento návrh se týkal rovněž dvou dalších dokumentů, k nimž byl uvedenému zaměstnanci odepřen přístup.

327

V tomto ohledu v návaznosti na usnesení ze dne 17. února 2023, Nord Stream 2 v. Parlament a Rada (T‑526/19 RENV, nezveřejněné, EU:T:2023:85), již není důvodné rozhodnout o návrhu na organizační procesní opatření v rozsahu, v němž se týká předložení neredigovaných znění vyjádření Spolkové republiky Německo ze dne 11. prosince 2017 a 21. ledna 2019.

328

Pokud jde o ostatní dokumenty, kterých se týká návrh žalobkyně, je třeba zaprvé zdůraznit, že cílem tohoto návrhu je prokázat, že zvláštní postavení žalobkyně bylo jádrem odůvodnění napadené směrnice a že tato směrnice cílila na žalobkyni.

329

V tomto ohledu s ohledem na důvody, na jejichž základě byl zamítnut čtvrtý žalobní důvod, který vycházel ze zneužití pravomoci (viz body 269 až 278 výše), okolnost, že členské státy zohlednily situaci žalobkyně a že tato okolnost může být podpořena větším počtem dokumentů, než které má žalobkyně již k dispozici, nemůže prokázat zneužití pravomoci.

330

Zadruhé v rozsahu, v němž návrh na organizační procesní opatření směřuje rovněž k prokázání opodstatněnosti ostatních žalobních důvodů vznesených žalobkyní, a zejména porušení zásady rovného zacházení, je třeba konstatovat, že žalobkyně má k dispozici a předložila Tribunálu nezanedbatelný počet dokumentů týkajících se diskusí, které se konaly v Radě v průběhu postupu přijímání napadené směrnice, a že na základě těchto dokumentů žalobkyně mohla uplatnit své argumenty.

331

Navzdory skutečnosti, že žalobkyně po podání žaloby prostřednictvím svého zaměstnance získala od Rady plný přístup k 23 dokumentům, o které žádala, a částečný přístup k 25 dalším dokumentům, žalobkyně v replice uvedené dokumenty nevyužila na podporu svých jednotlivých žalobních důvodů. Žalobkyně totiž využila pouze tři z uvedených dokumentů pro účely tvrzení, že článek 36 ve znění změn a článek 49a nejsou oddělitelné od zbývající části napadené směrnice (viz bod 19 výše).

332

Zatřetí z přezkumu prvního, druhého a třetího žalobního důvodu uplatněných žalobkyní vyplývá, že zákonodárce neporušil zásadu rovného zacházení, zásadu proporcionality ani zásadu právní jistoty, když rozhodl, že výjimka stanovená v článku 49a se vztahuje na plynovody dokončené před 23. květnem 2019.

333

V tomto ohledu skutečnost, že některé členské státy, včetně Spolkové republiky Německo, vyjádřily v průběhu otevřené a rozvíjející se výměny názorů, která proběhla během legislativního postupu, pochybnosti o legalitě různých znění návrhu směrnice z hlediska obecných právních zásad, jichž se žalobkyně dovolává, neznamená, že je tato směrnice nutně protiprávní. Z dokumentu předloženého Radou ostatně vyplývá, že 27 členských států hlasovalo ve prospěch směrnice a jeden členský stát, a není to Spolková republika Německo, se zdržel hlasování.

334

S ohledem zaprvé na odůvodnění návrhu na organizační procesní opatření, zadruhé na dokumenty, k nimž měla žalobkyně přístup, a na způsob, jakým je využila, a zatřetí na důvody zamítnutí jednotlivých žalobních důvodů předložených žalobkyní, je třeba zamítnout návrh na organizační procesní opatření týkající se dokumentů, ve vztahu k nimž se uvedený návrh nestal bezpředmětným.

335

S ohledem na výše uvedené se žaloba zamítá v plném rozsahu.

336

V souladu s článkem 195 jednacího řádu Tribunálu přísluší Tribunálu, aby v tomto rozsudku rozhodl o všech nákladech souvisejících s řízeními, která před ním byla zahájena, a sice s řízeními ve věcech T‑526/19 a T‑526/19 RENV, a dále o nákladech souvisejících s řízením o kasačním opravném prostředku, a sice s řízením ve věci C‑348/20 P.

337

Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu nákladů řízení a Parlament a Rada neměly v řízení o kasačním opravném prostředku v podstatné části úspěch, je důvodné posledně uvedeným uložit náhradu nákladů vynaložených v řízeních ve věcech T‑526/19 a C‑348/20 P.

338

Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla v rámci projednávané věci úspěch, s výjimkou vedlejšího návrhu Rady na vynětí některých dokumentů ze spisu (viz bod 327 výše), je důvodné žalobkyni uložit náhradu nákladů řízení vynaložených v projednávané věci.

339

Dále v souladu s čl. 138 odst. 1 jednacího řádu ponesou Estonská republika, Lotyšská republika, Litevská republika, Polská republika a Komise vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů

TRIBUNÁL (pátý rozšířený senát)

rozhodl takto:

I. Skutečnosti předcházející sporu

A. Směrnice 2009/73

B. Žalobkyně

C. Napadená směrnice

II. Předchozí řízení před Tribunálem a Soudním dvorem

III. Návrhová žádání účastníků řízení

IV. Právní otázky

A. K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení napadené směrnice v plném rozsahu

B. K návrhovým žádáním směřujícím ke zrušení článku 49a

1. Úvodní poznámky

2. K třetímu žalobnímu důvodu, který vychází z porušení zásady právní jistoty

a) K okolnosti, že se na žalobkyni nevztahuje výjimka stanovená v článku 36 ve znění změn

1) Ke kontextu, v němž se žalobkyně rozhodla investovat

2) K pokračování investic

b) K okolnosti, že se na žalobkyni nevztahuje výjimka stanovená v článku 49a

3. K prvnímu žalobnímu důvodu, který vychází z porušení zásady rovného zacházení

a) K údajnému odlišnému zacházení se srovnatelnými situacemi

b) K odůvodnění případného odlišného zacházení se srovnatelnými situacemi

4. Ke druhému žalobnímu důvodu, který vychází z porušení zásady proporcionality

a) Ke způsobilosti napadené směrnice dosáhnout sledovaných cílů v rozsahu, v němž se na žalobkyni nevztahuje ani jedna z výjimek

1) Ke způsobilosti napadené směrnice dosáhnout cílů právní jistoty a soudržnosti právního rámce

2) Ke způsobilosti napadené směrnice zamezit narušení hospodářské soutěže a negativním dopadům na bezpečnost dodávek

b) K nepřekročení mezí toho, co je nezbytné, pokud jde o okolnost, že se na žalobkyni nevztahuje ani jedna z výjimek

1) K údajné dostatečnosti právní úpravy prvního bodu vstupu do Unie

2) K omezením, která nese žalobkyně

5. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, který vychází ze zneužití pravomoci

6. K pátému žalobnímu důvodu, který vychází z porušení podstatných formálních náležitostí

a) Ke skutečnostem, které Komise zohlednila při přípravě návrhu směrnice

b) K dodatečným skutečnostem shromážděným po předložení návrhu směrnice

C. K návrhu na organizační procesní opatření

V. K nákladům řízení