Věc T-514/19

Evropská centrální banka

Rozsudek Tribunálu (čtvrtého rozšířeného senátu) ze dne 9. června 2021

„Veřejná služba – Zaměstnanci ECB – Náhrada léčebných výdajů a výdajů na vzdělávání – Padělání – Disciplinární řízení – Propuštění – Trestní řízení – Zastavení trestního stíhání – Zproštění obžaloby – Pravomoc Výkonné rady – Právní jistota – Uplynutí promlčecí doby, ve které lze zahájit disciplinární řízení – Zásada, podle které trestní řízení přerušuje řízení disciplinární – Presumpce neviny – Nestrannost disciplinární komise – Nesprávné právní posouzení – Průkaznost důkazů – Přiměřená lhůta – Přiměřenost sankce – Rozsah soudního přezkumu – Odpovědnost“

Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Zastoupení – Výbor zaměstnanců – Povinnost konzultace – Rozsah – Rozhodnutí Výkonné rady Banky, že disciplinární pravomoc bude vykonávat vůči zaměstnanci ona sama namísto orgánu zmocněného na základě přenesení pravomoci – Vyloučení

[Protokol o statutu Evropského systému centrálních bank a Evropské centrální banky, článek 11.6; pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, čl. 44 bod ii), články 48 a 49; pravidla pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 8.3.17]

(viz body 46–52)
Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Řízení – Zahájení – Lhůta – Závaznost

(Pravidla pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 8.3.2)

(viz bod 58)
Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Řízení – Zahájení – Lhůta – Počátek – Zjištění skutkových okolností – Pojem – Nutnost přesné znalosti skutkových okolností – Neexistence

(Pravidla pro zaměstnance Evropské centrální banky, články 8.3.2, 8.3.14 a 8.3.15)

(viz body 63–66)
Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Řízení – Zásada, podle níž se nemá projednávat situace zaměstnance, který je trestně stíhán pro tytéž skutky – Použitelnost na Banku – Neexistence

[Služební řád úředníků, příloha IX, článek 25; pracovní řád zaměstnanců Evropské centrální banky, čl. 9 písm. c)]

(viz body 103–106)
Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Sankce – Propuštění – Rozhodnutí přijaté vůči zaměstnanci, proti kterému je vedeno trestní stíhání pro tytéž skutky, aniž je rozhodnuto, že je dotyčný vinen ze spáchání trestného činu – Porušení práva na presumpci neviny – Neexistence

(viz body 120, 121)
Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Řízení – Disciplinární komise – Povinnost ověřit, zda informace, které má k dispozici, jsou dostatečné – Legalita – Soudní přezkum – Meze

(Pravidla pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 8.3.14)

(viz body 139, 140)
Žaloby úředníků – Žalobní důvody – Žalobní důvod vycházející z porušení práva na obhajobu – Žalobní důvod, který se ve skutečnosti týká toho, že prostřednictvím výkonu práva na obhajobu nebylo dosaženo požadovaného výsledku – Zamítnutí

(viz bod 156)
Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Sankce – Propuštění – Soudní přezkum – Rozsah

(Listina základních práv Evropské unie, článek 47)

(viz body 160, 161, 195–197)
Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Řízení – Průběh – Lhůty – Lhůty, které nejsou prekluzivní – Dodržení přiměřené lhůty – Kritéria pro posouzení

(Pravidla pro zaměstnance Evropské centrální banky, články 8.3.15 až 8.3.17)

(viz body 177, 178)
Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Řízení – Průběh – Lhůty – Prodlevy – Porušení povinnosti jednat s náležitou péčí – Důsledky – Zrušení sankce – Neexistence

(Pravidla pro zaměstnance Evropské centrální banky, články 8.3.15 až 8.3.17)

(viz bod 180)
Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Sankce – Povinnost uvést odůvodnění – Rozsah

(viz bod 183)
Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Sankce – Přitěžující okolnost – Odmítnutí vrátit neoprávněně získanou částku, kvůli níž bylo zahájeno disciplinární řízení – Zahrnutí – Ztráta důvěry – Zahrnutí – Nutnost opakování protiprávního jednání – Neexistence

(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, čl. 45 osmá odrážka)

(viz body 204–206, 211, 212, 224)
Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Sankce – Přitěžující okolnost – Pojem

(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, čl. 45 osmá odrážka)

(viz bod 209)
Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Sankce – Polehčující okolnost – Nižší platová třída a kratší odpracovaná doba – Disciplinární řízení týkající se neoprávněně získaných částek – Vyloučení

(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, čl. 45 pátá odrážka)

(viz bod 216)
Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Sankce – Přitěžující okolnost – Jednání, které může ovlivnit dobrou pověst a důvěryhodnost Banky jakožto finanční instituce – Zahrnutí – Nutnost prokázat, že o skutkových okolnostech věděly osoby pocházející z prostředí mimo daný orgán – Neexistence

(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, čl. 45 druhá odrážka)

(viz bod 219)
Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Sankce – Přitěžující okolnost – Jednání odporující finančním zájmům banky, jehož se dopustil zaměstnanec, který má tyto zájmy chránit – Zahrnutí

(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, čl. 45 druhá odrážka)

(viz bod 220)
Úředníci – Zaměstnanci Evropské centrální banky – Disciplinární režim – Sankce – Polehčující okolnost – Délka disciplinárního řízení – Vyloučení

(Pracovní řád pro zaměstnance Evropské centrální banky, článek 45)

(viz bod 227)

Shrnutí

Proti žalobci DI, zaměstnanci Evropské centrální banky (dále jen „Banka“), bylo v listopadu 2016 zahájeno disciplinární řízení týkající se neoprávněně předložených žádostí o náhradu některých výdajů na zdravotní péči a na doučování. Proti DI byla zároveň vedena tři trestní řízení zahájená německým státním zastupitelstvím pro tytéž skutky.

Poté, co došlo v rámci jednoho z těchto trestních řízení k zastavení trestního stíhání a v rámci druhého ke zproštění obžaloby, ale ještě před tím, než bylo rozhodnuto v rámci třetího trestního řízení, Banka v disciplinárním řízení rozhodla o propuštění DI bez výpovědní doby, jelikož dospěla k závěru, že zaprvé porušil povinnost loajality vůči orgánu, zadruhé nesplnil povinnost respektovat společné hodnoty Banky a vést svůj profesní a soukromý život v souladu s jejím postavením, zatřetí setrvale neplnil povinnost chránit finanční zájmy orgánu a začtvrté ohrozil dobrou pověst Banky.

Poté, co bylo v rámci třetího trestního řízení trestní stíhání zastaveno, DI Banku požádal, aby své rozhodnutí o propuštění přehodnotila. Banka tuto žádost zamítla, a DI proto podal u Tribunálu žalobu na neplatnost rozhodnutí o propuštění a rozhodnutí, kterým byla zamítnuta žádost o obnovu disciplinárního řízení.

Rozšířený senát Tribunálu žalobu zamítl a podal upřesňující vysvětlení ohledně počátku běhu promlčecí doby, ve které lze zahájit disciplinární řízení, autonomie kvalifikace určitého jednání coby disciplinárního pochybení ve vztahu ke kvalifikaci tohoto jednání ze strany trestního soudu, uplatnění presumpce neviny v této oblasti a rozsahu soudního přezkumu.

Závěry Tribunálu

Co se nejprve týče promlčecí doby, ve které lze zahájit disciplinární řízení, Tribunál připomněl, že tato lhůta má zaručit právní jistotu a tento základní požadavek brání tomu, aby administrativa mohla neomezeně odkládat výkon svých pravomocí. V případě ustanovení uvádějících promlčecí lhůty pro zahájení disciplinárního řízení je tudíž třeba upustit od veškerých úvah souvisejících s přiměřenou lhůtou. V disciplinární oblasti platí, že lhůty týkající se průběhu řízení nejsou prekluzivní; lhůty týkající se jeho zahájení ovšem prekluzivní jsou.

Co se týče pojmu „zjištění skutkových okolností“, na jehož základě začíná běžet promlčecí lhůta, Tribunál uvedl, že tento pojem nemůže vyžadovat přesnou a podrobnou znalost všech skutkových okolností zakládajících disciplinární pochybení. Tento pojem kromě toho nevyžaduje, aby byly skutkové okolnosti s konečnou platností doloženy, jelikož jejich zjištěním se rozumí povědomí o těchto okolnostech, a nikoliv jejich prokázání. Ke zjištění skutkových okolností tudíž dochází v okamžiku, kdy známé skutečnosti postačují k prima facie posouzení toho, zda došlo k porušení pracovních povinností, které pak závisí na potenciálně porušených povinnostech a na požadavcích souvisejících s každou z nich. Tribunál z toho v projednávaném případě vyvodil, že Banka v souvislosti s některými pochybeními vytýkanými žalobci pravidla o promlčení porušila; legalita rozhodnutí o propuštění tím však dotčena nebyla.

Pokud jde dále o zásadu, podle které trestní řízení přerušuje řízení disciplinární, Tribunál poznamenal, že ačkoliv v článku 25 přílohy IX služebního řádu úředníků Evropské unie je uznána existence této zásady, tato zásada již pro Banku není závazná, jelikož obdobné ustanovení, které bylo obsaženo v pracovním řádu zaměstnanců Banky (dále jen „pracovní řád“), bylo s účinností od 1. ledna 2009 zrušeno.

Co se týče presumpce neviny, Tribunál zaprvé připomněl, že presumpce neviny není v trestním řízení pouhou procesní zárukou, ale její dosah je širší a přesahuje rámec tohoto řízení, zadruhé presumpci neviny může porušit jakýkoliv orgán veřejný správy a zatřetí toto porušení může být důsledkem prohlášení nebo rozhodnutí, která vyvolávají dojem, že osoba je vinna, která vedou veřejnost k přesvědčení o její vině nebo která předjímají posouzení skutkového stavu v trestněprávní rovině. Tribunál v tomto ohledu zdůraznil význam toho, jaké výrazy orgány veřejné správy použijí. V této souvislosti je třeba zohlednit skutečný smysl dotčených prohlášení, a nikoli jejich doslovné znění, jakož i zvláštní okolnosti, za kterých byla tato prohlášení učiněna. V projednávané věci Tribunál uvedl, že Banka v rozhodnutí o propuštění v podstatě pouze sankcionovala nedbalost, která se jí jevila v případě zaměstnance finanční instituce jako obzvlášť závažná. V tomto rozhodnutí tedy nebylo konstatováno, že by byl žalobce vinen ze spáchání trestného činu podvodu, který byl předmětem trestních řízení; toto rozhodnutí přitom spadá do autonomie, kterou má administrativa při právní kvalifikaci disciplinárního pochybení ve vztahu k trestnímu postihu za stejné skutky. Tribunál proto dospěl k závěru, že pokud Banka přijala rozhodnutí o propuštění ještě před tím, než se dozvěděla o výsledku soudního řízení týkajícího se DI, neporušila jeho právo na presumpci neviny.

Tribunál nadto rozhodl, že právo žalobce na presumpci neviny nebylo porušeno ani rozhodnutím, kterým byla zamítnuta žádost o obnovu řízení, jelikož v odůvodnění tohoto rozhodnutí není nikterak konstatováno, že by byl žalobce vinen ze spáchání trestného činu.

Tribunál dále připomněl, že účinnost soudního přezkumu vyžaduje, aby unijní soud provedl úplný přezkum věcné správnosti skutkových zjištění a toho, zda jsou správně uplatňovány relevantní právní normy. Stejně tak unijní soud vykonává úplný přezkum kvalifikace skutkových zjištění, a to z hlediska objektivních právních pojmů. Takový přezkum vykonává zejména v souvislosti s otázkou, zda určité skutkové zjištění spadá pod právní pojmy „přitěžující okolnosti“ nebo „polehčující okolnosti“. Konečně je třeba uvést, že ačkoliv pracovní řád neváže disciplinární sankce, které stanoví, fixně na různá porušení pracovních povinností, jichž se zaměstnanci dopustili, a neupřesňuje, do jaké míry mají na výběr sankce vliv přitěžující a polehčující okolnosti, předpokladem dodržení článku 47 Listiny základních práv Evropské unie je, že „trest“ uložený správním orgánem, který sám o sobě nesplňuje podmínky stanovené v tomto článku, bude následně přezkoumán soudním orgánem, který má pravomoc v plném rozsahu posoudit přiměřenost mezi proviněním a sankcí. Unijní soud zejména ověřuje, zda disciplinární orgán zvážil přitěžující a polehčující okolnosti přiměřeným způsobem. V tomto ohledu Tribunál připomněl, že přitěžující okolnost není skutečností naplňující znaky protiprávního jednání, které musí být prokázáno důkazy o objektivních a případně i subjektivních aspektech. Neslouží tudíž ke kvalifikaci protiprávního jednání jako takového, ale má poté, co je protiprávní jednání prokázáno, vliv na výši trestu s cílem zohlednit závažnost všech skutků jako celku a s přihlédnutím ke všem těmto skutkům zajistit represivní a odrazující účinek sankce. Tribunál uvedl, že ztráta důvěry není skutečností naplňující znaky disciplinárního provinění spočívajícího v neloajalitě, nýbrž přitěžující okolností, a to kvůli zvlášť škodlivé a závažné povaze tohoto skutku, zejména pokud úředník nebo zaměstnanec nemá vůči orgánu naprosto žádný respekt.