Věc T-504/19

Crédit lyonnais

v.

Evropská centrální banka

Rozsudek Tribunálu (druhého senátu) ze dne 14. dubna 2021

„Hospodářská a měnová politika – Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi – Článek 4 odst. 1 písm. d) a odst. 3 nařízení (EU) č. 1024/2013 – Výpočet pákového poměru – Částečné odmítnutí ECB povolit vyloučení expozic splňujících určité podmínky – Článek 429 odst. 14 nařízení (EU) č. 575/2013 – Nepřezkoumání všech relevantních prvků projednávaného případu – Překážka věci rozsouzené – Článek 266 SFEU“

  1. Žaloba na neplatnost – Zrušující rozsudek – Účinky – Povinnost přijmout opatření k výkonu rozsudku – Rozsah – Povinnost vyhnout se nahrazení zrušeného aktu aktem stiženým stejnou vadou

    (Článek 266 SFEU)

    (viz body 35-38, 124)

  2. Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Dohled nad finančním sektorem v Unii – Obezřetnostní požadavky na úvěrové instituce a investiční podniky – Posuzovací pravomoc příslušných orgánů – Uplatnění metodiky – Orientační pravidlo chování – Povinnost zachovat konkrétní přezkum každé jednotlivé situace

    (Nařízení Evropského parlamentu a Rady 575/2013, čl. 429 odst. 14)

    (viz body 92-95)

  3. Akty orgánů – Akty přijaté v rámci výkonu posuzovací pravomoci – Zásada řádné správy – Povinnost pečlivého a nestranného přezkumu všech relevantních skutečností

    (viz body 99, 106-123)

Shrnutí

Žalobkyně, Crédit lyonnais, je akciová společnost založená podle francouzského práva, která je povolenou úvěrovou institucí. Je dceřinou společností Crédit agricole SA. Z tohoto důvodu spadá pod přímý obezřetnostní dohled Evropské centrální banky (ECB).

Dne 5. května 2015 společnost Crédit agricole požádala ECB o povolení, svým jménem a jménem subjektů skupiny Crédit agricole, včetně žalobkyně, vyloučit z výpočtu pákového poměru expozice (investice) tvořené částkami spadajícími pod několik u ní upsaných spořicích produktů [vkladní knížka „livret A“, vkladní knížka „livret de développement durable et solidaire“ (LDD) a vkladní knížka „livret d’épargne populaire“ (LEP)], které byly převedeny na Caisse des dépôts et consignations (CDC), francouzskou veřejnoprávní instituci.

Rozhodnutím ze dne 24. srpna 2016 ECB odmítla vyloučit z výpočtu pákového poměru expozice vůči CDC tvořené částí částek uložených na základě tří uvedených vkladních knížek.

Rozsudkem Crédit agricole v. ECB ze dne 13. července 2018 ( 1 ) Tribunál rozhodnutí ECB zrušil. Tribunál potvrdil, že ECB má diskreční pravomoc, aby tuto výjimku podle nařízení o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce ( 2 ) přiznala, či nikoliv. Uvedl však, že se ECB dopustila nesprávného právního posouzení, když zohlednila smluvní povinnost Crédit agricole vyplácet vklady klientů, aniž zohlednila vrácení prostředků převedených na CDC. Kromě toho měl Tribunál za to, že se ECB dopustila zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o existenci časového odstupu při vracení prostředků ze strany CDC společnosti Crédit agricole, která by mohla být nucena přistoupit ke krizovému prodeji aktiv.

Dne 26. července 2018 společnost Crédit agricole, svým jménem a jménem subjektů skupiny Crédit agricole, včetně žalobkyně, znovu požádala o povolení vyloučit z výpočtu pákového poměru částky, které byla povinna převést na CDC. Dne 3. května 2019 ECB povolila toto vyloučení společnosti Crédit agricole a uvedeným subjektům ze skupiny, s výjimkou žalobkyně, pro kterou byla tato výjimka udělena pouze do výše 66 %. Napadené rozhodnutí bylo přijato ECB za použití metodiky zohledňující zaprvé úvěrovou kvalitu francouzské ústřední správy, zadruhé riziko krizového prodeje a zatřetí hodnocení koncentrace dotčených expozic.

Tribunál svým rozsudkem ruší rozhodnutí ECB v rozsahu, v němž se jím společnosti Crédit lyonnais odmítá povolit z výpočtu jejího pákového poměru vyloučit 34 % jejích expozic vůči CDC. Ve sporech týkajících se obezřetnostního dohledu Tribunál poprvé uvádí podmínky legality metodiky omezení diskreční pravomoci.

Závěry Tribunálu

Tribunál poté, co přezkoumal, zda ECB přijala opatření ke splnění povinností vyplývajících ze zrušujícího rozsudku Crédit agricole v. ECB, zkoumá metodiku, kterou si ECB vytyčila, přičemž jí pouze stanovila orientační pravidlo chování. Tribunál upřesňuje, že taková metodika se nerovná přijetí normativního aktu překračujícího rámec pravomocí, které jsou ECB svěřeny, a nezbavuje ECB povinnosti provést konkrétní posouzení každé individuální situace, které ji může vést k nepoužití uvedené metodiky.

V odpovědi na třetí žalobní důvod Tribunál zkoumá důvody, proč ECB odmítla vyhovět žádosti Crédit lyonnais v plném rozsahu. Tribunál připomíná, že ECB byla povinna důkladně a nestranně zkoumat všechny relevantní okolnosti projednávané věci a provést důkladnou analýzu vlastností regulovaných úspor.

Tribunál na prvním místě uvádí, že ECB nezpochybnila funkci regulovaných úspor jakožto „bezpečných přístavů“, což je funkce, kterou právně dostačujícím způsobem prokázala žalobkyně, která předložila důkazy. Kromě toho Tribunál zdůrazňuje, že žalobkyně v podstatě správně uvedla, že tyto regulované úspory mohou jen stěží přispět k vytvoření nadměrné páky, neboť částky převedené na CDC nemohou být investovány do rizikových nebo nelikvidních aktiv. Kromě toho tyto částky převedené na CDC požívají dvojí záruky poskytnuté Francouzskou republikou.

Na druhém místě má Tribunál za to, že s ohledem na tyto skutečnosti neumožňuje likvidita regulovaných úspor sama o sobě prokázat riziko krizového prodeje. ECB přitom odůvodnila své rozhodnutí zkušeností z nedávných bankovních krizí, aniž zohlednila skutečnost, že v projednávaném případě jsou regulované úspory „bezpečným přístavem“ v krizových situacích.

Na třetím místě Tribunál uvádí, že se ECB opírala o jediný příklad hromadných výběrů při nedávných bankovních krizích, ačkoliv vlastnosti vkladů uvedených v příkladu nejsou dostatečně podobné vlastnostem regulovaných úspor.

Tribunál dospěl k závěru, že ECB nezohlednila všechny vlastnosti regulovaných úspor, a tím nesprávně použila rozsudek Crédit agricole v. ECB.

( 1 ) – Rozsudek ze dne 13. července 2018, Crédit agricole v. ECB (T-758/16, EU:T:2018:472).

( 2 ) – Článek 429 odst. 14 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012 (Úř. věst. 2013, L 176, s. 1, opravy Úř. věst. 2013, L 208, s. 68, a Úř. věst. 2013, L 321, s. 6).