1)

Musí být čl. 19 odst. 1 Smlouvy o Evropské unii, čl. 325 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie, článek 58 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/849 ze dne 20. května 2015 o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz nebo financování terorismu, o změně nařízení (EU) č. 648/2012 Evropského parlamentu a Rady a o zrušení směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/60/ES a směrnice Komise 2006/70/ES (1) a článku 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1371 ze dne 5. července 2017 o boji vedeném trestněprávní cestou proti podvodům poškozujícím nebo ohrožujícím finanční zájmy Unie (2), [která] byla přijata na základě čl. 83 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie a [která nahradila Smlouvu] o ochraně finančních zájmů Evropských společenství ze dne 26. července 1995, vykládány ve smyslu, že brání přijetí rozhodnutí ze strany orgánu stojícího mimo soudní moc, tj. Curtea Constituțională a României (Ústavní soud, Rumunsko), kterým se nařizuje opětovný přezkum věcí týkajících se korupce, které byly rozhodovány v určitém období a které se nachází ve fázi odvolání, z toho důvodu, že u Nejvyššího soudu nebyly ustaveny soudní senáty specializované v této oblasti, ačkoli uznává specializaci soudců, kteří je tvořili?

2)

Musí být článek 2 Smlouvy o Evropské unii a čl. 47 [odst. 2] Listiny základních práv Evropské unie vykládány v tom smyslu, že brání tomu, aby orgán stojící mimo soudní moc prohlásil za nezákonné složení soudního senátu kolegia Nejvyššího soudu (senát složený ze soudců, kteří v době povýšení splňovali mimo jiné podmínku specializace požadovanou pro účely povýšení do trestního senátu Nejvyššího soudu)?

3)

Musí být přednost unijního práva vykládána v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu umožňuje upustit od uplatnění rozhodnutí Ústavního soudu, které bylo vydáno ve věci týkající se ústavního sporu, jež je podle vnitrostátního práva závazné?