Kasační opravný prostředek podaný dne 11. dubna 2019 Evropskou komisí proti rozsudku Tribunálu (třetího rozšířeného senátu) vydanému dne 12. února 2019 ve věci T-201/17, Printeos v. Komise

(Věc C-301/19 P)

(2019/C 238/11)

Jednací jazyk: španělština

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Evropská komise (zástupci: F. Dintilhac, P. Rossi a F. Jimeno Fernández, zmocněnci)

Další účastnice řízení: Printeos, S.A.

Návrhová žádání

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 12. února 2019 ve věci T-201/17, Printeos S.A. v. Evropská komise;

—

rozhodl ve věci samotné a žalobu zamítl v plném rozsahu vzhledem k tomu, že

—	návrh na náhradu škody založený na čl. 266 druhém pododstavci, článcích 268 a 340 SFEU, jakož i čl. 41 odst. 3 Listiny základních práv Evropské unie je neopodstatněný,

—	námitka protiprávnosti čl. 90 odst. 4 písm. a) nařízení č. 1268/2012 (1) je nepřípustná, nebo, podpůrně, neopodstatněná;

—	návrh na zrušení emailu ze dne 26. ledna 2017 je nepřípustný nebo, podpůrně, neopodstatněný;

—	uložil společnosti Printeos S.A. náhradu nákladů obou stupňů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Evropská komise tvrdí, že Tribunál se v napadeném rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení v následujících ohledech:

—	První důvod: Tribunál porušil právo Evropské komise na obhajobu a nedodržel řádný proces, když v rozporu se zásadou non ultra petita neoprávněně změnil předmět a podstatu sporu, poté, co žalobkyni vyzval, aby na jednání změnila právní kvalifikaci úroků, které požadovala v původní žalobě.

—	Druhý důvod: Tribunál vyložil nesprávně článek 266 SFEU, když uvedl, že uvedený článek ukládá absolutní a bezpodmínečnou povinnost zaplatit úroky z prodlení v případě zrušení rozhodnutí ukládajícího sankci nebo pokutu a to zpětně ode dne předběžného zaplacení.

—	Třetí důvod: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když vyložil článek 266 SFEU z hlediska rozsudků IPK (2) a Coru (3) a usnesení Holcim (4), aniž přihlédl k novému normativnímu rámci platnému pro sankce v oblasti hospodářské soutěže.

—	Čtvrtý důvod: Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když měl za to, že v projednávaném případě jsou splněny požadavky, které musí být podle judikatury splněny pro vznik mimosmluvní odpovědnosti.

—	Pátý důvod: Tribunál porušil zásady legality a právní jistoty, když v projednávaném případě nepoužil článek 90 nařízení v přenesené pravomoci č. 1268/2012 navzdory právní moci předchozího rozhodnutí, které tak stanovilo.

(1) Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 1268/2012 o prováděcích pravidlech k nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 966/2012, kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie (Úř. věst. 2012, L 362, s.1).

(2) Rozsudek ze dne 12. února 2015, Komise v. IPK (C-336/13 P, EU:C:2015:83).

(3) Rozsudek ze dne 10. října 2001, Corus v. Komise (T-171/99, EU:T:2001:249).

(4) Usnesení ze dne 4. května 2005, Holcim v. Komise (T-86/03, EU:T:2005:157).