Kasační opravný prostředek podaný dne 20. února 2019 společností Lupin Ltd proti rozsudku Tribunálu (devátého senátu) vydanému dne 12. prosince 2018 ve věci T-680/14, Lupin v. Komise

(Věc C-144/19 P)

(2019/C 148/23)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Lupin Ltd (zástupci: S. Smith, A. White, Solicitors, M. Hoskins, QC, V. Wakefield, Barrister)

Další účastnice řízení: Evropská komise

Návrhová žádání

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	zrušil konstatování Tribunálu ohledně rozdílného zacházení se společnostmi Lupin a Krka a

—	podle článku 61 Statutu Soudního dvora vydal konečné rozhodnutí ve věci a zrušil nebo snížil pokutu uloženou Komisí.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

První důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že dohoda o smírném narovnání v oblasti patentů, kterou dne 30. ledna 2007 uzavřely společnosti Lupin a Servier, byla omezením z hlediska účelu podle čl. 101 odst. 1 SFEU. Navrhovatelka zejména uvádí, že:

a.	Tribunál nesprávně uplatnil použitelné právní kritérium pro zjištění protiprávního jednání z hlediska účelu, a to zejména ve světle právních zásad potvrzených ve věci C-67/13 P, Cartes Bancaire.

b.	Tribunál nevzal v potaz, že vliv doložky o nesoutěžení a doložky o nenapadnutí práv, které obsahuje dohoda o smírném narovnání v oblasti patentů, na hospodářskou soutěž je stejný bez ohledu na existenci jakékoli pobídky.

c.	Tribunál neposoudil ani nevysvětlil rozdíl mezi odůvodněnými a neodůvodněnými zpětnými platbami, a to v rozporu se zásadou právní jistoty.

d.	Tribunál měl nesprávně za to, že existence „pobídky“ ve vztahu ke společnosti vyrábějící generické přípravky odůvodňuje konstatování omezení z hlediska účelu. Takové konstatování nemůže odůvodnit ani získání „výhody“ společností vyrábějící generické přípravky.

Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že nejednoznačné znění omezení obsažených v dohodě musí být vykládáno v tom smyslu, že se vztahuje na výrobky, které nespadají do působnosti patentu, jenž je předmětem sporu mezi účastnicemi řízení.

Neexistence omezení z hlediska důsledku

Tribunál rozhodl, že výtka společnosti Lupin směřující proti závěru Komise o omezení z hlediska důsledku, je neúčinná, jelikož potvrdil závěru Komise o omezení z hlediska účelu. Společnost Lupin v rámci druhého důvodu kasačního opravného prostředku navrhuje, aby v případě, že Soudní dvůr zruší uvedený závěr týkající se účelu, Soudní dvůr vydal konečné rozhodnutí ohledně kasačního opravného prostředku podaného společností Lupin a zrušil závěr Komise o omezení z hlediska důsledku. Zejména uvádí, že:

a.	Komise se dopustila nesprávného právního posouzení, když vycházela ze zpětných plateb anebo z významné pobídky.

b.	Komise měla posoudit otázku omezení z hlediska důsledku na základě doktríny vedlejšího omezení anebo na základě zásad uznaných ve věci C-309/99, Wouters, anebo na základě článku 102 SFEU.

c.	Komise při posouzení postavení společnosti Servier na trhu pro účely čl. 101 odst. 1 SFEU přímo přenesla svá zjištění týkající se dominantního postavení podle článku 102 SFEU, která byla zrušena (věc T-691/14, Servier v. Komise). Pokuta

3.	Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že pokud jde o pokutu, Tribunál nesprávně posoudil novou povahu údajného protiprávního jednání.

4.	Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál se dopustil pochybení, pokud jde o povinnost zohlednit při uložení pokuty závažnost i dobu trvání údajného protiprávního jednání.

5.	Pátý důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že se Tribunál dopustil pochybení, když při uložení pokuty nezohlednil hodnotu patentových přihlášek převedených společností Servier na společnost Lupin.

Šestý důvod kasačního opravného prostředku, který je podmíněn úspěchem kasačního opravného prostředku, který Komise podala proti rozsudku Tribunálu ve věci T-684/14, Krka, vychází z toho, že Tribunál neprávem rozhodl, že tím, jak Komise zacházela se společností Lupin ve srovnání se společností Krka, nebyla porušena zásada rovného zacházení.