–

za Energieversorgungscenter Dresden-Wilschdorf GmbH & Co. KG T. Heymannem a C. Telschowem, Rechtsanwälte,

–

za Bundesrepublik Deutschland I. Budde, J. Steegmann a A. Leskovar, jako zmocněnkyněmi,

–

za německou vládu J. Möllerem a S. Eisenberg, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi G. Wilsem, B. De Meesterem a A. C. Becker, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES ze dne 13. října 2003 o vytvoření systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů ve Společenství a o změně směrnice Rady 96/61/ES (Úř. věst. 2003, L 275, s. 32), ve znění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2009/29/ES ze dne 23. dubna 2009 (Úř. věst. 2009, L 140, s. 63) (dále jen „směrnice 2003/87“), zejména jejích čl. 2 odst. 1 a čl. 3 písm. e), výkladu „corrected eligibility ratio“ (opravená kvóta pro způsobilost) uvedené v Data Collection Template (šablona pro shromažďování údajů), dostupné na internetových stránkách Evropské komise, jakož i výkladu rozhodnutí Komise 2011/278/EU ze dne 27. dubna 2011, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. 2011, L 130, s. 1), zejména jejího čl. 6 odst. 1.

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi Energieversorgungscenter Dresden-Wilschdorf GmbH & Co. KG (dále jen „EDW“) a Bundesrepublik Deutschland (Spolková republika Německo) ve věci žádosti o bezplatné přidělení povolenek na emise skleníkových plynů (dále jen „emisní povolenky“) průmyslové kogenerační elektrárně s plynovými motory, která zahrnuje absorpční chladiče jako vedlejší jednotky.

3

Bod 20 odůvodnění směrnice 2003/87 zní:

„Tato směrnice podpoří používání technologií, které účinněji využívají energii, včetně technologie kombinované výroby tepla a elektřiny (kogenerace), a které produkují méně emisí na jednotku výstupu, zatímco budoucí směrnice Evropského parlamentu a Rady o podpoře kogenerace založené na poptávce po užitkovém teple na vnitřním trhu s energií bude specificky podporovat technologii kombinované výroby tepla a elektřiny.“

4

Článek 2 této směrnice, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 1 uvádí:

„Tato směrnice se použije na emise z činností uvedených v příloze I a na skleníkové plyny uvedené v příloze II.“

5

Článek 3 dané směrnice, nadepsaný „Definice“, uvádí:

„Pro účely této směrnice se:

[…]

[…]

[…]

6

Článek 8 směrnice 2003/87, nadepsaný „Koordinace se směrnicí 96/61/ES“, stanoví:

„Členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby u zařízení, která provádějí činnosti uvedené v příloze I směrnice [Rady] 96/61/ES [ze dne 24. září 1996 o integrované prevenci a omezování znečištění (Úř. věst. 1996, L 257, s. 26)], byly podmínky a postupy pro udělení povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů koordinovány s podmínkami a postupy pro udělení povolení stanovenými v uvedené směrnici. Požadavky článků 5, 6 a 7 této směrnice mohou být začleněny do postupů stanovených ve směrnici [96/61].“

7

Článek 10a této směrnice, nadepsaný „Přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek platná v celém Společenství“, stanoví:

„1.   Do 31. prosince 2010 přijme Komise prováděcí opatření k harmonizovanému přidělování povolenek [plně harmonizovaná prováděcí opatření k přidělování povolenek platná v celém Společenství] […].

[…]

Opatření uvedená v prvním pododstavci v možném rozsahu určí předem stanovené referenční hodnoty pro celé Společenství, aby se přidělování uskutečňovalo způsobem, který motivuje ke snižování emisí skleníkových plynů a k energeticky účinným technikám, přičemž tam, kde jsou příslušná zařízení k dispozici, se zohlední nejúčinnější techniky, náhražky, alternativní výrobní procesy, vysoce účinná kombinovaná výroba tepla a elektřiny, účinné způsoby využívání energie z odpadních plynů, využívání biomasy a zachytávání a ukládání oxidu uhličitého, [a aby tato opatření nemotivovala ke zvyšování emisí]. […]

[…]

3.   S výhradou odstavců 4 a 8 a bez ohledu na článek 10c se bezplatné povolenky nepřidělují výrobcům elektřiny, zařízením na zachytávání CO2, přepravnímu potrubí pro CO2 ani úložištím CO2.

4.   Bezplatné povolenky se přidělují na dálkové vytápění a vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny ve smyslu směrnice [Evropského parlamentu a Rady] 2004/8/ES [ze dne 11. února 2004 o podpoře kombinované výroby tepla a elektřiny založené na poptávce po užitečném teple na vnitřním trhu s energií a o změně směrnice 92/42/EHS (Úř. věst. 2004, L 52, s. 50) v případě hospodářsky odůvodněných žádostí, pokud jde o vytápění či chlazení. […]

[…]

11.   S výhradou článku 10b představuje množství přidělených bezplatných povolenek podle odstavců 4 až 7 tohoto článku v roce 2013 80 % množství určeného v souladu s opatřeními uvedenými v odstavci 1. Bezplatné přidělení se poté každý rok snižuje o stejnou částku, což povede k 30 % přidělených bezplatných povolenek v roce 2020 s cílem dosáhnout toho, aby v roce 2027 nebyly přiděleny žádné bezplatné povolenky.

12.   S výhradou článku 10b se v roce 2013 a v každém následujícím roce až do roku 2020 zařízením v odvětvích nebo pododvětvích, která jsou vystavena závažnému riziku úniku uhlíku, přidělují bezplatné povolenky podle odstavce 1 na 100 % množství určeného v souladu s opatřeními uvedenými v odstavci 1.

[…]“

8

Podle čl. 13 odst. 1 uvedené směrnice třetí obchodovací období zahrnuje osmileté období od roku 2013 do roku 2020 (dále jen „třetí obchodovací období“).

9

Článek 3 rozhodnutí 2011/278, nadepsaný „Definice“, zní:

„Pro účely tohoto rozhodnutí se rozumí:

[…]

[…]“

10

Článek 6 tohoto rozhodnutí, nadepsaný „Rozdělení na dílčí zařízení“, v odstavci 1 uvádí:

„Pro účely tohoto rozhodnutí členské státy rozdělí všechna zařízení způsobilá pro bezplatné přidělení povolenek na emise podle článku 10a směrnice [2003/87] na jedno nebo více těchto dílčích zařízení:

Dílčí zařízení musí v co největší možné míře odpovídat fyzickým částem zařízení.

U dílčích zařízení pro referenční úroveň tepla, dílčích zařízení pro referenční úroveň paliva a dílčích zařízení pro emise z procesů členské státy jasně rozliší na základě kódů NACE a Prodcom, zda příslušný proces spadá, nebo nespadá do odvětví či pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku, jak stanoví rozhodnutí [Komise] 2010/2/EU [ze dne 24. prosince 2009, kterým se podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES sestavuje seznam odvětví a pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku (Úř. věst. 2010, L 1, s. 10)].

Jestliže zařízení, na něž se vztahuje systém Unie, vyrobilo a vyvezlo měřitelné teplo do zařízení nebo jiného subjektu, na který se systém Unie nevztahuje, členské státy předpokládají, že příslušný proces dílčího zařízení pro referenční úroveň tepla spojený s tímto teplem nespadá do odvětví ani pododvětví, u něhož se má za to, že mu hrozí značné riziko úniku uhlíku, jak stanoví rozhodnutí [2010/2], ledaže příslušný orgán zjistí, že spotřebitel měřitelného tepla pochází z odvětví nebo pododvětví, u něhož se má za to, že mu hrozí značné riziko úniku uhlíku, jak stanoví rozhodnutí [2010/2].“

11

Článek 7 uvedeného rozhodnutí, nadepsaný „Shromažďování základních údajů“, uvádí:

„1.   Pro každé stávající zařízení způsobilé pro přidělení bezplatných povolenek na emise podle článku 10a směrnice [2003/87], včetně zařízení, která jsou v provozu pouze příležitostně, zejména zařízení, která jsou držena v rezervě nebo v pohotovostním režimu, a zařízení provozovaná podle sezónního rozvrhu členské státy za všechny roky v období od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2008 nebo případně od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010, během kterých bylo zařízení v provozu, shromáždí od provozovatele veškeré příslušné informace a údaje týkající se jednotlivých parametrů uvedených v příloze IV.

[…]

5.   Členské státy získají, zaznamenají a zdokumentují údaje způsobem, který umožní jejich náležité využití příslušným orgánem.

Členské státy mohou provozovatele požádat, aby k předložení údajů použil elektronickou šablonu, nebo za tímto účelem mohou specifikovat formát souboru. Členské státy však provozovateli umožní použít jakoukoli specifikovanou elektronickou šablonu nebo formát souboru uveřejněný Komisí pro účely shromažďování údajů podle tohoto článku, s výjimkou případů, kdy specifikovaná šablona či formát souboru členského státu vyžaduje přinejmenším zadání stejných údajů.

[…]“

12

Článek 9 rozhodnutí 2011/278, nadepsaný „Historická úroveň činnosti“, v odstavci 3 stanoví:

„Historická úroveň činnosti týkající se tepla se vztahuje ke střední hodnotě ročního historického dovozu (ze zařízení, na které se vztahuje systém Unie), výroby nebo dovozu (ze zařízení, na které se vztahuje systém Unie) i výroby měřitelného tepla, jež se spotřebovává v rámci hranic zařízení při výrobě produktů, při výrobě jiné mechanické energie než energie používané k výrobě elektřiny, při topení nebo chlazení s výjimkou tepla spotřebovaného při výrobě elektřiny nebo jež se vyváží do zařízení nebo jiného subjektu, na který se nevztahuje systém Unie, s výjimkou tepla vyvezeného za účelem výroby elektřiny během základního období a je vyjádřena v terajoulech za rok.“

13

Článek 10 tohoto rozhodnutí, nadepsaný „Přidělování povolenek na úrovni zařízení“, uvádí:

„1.   Na základě údajů shromážděných v souladu s článkem 7 členské státy pro každý rok vypočítají množství povolenek na emise bezplatně přidělených od roku 2013 každému stávajícímu zařízení na jejich území podle odstavců 2 až 8.

2.   Pro účely tohoto výpočtu členské státy nejprve pro každé dílčí zařízení zvlášť stanoví předběžné roční množství bezplatně přidělených povolenek na emise, a to tímto způsobem:

[…]

[…]“

14

Bod 1.4 přílohy rozhodnutí 2010/2 mezi odvětvími, u nichž se za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku, uvádí výrobu elektronek a jiných elektronických součástek, která odpovídá kódu 3210 Statistické klasifikace ekonomických činností v rámci Evropských společenství (NACE).

15

Bod 1.1 přílohy rozhodnutí Komise 2014/746/EU ze dne 27. října 2014, kterým se podle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES sestavuje na období 2015–2019 seznam odvětví a pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku (Úř. věst. 2014, L 308, s. 114), a kterým bylo zrušeno rozhodnutí 2010/2, mezi odvětvími, kterým hrozí takové riziko, uvádí rovněž výrobu elektronických součástek, která nyní odpovídá kódu 2611 NACE.

16

Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2019/331 ze dne 19. prosince 2018, kterým se stanoví přechodná pravidla harmonizovaného přidělování bezplatných povolenek na emise platná v celé Unii podle článku 10a směrnice Evropského parlamentu a Rady 2003/87/ES (Úř. věst. 2019, L 59, s. 8), obsahuje přílohu VII, nadepsanou „Metody monitorování údajů“. Bod 7 této přílohy, nadepsaný „Pravidla pro stanovení čistého měřitelného tepla“, zahrnuje bod 7.1, který je nadepsán „Zásady“ a ve čtvrtém pododstavci stanoví:

„Pokud se teplo používá k zajištění chlazení prostřednictvím procesu absorpčního chlazení, považuje se tento proces chlazení za proces spotřebovávající teplo.“

17

Článek 2 směrnice 96/61, která byla zrušena a nahrazena směrnicí 2008/1, v článku 2, nadepsaném „Definice“, uváděl:

„Pro účely této směrnice se:

[…]

[…]

[…]“

18

Z bodu 1 odůvodnění směrnice Evropského parlamentu a Rady 2010/75/EU ze dne 24. listopadu 2010 o průmyslových emisích (integrované prevenci a omezování znečištění) (Úř. věst. 2010, L 334, s. 17) vyplývá, že tato směrnice přepracovala sedm směrnic, mezi něž patřila směrnice 2008/1.

19

Článek 3 směrnice 2010/75, nadepsaný „Definice“, uvádí:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]“

20

Ustanovení § 4 Bundes-Immissionsschutzgesetz (spolkový zákon o ochraně před emisemi) ze dne 15. března 1974 (BGBl. 1974 I, s. 721), ve znění ze dne 17. května 2013 (BGBl. 2013 I, s. 1274) (dále jen „BImSchG“), nadepsané „Povolení“, v odstavci 1 stanoví:

„Výstavba a provoz zařízení, jež jsou v důsledku svých vlastností nebo svého provozu zvlášť způsobilé mít nepříznivý vliv na životní prostředí, ohrozit, vážně poškodit nebo značně obtěžovat místní společenství nebo okolí […], podléhají povolení […].“

21

Ustanovení § 2 Treibhausgas-Emissionshandelsgesetz (zákon o obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů) ze dne 21. července 2011 (BGBl. 2011 I, s. 1475, dále jen „TEHG“), nadepsané „Oblast působnosti“, uvádí:

„(1)   Tento zákon se vztahuje na emise skleníkových plynů uvedené v příloze 1 části 2, které vyplývají z činností v ní uvedených. Na zařízení uvedená v příloze 1 části 2 se tento zákon vztahuje i v případě, že se jedná o část nebo vedlejší jednotku zařízení, které není uvedeno v příloze 1 části 2.

(2)   Pokud jde o zařízení uvedená v příloze 1 části 2 bodech 2 až 31, do oblasti působnosti tohoto zákona spadají

1. veškeré části zařízení a fáze procesu nezbytné k provozu a

2. veškerá vedlejší zařízení, která prostorově a provozně souvisí s částmi zařízení a fázemi procesu uvedenými v bodě 1 a mohou přispívat k produkci skleníkových plynů uvedených v příloze 1 části 2.

První věta se mutadis mutandis vztahuje na spalovací jednotky uvedené v příloze 1 části 2 bodě 1.

[…]

(4)   Podléhají-li zařízení uvedená v příloze 1 části 2 bodech 2 až 30 povolení podle § 4 odst. 1 třetí věty BImSchG, jsou pro vymezení hranic zařízení uvedených v odstavcích 2 a 3 rozhodující specifikace uvedené v povolení vydaném pro dané zařízení podle BImSchG. První věta se mutadis mutandis vztahuje na spalovací jednotky uvedené v příloze 1 části 2 bodě 1. V případech uvedených v odst. 1 větě druhé se věta první použije mutadis mutandis na specifikace uvedené v povolení vydaném podle BImSchG, jež se týkají částí zařízení nebo vedlejších zařízení.“

22

Ustanovení § 4 TEHG, nadepsané „Povolení k emisím“, uvádí:

„(1)   Provozovatel zařízení je povinen získat povolení k vypouštění skleníkových plynů pocházejících z činnosti uvedené v příloze 1 části 2 bodech 1 až 32. Povolení musí být příslušným orgánem vydáno na žádost provozovatele zařízení, pokud je tento orgán schopen z dokumentů předložených spolu s žádostí zjistit údaje uvedené v odstavci 3.

[…]

(4)   V případě zařízení, pro která bylo vydáno povolení před 1. lednem 2013 v souladu s ustanoveními BImSchG, se povolení vydané podle odstavce 1 považuje za povolení vydané podle právních předpisů o ochraně proti emisím. V případě uvedeném ve větě první však může provozovatel zařízení rovněž požádat o vydání samostatného povolení podle odstavce 1. V takovém případě se věta první použije pouze do okamžiku vydání samostatného povolení.“

23

Ustanovení § 9 TEHG, nadepsané „Přidělování bezplatných povolenek provozovatelům zařízení“, v odstavci 2 stanoví:

„Přidělení bezplatných povolenek je podmíněno podáním žádosti k příslušnému orgánu. […]“

24

Ustanovení § 34 TEHG, ve znění ze dne 18. ledna 2019 (BGBl. 2019 I, s. 37), nadepsané „Přechodné ustanovení pro provozovatele zařízení“, v odstavci 1 uvádí:

„(1)   Na uvolňování skleníkových plynů v důsledku činností uvedených v příloze 1 se ve vztahu k obchodovacímu období 2013 až 2020 nadále použijí ustanovení § 1 až 36 ve znění účinném do 24. ledna 2019.“

25

Ustanovení § 2 Verordnung über die Zuteilung von Treibhausgas-Emissionsberechtigungen in der Handelsperiode 2013 bis 2020 (nařízení o přidělování povolenek na emise skleníkových plynů pro obchodovací období 2013 až 2020) ze dne 26. září 2011 (BGBl. 2011 I, s. 1921), nadepsané „Definice“, v bodě 30, nadepsaném „Alokační prvek s referenční úrovní tepla“, uvádí:

„Všechny vstupy, výstupy a s tím související emise, na které se nevztahuje alokační prvek ve smyslu bodu 28 a které souvisí s výrobou měřitelného tepla nebo jeho dovozem ze zařízení, které spadá do působnosti [TEHG], pokud teplo nebylo vyrobeno z elektřiny ani při výrobě kyseliny dusičné a nebylo spotřebováno při výrobě elektřiny ani vyvezeno za účelem výroby elektřiny a pokud uvedené teplo

26

Ustanovení § 3 nařízení o přidělování povolenek na emise skleníkových plynů pro obchodovací období 2013 až 2020, nadepsané „Tvorba alokačních prvků“, uvádí:

„[…]

(2)   Pro účely vymezení alokačního prvku uvedeného v odst. 1 bodě 2 je dodání měřitelného tepla do tepelné distribuční soustavy považováno za dodání do jiného zařízení ve smyslu § 2 bodu 30 písm. b). […]

(3)   Pokud jde o alokační prvky uvedené v odst. 1 bodech 2 až 4, žadatel musí vytvořit samostatné alokační prvky pro proces výroby produktů v odvětvích, která jsou vystavena závažnému riziku úniku, a pro jiné procesy. […]

(4)   Pokud jde o alokační prvky s referenční úrovní tepla, je třeba při přičtení k samostatným alokačním prvkům ve smyslu odstavce 3 postupovat následovně:

1. V případě přímého dodání tepla zákazníkovi, který nespadá do působnosti TEHG, musí být toto teplo přičteno odvětvím vystaveným riziku úniku v rozsahu, v němž provozovatel prokáže, že zákazník náleží do odvětví vystaveného riziku úniku; ve zbývající části musí být teplo přičteno odvětvím, která nejsou vystavena riziku úniku;

2. Při dodání tepla do tepelných distribučních sítí je třeba odvětvím, která jsou vystavena riziku úniku, přičíst podíl celkového množství dodaného tepla, který odpovídá podílu tepla dodaného zákazníkům v odvětvích, která jsou vystavena riziku úniku, na celkovém teple dodaném provozovatelem sítě během příslušného období dodávek podle § 8 odst. 1; ve zbývající části musí být toto teplo přičteno odvětvím, která nejsou vystavena riziku úniku.

[…]“

27

Společnost EDW, která je žalobkyní v původním řízení, provozuje velmi výkonnou průmyslovou kogenerační elektrárnu poháněnou plynovými motory, která podléhá systému pro obchodování s povolenkami na emise skleníkových plynů na úrovni Evropské unie (dále jen „ETS“). Tato kogenerační elektrárna zahrnuje jakožto vedlejší jednotky chladicí stroje, zejména absorpční chladicí stroje (dále jen „chladicí stroje“), které přeměňují teplo na chlad. Tyto chladicí stroje neprodukují emise skleníkových plynů.

28

Uvedená kogenerační elektrárna zásobuje výhradně závod na výrobu polovodičů společnosti Global Foundries, který nepatří společnosti EDW. Činnost společnosti Global Foundries, která nepodléhá ETS, spadá do odvětví, kterému hrozí značné riziko úniku uhlíku, na základě rozhodnutí 2010/2 a rozhodnutí 2014/746.

29

Kogenerační elektrárna vyrábí zejména teplou vodu o teplotě 80 °C a páru. Z kotlů je tato teplá voda o teplotě 80 °C jednak dodávána přímo společnosti Global Foundries a jednak společně s párou dodávána do chladicích strojů kogenerační elektrárny. Tyto chladicí stroje dodávají společnosti Global Foundries chlazení ve formě vody o teplotě 5 °C nebo 11 °C pro účely výroby polovodičů. S teplem uvolňovaným z chladicích strojů a použitím tepla, které se ve formě vody o teplotě 11 °C nebo 17 °C vrací z chladicího okruhu Global Foundries do těchto strojů, je rovněž produkována vlažná voda o teplotě 32 °C.

30

Pro účely udělení povolení požadovaného BImSchG se má za to, že kogenerační elektrárna a její vedlejší jednotky tvoří jedno a totéž zařízení z důvodu emisí hluku způsobených jejich provozem.

31

Dne 19. ledna 2012 podala EDW žádost o přidělení bezplatných emisních povolenek k Deutsche Emissionshandelsstelle (Německá správa pro obchodování s emisemi, dále jen „DEHSt“), která jí na základě ustanovení týkajících se dílčího zařízení pro referenční úroveň tepla udělila 63770 bezplatných emisních povolenek rozhodnutím ze dne 17. února 2014 a 14497 dodatečných povolenek rozhodnutím o stížnosti ze dne 28. dubna 2017.

32

V rozhodnutí o přidělení a v rozhodnutí o stížnosti měla DEHSt zejména za to, že absorpční chladicí stroje jsou součástí zařízení společnosti EDW, které podléhá ETS. DEHSt kromě toho odmítla, že by se režim použitelný na odvětví nebo pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku, vztahoval na chlazení dodávané chladicími stroji společnosti Global Foundries. DEHSt mimoto odmítla přiznat nárok na tok tepla tvořený vlažnou vodou o teplotě 32 °C, pokud je teplo výsledkem energie uvolněné provozem chladicích strojů. Rovněž od množství tepla požadovaného společností EDW odečetla dovoz tepla ze zařízení nepodléhajícího ETS.

33

Společnost EDW podala dne 1. června 2017 k Verwaltungsgericht Berlin (Správní soud v Berlíně, Německo) žalobu, ve které setrvala na své žádosti o přidělení 121013 dalších bezplatných emisních povolenek.

34

Předkládající soud má za to, že řešení sporu, který mu byl předložen, závisí především na otázce, zda je se směrnicí 2003/87 a zejména s jejím čl. 2 odst. 1 a čl. 3 písm. e) slučitelná vnitrostátní právní úprava, která stanoví, že za účelem vymezení hranic zařízení podléhajících ETS je třeba případně zohlednit specifikace těchto zařízení, jak jsou uvedeny v povolení uděleném na základě jiné vnitrostátní právní úpravy, která se týká znečištění, což má případně za následek, že do hranic uvedených zařízení jsou zahrnuty takové vedlejší jednotky, jako jsou chladicí stroje dotčené v původním řízení, které neprodukují skleníkové plyny. Daný soud uvádí, že otázka, zda se tyto chladicí stroje nacházejí uvnitř nebo vně hranic zařízení podléhajícího ETS, které je dotčeno v původním řízení, má dopad na množství bezplatných emisních povolenek, které mají být přiděleny společnosti EDW.

35

Dále si předkládající soud případně klade otázku stran pravidel, podle kterých se stanoví množství emisních povolenek bezplatně přidělených dílčím zařízením pro referenční úroveň tepla. Předkládající soud se zejména táže, jakým způsobem je s ohledem na teplo dovezené ze zařízení, která nepodléhají ETS, třeba vypočítat a uplatnit opravenou kvótu pro způsobilost, která je uvedena v šabloně pro shromažďování údajů, a zejména zda je třeba zaujmout komplexní přístup k tokům tepla z dotyčného zařízení, nebo zda je za účelem přičtení tohoto dovozu tepla možné rozlišovat tyto různé toky.

36

Uvedený soud se konečně zamýšlí nad podmínkami provádění režimu použitelného na odvětví nebo pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku, na základě čl. 6 odst. 1 třetího pododstavce rozhodnutí 2011/278, pokud jde o chlad vyrobený v chladicích strojích společnosti EDW a dodaný společnosti Global Foundries.

37

Za těchto podmínek se Verwaltungsgericht Berlin (Správní soud v Berlíně) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

38

Předkládající soud požádal Soudní dvůr o projednání této věci ve zrychleném řízení podle čl. 105 odst. 1 jednacího řádu Soudního dvora.

39

Na podporu své žádosti předkládající soud uvádí, že podle judikatury německých soudů jsou nároky na bezplatné emisní povolenky ztraceny, pokud nejsou předmětem rozhodnutí o přidělení před 30. dubnem roku následujícího po uplynutí třetího obchodovacího období, neboť neexistují ustanovení umožňující jejich převedení do čtvrtého obchodovacího období. Kdyby byl tedy takový výklad v souladu s unijním právem, společnost EDW by v případě neexistence pravomocného rozhodnutí před 30. dubnem 2021 mohla přijít o dodatečné bezplatné emisní povolenky, jichž se domáhá. Předkládající soud se kromě toho dovolává skutečnosti, že tato otázka vyvstává v dosti velkém počtu věcí, které projednává.

40

Z článku 105 odst. 1 jednacího řádu vyplývá, že k žádosti předkládajícího soudu, nebo výjimečně i bez návrhu může předseda Soudního dvora po vyslechnutí soudce zpravodaje a generálního advokáta rozhodnout o projednání předběžné otázky ve zrychleném řízení odchylně od ustanovení tohoto jednacího řádu, pokud povaha věci vyžaduje, aby byla projednána bez zbytečného odkladu.

41

Dne 22. ledna 2020 předseda Soudního dvora po vyslechnutí soudce zpravodaje a generálního advokáta rozhodl, že se žádost předkládajícího soudu o projednání věci ve zrychleném řízení zamítá.

42

Toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že důvody uvedené předkládajícím soudem nebyly s to prokázat, že podmínky stanovené v čl. 105 odst. 1 jednacího řádu byly v projednávané věci splněny [obdobně viz rozsudek ze dne 25. února 2021, Gmina Wrocław (Přeměna práva stavby), C‑604/19, EU:C:2021:132, bod 45 a citovaná judikatura].

43

Z judikatury Soudního dvora totiž vyplývá, že samotný – zajisté oprávněný – zájem jednotlivců na co nejrychlejším určení rozsahu práv, která pro ně vyplývají z unijního práva, nemůže prokázat existenci výjimečné okolnosti ve smyslu čl. 105 odst. 1 jednacího řádu [usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 18. ledna 2019, VW (Právo na přístup k obhájci v případě nedostavení se k soudnímu jednání), C‑659/18, nezveřejněné, EU:C:2019:45, bod 7 a citovaná judikatura].

44

V tomto ohledu okolnost, že společnost EDW podala žalobu dne 1. června 2017, tedy více než dva a půl roku před tím, než se předkládající soud rozhodl předložit Soudnímu dvoru projednávanou žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, o to více tak relativizuje naléhavost sporu v původním řízení (obdobně viz usnesení předsedy Soudního dvora ze dne 18. ledna 2019, Adusbef a další, C‑686/18, nezveřejněné, EU:C:2019:68, bod 15 a citovaná judikatura).

45

Podle ustálené judikatury mimoto platí, že pouhé hospodářské zájmy, jakkoli významné a legitimní, nemohou samy o sobě odůvodnit projednání věci ve zrychleném řízení [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 25. února 2021, Gmina Wrocław (Přeměna práva stavby), C‑604/19, EU:C:2021:132, bod 46 a citovaná judikatura].

46

Navíc je třeba poznamenat, že značný počet osob nebo právních situací, které jsou potenciálně dotčeny rozhodnutím, které má předkládající soud vydat poté, co předložil Soudnímu dvoru žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, nemůže sám o sobě představovat výjimečnou okolnost, která by byla důvodem pro využití zrychleného řízení [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. prosince 2020, Staatsanwaltschaft Wien (Padělané platební příkazy), C‑584/19, EU:C:2020:1002, bod 36 a citovaná judikatura].

47

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 2 odst. 1 a čl. 3 písm. e) směrnice 2003/87 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje, aby byly do hranic zařízení podléhajícího ETS zahrnuty vedlejší jednotky, které neprodukují emise skleníkových plynů.

48

V projednávaném případě vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení stanoví, že se hranice zařízení, pokud jde o uplatnění ETS, určují v souladu se specifikacemi uvedenými v povolení uděleném tomuto zařízení na základě jiné vnitrostátní právní úpravy týkající se znečištění. V této souvislosti byly chladicí stroje dotčené v původním řízení, které neprodukují emise skleníkových plynů, zahrnuty do hranic daného zařízení pro účely tohoto povolení z důvodu jejich emisí hluku.

49

Je třeba připomenout, že čl. 3 písm. e) této směrnice definuje pojem „zařízení“ jako stacionární technickou jednotku, ve které probíhá jedna či více činností uvedených v příloze I a jakékoli další s tím přímo spojené činnosti, které po technické stránce souvisejí s činnostmi probíhajícími v dotyčném místě a mohly by ovlivnit emise a znečistění.

50

Vzhledem k tomu, že v takových jednotkách, jako jsou chladicí stroje dotčené v původním řízení, neprobíhá žádná činnost uvedená v této příloze I, mohou být proto zahrnuty do zařízení podléhajícího ETS pouze tehdy, pokud především jejich činnost přímo souvisí s činností uvedenou v dané příloze I, která probíhá v zařízení, a pokud je tato přímá souvislost konkretizována existencí technické souvislosti tak, že propojení mezi dotčenými činnostmi přispívá k integritě celkového technického procesu činnosti spadající do přílohy I téže směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. dubna 2021, Granarolo, C‑617/19, EU:C:2021:338, body 42 a 45).

51

Dále, jsou-li tato kritéria splněna, je třeba stran třetího kritéria, podle kterého musí být dotyčná činnost způsobilá ovlivnit emise a znečištění, poznamenat, že na základě čl. 2 odst. 1 směrnice 2003/87, který vymezuje její oblast působnosti, se tato směrnice použije na „emise“ skleníkových plynů uvedené v příloze II této směrnice, mezi něž patří CO2„z činností uvedených v příloze I“ uvedené směrnice (rozsudek ze dne 20. června 2019, ExxonMobil Production Deutschland, C‑682/17, EU:C:2019:518, bod 47 a citovaná judikatura).

52

Soudní dvůr tak rozhodl, že činnosti uvedené v dané příloze I spadají do působnosti uvedené směrnice, a tudíž do ETS, pouze pokud produkují „emise“ skleníkových plynů uvedené v této příloze II (rozsudek ze dne 28. února 2018, Trinseo Deutschland, C‑577/16, EU:C:2018:127, bod 45).

53

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že je pravda, že unijní normotvůrce tím, že stanovil, že do zařízení mohou být zahrnuty činnosti, které přímo souvisejí s činností uvedenou v příloze I směrnice 2003/87, která v tomto zařízení probíhá, stanovil, že ETS se může vztahovat na činnosti, které nesplňují podmínky vymezující oblast působnosti této směrnice a konkrétně nejsou uvedeny v této příloze I (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. června 2016, Elektriciteits Produktiemaatschappij Zuid-Nederland EPZ, C‑158/15, EU:C:2016:422, body 28 a 29).

54

Nelze z toho však dovodit, že je splněno třetí kritérium stanovené v čl. 3 písm. e) uvedené směrnice, pokud daná činnost sice produkuje emise a znečištění, ale neprodukuje skleníkové plyny uvedené v příloze II téže směrnice.

55

Podle čl. 3 písm. b) směrnice 2003/87 se totiž „emisemi“ pro účely této směrnice rozumí uvolňování skleníkových plynů do atmosféry ze zdrojů v zařízení. Ze samotného znění tohoto ustanovení tak vyplývá, že emise ve smyslu tohoto ustanovení předpokládá uvolňování skleníkového plynu do atmosféry (usnesení ze dne 6. února 2019, Solvay Chemicals, C‑561/18, EU:C:2019:101, bod 25 a citovaná judikatura).

56

Emise a znečištění, které jsou uvedeny v čl. 3 písm. e) této směrnice, musí být proto vykládány ve světle takové definice, a mohou se tedy týkat pouze skleníkových plynů uvedených v příloze II dané směrnice.

57

Z toho plyne, že emise hluku způsobené fungováním chladicích strojů dotčených v původním řízení nesplňují třetí kritérium týkající se vlivu na emise a znečištění, jak požaduje tento čl. 3 písm. e) směrnice 2003/87. Nelze tudíž mít za to, že z tohoto důvodu může být na tyto chladicí stroje a kogenerační elektrárnu společnosti EDW nahlíženo tak, že tvoří jedno a totéž zařízení pro účely uplatnění ETS.

58

Na takové chladicí stroje nelze proto nahlížet tak, že jsou zahrnuty do zařízení, na které se vztahuje ETS, pouze z toho důvodu, že – jak stanoví vnitrostátní právní úprava dotčená v původním řízení – se má za to, že se nacházejí v hranicích zařízení z důvodu takových emisí hluku, pokud jde o povolení udělené na základě jiné vnitrostátní právní úpravy týkající se znečištění.

59

Je třeba upřesnit, že tento závěr nemůže být zpochybněn argumentem německé vlády, že s ohledem na vůli unijního normotvůrce ponechat v čl. 3 písm. e) směrnice 2003/87 v podstatě stejnou definici pojmu „zařízení“ podle této směrnice 2003/87, jako je definice platná v unijních právních předpisech o integrované prevenci a omezování znečištění, zejména směrnicích 96/61 a 2010/75, lze pro účely uplatnění ETS zachovat vymezení dotyčného zařízení, které již bylo stanoveno na základě vnitrostátní právní úpravy provádějící posledně uvedené směrnice.

60

Zaprvé je třeba konstatovat, že je pravda, že článek 8 směrnice 2003/87 stanoví, že členské státy přijmou nezbytná opatření k zajištění toho, aby u zařízení, která provádějí činnosti uvedené v příloze I směrnice 96/61, která byla naposledy nahrazena směrnicí 2010/75, byly podmínky a postupy pro udělení povolení k vypouštění emisí skleníkových plynů koordinovány s podmínkami a postupy pro udělení povolení stanovenými ve směrnici 96/61.

61

Toto ustanovení procesní povahy však nemůže měnit hmotněprávní podmínky pro použití ETS, zejména pokud jde o určení zařízení, na která se tento systém vztahuje.

62

Zadruhé je třeba v tomto ohledu poznamenat, že tím, že směrnice 96/61 v čl. 2 bodech 2 a 5 a směrnice 2010/75 čl. 3 odst. 2 a 4 stanoví, že se pojmem „znečištění“ rozumí lidskou činností přímo či nepřímo způsobené vniknutí látek, vibrací, tepla nebo hluku do ovzduší, vody nebo půdy, které může být škodlivé lidskému zdraví nebo může nepříznivě ovlivnit kvalitu životního prostředí, které může vést ke škodám na hmotném majetku anebo omezit či narušit harmonii životního prostředí a další jiné zákonné způsoby využití životního prostředí, a dále že pojmem„emise“ se rozumí přímé nebo nepřímé uvolňování látek, vibrací, tepla nebo hluku z bodových nebo difúzních zdrojů v zařízení do ovzduší, vody či půdy, tyto směrnice vycházejí z širšího přístupu k těmto pojmům, než jaký je přijat v rámci směrnice 2003/87.

63

Přijetí argumentu německé vlády, který je uveden v bodě 59 tohoto rozsudku, by tudíž mělo za následek, že by byly zbaveny užitečného účinku meze ETS – v projednávaném případě v rozsahu, v němž se týká emisí skleníkových plynů – stanovené unijním normotvůrcem, a tudíž, jak uvedl generální advokát v bodě 49 svého stanoviska, že by zůstaly nezohledněny jednotlivé cíle, které unijní normotvůrce zamýšlel sledovat na základě směrnice 2003/87 a směrnic 96/61 a 2010/75.

64

Je však třeba upřesnit, že s výhradou tohoto omezení na emise a znečišťování, které se týkají skleníkových plynů uvedených v příloze II směrnice 2003/87, ze znění čl. 3 písm. e) této směrnice vyplývá, že není namístě vykládat striktně podmínky, za kterých může být třetí kritérium uvedené v tomto článku považováno za splněné.

65

Toto ustanovení totiž nevyžaduje, aby dotyčné činnosti samy produkovaly skleníkové plyny, ale vyžaduje pouze dopad v tomto ohledu. Dále v rozsahu, v němž činnost musí mít pouze možnost mít takový dopad, toto kritérium nevyžaduje, aby byl konstatován skutečný dopad na emise a znečištění, ale pouze to, aby mohla být určena možnost takového dopadu.

66

Z toho plyne, že jsou-li splněna kritéria stanovená v čl. 3 písm. e) směrnice 2003/87, činnost, která může ovlivnit úroveň emisí skleníkových plynů u činnosti spadající do přílohy I této směrnice, může být zahrnuta do hranic téhož zařízení jako posledně uvedená činnost.

67

Takový výklad je mimoto podpořen cíli sledovanými systémem ETS. V tomto ohledu je třeba připomenout, že cílem směrnice 2003/87 je vytvořit systém pro obchodování s povolenkami na emise, který má snížit emise skleníkových plynů do atmosféry na úroveň, jež brání nebezpečným důsledkům vzájemného působení lidstva a klimatického systému, a jehož konečným cílem je ochrana životního prostředí (rozsudek ze dne 3. prosince 2020, Ingredion Germany, C‑320/19, EU:C:2020:983, bod 38 a citovaná judikatura).

68

Tento systém spočívá na ekonomické logice, která podněcuje všechny účastníky tohoto systému k tomu, aby vypouštěli nižší množství skleníkových plynů, než jaké odpovídá povolenkám, které jim byly původně poskytnuty, aby pak převedli přebytečné povolenky na jiného účastníka, který vyprodukoval vyšší množství emisí, než byly přidělené povolenky (rozsudek ze dne 3. prosince 2020, Ingredion Germany, C‑320/19, EU:C:2020:983, bod 39 a citovaná judikatura).

69

V kontextu dosahování těchto cílů je třeba poznamenat, že jak vyplývá z bodu 20 odůvodnění a z čl. 10a odst. 1 směrnice 2003/87, cílem této směrnice je podporovat snižování emisí skleníkových plynů a zlepšit využívání energie používáním účinnějších technologií (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 18. ledna 2018, INEOS, C‑58/17, EU:C:2018:19, bod 43 a citovaná judikatura; rozsudek ze dne 12. dubna 2018, PPC Power, C‑302/17, EU:C:2018:245, bod 27, a rozsudek ze dne 21. června 2018, Polsko v. Parlament a Rada, C‑5/16, EU:C:2018:483, bod 61).

70

Přitom za okolností, kdy úroveň, na jaké provozovatel vykonává činnost uvedenou v příloze I této směrnice, a tudíž úroveň z toho plynoucích emisí skleníkových plynů závisí na činnosti, která nespadá do této přílohy a podle ostatních kritérií čl. 3 písm. e) uvedené směrnice, jež jsou připomenuta v bodě 50 tohoto rozsudku, s prvně uvedenou činností přímo souvisí a je z důvodu existence technické souvislosti zahrnuta do jejího celkového technického procesu, nelze vyloučit, že ačkoli činnost, která nespadá do uvedené přílohy, sama neprodukuje skleníkové plyny, může být účastník ETS nabádán ke zlepšení svého výkonu, aby snížil potřebu této činnosti související s činností, která spadá do přílohy I, a v důsledku toho emise plynoucí z posledně uvedené činnosti.

71

V projednávaném případě z informací, které má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že část tepla je v průmyslové kogenerační elektrárně společnosti EDW vyráběna k uspokojení potřeb jejích chladicích strojů, takže takové potřeby podmiňují rozsah činnosti této elektrárny, a tudíž úroveň emisí skleníkových plynů, které z toho plynou.

72

Jak uvedl generální advokát v bodě 65 svého stanoviska, je tedy možné mít za to, že chladicí stroje mohou mít dopad na emise a znečištění, a pokud jsou tedy splněna ostatní kritéria stanovená v čl. 3 písm. e) směrnice 2003/87, tyto chladicí stroje a tepelná elektrárna společnosti EDW tvoří jedno a totéž zařízení, což musí případně ověřit předkládající soud.

73

S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět, že čl. 2 odst. 1 a čl. 3 písm. e) směrnice 2003/87 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, která umožňuje, aby byly do hranic zařízení podléhajícího ETS zahrnuty vedlejší jednotky, které neprodukují emise skleníkových plynů, pokud tyto jednotky splňují kritéria stanovená v čl. 3 písm. e) uvedené směrnice, a zejména pokud mohou mít dopad na emise a znečištění související se skleníkovými plyny uvedenými v příloze II téže směrnice.

74

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda opravená kvóta pro způsobilost uvedená v šabloně pro shromažďování údajů vypracované Komisí na základě čl. 7 odst. 5 rozhodnutí 2011/278 představuje i v případě, že měřitelné teplo dovezené ze zařízení, které nepodléhá ETS, může být přičteno konkrétnímu toku tepla, jednotnou kvótu, která musí být zejména pro účely výpočtu počtu emisních povolenek přidělených bezplatně dílčímu zařízení pro referenční úroveň tepla vypočtena a uplatněna na základě komplexního přístupu k tokům tepla tohoto dílčího zařízení.

75

Uvedený soud se se zejména táže, zda v případě, že jsou chladicí stroje dotčené v původním řízení zahrnuty do hranic zařízení, je třeba zaujmout takový komplexní přístup, i když dovoz tepla ve formě vody o teplotě 11 °C nebo 17 °C pocházející od společnosti Global Foundries může být přičten toku tepla týkajícímu se vlažné vody o teplotě 32 °C vyrobené chladicími stroji kogenerační elektrárny.

76

Na úvod je třeba připomenout, že podle čl. 10a odst. 3 směrnice 2003/87, s výhradou mimo jiné odstavce 4 tohoto článku, se bezplatné povolenky nepřidělují výrobcům elektřiny ve smyslu čl. 3 písm. u) této směrnice. Tento odstavec 4 stanoví, že povolenky jsou bezplatně přidělovány na vysoce účinnou kombinovanou výrobu tepla a elektřiny ve smyslu směrnice 2004/8 v případě hospodářsky odůvodněných žádostí, pokud jde o vytápění či chlazení.

77

Z informací poskytnutých předkládajícím soudem vyplývá, že společnost EDW provozuje velmi výkonnou průmyslovou kogenerační elektrárnu, takže s výhradou ověření předkládajícím soudem se na ni v každém případě vztahují ustanovení čl. 10a odst. 4 směrnice 2003/87.

78

Po těchto úvodních poznámkách je třeba konstatovat, že článek 7 rozhodnutí 2011/278 v odstavci 1 stanoví, že pro každé stávající zařízení způsobilé pro přidělení bezplatných povolenek na emise podle článku 10a této směrnice shromáždí členské státy za všechny roky v období od 1. ledna 2005 do 31. prosince 2008 nebo případně od 1. ledna 2009 do 31. prosince 2010, během kterých bylo zařízení v provozu, od provozovatele veškeré příslušné informace a údaje týkající se jednotlivých parametrů uvedených v příloze IV tohoto rozhodnutí.

79

Kromě toho podle tohoto čl. 7 odst. 5 druhého pododstavce mohou uvedené členské státy provozovatele požádat, aby k předložení údajů použil elektronickou šablonu nebo za tímto účelem specifikoval formát souboru. Členské státy však provozovateli umožní použít jakoukoli specifikovanou elektronickou šablonu nebo formát souboru uveřejněný Komisí pro účely shromažďování údajů podle uvedeného článku, s výjimkou případů, kdy specifikovaná šablona či formát souboru členského státu vyžaduje přinejmenším zadání stejných údajů.

80

V projednávaném případě z informací, které má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že DEHSt přijala šablonu pro shromažďování údajů zveřejněnou Komisí, ve které je opravená kvóta pro způsobilost uvedena na jejím listu E, který je nadepsán „ ‚EnergyFlows‘ – Data on Energy Input, Measurable Heat and Electricity“ („ ‚Energetické toky‘ – Údaje o energetických vstupech, měřitelném teplu a elektřině“), v písm. j) oddílu II. 2, nadepsaném „Complete balance of measurable heat at the installation“ („Kompletní hodnocení měřitelného tepla v zařízení“).

81

Za účelem odpovědi na druhou otázku je třeba zaprvé uvést, že čl. 6 odst. 1 první pododstavec rozhodnutí 2011/278 stanoví, že pro účely tohoto rozhodnutí členské státy podle potřeb rozdělí všechna zařízení způsobilá pro bezplatné přidělení povolenek na emise podle článku 10a směrnice 2003/87 na jedno nebo více dílčích zařízení uvedených v tomto ustanovení, mezi něž patří dílčí zařízení pro referenční úroveň tepla, na základě kteréhož byla přidělena bezplatná povolenka, která je předmětem sporu v původním řízení.

82

V tomto ohledu čl. 3 písm. c) uvedeného rozhodnutí stanoví, že „dílčím zařízením pro referenční úroveň tepla (heat benchmark sub-installation)“ se rozumí vstupy, výstupy a příslušné emise, které nejsou spojeny s dílčím zařízením pro referenční úroveň produktu a které souvisejí s výrobou, dovozem (ze zařízení nebo jiného subjektu, na který se vztahuje systém Unie) nebo s výrobou i dovozem (ze zařízení nebo jiného subjektu, na který se vztahuje systém Unie) měřitelného tepla, jež se spotřebovává v rámci hranic zařízení při výrobě produktů, při výrobě jiné mechanické energie než energie používané k výrobě elektřiny, při topení nebo chlazení s výjimkou tepla spotřebovaného při výrobě elektřiny nebo jež se vyváží do zařízení nebo jiného subjektu, na který se nevztahuje systém Unie, s výjimkou tepla vyvezeného za účelem výroby elektřiny.

83

S výhradou ověření předkládajícím soudem je kromě toho zařízení dotčené v původním řízení „stávajícím zařízením“ ve smyslu čl. 3 písm. a) rozhodnutí 2011/278, jak musí být chápán ve světle čl. 3 písm. e) směrnice 2003/87.

84

Z tohoto důvodu podle čl. 10 odst. 1 a odst. 2 písm. b) bodu i) tohoto rozhodnutí výpočet předběžného ročního množství povolenek na emise bezplatně přidělených dílčímu zařízení, uskutečněný na základě údajů shromážděných v souladu s článkem 7 daného rozhodnutí, odpovídá hodnotě referenční úrovně produktu pro měřitelné teplo, jak je uvedeno v příloze I, která se vynásobí příslušnou historickou úrovní činnosti týkající se tepla za spotřebu měřitelného tepla.

85

Podle čl. 9 odst. 3 téhož rozhodnutí se uvedená historická úroveň činnosti v zásadě vztahuje ke střední hodnotě ročního historického dovozu (ze zařízení, na které se vztahuje systém Unie), výroby nebo dovozu (ze zařízení, na které se vztahuje systém Unie) i výroby měřitelného tepla, jež se spotřebovává v rámci hranic zařízení při výrobě produktů, při výrobě jiné mechanické energie než energie používané k výrobě elektřiny, při topení nebo chlazení s výjimkou tepla spotřebovaného při výrobě elektřiny nebo jež se vyváží do zařízení nebo jiného subjektu, na který se nevztahuje systém Unie, s výjimkou tepla vyvezeného za účelem výroby elektřiny během základního období.

86

Je tedy třeba konstatovat, že na základě tohoto ustanovení přidělování bezplatných emisních povolenek vychází podle základních kritérií pojmu „dílčí zařízení pro referenční úroveň tepla (heat benchmark sub-installation)“ ve smyslu čl. 3 písm. c) rozhodnutí 2011/278 z komplexního, a nikoli samostatného posouzení toků tepla u dotyčného zařízení.

87

Zadruhé je ve světle výše uvedených úvah třeba poznamenat, že šablona pro shromažďování údajů zveřejněná Komisí je v souladu s požadavky stanovenými tímto rozhodnutím pro určení množství bezplatných emisních povolenek, které může požadovat provozovatel dílčího zařízení pro referenční úroveň tepla.

88

Tato šablona pro shromažďování údajů totiž ze všeho nejdříve podle písm. a) až e) oddílu II. 2 svého listu E vyžaduje jednak výpočet celkového měřitelného tepla dostupného v zařízení a jednak určení „ratio of ‚ETS heat‘ to ‚Total heat‘ “ (dále jen „poměr ‚tepla podléhajícího ETS‘ na ‚celkovém teple‘ “), který odpovídá poměru podílu tohoto měřitelného tepla, které je způsobilé k přidělení bezplatných emisních povolenek, ve vztahu k celkovému dostupnému měřitelnému teplu.

89

Podle uvedeného rozhodnutí totiž pro účely tohoto přidělování mohou být použity pouze měřitelné teplo vyrobené v dotyčném zařízení a měřitelné teplo dovezené ze zařízení, které podléhá ETS, s vyloučením měřitelného tepla dovezeného ze subjektů, které pod tento systém nespadají. V projednávaném případě je tato kvóta určena za účelem zohlednění množství tepla dovezeného z Global Foundries, které nemůže být zohledněno pro účely výpočtu emisních povolenek, jež mají být přiděleny bezplatně, jelikož Global Foundries nepodléhá ETS.

90

Je však třeba opravit uvedenou kvótu, jelikož některá množství je třeba v závislosti na použití, ke kterému jsou určeny, vyloučit z tohoto dostupného měřitelného tepla pro účely výpočtu přidělení bezplatných emisních povolenek podle ustanovení rozhodnutí 2011/278. V písm. f) až h) tohoto oddílu II. 2 listu E šablony pro shromažďování údajů je tak stanoven výpočet podílu měřitelného tepla spotřebovaného v zařízení za účelem výroby elektřiny, podílu spotřebovaného v rámci dílčího zařízení pro referenční úroveň produktu a podílu, který je vyvážen do zařízení podléhajícího ETS.

91

Rovněž je třeba případně určit, v jakém rozsahu měřitelné teplo, které je vyloučeno na základě účelu použití, pochází či nepochází z množství tepla, které zakládá nárok na přidělení bezplatných emisních povolenek.

92

Za tímto účelem, pokud takové určení nemůže být provedeno na základě účinného posouzení toků tepla, je třeba použít poměr „tepla podléhajícího ETS“ na „celkovém teple“, vypočítaný v písm. e) oddílu II. 2 listu E šablony pro shromažďování údajů, jak stanoví zejména písm. f) tohoto oddílu II. 2, pokud jde o podíl měřitelného tepla spotřebovaného v zařízení za účelem výroby elektřiny.

93

Na základě údajů vypočtených v písm. f) až h) uvedeného oddílu II. 2 opravená kvóta pro způsobilost, uvedená v jeho písm. j), umožňuje při zohlednění množství měřitelného tepla, která je třeba vyloučit podle účelu jejich použití podle písm. i) téhož oddílu II. 2, zvážit poměr měřitelného tepla, které je přípustné na základě svého původu, ve vztahu k celkovému měřitelnému teplu dostupnému v zařízení.

94

Z toho plyne, že opravená kvóta pro způsobilost představuje jedinou kvótu vypočtenou a uplatněnou v závislosti na komplexním přístupu k tokům tepla v dílčím zařízení pro referenční úroveň tepla.

95

Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 82 svého stanoviska, šablona pro shromažďování údajů v písm. o) oddílu II. 2 listu E stanoví, že in fine za účelem určení množství tepla přičitatelného dílčímu zařízení pro referenční úroveň tepla se opravená kvóta pro způsobilost použije na celkové množství tepla, které je potenciálně součástí dílčího zařízení pro referenční úroveň tepla; toto celkové množství odpovídá součtu jednak měřitelného tepla spotřebovaného v zařízení a způsobilého k bezplatnému přidělení povolenek a jednak měřitelného tepla vyváženého do zařízení nebo subjektů, které nespadají pod ETS.

96

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost EDW, nemůže být takový závěr zpochybněn „Guidance Document no 3 on the harmonized free allocation methodology for the EU-ETS post 2012 (Data collection guidance)“ [Pokyn č. 3 k harmonizované metodě bezplatného přidělování v Evropské unii po roce 2012 (příručka ke shromažďování údajů)] ze dne 14. dubna a 29. června 2011, který je dostupný na internetové stránce Komise.

97

Jak totiž vyplývá z bodů 91 a 92 tohoto rozsudku, jedna z fází kompletního hodnocení měřitelného tepla v zařízení spočívá v určení toho, v jakém rozsahu množství měřitelného tepla, která jsou vyloučena na základě účelu jejich použití, pocházejí či nepocházejí z množství tepla, které zakládá nárok na přidělení bezplatných emisních povolenek. V rámci této fáze je třeba provést účinné posouzení toků tepla, nebo při neexistenci takové možnosti uplatnit poměr „tepla podléhajícího ETS“ na „celkovém teple“, vypočítaný v písm. e) oddílu II. 2 listu E šablony pro shromažďování údajů.

98

Ve světle tohoto postupu je třeba chápat údaj poskytnutý na straně 46 „Guidance Document no 3 on the harmonized free allocation methodology for the EU-ETS post 2012 (Data collection guidance)“ [Pokyn č. 3 k harmonizované metodě bezplatného přidělování v Evropské unii po roce 2012 (příručka ke shromažďování údajů)], podle kterého je tato kvóta nezbytná pouze v případě, kdy není možné jasně určit, jaké podíly jednotlivých toků tepla posuzovaných samostatně jsou vyráběny uvnitř nebo vně hranic zařízení podléhajících ETS.

99

Tento údaj se tedy týká komplexního přístupu k tokům tepla v dotyčném dílčím zařízení pro referenční úroveň tepla a nelze z něj dovodit, že umožňuje přidělení bezplatných emisních povolenek na základě izolovaného posouzení těchto jednotlivých toků tepla, které by mimoto bylo v rozporu s požadavky rozhodnutí 2011/278, které jsou připomenuty v bodě 86 tohoto rozsudku.

100

S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou otázku odpovědět, že opravená kvóta pro způsobilost uvedená v šabloně pro shromažďování údajů vypracované Komisí na základě čl. 7 odst. 5 rozhodnutí 2011/278 představuje i v případě, že měřitelné teplo dovezené ze zařízení, které nepodléhá ETS, může být přičteno konkrétnímu toku tepla, jednotnou kvótu, která musí být zejména pro účely výpočtu počtu emisních povolenek přidělených bezplatně dílčímu zařízení pro referenční úroveň tepla vypočtena a uplatněna na základě komplexního přístupu k tokům tepla tohoto dílčího zařízení.

101

Podstatou třetí otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 6 odst. 1 třetí pododstavec rozhodnutí 2011/278 musí být vykládán v tom smyslu, že proces dílčího zařízení pro referenční úroveň tepla spadá do odvětví nebo pododvětví, u něhož se má za to, že mu hrozí značné riziko úniku uhlíku, pokud se tento proces týká tepla spotřebovaného za účelem výroby chladu vyvezeného a spotřebovaného v rámci subjektu, který nepodléhá ETS a pochází z odvětví nebo pododvětví, u něhož se má za to, že mu hrozí značné riziko úniku uhlíku.

102

Je třeba připomenout, že na základě čl. 10a odst. 11 směrnice 2003/87 představovalo množství přidělených bezplatných povolenek pro rok 2013 podle odstavců 4 až 7 tohoto článku 80 % množství určeného v souladu s opatřeními uvedenými v odstavci 1 tohoto článku. Bezplatné přidělení se poté každý rok snižovalo o stejnou částku, což vedlo k 30 % přidělených bezplatných povolenek v roce 2020 s cílem dosáhnout toho, aby v roce 2027 nebyly přiděleny žádné bezplatné povolenky.

103

Článek 10a odst. 12 uvedené směrnice stanovil výjimku z takového pravidla. Pro rok 2013 a každý následující rok až do roku 2020 tak zařízením v odvětvích nebo pododvětvích, která byla vystavena závažnému riziku úniku uhlíku, byly v souladu s odstavcem 1 tohoto článku přiděleny bezplatné povolenky podle odstavce 1 na 100 % množství určeného v souladu s opatřeními uvedenými v odstavci 1 uvedeného článku.

104

V tomto ohledu čl. 6 odst. 1 druhý pododstavec rozhodnutí 2011/278 stanoví, že u dílčích zařízení pro referenční úroveň tepla mimo jiné členské státy jasně rozliší, zda příslušný proces spadá, nebo nespadá do odvětví či pododvětví, u nichž se má za to, že jim hrozí značné riziko úniku uhlíku, jak stanoví rozhodnutí 2010/2. Kromě toho třetí pododstavec tohoto ustanovení stanoví, že jestliže zařízení, na něž se vztahuje ETS, vyrobilo a vyvezlo měřitelné teplo do zařízení nebo jiného subjektu, na který se tento systém nevztahuje, členské státy předpokládají, že příslušný proces dílčího zařízení pro referenční úroveň tepla spojený s tímto teplem nespadá do takového odvětví ani pododvětví, u něhož se má za to, že mu hrozí značné riziko úniku uhlíku, ledaže příslušný orgán zjistí, že spotřebitel měřitelného tepla pochází z takového odvětví nebo pododvětví.

105

Z toho plyne, že každopádně uplatnění ustanovení týkajících se odvětví nebo pododvětví, která jsou vystavena závažnému riziku úniku uhlíku, vyžaduje, aby vyvážené měřitelné teplo bylo spotřebováno subjektem, který pochází z odvětví nebo pododvětví vystaveného takovému riziku.

106

Podle definice pojmu „dílčí zařízení pro referenční úroveň tepla“, stanovené v čl. 3 písm. c) rozhodnutí 2011/278, spadá pod takové dílčí zařízení spotřeba měřitelného tepla použitého při chlazení.

107

Na rozdíl od toho, co tvrdí EDW, a jak poznamenal generální advokát v bodech 91 a 92 svého stanoviska, je třeba z toho dovodit, že spotřeba chladu subjektem, který pochází z odvětví nebo pododvětví, kterému hrozí takové riziko, se nerovná spotřebě tepla. K této spotřebě tepla dochází v rámci zařízení, ve kterém je chlad vyráběn za účelem vývozu do takového subjektu. Nelze tedy mít za to, že proces týkající se takto spotřebovaného tepla je používán pro odvětví nebo pododvětví, které je vystaveno závažnému riziku úniku uhlíku, ve smyslu čl. 6 odst. 1 třetího pododstavce uvedeného rozhodnutí.

108

V projednávaném případě je třeba konstatovat, že měřitelné teplo nezbytné k výrobě chladu, který je vyvážen do závodu Global Foundries, je spotřebováváno v rámci chladicích stojů společnosti EDW, takže ustanovení týkající se odvětví nebo pododvětví, která jsou vystavena závažnému riziku úniku uhlíku, se nemohou z důvodu takové spotřeby uplatnit.

109

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost EDW, dokument Komise nazvaný „Frequently Asked Questions on Free Allocation Rules for the EU ETS post 2020“ (Často kladené otázky týkající se pravidel bezplatného přidělování v Evropské unii po roce 2020) nemůže takový závěr zpochybnit. Jak totiž uvedl generální advokát v bodech 95 až 97 svého stanoviska, kromě toho, že je tento dokument naprosto nezávazný a týká se obchodovacího období následujícího po období dotčeném v původním řízení, je nutno konstatovat, že tento dokument tím, že odkazuje na oddíl 7.1 přílohy VII nařízení v přenesené pravomoci 2019/331, musí být vykládán v tom smyslu, že má rovněž za to, že využívání tepla k výrobě chladu v rámci procesu absorpčního chlazení, o jaký se jedná v chladicích strojích společnosti EDW, představuje proces spotřebovávající teplo.

110

S ohledem na výše uvedené je třeba na třetí otázku odpovědět, že čl. 6 odst. 1 třetí pododstavec rozhodnutí 2011/278 musí být vykládán v tom smyslu, že proces dílčího zařízení pro referenční úroveň tepla nespadá do odvětví nebo pododvětví, u něhož se má za to, že mu hrozí značné riziko úniku uhlíku, pokud se tento proces týká tepla spotřebovaného za účelem výroby chladu vyvezeného a spotřebovaného v rámci subjektu, který nepodléhá ETS a který pochází z odvětví nebo pododvětví, u něhož se má za to, že mu hrozí značné riziko úniku uhlíku, jelikož tento subjekt není spotřebitelem tepla.

111

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (pátý senát) rozhodl takto: