ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (osmého senátu)

10. března 2021 ( *1 )

„Řízení o předběžné otázce – Konečné antidumpingové clo – Hliníkové fólie pocházející z Číny – Mírně upravené hliníkové fólie – Prováděcí nařízení (EU) 2017/271 – Přípustnost – Nepodání žaloby na neplatnost žalobkyní ve věci v původním řízení – Aktivní legitimace k podání žaloby na neplatnost“

Ve věci C‑708/19,

jejímž předmětem je žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Finanzgericht Düsseldorf (finanční soud v Düsseldorfu, Německo) ze dne 21. srpna 2019, došlým Soudnímu dvoru dne 25. září 2019, v řízení

Von Aschenbach & Voss GmbH

proti

Hauptzollamt Duisburg,

SOUDNÍ DVŮR (osmý senát),

ve složení N. Wahl (zpravodaj), předseda senátu, F. Biltgen a L. S. Rossi, soudci,

generální advokát: G. Pitruzzella,

vedoucí soudní kanceláře: A. Calot Escobar,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

s ohledem na vyjádření předložená:

za Von Aschenbach & Voss GmbH T. Lieberem, Rechtsanwalt,

za italskou vládu G. Palmieri, jako zmocněnkyní, ve spolupráci s G. Albenziem, avvocato dello Stato,

za Evropskou komisi původně M. Françou a N. Kuplewatzkym, jakož i K. Blanck, poté K. Blanck, jako zmocněnci,

s přihlédnutím k rozhodnutí, přijatému po vyslechnutí generálního advokáta, rozhodnout věc bez stanoviska,

vydává tento

Rozsudek

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká platnosti čl. 1 odst. 1 prováděcího nařízení Komise (EU) 2017/271 ze dne 16. února 2017, kterým se konečné antidumpingové clo uložené nařízením Rady (ES) č. 925/2009 na dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z Čínské lidové republiky rozšiřuje na dovoz některých mírně upravených hliníkových fólií (Úř. věst. 2017, L 40, s. 51) (dále jen „sporné nařízení“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Von Aschenbach & Voss GmbH (dále jen „společnost VA&V“) a Hauptzollamt Duisburg (hlavní celní úřad v Duisburgu, Německo) týkajícího se zaplacení antidumpingových cel odvedených v rámci dovozu některých hliníkových fólií pocházejících z Číny.

Právní rámec

Základní nařízení

3

Ustanovení upravující přijímání antidumpingových opatření Evropskou unií, platná v době přijetí sporného nařízení, jsou obsažena v nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/1036 ze dne 8. června 2016 o ochraně před dumpingovým dovozem ze zemí, které nejsou členy Evropské unie (Úř. věst. 2016, L 176, s. 21) (dále jen „základní nařízení“).

4

Článek 1 základního nařízení, nadepsaný „Zásady“, v odst. 4 stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se ‚obdobným výrobkem‘ rozumí výrobek, který je shodný, tj. podobný ve všech ohledech posuzovanému výrobku, nebo není-li takový výrobek, jiný výrobek, který, ačkoliv není podobný ve všech ohledech, má vlastnosti úzce se podobající vlastnostem posuzovaného výrobku.“

5

Článek 13 tohoto nařízení, nadepsaný „Obcházení“, zní takto:

„1.   Antidumpingová cla uložená na základě tohoto nařízení mohou být rozšířena na dovoz obdobných výrobků, též mírně upravených, ze třetích zemí nebo na dovoz mírně upravených obdobných výrobků ze země, která je předmětem opatření, nebo částí těchto výrobků, jestliže dochází k obcházení platných opatření.

Antidumpingová cla, která nesmějí převýšit zbytkové antidumpingové clo uložené v souladu s čl. 9 odst. 5, mohou být rozšířena na dovoz od společností, které využívají individuální cla v zemích, které jsou předmětem opatření, jestliže dochází k obcházení platných opatření.

Obcházením se rozumí změna obchodních toků mezi třetími zeměmi a Unií nebo mezi jednotlivými společnostmi v zemi, která je předmětem opatření, a Unií způsobená praktikami, zpracovatelskými postupy nebo pracemi, pro něž mimo uložení cla neexistuje dostatečné opodstatnění nebo hospodářský důvod, pokud zároveň existují důkazy o újmě nebo o tom, že nápravné účinky cla jsou mařeny, pokud se jedná o ceny nebo množství obdobného výrobku, a existují důkazy o dumpingu ve vztahu k běžné hodnot[ě] určené dříve pro obdobný výrobek, v případě nutnosti v souladu s článkem 2.

Praktiky, zpracovatelské procesy nebo práce uvedené ve třetím pododstavci zahrnují mimo jiné:

a)

mírnou úpravu dotčeného výrobku tak, aby spadal pod kódy celní nomenklatury, které nejsou obvykle předmětem opatření, přičemž úprava nezmění jeho základní vlastnosti;

[…]

3.   Šetření podle tohoto článku se zahájí z podnětu Komise nebo na žádost členského státu nebo jiné zúčastněné strany, pokud žádost obsahuje dostatečné důkazy o činitelích uvedených v odstavci 1. Šetření se zahájí nařízením Komise, ve kterém lze dát současně pokyn celním orgánům, aby evidovaly dovoz v souladu s čl. 14 odst. 5 nebo aby vyžadovaly složení jistoty. Jakmile zúčastněná strana nebo členský stát podá žádost, která odůvodňuje zahájení šetření, a Komise dokončí její posouzení nebo jakmile Komise sama určí, že je nutné šetření zahájit, informuje o tom členské státy.

Šetření provádí Komise. Komisi při tom mohou být nápomocny celní orgány a šetření musí být ukončeno do devíti měsíců.

Jestliže definitivně zjištěné skutečnosti prokáží, že působnost opatření má být rozšířena, učiní tak Komise přezkumným postupem podle čl. 15 odst. 3. Rozšíření působnosti nabývá účinku dnem, kdy byla stanovena povinnost vést celní evidenci podle čl. 14 odst. 5 nebo vyžadovat složení jistoty. Příslušná procesní ustanovení tohoto nařízení o zahájení a průběhu šetření se použijí podle tohoto článku.

4.   Dovoz nepodléhá celní evidenci podle čl. 14 odst. 5 nebo opatřením, pokud je uskutečňován společnostmi, pro které platí osvobození.

Řádně odůvodněné žádosti o osvobození se podávají ve lhůtách stanovených nařízením Komise, kterým se zahajuje šetření.

Pokud k praktikám, zpracovatelským procesům nebo pracím spojeným s obcházením dochází vně Unie, udělí se osvobození výrobcům daného výrobku, kteří jsou schopni prokázat, že nejsou ve spojení s výrobci, kteří podléhají opatřením, a že se nepodílejí na praktikách obcházení ve smyslu odstavců 1 a 2 tohoto článku.

Pokud k praktikám, zpracovatelským postupům nebo pracím spojeným s obcházením dochází uvnitř Unie, může se osvobození udělit dovozcům, kteří jsou schopni prokázat, že nejsou ve spojení s výrobci, kteří podléhají opatřením.

Tato osvobození se udělují rozhodnutím Komise a platí po dobu a za podmínek v něm uvedených. Jakmile Komise dokončí posouzení, informuje o tom členské státy.

Pokud jsou splněny podmínky uvedené v čl. 11 odst. 4, je možné udělit osvobození rovněž po ukončení šetření vedoucího k rozšíření působnosti opatření.

[…]

5.   Tímto článkem není dotčeno běžné uplatňování platných celních předpisů.“

Antidumpingová nařízení týkající se dovozu některých hliníkových fólií a sporné nařízení

6

V návaznosti na původní šetření Rada Evropské unie přijala dne 24. září 2009 nařízení (ES) č. 925/2009 o uložení konečného antidumpingového cla a o konečném výběru prozatímně uloženého cla na dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z Arménie, Brazílie a Čínské lidové republiky (Úř. věst. 2009, L 262, s. 1) (dále jen „původní nařízení“). Opatření byla přijata ve formě valorického cla stanoveného zejména na dovoz z Číny ve výši 30 % pro všechny společnosti, s výjimkou čtyř společností uvedených v čl. 1 odst. 2 původního nařízení.

7

Tato opatření se vztahovala na hliníkové fólie o tloušťce nejméně 0,008 mm a nejvýše 0,018 mm, nevytvrzené, válcované, ale dále již neupravené, v rolích o šířce nepřesahující 650 mm a o hmotnosti nad 10 kg, kódu KN ex76071119 (kód TARIC 7607111910), běžně nazývané jako „hliníkové fólie pro domácnost“.

8

V návaznosti na přezkum opatření zavedených původním nařízením z důvodu pozbytí jejich platnosti Komise na základě prováděcího nařízení (EU) 2015/2384 ze dne 17. prosince 2015 o uložení konečného antidumpingového cla na dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z Čínské lidové republiky a o zastavení řízení týkajícího se dovozu některých hliníkových fólií pocházejících z Brazílie na základě přezkumu před pozbytím platnosti podle čl. 11 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 1225/2009 (Úř. věst. 2015, L 332, s. 63) rozhodla o prodloužení platnosti antidumpingových opatření použitelných na dovoz hliníkových fólií pro domácnost pocházejících z Číny (dále jen „stávající opatření“).

9

Na základě žádosti přijala Komise prováděcí nařízení (EU) 2016/865 ze dne 31. května 2016, kterým se zahajuje šetření možného obcházení antidumpingových opatření uložených prováděcím nařízením 2015/2384 na dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z Čínské lidové republiky dovozem některých mírně upravených hliníkových fólií z Čínské lidové republiky a kterým se zavádí celní evidence tohoto dovozu (Úř. věst. 2016, L 144, s. 35). Dotčené šetření se konkrétně týkalo čtyř druhů hliníkových fólií uvedených v bodě 16 tohoto rozsudku, které mají stejné základní vlastnosti jako hliníkové fólie pro domácnost, na které se vztahovala stávající opatření. První tři druhy spadaly pod stejný kód KN jako dotčený výrobek, na rozdíl od čtvrtého druhu, ale všechny vykazovaly odlišné kódy TARIC.

10

Po provedení tohoto šetření přijala Komise dne 16. února 2017 sporné nařízení, kterým v podstatě rozšířila stávající opatření na dovoz těchto mírně upravených hliníkových fólií pocházejících z Číny, s výjimkou výrobků dovezených k jinému použití než k použití jako hliníková fólie pro domácnost.

11

Body 10, 15, 16, 18 a 20 odůvodnění sporného nařízení, uvedené pod nadpisem „Šetření“, uvádějí:

„(10)

Komise o zahájení šetření řádně informovala orgány [Čínské lidové republiky], vyvážející výrobce a obchodníky v Čínské lidové republice, známé dotčené dovozce v Unii a výrobní odvětví Unie.

[…]

(15)

Následující vyvážející výrobci předložili úplné odpovědi na dotazník a následně byly v jejich prostorách provedeny inspekce na místě.

Dingsheng Aluminium Group

[…]

(16)

Následujících pět dovozců z Unie, kteří nejsou ve spojení, předložilo úplné odpovědi na dotazník:

[…]

[VA&V],

[…]

[…]

(18)

V prostorách následujících dovozců, kteří nejsou ve spojení, byly provedeny inspekce na místě.

[…]

[VA&V].

[…]

(20)

Slyšení proběhla mezi Komisí a žadatelem a mezi Komisí a následujícími společnostmi: […] a [VA&V].“

12

Body 44 až 47 odůvodnění sporného nařízení, uvedené pod nadpisem „Existence praktik obcházení“, uvádějí:

„(44)

Byly analyzovány činnosti spolupracujících vyvážejících výrobců. Tato analýza potvrdila existenci čtyř praktik obcházení.

(45)

Důkazy o existenci těchto čtyř praktik obcházení měly podobu e-mailů, v nichž čínští vyvážející výrobci radí zákazníkům, jak lze stávající opatření obejít. Jiné důkazy rovněž obsahovaly informace o tom, že někteří dovozci/uživatelé v Unii tyto praktiky skutečně zavedli.

(46)

Komise při prověřování jednoho ze spolupracujících čínských výrobců, jmenovitě společnosti Dingsheng Aluminium Group, objevila také podpůrné důkazy. […]

(47)

Společnost Dingsheng Aluminium Group dále ve stejném období prodala do Unie [hliníkové fólie pro domácnost] v rolích širších než 650 mm. Tyto role byly následně v Unii rozřezány na menší. Při ověřování jednoho ze spolupracujících dovozců Komise zjistila, že tento dovozce, jmenovitě společnost [VA&V], rozstříhal v Unii širší role na uživatelské role.“

13

Body 57 až 59 odůvodnění sporného nařízení, uvedené pod nadpisem „Závěr“, uvádějí:

„(57)

Komise dospěla na základě výše uvedených zjištění k závěru, že cla na dovoz dotčeného výrobku podle definice v původním šetření [a sice hliníkových fólií o tloušťce nejméně 0,008 mm a nejvýše 0,018 mm, nevytvrzených, válcovaných, ale dále již neupravených, v rolích o šířce nepřesahující 650 mm a o hmotnosti nad 10 kg] byla obcházena dovozem mírně upraveného dotčeného výrobku pocházejícího z [Číny].

(58)

Šetření rovněž ukázalo, že došlo ke změně obchodních toků mezi [Čínskou lidovou republikou] a Unií a že mimo uložení cla pro tuto změnu neexistuje dostatečné opodstatnění ani hospodářský důvod.

(59)

Komise rovněž zjistila, že tento dovoz způsobuje újmu a že jsou mařeny nápravné účinky cla, pokud se jedná o ceny a/nebo množství obdobného výrobku. Rovněž byly zjištěny důkazy o dumpingu ve vztahu k běžné hodnotě stanovené dříve pro obdobné výrobky.“

14

Body 81 až 86 odůvodnění sporného nařízení, uvedené pod nadpisem „Žádost o osvobození ze strany dovozců, kteří nejsou ve spojení“, uvádějí:

„(81)

Pokud k praktikám obcházení dochází v Unii, umožňuje čl. 13 odst. 4 základního nařízení osvobodit dovozce od rozšířených cel, jestliže mohou prokázat, že nejsou ve spojení s výrobci, na které se opatření vztahují.

(82)

Z těchto důvodů bylo přijato a prošetřeno pět žádostí o osvobození ze strany dovozců, kteří nejsou ve spojení. Jedna ze společností, […], následně přestala spolupracovat.

(83)

Komise zjistila, že ačkoli v některých případech dochází ke konečné kompletaci (rozřezání fólií na menší role) v Unii, probíhá mírná úprava dotčeného výrobku jako taková mimo Unii, jmenovitě v [Čínské lidové republice]. Z těchto důvodů Komise dospěla k závěru, že dovozcům, kteří nejsou ve spojení, nelze osvobození udělit.

(84)

Bylo zjištěno, že tři ze čtyř spolupracujících společností jsou skutečnými dovozci, kteří šetřený výrobek dále prodávají, aniž by jej zpracovávali. Proto těmto společnostem nemůže být osvobození od rozšířených cel podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení uděleno. Pouze jedna ze společností, [VA&V], dováží z [Číny] šetřený výrobek ve formě hliníkových fólií pro domácnost v rolích větších než 650 mm a dále jej zpracovává. Fólie se před prodejem zákazníkům společnosti (podnikům zabývajícím se převíjením fólií) řežou.

(85)

Před uložením stávajících opatření dovážela společnost [VA&V] do Unie dotčený výrobek a byla zjištěna jasná změna obchodních toků. Zjištění Komise nepodporují názor společnosti, že mimo uložení cel existovalo jiné opodstatnění nebo hospodářský důvod. Proto této společnosti nemohlo být osvobození uděleno, a to ani za předpokladu, že by Komise souhlasila s odůvodněním toho, že k praktice obcházení docházelo v Unii.

(86)

Komise proto dospěla k závěru, že osvobození podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení nemůže být uděleno žádnému z dovozců, kteří nejsou ve spojení.“

15

Za těchto podmínek dospěla Komise v bodě 89 odůvodnění sporného nařízení k závěru, že „by měla být stávající antidumpingová opatření na dovoz dotčeného výrobku pocházejícího z [Čínské lidové republiky] rozšířena na dovoz šetřeného výrobku pocházejícího z [Čínské lidové republiky]“.

16

Článek 1 odst. 1 a 4 sporného nařízení stanoví:

„1.   Konečné antidumpingové clo vztahující se na ‚všechny ostatní společnosti‘, které je uloženo čl. 1 odst. 2 nařízení Rady (ES) č. 925/2009 na dovoz některých hliníkových fólií pocházejících z [Číny], se tímto rozšiřuje na dovoz do Unie pro

hliníkové fólie o tloušťce nejméně 0,007 mm a méně než 0,008 mm, bez ohledu na šířku rolí, ať už žíhané, či nikoli, v současnosti kódu KN ex76071119 (kód TARIC 7607111930), nebo

hliníkové fólie o tloušťce nejméně 0,008 mm a nejvýše 0,018 mm a v rolích o šířce přesahující 650 mm, ať už žíhané, či nikoli, v současnosti kódu KN ex76071119 (kód TARIC 7607111940), nebo

hliníkové fólie o tloušťce nejméně 0,018 mm a méně než 0,021 mm, bez ohledu na šířku rolí, ať už žíhané, či nikoli, v současnosti kódu KN ex76071119 (kód TARIC 7607111950), nebo

hliníkové fólie o tloušťce nejméně 0,021 mm a nejvýše 0,045 mm, jsou-li nabízeny nejméně ve dvou vrstvách, bez ohledu na šířku rolí, ať už žíhané, či nikoli, v současnosti kódu KN ex76071190 (kódy TARIC 7607119045 a 7607119080).

[…]

4.   Výrobek popsaný v odstavci 1 je osvobozen od konečného antidumpingového cla, pokud je dovážen k jinému použití než k použití jako [hliníková] fólie [pro domácnost]. Osvobození podléhá podmínkám uvedeným v příslušných celních ustanoveních Unie o režimu konečného užití, zejména článku 254 celního kodexu Unie.“

Spor v původním řízení a předběžné otázky

17

VA&V je nezávislou společností usazenou v Německu, která v době rozhodné z hlediska skutečností v původním řízení dovážela hliníkové fólie z Číny.

18

V období od 21. července do 15. září 2016 podala společnost VA&V u Zollamt Ruhrort (celní úřad v Ruhrort, Německo) celní prohlášení týkající se šesti zásilek hliníkových fólií pocházejících z Číny za účelem jejich propuštění do volného oběhu. Tyto dovozy byly u tohoto celního úřadu evidovány jako „role hliníkové fólie, válcované, o tloušťce nejméně 0,008 mm a nejvýše 0,018 mm, v rolích o šířce přesahující 650 mm“.

19

Celní úřad v Ruhrort tato celní prohlášení přijal a v rozhodnutí o vyměření cel a daní při dovozu vyměřil pouze cla a daň z obratu při dovozu.

20

Ze spisu předloženého Soudnímu dvoru však vyplývá, že společnost VA&V poté, co tyto zásilky dovezla do Unie, nechala role rozřezat na šířku používanou pro hliníkové fólie pro domácnost, a sice šířku nepřesahující 650 mm, a poté je prodala svým zákazníkům, „podnikům zabývajícím se převíjením fólií“.

21

Hlavní celní úřad v Duisburgu proto rozhodnutím o vyměření cel a daní při dovozu ze dne 5. května 2017 (dále jen „výměr ze dne 5. května 2017“) uložil společnosti VA&V na základě sporného nařízení za těchto šest zásilek antidumpingové clo ve výši 413471 eur.

22

Společnost VA&V podala proti tomuto výměru stížnost, která byla zamítnuta rozhodnutím ze dne 2. února 2018.

23

V důsledku toho společnost VA&V podala žalobu k Finanzgericht Düsseldorf (finanční soud v Düsseldorfu, Německo) znějící na zrušení výměru ze dne 5. května 2017 a podpůrně se domáhající toho, aby jí bylo povoleno podat opravný prostředek „Revision“.

24

Na podporu své žaloby se společnost VA&V dovolává neplatnosti sporného nařízení, na jehož základě byl tento výměr přijat, přičemž tvrdí, že toto nařízení je v rozporu se základním nařízením.

25

Hlavní celní úřad v Duisburgu navrhuje, aby byla žaloba zamítnuta, přičemž odkazuje na důvody uvedené v rozhodnutí ze dne 2. února 2018.

26

Předkládající soud si klade otázku ohledně dosahu čl. 1 odst. 1 sporného nařízení a jeho případného rozporu s čl. 13 odst. 1 základního nařízení v rozsahu, v němž antidumpingové clo, které bylo uloženo prováděcím nařízením 2015/2384 na hliníkové fólie pro domácnost, rozšířil na konvertované hliníkové fólie a stanoví, že konvertované hliníkové fólie jsou osvobozeny od antidumpingového cla pouze za podmínek uvedených v čl. 1 odst. 4 sporného nařízení. V tomto ohledu zejména uvádí, že podmínky týkající se konkrétního uplatnění čl. 1 odst. 4 sporného nařízení mají znevýhodnit dovozce konvertovaných hliníkových fólií.

27

Kromě toho si předkládající soud klade otázku, jakým způsobem Komise dospěla ke zjištění, které je podle něj nedostatečně odůvodněno, že mírně upravené výrobky představovaly 80 % zkoumaných výrobků. Uvádí, že pokud byla tato míra určena nesprávným způsobem, mohla se Komise dopustit zjevně nesprávného posouzení při posuzování neutralizace nápravných účinků antidumpingového cla. Článek 1 odst. 1 sporného nařízení by byl podle něj tedy neplatný. V tomto ohledu předkládající soud uvádí, že Komise založila své závěry na čl. 18 odst. 1 základního nařízení, když od celkového objemu vývozu z Číny do Unie odečetla objem konvertovaných hliníkových fólií pocházejících od spolupracujících podniků. Tento soud uvádí, že Komise, která konstatovala, že konvertované hliníkové fólie tvoří v každém případě 20 % vývozu pocházejícího z Číny, měla za to, pokud jde o zbývající množství, že jde o mírně upravený výrobek.

28

Konečně si uvedený soud klade otázku, zda je čl. 1 odst. 1 sporného nařízení neplatný v rozsahu, v němž se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení při přijetí tohoto nařízení z důvodu, že neověřila konečné užití dovezených hliníkových fólií v Unii. Podle téhož soudu okolnosti věci v původním řízení neumožnily Komisi takový přezkum provést, jelikož neměla potřebný čas.

29

Předkládající soud má kromě toho za to, že společnost VA&V je sporným nařízením dotčena bezprostředně.

30

Za těchto podmínek se Finanzgericht Düsseldorf (finanční soud v Düsseldorfu) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)

Je čl. 1 odst. 1 [sporného nařízení] neplatný vzhledem k rozporu s čl. 13 odst. 1 [základního nařízení] v rozsahu, v němž antidumpingové clo, které bylo uloženo [prováděcím nařízením 2015/2384] na hliníkové fólie pro domácnost, rozšířil také na konvertované hliníkové fólie a stanoví, že konvertované hliníkové fólie jsou osvobozeny od antidumpingového cla pouze za podmínek uvedených v čl. 1 odst. 4 [sporného] nařízení?

2)

Je čl. 1 odst. 1 [sporného nařízení] neplatný, protože se Komise při přijetí tohoto nařízení dopustila zjevně nesprávného posouzení, neboť její předpoklad, že mírně upravené výrobky představovaly 80 % zkoumaných výrobků, je nedostatečně odůvodněný?

3)

Je čl. 1 odst. 1 [sporného nařízení] neplatný, protože se Komise při přijetí tohoto nařízení dopustila zjevně nesprávného posouzení, neboť neověřila konečné užití dovezených hliníkových fólií v Unii?“

K přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce

31

Komise tvrdí na základě rozsudku ze dne 9. března 1994, TWD Textilwerke Deggendorf (C‑188/92EU:C:1994:90), že projednávaná žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je nepřípustná z důvodu, že společnost VA&V nepodala podle čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU žalobu na neplatnost sporného nařízení k unijnímu soudu.

32

Úvodem je třeba připomenout, že je ustálenou judikaturou, že obecná zásada, která každému jednotlivci zaručuje právo dovolávat se v rámci řízení o žalobě namířené proti vnitrostátnímu opatření nepříznivě zasahujícímu do jeho právního postavení neplatnosti unijního aktu, jenž je základem tohoto opatření, nebrání tomu, aby takové právo podléhalo podmínce, že dotyčný neměl právo domáhat se jeho zrušení přímo u unijního soudu podle článku 263 SFEU. Namítnutí neplatnosti dotčeného aktu danou osobou před příslušným vnitrostátním soudem ovšem není možné jen v situaci, kdy lze dospět k závěru, že žaloba takové osoby na neplatnost tohoto aktu podaná ve lhůtě dvou měsíců stanovené v šestém pododstavci tohoto článku by byla bez jakékoli pochybnosti přípustná (viz zejména rozsudky ze dne 4. února 2016, C & J Clark International a Puma, C‑659/13 a C‑34/14EU:C:2016:74, bod 56, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 19. září 2019, Trace Sport, C‑251/18EU:C:2019:766, bod 29).

33

Pouze v situaci, kdy by bylo možné dospět k závěru, že společnost VA&V byla bez jakékoli pochybnosti aktivně legitimována k podání žaloby na neplatnost sporného rozhodnutí na základě čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, by byla zbavena práva namítat neplatnost tohoto nařízení před předkládajícím soudem.

34

Pokud jde o otázku, zda společnost VA&V zjevně mohla podat žalobu podle čl. 263 čtvrtého pododstavce poslední části věty SFEU proti spornému nařízení v rozsahu, v němž představuje nařizovací akt, který se jí bezprostředně dotýká a nevyžaduje přijetí prováděcích opatření ve smyslu tohoto ustanovení, stačí konstatovat, že jí zaplacení antidumpingových cel rozšířených sporným nařízením bylo uloženo na základě výměru ze dne 5. května 2017. Z toho vyplývá, že nelze mít za to, že toto nařízení zjevně nevyžaduje přijetí prováděcích opatření ve smyslu uvedeného ustanovení (viz zejména rozsudky ze dne 18. října 2018, Rotho Blaas, C‑207/17EU:C:2018:840, body 3839, jakož i ze dne 19. září 2019, Trace Sport, C‑251/18EU:C:2019:766, bod 31).

35

Pouze v případě, že by bylo možné mít za to, že takový dovozce, jako je společnost VA&V, je bez jakékoli pochybnosti bezprostředně a osobně dotčen sporným nařízením ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, by byl tedy zbaven práva namítat neplatnost tohoto nařízení před vnitrostátními soudy.

36

Podle judikatury Soudního dvora platí, že nařízení ukládající antidumpingové clo mají normativní charakter, neboť se vztahují obecně na dotčené hospodářské subjekty (rozsudky ze dne 4. února 2016, C & J Clark International a Puma, C‑659/13 a C‑34/14EU:C:2016:74, bod 58, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 19. září 2019, Trace Sport, C‑251/18EU:C:2019:766, bod 33). Totéž platí ze stejných důvodů pro nařízení, jako je sporné nařízení, kterým se rozšiřuje antidumpingové clo z důvodu praktik obcházení. Účelem takového nařízení je totiž rozšířit působnost antidumpingového cla uloženého takovým nařízením, jako je původní nařízení (rozsudek ze dne 19. září 2019, Trace Sport, C‑251/18EU:C:2019:766, bod 34).

37

Z judikatury Soudního dvora však vyplývá, že hospodářský subjekt může být nařízením ukládajícím antidumpingové clo dotčen bezprostředně a osobně (rozsudky ze dne 4. února 2016, C & J Clark International a Puma, C‑659/13 a C‑34/14EU:C:2016:74, bod 59, jakož i ze dne 19. září 2019, Trace Sport, C‑251/18EU:C:2019:766, bod 35).

38

Pokud jde v tomto ohledu zaprvé o otázku, zda společnost VA&V byla sporným nařízením bezprostředně dotčena, stačí uvést, že se toto nařízení bezprostředně dotklo jejího právního postavení, jelikož představovalo právní základ antidumpingového cla, které jí bylo uloženo.

39

Z toho vyplývá, že společnost VA&V byla sporným nařízením bezprostředně dotčena.

40

Pokud jde zadruhé o otázku, zda společnost VA&V byla sporným nařízením osobně dotčena, je třeba připomenout, že Soudní dvůr identifikoval určité kategorie hospodářských subjektů, které mohou být osobně dotčeny nařízením o uložení antidumpingového cla, aniž je tím dotčena možnost osobního dotčení jiných subjektů z důvodu určitých vlastností, které jsou pro ně zvláštní a charakterizují je ve vztahu k ostatním osobám (rozsudky ze dne 4. února 2016, C & J Clark International a Puma, C‑659/13 a C‑34/14EU:C:2016:74, bod 59, jakož i ze dne 19. září 2019, Trace Sport, C‑251/18EU:C:2019:766, bod 35).

41

Nařízením ukládajícím antidumpingové clo mohou být osobně dotčeni zaprvé ti výrobci a vývozci dotčeného výrobku, kterým byly přičítány dumpingové praktiky, když se použily údaje týkající se jejich obchodní činnosti, zadruhé dovozci uvedeného výrobku, jejichž ceny dalších prodejů byly vzaty v úvahu pro výpočet vývozních cen, a kteří jsou v důsledku toho dotčeni závěry ohledně existence dumpingové praktiky, jakož i zatřetí dovozci ve spojení s vývozci dotyčného výrobku, a to zejména v případě, kdy byla vývozní cena vypočtena na základě cen dalšího prodeje na unijním trhu uplatňovaných těmito dovozci, a v případě, kdy bylo vlastní antidumpingové clo vypočteno na základě těchto cen dalšího prodeje (rozsudky ze dne 4. února 2016, C & J Clark International a Puma, C‑659/13 a C‑34/14EU:C:2016:74, body 6062, jakož i citovaná judikatura, a ze dne 19. září 2019, Trace Sport, C‑251/18EU:C:2019:766, bod 36).

42

Je tedy třeba uvést, že status dovozce nemůže sám o sobě postačovat k domněnce, že dovozce je osobně dotčen nařízením, kterým se ukládá antidumpingové clo. Dovozce, i když je ve spojení s vývozci dotčeného výrobku, je totiž osobně dotčen pouze v případě, když může prokázat, že údaje týkající se jeho obchodní činnosti byly zohledněny za účelem zjištění dumpingových praktik, nebo pokud to není prokázáno, když uvede jiné vlastnosti, které jsou pro něj zvláštní a charakterizují jej ve vztahu k jakékoli jiné osobě (viz zejména rozsudek ze dne 19. září 2019, Trace Sport, C‑251/18EU:C:2019:766, bod 37).

43

Nelze tudíž vyloučit, že dovozce dotčeného výrobku může být tím, že prokáže, že existují určité vlastnosti, které jsou pro něj zvláštní a charakterizují jej ve vztahu k jakékoli jiné osobě, považován za osobně dotčeného nařízením, kterým se rozšiřuje antidumpingové clo z důvodu praktik obcházení, jako je sporné nařízení (rozsudek ze dne 19. září 2019, Trace Sport, C‑251/18EU:C:2019:766, bod 38).

44

V tomto ohledu je třeba uvést, jak vyplývá zejména z bodů 16, 18 a 20 odůvodnění sporného nařízení, že se společnost VA&V účastnila šetření, a jak vyplývá z bodů 81 až 86 odůvodnění tohoto nařízení, že Komise konstatovala, že osvobození podle čl. 13 odst. 4 základního nařízení nemůže být uděleno žádnému z dovozců, kteří nejsou ve spojení, jako je společnost VA&V.

45

Komise tak konstatovala, že společnost VA&V dovážela z Číny šetřený výrobek ve formě hliníkové fólie pro domácnost a dále jej zpracovávala a že obchodní toky byly změněny, aniž společnost VA&V uvedla jiné dostatečné opodstatnění nebo jiný hospodářský důvod, než je uložení cel.

46

V tomto kontextu a na rozdíl od toho, co tvrdí společnost VA&V, skutečnost, že jí nebylo oznámeno žádné „rozhodnutí“, přijaté ve formě samostatného aktu, není relevantní pro účely určení, zda existuje napadnutelný akt, jelikož z ustálené judikatury vyplývá, že forma, ve které byl akt nebo rozhodnutí přijato, je k posouzení přípustnosti žaloby na neplatnost tohoto aktu nebo rozhodnutí v zásadě nerozhodná. Za účelem kvalifikace napadených aktů je totiž třeba se zaměřit na samotný obsah těchto aktů, jakož i na úmysl jejich autorů. V tomto ohledu jsou za napadnutelné akty v zásadě považována opatření, která vyjadřují konečné stanovisko Komise ve správním řízení a jejichž účelem je vyvolat závazné právní účinky, kterými mohou být dotčeny zájmy žalobce, a nikoliv mezitímní opatření, jejichž cílem je příprava konečného rozhodnutí. Pro kvalifikaci dotčeného aktu je tedy v zásadě bezvýznamné, zda tento akt splňuje, či nikoliv určité formální požadavky, tedy zda je svým autorem řádně nazván, zda je dostatečně odůvodněn nebo zda uvádí ustanovení, která jsou jeho právním základem. Je tak nerozhodné, že tento akt není označen jako „rozhodnutí“ (rozsudek ze dne 17. července 2008, Athinaïki Techniki v. Komise, C‑521/06 PEU:C:2008:422, body 4244 a citovaná judikatura).

47

S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že společnost VA&V byla sporným nařízením osobně dotčena, a bez jakékoli pochybnosti tudíž mohla požadovat jeho zrušení.

48

V projednávané věci společnost VA&V proti tomuto nařízení, které bylo vyhlášeno v Úředním věstníku Evropské unie dne 17. února 2017, nepodala žalobu ve lhůtě dvou měsíců stanovené v čl. 263 šestém pododstavci SFEU.

49

Vzhledem k tomu, že společnost VA&V měla bez jakékoli pochybnosti právo podat proti spornému nařízení žalobu na neplatnost ve smyslu čl. 263 čtvrtého pododstavce SFEU, avšak toto právo neuplatnila, nemůže se tedy dovolávat neplatnosti tohoto nařízení na podporu žaloby na neplatnost podané proti výměru ze dne 5. května 2017.

50

Z toho vyplývá, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je nepřípustná.

K nákladům řízení

51

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

 

Z těchto důvodů Soudní dvůr (osmý senát) rozhodl takto:

 

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná rozhodnutím Finanzgericht Düsseldorf (finanční soud v Düsseldorfu, Německo) ze dne 21. srpna 2019 je nepřípustná.

 

Podpisy


( *1 ) – Jednací jazyk: němčina.