–

za AB D. Vervesosem a D. Vasileiouem, dikigoroi,

–

za Olympiako Athlitiko Kentro Athinon – Spyros Louis V. Kounelisem, dikigoros,

–

za řeckou vládu E.-M. Mamouna, G. Papadaki a A. Dimitrakopoulou, jakož i K. Georgiadisem, jako zmocněnci,

–

za Evropskou komisi D. Martinem a D. Triantafyllouem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (Úř. věst. 2000, L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi AB a Olympiako Athlitiko Kentro Athinon – Spyros Louis (dále jen „OAKA“) ve věci jeho uvedení před jeho odchodem do důchodu do režimu personální rezervy, který upravuje vnitrostátní právo.

3

Článek 1 směrnice 2000/78 stanoví, že jejím účelem je stanovit obecný rámec pro boj s diskriminací mimo jiné na základě věku v zaměstnání a povolání s cílem zavést v členských státech zásadu rovného zacházení.

4

Článek 2 odst. 1 a 2 této směrnice stanoví:

„1.   Pro účely této směrnice se ‚zásadou rovného zacházení‘ rozumí neexistence jakékoli přímé nebo nepřímé diskriminace na jakémkoli základě uvedeném v článku 1.

2.   Pro účely odstavce 1 se

5

Článek 3 odst. 1 uvedené směrnice stanoví:

„V rámci pravomocí svěřených Společenství se tato směrnice vztahuje na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů, pokud jde o

[…]

[…]“

6

Článek 6 odst. 1 téže směrnice stanoví:

„Bez ohledu na čl. 2 odst. 2 mohou členské státy stanovit, že rozdíly v zacházení na základě věku nepředstavují diskriminaci, jestliže jsou v souvislosti s vnitrostátními právními předpisy objektivně a rozumně odůvodněny legitimními cíli, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení uvedených cílů jsou přiměřené a nezbytné.

Tyto rozdíly v zacházení mohou zahrnovat zejména:

[…]“

7

Ustanovení § 34, nadepsané „Zrušení volných pracovních míst pro soukromoprávní zaměstnance a personální rezerva“ Nómos 4024/2011: Syntaxiodotikés rythmíseis, eniaío misthológio – vathmológio, ergasiakí efedreía kai álles diatáxeis efarmogís tou mesopróthesmou plaisíou dimosionomikís stratigikís 2012-2015 (zákon č. 4024/2011 o důchodovém systému, jednotné tabulce platů a platových tříd, personální rezervě a dalších ustanoveních k provedení střednědobého rozpočtového rámce na období 2012–2015) ze dne 27. října 2011 (FEK A’ 226), ve znění nařízení s mocí zákona ze dne 16. prosince 2011, které bylo změněno na zákon na základě § 1 Nómos 4047/2012 (zákon č. 4047/2012) ze dne 23. února 2012 (FEK A’ 31) (dále jen „zákon č. 4024/2011“), ve svých odstavcích 1 až 4 a 8 stanoví:

„1.   Ustanovení § 37 odst. 7 zákona č. 3986/2011 (FEK A’, č. 152) se nahrazuje tímto zněním:

[…]

[…]

[…]

2.   Pracovní místa určená pro zaměstnance s pracovní smlouvou podle soukromého práva na dobu neurčitou ve veřejné správě, právnických osobách veřejného práva, orgánech územních celků prvního a druhého stupně a jimi zřizovaných zařízeních, soukromoprávních právnických osobách vlastněných státem, právnickými osobami veřejného práva nebo orgány územních celků, pokud plní úkoly svěřené jim státem, orgány státní správy nebo orgány územních celků nebo pokud podléhají dohledu ze strany státu, orgánů státní správy nebo orgánů územních celků nebo pokud je jejich statutární orgán většinově jmenován a řízen státem, orgány státní správy nebo orgány územních celků nebo pokud je jejich roční rozpočet nejméně z 50 % trvale financován dotacemi z fondů spravovaných výše uvedenými subjekty v souladu s příslušnými právními ustanoveními, jakož i ve státních podnicích, organizacích a akciových společnostech spadajících do působnosti kapitoly I zákona č. 3429/2005 (FEK A‘, č. 314), ve znění [článku 1] odst. 1 písm. a) zákona č. 3899/2010 (FEK A‘, č. 212), která jsou k datu nabytí účinnosti tohoto zákona neobsazená, se zrušují. […]

3.   Pracovní smlouva podle soukromého práva na dobu neurčitou zaměstnanců uvedených subjektů […] skončí automaticky ze zákona v okamžiku, kdy uvedení zaměstnanci splní podmínky pro nárok na odchod do plného důchodu, což odpovídá 35 letům účasti na systému sociálního pojištění, za podmínky, že tento nárok vznikne v souladu s příslušnými ustanoveními do 31. prosince 2013 včetně […]

4.   Pracovníci uvedení v předchozím odstavci jsou automaticky zařazeni do režimu personální rezervy počínaje dnem 1. ledna 2012 do skončení své pracovní smlouvy způsobem stanoveným v předchozím odstavci. […]

[…]

8.   Doba zařazení do personální rezervy u pracovníků uvedených v odstavci 4 nepřesáhne 24 měsíců […]“

8

Ustanovení § 8 druhý pododstavec Nómos 3198/1955: Perí tropopoiíseos kai sympliróseos ton perí katangelías tis schéseos ergasías diatáxeon (zákon č. 3198/1955, kterým se mění a doplňují ustanovení o skončení pracovního poměru) ze dne 23. dubna 1955 (FEK A’98), ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení (dále jen „zákon č. 3198/1955“) stanoví:

„Pracovníci pojištění u instituce důchodového pojištění, kteří splnili podmínky pro vznik nároku na vyplácení plného starobního důchodu, mohou […], pokud mají postavení zaměstnance, buď opustit své zaměstnání, nebo být propuštěni zaměstnavatelem ze zaměstnání a v každém případě pobírat, pokud mají doplňkové pojištění, 40 % odstupného při propuštění, na které mají nárok podle platných ustanovení, v případě ukončení jejich pracovní smlouvy zaměstnavatelem a pokud nemají doplňkové pojištění, 50 % uvedeného odstupného při propuštění.“

9

Článek 10 odst. 1 Nómos 825/1978 stanoví: Perí antikatastáseos, tropopoiíseos kai sympliróseos diatáxeon tis diepoúsis to IKA Nothesías kai rythíseos synafón themáton (zákon č. 825/1978, kterým se nahrazují, mění a doplňují ustanovení právních předpisů upravujících IKA a související ustanovení) ze dne 13. listopadu 1978 (FEK A’189), ve znění použitelném na skutkový stav v původním řízení (dále jen „zákon č. 825/1978“), stanoví, že pracovník, který je pojištěn u Idryma Koinonikon Asfaliseon – Eniaio Tameio Asfalissis Misthoton (IKA-ETAM) (instituce sociálního zabezpečení – Všeobecná pojišťovna pro zaměstnance, Řecko), musí odpracovat 10500 dní (35 let) a dosáhnout věku 58 let ke dni podání žádosti u pojišťovny, aby mohl mít nárok na plný starobní důchod.

10

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že AB byl v roce 1982 přijat do zaměstnání u OAKA, soukromoprávní právnické osoby, která je součástí veřejného sektoru v širším slova smyslu, na základě pracovní smlouvy na dobu neurčitou a od roku 1998 byl zařazen na pracovní pozici technického poradce v tomto subjektu.

11

Od 1. ledna 2012 byl AB automaticky zařazen do režimu personální rezervy na základě § 34 odst. 1 písm. c), odst. 3 prvního pododstavce a odstavců 4 a 8 zákona č. 4024/2011, což vedlo ke snížení jeho odměny na 60 % jeho základního platu.

12

Dne 30. dubna 2013 ukončila společnost OAKA pracovní smlouvu AB, aniž mu vyplatila odstupné při propuštění uvedené v čl. 8 druhém pododstavci zákona č. 3198/1955 v případě propuštění nebo skončení pracovního poměru zaměstnance, pokud jsou splněny podmínky pro přiznání nároku na plný starobní důchod. Toto nevyplacení odstupného bylo založeno na § 34 odst. 1 písm. e) zákona č. 4024/2011, který stanoví, že dlužné odstupné za propuštění se započte vůči odměně vyplácené zaměstnanci po dobu, kdy je zařazen do personální rezervy.

13

Žalobou podanou k Monomeles Protodikeio Athinon (soud prvního stupně v Aténách – samosoudce, Řecko) AB zejména napadl platnost svého přeřazení do režimu personální rezervy na základě výše uvedených ustanovení § 34 zákona č. 4024/2011 z důvodu, že tato ustanovení podle jeho tvrzení porušují směrnici 2000/78, jelikož zavádí rozdílné zacházení na základě věku, které není objektivně odůvodněno žádným legitimním cílem, případně, že prostředky uplatněné k dosažení takového cíle nejsou přiměřené a nezbytné. Z tohoto důvodu se AB domáhal toho, aby byla OAKA uložena povinnost zaplatit mu rozdíl mezi mzdou, kterou pobíral před uvedeným přeřazením, a mzdou, která mu byla vyplácena po tomto přeřazení. AB se dále dovolával § 8 druhého pododstavce zákona č. 3198/1955 a požadoval, aby mu OAKA zaplatila částku jako odstupné za propuštění navýšenou o zákonné úroky.

14

Když uvedený soud této žalobě částečně vyhověl, podala OAKA odvolání k Monomeles Efeteio Athinon (odvolací soud v Aténách – samosoudce, Řecko), který rozsudek soudu prvního stupně zrušil a zamítl žalobu AB v té části, ve které jí bylo tímto rozsudkem vyhověno.

15

Pan AB podal kasační opravný prostředek k Areios Pagos (kasační soud, Řecko). Tento soud vylučuje přímou diskriminaci na základě věku, jelikož § 34 zákona 4024/2011 nestanoví zvláštní věkovou hranici pro zaměstnance, na které se vztahuje režim personální rezervy. Klade si však otázku, zda tento režim představuje nepřímou diskriminaci na základě věku v rozsahu, v němž je vyhrazen zaměstnancům, kteří se blíží odchodu do plného důchodu, což předpokládá, že dosáhli 35 let účasti na sociálním pojištění, přičemž tyto podmínky musely být splněny v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013.

16

V tomto ohledu předkládající soud nejprve uvádí, že takový zaměstnanec, jako je AB, který je pojištěn u IKA-ETAM, mohl mít nárok na plný starobní důchod v případě splnění dvojí podmínky, a to 35 let účasti na sociálním pojištění a dosažení věku 58 let v souladu s § 10 odst. 1 zákona 825/1978.

17

Předkládající soud dále vznáší otázku, zda v případě zjištění nepřímé diskriminace na základě věku mohou důvody uvedené v důvodové zprávě k zákonu č. 4024/2011 představovat objektivně a rozumně legitimní cíl, který odůvodňuje takové rozdílné zacházení. V tomto ohledu zmíněný soud uvádí, že cílem ustanovení § 34 tohoto zákona bylo reagovat na naléhavou potřebu snížit mzdové náklady v souladu s dohodou mezi Řeckou republikou a jejími věřiteli, jakož i konsolidovat státní a veřejné finance obecně za účelem řešení hospodářské krize, v níž se tento členský stát ocitl.

18

V případě kladné odpovědi se předkládající soud konečně táže, zda jednak snížení odměny za práci zaměstnanců, kteří jsou zařazeni do režimu personální rezervy, s ohledem na ochranná opatření zavedená uvedeným zákonem týkající se těchto zaměstnanců, a jednak zda částečné nebo úplné zrušení odstupného při propuštění podle § 8 druhého pododstavce zákona č. 3198/1955 pro tyto zaměstnance představuje přiměřené a nezbytné prostředky k dosažení uvedeného cíle.

19

Za těchto podmínek se Areios Pagos (kasační soud, Řecko) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

20

Podstatou otázek předkládajícího soudu, které je třeba přezkoumat společně, je, zda článek 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, podle které jsou pracovníci ve veřejném sektoru, kteří v určitém období splní podmínky pro vznik nároku na plný starobní důchod, zařazeni do režimu personální rezervy, s čímž je spojeno snížení jejich platu, ztráta jejich případného kariérního postupu, jakož i snížení, případně odepření odstupného při propuštění, na které by tito pracovníci měli nárok při ukončení jejich pracovního poměru.

21

Za účelem zodpovězení uvedených otázek, je třeba ověřit, zda vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení spadá do působnosti směrnice 2000/78, a pokud ano, zda představuje rozdílné zacházení na základě věku, jež by případně mohlo být s ohledem na čl. 6 odst. 1 uvedené směrnice považováno za odůvodněné.

22

Co se týče zaprvé otázky, zda právní úprava dotčená ve věci v původním řízení spadá do působnosti směrnice 2000/78, jak z názvu a preambule, tak z obsahu a účelu této směrnice vyplývá, že jejím cílem je stanovit obecný rámec k tomu, aby bylo každé osobě zajištěno rovné zacházení „v zaměstnání a povolání“ tím, že jí poskytne účinnou ochranu proti diskriminaci na základě některého z důvodů uvedených v jejím článku 1, k nimž patří i věk (rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Comune di Gesturi, C‑670/18, EU:C:2020:272, bod 20 a citovaná judikatura).

23

Z článku 3 odst. 1 písm. c) směrnice 2000/78 kromě toho vyplývá, že směrnice 2000/78 se v rámci pravomocí svěřených Evropské unii vztahuje „na všechny osoby ve veřejném i soukromém sektoru, včetně veřejných subjektů“, pokud jde o „podmínky zaměstnání a pracovní podmínky včetně podmínek propouštění a odměňování“.

24

Podle právní úpravy dotčené ve věci v původním řízení byli pracovníci v pracovním poměru podle soukromého práva na dobu neurčitou se zaměstnavateli z veřejného sektoru v širším slova smyslu, kteří během určité doby splňovali podmínky pro vznik nároku na plný starobní důchod, zařazeni do režimu personální rezervy až do ukončení jejich pracovní smlouvy. Toto zařazení ovlivnilo odměňování uvedených pracovníků a odstupné při propuštění, na které měli nárok v okamžiku skončení pracovního poměru.

25

Za těchto okolností spadá vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení do působnosti směrnice 2000/78.

26

Pokud jde zadruhé o otázku, zda tato právní úprava zavádí rozdílné zacházení na základě věku ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice 2000/78 ve spojení s jejím článkem 1, je třeba uvést, že s výhradou ověření předkládajícím soudem, z § 34 odst. 3 a 4 zákona č. 4024/2011 vyplývá, že zařazení do režimu personální rezervy bylo stanoveno pro pracovníky ve veřejném sektoru v širším slova smyslu, kteří splňovali podmínky pro odchod do plného důchodu. I když uvedený odstavec 3 jako podmínku pro odchod do plného důchodu uvádí účast v systému sociálního pojištění po dobu 35 let, z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v souladu s § 10 odst. 1 zákona č. 825/1978, takový pracovník, jako je AB, který byl pojištěn u IKA-ETAM, mohl mít nárok na plný starobní důchod za dvojí podmínky, a to pokud splnil uvedených 35 let pojištění a dosáhl minimálního věku 58 let.

27

Vzhledem k tomu, že obě tyto podmínky jsou kumulativní, skutečnost, že zaměstnanec dosáhne minimálního věku 58 let, představuje, jak uvedl generální advokát v bodě 37 svého stanoviska, nezbytnou podmínku pro jeho nárok na plný starobní důchod, a v důsledku toho pro jeho zařazení do režimu personální rezervy v relevantním období. Uplatnění tohoto systému je tak založeno na kritériu, které je nerozlučně spjato s věkem dotyčných pracovníků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. října 2010, Ingeniørforeningen i Danmark, C‑499/08, EU:C:2010:600, bod 23).

28

Z toho vyplývá, že bez ohledu na skutečnost, že druhá kumulativní podmínka pro nárok na plný starobní důchod, a sice podmínka dosažení 35 let účasti na sociálním pojištění, musí být považována za kritérium, které se zdá být neutrálním ve smyslu čl. 2 odst. 2 písm. b) směrnice 2000/78, zavádí vnitrostátní právní úprava dotčená ve věci v původním řízení rozdílné zacházení založené přímo na kritériu věku ve smyslu článku 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 písm. a) této směrnice (obdobně viz rozsudek ze dne 16. října 2007, Palacios de la Villa, C‑411/05, EU:C:2007:604, body 48 a 51).

29

Co se týče zatřetí otázky, zda toto rozdílné zacházení může být odůvodněno s ohledem na článek 6 směrnice 2000/78, je třeba uvést, že odstavec 1 první pododstavec tohoto článku 6 stanoví, že rozdílné zacházení na základě věku nepředstavuje diskriminaci, jestliže je v rámci vnitrostátních právních předpisů objektivně a rozumně odůvodněno legitimním cílem, zejména legitimními cíli politiky zaměstnanosti, trhu práce a odborného vzdělávání, a jestliže prostředky k dosažení tohoto cíle jsou přiměřené a nezbytné.

30

Soudní dvůr opakovaně rozhodl, že členské státy mají širokou posuzovací pravomoc nejen při sledování určitého cíle v oblasti sociální politiky a zaměstnanosti, ale i při stanovení opatření, kterými lze tohoto cíle dosáhnout (rozsudek ze dne 8. května 2019, Leitner, C‑396/17, EU:C:2019:375, bod 41 a citovaná judikatura).

31

V projednávaném případě z důvodové zprávy k zákonu č. 4024/2011, na kterou odkazuje jak předkládací rozhodnutí, tak vyjádření řecké vlády, vyplývá, že za okolností vážné hospodářské krize, které čelila Řecká republika, představuje právní úprava dotčená ve věci v původním řízení provedení závazků přijatých tímto členským státem vůči věřitelům, které spočívají v okamžitém snížení veřejných mzdových výdajů za účelem dosažení úspor ve výši 300 milionů eur za rok 2012, přičemž režim personální rezervy musí být uplatňován vůči 30000 pracovníků veřejného sektoru v širokém slova smyslu.

32

Řecká vláda a Evropská komise tvrdí, že tento cíl nemá čistě rozpočtovou povahu, ale týká se rovněž racionalizace a omezení veřejného sektoru v širokém slova smyslu, jakož i restrukturalizace jeho služeb. Komise zdůrazňuje, že opatření přijatá v této souvislosti s vážnou hospodářskou krizí měla za cíl zabránit úpadku Řecké republiky, a tím zajistit stabilitu eurozóny zachováním hospodářské, a tudíž sociální rovnováhy.

33

Mimoto podle řecké vlády režim personální rezervy přispívá s ohledem na požadavky související se snížením veřejných výdajů k cílům politiky zaměstnanosti. S ohledem na skutečnost, že dotčení pracovníci mohli být kdykoli propuštěni, tak použití tohoto režimu zajistilo zachování vysoké úrovně zaměstnanosti. A dále podřízení uvedenému systému pracovníků, kteří se blíží okamžiku odchodu do důchodu, umožnilo nastavit vyváženou věkovou strukturu mezi mladými a staršími zaměstnanci ve veřejném sektoru v širším slova smyslu.

34

Kromě toho, i když důvody rozpočtové povahy mohou být základem volby sociální politiky členského státu a ovlivňovat povahu a rozsah opatření ochrany zaměstnanosti, která si přeje přijmout, nemohou samy o sobě představovat cíl sledovaný touto politikou (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. října 2020, Universitatea Lucian Blaga Sibiu a další, C‑644/19, EU:C:2020:810, bod 53 a citovaná judikatura).

35

V projednávaném případě je třeba poznamenat, že okolnost, že vážná hospodářská krize, které čelila Řecká republika, mohla vyvolat závažné důsledky, a to zejména úpadek tohoto členského státu a ztrátu stability eurozóny, nemůže mít vliv na rozpočtovou povahu cíle přijatých opatření spočívajícího v dosažení úspor 300 milionů eur za rok 2012, aby čelila této krizové situaci (viz rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Comune di Gesturi, C‑670/18, EU:C:2020:272, bod 35).

36

Z toho vyplývá, jak uvedl generální advokát v bodě 60 svého stanoviska, že cíl snížení veřejných výdajů v souladu se závazky, které přijala Řecká republika vůči svým věřitelům, v rozsahu, v němž právní úprava dotčená ve věci v původním řízení stanoví zavedením režimu personální rezervy, snížení platů dotčených pracovníků, jakož i snížení, či dokonce zrušení odstupného při propuštění, na které by jinak měli nárok, může mít vliv na povahu nebo rozsah opatření na ochranu zaměstnanosti, avšak nemůže jako takový představovat legitimní cíl podle čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78, který odůvodňuje rozdílné zacházení na základě věku.

37

Vnitrostátní kontext vyznačující se vážnou hospodářskou krizí totiž nemůže členský stát opravňovat k tomu, aby uvedené ustanovení zbavil užitečného účinku tím, že se za účelem odůvodnění takového rozdílného zacházení opře výlučně o jiný cíl, než jsou cíle v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti sledované tímto ustanovením (obdobně viz rozsudek ze dne 21. prosince 2016, AGET Iraklis, C‑201/15, EU:C:2016:972, bod 106).

38

Jak však uvedl generální advokát v bodě 62 svého stanoviska, jeví se, že zavedení režimu personální rezervy na základě zákona č. 4024/2011 v rámci rozpočtových omezení, kterým Řecká republika podléhala, odpovídá legitimním cílům politiky zaměstnanosti ve smyslu čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78.

39

Volba uvést dotčené pracovníky do takového režimu namísto toho, aby je propustila, má podpořit vysokou úroveň zaměstnanosti, což podle čl. 3 odst. 3 prvního pododstavce SEU a článku 9 SFEU představuje jeden z cílů sledovaných Unií (v tomto smyslu viz zejména rozsudky ze dne 16. října 2007, Palacios de la Villa, C‑411/05, EU:C:2007:604, bod 64 a ze dne 2. dubna 2020, Comune di Gesturi, C‑670/18, EU:C:2020:272, bod 36).

40

Zadruhé Soudní dvůr již měl příležitost rozhodnout, že cíl spočívající ve vytvoření vyvážené věkové skladby mezi mladými a staršími úředníky, zejména za účelem podpory přijímání a povyšování mladých pracovníků, může představovat legitimní cíl politiky zaměstnanosti a trhu práce (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. července 2011, Fuchs a Köhler, C‑159/10 a C‑160/10, EU:C:2011:508, bod 50, jakož i ze dne 2. dubna 2020, Comune di Gesturi, C‑670/18, EU:C:2020:272, bod 38).

41

I když je v tomto ohledu pravda, že cílem programu snižování veřejných výdajů není podpora zaměstnávání ve veřejném sektoru v širším slova smyslu, nic to nemění na tom, že režim personální rezervy určený pro pracovníky blížící se okamžiku odchodu do důchodu mohl v rámci tohoto programu zejména zabránit případnému propuštění mladších zaměstnanců v tomto sektoru.

42

Z výše uvedeného vyplývá, že i když je režim personální rezervy součástí rozpočtové politiky, sleduje rovněž cíle spadající do politiky zaměstnanosti uvedené v čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78, které v zásadě mohou objektivně a rozumně odůvodnit rozdílné zacházení na základě věku.

43

Dále je ještě třeba ověřit, zda jsou prostředky použité k dosažení těchto cílů v souladu se zněním uvedeného ustanovení „přiměřené a nezbytné“.

44

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že režim personální rezervy musí být považován za vhodný prostředek k dosažení vytyčených cílů politiky zaměstnanosti. Rozhodnutí nepropustit, ale zachovat zaměstnance blížící se odchodu do důchodu u jejich zaměstnavatele ve veřejném sektoru v širším slova smyslu totiž zjevně přispívá k podpoře vysoké úrovně zaměstnanosti. Dále vzhledem k tomu, že zavedení tohoto systému zejména umožnilo zabránit propuštění nejen zaměstnanců blížících se odchodu do důchodu, ale rovněž mladších zaměstnanců, přispělo k zajištění z celkového pohledu vyvážené věkové skladby v rámci uvedeného sektoru.

45

Pokud jde o nezbytnost opatření přijatého k dosažení sledovaných cílů politiky zaměstnanosti, je třeba připomenout, že příslušným orgánům členských států přísluší nalézt spravedlivou rovnováhu mezi jednotlivými dotčenými zájmy (rozsudek ze dne 2. dubna 2020, Comune di Gesturi, C‑670/18, EU:C:2020:272, bod 43 a citovaná judikatura). To zejména znamená, že uvedené opatření musí umožnit dosažení těchto cílů, aniž nepřiměřeně zasahuje do legitimních zájmů dotčených pracovníků (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. října 2010, Ingeniørforeningen i Danmark, C‑499/08, EU:C:2010:600, bod 32).

46

Jak uvedl generální advokát v bodě 76 svého stanoviska, zákaz diskriminace na základě věku musí být vykládán ve světle práva pracovat uznaného v čl. 15 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie. Z toho vyplývá, že zvláštní pozornost musí být věnována účasti starších pracovníků na pracovním životě, a tím také na hospodářském, kulturním a společenském životě. Setrvání těchto osob v aktivním životě podporuje zejména různorodost pracovních míst. Zájem na ponechání uvedených osob v aktivním pracovním životě musí být nicméně zohledněn současně s jinými, případně rozdílnými, zájmy (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 2. dubna 2020, Comune di Gesturi, C‑670/18, EU:C:2020:272, bod 44 a citovaná judikatura).

47

Je tedy třeba určit, zda se vnitrostátní zákonodárce při výkonu široké posuzovací pravomoci, kterou disponuje v oblasti sociální politiky a politiky zaměstnanosti, snažil dosáhnout sledovaných cílů, z nichž mají prospěch zejména mladší zaměstnanci, jakož i zachováním vysoké úrovně zaměstnanosti subjekty veřejného sektoru, které v kontextu rozpočtových omezení mohou nadále zajišťovat své poslání a efektivitu, aniž by nadměrně zasahoval do zájmů pracovníků, kteří byli zařazeni do režimu personální rezervy.

48

V tomto ohledu je třeba zaprvé uvést, že i když zařazení do tohoto režimu způsobuje dotčeným pracovníkům významné snížení odměny a ztrátu příležitosti na služební postup, podléhají posledně uvedení pracovníci tomuto režimu relativně krátkou dobu, tedy maximálně 24 měsíců, po jejímž uplynutí mají nárok na plný důchod, přičemž posledně uvedená okolnost představuje základní podmínku pro uplatnění uvedeného režimu na tyto pracovníky.

49

Kromě toho vzhledem k blížícímu se pobírání tohoto plného důchodu se snížení, či dokonce odepření odstupného při propuštění, na které měli uvedení pracovníci nárok v okamžiku skončení pracovního poměru, nejeví jako nepřiměřené s ohledem na hospodářský kontext, který vedl k právní úpravě dotčené v původním řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. února 2015, Ingeniørforeningen i Danmark, C‑515/13, EU:C:2015:115, bod 27).

50

Zadruhé z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že zařazení dotčených pracovníků do režimu personální rezervy je spojeno s ochrannými opatřeními pro tyto pracovníky, která vedou ke zmírnění nepříznivých dopadů tohoto režimu. Tato opatření jsou uvedena ve třetí otázce v písm. a), kterou předkládající soud položil, a týkají se možnosti najít si jiné zaměstnání v soukromém sektoru nebo vykonávat samostatně výdělečnou činnost bez ztráty nároku na pobírání odměny v tomto režimu, povinnosti veřejného subjektu, který je zaměstnavatelem, nebo v případě, že to není možné, národní agentury pro zaměstnanost platit příslušné instituci sociálního pojištění až do odchodu do důchodu příspěvky na sociální pojištění za zaměstnavatele a pracovníka na základě platu pobíraného posledně uvedeným, výjimky z režimu personální rezervy pro zranitelné sociální skupiny potřebující ochranu, možnosti převedení dotčených zaměstnanců na jiná volná pracovní místa ve veřejnoprávních subjektech, jakož i přijetí opatření týkajících se splácení úvěrů na nemovitosti, které čerpali dotčení zaměstnanci.

51

Z toho vyplývá, že právní úprava dotčená ve věci v původním řízení zjevně nepřiměřeným způsobem nepoškozuje legitimní zájmy dotčených pracovníků. V kontextu vyznačujícím se vážnou hospodářskou krizí tudíž nejde nad rámec toho, co je nezbytné k dosažení cílů politiky zaměstnanosti sledovaných vnitrostátním zákonodárcem.

52

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na položené otázky odpovědět tak, že článek 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice 2000/78 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které jsou pracovníci ve veřejném sektoru, kteří v určité době splňují podmínky pro vznik nároku na plný starobní důchod, zařazeni do režimu personální rezervy až do skončení jejich pracovní smlouvy, což vede ke snížení jejich odměny, ztrátě jejich případného kariérního postupu, jakož i ke snížení, či dokonce zrušení odstupného při propuštění, na které by tito zaměstnanci měli nárok při ukončení pracovního poměru, jelikož cílem této právní úpravy je legitimní cíl politiky zaměstnanosti a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné.

53

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto:

Článek 2 a čl. 6 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě, podle které jsou pracovníci ve veřejném sektoru, kteří v určité době splňují podmínky pro vznik nároku na plný starobní důchod, zařazeni do režimu personální rezervy až do skončení jejich pracovní smlouvy, což vede ke snížení jejich odměny, ztrátě jejich případného kariérního postupu, jakož i ke snížení, či dokonce odepření odstupného při propuštění, na které by tito zaměstnanci měli nárok při ukončení pracovního poměru, jelikož cílem této právní úpravy je legitimní cíl politiky zaměstnanosti a prostředky k dosažení uvedeného cíle jsou přiměřené a nezbytné.