–

za NK F. Schubertem, Rechtsanwalt,

–

za španělskou vládu L. Aguilera Ruizem, jako zmocněncem,

–

Evropskou komisi B.-R. Killmannem a C. Valero, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 2 bodů 3 a 4, čl. 3 odst. 3 písm. f) a čl. 16 písm. c) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU ze dne 25. října 2011 o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES (Úř. věst. 2011, L 304, s. 64).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi NK na jedné straně a MS a AS na druhé straně ve věci odměny zaplacené MS a AS za služby architekta, které jim byly poskytnuty NK.

3

Body 3, 4, 7, 21 a 26 odůvodnění směrnice 2011/83 uvádějí:

[…]

[…]

[…]

4

Článek 1 této směrnice stanoví:

„Účelem této směrnice je přispět k řádnému fungování vnitřního trhu dosažením vysoké úrovně ochrany spotřebitele a sblížením určitých aspektů právních a správních předpisů členských států týkajících se smluv uzavíraných mezi spotřebiteli a obchodníky.“

5

Článek 2 uvedené směrnice stanoví:

„Pro účely této směrnice se rozumí:

[…]

[…]“

6

Článek 3 téže směrnice stanoví:

„1.   Tato směrnice se použije za podmínek a v rozsahu uvedeném v jejích ustanoveních na smlouvy uzavírané mezi obchodníky a spotřebiteli. […]

[…]

3.   Tato směrnice se nevztahuje na smlouvy:

[…]

[…]“

7

Článek 6 směrnice 2011/83 stanoví:

„1.   Před tím, než je spotřebitel vázán smlouvou uzavřenou na dálku nebo smlouvou uzavřenou mimo obchodní prostory či odpovídající smluvní nabídkou, poskytne obchodník spotřebiteli jasným a srozumitelným způsobem tyto informace:

[…]

[…]

[…]“

8

Článek 7 odst. 3 této směrnice uvádí:

„Pokud si spotřebitel přeje, aby poskytování služeb nebo dodávka vody, plynu nebo elektřiny, které nejsou prodávány v omezeném objemu nebo ve stanoveném množství, či tepla z dálkového vytápění začaly během lhůty pro odstoupení od smlouvy stanovené v čl. 9 odst. 2, obchodník požádá spotřebitele, aby podal výslovnou žádost na trvalém nosiči.“

9

Článek 9 odst. 1 uvedené směrnice uvádí toto:

„S výhradou výjimek uvedených v článku 16 je spotřebiteli poskytnuta lhůta 14 dnů pro odstoupení od smlouvy uzavřené na dálku nebo smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory bez uvedení důvodu a bez vzniku jiných nákladů než těch, které jsou uvedeny v čl. 13 odst. 2 a článku 14.“

10

Článek 10 odst. 1 téže směrnice stanoví:

„Pokud obchodník neposkytl spotřebiteli informace o právu odstoupit od smlouvy, jak vyžaduje čl. 6 odst. 1 písm. h), uplyne lhůta pro odstoupení od smlouvy 12 měsíců od uplynutí původní lhůty pro odstoupení od smlouvy stanovené v souladu s čl. 9 odst. 2.“

11

Podle článku 12 směrnice 2011/83:

„Uplatněním práva odstoupit od smlouvy jsou ukončeny závazky stran, pokud jde o:

[…]“

12

Článek 14 odst. 3 a 4 této směrnice stanoví:

„3.   Pokud spotřebitel uplatní právo odstoupit od smlouvy po předložení žádosti podle čl. 7 odst. 3 nebo čl. 8 odst. 8, zaplatí obchodníkovi částku úměrnou rozsahu služeb poskytnutých do doby, kdy spotřebitel informoval obchodníka o uplatnění práva odstoupit od smlouvy, a to v porovnání s celkovým rozsahem smlouvy. Úměrná částka, kterou má spotřebitel zaplatit obchodníkovi, se vypočítá na základě celkové ceny dohodnuté ve smlouvě. Je-li celková cena nepřiměřeně vysoká, úměrná částka se vypočítá na základě tržní hodnoty dodaného zboží nebo poskytnuté služby.

4.   Spotřebitel nenese žádné náklady na:

[…]“

13

Článek 16 uvedené směrnice stanoví:

„Členské státy nestanoví právo odstoupit od smlouvy vymezené v článcích 9 až 15 v případě smluv uzavřených na dálku a smluv uzavřených mimo obchodní prostory, pokud jde o:

[…]

[…]“

14

Paragraf 1 Bundesgesetz über Fernabsatz- und ausserhalb von Geschäftsräumen geschlossene Verträge (spolkový zákon o smlouvách na dálku a smlouvách uzavřených mimo obchodní prostory, BGBl. I, 33/2014, dále jen „FAGG“), který provedl směrnici 2011/83 do rakouského právního řádu, zní takto:

„1.   Tento spolkový zákon se použije na smlouvy, které obchodník se spotřebitelem uzavře na dálku nebo mimo obchodní prostory (obchodní transakce uzavřené na dálku nebo mimo obchodní prostory) […].

2.   Tento spolkový zákon se nepoužije na smlouvy:

[…]

[…]“

15

Paragraf 4 FAGG stanoví:

„1.   Předtím, než se spotřebitel zaváže smlouvou nebo svým prohlášením o záměru uzavřít smlouvu, poskytne mu obchodník jasným a srozumitelným způsobem tyto informace:

[…]

[…]

[…]“

16

Paragraf § 10 FAGG stanoví:

„Je-li předmětem smlouvy uzavřené na dálku nebo smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory poskytnutí služby a spotřebitel si přeje, aby obchodník započal s plněním smlouvy ještě před uplynutím lhůty pro odstoupení od smlouvy podle § 11, musí obchodník vyzvat spotřebitele, aby si výslovně zažádal o toto předčasné plnění smlouvy – v případě smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory musí tuto žádost podat na trvalém nosiči dat.“

17

Paragraf 11 odst. 1 FAGG uvádí:

„Spotřebitel je oprávněn odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku nebo mimo obchodní prostory bez uvedení důvodu do 14 dnů.

18

Paragraf 12 odst. 1 FAGG stanoví:

„Pokud obchodník nesplní své informační povinnosti podle § 4 odst. 1 bodu 8, lhůta pro odstoupení od smlouvy stanovená v § 11 se prodlouží o dvanáct měsíců.

19

Paragraf 16 FAGG zní takto:

„1.   Odstoupí-li spotřebitel od smlouvy o poskytování služeb podle § 11 odst. 1 poté, co podal žádost podle § 10, načež obchodník započal s plněním smlouvy, je povinen obchodníkovi zaplatit poměrnou část z celkové smluvně ujednané odměny odpovídající rozsahu služeb poskytnutých obchodníkem do doby, kdy spotřebitel od smlouvy odstoupil. […]

2.   Povinnost úhrady poměrné části odměny podle odstavce 1 se neuplatní, pokud obchodník nesplnil svou informační povinnost podle § 4 odst. 1 bodů 8 a 10.

[…]“

20

Paragraf 18 FAGG stanoví:

„1.   Spotřebitel není oprávněn odstoupit od smlouvy uzavřené na dálku nebo mimo obchodní prostory, jejímž předmětem je:

[…]

[…]“

21

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že dne 22. prosince 2016 uzavřeli MS a AS, spotřebitelé ve smyslu směrnice 2011/83, s NK, architektkou a podnikatelkou ve smyslu této směrnice, smlouvu mimo obchodní prostory posledně uvedené o vypracování projektu individuálního domu, který měl být postaven.

22

Dne 2. února 2017 NK předala MS a AS vypracovaný plán výstavby, souhrnný přehled nákladů, jakož i fakturu ve výši 3780 eur za poskytnuté plnění.

23

E-mailem ze dne 12. února 2017 MS a AS sdělili NK svou nespokojenost, pokud jde o kvalitu této služby, a informovali ji, že okamžitě ukončují pracovněprávní vztah a odstupují od úkolů vypracování projektu, které jí zadali.

24

NK podala žalobu k Bezirksgericht Graz-Ost (okresní soud pro Štýrský Hradec-východ, Rakousko), kterou se domáhala, aby bylo MS a AS uloženo zaplatit jí odměnu za poskytnuté služby vypracování projektu. V rámci své žaloby NK tvrdila, že FAGG se na smlouvu o architektonické dílo, která s MS a AS byla uzavřena, nepoužije, neboť poskytované služby se týkají výstavby nové budovy, a proto se na ně vztahuje výjimka stanovená v § 1 odst. 2 bodě 7 FAGG. V každém případě i za předpokladu, že by se FAGG uplatnila, NK uvedla, že MS a AS nemají na základě § 18 odst. 1 bodu 3 FAGG právo odstoupit od této smlouvy, neboť tato smlouva předpokládá vypracování plánů v jasné závislosti na jejich osobních potřebách. Konečně NK upřesnila, že vypracované plány jsou majetkem ve smyslu čl. 2 bodů 3 a 4 směrnice 2011/83.

25

MS a AS navrhli zamítnutí žaloby s tím, že FAGG je použitelný na smlouvu dotčenou v původním řízení. Kromě toho, že čl. 3 odst. 3 písm. f) směrnice 2011/83 – který byl do rakouského právního řádu proveden paragrafem 1 odst. 2 bodem 7 FAGG – se týká stavebních služeb, a nikoli služeb vypracování projektu, totiž nejsou smlouvy architekta uvedeny na seznamu smluv vyloučených z působnosti této směrnice, jak je uveden v bodě 26 odůvodnění této směrnice.

26

MS a AS zdůraznili, že vzhledem k tomu, že NK nesplnila informační povinnost podle § 4 odst. 1 bodů 8 a 10 FAGG, byla lhůta čtrnácti dnů pro odstoupení od smlouvy stanovená v § 11 odst. 1 FAGG prodloužena o dvanáct měsíců v souladu s § 12 odst. 1 FAGG, takže odstoupení, k němuž došlo dne 12. února 2017, je platné. Kromě toho NK započala s plněním smlouvy dříve, než uplynula lhůta pro odstoupení od smlouvy, aniž MS a AS vyzvala, aby podali výslovnou žádost o předčasné plnění smlouvy podle § 10 FAGG. Konečně povinnost MS a AS zaplatit přiměřenou částku v případě odstoupení od smlouvy, jak je stanovena v § 16 odst. 1 FAGG, neexistuje, jelikož NK porušila informační povinnost. MS a AS tedy nejsou povinni platit žádnou odměnu.

27

Rozsudkem ze dne 12. června 2018 Bezirksgericht Graz-Ost (okresní soud pro Štýrský Hradec-východ) žalobu NK v plném rozsahu zamítl. Tento soud měl za to, že smlouva dotčená v původním řízení spadá do působnosti FAGG, neboť se netýká výstavby nové budovy ve smyslu § 1 odst. 2 bodu 7 tohoto zákona. Stejně tak měl za to, že v souladu s § 18 odst. 1 bodem 3 FAGG nemají MS a AS právo odstoupit od smlouvy, jelikož stavební plán individuálního domu musí být sestaven podle konkrétních přání dotčených osob. Uvedený soud však rozhodl, že vzhledem k tomu, že informační povinnosti stanovené v § 4 odst. 1 bodech 8 a 10 FAGG nebyly splněny, nemají MS a AS povinnost zaplatit žádnou odměnu podle § 16 odst. 1 FAGG.

28

NK se proti tomuto rozsudku odvolala k Landesgericht für Zivilrechtssachen Graz (zemský soud pro občanskoprávní věci ve Štýrském Hradci, Rakousko).

29

Nejprve má předkládající soud pochyby, pokud jde o otázku, zda se na smlouvu týkající se služeb architekta spočívajících ve vyhotovení projektu novostavby vztahují pojmy „smlouva týkající se výstavby nov[é] budov[y]“ ve smyslu čl. 3 odst. 3 písm. f) směrnice 2011/83. Pro takový výklad by hovořila skutečnost, že k výstavbě nové budovy je vždy zapotřebí vyhotovit i projekt spolu s příslušnými stavebními plány, a tudíž by bylo možné považovat smlouvu o poskytnutí projektových služeb nezbytných pro stavební záměr za součást prací, které musejí být provedeny v souvislosti s výstavbou nové budovy. Záporná odpověď na tuto otázku by však mohla být založena na argumentu, podle kterého v případě, že hlavní plnění na základě smlouvy architekta stanoví pouze vypracování plánů, taková služba nespadá v úzkém slova smyslu pod stavbu budovy.

30

V případě záporné odpovědi, a pokud by se v důsledku toho měl na věc v původním řízení použít FAGG, bylo by třeba dále určit, zda MS a AS právem odstoupili od smlouvy dotčené v původním řízení a zda mají zaplatit odměnu za služby, které NK již poskytla. V této souvislosti vyvstává zejména otázka, zda tato smlouva spadá do kategorie smluv týkajících se „dodání zboží vyrobeného podle požadavků spotřebitele nebo zboží přizpůsobeného osobním potřebám“, pro které čl. 16 písm. c) směrnice 2011/83 vylučuje jakékoli právo odstoupit od smlouvy.

31

Za uvedených podmínek se Landesgericht für Zivilrechtssachen Graz (zemský soud pro občanskoprávní záležitosti ve Štýrském Hradci) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

32

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 3 odst. 3 písm. f) směrnice 2011/83 musí být vykládán v tom smyslu, že smlouva uzavřená mezi architektem a spotřebitelem, na základě které se prvně uvedený zavazuje vyhotovit pro spotřebitele pouze projekt individuálního domu, který má být postaven, a v této souvislosti vyhotovit plány, představuje smlouvu o výstavbě nové budovy ve smyslu tohoto ustanovení.

33

Podle čl. 3 odst. 3 písm. f) směrnice 2011/83 se tato směrnice nevztahuje zejména na smlouvy o výstavbě nových nemovitostí.

34

Úvodem je třeba konstatovat, že pojem „smlouva o výstavbě nové budovy“ není uvedenou směrnicí definován.

35

Bod 26 odůvodnění směrnice 2011/83 nicméně uvádí, že smlouvy týkající se zejména výstavby nových budov nebo podstatné přestavby stávajících budov, které se týkají například prodeje nemovitostí, které mají být postaveny nebo prodeje s úvěry, již podléhají určitým zvláštním požadavkům ve vnitrostátních právních předpisech a že jelikož ustanovení této směrnice nejsou pro tyto smlouvy vhodná, měly by být tyto smlouvy vyloučeny z působnosti uvedené směrnice. Uvedený bod odůvodnění v tomto ohledu upřesňuje, že podstatnou přestavbou stávající budovy se rozumí přestavba srovnatelná s výstavbou nové budovy, například je-li zachováno pouze průčelí původní budovy.

36

Podle téhož bodu odůvodnění by naopak do oblasti působnosti této směrnice měly být zahrnuty smlouvy o poskytování služeb týkající se zejména výstavby přístaveb k budovám (například garáž nebo veranda) a oprav a renovace budov v případech, kdy se nejedná o podstatnou přestavbu, jakož i smlouvy týkající se služeb realitního makléře a smlouvy týkající se pronájmu bytových prostor k jiným než obytným účelům.

37

Ve svém písemném vyjádření se NK opírá o bod 26 odůvodnění směrnice 2011/83 na podporu tvrzení, že taková smlouva uzavřená mezi architektem a spotřebitelem, jako je smlouva dotčená ve věci v původním řízení, na základě které se prvně uvedený zavazuje pro spotřebitele vyhotovit pouze projekt individuálního domu, který má být postaven, a v této souvislosti vyhotovit plány, představuje smlouvu o výstavbě nové budovy ve smyslu čl. 3 odst. 3 písm. f) této směrnice, a je tedy vyloučena z působnosti uvedené směrnice.

38

Tato argumentace nemůže být přijata.

39

Jak totiž v tomto ohledu vyplývá z článku 1 směrnice 2011/83 ve spojení s body 3, 4 a 7 jejího odůvodnění, cílem této směrnice je dosáhnout vysoké úrovně ochrany spotřebitelů. Mimoto je v rámci politik Unie ochrana spotřebitelů, kteří se nacházejí v nerovném postavení vůči obchodníkům, jelikož jsou považováni za méně informované, ekonomicky slabší a právně méně zkušené než jejich smluvní partneři, zakotvena v článku 169 SFEU a článku 38 Listiny základních práv Evropské unie (rozsudek ze dne 27. března 2019, slewo, C‑681/17, EU:C:2019:255, bod 32 a citovaná judikatura).

40

Kromě toho, pokud jsou pojmy, které mají být vykládány, uvedeny v ustanovení, které představuje výjimku z určité zásady, nebo konkrétněji od pravidel unijního práva, jejichž cílem je ochrana spotřebitele, musí být vykládány restriktivně (viz v tomto smyslu rozsudky ze dne 10. března 2005, EasyCar, C‑336/03, EU:C:2005:150, bod 21; ze dne 27. března 2019, slewo, C‑681/17, EU:C:2019:255, bod 34, a ze dne 12. března 2020, Verbraucherzentrale Berlin, C‑583/18, EU:C:2020:199, bod 27).

41

Z toho vyplývá, že čl. 3 odst. 3 písm. f) směrnice 2011/83 musí být tudíž v rozsahu, v němž vylučuje z působnosti této směrnice smlouvy týkající se výstavby nových budov, vykládán striktně.

42

V tomto ohledu vzhledem k tomu, že znění tohoto ustanovení se týká výslovně smluv o „výstavbě nových budov“, musí být předmětem takových smluv nezbytně výstavba nové budovy. Z bodu 26 odůvodnění směrnice 2011/83 vyplývá, že ustanovení této směrnice, jako jsou její články 9 až 16 týkající se práva odstoupit od smlouvy, nejsou vhodná pro smlouvy této povahy.

43

Smlouva, na jejímž základě se architekt zavazuje pouze pro spotřebitele vyhotovit projekt individuálního domu, který má být postaven, a po němž nemůže nikdy následovat skutečná výstavba, se přitom nachází v příliš brzké fázi před výstavbou nové budovy, aby mohla spadat pod pojem „smlouva o výstavbě nové budovy“ ve smyslu čl. 3 odst. 3 písm. f) směrnice 2011/83.

44

V projednávané věci ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, vyplývá, že NK se v souladu se smlouvou dotčenou v původním řízení omezila na to, že pro MS a AS vypracovávala projekt pro individuální dům, který měl být postaven, přičemž za tímto účelem vyhotovila plány. Předkládající soud ostatně formuloval své předběžné otázky na základě předpokladu, že úloha architekta se omezila na takový úkol.

45

Za těchto podmínek nelze mít za to, že se taková smlouva, jakou je smlouva dotčená v původním řízení, týká výstavby nové budovy.

46

Kromě toho vyloučit z působnosti směrnice 2011/83 všechny smlouvy o architektonických službách souvisejících s výstavbou nových budov, jako jsou smlouvy, na jejichž základě se architekt zavazuje vypracovat pro spotřebitele pouze projekt individuálního domu, který má být postaven, i v případě neexistence úzké souvislosti takových smluv se skutečnou výstavbou nových budov, by mohlo vyplývat pouze z širokého výkladu čl. 3 odst. 3 písm. f) směrnice 2011/83, což by tak bylo v rozporu s cílem této směrnice.

47

I když je tedy pravda, že smlouva uzavřená mezi architektem a spotřebitelem, na základě které se architekt zavazuje provést pro spotřebitele pouze plánování individuálního domu, který má být postaven, a v této souvislosti vyhotovit plány, může předcházet budoucí výstavbě nové budovy, nelze mít za to, že se taková smlouva týká výstavby nové budovy ve smyslu čl. 3 odst. 3 písm. f) směrnice 2011/83.

48

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 3 písm. f) směrnice 2011/83 musí být vykládán v tom smyslu, že smlouva uzavřená mezi architektem a spotřebitelem, na základě které se prvně uvedený zavazuje vypracovat pro spotřebitele pouze projekt individuálního domu, který má být postaven, a v této souvislosti vyhotovit plány, nepředstavuje smlouvu o výstavbě nové budovy ve smyslu tohoto ustanovení.

49

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 2 body 3 a 4, jakož i čl. 16 písm. c) směrnice 2011/83 musí být vykládány v tom smyslu, že smlouva uzavřená mezi architektem a spotřebitelem, na základě které se prvně uvedený zavazuje vypracovat pro spotřebitele podle jeho požadavků a přání projekt individuálního domu, který má být postaven, a v tomto kontextu vyhotovit plány, představuje smlouvu o dodání zboží vyrobeného podle požadavků spotřebitele nebo zboží přizpůsobeného osobním potřebám, ve smyslu posledně uvedeného ustanovení.

50

V tomto ohledu je třeba připomenout, že články 9 až 16 směrnice 2011/83 přiznávají spotřebiteli právo odstoupit od smlouvy zejména v důsledku uzavření smlouvy mimo obchodní prostory ve smyslu čl. 2 bodu 8 této směrnice a stanoví podmínky a postupy pro uplatnění tohoto práva (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. srpna 2018, Verbraucherzentrale Berlin, C‑485/17, EU:C:2018:642, bod 32).

51

Cíl těchto ustanovení je uveden zejména v bodě 21 odůvodnění uvedené směrnice, podle něhož v případě, že se spotřebitel nachází mimo obchodní prostory obchodníka, může být potenciálně vystaven psychologickému nátlaku nebo vůči němu může být využito momentu překvapení, bez ohledu na to, zda si návštěvu obchodníka vyžádal či nikoli (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. srpna 2018, Verbraucherzentrale Berlin, C‑485/17, EU:C:2018:642, bod 33).

52

V souladu s čl. 9 odst. 1 směrnice 2011/83, s výjimkou případů, kdy se použijí výjimky stanovené v článku 16 této směrnice, má tak spotřebitel lhůtu čtrnácti dnů na odstoupení od smlouvy uzavřené mimo obchodní prostory, aniž by mu vznikaly zejména jiné náklady než ty, které jsou uvedeny v čl. 13 odst. 2 a článku 14 uvedené směrnice.

53

Z článku 12 písm. a) směrnice 2011/83 vyplývá, že uplatněním práva odstoupit od smlouvy zaniká povinnost stran plnit smlouvu mimo obchodní prostory.

54

Článek 16 uvedené směrnice však stanoví výjimky z práva odstoupit od smlouvy, zejména v případě, uvedeném v písmeni c) tohoto článku, smluv uzavřených mimo obchodní prostory, které se týkají dodání zboží vyrobeného podle požadavků spotřebitele nebo zboží přizpůsobeného osobním potřebám.

55

Ve svém písemném vyjádření NK tvrdí, že tato výjimka z práva odstoupit od smlouvy se v projednávaném případě použije, jelikož stavební plány dotčené ve věci v původním řízení spadají do této kategorie zboží.

56

V tomto ohledu je třeba čl. 16 písm. c) směrnice 2011/83, který představuje výjimku z práva odstoupit od smlouvy, jakožto ustanovení unijního práva, které omezuje práva přiznaná za účelem ochrany spotřebitele, vykládat restriktivně, jak vyplývá z judikatury připomenuté v bodě 40 tohoto rozsudku.

57

Z definic uvedených v čl. 2 bodech 3 a 4 směrnice 2011/83 vyplývá, že pojem „zboží vyrobené podle požadavků spotřebitele“ musí být chápán tak, že se vztahuje na hmotný objekt, který není prefabrikovaný a je vyrobený na základě individuálního výběru nebo rozhodnutí spotřebitele.

58

Je pravda, že smlouva uzavřená mezi architektem a spotřebitelem, na základě které se prvně uvedený zavazuje vypracovat pro spotřebitele podle jeho požadavků a přání projekt individuálního domu, který má být postaven, nutně předpokládá vyhotovení stavebních plánů architektem, které jsou následně předány spotřebiteli, aby je mohl použít pro účely pozdějších stavebních prací. Tyto plány mohou být dodány jako dokumenty v papírové podobě nebo ve formě digitálních souborů. V prvním případě se jedná o hmotné objekty vytvořené architektem na základě údajů a rozhodnutí spotřebitele.

59

Nic to nemění na tom, že hlavním předmětem takové smlouvy je, že architekt poskytuje duševní plnění spočívající ve vypracování projektu individuálního domu, který má být postaven, přičemž dodání plánů jako zboží je pouze druhořadé ve vztahu k hlavnímu plnění, které má být uskutečněno.

60

Nelze tedy mít za to, že se taková smlouva, jakou je smlouva dotčená v původním řízení, týká dodání zboží vyrobeného podle požadavků spotřebitele nebo zboží přizpůsobeného osobním potřebám, ve smyslu čl. 16 písm. c) směrnice 2011/83.

61

Taková smlouva naproti tomu spadá pod pojem „smlouva o poskytování služeb“, tedy smlouvy, pro kterou tato směrnice ve svém čl. 16 písm. a) rovněž stanoví výjimku z práva odstoupit od smlouvy v případě, že služba byla v plném rozsahu splněna, avšak za podmínky, že plnění bylo zahájeno s výslovným předchozím souhlasem spotřebitele a že spotřebitel rovněž uznal, že ztratí své právo odstoupit od smlouvy, jakmile obchodník splní smlouvu v plném rozsahu.

62

Pojem „smlouva o poskytování služeb“ je totiž v čl. 2 bodě 6 směrnice 2011/83 definován široce jako pojem odpovídající „jak[é]koli smlouv[ě] jin[é] než kupní smlouv[ě], na jejímž základě obchodník poskytuje službu spotřebiteli nebo se zavazuje k jejímu poskytnutí a spotřebitel hradí cenu této služby nebo se zavazuje k její úhradě. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že tento pojem musí být vykládán jako pojem zahrnující veškeré smlouvy, na které se nevztahuje pojem „kupní smlouva“, definovaný v čl. 2 bodě 5 uvedené směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 12. března 2020, Verbraucherzentrale Berlin, C‑583/18, EU:C:2020:199, bod 22).

63

Taková smlouva, jako je smlouva dotčená ve věci v původním řízení, jejímž jediným předmětem je vypracování projektu individuálního domu, který má být postaven, se netýká převodu vlastnictví majetku ve smyslu čl. 2 bodu 5 směrnice 2011/83.

64

V projednávaném případě se jeví, že podmínky pro uplatnění výjimky z práva odstoupit od smlouvy stanovené v čl. 16 písm. a) směrnice 2011/83, a sice výslovný předchozí souhlas spotřebitele s poskytováním dotčené služby a informace obchodníka o uplatnění práva odstoupit od smlouvy, nebyly splněny, což však přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

65

S ohledem na všechny předcházející úvahy je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 2 body 3 a 4, jakož i čl. 16 písm. c) směrnice 2011/83 musí být vykládány v tom smyslu, že smlouva uzavřená mezi architektem a spotřebitelem, na základě které se prvně uvedený zavazuje vypracovat pro spotřebitele podle jeho požadavků a přání projekt individuálního domu, který má být postaven, a v tomto kontextu vyhotovit plány, nepředstavuje smlouvu o dodání zboží vyrobeného podle požadavků spotřebitele nebo zboží přizpůsobeného osobním potřebám ve smyslu posledně uvedeného ustanovení.

66

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto: