I. Právní rámec

A. Unijní právo

1. Smlouva o FEU

2. Služební řád

3. Nařízení č. 2290/77

4. Směrnice 2008/118/ES

5. Nařízení (EU, Euratom) č. 883/2013

6. Vnitřní pravidla přijatá Účetním dvorem

a) Jednací řád

b) Rozhodnutí č. 1-2003

c) Rozhodnutí č. 7-2004

d) Rozhodnutí č. 33-2004

e) Kodex chování z roku 2004

f) Rozhodnutí č. 19-2009

g) Rozhodnutí č. 66-2011

h) Kodex chování z roku 2012

i) Prováděcí předpisy k jednacímu řádu

B. Lucemburské právo

II. Skutkové okolnosti sporu

III. Vyšetřování a zahájená řízení

A. Předběžná opatření přijatá Účetním dvorem

B. Vyšetřování OLAF

C. Zahájení projednávaného řízení v rámci Účetního dvora

D. Trestní stíhání zahájené lucemburskými orgány

IV. Návrhová žádání účastníků řízení

V. K návrhu na přerušení tohoto řízení

A. Argumentace účastníků řízení

B. Závěry Soudního dvora

VI. K návrhu na uložení povinnosti k předložení určitých dokumentů

A. Argumentace účastníků řízení

B. Závěry Soudního dvora

VII. K žádosti o odstranění dokumentu ze spisu

A. Argumentace účastníků řízení

B. Závěry Soudního dvora

VIII. K žalobě

A. K přípustnosti žaloby

1. K tvrzené neslučitelnosti tohoto řízení s právem na účinnou soudní ochranu

a) Argumentace účastníků řízení

b) Závěry Soudního dvora

2. K tvrzené neregulérnosti vyšetřování OLAF

a) Argumentace účastníků řízení

b) Závěry Soudního dvora

3. K tvrzené neregulérnosti postupu uplatněného v rámci Účetního dvora při schvalování podání této žaloby

a) Argumentace účastníků řízení

b) Závěry Soudního dvora

4. K tvrzenému prodlení, s nímž byla žaloba Účetního dvora podána

a) Argumentace účastníků řízení

b) Závěry Soudního dvora

B. K žalobním důvodům

1. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z neohlášeného a protiprávního výkonu politické činnosti a jednatelské činnosti v občanskoprávní společnosti pro správu nemovitého majetku (société civile immobilière)

a) K první části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z výkonu neohlášené a protiprávní politické činnosti

1) Argumentace účastníků řízení

2) Závěry Soudního dvora

b) Ke druhé části čtvrtého žalobního důvodu, vycházející z neohlášeného a protiprávního výkonu jednatelské činnosti v občanskoprávní společnost pro správu nemovitého majetku (société civile immobilière)

1) Argumentace účastníků řízení

2) Závěry Soudního dvora

2. K prvnímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zneužití prostředků Účetního dvora k financování činností nesouvisejících nebo neslučitelných s jeho funkcemi člena tohoto orgánu

a) K přípustnosti prvního žalobního důvodu

1) K výkonu posuzovací pravomoci Účetním dvorem

i) Argumentace účastníků řízení

ii) Závěry Soudního dvora

2) K podání žaloby a přípustnosti tabulky uvedené v příloze repliky

i) Argumentace účastníků řízení

ii) Závěry Soudního dvora

b) K opodstatněnosti prvního žalobního důvodu

1) Argumentace účastníků řízení

2) Závěry Soudního dvora

i) K porušení zásady ochrany legitimního očekávání

ii) K výdajům na služební cesty a denním příspěvkům

– K pobytu v Crans-Montaně

– K pobytu na Kubě

– Ke vztahům udržovaným s představiteli a politickými hnutími

– Ke vztahům s představiteli soukromých hospodářských subjektů

– Ke vztahům se zastupujícími organizacemi a sdruženími

– K vyvíjení nepovolené externí činnosti

– K účasti na honech

– K ostatním služebním cestám zmíněným Účetním dvorem

iii) K výdajům na reprezentaci a pohoštění

– K výdajům na reprezentaci souvisejícím se vztahy s politickými představiteli

– K výdajům na reprezentaci souvisejícím se vztahy s jinými osobami

– K výdajům vztahujícím se k recepcím pořádaným v obydlí K. Pinxtena

iv) K užívání služebního vozidla a využívání služeb řidiče

– K výdajům na dopravu vzniklým mimo služební cesty K. Pinxtena

– K výdajům na dopravu vzniklým při služebních cestách K. Pinxtena

– K užití služebního vozidla bez využití služeb řidiče

3. K druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zneužití a protiprávního využívání daňových výsad

a) K první části druhého žalobního důvodu, vycházející z toho, že si dítě K. Pinxtena ponechalo a užívalo palivovou kartu, i když už nebylo členem jeho domácnosti

1) Argumentace účastníků řízení

2) Závěry Soudního dvora

b) K druhé části druhého žalobního důvodu, vycházející z využívání palivové karty za účelem nákupu pohonných hmot určených do vozidel náležejících třetím osobám

1) Argumentace účastníků řízení

2) Závěry Soudního dvora

4. K třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z nepravdivých hlášení pojistné události v souvislosti s údajnými nehodami za účasti služebního vozidla a řidiče přiděleného do kabinetu K. Pinxtena

a) Argumentace účastníků řízení

b) Závěry Soudního dvora

5. K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze situace střetu zájmů vyvolané K. Pinxtenem v rámci vztahu s vedoucí kontrolovaného subjektu

a) Argumentace účastníků řízení

b) Závěry Soudního dvora

C. Ke zbavení nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky

1. Argumentace účastníků řízení

2. Závěry Soudního dvora

IX. K návrhu na odškodnění podanému K. Pinxtenem

A. Argumentace účastníků řízení

B. Závěry Soudního dvora

K nákladům řízení

1

Svou žalobou se Evropský účetní dvůr domáhá, aby Soudní dvůr konstatoval, že Karel Pinxten přestal plnit povinnosti vyplývající z jeho funkce, a aby mu proto uložil sankci stanovenou v čl. 286 odst. 6 SFEU.

2

Článek 285 SFEU stanoví:

„Účetní dvůr provádí kontrolu účetnictví [Evropské] [u]nie.

Skládá se z jednoho státního příslušníka každého členského státu. Jeho členové vykonávají své funkce naprosto nezávisle v obecném zájmu Unie.“

3

Článek 286 odst. 1, 3, 4 a 6 SFEU zní takto:

„1.   Členové Účetního dvora jsou vybíráni z osob, které ve svých státech pracují nebo pracovaly v orgánech vnější kontroly účetnictví nebo které mají pro tuto funkci zvláštní kvalifikaci. Musí poskytovat veškeré záruky nezávislosti.

[…]

3.   Členové Účetního dvora při plnění svých úkolů nevyžadují ani nepřijímají pokyny od žádné vlády ani jiného subjektu. Zdrží se jakéhokoli jednání neslučitelného s povahou své funkce.

4.   Během funkčního období nesmějí členové Účetního dvora vykonávat žádnou jinou výdělečnou nebo nevýdělečnou profesionální činnost. Při svém nástupu do funkce se slavnostně zavazují respektovat během výkonu své funkce i po jeho ukončení povinnosti vyplývající z jejich postavení, zejména povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo některých výhod po uplynutí funkčního období.

[…]

6.   Člen Účetního dvora může být odvolán ze své funkce nebo zbaven nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky jen v případě, že Soudní dvůr na žádost Účetního dvora shledá, že přestal splňovat podmínky nezbytné k výkonu jeho funkce nebo neplní povinnosti vyplývající z jeho funkce.“

4

Článek 287 odst. 2 stanoví:

„Účetní dvůr přezkoumává legalitu a správnost příjmů a výdajů a přesvědčuje se o řádnosti finančního řízení. Podává přitom zprávy zejména o jakýchkoli nesrovnalostech.

[…]“

5

Článek 11 druhý pododstavec služebního řádu úředníků Evropské unie, ve znění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 723/2004 ze dne 22. března 2004 (Úř. věst. 2004, L 124, s. 1; Zvl. vyd. 01/02, s. 130; dále jen „služební řád“) stanoví:

„Bez souhlasu orgánu oprávněného ke jmenování nepřijme úředník od žádné vlády nebo jiného zdroje mimo svůj orgán jakoukoli poctu, vyznamenání, službu, dar nebo úplatu jakéhokoli druhu, s výjimkou služeb poskytnutých před jeho jmenováním nebo v průběhu zvláštního volna za účelem vojenské nebo jiné státní služby a s ohledem na tuto službu.“

6

Článek 2 odst. 2 první pododstavec přílohy VII služebního řádu upřesňuje:

„ ‚Vyživovaným dítětem‘ se rozumí manželské, nemanželské dítě nebo osvojené dítě úředníka, nebo jeho manžela/manželky, o které úředník skutečně pečuje.“

7

Článek 25 přílohy IX služebního řádu stanoví:

„Pokud je úředník za uvedené činy trestně stíhán, bude konečné rozhodnutí učiněno až po vynesení konečného rozsudku soudem, který o věci jedná.“

8

Článek 7 nařízení Rady (EHS, Euratom, ESUO) č. 2290/77 ze dne 18. října 1977 o platových poměrech členů Účetního dvora (Úř. věst. 1977, L 268, s. 1; Zvl. vyd. 01/01, s. 87), ve znění nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1293/2004 ze dne 30. dubna 2004 (Úř. věst. 2004, L 243, s. 26; Zvl. vyd. 01/05, s. 119) (dále jen „nařízení č. 2290/77“), stanovil:

„Člen Účetního dvora, který musí v rámci výkonu své funkce cestovat mimo zatímní umístění dvora, má nárok na

9

Článek 12 směrnice Rady 2008/118/ES ze dne 16. prosince 2008 o obecné úpravě spotřebních daní a o zrušení směrnice 92/12/EHS (Úř. věst. 2009, L 9, s. 12) zní takto:

„1.   Zboží podléhající spotřební dani je osvobozeno od spotřební daně, je-li určeno k použití

[…]

2.   Uplatnění těchto osvobození od daně může hostitelský stát podmínit nebo omezit. Členské státy mohou osvobození přiznat formou vrácení spotřební daně.“

10

Článek 1 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU, Euratom) č. 883/2013 ze dne 11. září 2013 o vyšetřování prováděném Evropským úřadem pro boj proti podvodům (OLAF) a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1073/1999 a nařízení Rady (Euratom) č. 1074/1999 (Úř. věst. 2013, L 248, s. 1) zní takto:

„Za účelem posílení boje proti podvodům, úplatkářství a jinému protiprávnímu jednání ohrožujícímu finanční zájmy Evropské unie a Evropského společenství pro atomovou energii […] vykonává Evropský úřad pro boj proti podvodům [OLAF] pravomoci týkající se vyšetřování svěřené [Evropské] [k]omisi

[…]“

11

Článek 4 odst. 1 a 2 nařízení č. 883/2013 stanoví:

„1.   V oblastech uvedených v článku 1 provádí [OLAF] správní vyšetřování uvnitř orgánů, institucí a jiných subjektů […].

Tato vnitřní vyšetřování se provádějí v souladu s podmínkami stanovenými tímto nařízením a rozhodnutími přijatými daným orgánem, institucí nebo jiným subjektem.

2.   Pokud jsou splněny podmínky uvedené v odstavci 1:

[…]“

12

Článek 5 odst. 1 až 3 tohoto nařízení stanoví:

„1.   Generální ředitel může zahájit vyšetřování v případě, že existuje dostatečně závažné podezření, které může být založeno i na informacích od třetí osoby nebo na anonymních informacích, že došlo k podvodu, úplatkářství nebo jinému protiprávnímu jednání ohrožujícímu finanční zájmy Unie. […]

2.   […]

Rozhodnutí o zahájení vnitřního vyšetřování přijímá generální ředitel, který jedná buď z vlastního podnětu, nebo na žádost jednoho z orgánů, institucí nebo jiných subjektů, ve kterých má vyšetřování probíhat, nebo na žádost členského státu.

3.   Zvažuje-li generální ředitel, zda zahájí vnitřní vyšetřování na žádost podle odstavce 2, nebo vede-li [OLAF] vnitřní vyšetřování, dotčené orgány, instituce nebo jiné subjekty nezahájí souběžné vyšetřování týchž skutečností, pokud se s [OLAF] nedohodnou jinak.“

13

Článek 7 odst. 2 uvedeného nařízení stanoví:

„Zaměstnanci [OLAF] provádějí své úkoly po předložení písemného zmocnění, ve kterém je uvedena jejich totožnost a jejich funkce. Generální ředitel vydá toto zmocnění, v němž jsou uvedeny předmět a účel vyšetřování, právní základ pro provádění tohoto vyšetřování a vyšetřovací pravomoci, které z tohoto základu vyplývají.“

14

Článek 9 odst. 4 téhož nařízení upřesňuje:

„Aniž jsou dotčeny čl. 4 odst. 6 a čl. 7 odst. 6, jakmile je vyšetřování skončeno a předtím, než jsou vypracovány závěry, které se dotčené osoby jmenovitě týkají, musí být této osobě poskytnuta příležitost se ke skutečnostem, které se jí týkají, vyjádřit.

[…]“

15

Článek 11 odst. 4 nařízení č. 883/2013 zní takto:

„Zprávy a doporučení vypracované po skončení vnitřního vyšetřování a veškeré důležité související dokumenty se předají dotčenému orgánu, instituci nebo jinému subjektu. Uvedený orgán, instituce nebo jiný subjekt přijme taková opatření především disciplinární nebo právní povahy, která jsou vzhledem k výsledkům vnitřního vyšetřování nezbytná, a uvědomí o nich [OLAF] ve lhůtě, která je v doporučeních připojených ke zprávě stanovena, a to na žádost [OLAF].“

16

Článek 4 jednacího řádu Účetního dvora (dále jen „jednací řád“) stanoví:

„1.   Pokud Účetní dvůr na základě předložených informací rozhodne většinou hlasů všech svých členů, že některý ze členů přestal splňovat podmínky nezbytné k výkonu jeho funkce nebo již neplní povinnosti vyplývající z jeho funkce (čl. 286 odst. 6 [SFEU]), pověří předsedu […] vyhotovením předběžné zprávy.

2.   Předběžná zpráva se zasílá spolu s podpůrnými dokumenty všem členům, včetně dotčeného člena; tento člen odpoví formou písemných připomínek zaslaných v přiměřené lhůtě stanovené předsedou, nebo je-li tímto členem předseda, členem následujícím po něm v pořadí.

3.   Dotčený člen je také vyzván, aby podal Účetnímu dvoru ústní vysvětlení.

4.   Účetní dvůr přijímá rozhodnutí o postoupení věci Soudnímu dvoru za účelem odvolání dotčeného člena z funkce a/nebo odnětí nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky tajným hlasováním na základě čtyřpětinové většiny hlasů všech svých členů. Dotčený člen se hlasování neúčastní.“

17

Článek 23 jednacího řádu zní takto:

„Z každého zasedání Účetního dvora se vyhotoví zápis.“

18

Článek 25 odst. 3 jednacího řádu stanoví:

„Aniž jsou dotčeny čl. 4 odst. 4 a čl. 7 odst. 2, jsou ostatní rozhodnutí přijímána většinou hlasů členů přítomných na zasedání Účetního dvora. Účetní dvůr může na návrh kteréhokoliv člena prohlásit většinou hlasů členů přítomných na zasedání, že o určité otázce, která mu byla předložena, musí být rozhodnuto většinou hlasů všech členů Účetního dvora.“

19

Článek 1 rozhodnutí Účetního dvora č. 1-2003 ze dne 16. ledna 2003 o výdajích na služební cesty členů Účetního dvora, platného v době skutkových okolností uvedených v této žalobě (dále jen „rozhodnutí č. 1-2003“), stanovil:

„O právní závazky (tj. cestovní příkazy) související s výdaji na služební cesty je třeba požádat co nejdříve. Příkazcem u výdajů na služební cesty členů je předseda Účetního dvora. […]“

20

Článek 3 tohoto rozhodnutí zněl takto:

„Během svých služebních cest se členové mohou přepravovat služebním vozidlem, letecky, po železnici nebo lodí.“

21

Článek 5 uvedeného rozhodnutí stanovil:

„O náhradu výdajů na služební cestu se žádá co nejdříve po návratu člena. Hradí se pouze výdaje na hotel (nikoli strava).“

22

Článek 6 téhož rozhodnutí zněl takto:

„Za služební cesty, které trvají méně než dvanáct hodin v rámci jednoho dne, se vyplácí polovina denního příspěvku, který se k ní vztahuje. Ve všech ostatních případech se denní příspěvek vyplácí v plné výši.“

23

Článek 2 rozhodnutí Účetního dvora č. 7-2004 ze dne 22. dubna 2004 o výdajích na reprezentaci a pohoštění jeho členů, platného v době skutkových okolností uvedených v této žalobě (dále jen „rozhodnutí č. 7-2004“), stanovil:

„Na počátku každého rozpočtového roku se po konzultaci se členy prostředky rozdělí na dvě části:

[…]

24

Článek 6 tohoto rozhodnutí zakotvil:

„Jde-li o pohoštění ve vlastním obydlí, nahradí Účetní dvůr vzniklé výdaje do výše předložených dokladů.“

25

K uvedenému rozhodnutí byl připojen přípis na vědomí členům Účetního dvora ze dne 22. dubna 2004 obsahující „návrhy ohledně výdajů na reprezentaci a pohoštění“ (dále jen „přípis ze dne 22. dubna 2004“). Podle tohoto přípisu platilo:

„[…]

Výdaje na reprezentaci jsou v podstatě určeny na podporu vnějších vztahů Účetního dvora.

Členové zastupují Účetní dvůr zejména tehdy, udržují-li v zájmu Účetního dvora profesní vztahy s osobami vykonávajícími funkce v rámci Unie […], členských států nebo třetích zemí.

[…]

Výdaje na každou akci by měly odpovídat významu této akce a postavení účastníků.

Zastupují-li členové Účetní dvůr, může se akce účastnit i jejich manžel/manželka/partner/partnerka. Doprovod mohou mít rovněž hosté.

Přátelé nebo osobní známí musí být zváni soukromě.

[…]

Pokyny týkající se této oblasti jsou uvedeny v příloze 1.

Výdaje musí být jasně a stručně vykázány prostřednictvím přílohy 2.“

26

Příloha 1 uvedeného přípisu upřesňovala, že „reprezentace/pohoštění mimo Účetní dvůr se musí obecně týkat osob zastávajících přední funkce v rámci Unie […], členských států nebo třetích zemí“ a že výdaje na reprezentaci/pohoštění v obydlí člena „nesmějí překročit to, co je pro tento účel nezbytné, včetně květinové výzdoby“.

27

Tato příloha stanovila i to, že „[j]sou-li na seznam hostů vedle osob mimo orgán zahrnuti i zaměstnanci Účetního dvora, je třeba zachovat spravedlivou rovnováhu mezi oběma kategoriemi“ a že „osobní přátelé a rodinní příslušníci (s výjimkou manžela/manželky/partnera/partnerky) musí být pozváni soukromě na náklady člena“.

28

Článek 1 rozhodnutí Účetního dvora č. 33-2004 ze dne 15. června 2004 o správě a využívání vozového parku Evropského účetního dvora, platného v době skutkových okolností uvedených v této žalobě, a to až do vstupu v platnost rozhodnutí Účetního dvora č. 19-2009 ze dne 20. dubna 2009 o správě a využívání vozového parku Evropského účetního dvora (dále jen „rozhodnutí č. 33-2004“), stanovil:

„Služební vozidla se členům a generálnímu tajemníkovi Účetního dvora dávají trvale k dispozici pro cesty v rámci jejich funkcí.“

29

Článek 4 tohoto rozhodnutí zněl takto:

„Účetní dvůr nese kromě výdajů na pronájem výdaje vzniklé užíváním vozidla členy a generálním tajemníkem při výkonu jejich funkcí.

Za cesty při výkonu jejich funkcí se považují tyto cesty:

30

Článek 5 uvedeného rozhodnutí zněl takto:

„Užívají-li členové nebo generální tajemník služební vozidlo k jiným cestám, než jsou cesty uvedené v článku 4, hradí si příslušné výdaje (mýtné, výdaje na pohonné hmoty a případné dodatečné výdaje na pronájem spojené s celkovým překročením 45000 km/rok předpokládaným v rámcové smlouvě).“

31

Článek 6 téhož rozhodnutí zakotvil:

„Řidiči mají nárok na náhradu cestovních výdajů […], vezou-li členy nebo generálního tajemníka při jejich cestách při výkonu funkcí.“

32

K rozhodnutí č. 33-2004 byl připojen dokument nadepsaný „Komentáře k rozhodnutí č. 33-2004 o správě a využívání vozového parku Účetního dvora“ (dále jen „komentáře k rozhodnutí č. 33-2004“).

33

Podle komentářů k rozhodnutí č. 33-2004 týkajících se článku 4 tohoto rozhodnutí platilo, že:

„Za ‚další cesty související s výkonem funkce‘ se považují

34

Článek 4 Kodexu chování členů Účetního dvora, přijatého tímto orgánem dne 16. prosince 2004 (dále jen „kodex chování z roku 2004“), stanovil:

„1.   Členové Účetního dvora se věnují plnění svého mandátu. Nesmějí vykonávat žádnou politickou funkci. Nesmějí vykonávat žádnou externí profesní činnosti nebo jinou externí činnost, která se neslučuje s jejich závazkem disponibility při výkonu jejich povinností.

[…]

3.   Členové ohlásí své externí činnosti […]“

35

Znění článků 1 a 4 až 6 rozhodnutí č. 19-2009 převzalo znění příslušných článků rozhodnutí č. 33-2004.

36

Článek 7 rozhodnutí č. 19-2009 stanovil:

„Toto rozhodnutí zrušuje a nahrazuje rozhodnutí č. 33-2004. Vstoupí v platnost k témuž datu jako nová interinstitucionální rámcová smlouva, která upravuje pronájem vozidel.“

37

K rozhodnutí č. 19-2009 byl připojen dokument nadepsaný „Komentáře k rozhodnutí č. 19-2009 o správě a využívání vozového parku Účetního dvora“ (dále jen „komentáře k rozhodnutí č. 19-2009“).

38

Znění komentářů k rozhodnutí č. 19-2009 týkající se článku 4 tohoto rozhodnutí převzalo znění komentáře k článku 4 rozhodnutí č. 33-2004 obsaženého v komentářích k naposledy uvedenému rozhodnutí.

39

Článek 1 rozhodnutí Účetního dvora č. 66-2011 ze dne 26. října 2011, kterým se stanoví etické standardy Evropského účetního dvora, uvádí:

„Tyto pokyny se vztahují na […] [Ú]četní dvůr.“

40

Etické standardy připojené k uvedenému rozhodnutí (dále jen „etické standardy“) zakotvují:

„[…]

2.2. Řídíme zdroje Účetního dvora legálně, správně a z finančního hlediska řádně. Účetní dvůr by měl vystupovat jako vzor finančního řízení. Své zdroje musí spravovat v souladu s finančním nařízením a všemi ostatními platnými pravidly a při dosahování svých cílů musí postupovat hospodárně, efektivně a účelně.

[…]

3.3. Vyhýbáme se střetům zájmů, ať už skutečným či domnělým, k nimž může docházet například v souvislosti s členstvím v politických organizacích, politickou funkcí, členstvím ve správních radách nebo v souvislosti s finančním zájmem v subjektu, který je předmětem auditu. Těmto záležitostem a tomu, jak by mohly být vnímány třetími stranami, je nutno věnovat mimořádnou pozornost.

3.4. Není možné udržovat s kontrolovaným subjektem kontakty, které by mohly narušit nezávislost EÚD. Nezávislost mohou ovlivnit mimo jiné rodinné anebo osobní vztahy se zaměstnanci kontrolovaného subjektu, jež by mohly mít dopad na výsledky naší práce. Před provedením auditního úkolu je nutno posoudit možný dopad takových vztahů a informovat nadřízené. Účetní dvůr za tímto účelem zavedl každoroční potvrzovací řízení […].

[…]

3.7. Externím činnostem se věnujeme pouze v rámci, který je stanoven služebním řádem, a máme vždy na paměti svou povinnost zachovávat Účetnímu dvoru loajalitu. Zdržujeme se veškerých činností, které by mohly poškodit pověst Účetního dvora, zpochybnit jeho nestrannost nebo narušit jeho práci.

[…]“

41

Článek 2 odst. 1, 2 a 4 Kodexu chování členů Účetního dvora, přijatého tímto orgánem dne 8. února 2012 (dále jen „Kodex chování z roku 2012“), zněl takto:

„1.   Členové se vyhýbají situacím, které by mohly vyvolat [střet] zájmů. Nezabývají se záležitostmi, na nichž by měli jakýkoli osobní zájem, zejména rodinný nebo finanční zájem, které by mohly narušit jejich nestrannost. […]

2.   Členové Účetního dvora učiní prohlášení o finančních zájmech a aktivech, které by mohly při výkonu jejich povinností vyvolat střet zájmů, ať již ve formě individuálních účastí na kapitálu obchodních společností, zejména akcií, nebo v jiných formách účasti, jako jsou směnitelné obligace nebo podílové listy. […] V prohlášení musí být také uveden nemovitý majetek vlastněný buď přímo, nebo prostřednictvím realitní společnosti, kromě nemovitostí pro bydlení určených k výhradnímu užívání vlastníkem nebo jeho rodinou.

[…]

4.   Při nástupu do funkce předloží členové předsedovi Účetního dvora výše popsané prohlášení, které bude vycházet z formuláře uvedeného v příloze. […] V případě významných změn musí být prohlášení přepracováno a předloženo nové prohlášení. […]“

42

Článek 4 kodexu chování z roku 2012 stanovil:

„1.   Členové Účetního dvora se věnují plnění svého mandátu. Nesmějí vykonávat žádnou politickou funkci.

2.   Členové nesmějí vykonávat žádnou profesní činnost nebo jinou externí činnost, která se neslučuje s výkonem jejich povinností.

[…]

6.   Členové uvedou své externí činnosti s výjimkou činností zmíněných v bodě 4 v prohlášení o zájmech podle článku 2.“

43

Během dvou funkčních období K. Pinxtena jakožto člena Účetního dvora byly prováděcí předpisy k jednacímu řádu postupně vymezeny rozhodnutím Účetního dvora č. 92-2004 ze dne 8. prosince 2004, rozhodnutím Účetního dvora č. 26-2010 ze dne 11. března 2010 a rozhodnutím Účetního dvora č. 38-2016 ze dne 2. června 2016 (dále jen „prováděcí předpisy k jednacímu řádu“). Každé z těchto rozhodnutí bylo nejprve změněno a poté zrušeno.

44

Ustanovení relevantní pro toto řízení nebyla během této doby podstatně změněna.

45

Článek 5 prováděcích předpisů k jednacímu řádu zněl takto:

„1.   Členové se zdrží výkonu jakékoli profesní činnosti mimo Účetní dvůr a veškeré jiné externí činnosti, která je neslučitelná se zásadami nezávislosti a disponibility při výkonu funkcí, jak je stanoveno v čl. 286 odst. 3 a 4 SFEU.

2.   Za tímto účelem se veškerá probíhající nebo zamýšlená externí činnost posuzuje z hlediska následujících obecných kritérií:

46

Článek 6 odst. 1 a 2 prováděcích předpisů k jednacímu řádu zakotvil:

„1.   Členové předloží předsedovi Účetního dvora nejpozději do třiceti pracovních dní od nástupu do funkce ohlášení svých externích činností, které v něm co nejpřesněji popíší z hlediska všech čtyř kritérií uvedených výše v čl. 5 odst. 2.

2.   Každá nová externí činnost vyjma činností označených v odstavci 1 výše […] musí být bez prodlení ohlášena předsedovi Účetního dvora. […]“

47

Článek 8 první pododstavec prováděcích předpisů k jednacímu řádu stanovil:

„Zasedání konaná podle postupu uvedeného v článku 4 jednacího řádu jsou zasedáními za zavřenými dveřmi ve smyslu článku 49 těchto prováděcích předpisů.“

48

Článek 39 odst. 1 prováděcích předpisů k jednacímu řádu upřesnil:

„Generální tajemník je odpovědný za sekretariát Účetního dvora a zejména za vypracování návrhů zápisů ze zasedání Účetního dvora […]. Je nápomocen předsedovi při přípravě zasedání Účetního dvora a administrativního výboru, zajišťování dodržování postupů a správného plnění rozhodnutí kolegia.“

49

Článek 49 odst. 3 prováděcích předpisů k jednacímu řádu stanovil:

„Pokud nebylo na předcházejících zasedáních Účetního dvora či senátu rozhodnuto jinak, konají se zasedání za zavřenými dveřmi zcela bez tlumočníků nebo zaměstnanců Účetního dvora.“

50

Článek 50 odst. 1 prováděcích předpisů k jednacímu řádu zněl takto:

„Návrhy zápisů ze zasedání Účetního dvora vypracovává generální tajemník, nebo jiná osoba, která byla zápisem pověřena. Zasílají se členům v co nejkratší lhůtě a Účetní dvůr je schvaluje na následujícím zasedání.“

51

Článek 1 règlement ministériel du 18 mars 2010, portant publication de la loi belge du 22 décembre 2009 relative au régime général d’accise transposant la directive 2008/118 et abrogeant la directive 92/12/CEE en la matière (ministerská vyhláška ze dne 18. března 2010, kterou se vyhlašuje belgický zákon ze dne 22. prosince 2009 o obecné úpravě spotřebních daní, kterým se provádí směrnice 2008/118 a zrušuje směrnice 92/12/EHS v této oblasti, dále jen „ministerská vyhláška ze dne 18. března 2010“) stanoví:

„Belgický zákon ze dne 22. prosince 2009 o obecné úpravě spotřebních daní se vyhlašuje v Mémorial za účelem jeho použití v Lucemburském velkovévodství.“

52

Článek 13 belgického zákona ze dne 22. prosince 2009 o obecné úpravě spotřebních daní, který se v Lucembursku použije na základě článku 1 ministerské vyhlášky ze dne 18. března 2010, zní takto:

„Diplomaté, konzulární úředníci, ozbrojené síly a subjekty uvedené v článku 20 [bodech 7 až 12] loi générale du 18 juillet 1977 sur les douanes et accises [obecný zákon ze dne 18. července 1977 o clech a spotřebních daních] jsou v rámci postupu, který je spojen s osvobozením od spotřební daně, které se jim přiznává, oprávněni přijímat zboží pocházející z jiných členských států podléhající spotřební dani v režimu podmíněného osvobození od spotřební daně […]“

53

Článek 20 bod 7 belgického obecného zákona ze dne 18. července 1977 o clech a spotřebních daních stanoví:

„Osvobození od spotřební daně se přiznává za podmínek a v mezích, které může určit král, včetně přiměřených množství, pokud mezinárodní úmluva nebo dohoda o ústředí nestanoví jinak:

[…]

54

Článek 1 písm. c) a f) règlement grand-ducal du 7 février 2013, concernant les franchises et exonérations de la taxe sur la valeur ajoutée accordées aux missions diplomatiques et aux postes consulaires, ainsi qu’aux agents diplomatiques, aux fonctionnaires consulaires et aux agents de chancellerie (velkovévodské nařízení ze dne 7. února 2013 o osvobození od daně z přidané hodnoty a úlevách poskytovaných diplomatickým misím a konzulárním úřadům, jakož i diplomatickým zástupcům, konzulárním úředníkům a zaměstnancům kanceláře, dále jen „velkovévodské nařízení ze dne 7. února 2013“) zní takto:

„Pro účely uplatňování ustanovení tohoto nařízení se rozumí

[…]

[…]

55

Článek 4 odst. 1 tohoto velkovévodského nařízení stanoví:

„Od daně z přidané hodnoty je osvobozeno dodání zboží a poskytnutí služby v hodnotě alespoň 240 eur bez daně v jednotlivém případě, včetně dodání a poskytnutí v jiném členském státě, ve prospěch diplomatických zástupců, konzulárních úředníků a zaměstnanců kanceláře, ve vztahu k nimž je Lucemburské velkovévodství přijímající zemí […]“

56

Karel Pinxten byl ode dne 1. března 2006 do dne 30. dubna 2018 členem Účetního dvora, tedy po dvě funkční období.

57

Během svých funkčních období byl přidělen do senátu III Účetního dvora pověřeného kontrolou výdajů Unie v oblasti vnějších vztahů, rozšíření a humanitární pomoci. Ode dne 4. dubna 2011 až do konce svého druhého funkčního období zastával K. Pinxten funkci předsedajícího tohoto senátu III.

58

Na základě kladného stanoviska výboru pověřeného posuzováním externích činností členů Účetního dvora bylo K. Pinxtenovi rozhodnutím ze dne 30. dubna 2015 povoleno vykonávat funkci předsedy Stichting Behoud Natuur en Leefmilieu Vlaanderen (Vlámská nadace pro ochranu přírody a životního prostředí, Belgie, dále jen „SBNL-V“).

59

V průběhu svých funkčních období měl K. Pinxten k dispozici služební vozidlo a palivovou kartu umožňující účtovat pohonné hmoty pro toto vozidlo Účetnímu dvoru. Na vlastní žádost měl k dispozici rovněž dvě další palivové karty.

60

Mezi rokem 2006 a březnem 2014 dával Účetní dvůr K. Pinxtenovi k dispozici řidiče. Od dubna 2014 mohl K. Pinxten požádat, aby mu byl dán k dispozici řidič přidělený do „poolu řidičů“, za který odpovídal finanční ředitel Účetního dvora.

61

Kromě toho byly K. Pinxtenovi během jeho funkčních období nahrazovány výdaje na reprezentaci a pohoštění, rozmanité výdaje vzniklé během služebních cest schválených na jeho žádost předsedou Účetního dvora a dále mu byly vypláceny denní příspěvky související s těmito služebními cestami.

62

Účetní dvůr uvádí, že během roku 2016 obdržel informace o několika závažných nesrovnalostech přičítaných K. Pinxtenovi. Dne 18. července 2016 generální tajemník tohoto orgánu K. Pinxtena ústně informoval o udání, které na něj bylo učiněno.

63

V létě 2016 provedly útvary Účetního dvora analýzu služebních cest K. Pinxtena a služebních cest řidičů tohoto orgánu, pro které vystavil příkazy ke služebním cestám, s cílem zjistit případné nesrovnalosti. Tyto útvary si s K. Pinxtenem následně vyměnily několik dopisů ohledně domnělé neoprávněnosti některých služebních cest K. Pinxtena nebo těchto řidičů. Tato výměna nevedla k tomu, že by K. Pinxten nahradil částky požadované Účetním dvorem.

64

Dne 26. července 2016 byl Účetní dvůr informován, že v roce 2011 se K. Pinxten dopustil pojistného podvodu v souvislosti s nehodou mezi jeho služebním a soukromým vozidlem. Dne 1. září 2016 tato obvinění generální tajemník tohoto orgánu ústně oznámil K. Pinxtenovi. V přípisu z téhož dne K. Pinxten tvrdil, že k dotčené nehodě došlo v důsledku srážky jeho služebního vozidla řízeného řidičem přiděleným do jeho kabinetu s jeho soukromým vozidlem, které řídil jeho syn.

65

Dne 14. října 2016 předal generální tajemník Účetního dvora na pokyn předsedy tohoto orgánu úřadu OLAF spis týkající se činností K. Pinxtena, které vedly k možným neoprávněným výdajům z rozpočtu Unie.

66

Dne 31. března 2017 formálně oznámil generální ředitel OLAF předsedovi Účetního dvora zahájení vyšetřování ve věci možných nesrovnalostí, které se týkají K. Pinxtena a mají dopad na finanční zájmy Unie, při využívání majetku Účetního dvora a služebních cestách uskutečněných nebo schválených v rozporu s platnými pravidly.

67

Dne 22. září 2017 byl K. Pinxten informován OLAF o zahájení tohoto vyšetřování a o tom, že má pro účely vyšetřování postavení „dotčené osoby“.

68

Dne 20. listopadu 2017 provedl OLAF prohlídku v prostorách kabinetu K. Pinxtena a při této příležitosti shromáždil různé dokumenty. Po jejich prvotní analýze informoval OLAF dne 15. prosince 2017 K. Pinxtena, že předmět vyšetřování byl rozšířen na možné střety zájmů a další porušení článků 285 a 286 SFEU, jakož i ustanovení kodexu chování z roku 2012.

69

Dne 22. prosince 2017 byl K. Pinxten vyšetřovateli OLAF ústně vyslechnut. Poté, co mu OLAF poskytl souhrn skutečností zjištěných v průběhu vyšetřování, předložil K. Pinxten dne 15. května 2018 OLAF písemné vyjádření.

70

Dne 2. července 2018 obdržel Účetní dvůr závěrečnou zprávu OLAF, kterou se uzavírá vyšetřování (dále jen „zpráva OLAF“). V této zprávě bylo konstatováno, že K. Pinxten zneužíval prostředky Účetního dvora v rámci činností, které nesouvisely s jeho funkcí, zneužíval palivové karty, zneužil smlouvu o pojištění služebního vozidla, byl neomluveně nepřítomnostem v práci, neohlásil externí činnosti, předával důvěrné informace a byl ve střetu zájmů.

71

S ohledem na zjištění obsažená v uvedené zprávě doporučil OLAF, aby Účetní dvůr zahájil proti K. Pinxtenovi disciplinární řízení, aby přijal vhodná opatření k zajištění navrácení částky ve výši 472869,09 eura odpovídající výdajům, jež Účetní dvůr neoprávněně vynaložil, a zvážil navrácení částky ve výši 97954,52 eura, odpovídající platu vyplacenému za období neomluvené nepřítomnosti K. Pinxtena v práci.

72

Vzhledem k tomu, že měl OLAF za to, že některé skutečnosti zjištěné při vyšetřování by mohly být trestnými činy, předal kromě toho informace a svá doporučení lucemburským soudním orgánům.

73

Dne 3. července 2018 zaslal předseda Účetního dvora členům tohoto orgánu kopii zprávy OLAF a doporučení tohoto úřadu.

74

Dne 5. října 2018 zaslal předseda Účetního dvora členům tohoto orgánu předběžnou zprávu. Tato zpráva doporučila uvedenému orgánu, aby navrhl Soudnímu dvoru, „aby přezkoumal skutkové okolnosti, jak byly zjištěny, a určil, zda K. Pinxten porušil povinnosti plynoucí z jeho funkce“. Uvedená zpráva a zpráva OLAF byly téhož dne předány K. Pinxtenovi. Dne 17. října 2018 mu byly mimoto zaslány přílohy zprávy OLAF.

75

Dne 19. listopadu 2018 předal K. Pinxten Účetnímu dvoru písemné připomínky. Dne 26. listopadu 2018 byl členy tohoto orgánu na zasedání za zavřenými dveřmi vyslechnut.

76

Dne 29. listopadu 2018 rozhodl Účetní dvůr na zasedání za zavřenými dveřmi, že případ K. Pinxtena postoupí podle čl. 286 odst. 6 SFEU Soudnímu dvoru.

77

S ohledem na informace předané OLAF požádal procureur d’État près le tribunal d’arrondissement de Luxembourg (státní zástupce při obvodním soudu v Lucemburku, Lucembursko) dopisem ze dne 1. října 2018 Účetní dvůr, aby K. Pinxtena zbavil imunity. Dne 15. listopadu 2018 tento orgán této žádosti vyhověl.

78

Účetní dvůr navrhuje, aby Soudní dvůr:

79

Karel Pinxten navrhuje, aby Soudní dvůr:

80

Karel Pinxten zdůrazňuje, že v Lucembursku probíhá trestní řízení. V této souvislosti úsloví „trestní řízení přerušuje řízení disciplinární“, nebo přinejmenším zásada dobré správy ukládá Soudnímu dvoru, aby nerozhodl dříve než lucemburské trestní orgány.

81

Přerušení tohoto řízení by tak umožnilo jednak neovlivnit postavení K. Pinxtena v rámci trestního řízení zahájeného v Lucembursku a jednak zajistit zohlednění skutkových okolností zjištěných lucemburskými trestními orgány, které mají širší vyšetřovací pravomoci než Soudní dvůr.

82

Účetní dvůr s tímto návrhem nesouhlasí.

83

Předně je třeba uvést, že žádné ustanovení unijního práva nestanoví, že řízení zahájené před Soudním dvorem podle čl. 286 odst. 6 SFEU je třeba přerušit, bylo-li zahájeno trestní řízení, které se zcela nebo zčásti týká týchž skutkových okolností.

84

Článek 25 přílohy IX služebního řádu sice stanoví, že pokud je úředník za tytéž činy trestně stíhán, bude konečné rozhodnutí učiněno až po vynesení konečného rozsudku soudem, který o věci jedná.

85

Řízení související s porušeními povinností vyplývajících z postavení člena Účetního dvora jsou však autonomním právním prostředkem zakotveným v čl. 286 odst. 6 SFEU, a na tato řízení se tedy nevztahují pravidla disciplinárního řízení stanovená ve služebním řádu (obdobně viz rozsudek ze dne 11. července 2006, Komise v. Cresson, C‑432/04, EU:C:2006:455, bod 118).

86

Kromě toho je důležité zdůraznit, jak uvedl generální advokát v bodě 78 svého stanoviska, že řízení zakotvené v čl. 286 odst. 6 SFEU má svou vlastní funkci v tom, že směřuje k zajištění řádného fungování evropských orgánů, která je odlišná od funkce vnitrostátního trestního řízení.

87

Z judikatury Soudního dvora konečně vyplývá, že v rámci řízení zakotveného v tomto ustanovení není Soudní dvůr vázán právní kvalifikací skutečností provedenou v rámci trestního řízení a přísluší mu přezkoumat s využitím plného rozsahu své posuzovací pravomoci, zda skutečnosti vytýkané dotčenému členovi Účetního dvora představují nesplnění povinností vyplývajících z jeho postavení (obdobně viz rozsudek ze dne 11. července 2006, Komise v. Cresson, C‑432/04, EU:C:2006:455, bod 121).

88

Případné přerušení tohoto řízení do doby, než bude skončeno trestní řízení v Lucembursku, tedy není nezbytné, neboť výsledek tohoto řízení každopádně nemůže omezit rozsah posouzení, která musí provést Soudní dvůr, aby mohl o této žalobě rozhodnout.

89

Za těchto okolností je třeba návrh na přerušení tohoto řízení, který podal K. Pinxten, zamítnout.

90

Karel Pinxten uvádí, že Účetní dvůr provedl úplný interní audit výdajů na služební cesty členů tohoto orgánu a využívání služebních vozidel těmito členy za období od roku 2012 do roku 2018.

91

Ve své duplice navrhuje, aby Soudní dvůr z titulu dokazování uložil Účetnímu dvoru povinnost předložit zprávu vypracovanou na základě tohoto interního auditu a popsat opatření přijatá v návaznosti na tuto zprávu. Podle K. Pinxtena by toto dokazování umožnilo objasnit Soudnímu dvoru hodnocení jeho situace útvarem interního auditu Účetního dvora, existenci nesrovnalostí, kterých se dopustili ostatní členové tohoto orgánu, a způsob, jakým se Účetní dvůr s těmito nesrovnalostmi vypořádal.

92

Kromě toho K. Pinxten tvrdí, že nezávislost interního auditora byla ohrožována generálním tajemníkem uvedeného orgánu a pro Soudní dvůr by bylo užitečné nechat si postoupit všechny přípisy týkající se této situace, aby mohl určit, jak mají být žalobní důvody vznesené proti K. Pinxtenovi posouzeny.

93

Úvodem je důležité připomenout, že pouze Soudní dvůr má pravomoc posoudit relevanci žádosti o předložení dokumentů k předmětu sporu a nezbytnost požadovaných dokumentů pro účely rozhodnutí v tomto sporu (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 3. března 2020, Komise v. Polsko, C‑791/19 R, nezveřejněné, EU:C:2020:147, bod 9 a citovaná judikatura).

94

V tomto ohledu je třeba zaprvé konstatovat, že za účelem rozhodnutí o této žalobě je na Soudním dvoru, aby určil rozsah povinností vyplývajících z funkce člena Účetního dvora a aby na základě důkazů předložených účastníky řízení posoudil, zda je porušení těchto povinností ze strany K. Pinxtena třeba považovat za prokázané.

95

Za těchto okolností, i kdyby zpráva o interním auditu, kterou K. Pinxten zmiňuje, skutečně obsahovala posouzení oprávněnosti jeho jednání, nic to nemění na tom, že stanovisko, které v tomto ohledu zaujal interní orgán Účetního dvora, nemůže pro účely rozhodnutí o žalobě tohoto orgánu představovat rozhodující důkaz.

96

Zadruhé je důležité připomenout, že toto řízení se týká výlučně nesrovnalostí, které Účetní dvůr vytýká K. Pinxtenovi.

97

Okolnost, že se srovnatelných nebo závažnějších pochybení dopustili další členové tohoto orgánu, i kdyby byla prokázána, přesto neznamená, že jednání K. Pinxtena bylo řádné nebo že toto jednání lze považovat za vyhovující povinnostem vyplývajícím z jeho funkce ve smyslu čl. 286 odst. 6 SFEU.

98

Zatřetí s ohledem na funkce Soudního dvora v projednávaném řízení, jak jsou uvedeny v bodě 94 tohoto rozsudku, je případná existence konfliktu v rámci Účetního dvora týkajícího se provedení interního auditu po uplynutí druhého funkčního období K. Pinxtena jakožto člena tohoto orgánu irelevantní pro posouzení žaloby tímto orgánem.

99

S ohledem na výše uvedené je třeba konstatovat, že důvody, které K. Pinxten vznesl na podporu svého návrhu na předložení dokumentů, neprokazují význam, který by tyto dokumenty mohly mít pro toto řízení, a že tento návrh musí být tudíž zamítnut.

100

Účetní dvůr žádá, aby byla ze spisu odstraněna kopie e-mailu předsedy tohoto orgánu, který byl dne 13. února 2019 zaslán ostatním členům Účetního dvora a jeho generálnímu tajemníkovi a který K. Pinxten předložil v příloze B.10 své žalobní odpovědi (dále jen „e-mail ze dne 13. února 2019“).

101

Účetní dvůr tvrdí, že se jedná o přísně důvěrný e-mail zaslaný výhradně jeho členům ke dni následujícímu po uplynutí druhého funkčního období K. Pinxtena jakožto člena tohoto orgánu. Účetní dvůr z toho dovozuje, že tento dokument musel být získán neregulérním způsobem, který mimo jiné porušuje právo Účetního dvora na zachování důvěrnosti sdělení.

102

Karel Pinxten tvrdí, že tato žádost o odstranění e-mailu ze dne 13. února 2019 ze spisu musí být zamítnuta.

103

V tomto ohledu předně tvrdí, že tento e-mail nebyl získán neregulérním způsobem. Kromě toho se domnívá, že uvedený e-mail nebyl ve skutečnosti důvěrný, neboť pravidla chování Účetního dvora vylučují zasílání důvěrných informací elektronickou poštou a takový e-mail dostávají všichni členové kabinetů adresátů. Důvěrná povaha dokumentu ani skutečnost, že nebyl získán regulérním způsobem, konečně neodůvodňuje, aby byl takový dokument odstraněn ze spisu, je-li nezbytný k tomu, aby Soudní dvůr rozhodl, jak tomu v projednávaném případě podle jeho názoru je.

104

Je třeba připomenout, že zásadou, která v unijním právu platí, je zásada volného hodnocení důkazů, ze které plyne, že přípustnost včas předloženého důkazu může být u unijních soudů zpochybněna pouze na základě toho, že důkaz nebyl obdržen řádně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. září 2018, Infineon Technologies v. Komise, C‑99/17 P, EU:C:2018:773, bod 65 a citovaná judikatura).

105

V této souvislosti již Soudní dvůr rozhodl o odstranění dokumentu ze spisu týkajícího se určité věci z důvodu, že zejména existovaly pochybnosti o tom, zda účastník řízení, který se tohoto dokumentu dovolával, jej získal oprávněnými prostředky (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. prosince 1981, Ludwigshafener Walzmühle Erling a další v. Rada a Komise, 197/80 až 200/80, 243/80, 245/80 a 247/80, EU:C:1981:311, bod 16).

106

Totéž řešení bylo zvoleno v případě právního stanoviska vypracovaného pro vnitřní potřebu vnitrostátním správním orgánem, který jej nesdělil straně, která se na něj odvolává, ani nepovolil jeho sdělení této straně (usnesení ze dne 23. března 2007, Stadtgemeinde Frohnleiten a Gemeindebetriebe Frohnleiten, C‑221/06, EU:C:2007:185, body 19 až 23).

107

Mimoto Soudní dvůr rozhodl, že právní stanovisko vydané právní službou orgánu, které účastník řízení, jenž se ho dovolává, od tohoto orgánu nezískal regulérním způsobem, musí být ze spisu odstraněno, ledaže existuje naléhavý veřejný zájem, který odůvodňuje předložení tohoto právního stanoviska tímto účastníkem řízení (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 29. ledna 2009, Donnici v. Parlament, C‑9/08, nezveřejněný, EU:C:2009:40, body 17 až 23).

108

I když v projednávaném případě K. Pinxten formálně zpochybňuje tvrzení Účetního dvora, že si e-mail ze dne 13. února 2019 obstaral neregulérním způsobem, nepodává žádné jiné vysvětlení, pokud jde o způsob, jakým si tento e‑mail obstaral, a pouze zdůrazňuje, že uvedený e-mail byl přístupný řadě zaměstnanců Účetního dvora.

109

E-mail ze dne 13. února 2019 přitom představuje interní sdělení mezi členy Účetního dvora, které se jako přísně důvěrné výslovně prezentuje.

110

Mimoto je nesporné, že tento e-mail nebyl K. Pinxtenovi zaslán, jelikož ode dne 30. dubna 2018 již nebyl členem Účetního dvora.

111

Je proto třeba mít za to, že existují pochybnosti ohledně toho, zda K. Pinxten získal uvedený e-mail oprávněnými prostředky.

112

Karel Pinxten se kromě toho opírá o e-mail ze dne 13. února 2019 s cílem prokázat, že dalším členům Účetního dvora se dostalo příznivějšího zacházení než jemu.

113

Nicméně i kdyby se dalším členům tohoto orgánu, pokud jde o nesrovnalosti, kterých se dopustili v rámci svých funkcí, ze strany Účetního dvora skutečně dostalo příznivějšího zacházení, než jakého se dostalo K. Pinxtenovi, není tato okolnost každopádně s to prokázat, že se K. Pinxten nedopustil nesplnění povinností vyplývajících z jeho funkce ve smyslu čl. 286 odst. 6 SFEU.

114

Z ustálené judikatury Soudního dvora navíc plyne, že zásada rovného zacházení musí být v souladu s dodržováním zásady legality, podle níž se nikdo nemůže ve svůj prospěch dovolávat protiprávnosti, k níž došlo ve prospěch jiné osoby (rozsudky ze dne 10. listopadu 2011, The Rank Group, C‑259/10 a C‑260/10, EU:C:2011:719, bod 62, jakož i ze dne 13. září 2017, Pappalardo a další v. Komise, C‑350/16 P, EU:C:2017:672, bod 52).

115

Z toho plyne, že K. Pinxten neprokázal existenci naléhavého veřejného zájmu, který by mohl odůvodnit předložení dotčeného dokumentu.

116

Žádosti Účetního dvora o to, aby byl e-mail ze dne 13. února 2019 uvedený v příloze B.10 žalobní odpovědi odstraněn ze spisu, je tedy třeba vyhovět.

117

Karel Pinxten úvodem předložil čtyři argumenty směřující ke zpochybnění přípustnosti této žaloby, které vycházejí z neslučitelnosti řízení zakotveného v čl. 286 odst. 6 SFEU s právem na účinnou soudní ochranu, z nesrovnalostí při vyšetřování OLAF, z nesrovnalostí v rámci postupu uvnitř Účetního dvora při povolování podání této žaloby a z nadměrného prodlení, s nímž byla tato žaloba podána.

118

V rámci svého prvního argumentu o nepřípustnosti K. Pinxten tvrdí, že v rámci tohoto řízení nebude dodrženo jeho právo na zákonného soudce a že v rozporu s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“) a článkem 2 protokolu č. 7 k Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě dne 4. listopadu 1950 (dále jen „EÚLP“), nebude moci využít dvoustupňového soudního řízení.

119

Soudní dvůr sice již v rozsudku ze dne 11. července 2006, Komise v. Cresson (C‑432/04, EU:C:2006:455), zamítl argument vycházející z absence dvoustupňového soudnictví, avšak neopomněl uvést, že v projednávané věci jedná jako disciplinární orgán, a nikoli jako soud.

120

Má-li tedy být žaloba Účetního dvora zkoumána v rámci vymezeném v čl. 286 odst. 6 SFEU, bude K. Pinxten zbaven jakékoliv formy soudní ochrany, což podle něj znamená, že toto ustanovení nemůže být základem pro žalobu Účetního dvora.

121

Účetní dvůr má za to, že tento důvod je nepřípustný, jelikož se ve skutečnosti rovná návrhu, aby Soudní dvůr prohlásil za neplatné ustanovení primárního práva. Uvedený důvod byl každopádně zamítnut již v rozsudku ze dne 11. července 2006, Komise v. Cresson (C‑432/04, EU:C:2006:455).

122

Pokud jde o absenci dvoustupňového soudnictví, stačí úvodem připomenout, že nemožnost podat opravný prostředek proti rozhodnutí Soudního dvora v řízení zakotveném v čl. 286 odst. 6 SFEU nezakládá nedostatek takové povahy, aby mohl zasáhnout do práva dotčeného člena nebo dotčeného bývalého člena Účetního dvora na účinnou soudní ochranu, jak je zaručena v článku 47 Listiny (obdobně viz rozsudek ze dne 11. července 2006, Komise v. Cresson, C‑432/04, EU:C:2006:455, body 112 a 113).

123

Mimoto vzhledem k tomu, že K. Pinxten tvrdí, že se jeho argument liší od argumentu, který Soudní dvůr zkoumal v rozsudku ze dne 11. července 2006, Komise v. Cresson (C‑432/04, EU:C:2006:455), jelikož poukazuje na úplný nedostatek soudní ochrany, a nikoli na porušení práva na dvoustupňové soudnictví, je třeba zdůraznit, že Soudní dvůr v tomto řízení po vyslechnutí K. Pinxtena jedná jako nezávislý a nestranný soud zřízený SEU a SFEU, a nikoli jako správní orgán rozhodující v disciplinárních věcech.

124

K tomu, aby byla K. Pinxtenovi poskytnuta účinná soudní ochrana, proto postačuje, aby Soudní dvůr v prvním a posledním stupni přezkoumal důvody vycházející z tvrzeného porušení povinností vyplývajících z funkce člena Účetního dvora ze strany K. Pinxtena.

125

V rámci svého druhého argumentu o nepřípustnosti K. Pinxten tvrdí, že se žaloba Účetního dvora opírá o zprávu OLAF a tato zpráva byla vypracována v řízení, které nebylo regulérní.

126

OLAF na prvním místě protiprávně rozšířil rozsah svého vyšetřování.

127

Z článku 7 odst. 2 nařízení č. 883/2013 totiž plyne, že prohlídka prostor orgánu musí být provedena na základě písemného zmocnění, v němž jsou uvedeny povolené vyšetřovací činnosti, jejichž rozsah byl vymezen rozhodnutím o zahájení vyšetřování.

128

OLAF proto nemohl provést prohlídku, jejímž předmětem nebo výsledkem bylo odhalit případná porušení, o kterých nevěděl a která přesahují rámec prováděného vyšetřování. V projednávaném případě tedy OLAF na základě analýzy údajů shromážděných během prohlídky kabinetu K. Pinxtena nemohl rozsah svého vyšetřování platně rozšířit.

129

OLAF na druhém místě porušil právo K. Pinxtena na soukromí. Tento úřad na jedné straně nepotvrdil, že nezajistil korespondenci mezi K. Pinxtenem a jeho obhájcem, na kterou se vztahuje profesní mlčenlivost. Na druhou stranu OLAF zajistil soukromé složky, které byly jako takové výslovně označeny a týkaly se zejména účasti dotčené osoby na lovech a pronájmu bytu, jehož je vlastníkem.

130

OLAF na třetím místě nerespektoval právo K. Pinxtena na obhajobu.

131

Souhrn skutečností předložených K. Pinxtenovi před přijetím zprávy OLAF byl zaprvé nepřiměřeně stručný, doprovodné tabulky byly málo srozumitelné a s tím související podklady nebyly předány včas.

132

Zadruhé se tato zpráva opírala o řadu skutečností a výslechů, o nichž nebyl K. Pinxten při svém výslechu před OLAF informován.

133

Zatřetí byl výkon jeho práva na obhajobu čistě formální, neboť argumenty vznesené na jeho obhajobu nebyly až na vzácné výjimky diskutovány, nýbrž byly prostě reprodukovány na konci zprávy.

134

Začtvrté bývalá asistentka K. Pinxtena nedostala po svém výslechu protokol, ačkoli OLAF byl povinen jí kopii předat, což potvrzuje, že OLAF neshromažďoval důkazy ve prospěch i neprospěch.

135

Účetní dvůr má za to, že žalobní důvod vycházející z nesrovnalostí ve vyšetřování OLAF je neúčinný, protože zpráva tohoto úřadu není rozhodujícím prvkem, o který se žaloba k Soudnímu dvoru opírá.

136

Tento důvod je podpůrně neopodstatněný.

137

Účetní dvůr na prvním místě tvrdí, že nic OLAF nebrání v tom, aby rozšířil rozsah vyšetřování a musí mít možnost takové rozšíření provést, vyjdou-li po prohlídce prostor orgánu najevo závažná podezření. Dotčené vyšetřování bylo ostatně rozšířeno na podezření úzce související s jeho původním rozsahem.

138

Na druhém místě bylo právo K. Pinxtena na soukromí dodrženo. Zaprvé žádný jím předložený důkaz neprokazuje, že se OLAF opíral o dokument, na který se vztahuje důvěrnost vztahů mezi advokátem a jeho klientem. Zadruhé čl. 4 odst. 2 nařízení č. 883/2013 opravňuje OLAF k tomu, aby měl okamžitý přístup k jakýmkoli informacím drženým orgány, a k pořizování kopií z každého dokumentu, které jsou v jejich držení. Má tedy určitý prostor pro uvážení a jeho pravomoci nemohou být omezeny tím, že některé dokumenty jsou označeny jako „soukromé“.

139

Na třetím místě je na K. Pinxtenovi, aby prokázal, že dotčené řízení mohlo vést k odlišnému výsledku, kdyby nedošlo k tvrzenému porušení jeho práva na obhajobu, což neučinil. V projednávaném případě OLAF každopádně splnil své povinnosti tím, že předal K. Pinxtenovi souhrn skutečností dostatečný k tomu, aby mohl předložit své vyjádření, což ostatně učinil. Navíc měl K. Pinxten příležitost předložit svou obhajobu také během interního řízení v rámci Účetního dvora na základě celé zprávy OLAF. OLAF kromě toho nebyl povinen předat bývalé asistence K. Pinxtena protokol, protože byla vyslechnuta jako svědkyně.

140

Úvodem je třeba posoudit argument Účetního dvora, podle něhož není nutné posuzovat regulérnost vyšetřování OLAF, jelikož zpráva OLAF není rozhodujícím prvkem, o který se žaloba podaná k Soudnímu dvoru podle čl. 286 odst. 6 SFEU opírá.

141

V tomto ohledu je důležité uvést, že pět žalobních důvodů, které Účetní dvůr předložil na podporu své žaloby, přebírá zjištění, která ve své zprávě uvedl OLAF.

142

Za účelem prokázání opodstatněnosti těchto žalobních důvodů předkládá Účetní dvůr důkazy, které jsou z větší části tvořeny dokumenty zajištěnými OLAF během jeho vyšetřování a uvedeny v příloze jeho zprávy. Příloha A.37 žaloby, na kterou Účetní dvůr ve svých podáních hojně odkazuje, je ostatně výslovně označena jako příloha složená z „[p]říloh [ke] zprávě OLAF předané dne 2. července 2018 předsedovi Účetního dvora“.

143

V odpovědi na otázky položené Soudním dvorem ohledně důvodu, proč Účetní dvůr přehodnotil své původní posouzení oprávněnosti výdajů na služební cesty, na reprezentaci a pohoštění, jakož i denních příspěvků vyplacených K. Pinxtenovi, tento orgán navíc vysvětlil, že jeho nové posouzení vychází z důkazů, které během svého vyšetřování zajistil OLAF.

144

Za těchto okolností je třeba konstatovat, že přípustnost této žaloby nezávisí na tom, zda bylo vyšetřování OLAF regulérní.

145

Případná neregulérnost tohoto vyšetřování by mohla znamenat, že všechny důkazy předložené Účetním dvorem na podporu jeho žaloby nebo jejich část byly shromážděny v rozporu s platnými právními normami, což by vyžadovalo, aby Soudní dvůr určil, zda má tato neregulérnost následky ve vztahu k přípustnosti těchto důkazů v rámci tohoto řízení.

146

Před rozhodnutím o žalobních důvodech vznesených Účetním dvorem je proto nutné posoudit opodstatněnost argumentů K. Pinxtena ohledně neregulérnosti vyšetřování OLAF.

147

Pokud jde na prvním místě o tvrzené protiprávní rozšíření předmětu vyšetřování úřadu OLAF, je třeba zdůraznit, že OLAF může mít podle čl. 4 odst. 2 písm. a) nařízení č. 883/2013 přístup ke všem relevantním informacím, které mají orgány Unie, a do jejich prostor.

148

Podle čl. 4 odst. 1 a 2 uvedeného nařízení lze tuto pravomoc vykonávat pouze v rámci vnitřního vyšetřování a její výkon musí být v souladu s podmínkami stanovenými tímto nařízením.

149

Na základě čl. 5 odst. 1 téhož nařízení může přitom generální ředitel úřadu OLAF zahájit vyšetřování v případě, že existuje dostatečné podezření, že došlo k podvodu, úplatkářství nebo jinému protiprávnímu jednání poškozujícímu nebo ohrožujícímu finanční zájmy Unie.

150

Článek 7 odst. 2 nařízení č. 883/2013 mimoto stanoví, že zaměstnanci OLAF provádějí prohlídky prostor orgánu po předložení písemného zmocnění, v němž jsou zejména uvedeny předmět a účel vyšetřování a dále právní základ pro provádění tohoto vyšetřování a vyšetřovací pravomoci, které z tohoto základu vyplývají.

151

Z toho tedy plyne, že prohlídka prostor určitého orgánu prováděná úřadem OLAF, aniž měl tento úřad dopředu k dispozici důkazy umožňující pojmout platné podezření, že dochází k protiprávním činnostem spadajícím do jeho pravomoci, byla nezákonná, a že účelem takové prohlídky musí být shromáždění důkazů týkajících se údajných protiprávních činností (obdobně viz rozsudek ze dne 25. června 2014, Nexans a Nexans France v. Komise, C‑37/13 P, EU:C:2014:2030, bod 37).

152

Z článků 4, 5 a 7 nařízení č. 883/2013 naopak neplyne, že by OLAF nesměl vzít v úvahu důkazy zjištěné náhodně při řádné prohlídce prostor určitého orgánu, které ukazují na existenci protiprávních činností spadajících do jeho pravomoci, o nichž před touto prohlídkou nevěděl a které se liší od protiprávních činností, kterých se vyšetřování, v jehož rámci byla uvedená prohlídka provedena, původně týkalo.

153

Výklad pravidel, jimiž se činnosti OLAF řídí, jak jej navrhuje K. Pinxten, by navíc pro pachatele protiprávních činností odhalených v průběhu vyšetřování úřadem OLAF znamenal v praxi beztrestnost, aniž by byl takový důsledek nezbytný k tomu, aby se zabránilo riziku zneužití vyšetřovacích pravomocí svěřených tomuto úřadu nebo k zachování práva na obhajobu dotčené osoby, což by vytvářelo nebezpečí, že bude zmařeno naplnění cíle posílení boje proti podvodům, úplatkářství a jinému protiprávnímu jednání ohrožujícímu finanční zájmy Unie, jak je zmíněn v čl. 1 odst. 1 nařízení č. 883/2013.

154

Vede-li proto řádná prohlídka prostor určitého orgánu provedená úřadem OLAF k tomu, že tento úřad náhodně objeví důkazy, které zakládají dostatečné podezření, že došlo k protiprávním činnostem spadajícím do jeho pravomoci, a které se liší od činností, kterých se původně týkalo vyšetřování, v jehož rámci je tato prohlídka prováděna, přísluší OLAF, hodlá-li v tomto ohledu vést vyšetřování za účelem ověření přesnosti nebo doplnění informací, o kterých se v průběhu této prohlídky dozvěděl, aby zahájil nové vyšetřování (obdobně viz rozsudky ze dne 17. října 1989, Dow Benelux v. Komise, 85/87, EU:C:1989:379, bod 19, jakož i ze dne 15. října 2002, Limburgse Vinyl Maatschappij a další v. Komise, C‑238/99 P, C‑244/99 P, C‑245/99 P, C‑247/99 P, C‑250/99 P až C‑252/99 P a C‑254/99 P, EU:C:2002:582, bod 301), nebo aby případně rozšířil původní předmět svého vyšetřování, jsou-li náhodně zjištěné protiprávní činnosti dostatečně spojeny s činnostmi, které byly předmětem původního vyšetřování, aby se odůvodnilo jejich zahrnutí do předmětu téhož vyšetřovacího řízení.

155

V projednávaném případě K. Pinxten nezpochybňuje ani regulérnost rozhodnutí o zahájení vnitřního vyšetřování, které přijal generální ředitel OLAF v návaznosti na předání informací Účetním dvorem, ani řádnost prohlídky prostor tohoto orgánu, kterou OLAF v rámci tohoto vyšetřování dne 20. listopadu 2017 provedl.

156

Mimoto netvrdí, že skutečnosti zjištěné OLAF během této prohlídky nebyly takové povahy, aby zakládaly dostatečné podezření, že došlo k protiprávním činnostem spadajícím do pravomoci OLAF.

157

Okolnost, že rozhodnutí OLAF rozšířit předmět vyšetřování, které bylo původně zahájeno v souvislosti s možnými nesrovnalostmi týkajícími se K. Pinxtena a ovlivňujícími finanční zájmy Unie, při využívání majetku Účetního dvora a služebních cestách uskutečněných nebo schválených v rozporu s platnými pravidly, na možné střety zájmů a na další porušení článků 285 a 286 SFEU, jakož i ustanovení kodexu chování z roku 2012, bylo založeno na skutečnostech zjištěných během prohlídky provedené dne 20. listopadu 2017, nemůže znamenat, že toto rozhodnutí bylo protiprávní.

158

Jde-li na druhém místě o argumenty vycházející z porušení práva K. Pinxtena na soukromí, je důležité poznamenat, že s ohledem na předmět tohoto řízení Soudnímu dvoru v projednávané věci nepřísluší rozhodnout o jakémkoli zásahu do tohoto práva, kterého se OLAF mohl dopustit v průběhu svého vyšetřování, nýbrž výlučně o tvrzených zásazích do tohoto práva, které se vztahují ke shromažďování důkazů předložených Účetním dvorem na podporu této žaloby. Případná procesní pochybení, kterých se OLAF při shromažďování důkazů dopustil, by mohla mít každopádně vliv na posouzení této žaloby pouze v rozsahu, v němž se zakládá na důkazech, které OLAF získal protiprávně.

159

V tomto ohledu je třeba předně konstatovat, že K. Pinxten mezi důkazy předloženými Účetním dvorem neuvádí žádný dokument, na který by se vztahovala zásada důvěrnosti vztahů mezi advokátem a jeho klientem.

160

To, že OLAF nepotvrdil, že nezajistil žádnou část korespondence mezi K. Pinxtenem a jeho právním zástupcem, za předpokladu, že by byla prokázána, je proto v projednávané věci irelevantní.

161

Jde-li dále o důkazy týkající se účasti K. Pinxtena na honech, je třeba uvést, že Účetní dvůr předložil Soudnímu dvoru dokumenty vztahující se k této činnosti, které přímo souvisejí s několika služebními cestami vykonanými v postavení člena Účetního dvora.

162

Bez ohledu na uložení těchto dokumentů v šanonu výslovně označeném jako „soukromý“ nelze tyto dokumenty z důvodu jejich souvislosti s takovými služebními cestami považovat za dokumenty vztahující se k činnostem vykonávaným K. Pinxtenem v ryze soukromém postavení.

163

Mimoto z konstatování uvedeného v bodě 158 tohoto rozsudku plyne, že pro účely tohoto řízení není nutné rozhodnout o tvrzení K. Pinxtena, podle kterého OLAF rovněž zajistil nebo vyhotovil kopie řady dokumentů týkajících se honů, na které se nevztahovaly cestovní příkazy.

164

Konečně je jistě důležité konstatovat, že dopis ze dne 20. listopadu 2014, který K. Pinxten zaslal vysoké představitelce Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku s cílem nabídnout jí k pronájmu byt v Bruselu (Belgie), se týkal správy soukromého majetku K. Pinxtena, a tedy zařazení kopie tohoto dopisu do spisu OLAF představuje omezení jeho práva na respektování soukromého života zaručeného článkem 7 Listiny.

165

Použití tohoto dopisu ze strany OLAF je však omezeno a ohraničeno zákonem, jelikož tento dopis lze použít pouze v rámci vyšetřování OLAF a řízení vedených v návaznosti na toto vyšetřování.

166

Argumenty předložené K. Pinxtenem tedy pro účely tohoto řízení neprokazují, že OLAF protiprávně zasáhl do jeho práva na respektování soukromého života.

167

Jde-li na třetím místě o tvrzené porušení práva K. Pinxtena na obhajobu, je důležité připomenout, že čl. 41 odst. 2 písm. a) Listiny stanoví, že právo na řádnou správu zahrnuje právo každého být vyslechnut před přijetím jemu určeného individuálního opatření, které by se jej mohlo nepříznivě dotknout.

168

Tato zásada je provedena v čl. 9 odst. 4 nařízení č. 883/2013, který stanoví, že OLAF musí poté, co bylo skončeno vyšetřování, a před tím, než jsou vyvozeny závěry týkající se jmenovitě dotčené osoby, v zásadě dát této osobě možnost vyjádřit se ke skutečnostem, které se jí týkají.

169

V rámci řízení obdobného řízení podle čl. 286 odst. 6 SFEU a týkajícího se členky Komise mimoto Soudní dvůr rozhodl, že je třeba ověřit, zda byla dotčená členka Komise včas informována o skutečnostech, které jí jsou vytýkány, a zda měla možnost být vyslechnuta (rozsudek ze dne 11. července 2006, Komise v. Cresson, C‑432/04, EU:C:2006:455, bod 105). Tato povinnost je ostatně stanovena i v čl. 4 odst. 2 a 3 jednacího řádu.

170

Za těchto okolností sice úřad OLAF i Účetní dvůr musí dostát svým povinnostem, ale pro účely řízení zakotveného v čl. 286 odst. 6 SFEU je třeba dodržení práva dotčeného člena nebo dotčeného bývalého člena tohoto orgánu na to, aby byl vyslechnut, posuzovat globálně, neboť nelze vyloučit, že tomuto členovi nebo bývalému členovi mohla být Účetním dvorem dána dostatečná možnost vyjádřit se ke skutečnostem, k nimž se před přijetím zprávy OLAF vyjádřit nemohl.

171

V projednávaném případě je nesporné, že K. Pinxten byl úřadem OLAF dne 22. prosince 2017 ústně vyslechnut, že mezi OLAF a právním zástupcem K. Pinxtena proběhlo několik písemných výměn a že K. Pinxten mohl v návaznosti na sdělení souhrnu skutečností zjištěných na závěr vyšetřování zaslat úřadu OLAF písemný dokument, jenž měl tvrzení uvedená v tomto souhrnu vyvrátit.

172

Následně dne 5. října 2018 obdržel K. Pinxten zprávu OLAF a předběžnou zprávu určenou předsedou Účetního dvora členům tohoto orgánu. K těmto zprávám mohl zaujmout stanovisko jak zasláním písemných připomínek, tak během slyšení před tímto orgánem.

173

Ač K. Pinxten v této souvislosti tvrdí, že vyšetřování OLAF bylo stiženo čtyřmi samostatnými vadami, uvedenými v bodech 131 až 134 tohoto rozsudku, které mu zabránily, aby byl ze strany OLAF účinně vyslechnut, nepředkládá žádný argument za účelem prokázání, že se před Účetním dvorem nemohl dostatečně k některým skutečnostem dávaným mu k tíži před přijetím zprávy OLAF vyjádřit.

174

Za těchto okolností se zdá, že argumenty předložené K. Pinxtenem nemohou pro účely tohoto řízení prokázat, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu.

175

Z toho plyne, že všechny argumenty K. Pinxtena vycházející z neregulérnosti vyšetřování OLAF musí být odmítnuty a pro účely rozhodnutí o této žalobě tedy není nutné určit, zda se lze v rámci řízení zakotveného v čl. 286 odst. 6 SFEU dovolávat protiprávně získaných důkazů.

176

Svým třetím argumentem o nepřípustnosti K. Pinxten na prvním místě tvrdí, že k jeho slyšení před Účetním dvorem došlo přes jeho protesty v přítomnosti generálního tajemníka a vedoucího právní služby tohoto orgánu, i když čl. 49 odst. 3 prováděcích předpisů k jednacímu řádu vyžaduje, aby slyšení člena uvedeného orgánu před podáním žaloby podle čl. 286 odst. 6 SFEU proběhlo bez přítomnosti tlumočníka nebo zaměstnance tohoto orgánu.

177

Přítomnost dotčených zaměstnanců přitom mohla ovlivnit rozpravu, a to zejména se zřetelem k odpovědnosti generálního tajemníka Účetního dvora za nedostatečnou kontrolu vykonávanou tímto orgánem a k „překvapivé“ roli vedoucího právní služby tohoto orgánu během vyšetřování.

178

Karel Pinxten se na druhém místě domnívá, že pro podání této žaloby nehlasoval dostatečný počet členů Účetního dvora.

179

Podle čl. 4 odst. 4 jednacího řádu je totiž k podání žaloby podle čl. 286 odst. 6 SFEU vyžadována čtyřpětinová většina hlasů všech jeho členů, tj. hlasy 23 členů. Pro podání této žaloby podle něj přitom hlasovalo pouze 22 uvedených členů.

180

Pokud se dva členové Účetního dvora prohlásili za podjaté, je tato okolnost irelevantní. Jelikož čl. 4 odst. 4 jednacího řádu vyžaduje většinu počítanou vzhledem k celkovému počtu těchto členů, je situace členů Účetního dvora, kteří se prohlásili za podjaté, srovnatelná se situací členů tohoto orgánu, kteří se zdrželi hlasování.

181

Účetní dvůr účinnost argumentů K. Pinxtena týkajících se rozhodnutí postoupit projednávanou věc Soudnímu dvoru zpochybňuje, jelikož toto rozhodnutí nelze, jak bylo uvedeno v usnesení ze dne 9. září 2005, Komise v. Cresson (C‑432/04, nezveřejněné, EU:C:2005:539), postavit na roveň podání žaloby k Soudnímu dvoru.

182

Generální tajemník Účetního dvora se každopádně účastní všech zasedání tohoto orgánu, aby mohl v souladu s článkem 23 jednacího řádu a článkem 39 prováděcích předpisů k jednacímu řádu vypracovat zápis. Mimoto čl. 50 odst. 1 prováděcích předpisů k jednacímu řádu umožňuje Účetnímu dvoru určit osobu pověřenou vypracováním návrhu zápisu. Tato pravomoc byla uplatněna dne 12. února 2015, když byl tímto úkolem pověřen vedoucí právní služby Účetního dvora.

183

Kromě toho se většina potřebná k podání žaloby podle čl. 286 odst. 6 SFEU musí vypočítat na základě celkového počtu členů Účetního dvora s výjimkou dotčeného člena a členů, kteří se prohlásili za podjaté. Případy členů tohoto orgánu, kteří se nacházejí v situaci střetu zájmů, nejsou sice v jednacím řádu upraveny. Pokud by se však na tyto členy nahlíželo jako na členy, kteří se zdrželi hlasování, de facto by se podíleli na rozhodovacím procesu, z něhož by měli být vyloučeni.

184

Úvodem je třeba zdůraznit, že je-li před Soudním dvorem vznesena námitka nepřípustnosti vycházející z porušení pravidel, jimiž se řídí přijetí rozhodnutí o podání žaloby podle čl. 286 odst. 6 SFEU ze strany Účetního dvora, musí Soudní dvůr o této námitce rozhodnout před případným zkoumáním opodstatněnosti této žaloby.

185

Takovou námitku nepřípustnosti nelze zamítnout odkazem na konstatování uvedené v bodě 4 usnesení ze dne 9. září 2005, Komise v. Cresson (C‑432/04, nezveřejněné, EU:C:2005:539), podle něhož nelze v rámci žaloby založené na čl. 213 odst. 2 ES rozhodnutí Komise o tom, že postoupí věc Soudnímu dvoru, postavit na roveň podání této žaloby.

186

Toto konstatování, které mělo pouze stanovit, že Soudní dvůr se zabývá výlučně skutečnostmi uvedenými v této žalobě a že tedy není povolán k tomu, aby bral v úvahu důvody, které vedly Komisi k tomu, že považovala za vhodné postoupit věc Soudnímu dvoru, nikterak neznamená, že případná vada, kterou je stiženo rozhodnutí o podání uvedené žaloby, nemá dopady na přípustnost této žaloby.

187

Argumenty K. Pinxtena týkající se tvrzené neregulérnosti postupu uplatněného uvnitř Účetního dvora při schvalování této žaloby je tedy třeba posoudit.

188

Jde-li na prvním místě o průběh slyšení K. Pinxtena před Účetním dvorem, je třeba uvést, že z čl. 4 odst. 1, 3 a 4 jednacího řádu plyne, že domnívá-li se Účetní dvůr, že informace, které mu byly předloženy, mohou prokazovat, že některý ze členů přestal splňovat podmínky nezbytné k výkonu jeho funkce nebo již neplní povinnosti vyplývající z jeho funkce, vyzve se tento člen, aby před tím, než Účetní dvůr rozhodne o postoupení věci Soudnímu dvoru za účelem odvolání dotyčného člena z funkce a/nebo odnětí nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky, podal Účetnímu dvoru ústní vysvětlení.

189

Článek 8 prováděcích předpisů k jednacímu řádu upřesnil, že zasedání konané v rámci postupu zakotveného v článku 4 jednacího řádu jsou zasedáními za zavřenými dveřmi ve smyslu článku 49 těchto prováděcích předpisů.

190

Tato zasedání se v souladu s čl. 49 odst. 3 uvedených prováděcích předpisů konala bez tlumočníků nebo zaměstnanců Účetního dvora, nebylo-li na předchozím zasedání tohoto orgánu rozhodnuto jinak.

191

Z těchto ustanovení plyne, že slyšení K. Pinxtena se mělo konat pouze za přítomnosti členů Účetního dvora.

192

Tento závěr nelze zpochybnit argumentem Účetního dvora, podle kterého přítomnost generálního tajemníka tohoto orgánu při tomto slyšení byla nicméně odůvodněná, jelikož jeho úkolem bylo vyhotovit zápis ze zasedání za zavřenými dveřmi, v jehož rámci bylo slyšení vedeno, a být nápomocen předsedovi Účetního dvora.

193

Článek 23 jednacího řádu sice stanoví, že z každého zasedání Účetního dvora se vyhotovuje zápis. Mimoto čl. 39 odst. 1 prováděcích předpisů k tomuto řádu stanovil, že generální tajemník Účetního dvora je odpovědný zejména za vypracování návrhů zápisů ze zasedání tohoto orgánu a za nápomoc předsedovi tohoto orgánu, jde-li o přípravu zasedání Účetního dvora a dodržování postupů. Stejně tak čl. 50 odst. 1 těchto prováděcích předpisů stanovil, že návrh zápisu z každého zasedání Účetního dvora vypracovává generální tajemník tohoto orgánu nebo jiná tím pověřená osoba.

194

Z ustanovení zmíněných v předchozím bodě však neplyne, že by generální tajemník Účetního dvora musel být nutně přítomen na zasedání tohoto orgánu za zavřenými dveřmi, v jehož rámci se konalo slyšení K. Pinxtena, k tomu, aby z tohoto zasedání vyhotovil zápis, neboť vyhotovením zápisu z téhož zasedání mohl být v případě potřeby podle čl. 50 odst. 1 těchto prováděcích předpisů pověřen člen Účetního dvora.

195

Kromě toho je důležité zdůraznit, že čl. 49 odst. 3 prováděcích předpisů k jednacímu řádu představuje zvláštní pravidlo odchylující se od běžných pravidel o organizaci zasedání Účetního dvora, a to zejména s cílem zajistit zcela volnou rozpravu mezi členy tohoto orgánu.

196

Pravidla, která generálnímu tajemníkovi Účetního dvora dávají obecně za úkol být nápomocen předsedovi tohoto orgánu, nemohou odůvodnit přítomnost tohoto generálního tajemníka na zasedání tohoto orgánu za zavřenými dveřmi, a to tím spíše, že čl. 49 odst. 3 prováděcích předpisů k jednacímu řádu stanovil zvláštní postup umožňující povolit přítomnost zaměstnance téhož orgánu na zasedání za zavřenými dveřmi, což je postup, o kterém se netvrdí, že jej Účetní dvůr v projednávané věci využil.

197

Za těchto okolností nebylo možné přítomnost vedoucího právní služby Účetního dvora na dotčeném zasedání za zavřenými dveřmi odůvodnit ani úkolem vypracovat návrhy zápisů ze zasedání Účetního dvora, který mu byl podle tohoto orgánu svěřen rozhodnutím přijatým dne 12. února 2015 na základě čl. 50 odst. 1 prováděcích předpisů k jednacímu řádu.

198

Z přepisu z tohoto zasedání za zavřenými dveřmi ostatně plyne, že předseda Účetního dvora odůvodnil přítomnost vedoucího právní služby tohoto orgánu nikoli tímto úkolem, nýbrž odkazem na jeho poradní roli.

199

Z výše uvedeného sice plyne, že přítomnost generálního tajemníka a vedoucího právní služby Účetního dvora na zasedání tohoto orgánu za zavřenými dveřmi, v jehož rámci se konalo slyšení K. Pinxtena, nebyla oprávněna, z ustálené judikatury Soudního dvora však vyplývá, že taková vada může být rozhodná pouze tehdy, pokud by se K. Pinxtenovi podařilo prokázat, že v případě neexistence této vady by postup vedený v rámci Účetního dvora mohl vyústit v jiný výsledek [obdobně viz rozsudky ze dne 4. dubna 2019, OZ v. EIB, C‑558/17 P, EU:C:2019:289, bod 76, a ze dne 4. června 2020, C. F. (Daňová kontrola), C‑430/19, EU:C:2020:429, bod 35, jakož i citovaná judikatura].

200

Karel Pinxten přitom stále neprokázal, v čem mohla přítomnost těchto zaměstnanců Účetního dvora, kteří se během tohoto zasedání nevyjadřovali, jak plyne z přepisu záznamu tohoto zasedání za zavřenými dveřmi, ovlivnit průběh tohoto zasedání, a tím spíše rozhodnutí, které tento orgán nakonec přijal.

201

Pokud K. Pinxten zejména tvrdí, že bylo možné dovodit odpovědnost generálního tajemníka Účetního dvora za nedostatky v kontrole výdajů, kterou mu nad výdaji tohoto orgánu příslušelo provádět, je třeba konstatovat, že dotčené zasedání za zavřenými dveřmi mělo K. Pinxtenovi umožnit výlučně zaujmout stanovisko ke skutečnostem, které mu byly vytčeny.

202

Výtky vyjadřované k postoji vedoucího právní služby Účetního dvora během vyšetřování jsou mimoto hlavně podepřeny návrhem dopisu, který údajně nadiktoval řidič K. Pinxtena a který tento řidič předložil, ale u kterého je nesporné, že není tímto řidičem podepsán. Karel Pinxten tedy dostatečně neprokázal, že přítomnost vedoucího právního oddělení Účetního dvora na dotčeném zasedání za zavřenými dveřmi mohla vzhledem k postoji tohoto zaměstnance ovlivnit průběh tohoto zasedání.

203

Pokud jde na druhém místě o hlasování, k němuž v rámci Účetního dvora došlo za účelem rozhodnutí podat tuto žalobu, čl. 4 odst. 4 jednacího řádu stanoví, že toto rozhodnutí se přijímá tajným hlasováním na základě čtyřpětinové většiny hlasů všech členů tohoto orgánu.

204

Toto ustanovení sice rovněž stanoví, že dotčený člen Účetního dvora se hlasování neúčastní, avšak toto pravidlo je v projednávané věci irelevantní, jelikož uvedené rozhodnutí bylo přijato ke dni, kdy již K. Pinxten členem tohoto orgánu nebyl.

205

Jak uvedl generální advokát v bodě 90 svého stanoviska, srovnání pojmů použitých v čl. 4 odst. 4 jednacího řádu a v čl. 25 odst. 3 jednacího řádu ukazuje, že ona čtyřpětinová většina hlasů musí být počítána z hlasů všech členů Účetního dvora, a nikoli pouze z hlasů členů skutečně přítomných na dotčeném zasedání uvedeného orgánu.

206

Článek 41 odst. 1 Listiny stanoví zejména to, že každý má právo na to, aby orgány, instituce a jiné subjekty Unie vyřizovaly jeho záležitosti nestranně.

207

Z ustálené judikatury Soudního dvora plyne, že těmto orgánům, institucím a jiným subjektům tedy přísluší naplňovat požadavek nestrannosti, a to obě jeho složky, a sice subjektivní nestrannost, tzn. že žádný člen dotčeného orgánu nesmí být podjatý nebo osobně zaujatý, a objektivní nestrannost, tzn. že tento orgán musí skýtat dostatečné záruky k vyloučení veškerých legitimních pochybností o případné zaujatosti (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 27. března 2019, August Wolff a Remedia v. Komise, C‑680/16 P, EU:C:2019:257, bod 27, jakož i citovaná judikatura).

208

Aby bylo zajištěno dodržení tohoto požadavku, musí být členové Účetního dvora, kteří se postupu směřujícího k případnému pohnání některého z členů nebo bývalých členů tohoto orgánu před Soudní dvůr nemohou nestranně účastnit, a to zejména z důvodu osobních vazeb, které mají k dotčenému členu nebo dotčenému bývalému členu, s to zajistit, že nebudou mít žádný vliv na výsledek tohoto řízení, a za tímto účelem musejí mít možnost prohlásit se za podjaté.

209

Pokud by byl přitom čl. 4 odst. 4 jednacího řádu vykládán v tom smyslu, že by se většina vyžadovaná tímto ustanovením počítala, aniž by se od celkového počtu členů Účetního dvora odečetl počet těch členů, kteří se prohlásili za podjaté, jejich rozhodnutí o tom, že se prohlásí za podjaté, by fakticky mělo potenciálně rozhodující vliv na výsledek postupu zakotveného v uvedeném ustanovení.

210

Z hlediska většiny vyžadované v témže ustanovení by takový výklad tohoto ustanovení zahájení tohoto postupu v praxi velmi ztížil, ne-li znemožnil, pokud by měl určitý počet členů tohoto orgánu za to, že se musí prohlásit za podjaté.

211

Článek 4 odst. 4 jednacího řádu je tedy třeba vykládat v souladu s čl. 41 odst. 1 Listiny v tom smyslu, že čtyřpětinová většina hlasů všech členů Účetního dvora stanovená v tomto na prvním místě uvedeném ustanovení se musí vypočítávat z celkového počtu hlasů členů tohoto orgánu, kteří se mohou legálně účastnit dotčeného hlasování, aniž by byl narušen požadavek nestrannosti.

212

V projednávaném případě je nesporné, že dva členové Účetního dvora se s cílem zajistit naplnění tohoto požadavku prohlásili za podjaté, a to z důvodů, které nebyly nikterak zpochybněny.

213

Hlasování 22 členů Účetního dvora ve prospěch podání této žaloby tedy postačovalo k dosažení většiny vyžadované v čl. 4 odst. 4 jednacího řádu.

214

Z toho plyne, že argumenty K. Pinxtena vycházející z neregulérnosti postupu uplatněného v rámci Účetního dvora při schvalování podání této žaloby musí být odmítnuty.

215

V rámci svého čtvrtého argumentu o nepřípustnosti má K. Pinxten za to, že Účetní dvůr porušil zásadu dodržení přiměřené lhůty zakotvenou v čl. 41 odst. 1 Listiny tím, že zpochybnil oprávněnost žádostí o platbu, které podával od roku 2006, ač tento orgán měl od okamžiku podání těchto žádostí veškeré potřebné informace k tomu, aby se ujistil o jejich oprávněnosti nebo aby rozhodl, že požaduje vyjasnění.

216

Zásada právní jistoty obdobně jako pravidla stanovená ve finančních předpisech Unie a v judikatuře Soudního dvora, která se k nim vztahuje, vyžaduje, aby oznámení o dluhu sdělil orgán ve lhůtě, která zpravidla nepřesahuje pět let od okamžiku, kdy tento orgán mohl svoji pohledávku uplatnit, přičemž tato lhůta může být podle okolností zkrácena nebo prodloužena.

217

V projednávaném případě není navíc nutné prokázat, že překročení přiměřené lhůty má dopad na obsah unijního aktu, jelikož tato žaloba nesměřuje ke zrušení takového aktu. V této souvislosti je třeba mít za to, že všechny nároky Účetního dvora starší tří let nebo nanejvýš pěti let ode dne 5. října 2018, kdy byla členům tohoto orgánu předložena předběžná zpráva předsedy tohoto orgánu, jsou promlčeny.

218

Podle Účetního dvora došlo k postoupení věci Soudnímu dvoru v přiměřené lhůtě. Účetní dvůr mohl toto řízení zahájit až po obdržení zprávy OLAF, tedy dne 2. července 2018. Vzhledem k rozsahu tvrzených nesrovnalostí není lhůta osmi měsíců od tohoto dne nadměrná. Pravidla o promlčecích lhůtách v oblasti vymáhání pohledávek mimoto nejsou na řízení v projednávané věci použitelná.

219

Z judikatury Soudního dvora plyne, že Účetní dvůr musí usilovat o to, aby podání žaloby podle čl. 286 odst. 6 SFEU neustále neodkládal, má-li dodržet základní požadavek právní jistoty a nemá-li porušit práva dotčené osoby na obhajobu tím, že zvýší obtíže s ohledem na vyvrácení tvrzení předložených v rámci tohoto řízení (obdobně viz rozsudek ze dne 11. července 2006, Komise v. Cresson, C‑432/04, EU:C:2006:455, bod 90).

220

Pokud toto ustanovení nicméně nestanoví přesnou délku, nemůže být přiměřenost lhůty, která musí být Účetním dvorem dodržena, stanovena odkazem na konkrétní maximální délku určenou abstraktním způsobem, nýbrž musí být v každém případě posouzena v závislosti na okolnostech věci, a zejména na významu sporu pro dotčenou osobu, složitosti věci, jakož i jednání dotčených účastníků řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 28. února 2013, Přezkum Arango Jaramillo a další v. EIB, C‑334/12 RX–II, EU:C:2013:134, body 28 a 29).

221

Mimoto, jak uvedl generální advokát v bodě 104 svého stanoviska, v rámci tohoto řízení nelze uplatnit vyvratitelnou domněnku, podle které lhůta delší než pět let od dotčených skutkových okolností je nepřiměřená, jež stanovil Soudní dvůr v bodě 105 rozsudku ze dne 14. června 2016, Marchiani v. Parlament (C‑566/14 P, EU:C:2016:437), a na kterou odkazuje K. Pinxten.

222

Tato domněnka má totiž svůj původ v pravidlech o vymáhání pohledávek Unie (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. června 2016, Marchiani v. Parlament, C‑566/14 P, EU:C:2016:437, body 101 až 103).

223

Přitom i v případě, že je žaloba podle čl. 286 odst. 6 SFEU zčásti založena na žalobním důvodu vycházejícím ze zneužití prostředků Účetního dvora, nic to nemění na tom, že taková žaloba nesměřuje k navrácení plateb provedených ve prospěch dotčeného člena tohoto orgánu, které tento orgán považuje za neoprávněné.

224

Je tedy třeba určit, zda žaloba Účetního dvora byla z hlediska judikatury Soudního dvora uvedené v bodě 220 tohoto rozsudku podána v přiměřené lhůtě.

225

V projednávaném případě je sice třeba uvést, že nejstarší skutkové okolnosti vytýkané K. Pinxtenovi pocházejí z roku 2006, tedy z doby více než dvanáct let před podáním této žaloby.

226

Ačkoli ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, rovněž plyne, že přísnější kontrola žádostí o platbu předložených členy Účetního dvora by tomuto orgánu umožnila odhalit dříve minimálně značnou část nesrovnalostí, které jsou K. Pinxtenovi vytýkány, nic to nemění na tom, že systematický přezkum jeho situace byl odůvodněn skutečnostmi, které vyšly najevo během vyšetřování OLAF.

227

Žaloba Účetního dvora podle čl. 286 odst. 6 SFEU je přitom založena na kombinaci všech skutečností, které měl tento orgán po tomto systematickém přezkumu k dispozici. Není proto prokázáno, že Účetní dvůr mohl o podání této žaloby rozhodnout, aniž měl k dispozici informace shromážděné OLAF.

228

Kromě toho poté, co Účetní dvůr v průběhu roku 2016 obdržel informace, které se týkaly K. Pinxtena, provedl v témže roce vnitřní vyšetřování. Od okamžiku, kdy ředitel úřadu OLAF dne 27. října 2016 předal Účetnímu dvoru informaci o tom, že zvažuje možnost zahájení vyšetřování, až do předložení jeho zprávy Účetnímu dvoru dne 2. července 2018 nemohl Účetní dvůr v souladu s čl. 5 odst. 3 nařízení č. 883/2013 pokračovat ve vyšetřování, pokud se s úřadem OLAF nedohodl jinak. Po obdržení této zprávy zahájil Účetní dvůr vícefázové řízení podle článku 4 jednacího řádu, které probíhalo od 12. července do 29. listopadu 2018.

229

Z toho plyne, že Účetní dvůr reagoval na obdržení informací o nesrovnalostech, kterých se K. Pinxten údajně dopustil, rychle a následně provedl v rámci svých pravomocí řízení s určitou naléhavostí přesto, že čl. 286 odst. 6 SFEU nebyl ještě nikdy uplatněn a zpráva OLAF se týkala velmi vysokého počtu nesrovnalostí, kterých se K. Pinxten dopustil.

230

Ač je tedy na Soudním dvoru, aby případně zohlednil dobu, která uplynula mezi některými dotčenými skutkovými okolnostmi a formulováním konkrétních žalobních důvodů Účetním dvorem, s cílem posoudit, do jaké míry lze od K. Pinxtena očekávat, že předloží vysvětlení nebo dodatečné důkazy ohledně těchto skutkových okolností, nelze mít za to, že k podání této žaloby došlo obecně po uplynutí nepřiměřené doby nebo že Účetní dvůr se nemůže pro účely tohoto řízení dovolávat některých nesrovnalostí uvedených v této žalobě.

231

Argumenty K. Pinxtena vycházející z prodlení, s nímž byla podána tato žaloba, je proto třeba odmítnout.

232

Vzhledem k tomu, že žádnému ze čtyř argumentů týkajících se přípustnosti žaloby nebylo vyhověno, je třeba konstatovat, že tato žaloba je přípustná.

233

Na podporu své žaloby uvádí Účetní dvůr pět žalobních důvodů, které vycházejí zaprvé ze zneužití prostředků tohoto orgánu, zadruhé ze zneužití a protiprávního využívání daňových výsad, zatřetí z nepravdivých hlášení o pojistné události, začtvrté z neohlášeného a protiprávního výkonu některých činností, jakož i zapáté z vytvoření situace střetu zájmů.

234

Za účelem posouzení těchto žalobních důvodů je důležité upřesnit, že čl. 286 odst. 6 SFEU umožňuje Účetnímu dvoru požádat Soudní dvůr, aby z funkce odvolal člena tohoto orgánu nebo jej zbavil nároku na důchod nebo jej nahrazující požitky, pokud tento člen přestal splňovat podmínky nezbytné k výkonu jeho funkce nebo neplní povinnosti vyplývající z jeho funkce.

235

Povaha těchto povinností je upřesněna zejména v článcích 285 a 286 SFEU.

236

Tito členové jsou tedy v souladu s článkem 285 SFEU povinni vykonávat své funkce naprosto nezávisle v obecném zájmu Unie.

237

Z článku 286 odst. 3 SFEU mimoto plyne, že členové Účetního dvora se musí zejména zdržet jakéhokoli jednání neslučitelného s povahou své funkce.

238

Článek 286 odst. 4 SFEU kromě toho těmto členům zakazuje vykonávat během funkčního období jakoukoli výdělečnou nebo nevýdělečnou profesionální činnost, a to zejména proto, aby byli uvedení členové k dispozici pro výkon této funkce. Toto ustanovení rovněž upřesňuje, že se uvedení členové musí slavnostně zavázat, že během výkonu své funkce i po jeho ukončení budou respektovat povinnosti vyplývající z jejich postavení, zejména povinnost čestného a zdrženlivého jednání při přijímání některých funkcí nebo některých výhod po uplynutí funkčního období.

239

Vzhledem k tomu, že naposledy zmíněné povinnosti jsou uvedeny pouze jakožto příklady, je třeba pojem „povinnosti vyplývající z jejich postavení“ ve smyslu čl. 286 odst. 6 SFEU chápat široce. S přihlédnutím k vysoké míře odpovědnosti, která je jim svěřena, je důležité, aby členové Účetního dvora dodržovali nejpřísnější normy chování a zajistili, aby obecný zájem Unie vždy převážil nejenom nad vnitrostátními zájmy, ale rovněž nad osobními zájmy (obdobně viz rozsudek ze dne 11. července 2006, Komise v. Cresson, C‑432/04, EU:C:2006:455, body 70 a 71).

240

V této perspektivě jsou povinnosti členů Účetního dvora stanovené primárním právem převzaty a konkretizovány v normách přijatých tímto orgánem, které jsou tito členové povinni přísně dodržovat.

241

Aby bylo zajištěno dodržení čl. 286 odst. 3 a 4 SFEU, musí členové Účetního dvora zejména důsledně dodržovat ohlašovací povinnosti stanovené v těchto normách, a zajistit tak, aby tento orgán byl plně informován o žádostech o použití prostředků uvedeného orgánu, a to zejména z titulu výdajů na služební cesty, reprezentaci a pohoštění.

242

V případě pochybností o přesném rozsahu povinností vyplývajících z jejich funkce je na členech Účetního dvora, aby se obrátili na příslušné útvary tohoto orgánu s cílem tyto pochybnosti rozptýlit.

243

Jestliže členové Účetního dvora musejí dbát na to, aby jednali bezúhonným způsobem, nevyplývá z toho však, že i nejmenší odchylka od norem, které je zavazují, může být postižena na základě čl. 286 odst. 6 SFEU. Za tímto účelem se vyžaduje existence nesplnění povinnosti jistého stupně závažnosti (obdobně viz rozsudek ze dne 11. července 2006, Komise v. Cresson, C‑432/04, EU:C:2006:455, bod 72).

244

Posouzení pěti žalobních důvodů předložených Účetním dvorem tedy musí směřovat k určení, zda spis, který má Soudní dvůr k dispozici, umožňuje stran K. Pinxtena konstatovat nesplnění povinností vyplývajících z funkce člena tohoto orgánu, jak jsou vymezeny primárním právem a upřesněny pravidly přijatými uvedeným orgánem, dosahující určitého stupně závažnosti.

245

Za tímto účelem je na Soudním dvoru, aby posoudil všechny důkazy, které mu předložil jak Účetní dvůr, na němž je, aby prokázal existenci nesplnění povinností, která přičítá K. Pinxtenovi, tak K. Pinxten. Soudní dvůr musí zejména posoudit věcnou správnost a spolehlivost těchto důkazů, aby určil, zda tyto důkazy postačují ke konstatování nesplnění povinností dosahujícího určitého stupně závažnosti ve smyslu čl. 286 odst. 6 SFEU.

246

V rámci svého čtvrtého žalobního důvodu Účetní dvůr tvrdí, že K. Pinxten nesplnil své povinnosti nezaujatosti, nezávislosti, nestrannosti, oddanosti, integrity, odpovědnosti, příkladnosti a transparentnosti tím, že během svých funkčních období neoprávněně vykonával dvě externí činnosti.

247

Vzhledem k tomu, že se zneužití prostředků Účetního dvora, které je předmětem prvního žalobního důvodu, zčásti vztahuje k případům použití prostředků tohoto orgánu, které tento orgán uvádí jako případy použití související s těmito externími činnostmi, je třeba čtvrtý žalobní důvod posoudit jako první.

248

V tomto ohledu, jak bylo připomenuto v bodě 238 tohoto rozsudku, nesmí členové Účetního dvora podle čl. 286 odst. 4 SFEU během svého funkčního období vykonávat žádnou výdělečnou ani nevýdělečnou činnost.

249

Mimoto zejména s cílem zaručit nezávislost těchto členů v souladu s článkem 285 SFEU a v souladu s čl. 286 odst. 3 SFEU zajistit, aby se uvedení členové zdrželi jakéhokoli jednání neslučitelného s povahou své funkce, upřesňují normy přijaté Účetním dvorem podmínky, za nichž mohou tito členové během výkonu své funkce vykonávat externí činnost a které musí důsledně dodržovat, jak bylo uvedeno v bodě 241 tohoto rozsudku.

250

Bod 3.7 etických standardů tak stanoví, že členové Účetního dvora smějí vykonávat externí činnosti pouze v rámci, který je stanoven služebním řádem, a musí se zdržet veškerých činností, které by mohly poškodit pověst Účetního dvora, zpochybnit jeho nestrannost nebo narušit jeho práci.

251

Článek 4 odst. 1 kodexu chování z roku 2004 a čl. 4 odst. 1 a 2 kodexu chování z roku 2012 stanovily, že členové Účetního dvora se věnují plnění svého mandátu, že nesmějí vykonávat žádnou politickou funkci a nesmějí vykonávat žádnou externí profesní činnost nebo jinou externí činnost, která se neslučuje s výkonem jejich povinností.

252

Článek 5 odst. 1 prováděcích předpisů k jednacímu řádu stanovil, že členové Účetního dvora se zdrží výkonu jakékoli profesní činnosti mimo Účetní dvůr a veškeré jiné externí činnosti, která je neslučitelná se zásadami nezávislosti a disponibility při výkonu funkcí.

253

V článku 5 odst. 2 těchto prováděcích předpisů bylo upřesněno, že veškerá probíhající nebo zamýšlená externí činnost se posuzuje z hlediska čtyř obecných kritérií týkajících se toho, že tato činnost nesmí ovlivňovat nestrannost Účetního dvora, vyvolávat střet zájmů, představovat nadměrnou zátěž z hlediska pracovní doby a přinášet finanční prospěch.

254

Článek 4 odst. 3 kodexu chování z roku 2004, čl. 4 odst. 6 kodexu chování z roku 2012, jakož i čl. 6 odst. 1 a 2 prováděcích předpisů k jednacímu řádu kromě toho na procesní úrovni zavádějí povinnost ohlásit předsedovi Účetního dvora každou externí činnost nejen při nástupu člena tohoto orgánu do funkce, ale i ve zbytku jeho funkčního období.

255

Z výše uvedeného plyne, že pro účely rozhodnutí o čtvrtém žalobním důvodu je třeba posoudit, zda K. Pinxten splnil povinnost oznámit každou externí činnost a zdržet se výkonu jakékoli externí činnosti neslučitelné s jeho povinnostmi, pokud jde o dvě externí činnosti, které jsou předmětem první a druhé části tohoto žalobního důvodu.

256

V první části čtvrtého žalobního důvodu Účetní dvůr tvrdí, že K. Pinxten vyvíjel intenzivní politickou činnost v době, kdy byl členem tohoto orgánu. Účastnil se tak řady zasedání rady politické strany Open VLD (dále jen „dotčená politická strana“), navíc až do roku 2008 jako člen s hlasovacím právem.

257

Tato činnost nebyla ani ohlášena ani Účetním dvorem schválena a je každopádně neslučitelná s funkcí člena tohoto orgánu.

258

Karel Pinxten popírá, že by v době, kdy byl členem Účetního dvora, byl jakkoli politicky činný. Pokud se účastnil některých zasedání dotčené politické strany, jednalo se o zasedání „rozšířené“ rady této strany, kterých se účastnili i členové parlamentu za tuto stranu a na kterých K. Pinxten neměl hlasovací právo, jelikož nebyl voleným členem této rady. Jeho účast na těchto zasedáních měla za cíl propagovat činnost Účetního dvora a udržovat profesionální vztahy s vnitrostátními politickými představiteli.

259

Je třeba zaprvé uvést, že tvrzení Účetního dvora, že se K. Pinxten účastnil zasedání rady dotčené politické strany jako člen s hlasovacím právem až do roku 2008, nelze považovat za prokázané, neboť spis, který má Soudní dvůr k dispozici, neobsahuje žádný důkaz, které by toto tvrzení potvrzoval.

260

Pokud jde zadruhé o účast K. Pinxtena na zasedáních rady dotčené politické strany od roku 2008, aniž měl hlasovací právo, předložil Účetní dvůr zejména e-mail zaslaný dne 24. listopadu 2008 politickým ředitelem této strany, v němž byl K. Pinxten ujištěn, že bude soustavně zván na zasedání rady uvedené strany, jakož i zápisy z těchto zasedání, ze kterých plyne, že se K. Pinxten v období od 9. března 2009 do 26. dubna 2010 zúčastnil nejméně 30 uvedených zasedání.

261

Jak uvedl generální advokát v bodě 182 svého stanoviska, z těchto zápisů plyne i to, že se zasedání rady dotčené politické strany, kterých se K. Pinxten účastnil, konala za účelem projednání různých otázek týkajících se belgické i evropské politiky.

262

Mimoto ač ve spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, nejsou obsaženy zápisy ze zasedání rady dotčené politické strany po 26. dubnu 2010, z řady údajů z tohoto spisu plyne, že účast K. Pinxtena na těchto zasedáních pokračovala i po tomto datu.

263

Z výměny e-mailů z května 2012 plyne zejména to, že K. Pinxten byl zneklidněn tím, že mu již nechodí pozvánky na zasedání rady dotčené politické strany a že se mu dostalo odpovědi, že se jedná o technický problém. Zájem K. Pinxtena o tato zasedání naznačuje rovněž výměna e-mailů z ledna 2016, ve kterých si stěžuje, že pozvánky na uvedená zasedání mu došly příliš pozdě na to, aby si mohl zařídit věci tak, aby se těchto zasedání účastnil.

264

E-maily zaslané v září 2014 a dále v září a říjnu 2015 navíc potvrzují účast K. Pinxtena na některých zasedáních rady dotčené politické strany.

265

Několik e-mailů z let 2016 a 2017 následně prokazuje, že pozvánky na taková zasedání byly K. Pinxtenovi zasílány i nadále, přičemž dokumenty týkající se několika jím uskutečněných služebních cest naznačují, že se během těchto dvou let zúčastnil nejméně čtyř takových zasedání.

266

Během slyšení před Účetním dvorem a následně při jednání kromě toho K. Pinxten přiznal, že se pravidelně účastnil zasedání „rozšířené“ rady dotčené politické strany, a to v rozsahu okolo osmi až deseti zasedání ročně.

267

Z těchto skutečností plyne, že K. Pinxten po větší část svých dvou funkčních období na Účetním dvoře vykonával aktivní politickou činnost, která se projevovala zejména přímou a pravidelnou účastí v řídícím orgánu vnitrostátní politické strany.

268

Argument K. Pinxtena, že se těchto zasedání účastnil jako host nebo jako pozorovatel, a to stejně jako členové parlamentu za dotčenou stranu, aniž byl za tímto účelem zvolen nebo měl hlasovací právo, nemůže toto posouzení zpochybnit.

269

Pravidelná účast na zasedáních vedení politické strany, a to i bez hlasovacího práva, totiž vytváří skutečnou možnost, a to zejména prostřednictvím účasti v rozpravách konaných v rámci tohoto okruhu, ovlivnit politickou činnost této strany. Podobnost mezi postavením členů parlamentu za dotčenou stranu a postavením K. Pinxtena, pokud jde o účast na dotčených zasedáních, které se dovolává, ostatně potvrzuje souvislost mezi touto účastí a politickou činností.

270

Kromě toho, že K. Pinxten tuto činnost vůbec neohlásil, je přitom třeba konstatovat, že taková činnost je jasně neslučitelná s funkcí člena Účetního dvora.

271

Kromě času potřebného k cestování na politická zasedání a k účasti na nich v pracovních dnech, i když se na dotčeného člena vztahuje závazek disponibility, narušuje totiž činnost tohoto druhu nezávislost uvedeného člena a může, je-li známá, narušit obraz veřejnosti o nestrannosti Účetního dvora.

272

Taková činnost je tedy neslučitelná s povinnostmi stanovenými primárním právem a je rovněž v rozporu s normami přijatými Účetním dvorem zmíněnými v bodech 250 až 253 tohoto rozsudku. Výkon politické funkce je výslovně zakázán zejména kodexy chování z let 2004 a 2012, zatímco bod 3.3 etických standardů zmiňuje nutnost vyhýbat se jakémukoli střetu zájmů, který by mohl vzniknout v případě členství v radách politických stran.

273

Je důležité zdůraznit, že udržování politické činnosti členem Účetního dvora po podstatnou část jeho funkčních období představuje zvláště závažné porušení nejzákladnějších povinností, které z jeho funkce vyplývají.

274

Závažnost porušení těchto povinností je v projednávaném případě ještě umocněna tím, že K. Pinxten si v každém případě musel být vědom závadnosti svého jednání, jelikož výbor pověřený posuzováním externí činnosti členů Účetního dvora při jeho nástupu do funkce zamítl jeho žádost o ponechání funkce starosty obce Overpelt (Belgie), přičemž se opíral zejména o přípis právní služby tohoto orgánu ze dne 10. května 2006 zdůrazňující, že členové Účetního dvora nesmějí vykonávat žádnou politickou funkci.

275

V důsledku toho je první část čtvrtého žalobního důvodu opodstatněná.

276

Ve druhé části čtvrtého žalobního důvodu Účetní dvůr uvádí, že v průběhu roku 2016 založil K. Pinxten soukromou společnost za účelem provozování vinice v Côte-d’Or (Francie), z níž mu plynuly příjmy.

277

Tato činnost nebyla ani ohlášena, ani Účetním dvorem povolena a je každopádně neslučitelná s funkcemi člena tohoto orgánu, neboť jde o výdělečnou profesní činnost.

278

Podle K. Pinxtena je společnost, kterou Účetní dvůr zmiňuje, občanskoprávní společností pro správu nemovitého majetku (société civile immobilière), která nevykonává obchodní činnost a omezuje se na výběr nájemného z nemovitosti, která je řádně uvedena v jeho prohlášení o zájmech. Jde tedy o zcela transparentní formu vlastnictví nemovitého majetku.

279

Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, plyne, že K. Pinxten skutečně zastával funkci jednatele občanskoprávní společnosti pro správu nemovitého majetku (société civile immobilière), a to od založení této společnosti během roku 2016 až do skončení svého druhého funkčního období.

280

Karel Pinxten a jeho manželka drželi 97 % akcií uvedené občanskoprávní společnosti pro správu nemovitého majetku (société civile immobilière), zbývající 3 % držely jejich tři děti.

281

Z notářských zápisů a e-mailů předložených Účetním dvorem mimoto plyne, že dne 12. září 2016 získala tato občanskoprávní společnost pro správu nemovitého majetku (société civile immobilière) několik pozemků, které byly za účelem hospodaření okamžitě propachtovány třetí osobě.

282

Pokud jde o slučitelnost funkce, kterou K. Pinxten takto vykonával, s jeho funkcemi, je přitom třeba konstatovat, že žádná ze zásad, jimiž se řídí postavení členů Účetního dvora, nebrání přímému či nepřímému vlastnictví nemovitostí nebo pobírání příjmů z nájmů souvisejících s takovým majetkem.

283

Z článku 2 odst. 2 kodexu chování z roku 2012, který témuž režimu prohlášení podřizoval vlastnictví „nemovit[ého] majet[ku] […] buď přímo, nebo prostřednictvím realitní společnosti [společnosti pro správu nemovitého majetku (société immobilière)]“ ostatně plyne, že vnitřní normy Účetního dvora výslovně stanovily možnost přímého nebo nepřímého vlastnictví nemovitostí jeho členy.

284

Vzhledem k tomu, že se ani netvrdí ani není a fortiori prokázáno, že by dotčená občanskoprávní společnost pro správu nemovitého majetku (société civile immobilière) vyvíjela činnost jdoucí nad rámec správy zemědělských pozemků zmíněných v bodě 281 tohoto rozsudku, byl K. Pinxten jako jednatel této společnosti podle všeho povinen pouze spravovat tyto pozemky, které uvedená společnost přímo neobhospodařovala, což by byl povinen činit, pokud by uvedené pozemky přímo vlastnil.

285

Za těchto okolností a při neexistenci jakýchkoli jiných důkazů, které by mohly prokázat opodstatněnost výtky, kterou v tomto ohledu učinil Účetní dvůr vůči K. Pinxtenovi, se jeho činnost jednatele rodinné občanskoprávní společnosti pro správu nemovitého majetku (société civile immobilière) nejeví tak, že by narušovala zásady nezávislosti a nestrannosti, že by snižovala jeho disponibilitu nebo mu obstarávala vyšší příjmy, než jaké by mohl získat jako vlastník věcí vlastněných touto společností.

286

Z toho plyne, že na rozdíl od toho, co tvrdí Účetní dvůr, nelze tuto činnost považovat za činnost neslučitelnou s funkcemi člena Účetního dvora.

287

Pokud jde o otázku, zda K. Pinxten splnil svou povinnost učinit prohlášení o takové činnosti, z čl. 2 odst. 2 a 4 kodexu chování z roku 2012 plyne, že bylo na členovi Účetního dvora, který v průběhu svého funkčního období nabyl prostřednictvím společnosti pro správu nemovitého majetku (société immobilière) nemovitou věc, která nebyla bydlištěm vyhrazeným k jeho výlučnému užívání, aby podal nové prohlášení o svých finančních zájmech a o součástech svého majetku, zmiňující tuto věc.

288

Z hlediska existence této zvláštní povinnosti podat prohlášení týkající se vlastnictví nemovitých věcí a toho, že kodex chování z roku 2012 v této souvislosti odkazoval na společnosti pro správu nemovitého majetku (sociétés immobilières), je třeba mít za to, že prohlášení o finančních zájmech a o součástech majetku člena Účetního dvora zmiňující věc vlastněnou prostřednictvím společnosti pro správu nemovitého majetku (société immobilière) stačilo k tomu, aby tomuto členovi Účetního dvora, pokud zastává funkci jednatele této společnosti, umožnilo splnit ohlašovací povinnosti vůči tomuto orgánu.

289

Vzhledem k tomu, že funkce jednatele občanskoprávní společnosti pro správu nemovitého majetku (société civile immobilière) není navíc jako taková neslučitelná s funkcí člena Účetního dvora a jelikož případný střet zájmů spojený s touto funkcí by z povahy věci vyplýval z vlastnictví dotčené věci, a nikoli ze samotného výkonu uvedené funkce, není dodatečné prohlášení o této funkci jakožto o externí činnosti v rámci postupu uvedeného v bodě 254 tohoto rozsudku nezbytné k tomu, aby mohl Účetní dvůr ověřit, zda jeho členové dodržují povinnosti vyplývající z jejich funkce.

290

V projednávaném případě není zpochybněno, že zemědělské pozemky ve vlastnictví dotčené občanskoprávní společnosti pro správu nemovitého majetku (société civile immobilière) byly skutečně zmíněny v novém prohlášení o finančních zájmech a součástech majetku, které K. Pinxten podal v návaznosti na nabytí těchto pozemků.

291

V důsledku toho je třeba druhou část čtvrtého žalobního důvodu zamítnout jako neopodstatněnou.

292

Tomuto žalobnímu důvodu je proto třeba zčásti vyhovět.

293

Karel Pinxten předložil dva argumenty mající zpochybnit přípustnost prvního žalobního důvodu, které vycházejí z toho, že Účetní dvůr nevyužil svou posuzovací pravomoc, že došlo k formálním vadám při podání žaloby a tabulka uvedená v příloze repliky je nepřípustná.

294

Karel Pinxten tvrdí, že Účetní dvůr pouze odkázal na zprávu OLAF, aniž ji analyzoval, a zejména přesně neuvedl, v čem je každý kritizovaný výdaj neoprávněný. Tento orgán tak neuplatnil posuzovací pravomoc, kterou mu svěřuje čl. 286 odst. 6 SFEU. Tento nedostatek je o to závažnější, že Účetní dvůr nakonec požaduje od K. Pinxtena pouze asi 27 % částky, kterou stanovil OLAF, aniž vysvětlil, proč se přesto ztotožňuje se všemi výtkami, které byly ve vztahu K. Pinxtenovi ve zprávě OLAF učiněny.

295

Účetní dvůr se domnívá, že byl povinen analyzovat zprávu OLAF a odkázat na ni. Provedl nicméně vlastní analýzu dotčených skutkových okolností, jak ostatně ukazuje předběžná zpráva a žaloba.

296

Z článku 286 odst. 6 SFEU plyne, že řízení stanovené v tomto ustanovení může zahájit pouze Účetní dvůr.

297

Je tedy na tomto orgánu, aby posoudil, zda důkazy, které má k dispozici ohledně chování dotčeného člena nebo bývalého člena tohoto orgánu, postačují k tomu, aby odůvodnily zahájení tohoto řízení. Článek 4 jednacího řádu ostatně zakotvuje vnitřní postup, který má tomuto orgánu umožnit přijmout v tomto ohledu informované rozhodnutí.

298

Existence zprávy OLAF o chování dotčeného člena nebo bývalého člena Účetního dvora nemůže mimoto omezit prostor pro uvážení, který v tomto ohledu tento orgán má, neboť z čl. 11 odst. 4 nařízení č. 883/2013 plyne, že je na orgánu, jemuž se taková zpráva předá, aby rozhodl o opatřeních, která mají být na základě této zprávy a k ní připojených doporučení přijata.

299

V projednávaném případě, jak plyne zejména z bodů 188 až 214 tohoto rozsudku, byl postup zakotvený v článku 4 jednacího řádu dodržen, což Účetnímu dvoru umožnilo rozhodnout o podání této žaloby s přihlédnutím ke všem informacím, které měl k dispozici, včetně zprávy OLAF.

300

Za těchto okolností nemůže skutečnost, že se žaloba z velké části zakládá na zjištěních uvedených ve zprávě OLAF, zpochybnit přípustnost prvního žalobního důvodu, jelikož Účetní dvůr není povinen se od těchto zjištění odchýlit.

301

Účetní dvůr ostatně do své žaloby nepřevzal všechny výtky uvedené ve zprávě OLAF. Mimo jiné tedy nevznesl žádné výtky vycházející z neomluvené nepřítomnosti K. Pinxtena a dále odmítl analýzu OLAF, pokud jde o neoprávněnost některých služebních cest K. Pinxtena.

302

Z toho plyne, že argument K. Pinxtena vycházející z toho, že Účetní dvůr nevyužil své posuzovací pravomoci, musí být odmítnut.

303

Karel Pinxten tvrdí, že Účetní dvůr jakožto orgán vedoucí vyšetřování nesplnil svou povinnost zjistit skutkový stav tím, že by prokázal, že každý z výdajů kritizovaných z titulu prvního žalobního důvodu je skutečně neoprávněný.

304

Takový důkaz nelze podat principiálním a automatickým odkazem na zprávu OLAF a její početné přílohy, jelikož takový odkaz je nepřípustný. Stejně tak nemůže tento orgán svou argumentaci platně opřít odkazem na tabulku obsaženou v příloze C.1 repliky, a to tím spíše že tato tabulka pochází až z doby poté, co se tento orgán rozhodl postoupit věc Soudnímu dvoru.

305

Podle Účetního dvora je žaloba dostatečně odůvodněná. Podává reprezentativní příklady nesplnění povinností, která jsou K. Pinxtenovi vytýkána, přičemž znovu opakuje každou výtku a v příloze uvádí podrobnější tabulku. Po zaslání připomínek K. Pinxtena dne 4. února 2019 Účetní dvůr mimoto znovu přezkoumal každý výdaj a vypracoval tabulku připojenou ke svému rozhodnutí ze dne 11. dubna 2019, která se zmiňuje o výši dluhu a jeho vymáhání.

306

Úvodem je třeba poznamenat, že tvrzení K. Pinxtena, podle kterého Účetní dvůr stále neprokázal skutečnosti, o které se opírá první žalobní důvod, je třeba posoudit ve fázi zkoumání opodstatněnosti této výtky, a nikoli ve fázi zkoumání její přípustnosti.

307

Ve zbývající části, co se týče zaprvé způsobu formulování žaloby, je důležité připomenout, že podle článku 21 statutu Soudního dvora Evropské unie a čl. 120 písm. c) jeho jednacího řádu musí žaloba obsahovat zejména předmět sporu, návrhová žádání žalobce, jakož i dovolávané žalobní důvody a argumenty.

308

Dodržení této povinnosti musí žalovanému umožnit přípravu obhajoby a Soudnímu dvoru provedení přezkumu. Z toho plyne, že základní skutkové a právní okolnosti, o které se taková žaloba opírá, musí být soudržným a srozumitelným způsobem zřejmé ze samotného znění žaloby a že návrhová žádání obsažená v uvedené žalobě musí být formulována jednoznačně, aby se zabránilo tomu, že by Soudní dvůr rozhodoval ultra petita nebo že by o určitém žalobním důvodu nerozhodl.

309

V rámci žaloby podané podle čl. 286 odst. 6 SFEU musí tedy Účetní dvůr předložit žalobní důvody soudržným a přesným způsobem, aby mohl dotčený člen nebo bývalý člen Účetního dvora přesně pochopit povahu porušení povinností vyplývajících z jeho funkce, které je mu vytýkáno, což je nezbytná podmínka pro to, aby tento člen nebo bývalý člen mohl užitečně vznést důkazy na svou obhajobu a aby mohl Soudní dvůr ověřit existenci tvrzeného porušení.

310

I když je pravda, že obsah žaloby lze podpořit a doplnit v konkrétních bodech odkazy na určité výňatky z písemností, které tvoří její přílohu, obecný odkaz na ostatní písemnosti, byť přiložené k žalobě, nemůže zhojit neexistenci základních prvků právní argumentace, které musejí být uvedeny v žalobě (obdobně viz rozsudek ze dne 11. září 2014, MasterCard a další v. Komise, C‑382/12 P, EU:C:2014:2201, bod 40, jakož i citovaná judikatura).

311

Soudnímu dvoru tudíž nepřísluší vyhledávat a určovat žalobní důvody a argumenty v přílohách, které by mohl pokládat za důvody představující základ žaloby (obdobně viz rozsudek ze dne 11. září 2014, MasterCard a další v. Komise, C‑382/12 P, EU:C:2014:2201, bod 41, jakož i citovaná judikatura).

312

V projednávaném případě obsahuje žaloba Účetního dvora obecný popis prvního žalobního důvodu, v němž jsou uvedeny zejména kategorie situací, v nichž byly podle jeho názoru prostředky tohoto orgánu K. Pinxtenem zneužity.

313

Tento popis je doplněn velmi obsáhlými přílohami, na které žaloba opakovaně odkazuje.

314

V tomto ohledu je třeba poznamenat, že způsob, jakým žaloba na tyto přílohy odkazuje, lze zajisté kritizovat, neboť Účetní dvůr svou argumentaci často zakládá na nedostatečně přesném odkazu na přílohu A.37 žaloby, která se skládá z mnoha dokumentů, nezřídka předložených neuspořádaně, a má několik tisíc stran.

315

Ačkoli tato praxe neumožňuje, aby měl Soudní dvůr k dispozici přesnou a podrobnou analýzu, nic to nemění na tom, že žaloba i tak umožňuje pochopit povahu prvního žalobního důvodu předloženého Účetním dvorem a argumenty, které hodlá za účelem prokázání protiprávnosti jednání K. Pinxtena uplatnit.

316

Je tedy třeba mít za to, že podstatné skutkové a právní okolnosti, o které se tato žaloba opírá, jsou ze znění žaloby dostatečně zřejmé, a četné odkazy na přílohy žaloby tedy nemají za cíl zhojit nedostatky žaloby v tomto ohledu.

317

Pokud jde konkrétně o to, že Účetní dvůr předkládá tabulku obsaženou v příloze A.47 žaloby, je třeba uvést, že tato tabulka tomuto orgánu umožňuje podpořit a doplnit žalobu tím, že vyčerpávajícím a přesným způsobem popisuje konkrétní situace, v nichž došlo k nesrovnalostem zmíněným v žalobě z titulu prvního žalobního důvodu.

318

Tato tabulka mimoto umožňuje zajistit kontinuitu s předchozím správním řízením, v jehož průběhu jak Účetní dvůr, tak K. Pinxten používali k identifikaci dotčených situací tytéž odkazy.

319

Vzhledem k velkému počtu konkrétních situací, na které se první žalobní důvod vztahuje, si lze ostatně stěží představit ucelené uvedení těchto situací v obsahu žaloby.

320

Takové formální omezení přitom nemohlo Účetní dvůr nutit k tomu, aby rezignoval na to, aby Soudnímu dvoru předložil všechny skutkové okolnosti, které podle jeho názoru společně přispívají k prokázání toho, že K. Pinxten porušil povinnosti vyplývající z jeho funkce.

321

Za těchto okolností je třeba mít za to, že způsob formulace prvního žalobního důvodu v žalobě umožňuje K. Pinxtenovi, aby uplatnil své právo na obhajobu, jak to ostatně v průběhu řízení před Soudním dvorem zevrubně učinil, a Soudnímu dvoru, aby rozhodl o opodstatněnosti tohoto žalobního důvodu.

322

Z toho plyne, že formální vady při formulování žaloby neumožňují dojít k závěru, že první žalobní důvod je zcela nebo zčásti nepřípustný.

323

Pokud jde zadruhé o tvrzení, podle kterého je tabulka uvedená v příloze C.1 repliky nepřípustná, jelikož byla vypracována po podání žaloby a předložena ve fázi repliky, je třeba připomenout, že podle článku 127 jednacího řádu nelze v průběhu řízení předkládat nové žalobní důvody, ledaže by se zakládaly na právních a skutkových okolnostech, které vyšly najevo v průběhu řízení. Kromě toho čl. 128 odst. 1 tohoto jednacího řádu stanoví, že účastníci řízení mohou na podporu své argumentace v replice předložit nebo navrhnout i další důkazy, pokud uvedou důvody pro opožděné předložení těchto důkazů.

324

V tomto ohledu je třeba konstatovat, že tabulka uvedená v příloze C.1 repliky představuje novou podobu tabulky obsažené v příloze A.47 žaloby, jejímž účelem je usnadnit identifikaci důkazů týkajících se jednotlivých situací uvedených v této tabulce a zohlednit argumenty předložené K. Pinxtenem v rámci jeho žalobní odpovědi.

325

Vzhledem k tomu, že není prokázáno, že tabulka uvedená v příloze C.1 repliky obsahuje nové žalobní důvody nebo že odkazuje na důkazy, které nebyly předloženy v příloze žaloby, nelze ji podle článku 127 nebo článku 128 jednacího řádu považovat za zcela nebo zčásti nepřípustnou.

326

Ve svém prvním žalobním důvodu Účetní dvůr tvrdí, že K. Pinxten tím, že zneužil prostředky tohoto orgánu, nesplnil své povinnosti nezaujatosti, nezávislosti, nestrannosti, oddanosti, integrity, odpovědnosti, příkladnosti a transparentnosti.

327

Účetní dvůr na prvním místě K. Pinxtenovi vytýká, že požadoval náhradu výdajů na služební cesty a platbu denních příspěvků za činnosti, které nesouvisely s jeho funkcemi.

328

Účetní dvůr v tomto ohledu zdůrazňuje, že z článku 7 nařízení č. 2290/77 a rozhodnutí č. 1-2003 plynulo, že takové náhrady a platby bylo možné provádět pouze v souvislosti s úkoly, jejichž provedením orgán člena pověřil a které se týkaly výkonu jeho funkcí.

329

Karel Pinxten přitom zaprvé požadoval náhradu cestovních výdajů a platbu denních příspěvků za zábavní činnosti, konkrétně za odpočinkové aktivity, jako byl pobyt v horském středisku Crans-Montana (Švýcarsko), volnočasové činnosti, a to zejména hony, turistické cesty, jako byla cesta na Kubu, nebo recepce a svatby jeho přátel.

330

Karel Pinxten zadruhé požadoval náhrady a platby za činnosti týkající se jeho majetkových zájmů, a to zejména v rámci nákupu vinice.

331

Zatřetí K. Pinxten uskutečňoval služební cesty za účelem činností neslučitelných s jeho funkcemi, jako byla činnost v rámci dotčené politické strany, jejíž reálnost dokládá jak četnost schůzek s členy této strany, tak důkazy shromážděné úřadem OLAF.

332

Začtvrté K. Pinxten zavedl „služební cesty bez náhrad“ pro činnosti, které, jak přiznává, nesouvisely s jeho funkcí, a to s cílem zajistit, aby kilometry služebního vozidla související s jeho služebními cestami nebyly započítávány do ročního limitu 15000 km, jehož překročení šlo na jeho náklady.

333

Karel Pinxten sice mnohé služební cesty odůvodňuje tím, že obdržel formální pozvání, toto odůvodnění však nelze přijmout, neboť jednak tato formální povaha, a zejména to, že pozvání se pojí s postavením jeho příjemce jako člena Účetního dvora, mohla být projevem zdvořilosti nesouvisejícím s jeho funkcí člena Účetního dvora, a jednak bylo prokázáno, že v některých případech si dotčené pozvání vyžádal K. Pinxten. Stejně tak postavení nebo tituly osob, s nimiž se během služební cesty setkal, nepředstavuje platný důvod, protože nestačí k prokázání úřední povahy události. Zastupováním tohoto orgánu navenek je ostatně pověřen předseda Účetního dvora, od roku 2016 s nápomocí členů odpovědných za institucionální vztahy a kontrolu kvality auditu.

334

Účetní dvůr na druhém místě tvrdí, že K. Pinxten ve čtvrtletních výkazech svých výdajů na reprezentaci a pohoštění uvedl výdaje, které měly soukromou povahu nebo byly neslučitelné s jeho povinnostmi.

335

Z článku 2 rozhodnutí č. 7-2004 přitom plyne, že náhrada výdajů na reprezentaci byla omezena na výdaje, které členům Účetního dvora v této funkci vznikly, a že přátelé nebo osobní známí museli být pozváni soukromě.

336

Účetní dvůr zejména zdůrazňuje, že K. Pinxten uspořádal ve svém obydlí řadu večeří, jejichž souvislost s jeho funkcí člena tohoto orgánu nebyla prokázána a které je třeba s ohledem na znění dopisu ze dne 28. dubna 2015 určeného předsedovi vlády Belgického království s pozváním na takovou večeři (dále jen „dopis ze dne 28. dubna 2015“), považovat za večeře, jejichž skutečným účelem bylo setkání přátel K. Pinxtena.

337

Na třetím místě K. Pinxten užíval své služební vozidlo a využíval služeb řidičů Účetního dvora pro účely činností, které nesouvisely nebo byly neslučitelné s jeho funkcemi, a to i v případech, kdy nebyl na služebních cestách.

338

Z článků 1 a 4 rozhodnutí č. 33-2004 přitom plynulo, že Účetní dvůr byl povinen hradit výdaje vzniklé užíváním služebního vozidla pouze při výkonu funkcí členů tohoto orgánu. Podle těchto ustanovení tomu tak bylo v případě, že se na dotčené cesty vztahoval cestovní příkaz, nebo do limitu 15000 km ročně v případě určitých zvláštních cest považovaných za cesty související s výkonem funkce. Členové Účetního dvora kromě toho mohli využít služeb řidiče pouze pro cesty při výkonu funkce.

339

Zdravotní stav K. Pinxtena nebyl takové povahy, aby odůvodňoval využívání řidičů Účetního dvora k soukromým cestám. Lékařské potvrzení o tom, že není schopen řízení na dlouhé vzdálenosti, bylo ostatně vystaveno až dne 31. října 2016.

340

Podle Účetního dvora byla ustanovení předpisů platná po celé sporné období jasná, přesná, předvídatelná a K. Pinxtenovi dokonale známá. Ustáleně vylučovala jakékoli platby související se soukromými činnostmi nebo s činnostmi neslučitelnými s postavením člena Účetního dvora. V této souvislosti nemůže K. Pinxten svalovat odpovědnost za to, že sám neplnil povinnosti, na Účetní dvůr, který měl podle jeho názoru k dispozici odpovídající vnitřní kontrolní mechanismy.

341

Nelze zde shledat žádné porušení zásady legitimního očekávání, neboť mlčení ze strany správy nebo neoprávněné platby nelze považovat za přesná, bezpodmínečná a souhlasná ujištění.

342

Legitimní očekávání každopádně nemůže založit nesprávná praxe. Potvrzení cestovních příkazů vydaných K. Pinxtenem ze strany předsedy Účetního dvora vycházelo z informací, z nichž nebylo možné vyrozumět, že se tyto cesty netýkají úkolů souvisejících s výkonem jeho funkce. Platnost souhlasu předsedy byla tedy v důsledku úmyslných opomenutí nebo podvodu ze strany K. Pinxtena dotčena.

343

Karel Pinxten navrhuje, aby byl první žalobní důvod zamítnut.

344

Na prvním místě se dovolává zásad právní jistoty a ochrany legitimního očekávání.

345

V tomto ohledu tvrdí, že normy platné v rámci Účetního dvora až do roku 2018 nedefinovaly pojmy „služební cesta“, „výkon funkce“ ani „zájem Účetního dvora“. Jediným užitečným textem v té době byly komentáře k článku 4 rozhodnutí č. 33-2004, z nichž vyplývalo, že výkon funkce je třeba chápat široce.

346

Mimoto K. Pinxten předsedovi Účetního dvora soustavně sděloval informace požadované rozhodnutím č. 1-2003. Informoval ho také o tom, že ze zdravotních důvodů využívá služeb řidiče, což bylo konkretizováno prohlášením o „služebních cestách bez náhrad“. Odpověděl navíc na všechny otázky, které mu mohly být útvary Účetního dvora adresovány. Vzhledem k transparentnímu postupu, který takto dodržoval, nemůže být činěn odpovědným za nedostatky v kontrole těchto útvarů, které mu neumožnily odhalit případné chyby.

347

V této souvislosti se K. Pinxtenovi po dobu více než deseti let dostávalo prostřednictvím udělených povolení a praxe Účetního dvora přesných, bezpodmínečných a souhlasných ujištění pocházejících ze spolehlivých zdrojů, což vytvořilo legitimní očekávání, že prováděné platby byly oprávněné. Žaloba Účetního dvora tedy porušuje zásadu legitimního očekávání.

348

Posouzení provedená Účetním dvorem v rámci jeho prvního žalobního důvodu byla stižena řadou zjevných chyb.

349

Účetní dvůr tak v návaznosti na OLAF zpochybňuje účel mnoha služebních cest a opírá se o to, co považuje za „skutečný účel“ těchto služebních cest, aniž poskytuje vysvětlení ohledně dokumentů, které jeho přístup odůvodňují.

350

Karel Pinxten zejména uvádí, že během svého působení ve funkci člena Účetního dvora nikdy nevyvíjel žádnou politickou činnost. Jakožto člen Účetního dvora se setkával s členy dotčené politické strany, a to zejména s cílem propagovat činnost tohoto orgánu. Stejně tak služební cesty uskutečněné v rámci SBNL-V přispěly k tomu, aby se zúčastněné osoby dozvěděly o práci Účetního dvora.

351

Pokud jde o hony, K. Pinxten uvádí, že jeho služební cesty na zámek Chambord (Francie) spadaly do rámce evropských dnů za účasti předních evropských osobností. Okolnost, že oficiální schůzka je doprovázena neformálnějšími prvky, obecně nezpochybňuje její souvislost s funkcemi člena Účetního dvora.

352

Služební cestu do Crans-Montany schválil předseda Účetního dvora, aniž požadoval doplňující informace. Tato služební cesta umožnila K. Pinxtenovi zúčastnit se „Crans-Montanského fóra“, jehož cílem bylo shromáždit přední osobnosti za účelem obecných diskusí. Žalovaný se ostatně o tomto fóru dozvěděl od předsedy Účetního dvora.

353

Cesta na Kubu byla se souhlasem předsedy Účetního dvora rovněž odůvodněna přáním setkat se s místními činiteli s vědomím, že povaha kubánského režimu vyžaduje navázání kontaktů až na místě. Organizaci cesty mimoto ztížila nedostatečná spolupráce ze strany delegace EU na Kubě.

354

Návštěvy u lékaře, za které nedostal žádnou náhradu, patřily mezi případy uvedené v článku 4 rozhodnutí č. 33-2004, v nichž je použití řidiče povoleno.

355

Kromě toho K. Pinxten poskytuje podrobné informace o řadě služebních cest, jejichž účel byl v žalobě nesprávně popsán nebo v souvislosti s nimiž Účetní dvůr uvedl nepřesná skutková tvrzení.

356

Pokud jde o výdaje na reprezentaci a pohoštění, K. Pinxten s odkazem na rozhodnutí č. 7-2004 a sdělení Účetního dvora zdůrazňuje, že bylo v zájmu tohoto orgánu, aby jeho členové udržovali kontakty s předními činiteli. Žádné pravidlo nezakazovalo, aby se reprezentační činnost zaměřovala na osoby, s nimiž již vztahy existovaly, a soukromě zváni měli být pouze osobní přátelé a rodinní příslušníci.

357

V tomto ohledu nesouhlasí s přístupem obhajovaným Účetním dvorem, podle něhož reprezentační činnost příslušela výlučně jeho předsedovi. Tento přístup neodpovídal praxi tohoto orgánu ani jeho strategickým cílům a není v souladu s tím, že jeho členové jsou oprávněni vynaložit výdaje na reprezentaci.

358

Služební cesty, které K. Pinxten nařídil řidičům, souvisely buď s jeho služebními cestami, nebo byly odůvodněny článkem 4 rozhodnutí č. 33-2004 a článkem 4 rozhodnutí č. 19-2009. Správa Účetního dvora byla navíc o činnostech dotčených řidičů plně informována.

359

Úvodem je důležité poznamenat, že první žalobní důvod se týká několika stovek samostatných výtek týkajících se stejného počtu skutkových situací, v nichž byly podle Účetního dvora na základě požadavků K. Pinxtena zneužity prostředky Účetního dvora.

360

Aby bylo možné za těchto okolností provést úplnou analýzu těchto výtek způsobem, který bude pro účastníky řízení srozumitelný, budou tyto výtky označeny odkazem na číslování stanovené Účetním dvorem pro účely vymáhání, které je navrženo v tabulce obsažené v příloze A.47 žaloby a převzato v tabulce obsažené v příloze C.1 repliky.

361

V tomto ohledu je třeba připomenout, že je na Soudním dvoru, aby o prvním žalobním důvodu rozhodl na základě důkazních prostředků, které mu byly dány k dispozici, a z hlediska kritérií stanovených v čl. 286 odst. 6 SFEU, a to s cílem určit, zda lze tvrzené nesrovnalosti kvalifikovat jako porušení povinností vyplývajících z funkce člena Účetního dvora ve smyslu tohoto ustanovení.

362

I když tedy Účetní dvůr zaslal K. Pinxtenovi dne 11. dubna 2019 rozhodnutí o vyměření dluhu a vymáhání pohledávky v souvislosti s tvrzenými nesrovnalostmi, které jsou předmětem prvního žalobního důvodu, postoj, který k tomuto žalobnímu důvodu zaujal Soudní dvůr v rámci tohoto řízení, se netýká stanovení případných částek, které by měl K. Pinxten případně zaplatit, a není jím tudíž dotčeno posouzení, které bude třeba provést ohledně tohoto rozhodnutí v rámci žaloby na neplatnost podané K. Pinxtenem u Tribunálu Evropské unie.

363

Než budou postupně zkoumány výtky Účetního dvora týkající se zaprvé výdajů na služební cesty a denních příspěvků, zadruhé výdajů na reprezentaci a pohoštění a zatřetí užívání služebního vozidla a využívání služeb řidiče, je třeba posoudit argument K. Pinxtena, podle kterého první žalobní důvod porušuje zásadu ochrany legitimního očekávání.

364

Je třeba zdůraznit, že i když se K. Pinxten formálně dovolává jak zásady právní jistoty, tak zásady ochrany legitimního očekávání, jeho argumentace se ve skutečnosti týká výlučně druhé z těchto zásad, což ostatně potvrzuje i reformulace této argumentace obsažená v duplice.

365

Podle ustálené judikatury Soudního dvora předpokládá právo dovolávat se zásady ochrany legitimního očekávání, že příslušné orgány Unie poskytly dotčené osobě přesná, bezpodmínečná a souhlasná ujištění pocházející z oprávněných a spolehlivých zdrojů (rozsudek ze dne 8. září 2020, Komise a Rada v. Carreras Sequeros a další, C‑119/19 P a C‑126/19 P, EU:C:2020:676, bod 144, jakož i citovaná judikatura).

366

Použitelnost této zásady musí být od počátku vyloučena, pokud jde o prostředky vynaložené Účetním dvorem na reprezentaci a pohoštění, jakož i na užívání služebního vozidla a využívání služeb řidiče.

367

V souladu s judikaturou Soudního dvora nemohou zaprvé takové platby, jako jsou platby výdajů na reprezentaci a pohoštění, při neexistenci jiných relevantních faktorů, a dokonce ani v případě, že mezi těmito platbami a zpochybněním jejich oprávněnosti uplynula dlouhá doba, vyvolat, pokud jde o příjemce, legitimní očekávání, že tyto platby již nemohou být zpochybněny (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. června 2016, Marchiani v. Parlament, C‑566/14 P, EU:C:2016:437, bod 79).

368

Postup Účetního dvora spočívající v poskytování náhrad za výdaje na reprezentaci a pohoštění na základě informací poskytnutých K. Pinxtenem, aniž si vyžádal další informace a zpochybnil opodstatněnost jeho žádostí o náhrady, přitom nemůže stačit k prokázání, že mu tento orgán poskytl přesná, bezpodmínečná a souhlasná ujištění ohledně oprávněnosti těchto žádostí.

369

Užívání služebního vozu nebo využívání služeb řidiče ze strany K. Pinxtena nebylo zadruhé předmětem žádného výslovného rozhodnutí Účetního dvora a žádné jiné zvláštní stanovisko Účetního dvora ohledně praxe, kterou měl K. Pinxten v tomto ohledu dodržovat, nebylo před Soudním dvorem zmíněno.

370

I kdyby tedy Účetní dvůr v této věci připustil trvání praxe, o jejíž existenci nemohl nevědět, jak tvrdí K. Pinxten, nemůže tato okolnost každopádně stačit k prokázání toho, že mu tento orgán poskytl v tomto ohledu přesná, bezpodmínečná a souhlasná ujištění.

371

Cestovní příkazy vydané výslovně na žádost K. Pinxtena předsedou Účetního dvora naopak představují dostatečná ujištění ve smyslu judikatury citované v bodě 365 tohoto rozsudku k tomu, aby si mohl v zásadě vytvořit legitimní očekávání ohledně oprávněnosti dotčených služebních cest.

372

Vzhledem k tomu je důležité nejprve uvést, že z judikatury Soudního dvora plyne, že jednotlivec se nemůže dovolávat legitimního očekávání s ohledem na zachování situace, v níž došlo k podvodu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. června 2017, Santogal M-Comércio e Reparação de Automóveis, C‑26/16, EU:C:2017:453, bod 76 a citovaná judikatura).

373

Pokud jde dále o povinnost členů Účetního dvora, jak plyne z bodu 241 tohoto rozsudku, důsledně dodržovat ohlašovací povinnosti stanovené normami přijatými Účetním dvorem s cílem zajistit, že tento orgán bude plně informován o žádostech o použití prostředků tohoto orgánu, nemůže cestovní příkaz vydaný na základě žádosti, která neobsahuje informace nezbytné k tomu, aby předseda téhož orgánu mohl posoudit oprávněnost dotčené služební cesty, nemůže ani v případě neexistence podvodu založit na straně dotčeného člena legitimní očekávání v tuto oprávněnost.

374

Konečně zásady ochrany legitimního očekávání se nemůže dovolávat osoba, která se dopustila zjevného porušení platné právní úpravy (rozsudky ze dne 16. května 1991, Komise v. Nizozemsko, C‑96/89, EU:C:1991:213, bod 30, jakož i ze dne 14. července 2005, ThyssenKrupp v. Komise, C‑65/02 P a C‑73/02 P, EU:C:2005:454, bod 41 a citovaná judikatura).

375

Z toho zaprvé plyne, že se K. Pinxten nemůže dovolávat legitimního očekávání založeného na cestovních příkazech získaných podvodným způsobem nebo – i kdyby nebyl prokázán podvodný úmysl – na cestovních příkazech vydaných předsedou Účetního dvora na základě žádosti neobsahující nezbytné informace, které by umožnily posoudit oprávněnost dotčené služební cesty.

376

Na rozdíl od toho, co tvrdí Účetní dvůr, však přesto nelze mít za to, že povolení udělená K. Pinxtenovi, která jsou zpochybněna v rámci prvního žalobního důvodu, byla udělována na základě takových informací systematicky. Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, je naopak zřejmé, že mnohé žádosti o povolení služebních cest jasně a transparentně popisovaly účel, který Účetní dvůr napříště považuje za neoprávněný jako takový.

377

Zadruhé v případech, kdy je cestovní příkaz vydaný předsedou Účetního dvora na žádost K. Pinxtena zjevně neoprávněný, aniž byl získán podvodem nebo na základě žádosti obsahující neúplné informace, nemůže zásada ochrany legitimního očekávání vyloučit, aby Soudní dvůr konstatoval, že K. Pinxten tím, že o toto povolení požádal a poté se jej dovolával za účelem získání platby, porušil povinnosti vyplývající z jeho funkce.

378

Takový přístup ostatně plyne z povinnosti členů Účetního dvora, připomenuté v bodě 239 tohoto rozsudku, dodržovat nejpřísnější standardy chování.

379

Je-li totiž neoprávněnost služební cesty zjevná, není možné, aby si jí K. Pinxten nebyl logicky vědom. Za těchto okolností nemohl požádat o povolení nebo ho využít, aniž se ve skutečnosti nesnažil mít prospěch ze stávající tolerance k nesprávné praxi či z nedostatků v kontrole prováděné v rámci Účetního dvora.

380

Z hlediska výše uvedených úvah nemůže naopak Účetní dvůr pro účely tohoto řízení vytýkat K. Pinxtenovi, že měl prospěch z platby cestovních výdajů nebo denních příspěvků z titulu služební cesty schválené předsedou Účetního dvora na základě žádosti, která neměla podvodnou povahu a obsahovala nezbytné informace a jejíž neoprávněnost se nejevila jako zjevná.

381

Za těchto okolností musí být otázka, zda cestovní příkazy vydané na žádost K. Pinxtena předsedou Účetního dvora měly takovou povahu, že u dotčené osoby založily legitimní očekávání, že dotčené služební cesty jsou oprávněné, musí být předmětem posouzení případ od případu, vycházejícího zejména z porovnání důvodu uvedeného v žádosti o povolení a skutečného účelu služební cesty, jak plyne z důkazů předložených Soudnímu dvoru. Toto posouzení se prolíná s meritorním přezkumem prvního žalobního důvodu, jehož se Účetní dvůr dovolává.

382

Kromě toho, i když se K. Pinxten rovněž dovolává nepřesnosti pravidel platných pro členy Účetního dvora, nemůže tento argument odůvodnit zamítnutí prvního žalobního důvodu jako celku.

383

Je třeba zajisté konstatovat, že pravidla platná pro situace, které jsou předmětem prvního žalobního důvodu, se vyznačují jistou neurčitostí související zejména s nedostatkem přesnosti, pokud jde o situace, v nichž může být služební cesta povolena, dokladů, které musí být předloženy na podporu žádosti o povolení služební cesty, nebo podmínek, za nichž může být pozvání určené třetí osobě spojeno s postavením člena Účetního dvora, zvláště pokud jde o přípustné reprezentační důvody a údaje, které musí být sděleny, aby bylo odůvodněno, že uváděný důvod je skutečný.

384

Tato neurčitost s sebou nese, že příslušné orgány Účetního dvora měly široký prostor pro uvážení při určování, zda je platba cestovních výdajů, denních příspěvků nebo výdajů na reprezentaci a pohoštění odůvodněná.

385

Soudní dvůr tedy bude muset při posouzení, zda bylo jednání K. Pinxtena řádné, nebo a fortiori zda svou povahou zjevně řádné nebylo, tento prostor pro uvážení zohlednit případ od případu.

386

Relativní neurčitost příslušných pravidel nemůže naopak stačit k tomu, aby bylo možné obecně konstatovat, že tvrzení Účetního dvora ohledně zneužití jeho prostředků K. Pinxtenem nejsou opodstatněná.

387

V době skutkových okolností, jichž se tato žaloba týká, byl režim cestovních výdajů a denních příspěvků v rámci daném články 285 až 287 SFEU upraven v článku 7 nařízení č. 2290/77, který stanovil náhradu těchto výdajů a platbu těchto příspěvků v případě, že dotčený člen Účetního dvora musel v rámci výkonu své funkce cestovat mimo místo výkonu práce tohoto orgánu.

388

Jde-li o funkci členů Účetního dvora, je třeba připomenout, že na základě článku 285 SFEU je hlavním úkolem tohoto orgánu provádět kontrolu účetnictví Unie. Za tímto účelem je tento orgán v souladu s čl. 287 odst. 1 a 2 SFEU povolán přezkoumávat legalitu a správnost příjmů a výdajů Unie a přesvědčuje se o řádnosti finančního řízení.

389

Režim platný pro cestovní výdaje a denní příspěvky byl upřesněn rozhodnutím č. 1-2003.

390

Článek 1 tohoto rozhodnutí stanovil jednak to, že o cestovní příkazy je třeba požádat co nejdříve, a jednak to, že příkazcem odpovědným za cestovní výdaje je předseda tohoto orgánu.

391

Článek 3 uvedeného rozhodnutí povoloval v rámci služební cesty přesuny služebním vozidlem, zatímco článek 5 a článek 6 téhož rozhodnutí stanovily náhradu cestovních výdajů a platbu denních příspěvků.

392

Žádost o náhradu cestovních výdajů nebo o platbu denních příspěvků musí být tedy považována za neoprávněnou, je-li prokázáno, že činnost skutečně vykonávanou na základě dotčeného cestovního příkazu nelze spojit s výkonem funkce K. Pinxtena. S ohledem na úvahy uvedené v bodech 371 až 381 tohoto rozsudku může být tato nesrovnalost pro účely tohoto řízení zohledněna buď tehdy, byl-li cestovní příkaz získán podvodem nebo na základě žádosti neobsahující nezbytné informace, případně tehdy, je-li nedostatek souvislosti mezi touto činností a těmito funkcemi zjevný.

393

Před podrobným posouzením oprávněnosti každé ze služebních cest, které jsou předmětem prvního žalobního důvodu, je třeba ještě posoudit argument Účetního dvora, podle kterého K. Pinxten během svého výslechu u OLAF přiznal, že všechny služební cesty, které byly v žádostech o vydání cestovního příkazu výslovně uvedeny jako „služební cesty bez náhrad“, neměly žádnou souvislost s jeho funkcí.

394

Z protokolu z tohoto výslechu plyne, že K. Pinxten prohlásil pouze to, že v zájmu transparentnosti užíval takový způsob předkládání těchto žádostí, pokud služební cesta „měla účel související s [jeho] povinnostmi, nýbrž rovněž soukromý aspekt“, nebo pokud měl „pochybnosti o vhodnosti“ služební cesty s ohledem na účel a význam dotčené činnosti.

395

Vzhledem k tomu, že tento postoj byl před Soudním dvorem zopakován, je třeba služební cesty uváděné K. Pinxtenem výslovně jako „služební cesty bez náhrad“ posoudit stejně jako ostatní služební cesty, které jsou předmětem prvního žalobního důvodu.

396

Je nesporné, že K. Pinxten pobýval se svou manželkou od 22. do 25. srpna 2013 v horském středisku Crans-Montana, aby se v rámci služební cesty uvedené na řádku č. 252 zúčastnil letních zasedání „Forum de Crans-Montana“ (Cransmontanské fórum).

397

Tato služební cesta opravňovala k náhradě výdajů na registraci a ubytování a platbu denních příspěvků, přičemž výdaje spojené s pobytem manželky K. Pinxtena nebyly Účetním dvorem hrazeny.

398

V žádosti o povolení uvedené služební cesty bylo uvedeno, že jejím účelem je účast na letních zasedáních „Forum de Crans-Montana“ (Cransmontanské fórum), švýcarské nevládní organizace. K žádosti byl přiložen krátký interní přípis podepsaný K. Pinxtenem, který upřesňoval, že tato zasedání jsou příležitostí k diskusi o aktuálních otázkách mezinárodní politiky s vedoucími představiteli z celého světa. Na základě těchto údajů byl vydán cestovní příkaz, aniž byly vyžádány další informace týkající se například programu akce.

399

V tomto ohledu je sice pravda, že okolnost, že služební cesta umožňuje účast člena Účetního dvora na akci, která doplňkovým způsobem zahrnuje činnost, jež může spadat do rámce cestovního ruchu nebo volnočasových aktivit, nemusí nutně znamenat, že tato služební cesta nemá souvislost s funkcemi tohoto člena, je-li nicméně tato akce zaměřena především na činnosti profesní povahy.

400

V prospektu předloženém Účetním dvorem však byla dotčená událost pořadateli popsána jako událost, která je zcela věnována kontaktům, přátelství, příjemným procházkám a neformálním setkáním. Tento popis potvrzuje i podrobný program této události, který zahrnuje pouze volnočasové aktivity, zejména procházky a večerní zábavný program.

401

E-mail pořadatelů uvedené události ze dne 29. května 2013 rovněž uvádí, že letní zasedání „Forum de Crans-Montana“ (Cranmontanské fórum) mají neformální povahu, která tato zasedání odlišuje od jiných zasedání tohoto fóra.

402

Mimoto, i když K. Pinxten před Soudním dvorem tvrdí, že tato letní zasedání měla skutečně profesní rozměr, nepředkládá žádné důkazy umožňující toto tvrzení podpořit.

403

Pouhá skutečnost, že účast na uvedených letních zasedáních může případně podpořit setkání a výměny s mezinárodními představiteli, což nebylo ostatně prokázáno, nemůže prokázat existenci skutečné souvislosti mezi spornou služební cestou a funkcemi K. Pinxtena.

404

Tuto služební cestu je proto třeba považovat za zjevně neoprávněnou.

405

Za těchto okolností je skutečnost, že předseda Účetního dvora zaslal členům tohoto orgánu informace týkající se „Forum de Crans-Montana“ (Cransmontanské fórum), což tento orgán nezpochybňuje, irelevantní, neboť může nanejvýš naznačovat, že uvedená služební cesta byla tímto orgánem povolena s plnou znalostí věci, což v souladu s judikaturou uvedenou v bodě 374 tohoto rozsudku nemůže stačit k založení legitimního očekávání na straně K. Pinxtena, které by pro účely tohoto řízení mohlo bránit závěru o její zjevné neoprávněnosti.

406

Není sporu o tom, že K. Pinxten pobýval se svou manželkou od 30. března do 14. dubna 2015 na Kubě, což z titulu služební cesty uvedené na řádku č. 343 opravňovalo zejména k náhradě výdajů na dopravu a ubytování a platbě denních příspěvků, přičemž výdaje spojené s pobytem manželky K. Pinxtena nebyly Účetním dvorem hrazeny.

407

Tato služební cesta byla Účetním dvorem schválena poté, co K. Pinxten poskytl dodatečné informace, které si vyžádal předseda tohoto orgánu, z nichž plynulo, že účelem uvedené služební cesty je shromáždit informace o vztazích mezi Unií a Kubou prostřednictvím kontaktů s místní občanskou společností a návštěv projektů financovaných Unií.

408

Je třeba určit, zda důkazy, jimiž Soudní dvůr disponuje, potvrzují opodstatněnost tvrzení Účetního dvora, že podle kterého měl pobyt K. Pinxtena na Kubě převážně soukromý charakter.

409

V tomto ohledu z programu vypracovaného kabinetem K. Pinxtena a zajištěného OLAF plyne, že dotčená cesta byla věnována téměř výlučně turistickým činnostem.

410

Jedinými prvky tohoto programu, které by mohly případně souviset s funkcí vykonávanou K. Pinxtenem, byly setkání s velvyslancem Unie na Kubě dne 31. března 2015, oběd s tímto velvyslancem za přítomnosti zástupce Rozvojového programu OSN (UNDP) a velvyslance Belgického království na Kubě dne 2. dubna 2015, jakož i setkání s posledně uvedeným velvyslancem dne 3. dubna 2015.

411

Informace, které úřadu OLAF poskytl velvyslanec Unie na Kubě, však naznačují, že oběd dne 2. dubna 2015 byl uspořádán z ryzí zdvořilosti a nejednalo se o pracovní oběd. Tento velvyslanec rovněž upřesnil, že pobyt K. Pinxtena nebylo možné v žádném případě považovat za pracovní, jelikož uskutečnit takový pobyt na Kubě je s turistickým vízem vyloučeno.

412

Tato posledně uvedená skutečnost byla úřadu OLAF potvrzena dalším členem delegace Unie na Kubě, který mimoto uvedl, že K. Pinxten nevzal v úvahu upozornění na nevhodný termín svého pobytu a rozhovory, které s ním byly vedeny, postrádaly jakýkoli formální charakter.

413

Přitom je třeba konstatovat, že K. Pinxten stále účelně nezpochybnil důkazy předložené Účetním dvorem, jež měly prokázat, že jeho pobyt na Kubě byl věnován téměř výlučně turistickým činnostem, ani a fortiori nepředložil Soudnímu dvoru jiné dokumenty, které by mohly podpořit jeho postoj, že jeho pobyt na Kubě skutečně sledoval účel související s jeho funkcemi.

414

Odkazuje-li K. Pinxten konkrétně na postavení různých představitelů, s nimiž měl možnost si během tohoto pobytu vyměnit informace, k setkáním s těmito osobami podle všeho došlo po většinou během oběda na velvyslanectví Unie na Kubě, který, jak plyne z bodu 411 tohoto rozsudku, neměl povahu pracovního oběda.

415

Důvěryhodnost informací poskytnutých v tomto ohledu K. Pinxtenem je ostatně o to nižší, že mezi uváděnými představiteli se nachází „obchodník“, který je ve skutečnosti vlastníkem ubytování, jež si K. Pinxten během svého pobytu pronajal.

416

Jde-li o okolnost, které se K. Pinxten dovolává v přípisu předloženém po své služební cestě předsedovi Účetního dvora, že některé návštěvy musely být na poslední chvíli zrušeny, není toto tvrzení takové povahy, aby vysvětlilo neexistenci skutečného profesního rozměru jeho pobytu na Kubě.

417

Z údajů ve spise vztahujících se k přípravě tohoto pobytu zaprvé plyne, že původně se mělo jednat o ryze turistický pobyt.

418

V tomto ohledu je důležité zmínit zejména e-maily zaslané ve dnech 28. a 29. ledna 2015 asistentkou K. Pinxtena velvyslanci Unie na Kubě, v nichž uvádí, že K. Pinxten chce získat informace za účelem soukromé cesty do této země, kterou nikdy nenavštívil, aniž jakkoli zmínila profesní účel plánovaného pobytu.

419

Kroky podniknuté před cestou na Kubu za účelem organizace činností, které by mohly souviset s funkcí K. Pinxtena v rámci Účetního dvora, nejsou zadruhé takové povahy, aby zpochybnily soukromou povahu jeho pobytu v této zemi.

420

Zejména tyto kroky byly podle všeho podniknuty velmi pozdě, což je stěží slučitelné s uspořádáním studijní služební cesty do třetí země, jako je Kuba, do které se dotčená osoba hodlala vydat poprvé. Z e-mailů, které má Soudní dvůr k dispozici, tak plyne, že UNDP byl kontaktován teprve dne 18. března 2015 a že dne 19. března 2015, tedy méně než dva týdny před odletem K. Pinxtena na Kubu, nebyl stanoven žádný oficiální program.

421

Jak velvyslanci Unie a Belgického království na Kubě, tak zaměstnanci UNDP v této zemi mimoto v e-mailech předložených Účetním dvorem K. Pinxtenovi jasně naznačili, že v uvedené zemi je obtížné uvažovat o spojení profesních a turistických činností, že každá oficiální návštěva musí být kubánským orgánům oznámena dopředu a uskutečněna s příslušným vízem a je velmi nepravděpodobné, že by bylo možné se setkat s kubánskými představiteli v neformálním rámci.

422

Karel Pinxten tedy nemůže platně tvrdit, že si v době svého odjezdu na Kubu nebyl vědom toho, že jeho pobyt v této třetí zemi nebude mít ve skutečnosti takovou povahu, aby umožnil uskutečnění činností souvisejících s jeho funkcí člena Účetního dvora.

423

S ohledem na všechny tyto skutečnosti, i když je třeba poukázat na nedostatečnost další kontroly ex ante i ex post u služební cesty s užitím značných finančních prostředků, nic to nemění na tom, že informace poskytnuté Účetnímu dvoru před a po služební cestě uvedené na řádku č. 343 byly do značné míry zavádějící, pokud jde o skutečný účel pobytu K. Pinxtena na Kubě, a že tuto služební cestu je třeba považovat za neoprávněnou, jelikož tento pobyt nesouvisel s funkcemi K Pinxtena.

424

Z toho plyne, že za neoprávněnou je třeba považovat i služební cestu uvedenou na řádku č. 341, jejímž účelem bylo setkání s různými osobnostmi za účelem přípravy pobytu na Kubě.

425

Mnoho služebních cest K. Pinxtena, které vedly k náhradě cestovních výdajů nebo k platbě denních příspěvků, jež Účetní dvůr v rámci prvního žalobního důvodu označuje za neoprávněné, se týkalo setkání s politickými představiteli.

426

Pro účely rozhodnutí o těchto služebních cestách je nezbytné určit, zda tato setkání v zásadě mohla být předmětem služebních cest členů Účetního dvora.

427

V tomto ohledu, jak plyne z bodu 387 tohoto rozsudku, právní předpis Unie platný v době skutkových okolností dotčených v této žalobě stanovil, že služební cesty členů Účetního dvora se musejí týkat cest „v rámci výkonu […] funkce“ těchto členů.

428

Přitom je třeba vzít v úvahu, jak tvrdí K. Pinxten, že výkon funkce člena Účetního dvora může zahrnovat protokolární činnosti, zejména s cílem seznamovat s prací Účetního dvora, propagovat ji, jakož i udržovat v zájmu tohoto orgánu vztahy s předními představiteli.

429

Tyto protokolární činnosti se mohou častěji týkat představitelů pocházejících z téhož členského státu jako dotčený člen Účetního dvora, a to zejména z důvodu možné existence kontaktů z doby před nástupem tohoto člena do funkce, praktičnosti, zejména jazykové, nebo lepší znalosti vnitrostátních problémů, které mohou mít vliv na vnímání práce Účetního dvora.

430

Účetní dvůr měl určitý prostor pro uvážení při určování, v jakém rozsahu a za jakých podmínek mohou být povoleny služební cesty jeho členů týkající se setkání s politickými představiteli s cílem zajistit uskutečnění takových protokolárních činností, za předpokladu, že skutečným účelem těchto služebních cest není provádění politické činnosti, která je, jak plyne z bodu 272 tohoto rozsudku, s funkcemi člena Účetního dvora neslučitelná.

431

I když z bodu 383 tohoto rozsudku plyne, že vnitřní pravidla Účetního dvora týkající se služebních cest jeho členů neobsahovala jasné rozhodnutí tohoto orgánu v tomto ohledu, lze z pravidel o výdajích na reprezentaci a pohoštění vyvodit užitečné indicie, pokud jde o doktrínu zastávanou v tomto orgánu.

432

Význam, který Účetní dvůr přikládal vztahům svých členů s politickými představiteli, totiž vystupuje z přípisu ze dne 22. dubna 2004, který upřesnil, že „členové zastupují [Účetní] dvůr zejména tehdy, kdy v zájmu [Účetního] dvora udržují profesní vztahy s osobami vykonávajícími funkce v rámci Unie […], členských států nebo jiných zemí“.

433

Stejně tak strategie Účetního dvora na období 2013–2017 i jeho strategie komunikace a vztahů se zúčastněnými stranami přijatá dne 12. prosince 2013 odkazovaly na potřebu Účetního dvora udržovat vztahy s různými činiteli, včetně vnitrostátních a evropských politických orgánů odpovědných za kontrolu využívání finančních prostředků Unie. Druhý z těchto dokumentů uváděl navíc, že členové a jejich kabinety musí udržovat vztahy s vnitrostátními parlamenty.

434

Praxe Účetního dvora, pokud jde o služební cesty K. Pinxtena, potvrzuje, že Účetní dvůr využil svého prostoru pro uvážení v tom smyslu, že v zásadě připustil souvislost mezi služebními cestami za účelem setkání s vnitrostátními politiky a funkcí svých členů.

435

Předně během dvou funkčních období K. Pinxtena bylo schváleno několik desítek jeho služebních cest, i když jejich jediným účelem bylo setkání s belgickým politickým představitelem.

436

Kromě toho během prvního přezkumu služebních cest K. Pinxtena, který zajišťovaly útvary Účetního dvora před vyšetřováním OLAF, nebyly tyto služební cesty označeny za potenciálně problematické služební cesty, které by měly být předmětem dodatečného odůvodnění.

437

Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, plyne konečně to, že kromě služebních cest, které jsou v rámci prvního žalobního důvodu označeny za neoprávněné, jsou jiné služební cesty K. Pinxtena, jejichž účelem bylo setkání s belgickými politickými představiteli, považovány z hlediska Účetního dvora za zcela oprávněné.

438

S ohledem na výše uvedené nelze transparentně povolené služební cesty, jejichž účelem bylo setkání s politickými představiteli, z důvodu jejich účelu obecně považovat za zjevně neoprávněné.

439

Toto posouzení nelze zpochybnit argumentem Účetního dvora, podle kterého zastupování tohoto orgánu zajišťoval jeho předseda a členové odpovědní za institucionální vztahy a kontrolu kvality auditu.

440

Tento argument zaprvé přímo popírají dokumenty vydané tímto orgánem a zmíněné v bodě 433 tohoto rozsudku. Uvedený argument není zadruhé ani soudržný s tím, že rozhodnutí č. 7-2004 stanovilo, že všichni členové uvedeného orgánu mohou využít výdajů na reprezentaci a pohoštění, které jim vznikly v jejich postavení člena.

441

V důsledku toho je třeba posoudit, zda vysvětlení a důkazy předložené Účetním dvorem prokazují u každé ze služebních cest, jejichž účelem bylo setkání s politickým představitelem, důvod domnívat se, že dotčená služební cesta neměla oprávněný protokolární cíl.

442

Z tohoto pohledu se na prvním místě zdá, že několik služebních cest, které K. Pinxten uvedl jako cesty mající za účel setkání s belgickými politickými představiteli, lze přímo spojit s jeho politickou činností, která byla neslučitelná s jeho funkcí, jejíž reálnost byla zjištěna během přezkumu čtvrtého žalobního důvodu, neboť jejich skutečným účelem bylo umožnit mu účastnit se zasedání rady dotčené politické strany.

443

Takové služební cesty, které byly povoleny na základě žádostí, které neobsahovaly nezbytné informace a které ve skutečnosti souvisely s činností neslučitelnou s funkcemi člena Účetního dvora, nelze považovat za oprávněné.

444

Obdobné konstatování lze učinit i ve vztahu ke služebním cestám uvedeným na řádcích č. 54, 60, 61, 70, 81, 84, 85, 88 a 94, neboť Účetní dvůr předkládá zápisy, které dokládají přítomnost K. Pinxtena na zasedáních rady dotčené politické strany během těchto služebních cest, tedy na zasedáních, které však nebyly v žádostech o povolení služební cesty uvedeny.

445

Okolnost, že účelem služební cesty uvedené na řádku č. 94 bylo nejen setkání s belgickými politickými představiteli, nýbrž rovněž účast na zasedání Evropského parlamentu, nemůže prokázat oprávněnost této služební cesty, jelikož zápisy vyhotovené dotčenou politickou stranou a Evropským parlamentem prokazují, že se K. Pinxten zúčastnil pouze zasedání pořádaného touto stranou.

446

S ohledem na údaje obsažené v diáři K. Pinxtena a v e-mailech vyměněných s představiteli dotčené politické strany je třeba za služební cesty, jejichž skutečným účelem bylo umožnit K. Pinxtenovi účast na zasedáních rady této strany, považovat i služební cesty uvedené na řádcích č. 95, 396, 410, 413 a 414. Stejně tomu je u služebních cest uvedených na řádcích č. 299 a 369, a to pouze na základě jasných záznamů, které lze v tomto diáři nalézt.

447

Zde musí být obdobně zmíněno několik služebních cest, které K. Pinxtenovi umožnily účast na zasedáních rady dané politické strany, a musí být z tohoto důvodu považovány za zčásti neoprávněné, ač jejich oznámeným účelem nebylo setkání s belgickým politickým představitelem.

448

Tak je tomu u služebních cest uvedených na řádcích č. 39, 45 a 86. Ačkoli oznámeným účelem těchto tří služebních cest bylo setkání se soukromými hospodářskými subjekty nebo s představiteli různých sdružení, má Soudní dvůr k dispozici zápisy ze schůzí rady dotčené politické strany, které uvádějí, že K. Pinxten byl přítomen na těchto zasedáních ve dnech odpovídajících uvedeným služebním cestám.

449

Stejně tak služební cesta uvedená na řádku č. 68, i když se týkala též reprezentativní činnosti, jejíž oprávněnost není zpochybňována, musí být považována za zčásti neoprávněnou, jelikož K. Pinxten se během doby vyhrazené pro tuto služební cestu účastnil zasedání rady dotčené politické strany, jak potvrzuje zápis z tohoto zasedání.

450

Na druhém místě řada služebních cest uskutečněných K. Pinxtenem směřovala k účasti na jiných akcích nebo recepcích pořádaných dotčenou politickou stranou, než byla zasedání její rady.

451

S ohledem na pozvánky, které K. Pinxten obdržel, a záznamy v jeho diáři je tak patrné, že pod záminkou oficiálních důvodů vycházejících ze setkání s belgickými politickými představiteli měly služební cesty uvedené na řádcích č. 120, 175, 221 a 365 za účel účast na parlamentních dnech dotčené politické strany, služební cesty uvedené na řádcích č. 207, 298 a 381 a také, zčásti, služební cesta uvedená na řádku č. 229 účast na novoročních recepcích této strany, služební cesta uvedená na řádku č. 258 účast na návštěvě města pro členy uvedené strany nebo služební cesty uvedené na řádcích č. 260 a 289 účast na studijním dnu a kongresu téže strany.

452

Činnosti téhož druhu byly mimoto občas uskutečňovány i na základě jiných odůvodnění, než bylo setkání s belgickými politickými představiteli.

453

Z diáře K. Pinxtena tak předně plyne, že služební cesta na řádku č. 69, která byla uváděna jako cesta, jejímž účelem je účast na „kongresu“, se vztahovala ke kongresu dotčené politické strany.

454

Kromě toho služební cesta uvedená na řádku č. 275 byla sice odůvodněna pozváním od osoby, jejíž funkce nejsou uvedeny, faktura předložená Účetním dvorem a záznam v tomto diáři ale prokazují, že jejím skutečným účelem byla účast na „politické kavárně“ pořádané touto politickou stranou.

455

Na základě uvedeného diáře a e-mailu jedné z asistentek K. Pinxtena ze dne 25. července 2017 je třeba konečně konstatovat, že pod záminkou pozvání od politické skupiny ALDE v Evropském parlamentu měly služební cesty uvedené na řádcích č. 308 a 416 za účel účast na parlamentních dnech dotčené politické strany.

456

Pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 269, jejímž oficiálním účelem bylo „Formální pozvání, státní ministr, Herman de Croo Centrum“, i ta musí být spojena s politickou činností K. Pinxtena, neboť tato služební cesta se týkala návštěvy instituce, která je uváděna jako instituce založená k uctění památky bývalého předsedy dotčené politické strany.

457

Služební cesty zmíněné v bodech 451 až 456 tohoto rozsudku je třeba považovat za služební cesty neoddělitelné od politické činnosti K. Pinxtena, která je předmětem první části čtvrtého žalobního důvodu, a z tohoto důvodu za zjevně neoprávněné.

458

Okolnost, že akce pořádané dotčenou politickou stranou, které jsou předmětem některých z těchto služebních cest, neměly za cíl a priori diskusi o politické linii této strany, nýbrž měly spíše ceremoniální rozměr, nemůže toto posouzení zpochybnit, neboť souvislost mezi těmito akcemi a politickým hnutím, v němž K. Pinxten vykonával činnost neslučitelnou s jeho funkcemi, mu neumožňovala účastnit se jich bez toho, že by porušil svou povinnost nezávislosti.

459

To, že některé z uvedených služebních cest byly povoleny na základě žádosti, která dostatečně transparentně popisovala jejich účel, je tudíž pro účely tohoto řízení irelevantní.

460

Naopak v případě služební cesty uvedené na řádku č. 34 nemůže okolnost, že diář K. Pinxtena naznačuje, že se měl dne 19. ledna 2009 zúčastnit novoroční recepce dotčené politické strany, prokázat, že jeho příjezd do Bruselu v tento den, i když účelem této služební cesty byla účast na zasedání Evropského parlamentu nazítří ráno, byl jasně oddělitelný od oznámeného účelu uvedené služební cesty, neboť taková volba mohla být odůvodněna praktickými důvody.

461

Stejně tak, ačkoli Účetní dvůr v souvislosti se služební cestou uvedenou na řádku č. 74 zmiňuje účast K. Pinxtena na zasedání rady dotčené politické strany, z cestovního příkazu plyne, že tato služební cesta začala až několik hodin po konání tohoto zasedání.

462

Na třetím místě jiné služební cesty mající za účel setkání s belgickými politickými představiteli nelze z hlediska spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, spojovat se zasedáními nebo jinými činnostmi pořádanými dotčenou politickou stranou.

463

Je pravda, že ve většině případů jsou političtí představitelé zmínění v příkazech k těmto služebním cestám Účetním dvorem věrohodně uváděni jako členové této politické strany.

464

Úzké vazby zjištěné mezi K. Pinxtenem a dotčenou politickou stranou však nemohou v rámci tohoto řízení stačit k založení domněnky, z níž by bylo možné systematicky vyvozovat, že služební cesty za účelem setkání s určitým politickým představitelem jsou zjevně neoprávněné jen proto, že tento politický představitel je členem této politické strany.

465

Zejména s ohledem na významnou roli, kterou tato strana hraje v belgickém politickém životě, a na vztahy, které v ní K. Pinxten mohl oprávněně mít z důvodu své činnosti před nástupem do funkce, nelze zorganizování určitého počtu protokolárních služebních cest za politickými představiteli náležejícími k téže straně považovat za nepravděpodobné.

466

Ačkoli Účetní dvůr před Soudním dvorem tvrdí, že před vyšetřováním úřadu OLAF neměl povědomí o stranické příslušnosti těchto politických představitelů, tento argument nemůže stačit k prokázání, že žádosti K. Pinxtena měly podvodnou povahu nebo neobsahovaly nezbytné informace, a to tím spíše, že se dotčené služební cesty nejčastěji týkaly malého počtu osob, jejichž politická příslušnost byla obecně známá, a některé z těchto služebních cest měly za účel setkání s politickými představiteli, kteří byli výslovně označeni jako představitelé zastávající zejména funkci „předsedy strany“.

467

Za těchto okolností je třeba mít za to, že Účetní dvůr neunesl důkazní břemeno, které na něm spočívá v případech, kdy navrhuje Soudnímu dvoru, aby určil neoprávněnost určité služební cesty, a to pouze na základě okolnosti, že politický představitel uvedený v cestovním příkazu byl členem dotčené politické strany, aniž předložil jakýkoli důkaz prokazující, že tato služební cesta nesplňovala kritéria uplatňovaná Účetním dvorem v rozhodné době pro oprávněnost protokolární služební cesty.

468

Takovou situaci lze nalézt u řady služebních cest, v jejichž rámci bylo K. Pinxtenovi povoleno, aby se setkal s politickým představitelem zaujímajícím přední funkce, ať jde o člena Evropského parlamentu na služebních cestách uvedených na řádcích č. 19, 301, 330, 355 a 402, jakož i zčásti na služební cestě uvedené na řádku č. 296, o člena belgické vlády na služebních cestách uvedených na řádcích č. 43, 66, 92, 97, 169, 211, 215, 248, 303, 352 a 395, jakož i zčásti na služebních cestách uvedených na řádcích č. 118, 326 a 339, nebo o člena belgického parlamentu na služebních cestách uvedených na řádcích č. 41, 59, 171, 203, 204, 208, 211, 238, 313, 331, 334, 336, 346, 354, jakož i, zčásti, na služební cestě zmíněné na řádku č. 326.

469

Toto řešení musí platit i pro služební cesty uvedené na řádcích č. 1 a 7, jejichž účelem bylo setkání s členem ministerského kabinetu.

470

Pokud jde o služební cesty uváděné na řádcích č. 319 a 320, člen ministerského kabinetu zmíněný v cestovním příkazu není Účetním dvorem popsán jako příslušník dotčené politické strany. Účetní dvůr se nicméně domnívá, že tyto služební cesty musí být spojeny s politickou nebo soukromou činností, protože souvisejí s odvětvím dopravy. Tato skutečnost však nestačí k prokázání zjevné neoprávněnosti uvedených služebních cest.

471

Na čtvrtém místě zastávanou logiku, jde-li o služební cesty mající za účel setkání s politickými představiteli zaujímajícími přední funkce, nelze použít na služební cesty mající za účel setkání s osobami, které takové funkce zastávaly, ale ke dni dotčené služební cesty v nich již nejsou, neboť takové setkání je třeba s výjimkou zvláštních okolností považovat za setkání, které z hlediska Účetního dvora zjevně nemá jakýkoli význam protokolární povahy.

472

Stejně tak setkání s místním politickým představitelem musí být, pokud neexistují zvláštní okolnosti, považováno za setkání, které zjevně nemá souvislost s výkonem funkcí člena Účetního dvora.

473

Na základě těchto kritérií a vzhledem k tomu, že K. Pinxten nepředložil důkazy, které by mohly prokázat existenci zvláštních okolností, je třeba služební cesty uvedené na řádcích č. 15 a 253 považovat za zjevně neoprávněné, poněvadž ze samotného účelu těchto služebních cest, jak ho K. Pinxten deklaroval, plyne, že jejich účelem bylo setkání s bývalým ministrem a s bývalým členem belgického parlamentu.

474

Pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 232, je důležité konstatovat, že postavení „státního ministra“, který má osoba, s níž mělo v rámci této služební cesty dojít k setkání, je čestný titul, který neznamená skutečný výkon přední politické funkce. Důvod takové služební cesty se tedy jeví jako zavádějící a musí být každopádně považován za zjevně neoprávněný.

475

Stejně tak musí být za zjevně nesouvisející s funkcemi člena Účetního dvora považována i účast na recepci pořádané obcí Overpelt, která byla zčásti účelem služební cesty uvedené na řádku č. 378.

476

Několik služebních cest, které vedly k náhradě cestovních výdajů nebo k platbě denních příspěvků, jež jsou předmětem prvního žalobního důvodu, se týkaly vztahů, které K. Pinxten udržoval s představiteli soukromých hospodářských subjektů.

477

Právní režim služebních cest členů Účetního dvora, jejichž účelem je setkání s těmito představiteli, je třeba odlišit od režimu služebních cest týkajících se vztahů s politickými představiteli.

478

Vzhledem k tomu, že Účetní dvůr má podle článku 285 SFEU za úkol kontrolovat účetnictví Unie, mohou mít vztahy udržované se soukromými hospodářskými subjekty pro tento orgán menší význam než vztahy s veřejnými představiteli.

479

Toto konstatování potvrzuje skutečnost, že přípis ze dne 22. dubna 2004 nezmiňuje pozvání určená představitelům soukromých hospodářských subjektů jako příklad návrhů oprávněného použití výdajů na reprezentaci a pohoštění členů Účetního dvora.

480

Ani dokumenty určené ke stanovení komunikační strategie Účetního dvora, citované v bodě 433 tohoto rozsudku, neodkazují na tyto představitele jako na zúčastněné strany, na které se chce tento orgán obracet za účelem propagace své činnosti.

481

Argument K. Pinxtena, podle kterého služební cesty za účelem setkání s představiteli soukromých hospodářských subjektů byly odůvodněny nutností výměny myšlenek s činiteli ze světa hospodářství s cílem oživit debaty v rámci Účetního dvora, nemůže v této souvislosti prokázat dostatečnou souvislost s funkcemi člena tohoto orgánu, která by odůvodňovala vynaložení jeho finančních prostředků.

482

I když většinu služebních cest za účelem setkání s představiteli soukromých subjektů Účetní dvůr na základě zcela transparentních žádostí K. Pinxtena povolil, nemohl tudíž K. Pinxten nevědět, že s výjimkou zvláštních okolností, které mohly založit zvláštní souvislost mezi činnostmi dotčeného soukromého subjektu a tímto orgánem, nebyl takový důvod zjevně takové povahy, aby znamenal dostatečnou souvislost s výkonem jeho funkce člena uvedeného orgánu.

483

V této souvislosti je třeba na prvním místě považovat za zjevně neoprávněné služební cesty odůvodněné pozváním zaslaným představitelem soukromého hospodářského subjektu nadnárodního rozměru.

484

Tento závěr platí zejména pro služební cesty uvedené na řádcích č. 33 a 104, které souvisely s pozvánkami od představitelů průmyslových skupin, služební cestu uvedenou na řádku č. 45, jejímž účelem byl oběd s osobou, kterou K. Pinxten popsal jako člena různých správních rad, a služební cestu uvedenou na řádku č. 325, jejímž účelem bylo setkání s vedoucím investiční banky.

485

Stejně tak i když se tvrzení Účetního dvora ohledně skutečného účelu služebních cest uvedených na řádcích č. 257 a 259 nezdají být z hlediska spisu, jímž disponuje Soudní dvůr, prokázána, musí být tyto služební cesty nicméně považovány za zjevně neoprávněné v rozsahu, ve kterém bylo jejich účelem reagovat na pozvání zaslaná mezinárodní advokátní kanceláří a provozovatelem z oblasti elektrické energie.

486

Tak je tomu i v případě služební cesty uvedené na řádku č. 74, která byla odůvodněna pozváním od představitele pojišťovací skupiny a jejímž účelem bylo s ohledem na informace vyplývající z diáře K. Pinxtena účastnit se koncertu.

487

Za zjevně neoprávněné je třeba považovat i služební cesty uvedené na řádcích č. 75 a 307 a zčásti i služební cestu uvedenou na řádku č. 86 v rozsahu, ve kterém jejich účelem bylo setkání s vedoucím poštovní skupiny, a to tím spíše, že e-maily poskytnuté Účetním dvorem umožňují prokázat, že K. Pinxten jednal pro tohoto vedoucího jako prostředník ve věci státní podpory.

488

Na druhém místě zjevná neoprávněnost, která se v zásadě pojí se služebními cestami majícími za účel setkání s představiteli soukromých hospodářských subjektů, a fortiori dopadá na služební cesty týkající se soukromých hospodářských subjektů na místní úrovni.

489

Tak je tomu předně v případě služebních cest uvedených na řádcích č. 73, 76, 251 a 295, jejichž účelem bylo setkání s představiteli účetních společností v regionu, z něhož K. Pinxten pochází, jakož i v případě služební cesty uvedené na řádku č. 130, jejímž účelem bylo setkání s představitelem různých podniků z tohoto regionu.

490

Stejně tak je třeba považovat za zjevně neoprávněnou služební cestu uvedenou na řádku č. 82 a zčásti i služební cesty uvedené na řádcích č. 121 a 310, neboť opakovaná setkání s developerem působícím v regionu, z něhož K. Pinxten pochází, se jeví jako setkání, která nemají žádný vztah k jeho funkci v rámci Účetního dvora.

491

V tomto ohledu nezáleží na tom, že Účetní dvůr neprokázal opodstatněnost tvrzení, podle kterého se K. Pinxten setkal s tímto developerem z důvodu svého zájmu o konkrétní projekt.

492

Místní oslavy pořádané soukromými hospodářskými subjekty jako výročí jedné antverpské přístavní společnosti, které je předmětem služební cesty uvedené na řádku č. 363, nebo otevření stáčecí linky v jedné továrně, které odůvodňovalo služební cestu uvedenou na řádku č. 390, nelze dále jednoznačně považovat za služební cesty, které by souvisely s funkcemi K. Pinxtena v rámci Účetního dvora.

493

Za zjevně neoprávněné musí být konečně považovány i služební cesty uvedené na řádcích č. 100, 239, 283, 287, 359 a 406, a to z téhož důvodu, neboť jejich účelem bylo setkání s belgickým obchodníkem popsaným K. Pinxtenem při výslechu před OLAF jako správce skupiny, jejímž je akcionářem, a jako „dlouholetý přítel“. Použití prostředků Účetního dvora k financování takových služebních cest ukazuje na záměnu mezi zájmy tohoto orgánu a soukromými zájmy K. Pinxtena, a to tím spíše, že z dokumentů předložených Soudnímu dvoru plyne, že K. Pinxten působil u tohoto obchodníka ve funkci poradce, pokud jde o vztahy mezi tímto obchodníkem a Komisí.

494

Na třetím místě nelze mít naopak za to, že služební cesty určené k výměně názorů s představiteli mezinárodních auditorských společností jsou zjevně neoprávněné.

495

Vzhledem k tomu, že konkrétní úkoly, které tyto společnosti plní, jsou zčásti srovnatelné s úkoly svěřenými členům a zaměstnancům Účetního dvora a že tento orgán je nucen s uvedenými společnostmi spolupracovat, nelze vyloučit, že členové uvedeného orgánu uskutečňují služební cesty směřující k udržování profesních vztahů s těmito společnostmi.

496

Účetní dvůr ostatně v průběhu tohoto řízení uznal existenci pravidelných kontaktů mezi zaměstnanci tohoto orgánu a zaměstnanci mezinárodních auditorských společností.

497

I když uvedený orgán uvádí, že tyto kontakty musejí být ohraničeny veřejnými zakázkami nebo k nim musí docházet v rámci vzdělávacích činností, je třeba konstatovat, že takové zásady nejsou ve vnitřních pravidlech, které Účetní dvůr zmiňuje, stanoveny a neodpovídají jeho praxi, jak plyne z cestovních příkazů K. Pinxtena.

498

Z toho plyne, že služební cesty uvedené na řádcích č. 47, 103, 161, 210 a 277, jejichž účelem bylo transparentním způsobem umožnit K. Pinxtenovi účast na akci pořádané mezinárodní auditorskou společností a určené představitelům evropských orgánů, nelze považovat za zjevně neoprávněné.

499

Stejně tomu je, pokud jde o služební cestu zmíněnou na řádku č. 237 a zčásti i o služební cesty uvedené na řádcích č. 373 a 374 v rozsahu, ve kterém bylo účelem těchto služebních cest setkání s představiteli mezinárodních auditorských společností. Okolnost, že služební cesta uvedená na řádku č. 157 a zčásti služební cesta uvedená na řádku č. 339, které měly účel téhož druhu, se uskutečnily v sídle soukromého sdružení nebo velké společnosti, nemůže při nedostatku dalších informací stačit k odůvodnění jiného závěru ohledně těchto služebních cest.

500

Pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 199, jejímž účelem bylo rovněž setkání s představitelem mezinárodní auditorské společnosti, Účetní dvůr tvrdí, že jejím skutečným účelem bylo projednání nabídky na zaměstnání, o kterou mohlo mít zájem dítě K. Pinxtena.

501

Důkazy předložené tímto orgánem však neumožňují prokázat právně dostačujícím způsobem, že toto setkání bylo za tímto účelem uspořádáno nebo že se v převážné míře týkalo rodinných zájmů K. Pinxtena, a tudíž ani prokázat zjevnou neoprávněnost této služební cesty. Z e-mailů poskytnutých tímto orgánem sice plyne, že osoba, se kterou se K. Pinxten během uvedené služební cesty setkal, obdržela po rozhovoru s K. Pinxtenem životopis jednoho z jeho dětí a zmínila se o potencionálních pracovních perspektivách tohoto dítěte. Odůvodnění poskytnuté K. Pinxtenem, podle něhož může být pracovní oběd provázen neformálnějšími rozhovory týkajícími se zejména rodinné situace hostů, což může tyto e-maily vysvětlovat, se nicméně nezdá být věrohodné.

502

Čtyřicet služebních cest, které vedly k náhradě cestovních výdajů nebo k platbě denních příspěvků, označených Účetním dvorem v rámci prvního žalobního důvodu za neoprávněné, se vztahovalo k činnostem K. Pinxtena souvisejícím se zastupujícími organizacemi nebo sdruženími.

503

Takové služební cesty spadají do mezistupně mezi služebními cestami týkajícími se vztahů s politickými představiteli a služebními cestami týkajícími se vztahů s představiteli soukromých hospodářských subjektů.

504

I když organizace zastupující občanskou společnost nebyly v pravidlech Účetního dvora upravujících výdaje na reprezentaci a pohoštění ani v dokumentech vymezujících komunikační strategii tohoto orgánu, které má Soudní dvůr k dispozici, zmíněny, může nicméně být, že tyto organizace vyjadřují postoje k fungování orgánů, které může Účetní dvůr při vypracovávání zpráv o tomto fungování zohlednit.

505

Za těchto okolností nelze zcela vyloučit, že Účetní dvůr může mít v konkrétních případech platně za to, že služební cesty související s takovými organizacemi musejí být dány do souvislosti s výkonem funkce jeho členů.

506

Zkoumání praxe K. Pinxtena, jak se odráží v příslušných cestovních příkazech, však vede k závěru, že i přes opakované udělování povolení ze strany Účetního dvora na obecně transparentním základě nemohl K. Pinxten nevědět, že jeho služební cesty související se zastupujícími organizacemi nebo sdruženími nemají pro tento orgán skutečný význam.

507

Předně, jak plyne z bodu 502 tohoto rozsudku, K. Pinxten během svých funkčních období uskutečnil několik desítek služebních cest tohoto typu.

508

Kromě toho tyto služební cesty se podle všeho téměř systematicky zaměřovaly na organizace na místní úrovni, jejichž působnost se omezovala na Limbursko nebo Flandry (Belgie).

509

Konečně uvedené služební cesty se ve skutečnosti zaměřovaly na velmi omezený počet činitelů, jimž se ze strany K. Pinxtena dostávalo opakovaných návštěv.

510

Vzhledem k tomu, že nepřímost vztahu mezi činnostmi Účetního dvora a zastupujícími organizacemi nebo sdruženími přitom umožňuje považovat takové služební cesty za oprávněné pouze v konkrétních případech, nelze mít zjevně za to, že bylo v zájmu Účetního dvora zajistit si opakovanou propagaci své práce u místních činitelů nebo výměnu názorů s takovými činiteli.

511

Z tohoto titulu je třeba služební cesty uvedené na řádcích č. 48, 132, 170, 192, 209, 217, 224, 228, 242, 256, 271, 292, 304, 305, 318, 328, 353, 361, 380 a 398 a zčásti i služební cestu uvedenou na řádku č. 155 považovat za zjevně neoprávněné, neboť jejich účelem bylo udržovat vztahy s Vlaams netwerk van ondernemingen Limburg (Limburská obchodní a průmyslová komora, Belgie) prostřednictvím setkání s jejími vedoucími nebo účasti na výročních zasedáních, novoročních recepcích, letních slavnostech a jiných společenských aktivitách pořádaných touto organizací.

512

Tentýž závěr platí pro služební cesty uvedené na řádcích č. 83, 174, 219 a 311 a zčásti pro služební cestu uvedenou na řádku č. 118, která souvisela s pozváními od zaměstnavatelské federace v Limbursku, a pro služební cesty zmíněné na řádcích č. 131, 227, 261 a zčásti pro služební cesty uvedené na řádcích č. 326 a 378, jejichž účelem byla účast na zasedáních uskupení podniků průmyslového odvětví působících v Overpeltu.

513

I když se služební cesta uvedená na řádku č. 93 a zčásti i služební cesta uvedená na řádku č. 310 týkaly organizací v Limbursku, které byly předmětem pouze jedné služební cesty, a to sdružení pro profesní začleňování a neformálního uskupení místních manažerů, kontext popsaný v bodech 506 až 509 tohoto rozsudku je umožňuje považovat rovněž za zjevně neoprávněné.

514

Tuto analýzu je třeba použít na služební cesty uvedené na řádcích č. 154 a 230, které se týkaly organizace, jejímž účelem bylo propagovat vlámské zájmy v Bruselu, jakož i na služební cesty uvedené na řádcích č. 134 a 135, jejichž účelem byla účast na novoroční recepci jednoho investičního fondu v Région flamande (Vlámský region).

515

Významná role přiznávaná federacím podniků s celostátní působností naopak znamená, že služební cesty zmíněné na řádcích č. 137 a 143, jejichž účelem bylo setkání s předsedou federace belgických podniků, jakož i služební cesta uvedená na řádku č. 290 a zčásti služební cesta uvedená na řádku č. 155, jež se týkaly účasti na fórech pořádaných touto federací, nelze považovat za zjevně neoprávněné.

516

Jak plyne z bodu 58 tohoto rozsudku, rozhodnutím ze dne 30. dubna 2015 povolil Účetní dvůr K. Pinxtenovi vykonávat externí činnost slučitelnou s jeho funkcí člena tohoto orgánu, spočívající v zastávání pozice předsedy SBNL-V.

517

Tato nadace byla v žádosti, která vedla k vydání tohoto rozhodnutí, popsána jako nezisková organizace, jejímž účelem je vést pozemkové vlastníky v Belgii k tomu, aby přispívali k biologické rozmanitosti a dobrému ekologickému hospodaření.

518

Vzhledem k tomu, že externí činnost je už pojmově odlišná od funkce vykonávané členem Účetního dvora v rámci tohoto orgánu, nemůže tato činnost vést k uskutečňování služebních cest v tomto postavení člena.

519

Neoprávněnost služebních cest přímo souvisejících s povolenou externí činností je mimoto třeba považovat za zjevnou, neboť plyne ze samotné povahy takové činnosti.

520

Na základě těchto úvah je třeba určit, zda některé služební cesty povolené Účetním dvorem skutečně spadají do rámce externí činnosti vykonávané K. Pinxtenem.

521

I když tedy služební cesta uvedená na řádku č. 368 a zčásti i služební cesta zmíněná na řádku č. 392 byly povoleny Účetním dvorem na základě zcela transparentní žádosti, je třeba je považovat za zjevně neoprávněné, jelikož jejich účelem bylo reagovat na pozvání SBNL-V, na které odkazoval k nim vydaný cestovní příkaz.

522

Kromě těchto dvou služebních cest lze s povolenou externí činností K. Pinxtena spočívající v předsednictví v této nadaci spojit i služební cesty uvedené na řádcích č. 323, 360, 385 a 405 a zčásti i služební cestu uvedenou na řádku č. 392.

523

Služební cesta uvedená na řádku č. 405 a zčásti i služební cesta uvedená na řádku č. 385 se totiž týkaly setkání s představitelem fondu, který zajišťuje financování hlavní ceny, kterou SBNL-V každoročně uděluje.

524

Pokud jde o služební cesty uvedené na řádcích č. 323 a 360 a zčásti i o služební cesty uvedené na řádcích č. 385 a 392, tyto služební cesty se týkaly buď činnosti pořádané European Landowners Organisation (Evropská organizace vlastníků půdy, dále jen „ELO“), nebo setkání s představitelem této organizace v době, kdy byl K. Pinxten předsedou SBNL-V.

525

I když K. Pinxten nepodává přesné vysvětlení ohledně souvislosti mezi ELO a jeho funkcí člena Účetního dvora, ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, plyne, že tato organizace je s SBNL-V úzce spojena.

526

Z popisu účelu SBNL-V zmíněného v bodě 517 tohoto rozsudku tak předně plyne, že jak SBNL-V, tak ELO mají za účel hájit zájmy pozemkových vlastníků.

527

Kromě toho představitel ELO, s nímž se K. Pinxten během služebních cest povolených Účetním dvorem setkal, podepsal jakožto generální tajemník SBNL-V dokument, který K. Pinxten tomuto orgánu předložil, aby mu bylo povoleno zastávat funkci předsedy této nadace. Ze zápisu předloženého Účetním dvorem rovněž plyne, že tento představitel ELO zasedal na valné hromadě SBNL-V.

528

E-maily obsažené ve spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, konečně prokazují existenci dalších vazeb mezi SBNL-V a ELO, jako je účast ELO v procesu schvalování výše uvedené externí činnosti nebo při přípravě předávání hlavní ceny, kterou SBNL-V každoročně uděluje.

529

S ohledem na tyto skutečnosti je třeba mít za to, že služební cesty zmíněné v bodě 524 tohoto rozsudku jsou zjevně neoprávněné.

530

Toto posouzení je třeba použít na služební cestu uvedenou na řádku č. 296, neboť jejím účelem bylo zčásti umožnit K. Pinxtenovi setkání s manažery ELO a SBNL-V krátce před jeho jmenováním do funkce předsedy této nadace.

531

Kromě toho v případě služební cesty uvedené na řádku č. 393, ač účast na valné hromadě Mezinárodní myslivecké rady v Bruselu byla v cestovním příkazu jasně uvedena, je důležité poznamenat, že K. Pinxten byl v programu této valné hromady představen nejen jako člen Účetního dvora, ale také jako předseda SBNL-V, a že v tomto programu bylo uvedeno, že pronese několik slov na uvítanou „jménem Belgie“.

532

Z výměny e-mailů před touto služebních cest navíc plyne, že K. Pinxten měl původně přednést projev spolu s belgickým ministrem a jeho účast na uvedené valné hromadě byla připravována zejména ze strany ELO.

533

Je tedy třeba konstatovat, že vystoupení K. Pinxtena na valné hromadě Mezinárodní myslivecké rady musí být dáno do souvislosti s jeho funkcí předsedy SBNL-V, a nikoli s jeho postavením člena Účetního dvora, což znamená, že služební cesta uvedená na řádku č. 393 musí být považována za zjevně neoprávněnou.

534

Naopak, i když je služební cesta uvedená na řádku č. 128 výslovně spojena s ELO, nelze ji pouze z tohoto důvodu považovat za zjevně neoprávněnou, jelikož se uskutečnila několik let předtím, než bylo K. Pinxtenovi povoleno, aby se stal předsedou SBNL-V.

535

Za těchto okolností nelze K. Pinxtenovi vytýkat účast na konferenci pořádané v Evropském parlamentu v souvislosti se zastupující organizací evropského významu, jež se opírá o transparentní cestovní příkaz.

536

Stejně tomu je u služebních cest zmíněných na řádcích č. 411 a 412, které se vztahovaly k akcím pořádaným sdružením „Friends of the Countryside“ (Přátelé venkova) a „Fondation wallonne pour la conservation des habitats“ (Valonská nadace na ochranu přírodních stanovišť), neboť Účetní dvůr opírá své výtky o domnělé vztahy mezi těmito organizacemi a SBNL-V, které nejsou podloženy důkazy předloženými Soudnímu dvoru.

537

Skutečným účelem jedenácti služebních cest, které vedly k náhradě cestovních výdajů nebo k platbě denních příspěvků, jež jsou předmětem prvního žalobního důvodu, byla podle Účetního dvora účast na honu.

538

Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, plyne, že se K. Pinxten během těchto několika služebních cest skutečně věnoval lovu.

539

Důležité je přitom uvést, že všechny uvedené služební cesty byly povoleny na základě žádostí předložených K. Pinxtenem a odvolávajících se na obdržené pozvání nebo na plánovanou činnost, aniž obsahovaly jakýkoli odkaz na lov.

540

Vzhledem k tomu, že okolnost, že služební cesta zahrnuje účast na honu, představuje podstatnou informaci pro posouzení její oprávněnosti, nemůže se proto K. Pinxten s ohledem na úvahy obsažené v bodech 372 a 374 tohoto rozsudku platně dovolávat legitimního očekávání, že dotčené služební cesty budou i nadále považovány za povolené, a od Účetního dvora tudíž nelze vyžadovat, aby prokázal zjevnou neoprávněnost těchto služebních cest.

541

I když je v této souvislosti zřejmé, že účast na honu nemá jako taková žádnou souvislost s výkonem funkce člena Účetního dvora, je důležité připomenout, že z bodů 399 a 428 tohoto rozsudku plyne jednak to, že služební cesta člena tohoto orgánu může platně opravňovat tohoto člena k účasti na akci mající v zásadě profesní povahu, která zahrnuje i vedlejší volnočasovou aktivitu, a jednak to, že služební cesta takového člena může být odůvodněna protokolárním účelem.

542

Za účelem posouzení oprávněnosti služebních cest K. Pinxtena, které zahrnovaly jeho účast na honu, je proto třeba určit, zda se tyto služební cesty skutečně vztahovaly k akci mající v zásadě profesní povahu nebo zda měly skutečný protokolární rozměr.

543

V tomto ohledu nelze na prvním místě takovou služební cestu považovat za oprávněnou, má-li oficiálně za účel pouze reagovat na pozvání od osoby, jejíž funkce nemá úzký vztah s činnostmi Účetního dvora.

544

Služební cesty uvedené na řádcích č. 309, 327 a 366 je proto třeba považovat za neoprávněné, neboť jediný důvod uvedený za účelem jejich odůvodnění vychází z pozvání od osoby, jejíž postavení není z cestovního příkazu zřejmé a nebylo v průběhu tohoto řízení objasněno.

545

Stejně tomu je u služebních cest uvedených na řádcích č. 329 a 377, jelikož tyto služební cesty navazovaly na pozvání od představitele ELO, a navíc tedy souvisely s povolenou externí činností K. Pinxtena.

546

Kromě toho význam, který pro Účetní dvůr mohou mít profesní vztahy udržované s mezinárodními auditorskými společnostmi, nemůže stačit k odůvodnění služební cesty uvedené na řádku č. 321, která byla prezentována jako reakce na pozvání od představitele takové společnosti, neboť z dokumentů předložených Účetním dvorem plyne, že jediným účelem této služební cesty byla účast na honu pořádaném tímto představitelem.

547

Na druhém místě služební cesty uvedené na řádcích č. 337 a 386 a zčásti i služební cesta uvedená na řádku č. 229 se od ostatních služebních cest spojených s hony liší v tom, že byly prezentovány jako služební cesty, jejichž cílem je účast na „dnech evropských orgánů“ pořádaných na zámku Chambord.

548

Na základě potvrzení vystaveného ředitelem státního zámku Chambord a důkazů zajištěných úřadem OLAF, zejména e-mailu ze dne 13. ledna 2012, v němž se hovoří o „evropské naháňce“, a ze seznamu účastníků jedné z dotčených akcí, je třeba konstatovat, že na rozdíl od toho, co tvrdí Účetní dvůr, se na zámku Chambord ve dnech, kterých se služební cesty týkají, podle všeho skutečně konaly akce, na nichž se sešly osoby zastávající odpovědné funkce v rámci evropských orgánů.

549

Žádný z dokumentů zajištěných OLAF nebo předložených K. Pinxtenem neprokazuje, že by tyto události měly jakýkoli profesní rozměr. Programy, které OLAF zajistil, naopak předpokládají uspořádání „lečí“, stravování a „pocty zvěři“.

550

Ani žádosti o povolení dotčených služebních cest ani další dokumenty předložené Soudnímu dvoru mimoto neobsahují žádné informace, které by naznačovaly, že uvedené akce pořádal subjekt, s nímž měl Účetní dvůr zájem udržovat vztahy, nebo představitel takového subjektu. Vzhledem k absenci takových informací, nebo dokonce jakýchkoli tvrzení K. Pinxtena v tomto ohledu, nemohou přitom tyto akce odůvodnit konání služebních cest pro protokolární účely.

551

V důsledku toho musí být služební cesty uvedené na řádcích č. 337 a 386 a zčásti i služební cesta uvedená na řádku č. 229 považovány za neoprávněné.

552

Na třetím místě, důvod služebních cest uvedených na řádcích č. 315 a 371 se vztahoval k pozváním pocházejícím od útvarů belgické koruny, respektive člena belgické královské rodiny.

553

Ze spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, plyne, že K. Pinxten byl skutečně pozván belgickou královskou rodinou, aby se zúčastnil „královských lovů“ v Ciergnon (Belgie).

554

Vzhledem však k tomu, že ve spisu, který má Soudní dvůr k dispozici, chybí jakékoli důkazy, které by mohly prokázat opodstatněnost tvrzení K. Pinxtena, podle kterého tyto lovy měly v rámci Belgického království významný protokolární rozměr, musí být samotná okolnost, že předložená pozvání pocházejí od belgické královské rodiny, považována za nedostatečnou k prokázání souvislosti s výkonem funkce člena Účetního dvora.

555

Z toho plyne, že neoprávněnost služebních cest uvedených na řádcích č. 315 a 371 je třeba považovat za prokázanou.

556

Řada služebních cest, které vedly k náhradě cestovních výdajů nebo k platbě denních příspěvků, které jsou předmětem prvního žalobního důvodu, nespadá do již zkoumaných kategorií, a jejich oprávněnost je tedy třeba posoudit případ od případu.

557

Výtky Účetního dvora týkající se čtrnácti z těchto služebních cest je třeba zamítnout jako neopodstatněné.

558

Na prvním místě, jelikož Účetní dvůr vůbec neobjasnil důvod údajné neoprávněnosti služební cesty uvedené na řádku č. 310, nelze tuto služební cestu považovat za zjevně neoprávněnou v rozsahu, v němž se zčásti týkala návštěvy univerzity.

559

Stejně tak pokud jde o služební cestu uvedenou na řádku č. 347, nelze setkání s představitelem Banque nationale de Belgique (Belgická národní banka), jakož i se členem belgického parlamentu a advokátem, který v této bance rovněž zastává funkce, označit za zjevně neoprávněné pouze na základě tvrzení Účetního dvora, podle kterého tato služební cesta neměla „souvislost s výkonem funkce K. Pinxtena“, a toho, že tento člen parlamentu byl členem dotčené politické strany.

560

Na druhém místě důkazy předložené Účetním dvorem v několika případech nestačí k prokázání neoprávněnosti, na kterou tento orgán poukazuje.

561

Pokud jde předně o služební cesty uvedené na řádcích č. 57 a 391, jejichž účelem bylo setkání s členem Komise, není sporu o tom, že takové setkání mohlo v zásadě souviset s výkonem funkce člena Účetního dvora.

562

Opodstatněnost tvrzení tohoto orgánu, podle kterého služební cesta uvedená na řádku č. 57 ve skutečnosti souvisela s pořádáním hudebního festivalu, který K. Pinxtena zajímal ze soukromých důvodů, není přitom prokázána.

563

Tato služební cesta se totiž uskutečnila dne 13. července 2009, zatímco se e-maily týkající se tohoto festivalu, které předložil Účetní dvůr, vztahují ke grantu na rok 2011 a pocházejí ze září a října 2011. Vztah mezi uvedenou služební cestou a tímto grantem se navíc jeví o to nepravděpodobnější, že dotyčný člen Komise byl odpovědný za kulturu teprve od 10. února 2010.

564

Účetní dvůr mimoto nepředkládá žádný konkrétní důkaz na podporu tvrzení, podle kterého se služební cesta uvedená na řádku č. 391 týkala „soukromého oběda“.

565

Okolnost, že dotyčný člen Komise byl loveckým partnerem K. Pinxtena, která nebyla ostatně prokázána, nemůže jako taková umožnit prokázat soukromou povahu dotčeného oběda. Ani skutečnost, že se tohoto oběda zúčastnil i představitel ELO, nemůže prokázat opodstatněnost postoje Účetního dvora, a to tím spíše že není sporu o tom, že seznam hostů na tomto obědě, který se konal v sídle Komise, nebyl sestaven K. Pinxtenem.

566

Dále, i když Účetní dvůr nezpochybňuje odůvodnění účasti K. Pinxtena na slavnostním ceremoniálu u příležitosti zahájení školního roku na College of Europe (Kolej Evropy) v Bruggách (Belgie), která byla účelem služební cesty uvedené na řádku č. 63, tvrdí však, že se K. Pinxten tohoto ceremoniálu nezúčastnil.

567

V tomto ohledu je však třeba konstatovat, že výňatek z internetové stránky předložený Účetním dvorem se nejeví jako dostatečný k prokázání nepřítomnosti K. Pinxtena na uvedeném ceremoniálu, a to jak s ohledem na povahu tohoto dokumentu, který nelze postavit na roveň zápisu obsahujícího prezenční listinu, tak na formulace použité v uvedeném dokumentu, které ukazují na to, že tento výňatek uvádí pouze některé z osobností, které byly na tomto ceremoniálu přítomny.

568

Mimoto, ačkoli je prokázáno, že v den, kdy se dotčená služební cesta konala, obědval K. Pinxten v Bruselu, neumožňují důkazy předložené Účetním dvorem určit čas tohoto oběda.

569

Konečně pět služebních cest souvisejících se setkáními s diplomaty, které v zásadě mohly souviset s funkcemi člena Účetního dvora zasedajícího v senátu odpovědném za vnější vztahy Unie, jsou popsány jako setkání mající soukromou povahu, aniž toto tvrzení bylo právně dostačujícím způsobem prokázáno.

570

V případě služební cesty uvedené na řádku č. 56 tak Účetní dvůr tvrdí, že oběd s konzulem Ruské federace souvisel s intervencí ve prospěch belgického páru, který si v této zemi přál adoptovat dítě.

571

Dokumenty předložené v tomto ohledu Účetním dvorem, které pocházejí z doby vzdálené několik měsíců od doby, kdy se tato služební cesta konala, a které neodkazují ani na tento oběd, ani na jakékoli skutečnosti, k níž došlo předtím, přitom neumožňují s jistotou prokázat, že účel této služební cesty byl na funkci K. Pinxtena nezávislý.

572

Služební cesty uvedené na řádcích č. 138, 196 a 382 se vztahovaly, a to v posledních dvou případech zcela transparentně, k účasti K. Pinxtena na „diplomatické večeři“, která se každoročně koná v Bruselu.

573

Vzhledem k tomu, že není sporu o tom, že se na této večeři schází velký počet belgických diplomatů, patrně tato večeře může v zásadě poskytnout příležitost k výměně názorů na témata, která mají význam pro Účetní dvůr, jakož i k seznámení s jeho prací a k její propagaci mezi vysokými státními představiteli.

574

Skutečnost, že uvedenou večeři uspořádala organizace, jejímž účelem je podporovat vlámské zájmy v Bruselu, za těchto okolností sama o sobě nestačí k prokázání opodstatněnosti tvrzení Účetního dvora, podle kterého účelem téže večeře bylo „umožnit vlámským podnikatelům setkání s belgickými diplomaty vyslanými do zahraničí“. Dotčené služební cesty proto nelze považovat za zjevně neoprávněné.

575

Pokud jde o oběd s velvyslancem Belgického království ve Francii, který byl předmětem služební cesty uvedené na řádku č. 284, Účetní dvůr sice tvrdí, že tento oběd měl soukromou povahu, přičemž se opírá o přátelský vztah mezi tímto velvyslancem a K. Pinxtenem a o totožnost dalších hostů, je však třeba konstatovat, že tato povaha nebyla prokázána, jelikož Soudnímu dvoru nebyl předložen žádný důkaz, který by mu mohl poskytnout informaci o účelu tohoto oběda, a že pouhá existence takového vztahu v žádném případě nestačí k vyloučení toho, že tento oběd mohl mít profesní rozměr.

576

Na třetím místě účast na pohřbu otce jedné z asistentek K. Pinxtena, která byla předmětem služební cesty uvedené na řádku č. 335 a byla předsedou Účetního dvora schválena na základě transparentně sdělených informací, může být dána do souvislosti s výkonem funkce člena tohoto orgánu, od něhož lze rozumně očekávat, že při takové příležitosti osobně podpoří jednoho ze svých blízkých spolupracovníků v rámci uvedeného orgánu.

577

Na čtvrtém a posledním místě je třeba zamítnout výtky týkající se služebních cest uvedených na řádcích č. 102, 293 a 294, neboť nesrovnalosti, které Účetní dvůr přičítá K. Pinxtenovi, lze považovat za omluvitelné chyby na jeho straně.

578

Vytýkaná nesrovnalost týkající se služební cesty uvedené na řádku č. 102 vychází z nenahlášení zadarmo poskytnutého jídla v hodnotě asi třiceti eur, aniž by jakýkoli důkaz umožňoval mít za to, že taková ojedinělá událost nebyla pouhým opomenutím.

579

Pokud jde o služební cesty uvedené na řádcích č. 293 a 294, ač se tvrzení Účetního dvora, podle kterého se tyto služební cesty uskutečnily, i když došlo ke zrušení setkání, která je odůvodňovala, jeví s ohledem na záznam obsažený v diáři K. Pinxtena jako opodstatněné, není v tomto ohledu prokázána existence podvodu, neboť v době původně předpokládané pro vykonání uvedených služebních cest se konal oběd, který byl Účetnímu dvoru nahlášen.

580

Karlu Pinxtenovi lze naopak v rámci tohoto řízení zčásti nebo zcela platně vytknout 31 služebních cest zmíněných v bodě 556 tohoto rozsudku.

581

Na prvním místě, návštěva místního zdravotnického střediska v rámci služební cesty uvedené na řádku č. 286 s cílem zúčastnit se slavnostního ceremoniálu u příležitosti dvacátého výročí jeho založení nemůže být zjevně dána do souvislosti s funkcí člena Účetního dvora.

582

Na druhém místě několik služebních cest, na které se vztahuje první žalobní důvod, mělo za účel setkání s osobou, jejíž postavení není v cestovním příkazu upřesněno a které K. Pinxten v průběhu tohoto řízení jasně nevysvětlil.

583

Ačkoli vydání cestovního příkazu a následná náhrada cestovních výdajů nebo platba denních příspěvků v takových případech ukazuje na nápadnou absenci kontroly ze strany Účetního dvora, nic to nemění na tom, že služební cesta za účelem setkání se s osobou, která k tomuto orgánu nemá žádný identifikovatelný vztah, musí být považována za zjevně neoprávněnou.

584

Co se tedy týče služební cesty uvedené na řádku č. 49, ač Účetní dvůr neprokazuje jím tvrzenou souvislost mezi osobou uvedenou v dotčeném cestovním příkazu a pořádáním hudebního festivalu, je třeba konstatovat, že ve spise, který má Soudní dvůr k dispozici, není nic, co by umožnilo identifikovat funkce, které tato osoba zastávala.

585

Za neoprávněné je třeba označit i služební cesty zmíněné na řádcích č. 39, 234, 235, 297, 348 a 389, neboť jejich účelem bylo setkání s osobami, jejichž postavení není upřesněno, stejně jako služební cestu uvedenou na řádku č. 79, která byla odůvodněna pouze odkazem na „formální pozvání“.

586

Stejný závěr platí pro služební cestu uvedenou na řádku č. 306, aniž je nezbytné rozhodnout o tvrzení Účetního dvora, podle kterého osoba, které se tato služební cesta týkala, byla notářem, a zčásti pro služební cestu uvedenou na řádku č. 347, a to nezávisle na opodstatněnosti argumentu tohoto orgánu spojujícího tuto služební cestu se svatební hostinou.

587

Stejně tak musí být za zjevně neoprávněné považovány služební cesty uvedené na řádcích č. 40, 44, 262 a 351 a zčásti i služební cesta uvedená na řádku č. 86, neboť se týkaly setkání s osobami, které byly označeny pouze jako „ředitel“, „baron,“„právník a auditor“, „soudce“ a „maître“.

588

Na třetím místě některé služební cesty, jejichž účelem bylo setkání s osobou, jejíž postavení by mohlo případně mít dostatečnou vazbu s Účetním dvorem, musí být nicméně považovány za povolené na základě žádostí, které neobsahovaly nezbytné informace, a za neoprávněné, pokud tento orgán předkládá důkazy umožňující prokázat, že účel dotčeného setkání měl soukromou povahu.

589

Tak je tomu u služební cesty uvedené na řádku č. 108, která se týkala schůzky s členem Komise, neboť z e-mailů vyměněných v rámci přípravy této schůzky plyne, že se týkala pokynů, které chtěla zastupující organizace předložit Komisi.

590

Služební cesta zmíněná na řádku č. 122 úzce souvisí se služební cestou uvedenou na řádku č. 108, neboť jejím účelem bylo setkání s vedoucím této zastupující organizace a e-mail obdržený den po tomto setkání ukazuje, že měla stejný účel jako posledně uvedená služební cesta.

591

Večeře s admirálem, která byla předmětem služební cesty uvedené na řádku č. 280, nemůže v žádném případě souviset s funkcí K. Pinxtena v rámci Účetního dvora, neboť e-maily zajištěné OLAF ukazují, že tuto večeři uspořádal soukromý hospodářský subjekt, a to zejména s cílem poděkovat K. Pinxtenovi za pomoc, kterou mu poskytl za účelem podpisu smlouvy v oblasti obrany.

592

V případě služební cesty uvedené na řádku č. 404 sice není znám účel oběda uspořádaného se členem belgické vlády, avšak okolnost, že e-mail ze dne 10. května 2016 naznačuje, že jej pozval K. Pinxten a jeho snacha, umožňuje prokázat soukromou povahu tohoto oběda.

593

Na čtvrtém místě musí být s ohledem na úvahy uvedené v bodě 399 tohoto rozsudku považovány za zjevně neoprávněné služební cesty týkající se volnočasových aktivit nebo tvořící součást přátelských vztahů, pokud nemají vztah k události zaměřené na činnosti profesního druhu.

594

Z tohoto titulu je třeba zmínit služební cestu uvedenou na řádku č. 80, která se týkala setkání s ředitelem kulturní instituce, a služební cestu uvedenou na řádku č. 322, jejímž skutečným účelem podle informací obsažených v diáři K. Pinxtena bylo pod záminkou pozvání od soukromého hospodářského subjektu umožnit mu návštěvu operního představení.

595

Navzdory transparentnosti dotčených cestovních příkazů nelze služební cestu uvedenou na řádku č. 101, která se týkala účasti na zahradní slavnosti Královského komorního orchestru Valonska (Belgie), jakož i služební cesty uvedené na řádcích č. 288, 345 a 394, které souvisely s účastí na hudebním festivalu, jednoznačně spojit s funkcemi člena Účetního dvora, aniž okolnost, že tento festival byl zaměřen na „mladé Evropany“, odůvodňovala opačné řešení.

596

Tento závěr platí tím spíše pro služební cestu zmíněnou na řádku č. 364, která umožnila krátkou návštěvu festivalu věnovaného skotské kultuře, a to na základě cestovního příkazu zmiňujícího pouze formální pozvání od vlámského zastoupení.

597

Ani služební cestu uvedenou na řádku č. 99 nelze spojovat s funkcemi K. Pinxtena, přestože se vztahovala k ceremoniálu konanému v univerzitním rámci, neboť dokumenty předložené Účetním dvorem naznačují, že cílem tohoto ceremoniálu bylo ocenění umělců a že byl zakončen koncertem.

598

Kromě toho je nesporné, že služební cesta uvedená na řádku č. 202 se týkala účasti K. Pinxtena na svatbě dítěte belgického soudce Soudního dvora.

599

Účel této služební cesty nebyl v cestovním příkazu jasně popsán a tento příkaz pouze odkazoval na formální pozvání od tohoto soudce, aniž upřesňoval, že se toto pozvání vztahuje k rodinnému obřadu.

600

Postavení dotčených osob přitom nemůže umožnit prokázání oprávněnosti služební cesty uvedené na řádku č. 202.

601

Toto odůvodnění je třeba použít na služební cestu uvedenou na řádku č. 300 a zčásti na služební cestu uvedenou na řádku č. 362, neboť z diáře K. Pinxtena plyne, že tyto služební cesty se týkaly svateb dětí belgických osobností.

602

Během dvou funkčních období K. Pinxtena se náhrada výdajů na reprezentaci a pohoštění vynaložených členy Účetního dvora řídila rozhodnutím č. 7-2004.

603

Článek 2 tohoto rozhodnutí stanovil náhradu obecných výdajů na reprezentaci a pohoštění, které těmto členům „vznikly v jejich postavení člena orgánu“.

604

Tento článek mimoto stanovil, že tato náhrada se provádí na základě prohlášení, která uvádějí datum pozvání, počet hostů, jakož i postavení hlavního hosta a ke kterým se přikládá stvrzenka nebo jiné písemné doklady považované za rovnocenné.

605

Článek 6 tohoto rozhodnutí kromě toho stanovil, že výdaje vzniklé v souvislosti s pohoštěním ve vlastním obydlí se nahrazují až do výše předložených dokladů.

606

Z těchto ustanovení plyne, že náhrada výdajů na reprezentaci a pohoštění byla podmíněna jednak předložením dokladů a jednak tím, že tyto výdaje vznikly v postavení člena Účetního dvora.

607

Pojem „výdaje na reprezentaci a pohoštění“ byl upřesněn v přípisu ze dne 22. dubna 2004, který doplnil rozhodnutí č. 7-2004.

608

V tomto ohledu je důležité uvést, že ač z předmětu tohoto přípisu plyne, že jako takový neměl závazné účinky, nic to nemění na tom, že členové Účetního dvora byli za účelem splnění svého závazku jednat bezúhonným způsobem, připomenutého v bodě 243 tohoto rozsudku, povinni náležitě zohlednit zásady uvedené v tomto přípisu.

609

Z přípisu ze dne 22. dubna 2004 přitom plyne předně to, že výdaje na reprezentaci a pohoštění byly určeny v podstatě na podporu vnějších vztahů Účetního dvora a že tento orgán členové Účetního dvora zastupovali zejména tehdy, když v jeho zájmu udržovali profesní vztahy s osobami vykonávajícími funkce v rámci Unie, členských států nebo třetích zemí.

610

Tento přípis kromě toho uváděl, že výdaje na každou akci měly odpovídat významu této akce a postavení účastníků.

611

Uvedený přípis konečně stanovil, že akcí, na které byly vynaloženy výdaje na reprezentaci a pohoštění, se mohou účastnit manželé/manželky a partneři/partnerky členů Účetního dvora a jejich hosté. Naopak přátelé nebo osobní známí těchto členů měli být zváni soukromě, což znamená, že výdaje na jejich pozvání měli nést uvedení členové.

612

Další pokyny k výdajům na reprezentaci a pohoštění obsahovala příloha 1 k přípisu ze dne 22. dubna 2004.

613

Z této přílohy zejména plyne, že výdaje vzniklé mimo Účetní dvůr se měly obecně týkat osob zastávajících přední funkce v rámci Unie, členských států nebo třetích zemí a že výdaje vzniklé v obydlí člena Účetního dvora neměly překročit, co je pro tento účel nezbytné.

614

Přílohu 2 k tomuto přípisu tvořil formulář umožňující vykázat výdaje na reprezentaci a pohoštění s uvedením data, hodiny, druhu a důvodu akce, jakož i počtu a postavení účastníků.

615

Z bodů 609 až 614 tohoto rozsudku plyne, že důvod reprezentace a pohoštění a postavení pozvané osoby nebo osob byly hlavními kritérii užitými v přípisu ze dne 22. dubna 2004 a v jeho příloze 1 za účelem konkretizace podmínky stanovené v článku 2 rozhodnutí č. 7-2004, podle které takové výdaje mohou být nahrazeny, byly-li vynaloženy v postavení člena Účetního dvora.

616

K těmto dvěma kritériím se rovněž vztahovaly jediné podstatné informace, které musely být v souladu s rozhodnutím č. 7-2004 a přílohou 2 k přípisu ze dne 22. dubna 2004 za účelem získání náhrady těchto výdajů poskytnuty.

617

Odůvodnění vynaložení výdajů na reprezentaci a pohoštění, jejichž náhradu K. Pinxten požadoval, musí být tedy posouzeno na základě uvedených kritérií.

618

Jde-li však o důkazní břemeno, je třeba mít za to, že pokud se profesní vztahy udržované s určitou osobou jeví s ohledem na postavení této osoby jako významné z pohledu Účetního dvora, musí být pozvání určené této osobě považováno za řádné, ledaže Účetní dvůr předloží důkazy umožňující prokázat soukromou povahu tohoto pozvání.

619

Analýza uvedená v bodech 427 až 438 tohoto rozsudku ohledně plateb souvisejících s výdaji na služební cesty a denními příspěvky z titulu služebních cest vztahujících se k setkáním s politickými představiteli platí i pro náhradu výdajů na reprezentaci souvisejících s takovými setkáními.

620

Z přípisu ze dne 22. dubna 2004 totiž na jedné straně výslovně plyne, že výdaje týkající se osob vykonávajících přední funkce v rámci Unie, členských států nebo třetích zemí, mezi nimiž figurují političtí představitelé vykonávající významné funkce, představují výdaje, které lze jakožto výdaje na reprezentaci přijmout.

621

Ačkoli vynaložení výdajů na reprezentaci na straně druhé nevyžadovalo předchozí schválení, nic to nemění na tom, že systematická náhrada takových výdajů, pokud souvisely s pozváními zaslanými K. Pinxtenem politikům, kteří byli v tomto postavení jasně označeni, prokazuje, že Účetní dvůr využil svého prostoru pro uvážení v tom smyslu, že bylo v jeho zájmu, aby s takovými představiteli jeho členové udržovali profesionální vztahy.

622

Stran žádostí formulovaných K. Pinxtenem, jež směřovaly k náhradě výdajů na reprezentaci vynaložených z titulu pozvání určených politickým představitelům, mu tedy nelze v zásadě nic vytýkat, ledaže důkazy předložené Účetním dvorem prokazují, že dotčené pozvání bylo oddělitelné od jeho funkce.

623

Na rozdíl od toho, co tvrdí Účetní dvůr, nelze z důvodů uvedených v bodech 464 až 467 tohoto rozsudku předpokládat takovou oddělitelnost od uvedené funkce pouze proto, že pozvaná osoba je členem dotčené politické strany.

624

Za těchto okolností je třeba, nepředložil-li Účetní dvůr další důvody nebo důkazy o nesrovnalostech, považovat za oprávněné žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci vzniklých z titulu pozvání určených poslancům Evropského parlamentu uvedené na řádcích č. 2, 14, 19, 24, 65, 257, 314, 323, 338, 350, 357, 382 a 408, členům belgické vlády uvedené na řádcích č. 12, 23, 27, 57 a 168 nebo členům belgického parlamentu uvedené na řádcích č. 23, 116, 117, 168, 171, 183, 184, 190, 194, 204, 218, 236, 276, 293, 294, 336, 354, 358, 367 a 381.

625

I když jsou funkce vykonávané členem kabinetu vedoucího politické skupiny v Evropském parlamentu nebo kabinetu člena belgické vlády méně ústřední, jsou dostatečně důležité, aby odůvodnily oprávněnost náhrad požadovaných K. Pinxtenem v případech uvedených na řádcích č. 27, 63, 150 a 168. Stejně tomu je, jde-li o pozvání určené vedoucímu kabinetu belgického krále uvedené na řádku č. 339.

626

Pokud jde o výdaje uvedené na řádcích č. 89 a 111, skutečnost, že dotčené pozvánky byly určeny členům belgické vlády v době dovolené, nemůže prokázat neoprávněnost žádostí formulovaných ohledně jejich náhrady, neboť volnost, kterou člen Účetního dvora v takových obdobích při cestování do členského státu původu má, znamená, že tato období jsou zvláště příznivá pro reprezentaci určenou k udržování profesních vztahů s představiteli tohoto členského státu.

627

Vzhledem k tomu, že článek 2 rozhodnutí č. 7-2004 vyžadoval pro účely odůvodnění vynaložení výdajů na reprezentaci pouze uvedení hlavního hosta, přítomnost dalšího hosta, jehož postavení samo o sobě takový výdaj neodůvodňovalo, na večeři se členem vnitrostátního parlamentu nebo na obědě se členem belgické vlády, uvedenými na řádcích č. 90 a 281, mimoto nepostačuje k prokázání neoprávněnosti celé žádosti o náhradu dotčených výdajů na reprezentaci.

628

Ani přítomnost manželky K. Pinxtena a jeho hostů na večeři se členy Evropského parlamentu, ke které se vztahuje řádek č. 370, nemůže prokázat soukromou povahu této večeře, neboť jak plyne z bodu 611 tohoto rozsudku, přípis ze dne 22. dubna 2004 takovou praxi výslovně povolil.

629

Naopak z důvodů uvedených v bodech 471 a 472 tohoto rozsudku, nelze na prvním místě výdaje na reprezentaci v zásadě platně vynaložit v souvislosti s pozváními určenými bývalým předním politickým představitelům, kteří již nejsou ve funkci, nebo místním politickým představitelům.

630

Takovou neoprávněnost je třeba konstatovat zejména, pokud jde o výdaje na reprezentaci zmíněné na řádcích č. 15, 152, 201 a 253, které se vztahovaly k pozváním určeným bývalým členům belgického parlamentu nebo belgické vlády.

631

Stejně tomu je u výdajů uvedených na řádku č. 341, které se týkají večeře s bývalým ministrem, jež byla rovněž předmětem služební cesty, jejíž neoprávněnost byla konstatována v bodě 424 tohoto rozsudku.

632

Skutečnost, že vynaložení výdajů uvedených na řádku č. 302 bylo odůvodněno večeří, na kterou byli pozváni místní volení zástupci, mimoto umožňuje prokázat neoprávněnost žádosti o náhradu těchto výdajů.

633

Na druhém místě je třeba některé žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci formulované v návaznosti na pozvání určená K. Pinxtenem politickým představitelům považovat za neoprávněné, jelikož okolnosti těchto pozvání umožňují dát je přímo do souvislosti s politickou činností vykonávanou K. Pinxtenem, která je předmětem první části čtvrtého žalobního důvodu.

634

Tak je tomu u žádostí o náhradu výdajů zmíněných na řádcích č. 16, 20 a 29, jelikož se vztahovaly k pozváním určeným osobám, které K. Pinxten prezentoval jako osoby zastávající funkce v rámci dotčené politické strany a nic nenasvědčuje tomu, že by jinak vykonávaly významné politické funkce.

635

Žádost o náhradu výdajů uvedených na řádku č. 70, které odpovídaly obědu se členem kabinetu evropského komisaře, musí být rovněž považována za neoprávněnou, neboť tento oběd byl uspořádán po zasedání rady dotčené politické strany a ze zápisu z tohoto zasedání plyne, že se ho zúčastnil jak tento komisař, tak K. Pinxten.

636

Stejně je tomu u žádosti o náhradu výdajů uvedených na řádcích č. 34, 54, 84, 85 a 88, které se všechny týkaly pozvání určených belgickým politickým představitelům, kteří byli členy dotčené politické strany, v rámci zasedání nebo slavnostních akcí pořádaných touto politickou stranou, kterých se, jak je prokázáno, zúčastnil K. Pinxten.

637

Za neoprávněnou musí být považována i náhrada platby zmíněné na řádku č. 275 coby výdaje na reprezentaci, která s ohledem na údaje obsažené na s ní související faktuře umožnila účast na „politické kavárně“ pořádané dotčenou politickou stranou, a to z důvodu, že přímo souvisela s politickou činností vykonávanou K. Pinxtenem.

638

Pokud jde o výdaje na reprezentaci související se vztahy s jinými osobami než s politickými představiteli, je důležité uvést, že při neexistenci jakéhokoli výslovného odkazu na představitele soukromých hospodářských subjektů, zastupujících organizací nebo sdružení v aktech Účetního dvora týkajících se náhrady těchto výdajů, je třeba za účelem posouzení vztahu výdajů na reprezentaci vynaložených v návaznosti na pozvání určená takovým představitelům s funkcí K. Pinxtena obdobně použít zásady uvedené v bodech 476 až 515 tohoto rozsudku.

639

Na tomto základě je třeba konstatovat, že v deseti případech týkajících se pozvání určených jiným osobám než politickým představitelům se Účetnímu dvoru nepodařilo prokázat, že se žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci, které formuloval K. Pinxten, týkaly výdajů, které nebyly vynaloženy v jeho postavení člena Účetního dvora.

640

Pokud tedy jde o výdaje uvedené na řádku č. 17, pozvání určené vysokému správnímu úředníkovi pověřenému předsednictvím ve výboru ve vedení Service public fédéral – Finances (Federální veřejná služba – Finance, Belgie) musí být toto pozvání při neexistenci důkazů o jeho soukromé povaze považováno za pozvání spadající do této kategorie.

641

Z hlediska postavení dotčených osob je tento závěr platný, i pokud jde o výdaje na reprezentaci uvedené na řádcích č. 35, 373 a 374, které se vztahovaly k pozváním určeným rektorovi univerzity a osobě vykonávající funkce v rámci mezinárodní organizace.

642

Stejně tomu je, pokud jde o výdaje uvedené na řádcích č. 28 a 290, jelikož pozvání určená řediteli zastupujícímu uskupení s evropským rozměrem, respektive představiteli mezinárodní auditorské společnosti, bylo možné dát na základě úvah obsažených v bodech 495 až 497 a 515 tohoto rozsudku do souvislosti s funkcemi člena Účetního dvora.

643

Mimoto s ohledem na úvahy uvedené v bodě 638 tohoto rozsudku musí být žádosti o náhradu výdajů na obědy a večeře zmíněné na řádcích č. 56, 138, 284 a 382 považovány za oprávněné, jelikož v bodech 570 až 575 tohoto rozsudku bylo konstatováno, že neoprávněnost služebních cest, v jejichž průběhu byly tyto výdaje vynaloženy, nebyla Účetním dvorem prokázána.

644

Kromě toho výdaje vzniklé v souvislosti s večeří s vedoucím kabinetu člena Komise uvedenou na řádku č. 98 musí být z hlediska funkce, kterou host vykonává, v zásadě považovány za výdaje vzniklé v postavení člena Účetního dvora.

645

Důkazy předložené v tomto ohledu Účetním dvorem nestačí k prokázání opodstatněnosti jeho tvrzení, podle kterého tato večeře měla soukromou povahu.

646

I když se tento orgán dovolává výměny e-mailů ze dne 20. května 2010, je třeba na jedné straně konstatovat, že z této výměny plyne, že konkrétní otázky, které v ní byly zmíněny, byly vyřešeny před touto večeří a že žádný důkaz nenasvědčuje tomu, že by byly předmětem uvedené večeře.

647

Na druhé straně argument Účetního dvora, podle kterého výdaje na dotčenou večeři znamenaly porušení povinností ze strany hosta, které se na něj vztahovaly na základě článku 11 služebního řádu, není každopádně takové povahy, aby prokazoval soukromou povahu této večeře.

648

Naopak ve 26 případech vztahujících se k pozváním určeným jiným osobám než politickým představitelům musí být žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci předložené K. Pinxtenem považovány za neoprávněné.

649

S ohledem na zjištění provedená již v bodech 484, 487, 489 a 493 tohoto rozsudku, pokud jde o neoprávněnost služebních cest uvedených na řádcích č. 45, 251, 283, 287, 307 a 325, v rozsahu, v němž bylo jejich účelem setkání s představiteli soukromých hospodářských subjektů, nelze výdaje na reprezentaci vzniklé v rámci těchto služebních cest, jejichž náhradu K. Pinxten požadoval, považovat za výdaje vzniklé v jeho postavení člena Účetního dvora.

650

Za neoprávněné musí být požadovány i žádosti o náhradu související s výdaji na reprezentaci uvedenými na řádcích č. 13, 79, 115, 154, 178 a 318, které se vztahovaly k pozváním určeným představitelům hospodářských subjektů nebo zastupujících organizací.

651

Výdaje na reprezentaci vzniklé v rámci povolené externí činnosti nelze mimoto z povahy věci považovat za výdaje vzniklé v postavení člena Účetního dvora.

652

Večeře uvedená na řádku č. 385 musí být přitom dána do souvislosti s funkcí předsedy SBNL-V vykonávanou K. Pinxtenem coby povolenou externí činností, neboť postavení hosta na této večeři, uvedené v prohlášení o výdajích, jednak odkazuje na jeho funkci v rámci fondu zajišťujícího financování hlavní ceny, kterou každoročně uděluje SBNL-V, a jednak výměna e-mailů ze dne 2. února 2016 umožňuje prokázat, že účelem uvedené večeře bylo projednat uspořádání soutěže „Evropský strom roku“, která přímo souvisí s oblastí působnosti SBNL-V.

653

S ohledem na vazby mezi SBNL-V a ELO uvedené v bodech 525 až 528 tohoto rozsudku musí být do souvislosti s činností K. Pinxtena v rámci SBNL-V dány i výdaje na reprezentaci uvedené na řádku č. 409, které se vztahovaly k večeři poskytnuté generálnímu tajemníkovi ELO.

654

Neoprávněnost žádosti o náhradu výdajů na reprezentaci je třeba konstatovat i tehdy, kdy žádost jasně neupřesňovala postavení hosta a K. Pinxten v průběhu tohoto řízení v tomto ohledu neposkytl žádné další informace.

655

Taková neoprávněnost musí být konstatována, pokud jde o výdaje na reprezentaci zmíněné na řádcích č. 39, 262 a 297, a to na základě zjištění, která byla učiněna již v bodech 585 a 587, pokud jde o neoprávněnost služebních cest, v jejichž průběhu byly tyto výdaje vynaloženy.

656

Ani postavení „studijního ředitele“ nebo „ředitele“, užité u téhož hosta v žádostech o náhradu výdajů na reprezentaci, na které odkazují řádky č. 21 a 40, nemůže stačit k prokázání, že tyto výdaje byly vynaloženy v postavení člena Účetního dvora. Stejně tomu je s postaveními „Dr. Pr.“ a „Dr.“ užitými v žádostech o náhradu výdajů na reprezentaci zmíněných na řádcích č. 37, 254 a 255.

657

I když v žádostech o náhradu výdajů na reprezentaci uvedených na řádcích č. 36 a 42 je postavení hostů uvedeno přesně, nelze vztah mezi pozváními určenými řediteli kulturní instituce nebo státnímu zástupci a funkcemi K. Pinxtena přesto považovat za prokázaný.

658

Důkazy poskytnuté Účetním dvorem kromě toho umožňují zjistit soukromou povahu některých pozvání určených osobám, jejichž postavení v zásadě mohlo odůvodňovat vynaložení výdajů na reprezentaci.

659

Tak je tomu, pokud jde o pozvání určené velvyslanci Belgického království ve Francii, které je předmětem řádku č. 268, neboť se vztahovalo k večeři pořádané v restauraci sousedící s jedním vinařstvím, a zatímco z několika e-mailů vyplývá, že účelem cesty K. Pinxtena a jeho hosta do této oblasti byla návštěva tohoto vinařství.

660

Za prokázanou musí být s ohledem na zjištění uvedená v bodě 592 tohoto rozsudku považována i soukromá povaha pozvání určeného členu belgické vlády, k němuž se vztahoval řádek č. 404.

661

Během dvou funkčních období coby člen Účetního dvora uspořádal K. Pinxten ve svém obydlí deset recepcí, ohledně nichž podal žádosti o náhradu výdajů na pohoštění, které Účetní dvůr v tomto řízení popisuje jako neoprávněné.

662

Jak plyne z bodu 605 tohoto rozsudku, článek 6 rozhodnutí č. 7-2004 stanovil, že výdaje vynaložené na pohoštění ve vlastním obydlí se hradí do výše předložených dokladů.

663

V projednávaném případě nevychází neoprávněnost tvrzená Účetním dvorem ani z toho, že by výdaje, o jejichž náhradu K. Pinxten z titulu recepcí uspořádaných ve svém obydlí požádal, byly nadměrné, ani z toho, že by nestačily doklady předložené v tomto ohledu, nýbrž vychází výlučně z údajné soukromé povahy těchto recepcí.

664

Vzhledem k tomu, že vnitřní pravidla Účetního dvora nestanovila ve vztahu k recepcím pořádaným v obydlí člena tohoto orgánu žádné zvláštní kritérium, musí být výdaje vzniklé v důsledku takové recepce považovány za výdaje vynaložené v postavení člena uvedeného orgánu, umožnila-li tato recepce v zájmu tohoto orgánu udržovat profesní vztahy s osobami, které byly na uvedenou recepci pozvány.

665

Jak plyne z bodu 618 tohoto rozsudku, existence takového zájmu na straně Účetního dvora musí být pro účely tohoto řízení posouzena v zásadě na základě postavení osob pozvaných na recepce pořádané v obydlí K. Pinxtena.

666

Z pokynů uvedených v příloze 1 přípisu ze dne 22. dubna 2004 plyne, že těmito hosty by měly být zejména osoby vykonávající funkce v rámci Unie, členských států nebo třetích zemí. V případě, že se mezi uvedenými zvanými osobami nacházeli i zaměstnanci Účetního dvora, měla být zajištěna spravedlivá rovnováha mezi těmito zaměstnanci a osobami mimo tento orgán.

667

Mimoto jelikož z těchto pokynů plyne, že osobní přátelé a rodinní příslušníci člena Účetního dvora, s výjimkou jeho manžela/manželky nebo partnera/partnerky, by měli být pozváni soukromě, nemohla být uvedeným orgánem platně poskytnuta náhrada za výdaje vztahující se k pozvání takových osob na recepci v obydlí člena tohoto orgánu.

668

Kromě toho z důvodů naznačených v bodě 627 tohoto rozsudku je třeba mít za to, že okolnost, že článek 2 rozhodnutí č. 7-2004 přikládal převažující roli „postavení hlavního hosta“, znamená, že přítomnost jednoho nebo několika hostů, jejichž postavení nemohlo jako takové odůvodnit vynaložení výdajů na pohoštění, na recepci uspořádané v obydlí člena Účetního dvora, není způsobilá prokázat, že tato recepce jako celek postrádala souvislost s funkcemi tohoto člena

669

Vzhledem k tomu, že vnitřní pravidla Účetního dvora jasně nestanoví režim platný pro takové hosty, kteří nebyli ani osobními přáteli ani rodinnými příslušníky dotčeného člena tohoto orgánu, nelze formulaci žádosti o náhradu výdajů, která tyto hosty neodlišuje od ostatních, avšak která obsahuje ucelené informace o postavení jednotlivých hostů, považovat jako takovou za relevantní pro účely posouzení, zda se K. Pinxten dopustil porušení povinností vyplývajících z jeho funkce.

670

V této souvislosti je třeba na prvním místě uvést, že žádosti o náhradu výdajů na pohoštění podané K. Pinxtenem obecně obsahovaly přesné informace o každé z osob pozvaných na recepce pořádané v jeho obydlí a poskytovaly tedy více informací, než vyžadoval článek 2 rozhodnutí č. 7-2004.

671

Při rozhodování o těchto žádostech tedy Účetní dvůr mohl posoudit oprávněnost výdajů na pohoštění s plnou znalostí věci.

672

Na druhém místě, soustavná přítomnost manželky K. Pinxtena a manželů/manželek zvaných osob na dotčených recepcích nemůže v souladu s vnitřními pravidly Účetního dvora představovat nesrovnalost nebo naznačovat, že tyto recepce měly soukromou povahu.

673

Na třetím místě je třeba přezkoumat relevanci dopisu ze dne 28. dubna 2015.

674