1)

Článek 267 SFEU a čl. 47 druhý pododstavec Listiny základních práv Evropské unie musí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, jak je vykládána judikaturou, která vede k tomu, že vnitrostátní soud je povinen rozhodnout o zákonnosti rozhodnutí o vazbě, aniž by měl možnost podat žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Soudnímu dvoru nebo vyčkat na odpověď Soudního dvora.

2)

Články 4 a 6 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/343 ze dne 9. března 2016, kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny a práva být přítomen při trestním řízení před soudem, ve spojení s bodem 16 odůvodnění této směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že požadavky vyplývající z presumpce neviny nebrání tomu, aby v případě, že příslušný soud přezkoumává — pro účely rozhodnutí o zákonnosti rozhodnutí o vazbě — důvodné podezření, že podezřelá nebo obviněná osoba spáchala vytýkaný trestný čin, zvážil důkazy v její neprospěch i v její prospěch, které mu byly předloženy, a aby tento soud odůvodnil své rozhodnutí nejenom tím, že uvede skutečnosti, o něž se opřel, ale i tím, že rozhodne o námitkách obhájce dotyčné osoby, pokud takové rozhodnutí neoznačuje obviněnou osobu za vinnou.