1)

Článek 21 odst. 2a Úmluvy k provedení Schengenské dohody ze dne 14. června 1985 mezi vládami států Hospodářské unie Beneluxu, Spolkové republiky Německo a Francouzské republiky o postupném odstraňování kontrol na společných hranicích, která byla podepsána v Schengenu dne 19. června 1990 a vstoupila v platnost dne 26. března 1995, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 610/2013 ze dne 26. června 2013, musí být vykládán v tom smyslu, že se nevztahuje na státního příslušníka třetího státu, jemuž byla zamítnuta žádost o udělení dlouhodobého víza.

2)

Unijní právo, zejména čl. 34 odst. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládáno v tom smyslu, že ukládá členským státům povinnost upravit řízení o opravném prostředku proti rozhodnutím o zamítnutí žádosti o udělení víza za účelem studia ve smyslu této směrnice, jehož podmínky se řídí právním řádem každého členského státu při dodržení zásad rovnocennosti a efektivity, přičemž toto řízení musí v určitém stadiu zaručit možnost podání opravného prostředku k soudu. Předkládajícímu soudu přísluší ověřit, zda žádost o udělení národního dlouhodobého víza za účelem studia dotčená v původním řízení spadá do působnosti této směrnice.