1)

Článek 55 odst. 1 a články 56 až 58 a 60 až 66 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), ve spojení s články 7, 8 a 47 Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládány v tom smyslu, že dozorový úřad členského státu, který má podle vnitrostátních právních předpisů provádějících čl. 58 odst. 5 tohoto nařízení pravomoc upozornit na jakékoliv údajné porušení tohoto nařízení soud tohoto členského státu, a pokud je to vhodné, zahájit soudní řízení, může vykonávat tuto pravomoc v souvislosti s přeshraničním zpracováním údajů, třebaže není u tohoto zpracování údajů „vedoucím dozorovým úřadem“ ve smyslu čl. 56 odst. 1 téhož nařízení, za předpokladu, že jde o některou ze situací, kdy nařízení 2016/679 svěřuje tomuto dozorovému úřadu pravomoc přijmout rozhodnutí konstatující, že uvedené zpracování porušuje pravidla, která toto nařízení obsahuje, a jsou dodrženy postupy spolupráce a jednotnosti stanovené tímto nařízením.

2)

Článek 58 odst. 5 nařízení 2016/679 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě přeshraničního zpracování údajů nevyžaduje výkon pravomoci jiného dozorového úřadu členského státu, než je vedoucí dozorový úřad, zahájit soudní řízení ve smyslu tohoto ustanovení, aby správce nebo zpracovatel provádějící přeshraniční zpracování osobních údajů, proti němuž je toto řízení zahájeno, měl na území tohoto členského státu hlavní provozovnu nebo jinou provozovnu.

3)

Článek 58 odst. 5 nařízení 2016/679 musí být vykládán v tom smyslu, že pravomoc jiného dozorového úřadu členského státu, než je vedoucí dozorový úřad, upozornit na údajné porušení tohoto nařízení soud tohoto státu, a pokud je to vhodné, zahájit soudní řízení ve smyslu tohoto ustanovení, může být vykonávána jak ve vztahu k hlavní provozovně správce, která se nachází v členském státě tohoto úřadu, tak ve vztahu k jiné provozovně tohoto správce, pokud se žaloba týká zpracování údajů prováděného v souvislosti s činnostmi této provozovny a uvedený úřad je příslušný k výkonu této pravomoci v souladu s tím, co je uvedeno v odpovědi na první položenou otázku.

4)

Článek 58 odst. 5 nařízení 2016/679 musí být vykládán v tom smyslu, že pokud dozorový úřad členského státu, který není „vedoucím dozorovým úřadem“ ve smyslu čl. 56 odst. 1 tohoto nařízení, podal žalobu týkající se přeshraničního zpracování osobních údajů před 25. květnem 2018, tedy dnem, kdy se uvedené nařízení stalo použitelným, může z hlediska unijního práva řízení pokračovat na základě ustanovení směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES ze dne 24. října 1995 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů, která zůstává použitelná na porušení pravidel, která stanoví, k nimž došlo do dne jejího zrušení. Uvedené řízení může nadto tento úřad zahájit v případě porušení, k nimž došlo po tomto dni, na základě čl. 58 odst. 5 nařízení 2016/679, a to za předpokladu, že jde o některou ze situací, kdy toto nařízení výjimečně přiznává dozorovému úřadu členského státu, který není „vedoucím dozorovým úřadem“, příslušnost k přijetí rozhodnutí, kterým se konstatuje, že předmětné zpracování údajů je v rozporu s pravidly, která uvedené nařízení obsahuje, pokud jde o ochranu práv fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů, a při dodržení postupů spolupráce a jednotnosti stanovených tímto nařízením, což musí ověřit předkládající soud.

5)

Článek 58 odst. 5 nařízení 2016/679 musí být vykládán v tom smyslu, že toto ustanovení má přímý účinek, takže se vnitrostátní dozorový úřad může uvedeného ustanovení dovolávat, aby zahájil soudní řízení proti jednotlivcům nebo v tomto řízení pokračoval, a to i pokud toto ustanovení nebylo v právních předpisech dotyčného členského státu specificky provedeno.