1)

Článek 24 bod 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech musí být vykládán v tom smyslu, že žaloba, kterou se vlastník jednotky domáhá, aby bylo jinému vlastníkovi jednotky v téže nemovitosti zakázáno svévolně a bez souhlasu ostatních vlastníků jednotek změnit účel užívání jím vlastněné jednotky, který byl určen ve smlouvě o bytovém spoluvlastnictví, musí být považována za žalobu, „jejímž předmětem jsou věcná práva k nemovitostem“ ve smyslu tohoto ustanovení, pokud je možné takto stanovený účel užívání namítat nejen vůči spoluvlastníkům uvedené nemovitosti, nýbrž vůči každému, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

2)

Článek 7 bod 1 písm. a) nařízení č. 1215/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že v případě, že účel užívání jednotky, který byl určen ve smlouvě o bytovém spoluvlastnictví, nelze namítat vůči každému, musí být žaloba, kterou se vlastník jednotky domáhá, aby bylo jinému vlastníkovi jednotky v téže nemovitosti zakázáno svévolně a bez souhlasu ostatních vlastníků jednotek změnit tento účel užívání, považována za žalobu, jejíž „předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy“ ve smyslu tohoto ustanovení. S výhradou ověření předkládajícím soudem je místem plnění závazku, o nějž se v této žalobě jedná, místo, kde se uvedená jednotka nachází.