Žaloba podaná dne 26. července 2018 – eSlovensko Bratislava v. Komise

(Věc T-460/18)

(2018/C 328/73)

Jednací jazyk: angličtina

Účastnice řízení

Žalobkyně: eSlovensko Bratislava (Bratislava, Slovensko) (zástupce: B. Fridrich, advokát)

Žalovaná: Evropská komise

Návrhová žádání

Žalobkyně navrhuje, aby Tribunál:

—	zrušil rozhodnutí Komise, konkrétně individuální právní akt nazvaný „Platba započtením trvajících pohledávek a dluhů“ vydaný oddělením pro plnění rozpočtu Evropské komise (souhrnný rozpočet a ERF), ref. BUDG/DGA/C4/LM/24307, ze dne 22. června 2018;

—

uložil Komisi povinnost zaplatit žalobkyni (identifikační číslo 42412439) způsobilé náklady jakožto původnímu příjemci a smluvní straně Smlouvy o přidělení grantu INEA/CEF/ICT/A2015/1154788, Projekt 2015-SK-IA-0038 – „Slovenské centrum bezpečnějšího internetu IV“, v souladu s touto platnou a účinnou smlouvou o přidělení grantu a konkrétně s jejím článkem 4.1.3;

—	uložil Komisi náhradu nákladů řízení.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládá žalobkyně tři žalobní důvody.

První žalobní důvod směřuje ke zrušení sporného rozhodnutí z důvodu porušení právní normy vztahující se k uplatňování Smluv, zejména nesprávného právního posouzení skutkových okolností týkajících se započtení, neboť žalobkyně (identifikační číslo 42412439) je podle zásady Plaumann tímto rozhodnutím přímo dotčena a toto rozhodnutí na ni mělo nepříznivý dopad.

Druhý žalobní důvod směřuje k tomu, aby byla Komisi uložena povinnost zaplatit žalobkyni způsobilé náklady jakožto původnímu příjemci a smluvní straně smlouvy o přidělení grantu č. INEA/CEF/ICT/A2015/1154788, Projekt 2015-SK-IA-0038 – „Slovenské centrum bezpečnějšího internetu IV“, v souladu s touto platnou a účinnou smlouvou o přidělení grantu a konkrétně s jejím článkem 4.1.3, a vychází z toho, že Komise má pravomoc řešit otázky týkající se provádění projektů a finančních převodů v souvislosti s platnou a účinnou smlouvou mezi Komisí a žalobkyní.

—

Sporné rozhodnutí Komise je založeno na článku 68 finančního nařízení, (1) který stanoví, že „[v] zájmu efektivní správy aktiv je třeba stanovit pravidla pro inventární soupisy majetku a vyjasnit odpovědnost účetních a schvalujících osob v této oblasti, jakož i pravidla pro další prodej majetku zapsaného v inventárním soupisu“. V tomto smyslu žalobkyně zdůrazňuje, že Komise byla několikrát ze strany žalobkyně informována o tom, že v řízení, které proti ní Komise vedla, došlo k záměně s jinou organizací, která se účastnila předchozích projektů podobného druhu.

3.	Třetí žalobní důvod směřuje k tomu, aby bylo Komisi uloženo nahradit náklady řízení. Vzhledem k výše uvedeným argumentům a k tvrzené svévolné povaze sporného rozhodnutí žalobkyně žádá Tribunál, aby jí byly nahrazeny náklady vynaložené v řízení a náklady na právní pomoc v souvislosti s žalobou.

(1) Nařízení (EU, Euratom) č. 966/2012 Evropského parlamentu a Rady ze dne 25. října 2012 , kterým se stanoví finanční pravidla o souhrnném rozpočtu Unie a o zrušení nařízení Rady (ES, Euratom) č. 1605/2002 (Úř. věst. 2012, L 298, s. 1).