—

Žalobkyně tvrdí, že její zpětné odkupy vlastních akcií v době od 1. ledna 2014 do 31. prosince 2015 nelze považovat za odporující čl. 77 písm. a) a článku 78 nařízení č. 575/2013 (2), neboť bezpečnostní kapitálová rezerva nebyla do 1. ledna 2016 v platnosti ani nebyla stanovena.

—

V rozsahu, v němž rozhodnutí ECB vychází z pravidel upravujících bezpečnostní kapitálovou rezervu podle směrnice 2013/36 (3), která nebyla do 1. ledna 2016 v platnosti ani nebyla stanovena, žalobkyně tvrdí, že ECB uložila peněžitou správní sankci bez přímo použitelné normy unijního a vnitrostátního práva.

—

Napadené rozhodnutí tedy porušuje čl. 18 odst. 1 nařízení o jednotném mechanismu dohledu a zejména zásadu legality zakotvenou v čl. 49 odst. 1 Listiny základních práv.

—

Zavedením takové normy, jakou je čl. 18 odst. 6 nařízení o jednotném mechanismu dohledu, Rada připravuje žalobce, který má v úmyslu podat žalobu proti rozhodnutí o neposkytnutí anonymity v případě peněžité správní sankce, o dvouměsíční lhůtu stanovenou v čl. 263 šestém pododstavci SFEU.

—

Napadené ustanovení se odchyluje od dvouměsíční lhůty pro podání žaloby na neplatnost a poskytuje ECB jednostranné oprávnění určit, kdy musí úvěrová instituce podat žalobu.

—

Zatímco má ECB pravomoc zveřejnit peněžitou správní sankci, musí dotyčná úvěrová instituce podat žalobu před rozhodnutím ECB o zveřejnění sankce. Tato situace způsobuje úvěrové instituci nepřiměřenou nejistotu, která může omezit její možnost podat žalobu a v konečném důsledku porušuje její základní právo na účinnou právní ochranu.

—

V důsledku toho je čl. 18 odst. 6 nařízení o jednotném mechanismu dohledu v rozporu s čl. 263 šestým pododstavcem SFEU a článkem 47 Listiny základních práv.

—

Vzhledem k tomu, že ECB připravila žalobkyni o její právo na účinnou právní ochranu, musí být napadené rozhodnutí zrušeno.