26.3.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 112/36


Žaloba podaná dne 20. ledna 2018 – Izuzquiza a Semsrott v. Frontex

(Věc T-31/18)

(2018/C 112/47)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Žalobci: Luisa Izuzquiza (Madrid, Španělsko) a Arne Semsrott (Berlín, Německo) (zástupci: S. Hilbrans a R. Callsen, advokáti)

Žalovaná: Evropská agentura pro pohraniční a pobřežní stráž (Frontex)

Návrhová žádání

Žalobci navrhují, aby Tribunál:

zrušil rozhodnutí agentury Frontex ze dne 10. listopadu 2017 (ref: CGO/LAU/18911 c/2017), kterým byl žalobcům odepřen přístup k názvu, vlajce a typu všech plavidel, které agentura Frontex použila ve Středozemním moři v rámci společné operace Triton v období od 1. června 2017 do 30. srpna 2017;

uložil žalované náhradu nákladů řízení vynaložených žalobci, včetně nákladů na případné vedlejší účastenství, a to i v případě zamítnutí žaloby.

Žalobní důvody a hlavní argumenty

Na podporu žaloby předkládají žalobci šest žalobních důvodů.

1.

První žalobní důvod vycházející z toho, že agentura Frontex porušila nařízení (ES) č. 1049/2001 (1) tím, že neprovedla individuální přezkum každého požadovaného dokumentu za účelem posouzení použitelnosti uvedené výjimky.

2.

Druhý žalobní důvod vycházející z toho, že agentura Frontex porušila první odrážku článku 4 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení, která se týká veřejné bezpečnosti, protože důvody uvedené na podporu použití výjimky jsou v rozhodné části po skutkové stránce nesprávné: plavidla použitá při operaci nemohou být sledována veřejně dostupnými prostředky.

3.

Třetí žalobní důvod vycházející z toho, že agentura Frontex porušila první odrážku článku 4 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení, která se týká veřejné bezpečnosti, protože důvody uvedené na podporu použití výjimky nezohledňují okolnost, že žalobci požadovali informace pouze o plavidlech, která byla použita v minulosti.

4.

Čtvrtý žalobní důvod vycházející z toho, že agentura Frontex porušila první odrážku článku 4 odst. 1 písm. a) uvedeného nařízení, která se týká veřejné bezpečnosti, neboť žalovaná nevzala v úvahu – a neodpověděla na tento argument vznesený žalobci – že část požadovaných informací byla již zveřejněna na Twitteru, pokud jde o některá z plavidel použitých v rámci společné operace Triton v roce 2017, a že srovnatelné informace, pokud jde o plavidla použitá v rámci společné operace Triton v roce 2016, byly již zveřejněny.

5.

Pátý žalobní důvod vycházející z toho, že agentura Frontex porušila čl. 4 odst. 6 uvedeného nařízení, neboť i kdyby – ve skutečnosti neexistující – riziko, že by se zločinecké sítě snažily vyhnout ostraze hranic, bylo pravděpodobné, mohlo by to odůvodnit pouze odepření informací o názvu použitých plavidel, avšak nikoliv o typu a vlajce.

6.

Šestý žalobní důvod vycházející z toho, že agentura Frontex porušila čl. 4 odst. 6 uvedeného nařízení tím, že nezvážila poskytnutí částečného přístupu k požadovaným informacím, i když informace o některých plavidlech již byly zveřejněny.


(1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).