1

Žalobkyně, Polskie Górnictwo Naftowe i Gazownictwo S. A., je mateřskou společností skupiny PGNiG, která působí v odvětví ropy a zemního plynu, zejména v Polsku. Tato skupina se zabývá mimo jiné průzkumem a těžbou zemního plynu a surové ropy, jakož i dovozem, prodejem a distribucí plynu.

2

Žalobkyně se domáhá zrušení rozhodnutí Evropské komise C(2018) 3106 final ze dne 24. května 2018 přijatého v řízení podle článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o EHP (věc AT.39816 – Předcházející trhy pro dodávky zemního plynu ve střední a východní Evropě) (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým Komise prohlásila závazky předložené společnostmi Gazprom PJSC a Gazprom export LLC (dále společně jen „Gazprom“) za závazné.

3

Napadené rozhodnutí ukončilo správní řízení vedené Komisí, která zkoumala s ohledem na zákaz zneužití dominantního postavení stanovený v článku 102 SFEU soulad některých praktik Gazpromu dotýkajících se plynárenského odvětví v některých zemích střední a východní Evropy (dále jen „země střední a východní Evropy“), a sice v Bulharsku, České republice, Estonsku, Lotyšsku, Litvě, Maďarsku, Polsku a na Slovensku (dále společně jen „dotčené země střední a východní Evropy“).

4

V letech 2011 až 2015 přijala Komise několik opatření, aby prošetřila fungování trhů se zemním plynem ve střední a východní Evropě. Konkrétně zaslala na základě článků 18 a 20 nařízení Rady (ES) č. 1/2003 ze dne 16. prosince 2002 o provádění pravidel hospodářské soutěže stanovených v článcích [101] a [102 SFEU] (Úř. věst. 2003, L 1, s. 1; Zvl. 08/02, s. 205) žádosti o informace různým účastníkům trhu, včetně Gazpromu a některým z jeho zákazníků, včetně žalobkyně, a provedla kontroly, včetně kontroly v prostorách žalobkyně v roce 2011. Správní řízení odpovídající tomuto šetření, o které se v projednávané věci přímo jedná, bylo zaevidováno pod označením „Věc AT.39816 – Předcházející trhy pro dodávky zemního plynu ve střední a východní Evropě“ (dále jen „věc AT.39816“).

5

V rámci této věci Komise zahájila dne 31. srpna 2012 řízení za účelem přijetí rozhodnutí podle čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003 a článku 2 nařízení Komise (ES) č. 773/2004 ze dne 7. dubna 2004 o vedení řízení Komise podle článků [101] a [102 SFEU] (Úř. věst. 2004, L 123, s. 18; Zvl. vyd. 08/03, s. 81) v souladu s kapitolou III nařízení č. 1/2003.

6

Dne 22. dubna 2015 zaslala Komise v souladu s článkem 10 nařízení č. 773/2004 Gazpromu oznámení námitek (dále jen „oznámení námitek“). V tomto oznámení Komise předběžně dospěla k závěru, že Gazprom zaujímá dominantní postavení na vnitrostátních trzích s dodávkami zemního plynu v dotčených zemích střední a východní Evropy, a že toto postavení zneužívá tím, že v rozporu s článkem 102 SFEU uplatňuje protisoutěžní strategii s cílem roztříštit a izolovat tyto trhy a zabránit tak volnému pohybu plynu v dotčených zemích střední a východní Evropy.

7

Komise měla za to, že tato strategie Gazpromu zahrnuje tři soubory protisoutěžních praktik ovlivňujících jeho zákazníky v dotčených zemích střední a východní Evropy (dále jen „dotčení zákazníci“) a jejich smlouvy s ním uzavřené (dále jen „dotčené smlouvy“):

8

Dne 29. září 2015 odpověděl Gazprom na oznámení námitek, přičemž zpochybnil výhrady Komise týkající se hospodářské soutěže, a poté byl v souladu s článkem 12 nařízení č. 773/2004 vyslechnut na jednání, které se konalo dne 15. prosince 2015.

9

Dne 14. února 2017 předložil Gazprom na základě článku 9 nařízení č. 1/2003 návrh závazků (dále jen „původní závazky“), přičemž nadále zpochybňoval výhrady týkající se hospodářské soutěže uvedené v oznámení námitek. Tomuto návrhu předcházely neformální návrhy závazků.

10

Dne 16. března 2017 Komise za účelem získání připomínek zúčastněných stran k původním závazkům, zveřejnila v Úředním věstníku Evropské unie sdělení v souladu s čl. 27 odst. 4 nařízení č. 1/2003 (Úř. věst. 2017, C 81, s. 9), které obsahovalo shrnutí věci AT.39816 a hlavní obsah původních závazků. Podle téhož ustanovení byla zúčastněným stranám poskytnuta lhůta sedmi týdnů ode dne zveřejnění sdělení, aby předložily své připomínky (dále jen „průzkum trhu“). Komise obdržela 44 souborů připomínek od zúčastněných stran, včetně žalobkyně, polské vlády, předsedy Urzędu Regulacji Energetyki (polský energetický regulační úřad, dále jen „polský úřad“) a společnosti Gaz-System S. A., provozovatele polské části plynovodu Jamal.

11

Dne 15. března 2018, po obdržení nedůvěrného znění připomínek zúčastněných stran k původním závazkům, předložil Gazprom pozměněný návrh závazků (dále jen „konečné závazky“).

12

V souladu s článkem 14 nařízení č. 1/2003 konzultovala Komise Poradní výbor pro restriktivní praktiky a dominantní postavení (dále jen „poradní výbor“) a zejména mu oznámila předběžný návrh rozhodnutí. Dne 2. května 2018 vydal poradní výbor k předběžnému návrhu rozhodnutí kladné stanovisko. Kromě toho podle článku 16 rozhodnutí předsedy Komise 2011/695/EU ze dne 13. října 2011 o funkci a mandátu úředníka pro slyšení v některých řízeních ve věcech hospodářské soutěže (Úř. věst. 2011, L 275, s. 29) úředník pro slyšení vydal svou závěrečnou zprávu dne 2. května 2018.

13

Dne 24. května 2018 přijala Komise napadené rozhodnutí, jehož přílohou byly konečné závazky. Tímto rozhodnutím Komise uvedené závazky schválila a prohlásila za závazné, a uzavřela správní řízení s tím, že pominuly důvody pro její zásah v souvislosti s potenciálně zneužívajícími praktikami, které byly původně identifikovány v oznámení námitek.

14

V napadeném rozhodnutí Komise nejprve předběžně posoudila praktiky Gazpromu a poté uvedla původní závazky, výsledky průzkumu trhu a konečné závazky. Dále předložila své hodnocení konečných závazků a důvody, které ji vedly k závěru, že tyto závazky považuje ve vztahu ke svým výhradám týkajícím se hospodářské soutěže za uspokojivé.

15

V oddíle 4 napadeného rozhodnutí, které obsahuje předběžné posouzení, Komise definovala relevantní trhy jako předcházející vnitrostátní trhy pro velkoobchodní dodávky plynu. V tomto ohledu rovněž uvedla, že Gazprom má dominantní postavení na relevantních trzích v dotčených zemích střední a východní Evropy.

16

Komise měla za to, že Gazprom mohl zneužít svého dominantního postavení v rozporu s článkem 102 SFEU tím, že uplatňoval protisoutěžní strategii, jejímž cílem bylo zabránit volnému pohybu plynu v dotčených zemích střední a východní Evropy, a tím izolovat relevantní trhy v těchto zemích. Konkrétně se domnívala, že tato strategie zahrnovala tři skupiny protisoutěžních praktik, které v zásadě odpovídaly výhradám týkajícím se hospodářské soutěže uvedeným v oznámení námitek a popsaným v bodě 7 výše.

17

Pokud jde o námitky týkající se Jamalu, zatímco v rámci průzkumu trhu někteří dotčení účastníci napadli absenci závazků, které by reagovaly na tyto námitky, Komise v bodě 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí vysvětlila, že po dalším šetření se její předběžné výhrady týkající se hospodářské soutěže nepotvrdily. Na jedné straně uvedla, že polský úřad v rozhodnutí ze dne 19. května 2015 o certifikaci společnosti Gaz-System jako nezávislého provozovatele soustavy polského úseku plynovodu Jamal (dále jen „certifikační rozhodnutí“) dospěl mimo jiné k závěru, že společnost Gaz-System vykonává rozhodující kontrolu nad investičními rozhodnutími týkajícími se tohoto úseku, jakož i nad jejich prováděním. Proto ani společnost System Gazociągów Tranzytowych EuRoPol Gaz S. A. (dále jen „EuRoPol“), jakožto vlastník plynovodu ani Gazprom jakožto akcionář EuRoPolu nemohli tato rozhodnutí blokovat. Na druhé straně Komise poukázala na mezivládní povahu vztahů mezi stranami působícími v plynárenském odvětví v Polsku, zejména pokud jde o výstavbu a správu polské části plynovodu Jamal, a dospěla k závěru, že tato okolnost mohla do značné míry ovlivnit chování dotčených stran.

18

Konečné závazky, které jsou připojeny k napadenému rozhodnutí, mají reagovat na výhrady Komise týkající se hospodářské soutěže.

19

Pokud jde zaprvé o závazky reagující na výhrady týkající se územních omezení (dále jen „závazky týkající se územních omezení“), Gazprom se v podstatě zavázal odstranit ze smluv o dodávkách plynu se svými zákazníky se sídlem v dotčených zemích střední a východní Evropy všechna ustanovení, která přímo či nepřímo zakazují volný pohyb plynu v oblasti tvořené těmito zeměmi nebo mu brání.

20

Za účelem zajištění pohybu plynu mezi Bulharskem a pobaltskými zeměmi na jedné straně a ostatními dotčenými zeměmi střední a východní Evropy na straně druhé, a to i přes infrastrukturní izolaci prvně uvedených zemí, se Gazprom dále zavázal přijmout opatření, která by dotčeným zákazníkům umožnila požádat o to, aby byl celý jejich smluvní objem plynu nebo jeho část, dodávaný na určité místo dodávky v Maďarsku, Polsku a na Slovensku, dodán na jiné místo dodávky v Bulharsku nebo v pobaltských zemích. V návaznosti na průzkum trhu Gazprom v konečných závazcích mimo jiné rozšířil svůj návrh na změnu míst dodávek.

21

Kromě toho se Gazprom, aby umožnil bulharskému provozovateli přepravní soustavy kontrolovat pohyb plynu v Bulharsku, zavázal zejména přijmout opatření ke změně příslušných smluv o dodávkách a přepravě plynu, aby bylo možné uzavřít smlouvy o propojení mezi Bulharskem a dalšími členskými státy, zejména Řeckem, jakož i upravit metodu přidělování plynu.

22

Zadruhé, pokud jde o závazky, které mají reagovat na výhrady v oblasti cen (dále jen „závazky týkající se cenových praktik“), se Gazprom zavázal zavést do smluv s dotčenými zákazníky v Bulharsku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku doložky o revizi cen nebo případně upravit stávající doložky. Tyto nové nebo upravené doložky o revizi cen mimo jiné stanoví, že pokud se zúčastněné strany nedohodnou na nové ceně do 120 dnů, může kterákoli ze stran předložit spor rozhodčímu soudu, který bude vycházet z cenových pokynů obsažených v těchto doložkách a který bude zřízen v rámci Evropské unie. Kromě toho se revidované ceny použijí se zpětnou účinností od data oznámení žádosti o revizi ceny.

23

Zatřetí, pokud jde o závazky spojené s výhradami týkajícími se hospodářské soutěže, které se vztahují k podmíněnosti dodávek plynu za určitou cenu zajištěním investic do projektu plynovodu South Stream ze strany bulharského velkoobchodníka, se Gazprom zavázal umožnit bulharským partnerům zapojeným do tohoto projektu odstoupit od projektu, aniž vůči nim uplatnil občanskoprávní odpovědnost nebo požadoval vrácení slev z ceny plynu, které poskytnul výměnou za jejich účast v projektu. Kromě toho se Gazprom v souvislosti s oznámeným odstoupením od bulharského úseku projektu plynovodu zavázal, že nebude požadovat náhradu škody jako zvláštní náhradu za toto odstoupení.

24

V napadeném rozhodnutí Komise dospěla k závěru, že konečné závazky, aniž jsou nepřiměřené, jsou účinné a nezbytné, pokud jde o zohlednění výhrad týkajících se hospodářské soutěže, a uvedla, že v tomto ohledu vzala v úvahu vývoj na trzích se zemním plynem od doručení oznámení námitek. Zejména poukázala na to, že zaprvé Gazprom již přijal určitá opatření k tomu, aby své chování více uvedl do souladu s pravidly hospodářské soutěže, zadruhé že se situace v oblasti plynárenské infrastruktury v některých dotčených zemích střední a východní Evropy, konkrétně v České republice, Maďarsku, Polsku a na Slovensku, zlepšila, čímž došlo k umožnění přeshraničních pohybů plynu, i když trhy se zemním plynem v pobaltských zemích a Bulharsku zůstaly izolovány od ostatních unijních trhů se zemním plynem, a zatřetí že v důsledku poklesu cen ropy klesly i některé dlouhodobé ceny plynu vyplývající z cenových vzorců indexovaných podle cen ropných produktů.

25

Komise se proto rozhodla prohlásit konečné závazky podle článku 9 nařízení č. 1/2003 za závazné. Pokud jde o dobu jejich použitelnosti, napadené rozhodnutí stanoví, že jsou použitelné po dobu osmi let ode dne oznámení tohoto rozhodnutí Gazpromu, s výjimkou závazků týkajících se projektu plynovodu South Stream uvedených v bodě 23 výše, které jsou závazné po dobu patnácti let od tohoto data.

26

Výrok napadeného rozhodnutí zní následovně:

„Článek 1

Závazky uvedené v příloze jsou závazné pro [Gazprom], jakož i pro všechny právní subjekty, které přímo nebo nepřímo ovládá, po dobu osmi let, s výjimkou závazků uvedených v bodě 21 přílohy, které jsou závazné po dobu patnácti let, a to ode dne stanoveného v závazcích.

Článek 2

V projednávané věci pominuly důvody pro zásah [Komise] […]“

27

Souběžně se správním řízením zahájeným Komisí, které vedlo k vydání napadeného rozhodnutí, podala žalobkyně dne 9. března 2017 podle článku 5 nařízení č. 773/2004 stížnost poukazující na údajné zneužívající praktiky Gazpromu (dále jen „stížnost“). Tyto praktiky, které se do značné míry překrývaly s výhradami již uvedenými v oznámení námitek, zahrnovaly zejména tvrzení týkající se zneužití polského úseku plynovodu Jamal ze strany Gazpromu.

28

Dne 29. března 2017 potvrdila Komise přijetí stížnosti, která byla následně zaevidována pod označením „Věc AT.40497 – Polské ceny plynu“ (dále jen „věc AT.40497“).

29

V dopise ze dne 31. března 2017 adresovaném žalobkyni konstatovala Komise, že praktiky uvedené ve stížnosti a praktiky, jichž se týkají původní závazky, se podle všeho překrývají, a vyzvala žalobkyni, aby předložila připomínky k těmto závazkům v rámci průzkumu trhu zahájeného dne 16. března 2017. Poté, co žalobkyně dosáhla prodloužení příslušné lhůty, předložila dne 19. května 2017 své připomínky.

30

Dne 15. května 2017 předložil Gazprom Komisi své připomínky ke stížnosti.

31

Dopisem zaslaným žalobkyni dne 23. ledna 2018 (dále jen „dopis o záměru zamítnout stížnost“) Komise v souladu s čl. 7 odst. 1 nařízení č. 773/2004 uvedla, že hodlá stížnost zamítnout, a vyzvala žalobkyni, aby podala vyjádření ve lhůtě čtyř týdnů od obdržení tohoto dopisu. Komise rovněž zaslala nedůvěrné znění oznámení námitek, jakož i nedůvěrné znění připomínek Gazpromu ke stížnosti, jak je uvedeno v bodě 30 výše.

32

Dne 2. března 2018 žalobkyně předložila vyjádření v odpovědi na dopis o záměru zamítnout stížnost. Kromě toho, že žalobkyně vyjádřila nespokojenost se závěry obsaženými v tomto dopise, kritizovala vedení šetření ze strany Komise a uvedla, že Komise porušila její práva v postavení stěžovatelky ve věci AT.39816, zejména tím, že navzdory četným žádostem jí neposkytla po dobu téměř jednoho roku přístup k oznámení námitek ani jí neumožnila se k tomuto oznámení vyjádřit.

33

Dne 5. září 2018, tedy po přijetí napadeného rozhodnutí, zaslala žalobkyně úředníkovi pro slyšení odůvodněnou žádost ve smyslu čl. 7 odst. 2 písm. b) rozhodnutí 2011/695, v níž požadovala přístup ke všem dokumentům, na nichž Komise založila své předběžné posouzení uvedené v dopise o záměru zamítnout stížnost, včetně přístupu k oznámení námitek ve znění s menším množstvím vynechaných informací. Dne 17. září 2018 předal úředník pro slyšení generálnímu ředitelství (GŘ) Komise pro hospodářskou soutěž žádosti o přístup k dokumentům uvedené v dopise ze dne 5. září 2018. Dopisem ze dne 25. září 2018 zamítla Komise žádosti o přístup k dokumentům, které žalobkyně podala v dopisech ze dne 2. března 2018 a 5. září 2018.

34

Dne 24. ledna 2019 zaslala žalobkyně člence Komise pověřené hospodářskou soutěží dopis, v němž podle čl. 265 druhého pododstavce SFEU vyzvala Komisi, aby jednala buď tak, že přijme rozhodnutí o zamítnutí stížnosti, nebo aby pokračovala v řízení ve věci AT.40497. Dne 8. února 2019 Komise na tento dopis odpověděla a připomněla, že stížnost již vedla k několika vzájemným výměnám názorů. Pokud jde o věc AT.39816, Komise rovněž uvedla, že přijala napadené rozhodnutí, které zejména zohledňuje připomínky předložené žalobkyní v rámci průzkumu trhu, a pokud jde o věc AT.40497, že zaslala dopis o záměru zamítnout stížnost, na který žalobkyně odpověděla, a dokončila analýzu stížnosti.

35

Dne 17. dubna 2019 přijala Komise rozhodnutí C(2019) 3003 final o zamítnutí stížnosti (Věc AT.40497 – Polské ceny plynu).

36

Dne 25. června 2019 podala žalobkyně proti tomuto rozhodnutí o zamítnutí stížnosti žalobu k Tribunálu, která byla zaevidována pod číslem věci T‑399/19.

37

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 15. října 2018 podala žalobkyně projednávanou žalobu. Žalobní odpověď, replika a duplika byly podány v uvedeném pořadí dne 9. ledna 2019, 27. února 2019 a 8. května 2019.

38

Samostatným podáním přiloženým k žalobě žalobkyně na základě článku 152 jednacího řádu Tribunálu požádala Tribunál o projednání věci ve zrychleném řízení. Rozhodnutím ze dne 30. listopadu 2018 Tribunál tuto žádost zamítl.

39

Podáním došlým kanceláři Tribunálu dne 26. února 2019 požádal Gazprom o vedlejší účastenství v tomto řízení na podporu návrhových žádání Komise. Podáními došlými kanceláři Tribunálu dne 25. února 2019, 27. února 2019 a 28. února 2019 požádaly v uvedeném pořadí o vedlejší účastenství v tomto řízení společnost Overgas Inc., Litevská republika a Polská republika na podporu návrhových žádání žalobkyně.

40

Rozhodnutím ze dne 5. dubna 2019 po vyslechnutí hlavních účastnic řízení předsedkyně prvního senátu Tribunálu vyhověla žádosti Polské republiky o vedlejší účastenství v řízení. Usneseními ze dne 17. května 2019 po vyslechnutí hlavních účastnic řízení tato předsedkyně vyhověla žádostem o vedlejší účastenství v řízení Litevské republiky, Gazpromu a společnosti Overgas.

41

Dne 30. srpna 2019 předložily spisy vedlejšího účastníka Litevská republika, dne 6. září 2019 Polská republika a společnost Overgas a dne 4. října 2019 Gazprom. Žalobkyně a Komise podaly svá vyjádření ke spisům vedlejších účastníků řízení dne 15. listopadu 2019, Komise však od podání vyjádření ke spisu vedlejšího účastníka Gazpromu upustila.

42

Dne 4. října 2019 došlo ke změně složení senátů Tribunálu a soudce zpravodaj byl přidělen osmému senátu, kterému byla následně přidělena i projednávaná věc.

43

Dopisy kanceláře Tribunálu ze dne 17. prosince 2019 byla žalobkyně v rámci organizačních procesních opatření vyzvána k předložení několika dokumentů a Komise byla vyzvána k písemné odpovědi na otázku týkající se důvěrnosti některých informací obsažených v důvěrném znění oznámení námitek.

44

Usnesením z téhož dne Tribunál nařídil Komisi, aby jednak na základě čl. 24 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie a jednak na základě čl. 91 písm. b) a čl. 92 odst. 3 jednacího řádu, s výhradou použití článku 103 tohoto jednacího řádu, předložila úplnou kopii důvěrného znění oznámení námitek.

45

Účastnice řízení řádně a ve stanovených lhůtách vyhověly procesním opatřením přijatým dne 17. prosince 2019, jakož i usnesení o provedení důkazů vydanému Tribunálem téhož dne.

46

Dopisy kanceláře Tribunálu ze dne 6. května 2020 byla žalobkyně a Komise vyzvána, aby předložily dokumenty a písemně odpověděly na otázky položené Tribunálem v rámci organizačních procesních opatření. Těmto opatřením účastnice řízení vyhověly ve stanovené lhůtě.

47

Rozhodnutím ze dne 28. května 2020 předseda osmého senátu na základě čl. 67 odst. 2 jednacího řádu ve spojení s čl. 19 odst. 2 téhož jednacího řádu rozhodl vzhledem ke zvláštním okolnostem projednávané věci o přednostním projednání věci.

48

Dne 8. června 2020 rozhodl Tribunál v souladu s článkem 28 jednacího řádu na návrh osmého senátu o postoupení projednávané věci osmému rozšířenému senátu. Vzhledem k překážce na straně jednoho člena rozšířeného senátu, byl předseda Tribunálu rozhodnutím ze dne 15. června 2020 pověřen doplněním senátu.

49

Na návrh soudce zpravodaje Tribunál rozhodl o zahájení ústní části řízení. Za tímto účelem byly žalobkyně, Komise a společnost Overgas vyzvány, aby předložily dokumenty a písemně odpověděly na otázky položené Tribunálem v rámci organizačních procesních opatření. Dne 26. listopadu 2020 podala společnost Overgas své vyjádření v odpovědi na tato opatření, zatímco žalobkyně a Komise podaly svá vyjádření a předložily dokumenty dne 8. prosince 2020 (dále jen „odpovědi ze dne 8. prosince 2020“).

50

Pokud jde o úplnou kopii důvěrného znění oznámení námitek předloženou Komisí (viz body 43 a 45 výše), Tribunál rozhodl na základě čl. 103 odst. 2 jednacího řádu, že s tímto dokumentem seznámí zástupce žalobkyně pod podmínkou, že předem přijmou závazek mlčení, aby mohla žalobkyně v tomto ohledu předložit své vyjádření. Zástupci žalobkyně předložili podepsané závazky mlčení, uvedený dokument jim byl doručen a žalobkyně předložila své vyjádření dne 8. prosince 2020.

51

Z důvodů spojených se zdravotní krizí způsobenou covidem-19 a na základě žádostí podaných některými účastnicemi řízení, předseda osmého rozšířeného senátu rozhodl o odložení jednání, které bylo původně stanoveno na 20. a 21. ledna 2021.

52

Řeči účastnic řízení a jejich odpovědi na otázky položené Tribunálem byly vyslechnuty na jednání konaném ve dnech 18. a 19. května 2021. Při této příležitosti Tribunál rovněž uvedl, že vzal na vědomí vyjádření ke zprávě k jednání předložené Komisí dne 27. dubna 2021.

53

Ve druhém dni jednání a v rámci otázek položených Tribunálem vztahujícím se k přípustnosti žaloby Komise přehodnotila své stanovisko ohledně této přípustnosti a tvrdila, že žalobkyně neprokázala právní zájem na podání žaloby v projednávané věci, takže žaloba není přípustná.

54

Žalobkyně podala žádosti o přiznání důvěrného zacházení vůči Litevské republice, Polské republice, Gazpromu a společnosti Overgas, pokud jde o určité informace obsažené v různých procesních dokumentech. Nikdo z účastnic řízení nevznesl proti těmto žádostem námitky.

55

Žalobkyně podporovaná Litevskou republikou, Polskou republikou a společností Overgas navrhuje, aby Tribunál:

56

Komise podporovaná Gazpromem navrhuje, aby Tribunál:

57

Na podporu své žaloby žalobkyně uplatňuje šest žalobních důvodů vycházejících:

58

Žalobkyně ve svých písemnostech navrhla, aby bylo Komisi především uloženo předložit „akty v řízení ve věci AT.39816“, „akty v řízení ve věci AT.40497“, jakož i některé blíže určené dokumenty, pokud již nespadají do těchto dvou kategorií. Podpůrně by Komise měla předložit tyto posledně uvedené dokumenty, jakož i nedůvěrné znění oznámení námitek obsahující méně vynechaných informací než znění, které již má žalobkyně k dispozici. Požadované dokumenty jsou užitečné, neboť Tribunál může přezkoumat legalitu napadeného rozhodnutí pouze s ohledem na kontext tvořený celým spisovým materiálem ve věcech AT.39816 a AT.40497.

59

Komise má za to, že žádný z dotčených dokumentů nebo informací, s výjimkou oznámení námitek, není pro potřeby řízení užitečný, a tvrdí, že žádosti podané žalobkyní nejsou dostatečně odůvodněné.

60

V tomto ohledu je třeba připomenout, že stěžovatel nebo třetí osoba, které je povoleno vstoupit do řízení ve smyslu článků 5 a 11 nařízení č. 773/2004, nemá právo na přístup ke spisu, jak je stanoveno v článku 15 uvedeného nařízení, který mají adresáti oznámení námitek, jimž má tento přístup zejména umožnit seznámit se s důkazy obsaženými ve spise Komise, aby se mohli na základě těchto důkazů účelně vyjádřit k závěrům, k nimž Komise dospěla ve svém oznámení námitek (viz zejména rozsudek ze dne 14. května 2020, NKT Verwaltung a NKT v. Komise, C‑607/18 P, nezveřejněný, EU:C:2020:385, bod 261 a citovaná judikatura). Na druhé straně má stěžovatel podle článku 6 uvedeného nařízení právo obdržet kopii nedůvěrného znění oznámení námitek týkající se věci, ve které byla Komisi předložena stížnost.

61

Nicméně tato pravidla se nevztahují na soudní řízení před Tribunálem, které se řídí článkem 24 statutu Soudního dvora Evropské unie a jeho jednacím řádem. V tomto kontextu posouzení účelnosti přijetí organizačního procesního opatření nebo důkazního opatření přísluší soudu, a nikoli účastníkům řízení, přičemž tito posledně uvedení mohou případně napadnout volbu provedenou v prvním stupni v rámci kasačního opravného prostředku (rozsudek ze dne 12. května 2010, Komise v. Meierhofer, T‑560/08 P, EU:T:2010:192, bod 61). Tribunál tak může vyzvat účastníky řízení, aby předložili všechny dokumenty a poskytli všechny informace, které považuje podle článku 89 jednacího řádu za žádoucí. Za tímto účelem může žalobce požádat Tribunál, aby nařídil předložení dokumentů, které má k dispozici žalovaný, avšak aby Tribunál mohl posoudit, zda je pro řádný průběh řízení účelné nařídit takové předložení, musí žalobce požadované dokumenty identifikovat a předložit alespoň minimální důkazy o užitečnosti těchto dokumentů pro účely řízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, EU:C:1998:608, body 90 až 93).

62

V projednávané věci se žalobkyně do značné míry omezuje na podávání žádostí o předložení rozsáhlých souborů dokumentů, aniž dostatečně přesně označuje dokumenty, jejichž předložení požaduje, a aniž upřesňuje důvody, pro které by požadované dokumenty mohly být užitečné pro potřeby řízení, s výjimkou tvrzení, že by tvořily „kontext“, který musí Tribunál zohlednit při posouzení legality napadeného rozhodnutí.

63

Tribunál tedy poté, co posoudil žádosti podané žalobkyní s ohledem na žalobní důvody a uplatněné argumenty, dospěl k závěru, že není třeba přijmout požadovaná organizační procesní opatření na základě čl. 89 odst. 3 písm. d) jednacího řádu. Je však třeba poukázat na to, jak je uvedeno v bodech 43, 46 a 49 výše, že Tribunál přijal za účelem posouzení žalobních důvodů vznesených na podporu žaloby různá organizační procesní opatření, která zahrnují zejména žádosti o předložení dokumentů.

64

Pokud jde o vyřizování oznámení námitek, zejména důvěrného znění této písemnosti, bude tato otázka posouzena v rámci šestého žalobního důvodu níže.

65

První žalobní důvod se týká postupu Komise při vyřizování námitek týkajících se Jamalu. Tento žalobní důvod se v zásadě dělí na dvě části.

66

Žalobkyně, podporovaná Polskou republikou, vytýká Komisi, že upustila od původních námitek týkajících se plynovodu Jamal a v důsledku toho chybí závazek, který by se těchto námitek týkal. Domnívá se, že v rozporu s tím, co tvrdí Komise v rámci projednávané žaloby, byla Komise povinna tento postup odůvodnit. Kromě toho jsou oba důvody uvedené v bodě 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto ohledu stiženy zjevně nesprávným posouzením skutkového stavu.

67

Komise má za to, že tuto část žalobního důvodu je třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

68

Žalobkyně tvrdí, že Komise nedodržela požadavky stanovené v článku 9 nařízení č. 1/2003, co se týče vyřízení, konkrétně upuštění od námitek týkajících se Jamalu.

69

Komise v oznámení námitek popsala jednání Gazpromu spočívající v blokování rozhodnutí EuRoPolu nezbytných pro realizaci obousměrných toků, ať již virtuálních nebo fyzických, na polském úseku plynovodu Jamal, a měla za to, že toto jednání představuje právně dostačujícím způsobem prokázanou protisoutěžní praktiku. S ohledem na požadavky stanovené v článku 9 nařízení č. 1/2003 proto Komise podle žalobkyně nemohla přijmout závazky, které nijak nenapravovaly nedostatky uvedené v námitkách týkající se Jamalu. Ve skutečnosti Komise zásadně změnila rozsah námitek vůči Gazpromu, aniž dodržela postup stanovený pro tento účel a vysvětlila důvody této změny.

70

Kromě toho žalobkyně zpochybňuje stanovisko Komise směřující k upřednostnění výhrad týkajících se hospodářské soutěže uvedených v „předběžném posouzení“ napadeného rozhodnutí (oddíl 4) před výhradami uvedenými v oznámení námitek. Podle bodu 123 oznámení Komise o osvědčených postupech pro vedení řízení podle článků 101 a 102 SFEU (Úř. věst. 2011, C 308, s. 6, dále jen „osvědčené postupy“) platí, že pokud bylo dotčenému podniku zasláno oznámení námitek, toto oznámení „splňuje […] požadavky předběžného posouzení“. Nic přitom nenasvědčuje tomu, že by v projednávaném případě Komise po zaslání oznámení námitek vydala nové předběžné posouzení bez námitek týkajících se Jamalu. Komise proto nikdy formálně nezměnila rozsah svého oznámení námitek.

71

V tomto bodě se žalobkyně domnívá, že Komise nemůže odhlédnout od fází správního řízení, které předcházely přijetí napadeného rozhodnutí, zejména pak od oznámení námitek. Takové jednání by bylo překážkou přezkumu prováděnému unijním soudem, který musí ověřit správnost, úplnost a hodnověrnost skutečností, na jejichž základě bylo vydáno rozhodnutí Komise, a nelze mu bránit v tom, aby k výkladu takového rozhodnutí použil oznámení námitek. Přístup zastávaný Komisí by znamenal, že by jí byla přiznána svévolná pravomoc týkající se schvalování závazků, neboť by mohla „sladit“ obsah předběžného posouzení s obsahem závazků, které by podnik byl ochoten přijmout.

72

Komise připomíná, že její úlohou v rámci použití článku 9 nařízení č. 1/2003 je posoudit závazky navržené dotčeným podnikem z hlediska výhrad týkajících se hospodářské soutěže, o nichž tento podnik informovala prostřednictvím „předběžného posouzení“. Komise odlišuje výhrady uvedené v oznámení námitek od výhrad uvedených v předběžném posouzení napadeného rozhodnutí v tom smyslu, že toto posouzení již nezahrnuje námitky týkající se Jamalu. Od okamžiku, kdy bylo od těchto námitek upuštěno, mohla Komise, aniž se dopustila pochybení, přistoupit k posouzení závazků, i když na uvedené námitky nereagovaly.

73

Dále Komise tvrdí, že žalobkyně nesprávně vykládá rozsudek ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala (C‑413/06 P, EU:C:2008:392), a přiznává oznámení námitek hodnotu přesahující procesní a přípravnou povahu, která je tomuto typu dokumentu obvykle přiznávána, přičemž zdůrazňuje, že na rozdíl od rozhodnutí přijatých podle článku 7 nařízení č. 1/2003 napadené rozhodnutí v projednávané věci, přijaté podle článku 9 tohoto nařízení, závazně nekonstatuje existenci žádného protiprávního jednání. Proto je třeba odmítnout předpoklad soudního přezkumu bezvadnosti napadeného rozhodnutí, který by zahrnoval předběžné posouzení ve vztahu k výhradám uvedeným v oznámení námitek, které má prozatímní povahu.

74

Pokud jde o údajnou svévolnost jejího přístupu, Komise podotýká, že nebyla povinna odůvodnit upuštění od námitek týkajících se Jamalu, ať již s ohledem na judikaturu týkající se práva být vyslechnut nebo povinnost uvést odůvodnění rozhodnutí přijatého na základě článku 9 nařízení č. 1/2003. Vzhledem však k tomu, že se jí dotčené účastnice řízení dotazovaly na absenci závazku týkajícího se plynovodu Jamal, v souladu se zásadami řádné správy a transparentnosti uvedla důvody, pro které se její předběžné výhrady nepotvrdily.

75

Je třeba připomenout, že podle čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1/2003 platí, že pokud Komise zamýšlí přijmout rozhodnutí, kterým požaduje ukončení protiprávního jednání, a dotčené podniky nabídnou závazky takové povahy, že reagují na výhrady, o kterých je Komise informovala ve svém předběžném posouzení, může Komise rozhodnutím prohlásit tyto závazky pro podniky za závazné.

76

V tomto ohledu je cílem mechanismu zavedeného článkem 9 nařízení č. 1/2003 zajistit účinné uplatňování pravidel hospodářské soutěže prostřednictvím rychlejšího řešení výhrad týkajících se hospodářské soutěže, které Komise zjistila, namísto toho, aby se postupovalo prostřednictvím formálního konstatování protiprávního jednání. Toto ustanovení je inspirováno úvahami o hospodárnosti řízení a umožňuje podnikům, aby se plně účastnily řízení tím, že navrhnou řešení, která se jim zdají nejpřiměřenější a nejvhodnější pro reagování na uvedené výhrady (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 29. června 2010, Komise v. Alrosa, C‑441/07 P, dále jen „rozsudek Alrosa, EU:C:2010:377, bod 35, a ze dne 15. září 2016, Morningstar v. Komise, T‑76/14, dále jen rozsudek Morningstar, EU:T:2016:481, bod 39).

77

Kromě toho, i když článek 9 nařízení č. 1/2003 na rozdíl od článku 7 tohoto nařízení, který se týká rozhodnutí konstatujících protiprávní jednání, výslovně neodkazuje na zásadu proporcionality, nic to však nemění na tom, že jakožto obecná zásada unijního práva představuje zásada proporcionality kritérium legality všech aktů orgánů Unie. Specifické vlastnosti mechanismů stanovených v článcích 7 a 9 uvedeného nařízení, jakož i opatření, která nabízí každé z těchto ustanovení, jsou odlišné, zejména proto, že cílem prvního mechanismu je ukončit protiprávní jednání, zatímco cílem druhého mechanismu je reagovat na výhrady Komise vyplývající z jejího předběžného posouzení. Povinnost zajistit dodržování zásady proporcionality, která přísluší Komisi, má proto odlišný dosah a obsah v závislosti na tom, zda je posuzována v rámci jednoho nebo druhého z těchto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudky Alrosa, body 36 až 38 a 46, a Morningstar, body 43 a 44).

78

V případě použití článku 9 nařízení č. 1/2003 je tedy předběžné posouzení uvedené v tomto ustanovení určeno podnikům, kterých se týká šetření Komise, a musí jim umožnit posoudit účelnost navržení přiměřených závazků. Komise je zbavena povinnosti kvalifikovat a konstatovat protiprávní jednání, jelikož se její úloha omezuje na posouzení a případné přijetí navržených závazků s ohledem na výhrady týkající se hospodářské soutěže zjištěné v tomto posouzení, jakož i s ohledem na cíle sledované Komisí. V této souvislosti se uplatňování zásady proporcionality omezuje jednak na ověření, zda dotčené závazky reagují na tyto výhrady, a jednak na to, zda tyto podniky nenabídly méně omezující závazky reagující na tyto výhrady stejně vhodným způsobem. Při výkonu tohoto ověření musí Komise zohlednit okolnosti případu, zejména zájmy třetích osob a rozsah zjištěných výhrad (v tomto smyslu viz rozsudek Alrosa, body 40 a 41; rozsudek ze dne 9. prosince 2020, Groupe Canal + v. Komise, C‑132/19 P, EU:C:2020:1007, bod 105, jakož i rozsudek Morningstar, bod 45).

79

V projednávaném případě je třeba především konstatovat, že bez ohledu na to, co uvedla Komise, oznámení námitek je základem předběžného posouzení ve smyslu článku 9 nařízení č. 1/2003, což zjevně vyplývá z napadeného rozhodnutí, a navíc odpovídá předpokladu uvedenému v bodě 123 osvědčených postupů.

80

Z toho vyplývá, že Komise nemůže tvrdit, že úvahy uvedené pod nadpisem „Předběžné posouzení“ (oddíl 4) napadeného rozhodnutí, které bylo přijato v rámci správního řízení a ukončilo toto řízení, musí představovat směrodatný bod, podle kterého by měla být posuzována vhodnost závazků předložených před přijetím tohoto rozhodnutí. Stejně tak Komise neoznačila žádný jiný dokument, který by byl vypracován v období mezi zasláním oznámení námitek a přijetím napadeného rozhodnutí, ve kterém by oznámila Gazpromu změněné předběžné posouzení, zejména pokud jde o námitky týkající se Jamalu, předtím než Gazprom předložil v průběhu let 2015 a 2016 neformální návrhy závazků a poté v únoru 2017 původní závazky.

81

S ohledem na toto zjištění týkající se oznámení námitek je třeba mít za to, že požadavky spojené s dodržováním zásady proporcionality nemohou znamenat, že na všechny výhrady týkající se hospodářské soutěže uvedené v předběžném posouzení, včetně případů, kdy má takové posouzení formu oznámení námitek, musí být nutně reagováno v závazcích navržených dotčenými podniky, jak žalobkyně uznala v jiných situacích než v souvislosti s námitkami týkajícími se Jamalu v projednávané věci.

82

Jiný výklad článku 9 nařízení č. 1/2003 a zásady proporcionality by totiž znamenal riziko zakonzervování předběžného posouzení Komise, které má prozatímní povahu, a za určitých okolností by vedl k neplatnosti řízení o závazcích. Stejně tak z judikatury vyplývá, že oznámení námitek je dokumentem procesní a přípravné povahy, který vymezuje předmět správního řízení, které Komise zahájila, přičemž Komise je povinna zohlednit skutečnosti vyplývající ze správního řízení, zejména upustit od námitek, které se ukázaly jako neopodstatněné (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala, C‑413/06 P, EU:C:2008:392, bod 63 a citovaná judikatura, a ze dne 28. ledna 2021, Qualcomm a Qualcomm Europe v. Komise, C‑466/19 P, EU:C:2021:76, bod 66 a citovaná judikatura).

83

Nic to nemění na tom, že za podmínek projednávané věci, a zejména při neexistenci změněného předběžného posouzení, článek 9 nařízení č. 1/2003 ukládá Komisi, aby na rozdíl od toho, co tvrdí, měla důvody pro absenci závazku reagujícího na námitky týkající se Jamalu. Stejně tak stran tvrzení Komise, podle kterého její pochybení nemůže vést ke zrušení napadeného rozhodnutí, byť jen částečnému, Tribunál konstatuje, že toto pochybení skutečně spadá do výroku tohoto rozhodnutí, neboť i když se na tyto námitky nevztahuje článek 1, na jehož základě jsou konečné závazky prohlášeny za závazné, vztahuje se na ně článek 2, který konstatuje, že pominuly důvody pro zásah ve věci AT.39816.

84

Co se týče zbývající části, povinnost odůvodnit absenci závazku nemůže vést až k tomu, že se od Komise bude očekávat, že prokáže nemožnost konstatovat protiprávní jednání. Takový přístup by byl neslučitelný s povahou řízení o závazcích, jelikož v souladu s článkem 9 nařízení č. 1/2003, ve spojení s bodem 13 odůvodnění tohoto nařízení, rozhodnutí o závazcích nestanoví, zda došlo nebo stále dochází k protiprávnímu jednání, a není jím dotčena možnost orgánů pro hospodářskou soutěž a soudů členských států činit taková zjištění (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 23. listopadu 2017, Gasorba a další, C‑547/16, EU:C:2017:891, body 26 a 30, a ze dne 9. prosince 2020, Groupe Canal + v. Komise, C‑132/19 P, EU:C:2020:1007, bod 108).

85

V projednávaném případě je třeba konstatovat, že Komise uvedla důvody, pro které neuložila závazek reagující na námitky týkající se Jamalu, které mají formu dvou důvodů uvedených v bodě 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí. První důvod souvisí s certifikačním rozhodnutím a druhý důvod se týká mezivládní povahy vztahů v plynárenském odvětví v Polsku (jak je uvedeno v bodě 17 výše).

86

V rámci první námitky žalobkyně, podporovaná Polskou republikou, tvrdí, že Komise nesprávně vycházela z certifikačního rozhodnutí, když dospěla k závěru, že námitky týkající se Jamalu nevyžadují závazek ze strany Gazpromu.

87

Zaprvé má žalobkyně za to, že přijetí certifikačního rozhodnutí polským úřadem nepředstavuje okolnost, která by odůvodňovala změnu posouzení námitek týkajících se Jamalu ze strany Komise v období mezi oznámením námitek dne 22. dubna 2015 a předložením původních závazků dne 14. února 2017, které se těmito námitkami nezabývaly. Ve skutečnosti by se Komise bez ohledu na přijetí tohoto rozhodnutí zmíněným polským úřadem dne 19. května 2015 vypořádávala v zásadě s nezměněnými okolnostmi v období mezi okamžikem, kdy formulovala své výhrady v oznámení námitek, a okamžikem, kdy bylo několik týdnů po oznámení námitek přijato uvedené rozhodnutí, nebo dokonce až do výsledku věci AT.39816.

88

Zadruhé byla Komise podle žalobkyně zvlášť informována o otázkách týkajících se vlivu Gazpromu na polský úsek plynovodu Jamal, a to právě s ohledem na její zásah v rámci certifikačního řízení společnosti Gaz-System. Ve dvou stanoviscích ze dne 9. září 2014 a 19. března 2015, která Komise zaslala polskému úřadu a která se týkala návrhů rozhodnutí podobných certifikačnímu rozhodnutí, Komise posoudila podmínky, za nichž společnost Gaz-System spravovala tento úsek, a výslovně doporučila, aby bylo provozování kompresních a měřicích stanic nacházejících se na tomto úseku převedeno na společnost Gaz-System, za účelem zabránění narušení hospodářské soutěže ze strany Gazpromu.

89

V tomto kontextu je posouzení přijaté Komisí v napadeném rozhodnutí překvapivé, a to s ohledem na skutečnost, že převod provozu kompresních a měřicích stanic nakonec nebyl proveden, přestože lhůta 24 měsíců stanovená v certifikačním rozhodnutí uplynula v květnu 2017. Není podstatné, že převod byl pouze „doporučením“, důležité je, že blokace byla přičitatelná Gazpromu a že Komise o ní byla v rámci průzkumu trhu informována polskou vládou, předsedou polského úřadu, společností Gaz-System a žalobkyní.

90

Zatřetí Komise rovněž nezohlednila hrozby pozastavení dodávek zemního plynu v případě uskutečnění převodu provozu, o čemž ji žalobkyně informovala ve stížnosti. Skutečnost těchto hrozeb však byla prokázána tím, že Gazprom krátce po uplynutí lhůty 24 měsíců, během níž mělo dojít k tomuto převodu, dodal do plynovodu Jamal zemní plyn v kvalitě nevhodné pro polskou plynárenskou soustavu, jakož i dopisem, který ruský ministr energetiky zaslal svému polskému protějšku dne 30. srpna 2016, ve kterémž pohrozil, že pokud bude Gazprom nucen tento převod uskutečnit, pozastaví dodávky zemního plynu.

91

V souvislosti s tímto dopisem ruský ministr energetiky připomněl, že dodávky zemního plynu do Polska jsou závislé na tom, zda vláda Polské republiky dodržuje své závazky vyplývající z řady mezivládních dohod uzavřených mezi Polskou republikou a Ruskou federací, které se týkají zejména objemu dodávek zemního plynu do Polska, jakož i výstavby a provozu plynovodu Jamal (dále jen „polsko-ruské dohody“), konkrétně závazky, na jejichž základě musí provoz kompresních a měřicích stanic zůstat v rukou EuRoPolu. Žalobkyně přitom zdůrazňuje, že tento provoz má příslušet společnosti Gaz-System, aby byla zajištěna nezávislost této společnosti v souladu s unijními pravidly v oblasti zemního plynu, a sama Komise ve svém stanovisku ze dne 19. března 2015 uvedla, že se jedná o jednu z hlavních funkcí řídících pravomocí nezávislého provozovatele soustavy.

92

Komise má za to, že tato námitka musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

93

V tomto ohledu je třeba připomenout, že Komise má v rámci přijímání závazků podle článku 9 nařízení č. 1/2003 prostor pro uvážení, v rozsahu, v němž má provést analýzu, která vyžaduje zohlednění řady ekonomických faktorů, jako je výhledová analýza za účelem posouzení vhodnosti závazků nabídnutých dotčeným podnikem, a že Tribunál musí tuto skutečnost zohlednit při výkonu svého přezkumu. Tento přezkum se tedy týká výhradně otázky, zda posouzení provedené Komisí není zjevně nesprávné, a unijní soud nemůže nahradit posouzení Komise tím, že předloží své vlastní posouzení komplexních hospodářských okolností, neboť by tím zasáhl do prostoru pro uvážení Komise, namísto toho, aby přezkoumal legalitu posouzení Komise (v tomto smyslu viz rozsudky Alrosa, body 42, 60 a 67, jakož i Morningstar, bod 41).

94

V tomto případě je třeba poznamenat, že námitky týkající se Jamalu jsou řešeny především v oddílech 13 a 15.9 oznámení námitek. Z toho plyne, že výhrady Komise se soustředily na údajné jednání Gazpromu, jehož cílem bylo udržet nebo posílit kontrolu nad investicemi do polského úseku plynovodu Jamal, zejména v tom rozsahu, že Gazprom usiloval o to, aby v rámci EuRoPolu disponoval významnými rozhodovacími pravomocemi a udržel tak pro tento subjekt pravomoci v oblasti investic na uvedeném úseku, než aby tyto pravomoci náležely nezávislému provozovateli soustavy odpovědnému za tento úsek, tedy společnosti Gaz-System. V této souvislosti Komise posoudila smlouvu o správě uzavřenou v roce 2010 mezi EuRoPolem a společností Gaz-System, nové stanovy EuRoPolu přijaté v roce 2011 a [důvěrné] ( 1 ).

95

Zvláště jak vyplývá z oddílu 15.9.2 oznámení námitek, účelem potenciálně zneužívajícího jednání Gazpromu, jehož cílem bylo zachování kontroly nad investicemi na polském úseku plynovodu Jamal, bylo zejména zabránit rozvoji infrastruktury, která by umožnila diverzifikaci zdrojů a dodavatelů plynu (tedy konkurentů Gazpromu). Zejména se Gazpromu podařilo oddálit zavedení virtuálních a fyzických reverzních toků na tomto úseku, čímž takové diverzifikaci zabránil. Komise proto předběžně dospěla k závěru, že se Gazprom získáním investičních pravomocí přinejmenším potenciálně dopustil zneužití svého postavení tím, že zabránil přístupu konkurentů k tomuto úseku plynovodu, čímž porušil čl. 102 písm. d) SFEU.

96

Následně však Komise prohlásila za závazné konečné závazky, které neobsahují žádná opatření reagující na námitky týkající se Jamalu. V napadeném rozhodnutí Komise poté, co v bodě 137 odůvodnění uvedla, že někteří z dotčených účastníků v rámci průzkumu trhu vyjádřili překvapení nad takovou absencí opatření, v bodě 138 odůvodnění tohoto rozhodnutí Komise vysvětlila, že její předběžné výhrady týkající se hospodářské soutěže nebyly potvrzeny, a to ze dvou důvodů uvedených v tomto bodě odůvodnění.

97

Pokud jde o první důvod, který se vztahuje k certifikačnímu rozhodnutí, Komise zejména uvedla, že polský úřad v tomto rozhodnutí mimo jiné dospěl k závěru, že společnost Gaz-System vykonávala rozhodující kontrolu nad investičními rozhodnutími týkajícími se polského úseku plynovodu Jamal a jejich realizací. Proto ani EuRoPol jako vlastník plynovodu ani Gazprom jako akcionář EuRoPolu nemohly tato rozhodnutí blokovat.

98

V tomto ohledu je třeba nejprve uvést, že certifikační rozhodnutí, jak správně tvrdí Komise, obsahuje na základě podrobného posouzení relevantních okolností, včetně smlouvy o správě ze dne 25. října 2010 a stanov EuRoPolu, různá zjištění, pokud jde o kontrolu vykonávanou společností Gaz-System nad investicemi do polského úseku plynovodu Jamal. Na základě těchto zjištění nakonec předseda polského úřadu udělil společnosti Gaz-System certifikát nezávislosti, ve kterém uvedl, že společnost splňuje požadavky spojené s úlohou nezávislého provozovatele soustavy, zejména pokud jde o kontrolu investic.

99

Žalobkyně a Polská republika sice poukazují na různé okolnosti, které by mohly znamenat, že by společnost Gaz-System mohla být odrazována od přijetí určitých investičních rozhodnutí ohledně tohoto úseku nebo by mohla být vystavena značným nákladům spojeným se správními nebo soudními řízeními zahájenými zejména ze strany EuRoPolu. Tím zpochybňují posouzení certifikačního rozhodnutí ze strany Komise.

100

Žalobkyně a Polská republika však nezpochybňují platnost certifikačního rozhodnutí přijatého polským úřadem jako takovou a nepoukázaly na žádná konkrétní pochybení, kterých se měl polský úřad dopustit ve vztahu k jednotlivým zjištěním obsaženým v tomto rozhodnutí, ani neuvedly, která zjištění považují za nesprávná. V této souvislosti a s ohledem na úlohu, která je svěřena vnitrostátním regulačním orgánům členských států v rámci regulace odvětví zemního plynu ze strany Unie, zejména směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2009/73/ES ze dne 13. července 2009 o společných pravidlech pro vnitřní trh se zemním plynem a o zrušení směrnice 2003/55/ES (Úř. věst. 2009, L 211, s. 94, dále jen „směrnice o zemním plynu“), mohla Komise přiměřeně zohlednit zjištění učiněná takovým orgánem a v projednávaném případě vycházet z uvedeného rozhodnutí, v němž polský úřad dospěl k závěru, že společnost Gaz-System měla kontrolu nad investicemi na polském úseku plynovodu Jamal, a udělil tomuto provozovateli osvědčení nezávislého provozovatele soustavy.

101

Zadruhé argumenty žalobkyně a Polské republiky týkající se certifikačního rozhodnutí se zaměřují především na existenci a povahu doporučení ohledně převodu provozu kompresních a měřicích stanic obsaženého v tomto rozhodnutí a na údajné nedodržení tohoto doporučení. Z tohoto rozhodnutí ani z argumentů předložených žalobkyní a Polskou republikou však nevyplývá, že by kontrola společnosti Gaz-System nad investicemi do polského úseku plynovodu Jamal závisela na provedení tohoto doporučení.

102

V tomto ohledu je důležité poznamenat, že každodenní provoz kompresních a měřicích stanic nelze zaměňovat s otázkou kontroly pohybu zemního plynu na polském úseku plynovodu Jamal. Na dotaz, zda má společnost Gaz-System účinnou kontrolu nad pohyby zemního plynu na tomto úseku, žalobkyně potvrdila, že tomu tak je. Neprovedení doporučení vztahujícího se k tomuto provozu tedy nemůže zároveň znamenat případnou kontrolu pohybu plynu ze strany Gazpromu prostřednictvím EuRoPolu, která by mohla vzbudit pochybnosti o relevanci kontroly nad investicemi na tomto úseku prováděné společností Gaz-System, a tedy i nad možnostmi diverzifikace zdrojů zemního plynu.

103

Za těchto podmínek nejsou argumenty týkající se neprovedení doporučení týkajícího se převodu provozu, jakož i údajného obstrukčního jednání Gazpromu prostřednictvím EuRoPolu spojeného s tímto převodem, způsobilé zpochybnit posouzení Komise, které se vztahuje ke kontrole nad investicemi ze strany společnosti Gaz-System.

104

Stejně tak argumenty žalobkyně, které souvisí se dvěma stanovisky zaslanými Komisí polskému úřadu v rámci certifikačního řízení společnosti Gaz-System jakožto nezávislého provozovatele soustavy, nemohou zpochybnit posouzení tohoto orgánu, které se vztahuje k napadenému důvodu. Je třeba uvést, že polský úřad v různých bodech odůvodnění přijatého certifikačního rozhodnutí reagoval na připomínky Komise uvedené v těchto stanoviscích.

105

Kromě toho, i když je pravdou, že Komise formulovala v rámci svých dvou stanovisek připomínky ohledně nutnosti převést každodenní provoz kompresních a měřicích stanic a měla za to, že tento provoz je jedním ze „stěžejních úkolů“ provozovatele soustavy, tyto připomínky se netýkaly plánování a kontroly investic, ale byly spíše vedeny úvahami nad jinými požadavky vyplývajícími ze směrnice o zemním plynu, zejména úvahami spojenými s rizikem, že EuRoPol získá přístup k důvěrným informacím týkajícím se jiných provozovatelů. Takové riziko přitom neodpovídalo výhradám, které Komise vyjádřila v námitkách týkajících se Jamalu.

106

Kromě toho je třeba poznamenat, že organizační složka Komise, která vypracovala obě stanoviska, zkoumala návrhy rozhodnutí polského úřadu z hlediska unijní právní úpravy vztahující se k plynárenskému odvětví, zatímco GŘ pro hospodářskou soutěž analyzovalo relevantní skutečnosti v rámci řízení podle článku 102 SFEU. Ačkoli by tedy případné výhrady vyjádřené v těchto stanoviscích mohly být pro GŘ pro hospodářskou soutěž přinejmenším zajímavé, nemohou být určující pro analýzu z hlediska práva hospodářské soutěže, a zejména pro zachování námitek týkajících se Jamalu, a případnou potřebu přijetí závazku v této věci. I když je pravda, že sama Komise v bodě 1016 oznámení námitek poukázala na zjevný rozpor mezi obsahem smlouvy o správě ze dne 25. října 2010 a pravidly stanovenými ve směrnici o zemním plynu, předseda polského úřadu v certifikačním rozhodnutí uvedl, že plán rozvoje soustavy vypracovaný EuRoPolem se týkal především otázek obnovy a že v žádném případě neomezoval pravomoci společnosti Gaz-System v oblasti investic, včetně přípravy desetiletého plánu rozvoje stanoveného v uvedené směrnici.

107

Zatřetí nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že ačkoli se nezměnila žádná relevantní okolnost, Komise neprávem změnila své posouzení námitek týkajících se Jamalu v období od dubna 2015, kdy sdělila oznámení námitek Gazpromu, do května 2018, kdy přijala napadené rozhodnutí. Přijetí certifikačního rozhodnutí představovalo takovou relevantní okolnost. K tomuto přijetí navíc došlo v situaci, kdy byly uskutečněny významné investice do polského úseku plynovodu Jamal nebo byly s tímto úsekem spojeny, přičemž tyto investice měly právě umožnit diverzifikaci zdrojů dodávek zemního plynu. Předseda polského úřadu tak v tomto rozhodnutí konstatoval, že investice, jejichž předmětem bylo zavedení fyzického zpětného toku na polském úseku plynovodu Jamal, byly uskutečněny. V tomto ohledu již Komise předběžným způsobem uvedla, že v období od roku 2009 do roku 2013 byly uplatňovány obstrukční metody ze strany Gazpromu a že se společnosti Gaz-System podařilo provést řadu investic za účelem umožnění těchto zpětných toků od roku 2014 (viz body 734 a 1033 oznámení námitek).

108

Z toho vyplývá, že s ohledem na povinnost uvedenou v bodě 83 výše a na výše uvedené úvahy týkající se zjištění převzatých certifikačním rozhodnutím a realizovaných investic do polského úseku plynovodu Jamal mohla Komise, aniž by se dopustila zjevně nesprávného posouzení, přijmout z důvodu založeného na tomto certifikačním rozhodnutí konečné závazky, i když neobsahují žádná opatření reagující na námitky týkající se Jamalu. Tuto námitku je tudíž třeba zamítnout.

109

Za těchto podmínek a vzhledem k tomu, že je nesporné, že oba důvody uvedené Komisí v bodě 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí jsou autonomní, není nezbytné zkoumat opodstatněnost druhé námitky první části prvního žalobního důvodu, která zpochybňuje důvod založený na polsko-ruských dohodách a na uplatnění takzvané výjimky státního zásahu (dále jen „výjimka státního zásahu“). I kdyby totiž byla tato druhá námitka opodstatněná, nemohla by vést ke zrušení napadeného rozhodnutí v rozsahu, v němž uzavírá věc AT.39816, tudíž je třeba tuto námitku zamítnout jako neúčinnou.

110

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je tudíž třeba první část prvního žalobního důvodu zamítnout.

111

Na podporu argumentů žalobkyně souvisejících s rozsahem soudního přezkumu upuštění od námitek v průběhu řízení o závazcích Polská republika předložila argument vztahující se k porušení zásad řádné správy, transparentnosti a loajální spolupráce.

112

Komise, která uvádí, že tato argumentace představuje v podstatě nový žalobní důvod, má za to, že tuto druhou část prvního žalobního důvodu je třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

113

Pokud jde v tomto ohledu o přípustnost argumentů předložených Polskou republikou, je třeba konstatovat, že mohou tvořit žalobní důvod odlišný od prvního žalobního důvodu uvedeného v žalobě, který je založený na porušení článku 9 nařízení č. 1/2003 a zásady proporcionality.

114

Tyto argumenty však spadají do rámce námitky vznesené žalobkyní ohledně absence závazku, který by reagoval na námitky týkající se Jamalu, takže nemění předmět sporu vymezený návrhovými žádáními a žalobními důvody hlavních účastnic řízení. Tyto argumenty jsou tedy přípustné podle čl. 40 druhého pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie, který se na Tribunál použije na základě čl. 53 prvního pododstavce tohoto statutu, a čl. 142 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu, jak jsou vykládány judikaturou (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. listopadu 2016, DTS Distribuidora de Televisión Digital v. Komise, C‑449/14 P, EU:C:2016:848, bod 114 a citovaná judikatura; ze dne 20. září 2019, Port Autonome du Centre et de l’Ouest a další v. Komise, T‑673/17, nezveřejněný, EU:T:2019:643, body 44 a 45, a usnesení ze dne 15. listopadu 2019, Front Polisario v. Rada, T‑279/19, nezveřejněné, EU:T:2019:808, bod 41).

115

Polská republika tvrdí, aniž zpochybňuje právo Komise vzít zpět některé námitky původně uvedené v oznámení námitek, že Komise porušila, v rozporu s článkem 1 a čl. 10 odst. 3 SEU a článkem 41 Listiny základních práv Evropské unie, zásady řádné správy a transparentnosti. Z těchto zásad vyplývá zejména povinnost správních orgánů svá rozhodnutí odůvodnit. Obecná zjištění uvedená v bodě 137 a 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí přitom nelze považovat za dostatečné odůvodnění a tato nedostatečnost je o to neospravedlnitelnější, že Komise již několik let vyjadřuje polským orgánům své výhrady ohledně správy polského úseku plynovodu Jamal.

116

Kromě toho je bod 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí zavádějící, neboť vyvolává dojem, že spíše než uplatnění výjimky státního zásahu představuje v projednávané věci hlavní důvod pro upuštění od námitek týkajících se Jamalu certifikační rozhodnutí. V tomto ohledu byly polsko-ruské dohody zmíněny pouze obecným způsobem, který neumožnil pochopit, že Komise vychází z uplatnění této výjimky, přičemž tato skutečnost se stala zřejmou až v rámci projednávané žaloby. Komise navíc opomněla vysvětlit, jakými opatřeními podle ruského práva se údajně řídilo jednání Gazpromu a zda se s ohledem na judikaturu a účinnost práva hospodářské soutěže bylo možné dovolávat této výjimky v případě, že státní nátlak pocházel ze strany třetího státu.

117

Komise tuto argumentaci zpochybňuje.

118

V tomto ohledu je třeba připomenout, že k zárukám přiznaným unijním právem ve správním řízení patří zejména zásada řádné správy zakotvená v článku 41 Listiny základních práv, ke které se váže povinnost příslušného orgánu pečlivě a nestranně přezkoumat všechny relevantní skutečnosti projednávaného případu (viz rozsudek ze dne 27. září 2012, Applied Microengineering v. Komise, T‑387/09, EU:T:2012:501, bod 76 a citovaná judikatura).

119

I když je v projednávaném případě zjevné, že Polská republika nesouhlasí s posouzením Komise, pokud jde o upuštění od námitek týkajících se Jamalu, neuvádí, které relevantní skutečnosti projednávaného případu nebyly tímto orgánem pečlivě a nestranně přezkoumány, zejména když netvrdí žádné konkrétní porušení procesních pravidel stanovených v nařízeních č. 1/2003 a č. 773/2004. Stejně tak Polská republika nevysvětluje, jakým způsobem Komise porušila zásadu transparentnosti zakotvenou v uvedených nařízeních.

120

Kromě toho v rozsahu, v němž Polská republika a v podstatě i žalobkyně ve skutečnosti zpochybňují dostatečnost odůvodnění uvedeného v bodě 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba rovněž tuto námitku zamítnout.

121

Je třeba připomenout, že povinnost uvést odůvodnění se musí v zásadě uplatnit na všechny unijní akty, které vyvolávají právní účinky. Z odůvodnění musí jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak aby se dotyčné osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí rozhodnutí, za účelem obrany jejich práv a aby mohl unijní soud vykonat přezkum legality tohoto rozhodnutí (viz rozsudek ze dne 19. prosince 2019, Puppinck a další v. Komise, C‑418/18 P, EU:C:2019:1113, bod 94 a citovaná judikatura). Požadavek odůvodnění musí být posuzován v závislosti na okolnostech případu, zejména v závislosti na obsahu aktu, povaze dovolávaných důvodů a zájmu, který mohou mít osoby, kterým je akt určen, nebo zájmu jiných osob, kterých se akt bezprostředně a osobně dotýká, na získání takového vysvětlení. Není vyžadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována s ohledem nejen na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotyčnou oblast (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 63 a citovaná judikatura).

122

V projednávaném případě Komise v bodě 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla dva důvody pro absenci závazku reagujícího na námitky týkající se Jamalu. Pokud jde o první důvod založený na certifikačním rozhodnutí, jeví se, s ohledem na vyřízení námitky týkající se tohoto důvodu (viz body 86 až 110 výše), že se žalobkyně a Polská republika, které byly obzvláště dobře informovány o situaci v polském plynárenském odvětví a o činnosti polského úřadu, mohly seznámit s odůvodněním týkajícím se tohoto důvodu, za účelem obrany svých práv, a že Tribunál mohl provést přezkum legality napadeného rozhodnutí, zejména pokud jde o bod 138 odůvodnění. Komise tudíž v tomto ohledu splnila svoji povinnost uvést odůvodnění.

123

Pokud jde o druhý důvod související s mezivládní povahou vztahů mezi smluvními stranami v plynárenském odvětví v Polsku, který je hlavním předmětem výtek žalobkyně a Polské republiky, jež mají za to, že Komise nedostatečně odůvodnila své stanovisko, jelikož se v zásadě dovolává možného uplatnění výjimky státního zásahu z důvodu dopadu polsko-ruských dohod a ruské právní úpravy, jakož i jednání vlády Ruské federace na jednání Gazpromu.

124

V tomto ohledu, jak je uvedeno v bodech 108 a 109 výše, Tribunál dospěl k závěru, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, když z důvodu založeného na certifikačním rozhodnutí přijala konečné závazky, přestože neobsahovaly žádná opatření reagující na námitky týkající se Jamalu, a z tohoto důvodu a s ohledem na autonomní povahu každého z obou důvodů uvedených v bodě 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí, není třeba zkoumat opodstatněnost námitky žalobkyně týkající se druhého důvodu. Z uvedeného je zřejmé, že argumenty žalobkyně a Polské republiky, pokud jde o nedostatečné odůvodnění druhého důvodu, rovněž neobstojí.

125

Konečně v rozsahu, v němž se Polská republika ve skutečnosti snaží zpochybnit posouzení Komise, pokud jde o upuštění od námitek týkajících se Jamalu, stačí uvést, že taková námitka již byla zamítnuta v rámci posouzení první části prvního žalobního důvodu.

126

Tudíž argumenty vycházející z porušení zásad řádné správy a transparentnosti je třeba odmítnout.

127

Podle Polské republiky a žalobkyně je napadené rozhodnutí v rozporu se zásadou loajální spolupráce stanovenou v čl. 4 odst. 3 SEU. Tím, že Komise dospěla k závěru, že námitky týkající se Jamalu „se nepotvrdily“, ve skutečnosti konstatovala, že v tomto ohledu nedošlo k porušení článku 102 SFEU, a přijala rozhodnutí jdoucí nad rámec toho, co umožňuje článek 9 nařízení č. 1/2003. Tím Komise rozhodla o otázce, která nebyla pokryta konečnými závazky a která mohla být předmětem případného odlišného posouzení vnitrostátními orgány pro hospodářskou soutěž nebo vnitrostátními soudy. Komise těmto orgánům a soudům tak zabránila jednat, pokud jde o praktiky, jichž se týkají uvedené námitky, ačkoliv tyto námitky plní zásadní úlohu při uplatňování unijních pravidel v oblasti hospodářské soutěže.

128

Toto porušení je přitom o to více nešťastné, že vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž a soudy nemohly jednat, dokud probíhalo řízení ve věci AT.39816. Podle čl. 11 odst. 6 a čl. 16 odst. 1 nařízení č. 1/2003 byly totiž tyto orgány a soudy zbaveny pravomoci jednat po dobu téměř šesti let, a to od zahájení řízení dne 31. srpna 2012 až po přijetí napadeného rozhodnutí dne 24. května 2018. Vzhledem k tomu, že Komise formálně nezměnila rozsah oznámení námitek, vnitrostátní orgán pro hospodářskou soutěž a polské soudy mohly legitimně očekávat, že Komise zasáhne, pokud jde o tyto námitky, zejména s ohledem na stanoviska vyjádřená společností Gaz-System, předsedou polského úřadu a polskou vládou v rámci průzkumu trhu. Pokud jde konkrétně o vnitrostátní soudy, tyto umožnily průtahy řízení s rizikem, že některé žalobní nároky budou napříště promlčeny.

129

Komise s tuto argumentací nesouhlasí.

130

V tomto ohledu v souladu s článkem 16 nařízení č. 1/2003 platí, že orgány pro hospodářskou soutěž a vnitrostátní soudy nemohou přijímat rozhodnutí, která by byla v rozporu s napadeným rozhodnutím. Kromě toho vnitrostátní soudy a orgány pro hospodářskou soutěže nemohou nechat bez povšimnutí rozhodnutí přijaté na základě článku 9 nařízení č. 1/2003, neboť takový akt má v každém případě povahu rozhodnutí a jak zásada loajální spolupráce zakotvená v čl. 4 odst. 3 SEU, tak cíl účinného a jednotného uplatňování unijního práva v oblasti hospodářské soutěže vyžadují, aby tyto orgány a soudy zohlednily předběžné posouzení Komise a považovaly jej za indicii nebo dokonce za neúplný důkaz protiprávního jednání, které je v rozporu s články 101 a 102 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2017, Gasorba a další, C‑547/16, EU:C:2017:891, bod 29).

131

V projednávaném případě Komise v bodě 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí upřesnila, že její předběžné výhrady týkající se hospodářské soutěže vyjádřené ve formě námitek týkajících se Jamalu „nebyly potvrzeny“.

132

I když musí orgány pro hospodářskou soutěž a vnitrostátní soudy skutečně zohlednit bod 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí, případně jako nepřímý důkaz o tom, že nedošlo k protiprávnímu jednání porušujícímu články 101 a 102 SFEU, ze znění tohoto bodu odůvodnění ani obecně z obsahu zbývající části napadeného rozhodnutí nevyplývá, že by Komise výslovně konstatovala, pokud jde o námitky týkající se Jamalu, že nedošlo k porušení článku 102 SFEU. Sporné znění je proto třeba chápat spíše tak, že se Komise rozhodla vzít tyto námitky zpět a spokojit se s konečnými závazky, i když tyto závazky na uvedené námitky nijak nereagují.

133

V každém případě sporné znění obsažené v bodě 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí není s to změnit povahu napadeného rozhodnutí a bránit vnitrostátním orgánům pro hospodářskou soutěž a vnitrostátním soudům zasáhnout. Podle čl. 9 odst. 1 nařízení č. 1/2003 ve spojení s bodem 13 odůvodnění tohoto nařízení totiž může Komise provést pouze „předběžné posouzení“ situace v oblasti hospodářské soutěže, aniž by rozhodnutí o závazcích přijaté posléze na základě tohoto článku stanovilo, zda k protiprávnímu jednání došlo. Nelze tedy vyloučit, že vnitrostátní soud dospěje k závěru, že jednání, které je předmětem rozhodnutí o závazcích, porušuje článek 101 nebo 102 SFEU, a že na rozdíl od Komise hodlá rozhodnout, že došlo k porušení jednoho nebo druhého článku. Ve stejném smyslu bod 13 odůvodnění ve spojení s bodem 22 odůvodnění nařízení č. 1/2003 výslovně uvádějí, že rozhodnutí o závazcích nebrání orgánům pro hospodářskou soutěž ani soudům členských států v rozhodování o případu a nemají vliv na pravomoc těchto soudů a orgánů použít články 101 a 102 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 23. listopadu 2017, Gasorba a další, C‑547/16, EU:C:2017:891, body 26 a 27).

134

Komise tudíž neporušila zásadu loajální spolupráce a tento závěr nezpochybňují ani další argumenty předložené Polskou republikou a žalobkyní.

135

Zaprvé skutečnost, že vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž nemohly jednat po dobu šesti let, je pouze důsledkem provedení čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003, který stanoví, že zahájením řízení ze strany Komise ztrácejí tyto orgány příslušnost používat články 101 a 102 SFEU. Jejich příslušnost je obnovena, jakmile je řízení zahájené Komisí ukončeno (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 14. února 2012, Toshiba Corporation a další, C‑17/10, EU:C:2012:72, body 80 a 83 až 87).

136

Pokud jde o vnitrostátní soudy, tyto soudy nejsou v případě zahájení formálního řízení ze strany Komise zbaveny možnosti zasahovat do případů týkajících se skutečností souvisejících nebo spojených s námitkami týkajícími se Jamalu na neomezenou dobu. Článek 16 odst. 1 nařízení č. 1/2003 pouze stanoví, že vnitrostátní soudy se musí vyvarovat rozhodnutí, která by byla v rozporu s rozhodnutím, které má Komise v úmyslu přijmout v řízení, jež zahájila, a vnitrostátní soudy mohou za tímto účelem přezkoumat, zda je nezbytné, aby svá řízení přerušily. Tvrzení, podle kterého jsou některé z vnitrostátních žalob promlčeny z důvodu průtahů v řízení na straně polských soudů, není relevantní, neboť příslušné promlčecí lhůty a soudní správa těchto žalob spadají v případě neexistence použitelné unijní právní úpravy do procesní autonomie Polské republiky.

137

Kromě toho v nařízení č. 1/2003 ani v nařízení č. 773/2004 neexistuje žádné ustanovení, které by Komisi ukládalo povinnost formálně informovat vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž nebo obecně zúčastněné třetí strany, pokud v průběhu řízení upustí od určitých námitek vůči dotčenému podniku. Žalobkyně a Polská republika každopádně neuvádějí žádné konkrétní vnitrostátní řízení, které bylo údajně ovlivněno jednáním Komise v této věci.

138

Zadruhé je třeba odmítnout argument Polské republiky, podle kterého polský orgán pro hospodářskou soutěž a polské soudy mohly oprávněně očekávat, že Komise zasáhne v souvislosti s námitkami týkajícími se Jamalu, pokud nedošlo k formální změně rozsahu oznámení námitek. Následek stanovený v čl. 11 odst. 6 nařízení č. 1/2003, podle něhož zahájením řízení ze strany Komise ztrácejí vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž příslušnost používat články 101 a 102 SFEU ohledně skutečností, které jsou předmětem tohoto řízení, spočívá totiž v ochraně dotčených podniků před souběžným stíháním těmito orgány (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 11. listopadu 1981, IBM v. Komise, 60/81, EU:C:1981:264, bod 18, a usnesení ze dne 15. března 2019, Silgan Closures a Silgan Holdings v. Komise, T‑410/18, EU:T:2019:166, bod 20), ale nemůže znamenat povinnost Komise rozhodnutí přijmout, ať již na základě článku 7 nebo článku 9 uvedeného nařízení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. září 2018, EAEPC v. Komise, T‑574/14, EU:T:2018:605, bod 86).

139

Konečně, i když se Polská republika dovolává zásady ochrany legitimního očekávání, je třeba připomenout, že právo dovolávat se této zásady má každý jednotlivec, pokud u něj unijní orgán tím, že mu poskytl konkrétní ujištění, vyvolal podloženou naději (viz rozsudek ze dne 13. června 2013, HGA a další v. Komise, C‑630/11 P až C‑633/11 P, EU:C:2013:387, bod 132 a citovaná judikatura). Polská republika přitom neodkazuje na žádné konkrétní ujištění poskytnuté Komisí. Kromě toho oznámení námitek nemůže představovat takové ujištění, jelikož tento dokument byl určen Gazpromu a měl pouze předběžnou povahu. Stejně tak organizace průzkumu trhu a skutečnost, že někteří dotčení účastníci předložili v souvislosti s tímto průzkumem připomínky, nepředstavují taková ujištění, neboť tyto okolnosti spadají do rámce běžného provádění čl. 27 odst. 4 nařízení č. 1/2003.

140

Argument týkající se porušení zásady loajální spolupráce je tudíž třeba zamítnout, a tudíž zamítnout druhou část prvního žalobního důvodu.

141

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je tudíž třeba první žalobní důvod jako celek zamítnout jako zčásti neopodstatněný a zčásti irelevantní.

142

Žalobkyně, podporovaná Polskou republikou a Litevskou republikou, tvrdí, že se Komise dopustila několika zjevně nesprávných posouzení skutkového stavu a nesprávných právních posouzení, čímž porušila článek 9 nařízení č. 1/2003 ve spojení s článkem 102 SFEU a zásadu proporcionality, neboť tento orgán dospěl k závěru, že závazky týkající se cenových praktik (body 18 a 19 konečných závazků) jsou dostatečné, přestože podle žalobkyně, Polské republiky a Litevské republiky tyto závazky neumožňovaly rychlým a účinným způsobem udržet nebo obnovit ceny zemního plynu na úroveň srovnatelnou s konkurenčními referenčními cenami. Tento žalobní důvod je rozdělen do čtyř částí.

143

Komise podporovaná Gazpromem má za to, že druhý žalobní důvod je třeba zamítnout jako neopodstatněný.

144

Žalobkyně se domnívá, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, když přijala závazky, které se omezují pouze na změny doložek o revizi cen (price revision clauses) obsažené ve smlouvách Gazpromu s jeho zákazníky v pěti zemích střední a východní Evropy dotčených cenovými praktikami, ačkoli výhrady týkající se hospodářské soutěže uvedené v oznámení námitek se netýkaly revize cen, ale nepřiměřené a nadměrné povahy cen uplatňovaných Gazpromem v rámci těchto smluv (dále jen „smluvní ceny“). Tyto závazky, které se omezují na zavedení nového postupu revize cen, neodstranily zdroj problému, totiž existenci cenových vzorců (price formulae) indexovaných podle cen některých ropných produktů.

145

Žalobkyně tedy zaprvé zdůrazňuje, že Komise v oznámení námitek kvalifikovala dotčené praktiky jako porušení první části čl. 102 písm. a) SFEU, týkající se „nepřiměřených cen“, a nikoli jeho druhé části, která se týká „jiných nerovných obchodních podmínek“. Výhrady ohledně hospodářské soutěže se tedy týkaly nadměrných cen, a nikoli postupu revize cen.

146

V tomto ohledu Komise sama v oznámení námitek konstatovala, že stávající cenové vzorce indexované v závislosti na cenách ropy byly hlavním faktorem, který přispěl k nadměrným smluvním cenám. Rovněž konstatovala, že indexování cen zemního plynu v závislosti na cenách ropných produktů je zastaralým postupem, který může vést k vytváření cen, které neodrážejí ekonomickou hodnotu zemního plynu. Ve stejném smyslu v oznámení námitek výslovně uvedla zamýšlená opatření k nápravě, zejména úpravu těchto vzorců tak, aby vytvářely ceny, které nejsou vyšší než ceny stanovené nizozemskou platformou Title Transfer Facility (TTF), nebo ceny spojené s náklady Gazpromu. Komise tedy tím, že v rámci konečných závazků neuložila povinnost změny cenových vzorců, umožnila návrat nadměrných cen a nezabývala se podstatou svých původních výhrad týkajících se cenových praktik ani příčinami těchto nadměrných cen, v důsledku čehož jsou závazky týkající se cenových praktik neadekvátní a napadené rozhodnutí je v rozporu s cíli článku 102 SFEU.

147

V témže smyslu Litevská republika připomíná, že nepřiměřené a nadměrné ceny platné v pěti zemích střední a východní Evropy dotčených cenovými praktikami, byly důsledkem skutečnosti, že postup stanovení ceny zemního plynu v těchto zemích je odlišný od postupu stanovení ceny používaného v zemích západní Evropy. Aby se předešlo tomuto výsledku, měl by cenový vzorec sám o sobě vést ke stanovení konkurenčních cen, a proto měl být změněn stávající vzorec a nikoliv postup revize cen, jehož změna je závislá na dobré vůli Gazpromu a trvá nejméně šest měsíců.

148

Zadruhé se žalobkyně domnívá, že jediný skutečný důvod, který Komise uvedla v bodě 165 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kterým odůvodnila své rozhodnutí nezměnit cenové vzorce, není opodstatněný. Pouhá skutečnost, že ceny vyplývající z těchto vzorců zaznamenaly v letech 2015 a 2016 pokles a „určitou konvergenci“ s cenami na obchodních platformách, nemohla Komisi dostačovat k tomu, aby dospěla k závěru, že její zásah již není důvodný.

149

Uvedený důvod zejména není nijak podložen ekonomickými analýzami a nijak nezohledňuje přirozenou volatilitu cen ropy, skutečnost, že tyto ceny nepodléhají kontrole unijních orgánů, a tudíž možnost, že se smluvní ceny mohou opět stát nadměrnými. Komise také ponechala bez povšimnutí skutečnost, že se ceny ropy v letech 2015 a 2016 z různých důvodů nacházely na minimálních úrovních, které se odchylovaly od průměrů těchto cen.

150

Komise vyjádřila nesouhlas s tím, že by se nezabývala podstatou výhrad týkajících se hospodářské soutěže vznesených v námitkách ohledně cenových praktik.

151

Je třeba připomenout, že závazky týkající se cenových praktik jsou uvedeny v bodech 18 a 19 konečných závazků. Bod 18 v podstatě stanoví, že Gazprom by měl do deseti týdnů od vstupu těchto závazků v platnost navrhnout změnu dotčených smluv tak, aby zahrnovaly novou doložku o revizi cen nebo změnu stávajících doložek za účelem dosažení stejného výsledku, tedy konkrétně nového postupu revize cenových vzorců, které určují smluvní ceny zemního plynu. Gazprom by měl tento postup uplatnit u všech smluv o dodávkách zemního plynu uzavřených na dobu nejméně tří let, a to jak u stávajících smluv, tak u smluv nových. Bod 19 konečných závazků stanoví pět prvků, které musí tento nový postup obsahovat, aby bylo v případě jeho aktivace dosaženo nových cenových vzorců.

152

Z bodů 18 a 19 konečných závazků tedy vyplývá, že Komise se ve skutečnosti rozhodla schválit nový postup revize cen spíše než zajistit okamžitou změnu cenových vzorců.

153

V tomto ohledu je pravda, že Komise se v oznámení námitek nezaměřila na postup revize cen, ale přezkoumala stávající cenové vzorce obsažené v dotčených smlouvách, a zejména indexaci na základě cen ropných produktů, která byla do těchto vzorců začleněna, přičemž se zabývala otázkou inflačních účinků této indexace na smluvní ceny zemního plynu, jak vyplývá mimo jiné z oddílu 11.4 oznámení námitek nazvaného „[důvěrné]“. Komise uvedla, že původní důvody pro indexaci cenových vzorců na základě cen ropných produktů, zejména nedostatečná rozvinutost trhů se zemním plynem, z velké části pominuly (bod 545 oznámení námitek), což v podstatě vyplývá z bodu 76 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Nic to však nemění na tom, že výhrady týkající se hospodářské soutěže, které Komise předběžně uvedla v oznámení námitek, se týkaly především existence potenciálně nadměrných smluvních cen, které Komise neměla [důvěrné] (viz zejména body 949 a 981 oznámení námitek). Právě uvedené tvoří v podstatě shrnutí předběžného posouzení v napadeném rozhodnutí (body 62 a 63 odůvodnění).

154

Ať již byl postoj Komise k indexaci cenových vzorců ve fázi předběžného posouzení jakýkoli, je třeba nejprve uvést, že ve fázi správního řízení, během níž byly posouzeny závazky nabídnuté ze strany Gazpromu, se smluvní ceny spojené s poklesem cen ropných produktů snížily, čímž se tyto ceny přiblížily k cenám platným na západoevropských platformách pro obchodování se zemním plynem. Tento závěr, který Komise a Gazprom předložily v projednávané žalobě, vyplývá z napadeného rozhodnutí (viz bod 76 odůvodnění a poznámka pod čarou na str. 49, jakož i body 162 a 164 odůvodnění) a žalobkyně jej ve skutečnosti nezpochybňuje, naopak spíše poukazuje na riziko budoucího zvýšení cen ropy a odpovídající zvýšení smluvních cen na potenciálně nadměrnou úroveň.

155

Vzhledem k úrovni cen v době přijetí konečných závazků se tedy nejednalo o potenciálně nadměrné ceny, které by vyžadovaly změnu cenových vzorců s okamžitým účinkem.

156

V této souvislosti je třeba dodat, že dotčení zákazníci mohli neprodleně podat žádost o revizi cen, aby dosáhli změny cenových vzorců. Podle posledního pododstavce bodu 19 písm. ii) konečných závazků mohou tito zákazníci podat svou první žádost o revizi ceny kdykoli poté, co byl nový postup revize cen začleněn do předmětné smlouvy, přičemž se rozumí, že Gazprom musel toto začlenění navrhnout do deseti týdnů ode dne oznámení napadeného rozhodnutí.

157

Zadruhé je třeba zdůraznit, jak je uvedeno v bodě 176 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že volba nového postupu revize cen umožnila Komisi, aby nemusela v součinnosti s Gazpromem sama provést nastavení nových cenových vzorců pro každou z dotčených smluv, což by vzhledem ke složitosti takového úkolu nebylo snadné. Totiž [důvěrné] (jak vyplývá z bodů 223 a 1065 oznámení námitek). Z toho vyplývá, že pro Komisi nebylo zjevně nerozumné, zejména s ohledem na nutnost prostudovat ekonomickou rovnováhu a jednotlivé charakteristiky každé z dotčených smluv, že se v rámci tohoto vypracování závazků nezabývala otázkou nastavení takových vzorců.

158

Konečně je třeba odmítnout argument, podle kterého závazky týkající se cenových praktik umožňují opakování původně napadených praktik, tedy praktik vedoucích k potenciálně nadměrným cenám, a jsou tudíž v rozporu s článkem 9 nařízení č. 1/2003 ve spojení s článkem 7 tohoto nařízení. Pokud totiž volba nového postupu revize cen musí umožnit vypořádat se s účinky případného budoucího zvýšení cen ropy tím, že zajistí, jak je uvedeno v bodě 179 odůvodnění napadeného rozhodnutí, aby se ceny v pěti zemích střední a východní Evropy dotčených cenovými praktikami nikdy neodchýlily od konkurenčních referenčních cen v západní Evropě „na déle, než na velmi krátké období“, je cílem této volby právě zabránit takovému opakování.

159

S ohledem na výše uvedené, a aniž je dotčeno posouzení následujících částí druhého žalobního důvodu, v nichž žalobkyně zpochybňuje vhodnost nového postupu revize cen jako takového, je třeba dospět k závěru, že Komise mohla, aniž by se dopustila zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, přijmout závazek, který předpokládá zavedení tohoto nového postupu namísto okamžité změny cenových vzorců.

160

První část druhého žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

161

V rámci druhé části žalobkyně zpochybňuje účinnost nového postupu revize cen stanoveného závazky týkajícími se cenových praktik. Tato část se v podstatě dělí na čtyři námitky.

162

Komise nesouhlasí s pochybeními vytýkanými žalobkyní.

163

Žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila pochybení, pokud jde o důvody, na jejichž základě se Gazpromu podařilo udržet nadměrné smluvní ceny, což ji vedlo k přijetí nového neúčinného postupu revize cen.

164

Komise totiž nesprávně dospěla k závěru, že nadměrné smluvní ceny byly v minulosti důsledkem neexistence účinných doložek o revizi cen v dotčených smlouvách, které by odkazovaly na odpovídající referenční ceny, jako jsou ceny na platformách pro obchodování se zemním plynem. Takový závěr je však v rozporu s důkazy předloženými Komisí a jejími zjištěními uvedenými v oznámení námitek. Zejména řádný přezkum doložky o revizi cen obsažené ve smlouvě mezi žalobkyní a Gazpromem by Komisi umožnil dospět k závěru, že již tato doložka umožňovala se dovolávat úrovně určitých referenčních cen jako okolnosti odůvodňující zahájení revize ceny i jako kritéria pro stanovení ceny nové.

165

Přitom bez ohledu na skutečnost, že stávající doložky o revizi cen již odkazovaly na konkurenční referenční ceny a na provádění určitých změn, zákazníci Gazpromu i tak čelili přetrvávajícím rozdílům mezi revidovanými cenami a konkurenčními cenami zemního plynu a byli nuceni platit ceny, které konkurenčními nebyly.

166

Skutečnou překážku pro revizi cen, jak Komise uvedla v oznámení námitek, totiž představovalo obstrukční jednání ze strany Gazpromu, který v minulosti odmítal revidovat své ceny a uplatňovat revidované ceny. Dokud stávající cenový vzorec zvýhodňoval Gazprom, mohl si tento podnik dovolit protahovat řízení týkající se revize cen, protože jeho zákazníci, kteří byli nuceni platit nadměrné ceny, nakonec byli ochotni přijmout i nepatrné snížení cen.

167

Žalobkyně zejména poukazuje na to, že revize cen nejprve vyžaduje spolupráci ze strany Gazpromu v různých fázích postupu, což přinejmenším předpokládá, že je připraven se v dobré víře zapojit do vyjednávání o cenách a uznat revidované ceny vycházející z revizního postupu, případně vykonat rozhodčí nález. Gazprom přitom podle žalobkyně údajně využíval slabých míst, která revizní postup na základě stávajících doložek vykazoval, a řadu let se dopouštěl vydírání svých zákazníků zejména tím, že vyhrožoval snížením nebo přerušením dodávek zemního plynu, pokud budou tito zákazníci trvat na revizi ceny. Kromě toho je Gazprom rovněž schopen snížit účinnost rozhodčích řízení tím, že odmítne vykonat rozhodčí nález nebo prodlouží délku těchto řízení. Tyto praktiky dokládají situace, v nichž se nacházela společnost Naftogaz se sídlem na Ukrajině a žalobkyně. Ve skutečnosti v průběhu období, které Komise posuzovala, měli z revidovaných cen prospěch pouze zákazníci v západní Evropě, zatímco údajné revize cen pro zákazníky v pěti zemích střední a východní Evropy dotčených cenovými praktikami byly prováděny pouze v rámci určitých „scénářů“, které zůstaly pod kontrolou Gazpromu.

168

V tomto ohledu Komise nemůže tvrdit, že přijetí revidovaných cen zákazníky Gazpromu za okolností, které charakterizují tyto scénáře, a zejména v rámci „nuceného kompromisu“, bylo výsledkem jejich nezávislého rozhodnutí. Naopak tato rozhodnutí byla učiněna v kontextu nátlaku vyvíjeného ze strany tohoto podniku a představovala pouze prvky nebo účinky zneužití tohoto postavení ze strany Gazpromu.

169

Komise rovněž nemůže dále tvrdit, že by dřívější praktiky Gazpromu v souvislosti s žádostmi o revizi cen, zejména těmi, které jsou Komisi známy, nebyly relevantní v rámci posouzení vhodnosti nového postupu revize cen, a to pouze z toho důvodu, že tento nový postup je zakotven v závazcích, které Komise prohlásila za závazné. Takový přístup by umožnil přehlédnout relevantní skutkové okolnosti, a byl by proto v rozporu s povahou úlohy Komise vyplývající z článku 102 SFEU, jakož i s požadavky kladenými na provádění důkazů, jak potvrdil Soudní dvůr v rozsudcích ze dne 15. února 2005, Komise v. Tetra Laval (C‑12/03 P, EU:C:2005:87), a ze dne 10. července 2008, Bertelsmann a Sony Corporation of America v. Impala (C‑413/06 P, EU:C:2008:392). Skutečnosti prokazující obtíže, se kterými se v minulosti setkali zákazníci Gazpromu, a v důsledku toho neúčinnost závazků týkajících se cenových praktik musí být ve skutečnosti považovány za natolik zjevné, že je nelze zpochybnit, takže předběžné závěry Komise nemohou být v tomto ohledu změněny.

170

Ve stejném smyslu Komise konkrétně nevysvětlila, jak se na základě závazků týkajících se cenových praktik lze v budoucnu vyhnout obstrukčnímu jednání ze strany Gazpromu nebo jakým způsobem by toto jednání představovalo porušení uvedených závazků. Jak je uvedeno v oznámení námitek, vyjednávání o výši cen nebo dokonce rozhodčí řízení ve skutečnosti nezaručují ukončení uplatňování nadměrných cen, neboť Gazprom může pokračovat v těchto praktikách, dokud budou existovat strukturálně nepřiměřené cenové vzorce.

171

V tomto ohledu by účinnost Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, podepsaná v New Yorku dne 10. června 1958, byla tváří v tvář praktikám uplatňovaným za strany Gazpromu dosti relativní, neboť Gazprom by odmítal vykonat rozhodčí nálezy, bránil řízením o výkonu rozhodnutí a zastíral svá aktiva tím, že by je převedl mimo jurisdikci soudů, na které by se mohly oprávněné osoby z rozhodčích nálezů obrátit.

172

Konečně v souladu s argumenty předloženými žalobkyní Polská republika a Litevská republika zdůrazňují, že Gazprom zůstává nepostradatelným dodavatelem v regionu a že bez ohledu na provedení plánovaných investic do infrastruktury, a zejména výstavbu propojení mezi Polskem a Litvou, není pravděpodobné, že by se vyjednávací síla Gazpromu oslabila. Za těchto podmínek měla Komise požadovat od Gazpromu více ambiciózní závazky zajišťující účinnou revizi cen, neboť za současného stavu Gazprom svým obstrukčním jednáním tyto závazky týkající se cenových praktik formálně neporušuje.

173

Komise podporovaná Gazpromem nesouhlasí s argumentací žalobkyně týkající se neúčinnosti nového postupu revize cen, tudíž má za to, že je třeba tuto námitku zamítnout.

174

V tomto ohledu Tribunál podotýká, že žalobkyně svojí argumentací vytýká Komisi zjevně nesprávné posouzení mající dvě složky, které vysvětlují neúčinnost nového postupu revize cen. Komise jednak nesprávně určila jako příčinu neúčinných revizí cen v minulosti nemožnost dovolávat se konkurenčních referenčních cen a jednak neurčila a nenapravila skutečnou příčinu těchto neúčinných revizí, tedy obstrukční jednání Gazpromu.

175

Pokud jde o první část argumentace žalobkyně, která se týká absence konkurenčních referenčních cen ve stávajících doložkách o revizi cen, v rozporu s tím, co tvrdí žalobkyně, z příkladů smluv uvedených v oznámení námitek (zejména v bodech 226 až 232, jak uvádí Komise) vyplývá, že přinejmenším ohledně určitého počtu dotčených smluv nelze tvrdit, že by v doložkách o určení nebo revizi cen obsahovaly odkazy na konkurenční a jasně definované referenční ceny, jak jsou chápány Komisí v napadeném rozhodnutí. Tyto příklady dokládají stav doložek, jejichž znění se podstatně liší od znění cenových pokynů uvedených v bodě 19 písm. iii) konečných závazků, zejména v tom, že tyto pokyny odkazují na „úroveň cen na konkurenčních trzích se zemním plynem v západní kontinentální Evropě“ a sledují ceny odpovídající váženému průměru dovozních cen v Německu, Francii a Itálii, jakož i úroveň cen na obecně uznávaných platformách pro obchodování s kapalným zemním plynem v kontinentální Evropě.

176

Pokud jde zejména o doložku obsaženou ve smlouvě uzavřené mezi Gazpromem a žalobkyní, jejíž kopii žalobkyně předložila s odpověďmi ze dne 8. prosince 2020, Tribunál uvádí, že [důvěrné].

177

Při posuzování odpovídající povahy závazků týkajících se cenových praktik, a zejména účelnosti nového postupu revize cen, mohla Komise, aniž by se dopustila zjevně nesprávného posouzení, vycházet z předběžného závěru uvedeného v bodě 63 odůvodnění napadeného rozhodnutí (a v obdobném znění v bodech 78, 79 a 177 odůvodnění tohoto rozhodnutí), podle kterého neexistence jednoznačně určené, konkurenční a veřejně dostupné referenční ceny (jako jsou ceny na konkurenčních platformách pro obchodování se zemním plynem) v doložkách o revizi cen byla jedním z hlavních faktorů, které mohly vést k nadměrným cenám v pěti zemích střední a východní Evropy dotčených cenovými praktikami.

178

Pokud jde o druhou část argumentace žalobkyně, která se týká obstrukčního jednání Gazpromu, je třeba nejprve zdůraznit, že závazky vztahující se k cenovým praktikám mají za cíl zavést nový postup revize cen, který posílí postavení zákazníků Gazpromu v dotčených zemích střední a východní Evropy ve srovnání s jejich stávající situací, jak je uvedeno v oznámení námitek (zejména body 226 až 232). Jak vyplývá z výše uvedeného bodu 151, bod 19 konečných závazků stanoví pět prvků, které musí uvedený postupu obsahovat.

179

Krom závazného stanovení cenových pokynů [viz bod 19 písm. iii) konečných závazků, oddíl nazvaný „Adjustement part of the price review clause“ (část doložky o revizi cen vztahující se k úpravě)], včetně odkazů na konkurenční referenční ceny (viz bod 175 výše), tento nový postup stanoví zejména následující:

180

Kromě těchto prvků, které vytvářejí nový postup revize cen, nemůže žalobkyně pominout podstatný rozdíl ve srovnání s žádostí o revizi cen, kterou v minulosti podal jeden z dotčených zákazníků Gazpromu. Pokud by zákazník musel podat takovou žádost na základě tohoto postupu, spadala by do rámce plnění závazků, které byly prohlášeny za závazné na základě postupu stanoveného v článku 9 nařízení č. 1/2003.

181

Na jednání Gazpromu při plnění konečných závazků bude v první řadě dohlížet správce pověřený dohledem nad těmito závazky v souladu s oddílem 5.2 uvedených závazků. Dotčení zákazníci Gazpromu, včetně žalobkyně, tak budou moci informovat správce a Komisi o jednání, které podle jejich názoru není v souladu s konečnými závazky. Pokud by Komise musela na základě informací poskytnutých správcem nebo zákazníky učinit závěr, že je dané jednání v rozporu se zněním a účelem těchto závazků, mohla by Gazpromu uložit pokutu podle čl. 23 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1/2003.

182

Takové rozporné jednání by rovněž umožnilo Komisi znovu zahájit správní řízení na základě čl. 9 odst. 2 písm. b) nařízení č. 1/2003. Stejně tak je třeba poznamenat, že v závislosti na informacích poskytnutých správcem pověřeným dohledem nad plněním závazků nebo dotčenými zákazníky by Komise mohla v souladu s čl. 9 odst. 2 písm. a) a c) uvedeného nařízení znovu zahájit toto řízení, pokud by dospěla k závěru, že některá ze skutečností, na nichž je rozhodnutí založeno, doznala podstatné změny, nebo že je rozhodnutí založeno na neúplných, nepřesných nebo zavádějících informacích poskytnutých účastníky řízení. S ohledem na již provedené důkladné šetření a doručení oznámení námitek by však nebylo takové opětovné zahájení řízení, jeho průběh a časová posloupnost srovnatelné se zahájením nového šetření ab initio proti uvedenému podniku.

183

Za těchto podmínek, aniž jsou dotčeny případné závěry a zjištění, které by mohl učinit správce pověřený dohledem nad plněním konečných závazků nebo Komise, a i za předpokladu, že jednání Gazpromu za daných okolností může být obtížné posoudit a kvalifikovat, by bylo pro tento podnik riskantní se v rámci budoucích řízení o revizi cen případně dopouštět obstrukčního jednání. Zvláště, jak tvrdí Komise, jednání, kterým se Gazprom snaží spojit výsledek vyjednávání o cenách se získáním výhod ve svůj prospěch, které zjevně s cenami nesouvisejí, nebo jednání, kterým by významně narušoval průběh rozhodčího řízení, by vedlo k důsledkům uvedeným ve dvou výše uvedených bodech.

184

Kromě toho s ohledem na výše uvedené úvahy navíc předběžná zjištění uvedená v bodech 976 až 979 oznámení námitek, která se týkají nedostatků stávajících doložek o revizi cen a situace panující před přijetím napadeného rozhodnutí, neodůvodňují zpochybnění odpovídající povahy závazků týkajících se cenových praktik. Stejně tak pouhá skutečnost, ke které došlo po přijetí napadeného rozhodnutí, a jejíž pravdivost Komise zpochybňuje, že od vstupu těchto závazků v platnost nebyla podána žádná žádost o revizi cen, ke zpochybnění odpovídající povahy závazků nepostačuje.

185

Konečně je třeba odmítnout argumenty předložené Litevskou republikou, které vycházejí jednak z toho, že Komise nezohlednila připomínky předložené litevským ministerstvem energetiky, a jednak ze skutečnosti, že správce pověřený dohledem nad plněním konečných závazků je odměňován Gazpromem. První argument je nepodložený. Pokud jde o druhý argument, vzhledem k opatřením stanoveným v bodech 23 až 44 konečných závazků není skutečnost, že tento správce je odměňován Gazpromem, dostatečným důvodem ke zpochybnění jeho nezávislosti. Výběr správce podléhá přísnému postupu a v případě potřeby může tento výběr provést sama Komise. Uvedené body navíc jasně upřesňují úkoly správce a uvádějí, že Komise může dávat správci pokyny.

186

První námitku druhé části druhého žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

187

Žalobkyně tvrdí, že rozhodnutí o závazcích musí urychleně reagovat na výhrady týkající se hospodářské soutěže uvedené Komisí. Očekávaná délka řízení zahájených na základě nového postupu revize cen by tento postup učinila neúčinným. Ačkoli Komise sama ozřejmila tento problém vztahující se k doložkám o revizi cen v oznámení námitek, nijak nevysvětlila, jak by nový postup revize cen vedl ke včasné úpravě nadměrných cen.

188

Zvláště zvýšená četnost příležitostí požádat o revizi cen neodstraňuje riziko nadměrných cen ani jejich účinky v průběhu několika let trvání revizního postupu. Zkrácení doby pro jednání před zahájením rozhodčího řízení o 60 dní, tedy ze 180 na 120 dní, nemá žádný vliv na délku samotného rozhodčího řízení, přičemž manévrovací prostor Gazpromu pro zpomalení revize by se projevil až ve fázi rozhodčího řízení, jehož délku by mohl prodloužit. V tomto ohledu žalobkyně uvádí, že rozhodčí řízení mezi Gazpromem a jeho zákazníky trvala přibližně 25 měsíců. K této lhůtě je třeba přičíst dobu trvání soudních řízení nezbytných k výkonu rozhodčích nálezů, zejména s ohledem na praxi Gazpromu, která spočívá v odmítání jejich výkonu. Žádné ustanovení v rámci závazků týkajících se cenových praktik neukládá Gazpromu povinnost urychleně vyřešit spor o ceny, ať již účastí na vyjednávání o cenách, nebo okamžitým výkonem rozhodčího nálezu.

189

Žalobkyně dále nesouhlasí s tím, že by zpětné uplatnění revidovaných cen, jak je stanoveno v bodě 19 písm. v) konečných závazků, kompenzovalo rizika spojená s délkou postupu revize vzhledem k tomu, že toto zpětné uplatnění by ve skutečnosti nevedlo k nápravě obtíží, s nimiž se zákazníci Gazpromu setkali, konkrétně dlouhodobě ztrátový provoz, ztráta likvidity, neschopnost financovat budoucí vývoj nebo dokonce úpadek.

190

Komise podporovaná Gazpromem má za to, že je třeba tuto námitku zamítnout.

191

Je třeba připomenout, že provedení zásady proporcionality Komisí v kontextu článku 9 nařízení č. 1/2003 se omezuje na ověření, zda dotčené závazky reagují na výhrady, o nichž Komise informovala dotčené podniky, a zda tyto podniky nenabídly méně omezující závazky reagující na její výhrady stejně vhodným způsobem (rozsudek Alrosa, bod 41). I když tyto požadavky mohou vyžadovat, aby takové závazky „urychleně“ reagovaly na výhrady týkající se hospodářské soutěže, jak tvrdí žalobkyně, posouzení této nezbytnosti závisí na projednávaném případu.

192

V tomto ohledu je důležité připomenout, že ve fázi správního řízení, v níž byly posuzovány závazky nabídnuté Gazpromem, se v návaznosti na pokles cen ropných produktů snížily smluvní ceny, čímž došlo k jejich sblížení s cenami platnými na západoevropských obchodních platformách. V této fázi se tedy nejednalo o potenciálně nadměrné ceny, které by vyžadovaly okamžité řešení.

193

Je třeba rovněž připomenout, že podle bodu 18 konečných závazků musel Gazprom v poměrně krátké lhůtě deseti týdnů po vstupu uvedených závazků v platnost navrhnout změny dotčených smluv tak, aby do nich mohla být začleněna nová doložka o revizi cen nebo změnit stávající doložky tak, aby bylo možné dospět k novému postupu revize. Navíc poslední pododstavec bodu 19 písm. i) konečných závazků stanoví, že první žádost o revizi ceny lze podat kdykoli po zavedení tohoto nového postupu (viz bod 156 výše).

194

Kromě toho je v rámci nového postupu revize cen zajisté pravdou, že se na dotčené zákazníky Gazpromu budou i nadále vztahovat stávající cenové vzorce, dokud nebudou stanoveny revidované ceny na základě rozhodčích řízení, což může trvat několik měsíců nebo dokonce let. Žalobkyně a Gazprom uvádějí příklady průměrné délky takových řízení v délce 25 měsíců žalobkyně a 17,6 měsíce Gazprom.

195

Nicméně jak již bylo uvedeno v bodech 178 až 182 výše, cílem závazků týkajících se cenových praktik je na jedné straně zavést nový postup revize cen, který posílí postavení zákazníků Gazpromu v dotčených zemích střední a východní Evropy ve srovnání s jejich stávající situací. Na druhé straně by se Gazprom jednáním v rozporu se zněním a účelem konečných závazků vystavil riziku případného uplatnění čl. 9 odst. 2 a čl. 23 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1/2003.

196

Za těchto okolností žalobkyně neprávem tvrdí, že v závazcích týkajících se cenových praktik není žádné ustanovení, které by ukládalo Gazpromu povinnost změnit své jednání, zejména v souvislosti s rozhodčími řízeními nebo výkonem rozhodčích nálezů, pokud jde o předchozí revize cen. Ve stejném smyslu, aniž je dotčeno posouzení námitek a následujících částí žalobních důvodů, je třeba dospět k závěru, že situace vyplývající z nového postupu revize cen musí být odlišena od okolností, uvedených pro dokreslení v bodech 977 a 978 oznámení námitek, kterých se dovolává žalobkyně, v jejichž rámci bylo rozhodčí řízení zvláště zdlouhavé nebo nutně nevedlo ke konkurenčním cenám.

197

Mimoto pokud jde o údajné finanční obtíže, kterým čelili dotčení zákazníci Gazpromu v době očekávání stanovení revidovaných cen, bez ohledu na uplatnění těchto cen se zpětnou účinností, je třeba poznamenat, že žalobkyně neuvedla žádný konkrétní příklad podložený údaji, který by dokládal tyto údajné obtíže, a to ani ve vztahu k ní samotné.

198

Ekonomická studie předložená žalobkyní v příloze U.6 jejích připomínek ke spisu Gazpromu jako vedlejšího účastníka řízení upřesňuje, že takový odběratel zemního plynu, jako je žalobkyně, se musí vypořádat s různými finančními nevýhodami, zejména se ztrátou z důvodu dodatečných nákladů spojených s cenou zemního plynu a možnou ztrátou migrujících zákazníků, kteří přejdou k levnějším konkurentům (body 19 až 21 této studie). Není sice nutné rozhodnout o přípustnosti této části studie, avšak je třeba poznamenat, že tyto nevýhody rovněž nejsou podloženy číselnými údaji ani konkrétními příklady z minulosti a že v každém případě nezahrnují natolik závažné finanční újmy, jako je úpadek nebo odchod z dotčeného trhu, aby zpochybnily vhodnost nového postupu revize cen, zejména pokud s sebou nese možnost použít rozhodčí řízení.

199

Pravděpodobnost rizika takové újmy je dále snížena s ohledem na skutečnost, že z bodu 32 odůvodnění napadeného rozhodnutí v podstatě vyplývá, že mnozí z těchto dotčených zákazníků jsou obecně hlavními velkoobchodníky v každé z dotčených zemí střední a východní Evropy a historicky nebyli vystaveni přílivu velkých objemů zemního plynu z jiných dotčených zemí střední a východní Evropy.

200

S ohledem na výše uvedené a na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, mohla Komise v bodě 133 odůvodnění napadeného rozhodnutí prohlásit, že konečné závazky mohou okamžitě reagovat na výhrady týkající se hospodářské soutěže a nabízejí výhledový rámec, který zajistí, aby Gazprom v budoucnu neopakoval stejné zneužívající jednání na trhu.

201

Ve zbývající části, v níž žalobkyně v rámci této námitky tvrdí, že Komise měla zasáhnout uložením přímé povinnosti změny cenových vzorců obsažených v dotčených smlouvách, postačí připomenout, že taková námitka byla zamítnuta v rámci první části tohoto žalobního důvodu.

202

Za těchto podmínek Tribunál dospěl k závěru, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení vytýkaného žalobkyní spočívajícího v tom, že závazky týkající se cenových praktik nereagovaly včas na námitky vztahující se k těmto praktikám.

203

Druhou námitku druhé části druhého žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

204

Podle žalobkyně Komise nezohlednila značné náklady rozhodčího řízení, přestože byla tato obtíž v oznámení námitek uvedena. Zákazníci Gazpromu skutečně mohli požádat o revizi cen, ale během revizního postupu by se museli vypořádat s dvojí finanční zátěží, neboť by nesli dopady nadměrných cen jako takových a značných částek nezbytných k pokrytí nákladů rozhodčího řízení.

205

Pokud by navíc zákazníci Gazpromu chtěli zpochybnit soulad rozhodčího nálezu s článkem 102 SFEU, znamenalo by to pro ně dodatečné náklady spojené s předložením ekonomických důkazů nebo přizváním znalců.

206

Komise má za to, že je třeba tuto námitku zamítnout.

207

V tomto ohledu je pravdou, že Komise v oznámení námitek poukázala na nákladnost rozhodčích řízení zahájených v rámci revizí cen a poznamenala, že rovněž vzhledem k nejistým výsledkům těchto řízení a jejich časové náročnosti [důvěrné] (viz zejména body 236 a 977 oznámení námitek).

208

Z těchto předběžných zjištění však nevyplývá, že by Komise dospěla k závěru, že zákazníci Gazpromu nebyli schopni unést náklady spojené s rozhodčím řízením. Především jak je uvedeno v bodech 178 až 182 výše, dotčení zákazníci Gazpromu jsou po přijetí konečných závazků v silnějším postavení, než tomu bylo v situaci předcházející jejich přijetí, zejména s ohledem na prvky stanovené v bodě 19 konečných závazků a rizika pro Gazprom spojená s případným použitím čl. 9 odst. 2 a čl. 23 odst. 2 písm. c) nařízení č. 1/2003.

209

Za těchto podmínek mohla mít Komise oprávněně za to, že v rámci nového postupu revize cen by tito zákazníci s ohledem na předběžná zjištění zmíněná v bodě 207 výše mohli dospět k odlišným závěrům ve své analýze vhodnosti zahájení rozhodčího řízení, a zejména že by byli více nakloněni otázce úhrady nákladů spojených s takovým rozhodčím řízením.

210

S ohledem na výše uvedené je třeba dospět k závěru, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, které by vyplývalo ze skutečnosti, že nedostatečně zohlednila náklady rozhodčích řízení, které lze zahájit v rámci nového postupu revize cen.

211

Třetí námitku druhé části druhého žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

212

Podle Litevské republiky Komise tím, že omezila začlenění nové doložky o revizi cen pouze do smluv uzavřených na dobu nejméně tří let, což nebyl nikdy případ smluv uzavřených v Litvě, umožnila Gazpromu obcházet závazky ohledně cenových praktik, jelikož tento podnik může při uzavírání smluv s kratší dobou trvání nadále uplatňovat cenové vzorce, které povedou k nadměrným cenám.

213

Riziko spojené s touto možností ponechanou Gazpromu bylo potvrzeno skutečností, že sama Komise ve svém rozhodnutí C(2016) 4764 final, ze dne 26. července 2016, v řízení podle článku 102 SFEU a článku 54 Dohody o EHP (věc AT.39317 – E.ON Gas) uvedla, že velkoobchodníci se zemním plynem, zákazníci Gazpromu, stále více preferují krátkodobé smlouvy.

214

Kromě toho Komise v napadeném rozhodnutí uvedla, že dlouhodobá povaha dotyčných smluv přispěla k zachování dominantního postavení Gazpromu na trzích pěti zemí střední a východní Evropy, dotčených cenovými praktikami. Je tedy nepochopitelné, že vyhrazením nového postupu revize cen pouze pro dlouhodobé smlouvy Komise motivuje dotčené zákazníky k uzavírání takových smluv.

215

Komise má za to, že je třeba tuto námitku zamítnout.

216

V tomto ohledu je třeba uvést, že jak z oznámení námitek (viz zejména body 206, 217, 396, 458, 498 a obecně oddíl 15.8.2), tak z napadeného rozhodnutí (viz zejména body 70, 72, 75, 162 a 176 odůvodnění) zjevně vyplývá, že výhrady týkající se hospodářské soutěže, které Komise vyjádřila v souvislosti s cenovými praktikami, se týkaly pouze dlouhodobých smluv, konkrétně smluv uzavřených na dobu nejméně tří let.

217

Tato situace se dle názoru Komise vysvětluje zejména skutečností, že smlouvy uzavřené na dobu kratší než tři roky znamenají častější opětovné sjednávání cen, což vylučuje riziko, že se tyto ceny budou dlouhodobě odchylovat od konkurenčních referenčních cen, na rozdíl od toho, co bylo předběžně uvedeno v oznámení námitek ohledně dlouhodobých smluv uzavřených mezi Gazpromem a jeho zákazníky v pěti zemích střední a východní Evropy, dotčených cenovými praktikami.

218

Za těchto podmínek, a zejména s ohledem na skutečnost, že námitky týkající se cenových praktik mířily na dlouhodobé smlouvy, nelze Komisi vytýkat, že v reakci na tyto námitky přijala závazky použitelné na smlouvy uzavřené na dobu nejméně tří let.

219

Pokud jde navíc o tvrzení, že omezení těchto závazků na dlouhodobé smlouvy Gazpromu umožní tyto závazky obcházet uzavíráním smluv na dobu kratší než tři roky, je třeba poznamenat, že na dotaz ohledně příslušných zájmů zákazníků Gazpromu a zájmů Gazpromu samotného na uzavírání krátkodobých nebo dlouhodobých smluv žalobkyně i Komise ve svých odpovědích ze dne 8. prosince 2020 uvedly, že relevantní hlediska jsou různá a jak uvedení zákazníci, tak Gazprom mohou mít zájem na uzavření jednoho nebo druhého typu smlouvy, takže tato volba bude vyžadovat individuální posouzení.

220

Navíc v odpovědích ze dne 8. prosince 2020 žalobkyně uvedla, pokud jde o pobaltské země, že vzhledem k tomu, že tyto trhy nenabízejí Gazpromu záruku odběru velkých objemů dodávek, bylo by pro Gazprom jednoznačně méně důležité uzavírat dlouhodobé smlouvy se zákazníky působícími na těchto trzích, takže by se Gazprom mohl snadno rozhodnout, že upustí od dlouhodobých smluv ve prospěch krátkodobých smluv (zpravidla na dobu jednoho roku). Tato skutečnost přitom směřuje k prokázání toho, že volba Gazpromu uzavřít krátkodobou smlouvu nemusí být nutně vedena snahou obejít závazky týkající se cenových praktik.

221

Vzhledem k výše uvedenému je tudíž třeba čtvrtou námitku druhé části druhého žalobního důvodu zamítnout, a v důsledku toho tuto část zamítnout pro neopodstatněnost jako celek.

222

V návaznosti na druhou část tohoto žalobního důvodu, která směřuje ke zpochybnění účinnosti nového postupu revize cen, žalobkyně tvrdí, že se Komise dopustila zjevně nesprávných posouzení obsahu cenových pokynů uvedených v bodě 19 písm. iii) konečných závazků, v oddíle nazvaném „Část doložky o revizi cen týkající se úpravy“. Tato část se dělí na pět námitek.

223

Komise s těmito údajnými nesprávnými posouzeními nesouhlasí.

224

Podle žalobkyně stanoví cenové pokyny tři kritéria pro revizi cenových vzorců, v projednávaném případě je to zaprvé vážený průměr dovozních cen v Německu, Francii a Itálii, zadruhé ceny na obecně uznávaných platformách pro obchodování s kapalným plynem v kontinentální Evropě a zatřetí vlastnosti plynu dodávaného na základě dané smlouvy. Tato tři kritéria se však liší od bodů, které ke srovnávání použila Komise v oznámení námitek pro posouzení možné nadměrnosti smluvních cen.

225

Žalobkyně tvrdí, že bylo nezbytné stanovit hierarchii mezi třemi kritérii uvedenými v cenových pokynech a že hlavním kritériem mělo být kritérium cen na obecně uznávaných obchodních platformách. Tato absence hierarchie nemůže být odůvodněna skutečností, že umožňuje zmírnit rizika spojená s výraznou změnou cen plynoucích z jednoho z kritérií, jelikož váhu jednotlivých kritérií rozhodčí soudy stanoví na základě volné úvahy podle podmínek potenciálně příznivých pro Gazprom.

226

Žalobkyně a Polská republika dále tvrdí, že cenové pokyny jsou formulovány příliš obecně, takže revidované ceny se mohou lišit v závislosti na rozhodcích, výkladu smluvních ustanovení těmito rozhodci, přizvaných znalcích nebo posouzení konkrétních okolností každého sporu o ceny. V konečném důsledku by to Gazpromu umožnilo se v praxi chránit před snižováním cen a nepřispělo by to k obnovení volné a nenarušené hospodářské soutěže na evropských trzích se zemním plynem.

227

Komise podporovaná Gazpromem má za to, že cenové pokyny jsou adekvátní, a je tudíž třeba tuto námitku zamítnout.

228

Je třeba připomenout, že podle bodu 19 písm. iii) konečných závazků musí příslušná doložka v dotčených smlouvách obsahovat tyto cenové pokyny:

„při revizi ujednání týkajících se Smluvní ceny strany zohlední úroveň cen na konkurenčních západoevropských kontinentálních trzích se zemním plynem, mimo jiné vážený průměr dovozních cen na hranicích v Německu, Francii a Itálii, a úroveň cen na obecně uznávaných obchodních platformách pro kapalné plyny v kontinentální Evropě (včetně zejména TTF, NCG atd.), s patřičným přihlédnutím ke všem přirozeným vlastnostem zemního plynu dodávaného v rámci této Smlouvy (jako je mimo jiné množství, kvalita, kontinuita a flexibilita).“

229

Z výkladu cenových pokynů a z výkladu obsahu napadeného rozhodnutí ve vzájemném spojení (zejména bodů 103 a 155 odůvodnění) vyplývá, že tyto pokyny stanovují dvě kritéria, a nikoli tři kritéria, jak uvádí žalobkyně. Jak Komise uvedla v rámci jednání, při stanovení nových cenových vzorců je třeba zaprvé zohlednit úroveň cen na konkurenčních západoevropských kontinentálních trzích se zemním plynem a zadruhé je třeba náležitě zohlednit konkrétní charakteristiky smlouvy, které se revize cen týká.

230

Pokud jde o toto první kritérium, z cenových pokynů vyplývá, že cenová hladina na konkurenčních západoevropských kontinentálních trzích se zemním plynem musí být chápána zejména s ohledem na dva druhy údajů, a to jednak na vážený průměr dovozních cen v Německu, Francii a Itálii (dále jen „průměrné dovozní ceny“) a jednak na úroveň cen na obecně uznávaných platformách pro obchodování s kapalným plynem v kontinentální Evropě (dále jen „ceny na obchodních platformách“).

231

Ve světle těchto úvah je třeba posuzovat argumenty předložené žalobkyní.

232

Pokud jde o absenci hierarchie kritérií, jíž se žalobkyně dovolává, je třeba zdůraznit, že bez ohledu na použité údaje je ústředním kritériem, na které se musí odvolávat strany dotčené smlouvy a případné rozhodčí soudy, „úroveň cen na konkurenčních západoevropských kontinentálních trzích se zemním plynem“.

233

Vzhledem k tomu, že část zemního plynu nakupovaného v kontinentální západní Evropě je nakupována prostřednictvím smluv o dodávkách zemního plynu, případně dlouhodobých smluv uzavřených v rámci operací odlišných od operací, které se uskutečňují na platformách pro obchodování se zemním plynem, ceny plynu vyplývající z těchto smluv se tak podílejí na tvorbě cenové hladiny na „konkurenčních západoevropských kontinentálních trzích se zemním plynem“, což žalobkyně nezpochybňuje. Kromě toho je třeba poznamenat, že Komise použila ceny platné pro dlouhodobé smlouvy uzavřené mezi Gazpromem a jeho německými zákazníky v rámci oznámení námitek jako součást předběžného posouzení potenciálně nadměrné povahy cen platných pro smlouvy mezi Gazpromem a zákazníky v dotčených zemích střední a východní Evropy (viz oddíl 10.2.1 oznámení námitek). Tento přístup Komise uplatněný v oznámení námitek nebyl ze strany žalobkyně kritizován.

234

V cenových pokynech se tak údaje o průměrných dovozních cenách používají k určení cen použitelných pro smlouvy o dodávkách zemního plynu, které jsou odlišné od cen na obchodních platformách. Tyto údaje tak mohou odpovídajícím způsobem odrážet úroveň cen na „konkurenčních západoevropských kontinentálních trzích se zemním plynem“.

235

Kromě toho je důležité poznamenat, že závazky vztahující se k cenovým praktikám nemají dotčeným zákazníkům zaručit ceny srovnatelné s nejnižšími cenami dostupnými na konkurenčních západoevropských kontinentálních trzích, ale spíše ceny srovnatelné s obecnou úrovní cen na těchto trzích, která vyplývá jak z cen na obchodních platformách, tak z průměrných dovozních cen. Za těchto podmínek nemůže žalobkyně oprávněně tvrdit, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že nestanovila hierarchii mezi těmito dvěma druhy údajů stanovenými v cenových pokynech.

236

Pokud jde o argumentaci, podle které je znění cenových pokynů neurčité a příliš obecné, je třeba nejprve poznamenat, že skutečnost, že použití těchto pokynů může vést k revidovaným cenám, které se mohou u každé z dotčených smluv lišit, zejména v závislosti na rozhodcích, nemůže být důvodem pro neadekvátnost těchto cenových pokynů, neboť jelikož se charakteristiky dotčených smluv mohou lišit, rozdíly v cenách použitelných v rámci jednotlivých smluv nemohou samy o sobě odůvodnit závěr, že jsou tyto pokyny zjevně neadekvátní. Cílem závazků týkajících se cenových praktik totiž není dosažení revidovaných cen, které by u jednotlivých smluv byly velmi blízké nebo stejné.

237

Dále je třeba připomenout, že v rozsahu, v němž se první kritérium výslovně týká „úrovně cen na konkurenčních západoevropských kontinentálních trzích se zemním plynem“, odkazuje na referenční ceny (benchmark), které jsou mnohem více konkurenční než referenční ceny uvedené ve stávajících doložkách o určení nebo revizi cen v dotčených smlouvách, včetně doložky obsažené ve smlouvě žalobkyně, která odkazuje na „[důvěrné]“. V tomto ohledu nejsou cenové pokyny ani zdaleka nejasné, ale představují zlepšení stávajících doložek.

238

Kromě toho Tribunál dále zdůrazňuje, že Gazprom tím, že navrhl Komisi, aby ukončila správní řízení podle článku 9 nařízení č. 1/2003, tedy přijetím rozhodnutí, kterým tyto závazky prohlásí za závazné, a nepřerušil jednání s tímto orgánem, zároveň souhlasil, že budou konečné závazky prohlášeny za závazné na základě článku 1 napadeného rozhodnutí. Volba této cesty umožnila Gazpromu se vyhnout případnému konstatování porušení práva hospodářské soutěže a případnému uložení pokuty jako sankce za toto porušení ze strany Komise (v tomto smyslu viz rozsudek Alrosa, body 35 a 48), což potvrzuje závěr uvedený v článku 2 napadeného rozhodnutí, podle kterého pominuly důvody pro zásah Komise. To však znamená, že Gazprom je povinen tyto závazky dodržovat, jinak nese riziko důsledků zjištění nedodržení tohoto rozhodnutí uvedených v bodech 181 a 182 výše, včetně uložení pokuty. Gazprom je rovněž podroben průběžnému dohledu za účelem ověření, zda jsou tyto závazky po dobu jejich platnosti dodržovány, jak upřesňuje oddíl 5 uvedených závazků, který mimo jiné upravuje určení správce pověřeného dohledem nad jejich plněním.

239

V této souvislosti je Gazprom vázán nejen obsahem těchto konečných závazků, ale i samotným napadeným rozhodnutím, přičemž je třeba dále připomenout, že výrok aktu musí být vykládán ve světle odůvodnění, na němž je založen (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 10. července 2001, Irish Sugar v. Komise, C‑497/99 P, EU:C:2001:393, bod 15, a rozsudky ze dne 22. října 2013, Komise v. Německo, C‑95/12, EU:C:2013:676, bod 40, a ze dne 13. prosince 2013, Maďarsko v. Komise, T‑240/10, EU:T:2013:645, bod 90). V rámci plnění konečných závazků, včetně provádění a výkladu cenových pokynů, musí proto Gazprom tyto závazky uplatňovat a vykládat v souladu s odůvodněním napadeného rozhodnutí, včetně stanovisek, která zaujme v rámci vyjednávání o cenách a rozhodčích řízení zahájených podle rozhodčí doložky obsažené v čl. 19 písm. iv) uvedených závazků.

240

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí nicméně vyplývá, že úroveň cen na obchodních platformách je podle názoru Komise pro určení revidovaných cen obzvláště relevantní (viz zejména body 103, 164 a 178 odůvodnění). V rámci daného rozhodčího řízení proto musí Gazprom přijmout stanovisko, které je v souladu s tímto odůvodněním, a v zásadě nemůže tvrdit, že by rozhodci měli odhlédnout od cenové úrovně na těchto platformách.

241

Konečně žalobkyně a Polská republika nepředložily alternativní formulace těchto pokynů, které by podle jejich názoru zajistily odpovídající charakter závazků týkajících se cen. Ani ve svých podáních neuvedly žádné konkrétní argumenty na podporu své kritiky neurčitosti a přílišné obecnosti cenových pokynů. Jediné konkrétnější skutečnosti na podporu tohoto tvrzení lze nalézt v ekonomické studii, kterou žalobkyně předložila jako přílohu svých připomínek ke spisu Gazpromu jako vedlejšího účastníka řízení.

242

Tyto skutečnosti obsažené v ekonomické studii žalobkyně jsou však do značné míry nepřípustné.

243

Skutečnosti obsažené v ekonomické studii žalobkyně jsou totiž s výjimkou těch, které reagují na poznatky uvedené Gazpromem v ekonomické studii, kterou předložil jako přílohu svého spisu vedlejšího účastníka řízení, opožděné ve smyslu čl. 85 odst. 2 a 3 jednacího řádu [v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. prosince 2018, Monolith Frost v. EUIPO – Dovgan (PLOMBIR), T‑830/16, EU:T:2018:941, bod 21 a citovaná judikatura; v tomto smyslu a obdobně viz rovněž rozsudek ze dne 17. prosince 1998, Baustahlgewebe v. Komise, C‑185/95 P, EU:C:1998:608, bod 72]. Zejména skutečnosti uvedené v oddílech 3.2 a 3.5 nejsou předložené v reakci na protidůkaz uplatněný Komisí nebo Gazpromem a nic nenasvědčuje tomu, že by tyto části ekonomické studie žalobkyně nemohly být předem zadány dotyčnému znalci, aby mohly být přinejmenším uplatněny jako důkazní návrh v rámci žaloby.

244

Ve stejném smyslu představují skutečnosti uvedené v ekonomické studii žalobkyně argumenty, které měly být formulovány v žalobě nebo v připomínkách žalobkyně ke spisu Gazpromu jako vedlejšího účastníka řízení. Tribunálu nepřísluší, aby v přílohách vyhledával a určoval žalobní důvody a argumenty, které by mohl považovat za důvody představující základ žaloby, neboť přílohy mají čistě důkazní a podpůrnou funkci. Obdobné požadavky platí i v případě, kdy je námitka uplatněna na podporu žalobního důvodu. Námitka, jejíž podstatné prvky jsou uvedeny pouze v přílohách žaloby, tedy tyto požadavky nesplňuje (viz rozsudek ze dne 13. července 2011, Polimeri Europa v. Komise, T‑59/07, EU:T:2011:361, body 161 a 162 a citovaná judikatura).

245

Tribunál nicméně zkoumá relevantní skutečnosti uvedené v bodech 25, 27, 32 a 33 ekonomické studie žalobkyně.

246

Zaprvé, pokud jde o argument, podle kterého by revize cen mohla zohledňovat pouze průměrné dovozní ceny s vyloučením cen na obchodních platformách (bod 25 ekonomické studie), je třeba mít za to, že výslovné zahrnutí dvou výše uvedených kategorií údajů do cenových pokynů, kterému předchází výraz „inter alia“, zdůrazňuje význam těchto dvou typů údajů, které musí rozhodčí soudy pověřené uplatňováním těchto pokynů zohlednit, i když samy nejsou napadeným rozhodnutím vázány.

247

Kromě toho je Gazprom vázán jak konečnými závazky, tak napadeným rozhodnutím, které je činí závaznými. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí přitom vyplývá, že pro určení revidovaných cen jsou relevantní zejména údaje vztahující se k cenám na obchodních platformách (viz zejména body 103, 164 a 178 odůvodnění). Proto musí Gazprom v rámci daného rozhodčího řízení zaujmout stanovisko, které je v souladu s tímto odůvodněním, a v zásadě nemůže tvrdit, že by rozhodci neměli tyto ceny na obchodních platformách zohledňovat.

248

Zadruhé, podle ekonomické studie žalobkyně (bod 27) kritérium spojené s charakteristikami dané smlouvy (jako je množství, kvalita, kontinuita a flexibilita) umožňuje Gazpromu se vyhnout zohlednění úrovně cen na obchodních platformách. Vzhledem k tomu, že takový výklad je v rozporu se zněním cenových pokynů a je nepodložený, je třeba jej odmítnout.

249

Zatřetí, podle studie žalobkyně jsou cenové pokyny nevhodné, neboť nestanoví průběžnou indexaci smluvních cen podle cen ropných produktů (body 32 a 33 této studie). V tomto ohledu postačí uvést, že tyto pokyny nemusely výslovně odkazovat na tuto indexaci, neboť zajištěním cen, které se blíží západoevropským konkurenčním cenám, je také umožněna úprava případných inflačních účinků uvedené indexace.

250

Kromě toho, pokud jde o tvrzení žalobkyně, podle kterého jsou cenové pokyny neúčinné, neboť neurčitým způsobem odkazují na „úroveň cen“ na konkurenčních západoevropských kontinentálních trzích se zemním plynem, místo aby stanovily indexaci těchto cen, stačí uvést, že žalobkyně nijak nevysvětluje, jak by takové indexace bylo v praxi dosaženo, a že není vyloučeno, že revize prostřednictvím jednání nebo rozhodčího řízení takového řešení dosáhne. Kromě toho, jak je uvedeno v bodě 239 výše, cenové pokyny musí být použity ve světle odůvodnění napadeného rozhodnutí, které zejména stanoví, že konečné závazky „mají zajistit, aby ceny zemního plynu použitelné pro smlouvy indexované podle cen ropy v [dotčených zemích střední a východní Evropy] zůstaly v souladu s konkurenčními referenčními cenami“ (bod 164 odůvodnění) a že tyto závazky „mají tedy zajistit, aby ceny platné v pěti [zemích střední a východní Evropy, dotčených cenovými praktikami] byly po revizi stanoveny v souladu s konkurenčními západoevropskými referenčními cenami“ (bod 179 odůvodnění).

251

S ohledem na výše uvedené úvahy nebylo prokázáno, že by se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, které jí vytýká žalobkyně. Konečně, i když žalobkyně tvrdí, že cenové pokyny měly dotčeným zákazníkům umožnit získat co nejnižší možné ceny, jako jsou ceny na obchodních platformách, postačí uvést, že okolnost, že mohly být přijaty i jiné závazky, nebo dokonce že by byly pro hospodářskou soutěž příznivější, nemůže sama o sobě vést ke zrušení napadeného rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek Morningstar, bod 59).

252

Aniž je dotčeno posouzení ostatních námitek, je tudíž třeba první námitku třetí části druhého žalobního důvodu zamítnout.

253

Žalobkyně zdůrazňuje, že britská obchodní platforma „National Balancing Point“ (dále jen „NBP“) nebyla výslovně zahrnuta jako referenční platforma určená v rámci cenových pokynů [na rozdíl od platforem „Title Transfer Facility“ (dále jen „TTF“) a „NetConnect Germany“ (dále jen „NCG“)], ačkoli vyspělost NBP a skutečnost, že Spojené království je zásobováno zemním plynem pocházejícím z kontinentální Evropy, by její zahrnutí odůvodňovaly. Na rozdíl od toho, co původně tvrdila Komise, však není možné na tuto platformu odkazovat, neboť znění cenových pokynů odkazuje na platformy v „kontinentální“ Evropě. Toto pochybení potvrzuje jinak uváděné výkladové obtíže.

254

Komise má za to, že je třeba tuto námitku zamítnout.

255

V tomto ohledu je nutné konstatovat, že oba výskyty slova „kontinentální“ v cenových pokynech vylučují použití cenových údajů pocházejících z platformy NBP.

256

Toto vyloučení však nemůže samo o sobě postačovat k vyslovení závěru ohledně zjevně nesprávného posouzení ze strany Komise ve vztahu k formulaci cenových pokynů, neboť tyto pokyny umožňují použití jiných „obecně uznávaných“ platforem a výslovně odkazují na platformy TTF a NCG, jejichž vhodnost a likviditu žalobkyně nezpochybňuje. Kromě toho ekonomická studie žalobkyně výslovně upřesňuje, že platforma TTF je vyspělá a je jednou z nejlikvidnějších obchodních platforem v Evropě.

257

Druhou námitku třetí části druhého žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

258

Podle žalobkyně jsou údaje o průměrných dovozních cenách v Německu, ve Francii a Itálii nevhodné, a proto nebyly ostatně použity v oznámení námitek. Zaprvé, cenové pokyny neuvádějí zdroj, který by měl být použit k určení relevantních cen, a veřejně dostupné údaje neodrážejí skutečné ceny v daném období, neboť neexistuje důsledná zpětná oprava těchto údajů v případě následné revize cen v rámci vyjednávání nebo rozhodčího řízení.

259

Zadruhé průměrné dovozní ceny nejsou vhodné, jelikož trhy se zemním plynem ve Francii a v Itálii, které nejsou nejvíce likvidními nebo liberalizovanými trhy, se zpravidla jeví cenově vyšší než trhy v Německu. Ostatně ceny použitelné v těchto dvou zemích jsou zákazníky Gazpromu v pěti zemích střední a východní Evropy dotčených cenovými praktikami užívány jako ceny referenční pouze okrajově.

260

Zatřetí během osmi let uplatňování konečných závazků se mohou trhy se zemním plynem vyvíjet, takže průměrné dovozní ceny jedné z těchto tří zemí mohou ztratit svůj „status“ referenčních cen, aniž by tato možnost byla cenovými pokyny předpokládána. Kromě toho Komise nezohlednila návrh žalobkyně, aby při průzkumu trhu určila referenční ceny na základě objektivní metody.

261

Začtvrté průměrné dovozní ceny jsou obecně vyšší než ceny v rámci obchodních platforem, a tím vyvíjejí tlak na vzestup cen vyplývajících z cenových pokynů.

262

Komise má za to, že použití průměrných dovozních cen je vhodné, a tudíž je třeba tuto námitku zamítnout.

263

V tomto ohledu je třeba především uvést, že v souladu s tím, co již bylo uvedeno v bodech 233 až 235 výše, se nejeví, že by byl dán nějaký zásadní důvod pro vyloučení údajů souvisejících s dovozními cenami. Dílčí argumenty předložené žalobkyní tento závěr nevyvracejí.

264

Zaprvé, pokud jde o praktické a technické překážky uváděné žalobkyní, je třeba poznamenat, že tyto překážky nejsou takové povahy, aby na ně osoby zapojené do řešení sporů o ceny, včetně zaměstnanců dotčených zákazníků, rozhodců nebo znalců využívaných rozhodčími soudy, nebyly schopny reagovat nebo je zohlednit při vypracovávání cenových vzorců. Tyto osoby by tak mohly využívat informace o cenách, které poskytují veřejné orgány [vnitrostátní orgány nebo Eurostat (statistický úřad Evropské unie)], jakož i informace, které poskytují soukromé podniky, a definovat tyto vzorce tak, aby byly pokryty případné nedostatky těchto informací, zejména skutečnost, že neodrážejí revize cen, k nimž došlo poté, co byly příslušné údaje těmito orgány nebo soukromými podniky shromážděny. Stejně tak lze od uvedených osob rozumně očekávat, že budou schopny zohlednit rozdíly, které se obecně vyskytují mezi průměrnými dovozními cenami a cenami na obchodních platformách, zejména pokud jde o zahrnutí „vstupních nákladů“ (entry costs).

265

Zadruhé i za předpokladu, že trhy se zemním plynem ve Francii a Itálii jsou méně likvidní a méně liberalizované než v Německu, nelze se na základě toho domnívat, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že trhy těchto dvou zemí zohlednila. To nic nemění na skutečnosti, že jsou trhy se zemním plynem v každé z těchto tří zemí konkurenční, a to bez ohledu na významné tržní podíly Gazpromu. Pokud jde o argument, že jiné trhy jsou likvidnější, jako trhy v Belgii nebo Nizozemsku, postačí uvést, že cenové pokyny nebrání účastníkům řízení a rozhodcům, aby tyto jiné trhy zohlednili.

266

Zatřetí, jak podotýká Komise, žalobkyně neuvádí žádný důvod pro obavu z takové změny okolností, v jejímž důsledku by trhy se zemním plynem v Německu, Francii nebo Itálii přestaly být konkurenčními a průměrné dovozní ceny jedné nebo druhé z těchto zemí by již nemohly sloužit jako referenční cena. V každém případě, pokud dojde k podstatné změně skutečností, na nichž spočívá napadené rozhodnutí, může Komise podle čl. 9 odst. 2 nařízení č. 1/2003 znovu zahájit řízení.

267

Začtvrté, jak vyplývá z úvah uvedených v bodech 233 až 235 a 263 výše, i za předpokladu, že by průměrné dovozní ceny byly vyšší než ceny na obchodních platformách, a vyvíjely tak „tlak na zvýšení“ cenové hladiny vyplývající z cenových pokynů, žalobkyně neprokázala, že by tyto průměrné ceny byly neadekvátní.

268

Třetí námitku třetí části druhého žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

269

Žalobkyně tvrdí, že Komise tím, že přijala druhé kritérium cenových pokynů, které vyžaduje, aby „byly řádně zohledněny všechny vlastnosti zemního plynu dodávaného v rámci [dané smlouvy]“, nevzala v úvahu nevýhodné využití těchto vlastností Gazpromem v minulosti. Gazprom totiž své dlouhodobé smlouvy prezentoval jako „prémiový“ produkt ve srovnání se zemním plynem nakupovaným na obchodních platformách, čímž odůvodňoval vyšší ceny. Kromě toho každá z vlastností výslovně uvedených v cenových pokynech (tj. množství, kvalita, kontinuita a flexibilita) umožňuje odůvodnit zvýšení cen, zatímco žádná vlastnost odůvodňující snížení cen zohledněna není.

270

Komise má za to, že je třeba tuto námitku zamítnout.

271

V tomto ohledu, jak již bylo uvedeno v bodě 229 výše, cenové pokyny stanoví, že se použijí dvě kritéria, tedy v případě revize cen je třeba nejprve zohlednit úroveň cen na konkurenčních kontinentálních západoevropských trzích se zemním plynem a poté je třeba náležitě zohlednit specifické charakteristiky dotčené smlouvy.

272

Z cenových pokynů je tedy zřejmé, že podle prvního kritéria vyžadují, aby byly zohledněny skutečnosti, které se nacházejí mimo obsah dané smlouvy, konkrétně údaje odrážející úroveň cen na konkurenčních západoevropských kontinentálních trzích se zemním plynem. Tyto údaje však mohou vyplývat z různých smluv, které se mohou lišit od dotčené smlouvy, například pokud jsou spojeny s operacemi na obchodních platformách. Za těchto podmínek nelze Komisi vytýkat, že souhlasila s tím, aby cenové pokyny zahrnovaly také druhé kritérium, které umožňuje zohlednit vnitřní charakteristiky uvedené smlouvy.

273

Kromě toho je třeba mít za to, že na rozdíl od toho, co uvádí žalobkyně, zahrnutí druhého kritéria a výslovně určených charakteristik do cenových pokynů nemusí nutně vést k tlaku na zvýšení revidovaných cen. Za předpokladu, že by se rozhodčí soud, kterému by byla věc případně předložena, rozhodl použít první kritérium, a to především údaje související s dodávkami zemního plynu v kontinentální západní Evropě prostřednictvím dlouhodobých smluv, tedy smluv s charakteristikami potenciálně podobnými dotčeným smlouvám, nic by tomuto soudu nebránilo v tom, aby zohlednil tuto volbu zmírněním uplatnění druhého kritéria.

274

Čtvrtou námitku třetí části druhého žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

275

Podstatou tvrzení žalobkyně a Litevské republiky je, že cenové pokyny by měly obsahovat další dodatečné údaje. Zaprvé měly tyto pokyny obsahovat údaj vztahující se k nákladům na dodávku, které se výrazně liší v závislosti na místě dodávky, například pro Gazprom jsou tyto náklady v případě dodávek zemního plynu do Litvy vzhledem k její geografické blízkosti k Rusku ve srovnání s dodávkami do západní Evropy výrazně nižší.

276

Zadruhé žalobkyně poukazuje na to, jak vyplývá z její ekonomické studie, že cenové pokyny nepřikládají závazkům s příslibem koupě (typu „take or pay“) obsaženým v některých dotčených smlouvách žádný význam, přestože tyto závazky mají pro Gazprom značnou hodnotu. Do pokynů byly zahrnuty pouze faktory umožňující zvýšení cen.

277

Komise má za to, že je třeba tuto námitku zamítnout.

278

V tomto ohledu ze znění cenových pokynů uvedených v bodě 19 písm. iii) konečných závazků zjevně vyplývá, že pokud jde o zohlednění charakteristik dané smlouvy, příklady vlastností výslovně uvedené v těchto pokynech nejsou vyčerpávající.

279

Přijetím cenových pokynů, které výslovně neuvádějí vlastnosti týkající se nákladů na dodávku a závazků s příslibem koupě (typu „take or pay“), se tudíž Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení.

280

Konečně v rozsahu, v němž žalobkyně obecněji tvrdí, že Komise ve svém posouzení vhodnosti konečných závazků nedostatečně zohlednila skutečnost, že Gazprom začlenil do dotčených smluv doložky o závazcích s příslibem koupě, postačí uvést, že ačkoliv Komise v oznámení námitek posuzovala přítomnost těchto doložek v uvedených smlouvách, nevyslovila žádné výhrady týkající se hospodářské soutěže vztahující se konkrétně k těmto doložkám, a navíc v tomto ohledu nezamýšlela přijmout žádné nápravné opatření. Z uvedeného vyplývá, že nebylo povinností Komise zajistit, aby konečné závazky na tyto výhrady reagovaly.

281

S ohledem na výše uvedené, je třeba pátou námitku třetí části druhého žalobního důvodu zamítnout, a v důsledku toho tuto část zamítnout pro neopodstatněnost jako celek.

282

Žalobkyně tvrdí, že z důvodů uvedených v bodě 178 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že se Komise dopustila nesprávných právních posouzení, jakož i zjevně nesprávných posouzení skutkového stavu, která se týkají jednak použití unijního hmotného práva v rozhodčích řízeních stanovených na základě bodu 19 písm. iv) konečných závazků a jednak možnosti tohoto orgánu vstoupit do těchto řízení jako amicus curiae.

283

Komise má za to, že se v tomto ohledu nedopustila žádných nesprávných posouzení.

284

Podle žalobkyně měla Komise zaprvé na základě nesprávného výkladu rozsudku ze dne 1. června 1999, Eco Swiss (C‑126/97, dále jen rozsudek Eco Swiss, EU:C:1999:269, bod 36), neprávem za to, že rozhodčí soudy musí s ohledem na skutečnost, že jsou zřízeny v rámci Unie, řešit spory o ceny mezi Gazpromem a jeho dotčenými zákazníky podle unijního hmotného práva.

285

V rozsudku Eco Swiss se Soudní dvůr obrátil pouze na Hoge Raad der Nederlanden (Nejvyšší soud Nizozemska) a nepřímo na ostatní soudy členských států, nikoli však na rozhodčí soudy, které nepředstavují soudy ve smyslu článku 267 SFEU. Tento rozsudek ukládá pouze těmto soudům, aby unijní právo použily v rámci omezeného přezkumu a posteriori toho, zda rozhodčí soudy respektují „veřejný pořádek“, aniž by od těchto rozhodčích soudů vyžadoval použití unijního hmotného práva.

286

Ve skutečnosti jsou dotyčné rozhodčí soudy povinny použít pouze bod 19 závěrečných závazků, nikoli však článek 102 SFEU nebo napadené rozhodnutí jako takové. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by se zákazník Gazpromu mohl bez problémů dovolávat obsahu tohoto rozhodnutí v rozhodčím řízení, přičemž tato možnost by mohla být potvrzena pouze v rámci časově neúčinné předběžné otázky položené vnitrostátním soudem, který přezkoumává výkon rozhodčího nálezu.

287

Zadruhé účinnost rozhodčích řízení by byla výrazně snížena tím, že by v konečných závazcích chyběl jakýkoli odkaz na napadené rozhodnutí nebo na článek 102 SFEU. Rozhodčí soudy nutně nezkoumají soulad revidovaných cen s cíli uvedeného rozhodnutí nebo ustanovení SFEU, takovým přezkumem by tyto soudy riskovaly překročení svých pravomocí a zrušení svých nálezů.

288

Komise má za to, že tuto námitku je třeba zamítnout.

289

Je třeba připomenout, že bod 178 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí s odkazem na rozsudek Eco Swiss (body 35 a 36), že konečné závazky „vyžadují, aby rozhodčí řízení probíhala v rámci Unie“ a že „[t]o zavazuje rozhodčí soudy, aby respektovaly a uplatňovaly unijní právo hospodářské soutěže jako oblast kogentní právní úpravy, bez ohledu na soukromé zájmy účastníků rozhodčího řízení“.

290

V tomto ohledu z čl. 3 odst. 3 SEU a protokolu č. 27 o vnitřním trhu a hospodářské soutěži připojeného k Lisabonské smlouvě (Úř. věst. 2010, C 83, s. 309) vyplývá, že články 101 a 102 SFEU jsou základními ustanoveními, která jsou nezbytná pro plnění úkolů svěřených Unii, a zejména pro fungování vnitřního trhu, neboť jejich cílem je zabránit narušení hospodářské soutěže na újmu obecného zájmu jednotlivých podniků a spotřebitelů (v tomto smyslu viz rozsudek Eco Swiss, bod 36, a rozsudek ze dne 17. února 2011, TeliaSonera Sverige, C‑52/09, EU:C:2011:83, body 20 až 22). Články 101 a 102 SFEU proto představují ustanovení veřejného pořádku, a to i ve smyslu Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů, podepsané v New Yorku dne 10. června 1958, která musí být vnitrostátními soudy uplatňována z úřední povinnosti a tyto soudy musí vyhovět návrhu na zrušení rozhodčího nálezu, pokud mají za to, že je tento nález v rozporu s uvedenými články (v tomto smyslu viz rozsudek Eco Swiss, body 36 až 41, a rozsudek ze dne 13. července 2006, Manfredi a další, C‑295/04 až C‑298/04, EU:C:2006:461, bod 31 a citovaná judikatura).

291

Z toho vyplývá, že dotčené rozhodčí soudy, i když jsou zřízeny na území Unie, nejsou nutně vázány unijním právem hospodářské soutěže jako celkem, ani zbývající částí unijního hmotného práva. Je rovněž pravdou, jak tvrdí žalobkyně, že přezkum rozhodčích nálezů prováděný soudy členských států má omezený charakter (viz rozsudek ze dne 6. března 2018, Achmea, C‑284/16, EU:C:2018:158, bod 54 a citovaná judikatura). Skutečností zůstává, že pokud by jeden z těchto soudů vydal rozhodčí nález v rozporu s článkem 102 SFEU, vnitrostátní soudy členských států by musely tento nález na návrh zrušit. To může vést tyto rozhodčí soudy k tomu, aby zajistily, že přijatý rozhodčí nález bude v souladu s tímto ustanovením SFEU.

292

Kromě toho je třeba uvést, že i když se projednávaná věc netýká přímo článku 102 SFEU, nýbrž dodržování rozhodnutí o závazcích přijatého podle článku 9 nařízení č. 1/2003, ve světle úvah uvedených v bodě 290 výše a vzhledem k tomu, že toto nařízení bylo přijato na základě článku 103 SFEU a týká se provádění článků 101 a 102 SFEU, mohou vnitrostátní soudy návrhu na zrušení rozhodčího nálezu vyhovět, pokud mají za to, že je tento nález v rozporu s takovým rozhodnutím.

293

Tento výklad důsledků, jež jsou uvedeny v bodě 178 odůvodnění napadeného rozhodnutí a vyplývají z požadavku, aby byly rozhodčí soudy zřízeny v rámci Unie, nemůže být zpochybněn argumentem žalobkyně založeným na údajných praktických obtížích, s nimiž by se vnitrostátní soudy mohly setkat při ověřování souladu rozhodčích nálezů s článkem 102 SFEU nebo s rozhodnutím přijatým na základě článku 9 nařízení č. 1/2003, jelikož projednávání takových sporů spadá do věcné příslušnosti těchto soudů.

294

Kromě toho, jak již bylo zdůrazněno výše, Gazprom musí provést konečné závazky v souladu s odůvodněním napadeného rozhodnutí, jinak hrozí, že bude konstatováno nedodržení tohoto rozhodnutí. Gazprom je proto jakožto účastník rozhodčích řízení povinen při určování rozhodčích orgánů a vypracovávání svých spisů zajistit, aby byly cenové pokyny přezkoumány způsobem, který je v souladu s uvedeným rozhodnutím.

295

S ohledem na výše uvedené důvody Tribunál rozhodnul, že navzdory poněkud neobratné formulaci sporných pojmů uvedených v bodě 178 odůvodnění napadeného rozhodnutí, se Komise nedopustila nesprávného právního posouzení tím, že tyto pojmy zohlednila, ani zjevně nesprávného posouzení skutkového stavu, když měla za to, že povinnost vést rozhodčí řízení na území Unie může zvýšit účinnost závazků týkajících se cenových praktik. První námitku čtvrté části druhého žalobního důvodu je proto třeba zamítnout.

296

Podle žalobkyně se Komise dopustila nesprávného právního posouzení, když v bodě 178 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedla, že může do rozhodčího řízení vstoupit jako amicus curiae. Za současného stavu přitom v rámci unijního práva pro takovou spolupráci mezi Komisí a rozhodčími soudy neexistuje žádný právní základ. Takový zásah by tedy musel být schválen účastníky rozhodčího řízení, což není v projednávaném případě zaručeno, neboť Gazprom se v tomto směru nijak nezavázal a mnoho zákazníků by se mohlo zdráhat zapojit Komisi vzhledem ke sdělování citlivých nebo důvěrných informací a k „příznivému“ postoji ve vztahu ke Gazpromu, který Komise zaujala ve věci AT.39816.

297

Žalobkyně dodává, že Komise uznala, že její účast jako amicus curiae není vždy zaručena, a trvala spíše na možnosti vstoupit na základě čl. 15 odst. 3 nařízení č. 1/2003 do soudních řízení o přezkumu rozhodčích nálezů.

298

Komise má za to, že je třeba tuto námitku zamítnout.

299

V tomto ohledu je třeba uvést, jak tvrdí žalobkyně, že konečné závazky nijak neupravují právo Komise vstoupit jako amicus curiae do rozhodčího řízení zahájeného na základě rozhodčí doložky stanovené v bodě 19 písm. iv) těchto závazků, a že takové právo není unijním právem zaručeno jinak.

300

Nicméně právě proto, že rozhodčí doložka stanovená v bodě 19 písm. iv) závěrečných závazků nepokrývá otázku vstupu Komise do řízení jako amicus curiae, nemůže skutečnost, že Komise v napadeném rozhodnutí na takovou možnost odkázala, aniž byla tato možnost těmito závazky zaručena, zpochybnit legalitu uvedeného rozhodnutí. Námitka žalobkyně vycházející z nesprávného právního posouzení tudíž není relevantní.

301

S ohledem na všechny výše uvedené důvody je třeba druhou námitku čtvrté části druhého žalobního důvodu zamítnout, a tudíž druhý žalobní důvod jako celek zamítnout.

302

Žalobkyně, podporovaná Polskou republikou, Litevskou republikou a společností Overgas, tvrdí, že se Komise v rozporu s článkem 9 nařízení č. 1/2003 ve spojení s článkem 102 SFEU a zásadou proporcionality dopustila různých zjevně nesprávných posouzení, neboť dospěla k závěru, že závazky týkající se územních omezení (body 5 až 17 konečných závazků) jsou dostatečné. Tento žalobní důvod je tvořen třemi částmi.

303

Komise, podporovaná společností Gazprom, má za to, že je třeba třetí žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný. Pokud jde o spis společnosti Overgas jako vedlejšího účastníka řízení, Komise tvrdí, že většina argumentů, které jsou v něm uvedeny, je nepřípustná, jelikož nesouvisí s předmětem sporu tak, jak jej vymezili hlavní účastnice řízení.

304

Žalobkyně se domnívá, že závazky týkající se územních omezení jsou jako celek neadekvátní. Zatímco výhledová analýza Komise by měla být zvláště hodnověrná, nezohlednila některé skutečnosti, které měly mít rozhodující vliv na obsah těchto závazků.

305

Komise sice v oznámení námitek výslovně uvedla, že Gazprom přijal „strategii“ segmentace trhů, nicméně přijala pouze selektivní závazky, které na tuto strategii komplexně nereagovaly. Konkrétně závazky týkající se územních omezení spočívaly především v ukončení některých smluvních mechanismů, zatímco Gazprom používal také různé mimosmluvní postupy, aby zabránil zpětnému vývozu zemního plynu. Zaměření na smluvní mechanismy bylo o to méně účinné, že většina z těchto mechanismů byla již delší dobu zrušena. Gazprom ve značné míře využíval tyto mimosmluvní postupy, což bylo Komisi známo.

306

Toto zjištění dokládá skutečnost, že v letech 2003 a 2005 Komise ukončila šetření v oblasti hospodářské soutěže neformálními dohodami, které vedly k odstranění výslovných územních doložek ve smlouvách uzavřených Gazpromem se společnostmi E.ON Ruhrgas AG a ENI SpA, což však Gazpromu nebránilo v tom, aby nadále různými postupy pokračoval v zabraňování zpětného vývozu zemního plynu. Stejně tak krom případu krize z let 2009/2010, kdy byla žalobkyně vystavena závažnému nedostatku zemního plynu v důsledku narušení dodávek zemního plynu přes Ukrajinu, byla Komise informována o praktikách, kterými Gazprom během zimní sezóny 2014/2015 snížil dodávky zemního plynu, aby zabránil zpětnému vývozu plynu na Ukrajinu, což mělo důsledky v některých dotčených zemích střední a východní Evropy. Tyto příklady nelze považovat za pouhá porušení smlouvy a přístup Komise, který je příliš teoretický, opomíjí skutečnost, že taková narušení a omezení představují jeden z aspektů strategie Gazpromu.

307

Kromě těchto mimosmluvních postupů žalobkyně poukazuje na skutečnost, že obchod s plynem mezi dotčenými zeměmi střední a východní Evropy byl obtížný z důvodu nedostatků v infrastruktuře pro přepravu plynu, které do značné míry vyplývaly z územních omezení uložených Gazpromem, což zejména omezilo přeshraniční poptávku po plynu. Zlepšení infrastruktury, kterého bylo od té doby dosaženo, nemůže odůvodnit nedostatečnost těchto závazků, které měly zahrnovat aktivní opatření ze strany Gazpromu.

308

Komise nesouhlasí s argumentací předloženou žalobkyní a Polskou republikou, která vychází z nesprávných předpokladů, a proto je třeba tuto část žaloby zamítnout.

309

V tomto ohledu je z předběžného posouzení Komise (viz zejména záhlaví oddílu 8 a bod 246 oznámení námitek) zřejmé, že Gazprom sledoval obecnou „strategii“ segmentace trhů se zemním plynem. Z tohoto posouzení je však rovněž zřejmé, že tato strategie se skládala z různých konkrétních protisoutěžních praktik (viz zejména bod 248 oznámení námitek a body 54 až 60 odůvodnění napadeného rozhodnutí). Komise tedy mohla usilovat o postupnou nápravu této strategie prostřednictvím opatření zaměřených konkrétně na jednotlivé praktiky, a tím tuto strategii odstranit.

310

V tomto kontextu je pro účely přezkumu, zda závazky týkající se územních omezení obecně směřují k nápravě jednotlivých praktik, uvedených v rámci námitek k těmto omezením, důležité uvést, že jak z oznámení námitek, tak z napadeného rozhodnutí vyplývá, že se tyto námitky vztahují na dvě kategorie praktik:

311

Závazky týkající se územních omezení (body 5 až 17 konečných závazků), které mají na tyto námitky reagovat, přitom zahrnují následující:

312

Ze zjištění uvedených v bodě 311 výše tak vyplývá, že body 5 až 17 konečných závazků se vztahují na všechny praktiky, které spadají do dvou kategorií zahrnutých do námitek týkajících se územních omezení, jež jsou uvedeny v bodě 310 výše. Tribunál na základě srovnání těchto námitek a závazků neshledal v rozsahu uvedených závazků žádnou právní mezeru.

313

Závěr učiněný v předchozím bodě není dalšími argumenty předloženými žalobkyní zpochybněn.

314

Především v rozsahu, v němž žalobkyně trvá na tom, že nebyly dostatečně zohledněny mimosmluvní postupy, které Gazprom používá k segmentaci dotčených trhů ve střední a východní Evropě, je z výše uvedených úvah zřejmé, že pokud jde o čtyři formy smluvních a mimosmluvních postupů, které byly skutečně identifikovány v námitkách týkajících se územních omezení, Komise obdržela závazky, které na tyto postupy reagují.

315

Zvláště pokud jde o smluvní a mimosmluvní postupy, které jsou doloženy praxí Gazpromu spočívající v použití kombinace takzvané „expanzivní“ doložky a informační povinnosti vůči Gazpromu [uvedené v prvním typu postupu uvedeném v bodě 310 druhé odrážce výše a v bodě 57 odůvodnění napadeného rozhodnutí], je třeba poznamenat, že Komise uváděla různá smluvní ujednání užívaná tímto podnikem, která bez uložení výslovného územního omezení umožňovala snížit ekonomickou pobídku jeho zákazníků k následnému prodeji nebo zpětnému vývozu jím dodávaného plynu, a tedy bránila přeshraničnímu prodeji.

316

Je třeba uvést, že body 5 a 6 konečných závazků mají za cíl neutralizovat doložky označované jako „Clauses Restricting Resale“ (doložky omezující následný prodej) a „Territorial Restriction Clause“ (doložky ukládající územní omezení) a že s ohledem na definice těchto pojmů uvedené v bodě 4 těchto závazků tyto typy doložek pokrývají velmi širokou škálu ujednání. To je potvrzeno obsahem „orientačního seznamu“, který se nachází v příloze č. 1 uvedených závazků, podle kterého jsou zakázány expanzivní doložky, mechanismy dohledu a informační povinnosti stanovené v dotčených smlouvách.

317

Dále zaprvé žalobkyně sice uvádí, že závazky týkající se bulharské plynárenské soustavy měly být vztaženy na všechny dotčené země střední a východní Evropy, nevysvětluje však, v čem jsou tyto závazky pro situaci v těchto zemích relevantní. Zadruhé, je třeba odmítnout argument týkající se neformálních dohod uzavřených v letech 2003 a 2005, neboť tyto dohody se vztahovaly na praktiky, které se netýkaly dotčených zemí střední a východní Evropy, a především závazky vztahující se k územním omezením se týkají právě praktik, které jdou nad rámec výslovných územních omezení. Zatřetí, jednání vytýkaná Gazpromu, která souvisejí s krizí v letech 2009/2010, konkrétně odmítnutí změny místa dodávek nebo měřicí stanice, jsou pokryty závazky týkající se míst dodávek (které jsou přezkoumány v rámci druhé části níže). Začtvrté, na praktiky spojené se zimní sezónou 2014/2015 se nevztahují námitky týkající se územních omezení, tedy Komise na tyto námitky nemusela reagovat. Žalobkyně navíc sama připouští, že se tyto praktiky týkaly především Ukrajiny, aniž vysvětluje, jak by se údajné důsledky těchto praktik pro dotčené země střední a východní Evropy mohly i přes přijetí konečných závazků opakovat. Zapáté, pokud se žalobkyně snaží dovolávat skutečností uvedených v pododdílu 8.2.2.2 oznámení námitek, postačí uvést, jak zjevně vyplývá ze součástí tohoto pododdílu a obecněji z oddílu 8.2, že tento pododdíl se týká dohledu nad dodržováním dřívějších výslovných doložek o územním omezení ze strany Gazpromu, a nikoli mimosmluvních postupů, na které se závazky údajně nevztahují.

318

Konečně je třeba odmítnout argumenty žalobkyně ohledně nedostatků v oblasti infrastruktury pro přepravu plynu, neboť obtíže, které zmiňuje, se neodrážejí ve výhradách týkajících se hospodářské soutěže, které Komise konstatovala, včetně budoucího dopadu dokončení plynovodu Nord Stream 2. Z výhrad uvedených v oznámení námitek navíc není zřejmé, že by konečné závazky měly obsahovat pozitivní povinnosti, pokud jde o infrastrukturu, aby bylo možné na tyto námitky adekvátně reagovat, zejména proto, že žalobkyně konkrétně neuvádí, pro které protisoutěžní praktiky by takové povinnosti byly důvodné.

319

S ohledem na výše uvedené důvody je třeba dospět k závěru, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení stran dostatečné povahy závazků týkajících se územních omezení nahlížených jako celek. První část třetího žalobního důvodu je proto třeba zamítnout jako neopodstatněnou.

320

Žalobkyně, Polská republika, Litevská republika a společnost Overgas předkládají šest námitek vycházejících z neadekvátní povahy závazků týkajících se míst dodávek (body 9 až 17 konečných závazků).

321

Komise podporovaná Gazpromem s těmito námitkami nesouhlasí a požaduje částečnou nepřípustnost spisu společnosti Overgas jako vedlejšího účastníka řízení.

322

Žalobkyně a Litevská republika se domnívají, že závazky týkající se míst dodávek měly zahrnovat více míst, než je stanoveno v bodě 15 konečných závazků, neboť zlepšení infrastruktury, na které se Komise odvolává, aby odůvodnila dostatečný počet vybraných míst, nezajistí volný pohyb plynu v dotčených zemích střední a východní Evropy.

323

Pokud jde zejména o tok plynu mezi Polskem a jeho sousedy, žalobkyně zdůrazňuje, že Gazprom je vzhledem ke své kontrole nad německým a polským úsekem plynovodu Jamal schopen ovlivňovat zpětné toky z Německa do Polska. Navíc za současného stavu přeshraniční infrastruktury v České republice, Maďarsku, Polsku a na Slovensku by navíc k žádnému skutečnému zlepšení obchodu mezi Polskem a Maďarskem nedošlo. Výstavba plynovodu Nord Stream 2 by kromě toho ještě mohla zvětšit rozsah protisoutěžního jednání Gazpromu na polském trhu. Tato zjištění přitom odhalují nedostatečný počet míst dodávek, pokud jde o Polsko, omezených na pobaltské země, což není v souladu se zvláštní pozorností, která je Polsku věnována v oznámení námitek.

324

Litevská republika se dále domnívá, že z důvodu nedostatečného počtu dotčených míst dodávek neumožňují závazky týkající se míst dodávek zabránit segmentaci litevského, lotyšského a estonského trhu se zemním plynem.

325

Komise nesouhlasí s argumentací předloženou žalobkyní a Litevskou republikou, a má za to, že by měla být tato námitka zamítnuta.

326

Tribunál uvádí, že závazky týkající se míst dodávek mají odlišný předmět než závazky týkající se omezení následného prodeje a zpětného vývozu a že jejich relevance závisí na existenci nebo dostatečnosti přeshraniční infrastruktury pro přepravu plynu, tj. plynovodu spojujícího dvě dotčené země střední a východní Evropy nebo případně zařízení umožňujícího zpracování zkapalněného zemního plynu.

327

Na jedné straně, pokud taková infrastruktura mezi příslušnými zeměmi střední a východní Evropy existuje, je přímá přeprava plynu mezi dvěma z těchto zemí technicky možná, ale následný prodej nebo zpětný vývoz ruského plynu z jedné z těchto zemí do druhé dotčeným zákazníkem Gazpromu by mohl být ztížen smluvními nebo mimosmluvními opatřeními, která takový následný prodej nebo zpětný vývoz znemožňují nebo omezují. Gazprom podle předběžného posouzení Komise taková opatření v minulosti zavedl a účelem závazků týkajících se omezení následného prodeje a zpětného vývozu je jejich náprava.

328

Na druhou stranu, pokud taková infrastruktura mezi dotčenými zeměmi střední a východní Evropy neexistuje nebo je nedostatečná, jsou závazky týkající se omezení následného prodeje a zpětného vývozu neúčinné, jak vyplývá z poslední části bodu 171 odůvodnění napadeného rozhodnutí, jelikož přímá přeprava plynu mezi dvěma z těchto zemí je technicky nemožná nebo nedostatečná. V této situaci, která je předmětem této druhé části, se následný prodej nebo zpětný vývoz ruského plynu může uskutečnit prostřednictvím změny místa dodávek nebo měřicí stanice za účelem přesměrování plynu zakoupeného dotyčným zákazníkem Gazpromu z původního místa dodávek do nového místa dodávek, do kterého si tento zákazník přeje plyn dále prodat.

329

Nicméně taková změna by však vyžadovala souhlas nebo spolupráci Gazpromu, tedy aktivní zásah z jeho strany (jak vyplývá zejména z bodů 362, 363 a 373 až 375 oznámení námitek a z bodů 59, 60 a 171 odůvodnění tohoto rozhodnutí). Podle předběžného posouzení Komise Gazprom takový zásah již dříve odmítl, a to tím, že odmítl změnu místa dodávky nebo měřicí stanice zemního plynu.

330

Cílem závazků týkajících se míst dodávek je přitom právě zajistit za určitých okolností aktivní zásah ze strany Gazpromu tím, že tomuto podniku ukládají povinnost přijmout změnu místa dodávky požadovanou zákazníkem, který si přeje dále prodat plyn určený pro jeho zemi do jiné dotčené země střední a východní Evropy, přičemž se rozumí, že tato změna místa dodávky zahrnuje v případě potřeby i změnu měřicí stanice. Závazky konkrétně stanoví čtyři kombinace změn míst dodávek, které mají umožnit obousměrný následný prodej plynu, a to zaprvé mezi Polskem a pobaltskými zeměmi, zadruhé mezi Slovenskem a pobaltskými zeměmi, zatřetí mezi Maďarskem a Bulharskem a začtvrté mezi Slovenskem a Bulharskem [viz body 170 až 172 odůvodnění napadeného rozhodnutí a bod 15 písm. i) až iv) konečných závazků].

331

V této souvislosti má žalobkyně za to, že možnost následného prodeje nebo možnost nechat si plyn dále prodat pouze z pobaltských zemí, s vyloučením ostatních zemí, je nedostatečná. V tomto ohledu je třeba uvést, že zamítnutí změny místa dodávek nebo měřicí stanice, která Komise zmínila v oznámení námitek, se skutečně týkala zejména Polska, neboť cílem předmětných žádostí o změnu bylo zmírnit akutní poptávku po plynu v této zemi v důsledku krize v letech 2009/2010 (jak vyplývá zejména z bodů 342 až 386, 648 a 878 až 893 oznámení námitek a z bodů 59 a 60 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

332

Je však třeba konstatovat, že Polsko využilo zlepšení přeshraniční infrastruktury pro přepravu plynu, které je uvedeno v bodě 170 odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť tato země může z Německa dovážet značné objemy plynu, které výrazně převyšují nedostatek 2,5 miliardy metrů krychlových plynu, s nímž se Polsko potýkalo během krize v letech 2009/2010.

333

Jak vyplývá z bodů 734 a 1033 oznámení námitek, byly totiž provedeny nezbytné operace, díky kterým jsou od roku 2014 na plynovodu Jamal možné zpětné fyzické toky z Německa. Stejně tak z tiskové zprávy ze dne 8. ledna 2015, publikované společností Gaz-System, vyplývá, že vzhledem k různým technickým zlepšením bylo možné od začátku roku 2015 dovážet z Německa prostřednictvím virtuálních zpětných toků na tomto plynovodu téměř 5,5 miliardy metrů krychlových plynu ročně v pevných kapacitách (viz poznámka pod čarou 76 oznámení námitek). V téže tiskové zprávě se rovněž uvádí, že k tomuto datu bylo možné přepravit ze západního a jižního Polska více než 90 % polské poptávky po dovozu plynu, s přihlédnutím k dalším technickým prostředkům, včetně možnosti dovážet prostřednictvím uvedeného plynovodu 2,7 miliardy metrů krychlových plynu ročně v rámci přerušitelných kapacit.

334

Kromě toho Tribunál zdůrazňuje, že závazky týkající se míst dodávek mají za cíl zmírnit nedostatky v rámci infrastruktury, které jako takové nejsou odpovědností Gazpromu, bez ohledu na případnou zvláštní odpovědnost tohoto podniku jakožto dominantního podniku. Změny místa dodávek navíc nejsou nutně možné nebo snadné, neboť pro Gazprom znamenají technická omezení, která jsou uvedena v bodech 59 a 173 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

335

Kromě toho není zcela vyloučené, že Komise mohla v rámci rozhodnutí přijatého na základě článku 7 nařízení č. 1/2003 případně učinit závěr, že odmítnutí změny místa dodávek nebo měřící stanice ze strany Gazpromu, jak je uvedeno v oznámení námitek, představuje porušení článku 102 SFEU. Tento případný závěr však neznamená, že by Gazprom měl nutně zajistit větší počet změn míst dodávek, a to ani za předpokladu, že by takové opatření mohlo být pro hospodářskou soutěž příznivější (v tomto smyslu viz rozsudek Morningstar, bod 59).

336

Z toho vyplývá, že bez ohledu na skutečnost, že závazky týkající se míst dodávek byly inspirovány praxí Gazpromu, spočívající v odmítnutí změn míst dodávek nebo měřicí stanice, a mohly případně zabránit situaci, v níž se Polsko ocitlo v souvislosti s krizí z let 2009/2010, neznamená to však, že tyto závazky měly umožnit dotčeným zákazníkům v této zemi následný prodej nebo možnost si nechat dále prodat zemní plyn z mnoha dalších zemí. Vzhledem k izolaci pobaltských zemí a Bulharska, která je zmíněna v bodě 171 odůvodnění napadeného rozhodnutí, se Komise mohla zaměřit na možnosti pro tyto dotčené země střední a východní Evropy.

337

Za těchto podmínek Komise mohla, aniž by se dopustila zjevně nesprávného posouzení, připustit, že v případě této země budou závazky týkající se míst dodávek omezeny na kombinaci změn stanovenou v bodě 15 písm. i) konečných závazků, konkrétně na možnost následného prodeje nebo možnost si nechat dále prodat zemní plyn pouze v rámci pobaltských zemí.

338

Tento závěr nezpochybňují tvrzení žalobkyně předložená k otázce kontroly Gazpromu nad polským úsekem plynovodu Jamal. V rozsahu, v němž tato tvrzení odpovídají tvrzením uvedeným v rámci první části prvního žalobního důvodu, postačí uvést, že tato část žalobního důvodu byla zamítnuta jako neopodstatněná. Kromě toho Komise ve svém stanovisku ze dne 9. září 2014 uvedla, že společnost Gaz-System kontrolovala pohyb plynu na tomto úseku, což ostatně žalobkyně potvrdila ve svých odpovědích ze dne 8. prosince 2020.

339

Konečně, pokud jde o argument uplatněný Litevskou republikou, který vychází z toho, že nedostatek dotčených míst dodávek neumožňuje zabránit segmentaci pobaltských trhů se zemním plynem, postačí uvést, že tento argument nijak nepodložila, a zejména neuvedla, která dodatečná místa dodávek by umožnila tuto údajnou segmentaci napravit.

340

První námitku druhé části třetího žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

341

Žalobkyně, podporovaná Polskou republikou, Litevskou republikou a společností Overgas, má za to, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení tím, že přijala poplatky stanovené v bodě 15 konečných závazků (dále jen „poplatky za služby“), neboť jsou nadměrné, a tudíž za běžných tržních podmínek znemožňují provést jakoukoli rentabilní změnu místa dodávky.

342

Zaprvé tato nadměrná povaha vychází ze skutečnosti, že poplatky za služby jsou stanoveny v pevné výši, nezávisle na nákladech, které Gazpromu skutečně vznikly. Tyto náklady jsou přitom ovlivněny různými faktory, které se liší zejména podle toho, zda je přepravní kapacita již rezervována nebo zda je plyn přepravován v plynárenských soustavách patřících Gazpromu. Komise měla tedy spíše stanovit transparentní metodu výpočtu těchto poplatků, jak zúčastněné strany uvedly během průzkumu trhu. Ve skutečnosti nic nenasvědčuje tomu, že by Komise provedla ekonomickou analýzu nebo shromáždila nezbytné údaje. Litevská republika a společnost Overgas v této souvislosti poukazují na to, že náklady na dopravu vynaložené Gazpromem jsou minimální a v každém případě nižší než výše uvedených poplatků.

343

Zadruhé na rozdíl od toho, co tvrdí Komise se žalobkyně domnívá, že dostatečně doložila nadměrnou povahu výše poplatků za služby, jelikož v rámci průzkumu trhu k této otázce předložila ekonomické důkazy. Podle společnosti Overgas navíc vývoj výše těchto poplatků, které byly mezi původními a konečnými závazky výrazně sníženy, řádově o 30 %, potvrzuje rovněž jejich nadměrnou výši a potřebu transparentnosti.

344

Zatřetí společnost Overgas tvrdí, že zaplacení každého poplatku snižuje účinnost závazků, takže tyto závazky v zásadě spočívají v nahrazení jedné překážky, a to kategorického odmítnutí Gazpromu změnit místa dodávek, jinou překážkou, a sice platbou těchto poplatků. Skutečnost, že změna místa dodávek je obvykle zpoplatněna, nemůže odůvodnit zaplacení poplatku za služby v projednávaném případě a Gazprom měl s ohledem na svoji zvláštní odpovědnost dominantního podniku nabídnout tyto změny zdarma.

345

Začtvrté protichůdné cíle závazků týkajících se míst dodávek zemního plynu svědčí o nadměrné výši poplatků za služby. Na jedné straně bod 172 odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že cílem těchto závazků je „více integrovat trhy se zemním plynem ve střední a východní Evropě a překonat infrastrukturní izolaci trhů s plynem v pobaltských zemích a Bulharsku“. Z tohoto cíle vyplývá, že uvedené poplatky by měly být stanoveny na úrovni, která umožní pravidelný obchod mezi velkoobchodníky, aby se udržitelným způsobem diverzifikovalo velkoobchodní zásobování bulharských a baltských trhů se zemním plynem. Na druhou stranu z bodu 174 odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že změny míst dodávek by byly zajímavé pouze tehdy, pokud by se ceny mezi dotčenými zeměmi střední a východní Evropy „značně lišily“.

346

Komise a Gazprom považují poplatky za služby za přiměřené, a tudíž navrhují tuto námitku zamítnout. Gazprom na podporu své argumentace odkazuje na různé skutečnosti uvedené ve své ekonomické studii, které byly v ekonomické studii žalobkyně zpochybněny.

347

V tomto ohledu ze spisu vyplývá, že pro určení výše poplatku za služby Komise a Gazprom původně zvažovaly přístup založený na odhadu nákladů na přepravu plynu mezi dvojicemi míst dodávek plynu, doložený v [důvěrné], přičemž tento přístup se ukázal jako složitý a vedl k velmi vysokým poplatkům za služby.

348

Právě kvůli těmto velmi vysokým poplatkům za služby si Komise a Gazprom následně zvolily jiný náhradní přístup, a to stanovení těchto poplatků takovým způsobem, aby umožňovaly cenovou arbitráž (price arbitrage) a tvořily pouze menší část ceny plynu dodávaného do nového místa. To vedlo k poplatku za služby stanovenému v bodě 15 konečných závazků, který byl určen na 0,76 eura a 1,52 eur/MWh (megawatthodina) v závislosti na kombinaci příslušných míst dodávek a který byl ve srovnání s poplatkem stanoveným v původních závazcích snížen (viz bod 151 odůvodnění napadeného rozhodnutí).

349

Je přitom třeba poznamenat, že pokud jde konkrétně o poplatek za služby ve výši 0,76 eur/MWh za změnu místa dodávek zemního plynu mezi Polskem a jednou z pobaltských zemí, tedy jediné poplatky za služby, které se mohou týkat žalobkyně, tyto poplatky podle Komise, a aniž by to žalobkyně zpochybňovala, odpovídají přibližně [důvěrné] ceny zemního plynu, kterou žalobkyně zaplatila v letech 2017 a 2018, tedy v období, kdy se tato cena přibližovala k cenám platným v západní Evropě. Toto zjištění je patrné i z vývoje cen uvedeného v grafu č. 1 v žalobní odpovědi (viz níže), neboť tento graf odráží [důvěrné].

350

Při této výši poplatku za služby, a za předpokladu vyrovnaných cen mezi Polskem a pobaltskými zeměmi, odpovídajících ceně plynu, kterou žalobkyně platila v letech 2017 a 2018, by byla změna místa dodávek rentabilní, jakmile by se ceny v Polsku a pobaltských zemích lišily od uvedených cen v letech 2017 a 2018 o více než [důvěrné], s výhradou případných dodatečných nákladů a marže pro příslušného zákazníka – následného prodejce.

[důvěrné]

351

Z grafu č. 1 dále rovněž vyplývá, že v letech 2009 až 2017 se ceny plynu v dotčených zemích střední a východní Evropy [důvěrné]. Podobné zjištění lze nalézt ve „srovnávacím hodnocení“ v ekonomické studii Gazpromu.

352

Změny míst dodávek by proto mohly být za určitých okolností, podobných těm, které jsou zmíněny v uvedeném grafu, rentabilní, s výhradou případných dodatečných nákladů a marže pro příslušného zákazníka – následného prodejce. V tomto ohledu žalobkyně zmínila pouze možné vstupní náklady, ale tyto ani jiné možné náklady nevyčíslila.

353

Kromě toho je třeba zdůraznit, jak již bylo uvedeno v bodě 334 výše, že závazky týkající se míst dodávek mají za cíl zmírnit nedostatky v infrastruktuře, za které jako takové Gazprom neodpovídá. Toto zjištění znamená, že vzhledem k výhradám, které Komise vyjádřila v souvislosti s dřívějším odmítnutím Gazpromu změnit místo dodávek, mohla sice požadovat takový mechanismus, jaký je stanoven závazky týkajícími se míst dodávek, ale nebyla povinna zajistit, aby tyto závazky umožňovaly arbitrážní operace týkající se cen, srovnatelné s těmi, které se mohou vyskytnout v případě existence přeshraniční infrastruktury.

354

S ohledem na výše uvedené má Tribunál za to, že Komise mohla, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, přijmout poplatky za služby stanovené v bodě 15 konečných závazků s ohledem na cíl závazků týkajících se míst dodávek uvedený v bodě 174 odůvodnění napadeného rozhodnutí, podle něhož musí být poplatky schopny reagovat na situace, ve kterých by se ceny na trzích se zemním plynem v zemích střední a východní Evropy „značně lišily“.

355

Tento závěr není zpochybněn ani dalšími argumenty předloženými žalobkyní, jakož i Litevskou republikou, Polskou republikou a společností Overgas, které vstoupily do řízení na podporu žalobkyně jako vedlejší účastnice.

356

Zaprvé, pokud žalobkyně tvrdí, že srovnání s obdobím před přijetím napadeného rozhodnutí, a zejména s obdobím od roku 2009 do roku 2014, není vhodné, neboť ceny plynu byly nadměrné, je třeba jednak uvést, že přiměřenost poplatku za služby musí být posuzována v závislosti na rozdílu v cenách mezi dotčenými zeměmi střední a východní Evropy, a nikoli na samotné výši těchto cen. Na druhou stranu je z výše uvedeného grafu č. 1 patrné, že i během období konvergence těchto cen se západoevropskými cenami (reprezentovanými křivkou „TTF – month ahead“), tedy zejména [důvěrné], umožňující cenovou arbitráž. V každém případě nelze očekávat, že by závazky týkající se míst dodávek zemního plynu umožňovaly cenovou arbitráž za okolností, ve kterých jsou ceny ve střední a východní Evropě konkurenční a neodchylují se od sebe.

357

Pokud společnost Overgas v průběhu jednání tvrdila, že se poplatky za služby stanou v případě poklesu cen plynu nepřiměřenými, jako v případě 40 % poklesu cen, který byl pozorován v Bulharsku v průběhu soudního řízení, je třeba zdůraznit, že závazky týkající se míst dodávek umožňují využít situace, jako je pokles cen v jedné z dotčených zemí střední a východní Evropy, který nebude vykazován v jiné dotčené zemi střední a východní Evropy, neboť právě tento rozdíl dává prostor pro cenovou arbitráž.

358

Zadruhé, pokud jde o argument, podle kterého bylo dohodnuto upřednostnit poplatky za služby založené na skutečných nákladech, které Gazpromu vznikly při provádění změn míst dodávek, Tribunál uvádí, že Komise podle všeho nezvažovala takovouto zdánlivě přiměřenou metodu ani se nesnažila alespoň přibližně určit výši těchto skutečných nákladů s přihlédnutím k faktorům, jako jsou náklady na přenos nebo vyrovnávání.

359

Vzhledem k širokému prostoru pro uvážení v rámci řízení o závazcích, však Komise mohla přijmout fixní poplatky za služby s ohledem na výhody z hlediska transparentnosti a předvídatelnosti, které umožňují cenovou arbitráž. Navíc i za předpokladu, že by skutečné náklady spojené se změnou místa dodávek byly nižší než fixní poplatek za služby, tato okolnost by nezpochybnila jeho přiměřenost, pokud by změny místa dodávek byly v případě značných rozdílů mezi cenami v dotčených zemích střední a východní Evropy proveditelné a rentabilní.

360

Zatřetí v rozsahu, v němž žalobkyně a společnost Overgas zdůrazňují rizika spojená s předpokladem, že by skutečné náklady byly vyšší než tyto poplatky, tudíž Gazprom bude fakturovat spíše tyto náklady namísto fixního poplatku za služby, je třeba zdůraznit, že Gazprom je povinen předložit listinné důkazy o těchto nákladech a že případné neshody mezi Gazpromem a dotčeným zákazníkem mohou být předloženy správci pověřenému dohledem nad konečnými závazky [viz body 15, 16 a 32 písm. vi) konečných závazků].

361

Začtvrté, pokud jde o argument, podle něhož by změna místa dodávek měla být Gazpromem nabízena bezplatně, postačí zdůraznit, že Komise nikdy nezpochybnila, a to ani ve fázi formulování svých výhrad v rámci oznámení námitek, právo Gazpromu fakturovat svým zákazníkům náklady na takovou změnu (viz zejména bod 883 oznámení námitek).

362

Zapáté, pokud jde o údajný rozpor v odůvodnění mezi body 172 a 173 odůvodnění napadeného rozhodnutí, nelze vyloučit, že je tvrzení uvedené v bodě 172 odůvodnění tohoto rozhodnutí, podle kterého závazky týkající se míst dodávek „budou představovat účinný prostředek další integrace středoevropských a východoevropských trhů se zemním plynem“, nadsazené. Toto tvrzení však není způsobilé zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí, neboť nepředstavuje nezbytný podklad výroku tohoto rozhodnutí (v tomto smyslu viz usnesení ze dne 28. ledna 2004, Nizozemsko v. Komise,C‑164/02, EU:C:2004:54, bod 21).

363

Druhou námitku druhé části třetího žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

364

Podle žalobkyně a Litevské republiky se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, když přijala, že závazky týkající se míst dodávek by se měly vztahovat pouze na smlouvy uzavřené na dobu nejméně 18 měsíců, neboť to činí tyto závazky pro litevské zákazníky Gazpromu, kteří obvykle neuzavírají smlouvy na dobu delší než jeden rok, neúčinnými. Navíc omezení spojená s těmito závazky nemotivují Gazprom, aby délku trvání smlouvy prodloužil.

365

Komise má za to, že je třeba tuto námitku zamítnout.

366

Tribunál uvádí, že závazky týkající se míst dodávek stanoví dodací lhůtu v novém místě v délce nejméně 12 měsíců a nejméně čtyřměsíční lhůtu pro vyřízení (lead-time) žádosti o změnu místa dodávek (viz bod 10 druhý pododstavec a bod 11 konečných závazků). Z bodu 173 odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že Komise považovala tyto požadavky za přiměřené s ohledem na technická omezení spojená se změnou místa dodávek.

367

Žalobkyně a Litevská republika přitom nezpochybnily, že tyto lhůty v délce 12 a 4 měsíců, tedy celkem 16 měsíců, jsou s ohledem na uvedená technická omezení přiměřené. Vzhledem k této lhůtě v délce 16 měsíců Komise mohla, aniž se dopustila zjevně nesprávného posouzení, vyhradit změny míst dodávek pro smlouvy uzavřené na dobu nejméně 18 měsíců.

368

Dále je třeba podotknout, že pokud by velkoobchodníci, kteří byli zákazníky Gazpromu ke dni 23. dubna 2015, byli nuceni v budoucnu uzavřít smlouvy na dobu nejméně 18 měsíců, mohli by se dovolávat závazků týkajících se míst dodávek bez ohledu na skutečnost, že jejich stávající smlouvy obvykle netrvají déle než jeden rok [viz bod 4 s názvem „Eligible Customer“ (způsobilý zákazník) a bod 9 konečných závazků]. Pokud Litevská republika tvrdí, že tyto závazky nemotivují Gazprom k uzavírání smluv na dobu alespoň 18 měsíců, postačí uvést, že vzhledem k neexistenci výhrad týkajících se hospodářské soutěže v souvislosti s krátkodobými smlouvami nemusela Komise uložit Gazpromu povinnost, aby nabízel smlouvy na dobu nejméně 18 měsíců.

369

Konečně je třeba odmítnout argument žalobkyně, podle kterého čtyřměsíční prováděcí lhůta umožňuje Gazpromu nabídnout velkoobchodníkovi, který nakupuje zemní plyn pocházející z jiné dotčené země střední a východní Evropy, lepší podmínky, neboť taková situace vyplývá z cenové arbitráže a hospodářské soutěže umožněné právě změnou místa dodávek.

370

Třetí námitku druhé části třetího žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

371

Žalobkyně a Litevská republika tvrdí, že minimální objem plynu potřebný k podání žádosti o změnu místa dodávek, stanovený na 50 milionů metrů krychlových, je příliš vysoký vzhledem k objemům, které mohou být předmětem žádosti o změnu místa dodávek. Taková změna by totiž byla dostupná pouze významným velkoobchodníkům a vyžadovala by, aby tito velkoobchodníci měli možnost získat významné podíly na trhu obsluhovaném novým místem dodávek, což by takové závazky učinilo zcela iluzorními. Tento minimální objem by například představoval nejméně 10 % roční poptávky největších pobaltských velkoobchodníků a podle ekonomické studie žalobkyně by z hlediska spotřeby plynu odpovídal 17 % estonského trhu, 12 % lotyšského trhu a 3 % litevského trhu.

372

Kromě toho dotyční zákazníci, kteří by chtěli svůj plyn dále prodat, v praxi nedisponují významnými nadbytečnými objemy, tudíž změna místa dodávky ve skutečnosti znamená dodatečnou objednávku pro Gazprom, aby bylo dosaženo prahové hodnoty 50 milionů metrů krychlových zemního plynu, i když následný prodej spojený s touto změnou je nejistý, protože Gazprom například může uvedenou změnu odmítnout v případě nedostatku přepravní kapacity.

373

Komise má za to, že je třeba tuto námitku zamítnout.

374

V tomto ohledu je třeba připomenout, jak vyplývá z bodu 173 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že Komise považovala tyto požadavky za přiměřené s ohledem na technická omezení spojená se změnou místa dodávek a na velikost dotčených trhů se zemním plynem. Ačkoliv žalobkyně a Litevská republika v podstatě zpochybňují přiměřenost požadavku minimálního objemu 50 milionů metrů krychlových stanoveného v bodě 20 konečných závazků vzhledem k velikosti trhů se zemním plynem v pobaltských zemích, nezpochybnily však důvody těchto omezení.

375

Dále je třeba zdůraznit, že jelikož tyto tři pobaltské země disponují významnými propojovacími kapacitami, jak tvrdila Komise, aniž by to bylo zpochybněno, a jak vyplývá z bodu 138 oznámení námitek, je třeba zohlednit jejich celkovou spotřebu plynu. Minimální objem 50 milionů metrů krychlových přitom v roce 2018 představoval pouze 1,25 % této celkové spotřeby, tudíž Komise mohla dospět k závěru, jak učinila v bodě 173 odůvodnění napadeného rozhodnutí, že tento objem je přiměřený vzhledem k velikosti těchto trhů jako celku.

376

Konečně argument žalobkyně, pokud jde o přebytečný objem zemního plynu v množství nedostačujícím pro získání přínosu ze změny místa dodávek, nemůže odůvodnit závěr ohledně nevhodnosti minimálního objemu, jelikož rozhodnutí těchto zákazníků o využití objemu původně zakoupeného od Gazpromu nebo o nákupu dodatečného objemu spadá do jejich odpovědnosti. V každém případě je třeba poznamenat, že zákazníci usazení v pobaltských zemích by mohli potenciálně odebírat zemní plyn od jiných velkoobchodníků v těchto zemích, a to vzhledem k propojení mezi těmito zeměmi uvedenému v předchozím bodě a k existenci terminálu na zkapalněný zemní plyn v Litvě (jak je uvedeno v bodě 135 oznámení námitek).

377

S ohledem na výše uvedené a rovněž s přihlédnutím k úvahám uvedeným v bodech 334 a 335 výše, je třeba dospět k závěru, že závazky týkající se míst dodávek nejsou stiženy zjevně nesprávným posouzením, pokud jde o požadavek na minimální objem plynu nutný pro podání žádosti o změnu místa dodávek. Čtvrtou námitku druhé části třetího žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

378

Společnost Overgas se domnívá, že závazky týkající se míst dodávek jsou nedostatečné z hlediska výhrad týkajících se hospodářské soutěže ve vztahu k izolaci bulharského trhu a cíli Komise dosáhnout trvalé změny struktury tohoto trhu. Tyto závazky nezlepšují ani bezpečnost ani diverzifikaci dodávek zemního plynu v Bulharsku, jelikož ve skutečnosti umožňují pouze nahradit dodávky ruského plynu od bulharských dovozců dodávkami ruského plynu od slovenských nebo maďarských vývozců.

379

Podle společnosti Overgas se měl Gazprom zavázat, zaprvé že umožní nejen změny míst dodávek ruského plynu, ale také výměnu mezi ruským plynem a zkapalněným zemním plynem, zadruhé že zřídí platformy pro obchodování s plynem na hranicích mezi Ruskem, Ukrajinou a Běloruskem, a zatřetí že nebude bránit provádění opatření za účelem diverzifikace dodávek plynu. Komise nesprávně odmítla vzít v úvahu opatření tohoto druhu, jelikož měla za to, že se nacházejí mimo rámec jejího šetření ve věci AT.39816.

380

V každém případě závazky týkající se míst dodávek neumožňují reagovat na výhrady v rámci šetření, jak je definovala Komise, jelikož dotyční zákazníci, kteří chtějí dodávat plyn do Bulharska, nejsou schopni ani motivováni k přepravě plynu prodávaného mimo místa dodávek v Negru Vodă (Rumunsko). Smlouva o přepravě uzavřená mezi společnostmi Bulgartransgaz a Gazprom vyhrazovala 99,5 % přepravní kapacity v Bulharsku ve prospěch Gazpromu, což brání velkoobchodním prodejcům z ostatních dotčených zemí střední a východní Evropy přepravovat svůj plyn mezi daným bodem v Negru Vodă a potenciálními zákazníky v Bulharsku. Smlouva o dodávkách plynu uzavřená mezi společnostmi Gazprom a Bulgargaz navíc stanovila povinnost závazků s příslibem koupě (povinnost „take or pay“) pro značné objemy plynu, které představují významnou část bulharské poptávky, a tedy velkou překážku vstupu těchto velkoobchodníků na trh. Konečně, bulharští zákazníci jsou obecně vázáni dlouhodobými smlouvami o dodávkách se svým současným dodavatelem, v projednávaném případě společností Bulgargaz, takže by pro tyto velkoobchodníky nepředstavovali dostupnou zákaznickou základnu.

381

Komise má za to, že tato námitka je nepřípustná, jak již bylo uvedeno v bodech 303 a 321 výše, a podpůrně, že je neopodstatněná.

382

Společnost Overgas ve svých odpovědích ze dne 26. listopadu 2020 tuto nepřípustnost zpochybnila a v podstatě tvrdila, že judikatura umožňuje vedlejším účastníkům řízení předložit širokou škálu argumentů a že všechny její argumenty přímo souvisejí s předmětem sporu. Výklad tohoto předmětu řízení zastávaný Komisí by učinil spisy vedlejších účastníků řízení zbytečnými, neboť by se vedlejší účastníci museli omezit pouze na opakování argumentů hlavních účastníků řízení.

383

V tomto ohledu je třeba uvést, že bez ohledu na skutečnost, že se žalobkyně zaměřila na dopad závazků týkajících se míst dodávek na Polsko, společnost Overgas v rámci této námitky zpochybňuje přiměřenost týchž závazků, tudíž tato námitka nepřekračuje předmět sporu a musí být považována za přípustnou.

384

Pokud jde o opodstatněnost této námitky, Tribunál konstatuje, že v rozsahu, v němž by si společnost Overgas přála závazky zajišťující diverzifikaci zdrojů dodávek plynu s cílem odstranit závislost Bulharska na ruském plynu, tyto závazky přesahují, jak uvedla Komise, rámec závazků týkajících se míst dodávek, jak je definován výhradami týkajícími se hospodářské soutěže uvedenými v oznámení námitek. Tyto výhrady se netýkaly diverzifikace zdrojů plynu, ale zejména strategie Gazpromu, jejímž cílem bylo zabránit tomu, aby jeho ruský plyn dodávaný jedním z jeho zákazníků konkuroval ruskému plynu dodávanému jinými zákazníky [viz zejména bod 250 oznámení námitek a bod 160 odůvodnění napadeného rozhodnutí, který odkazuje na „Russian-on-Russian gas competition“ (konkurence mezi ruskými plyny)].

385

Navíc pokud jde o rezervaci 99,5 % kapacity soustavy společnosti Bulgartransgaz ze strany společnosti Gazprom, je třeba poznamenat, že Komise uvedla, aniž jí v tomto bodě společnost Overgas oponovala, že tato rezervace se týká vstupních bodů Negru Vodă a vztahuje se na ni povinnost Gazpromu využít své stávající kapacitní rezervy, která je stanovena v předposledním pododstavci bodu 15 konečných závazků.

386

Mimoto, pokud jde o závazky s příslibem koupě údajně uložené společnosti Bulgargaz, postačí uvést, že ačkoli Komise existenci závazků tohoto typu v rámci oznámení námitek přezkoumala, neshledala v tomto ohledu žádné výhrady týkající se hospodářské soutěže, jak vyplývá z bodu 134 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Navíc tyto závazky s příslibem koupě nebrání dotyčným zákazníkům Gazpromu na Slovensku nebo v Maďarsku v následném prodeji plynu jiným velkoobchodníkům než společnosti Bulgargaz.

387

Konečně je třeba odmítnout argument týkající se dlouhodobých smluv zavazujících bulharské zákazníky na výstupu, neboť tyto smlouvy nespadají do rámce výhrad týkajících se hospodářské soutěže uvedených v oznámení námitek. Společnost Overgas navíc nevysvětluje, jakým způsobem lze nedostatky na těchto trzích přičítat Gazpromu, ani jaké závazky by mohl Gazprom přijmout k nápravě účinků smluv, kterých není smluvní stranou.

388

S ohledem na výše uvedené je třeba mít za to, že se Komise nedopustila zjevně nesprávného posouzení, vytýkaného společností Overgas, které vychází z toho, že nedostatečně zohlednila tržní podmínky v Bulharsku. Pátou námitku druhé části třetího žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

389

Podle společnosti Overgas závazky týkající se míst dodávek náležitě nezohledňují pravděpodobný a předvídatelný vývoj tranzitní politiky Gazpromu, zejména s ohledem na výstavbu plynovodů Nord Stream 2 a TurkStream, ačkoli by tento vývoj měl přímý dopad na účinnost těchto závazků. Navíc nejistota ohledně uvedení těchto plynovodů do provozu nemůže být důvodem tohoto nedostatku vzhledem k obecně známým záměrům Gazpromu a nestabilitě charakteristické pro plynárenské odvětví.

390

Pokud jde konkrétně o Bulharsko, Komise měla při vypracování závazků zvážit hypotézu, že se Gazprom nakonec rozhodne neprodloužit tranzitní smlouvu s ukrajinským podnikem Naftogaz a místo toho přesměrovat svůj plyn do nového místa dodávek na turecko-bulharské hranici. Turecká republika přitom není členem Energetického společenství, takže místa dodávek nacházející se na území tohoto státu by nepodléhala unijnímu právu.

391

Komise má za to, že tato námitka je nepřípustná a podpůrně neopodstatněná.

392

Z důvodů uvedených v bodě 383 výše a vzhledem k tomu, že se tato námitka společnosti Overgas vztahuje k závazkům týkajícím se míst dodávek, je třeba mít za to, že je přípustná.

393

Pokud jde o opodstatněnost této námitky, v rozsahu, v němž žalobkyně tvrdí, že údajný vývoj „tranzitní politiky“ Gazpromu může způsobit neplatnost kombinací stanovených v bodě 15 konečných závazků, je třeba uvést, jak správně činí Komise, že závazky týkající se míst dodávek stanoví možnost nahradit jedno z dotčených míst dodávek jiným místem, pokud Gazprom přestane používat původní místo dodávek (bod 10 čtvrtý pododstavec konečných závazků).

394

Navíc okolnost, že se nové místo dodávek nachází mimo území Unie nebo území členů Energetického společenství, nezpochybňuje účinnost závazků, neboť tato účinnost nezávisí na tom, zda provozovatel soustavy dotyčné třetí země dodržuje unijní právo, ale vyplývá z jejich závaznosti pro Gazprom.

395

Kromě toho i za předpokladu, že se společnost Overgas snaží prostřednictvím této námitky tvrdit, že Komise měla stanovit závazky týkající se konkrétně výstavby a realizace plynovodů Nord Stream 2 a TurkStream, stačí připomenout, že oznámení námitek neobsahuje výhrady týkající se hospodářské soutěže, které by se vztahovaly k těmto plynovodům.

396

Konečně v rozsahu, v němž by realizace těchto plynovodů znamenala významný vývoj v chování Gazpromu na trzích s plynem dotčených zemí střední a východní Evropy, je třeba uvést, že tato okolnost by mohla představovat podstatnou změnu jedné ze skutečností, na nichž je založeno napadené rozhodnutí, a umožnit tak Komisi, aby v souladu s čl. 9 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 znovu zahájila správní řízení. Tato okolnost však nepředstavuje důvod, na jehož základě lze dospět k závěru, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, pokud jde o závazky týkající se míst dodávek.

397

Šestou námitku druhé části třetího žalobního důvodu je tudíž třeba zamítnout.

398

V rozsahu, v němž společnost Overgas během slyšení zdůraznila, že závazky týkající se míst dodávek jsou nedostatečné s ohledem na celkové posouzení nedostatků a opomenutí uvedených v šesti výše přezkoumaných námitkách, je třeba uvést, že každá z těchto námitek byla zamítnuta a že ani ve svém souhrnu neumožňují učinit závěr, že přijetí těchto závazků je stiženo zjevně nesprávným posouzením, a to bez ohledu na skutečnost, že dotyční zákazníci Gazpromu mohou využít možnosti změny místa dodávek pouze za určitých zvláštních okolností.

399

S ohledem na výše uvedené je třeba druhou část třetího žalobního důvodu zamítnout pro neopodstatněnost jako celek.

400

Podle společnosti Overgas představují závazky týkající se bulharské plynárenské soustavy, jak jsou uvedeny v bodech 7 a 8 konečných závazků, nedostatečnou odpověď na výhrady týkající se hospodářské soutěže v tomto ohledu. Zaprvé Komise tyto výhrady rozdělila do dvou kategorií omezení vytýkaných Gazpromu, a to omezení zabraňujících vývozu plynu z Bulharska a omezení, která brání dovozu plynu do této země. Jak přitom vyplývá z bodů 167 až 169 odůvodnění napadeného rozhodnutí, závazky týkající se bulharské plynárenské soustavy reagují pouze na omezení, která brání dovozu plynu do Bulharska.

401

Zadruhé závazky týkající se bulharské plynárenské soustavy jsou nedostatečné, jelikož porušují základní zásady unijní právní úpravy týkající se plynárenského odvětví. Smlouva o dodávkách plynu uzavřená mezi Gazpromem a společností Bulgargaz totiž obsahovala ustanovení, která jsou v rozporu se zásadou oddělování činností provozovatele přepravní soustavy od činností spojených s těžbou nebo dodávkami plynu, stanovenou směrnicí o zemním plynu. Uvedené závazky přitom neukládají povinnost odstranění těchto ustanovení.

402

Zatřetí má společnost Overgas za to, že závazky týkající se bulharské plynárenské soustavy nejsou v souladu s požadavky bodu 128 osvědčených postupů ani s požadavky stanovenými judikaturou, podle nichž musí být závazky přímo použitelné, a pokud je nelze provést bez souhlasu třetí strany, musí dotyčný podnik předložit důkaz o souhlasu této třetí strany. Na rozdíl od těchto požadavků tyto závazky výslovně předpokládají získání souhlasu třetích stran, v tomto případě společností Bulgargaz a Bulgartransgaz [viz bod 7 písm. a) a b) konečných závazků], a jsou podmíněny splněním různých podmínek ze strany společnosti Bulgartransgaz [viz bod 7 písm. i) až iii) konečných závazků]. Komise navíc nepožadovala, aby Gazprom předložil důkazy o vůli těchto dvou společností spolupracovat při plnění těchto závazků.

403

Začtvrté závazky týkající se bulharské plynárenské soustavy jsou stále nedostatečné, protože jsou nejednoznačné. Znění relevantních bodů těchto závazků totiž jasně nestanoví povinnosti Gazpromu a ponechává příliš mnoho prostoru pro výklad, což mimo jiné ztěžuje kontrolu plnění konečných závazků správcem pověřeným k tomuto účelu.

404

Komise má za to, že tato část je nepřípustná, jak již bylo uvedeno v bodech 303 a 321 výše. Podpůrně zpochybňuje opodstatněnost argumentace společnosti Overgas.

405

Podle judikatury uvedené již v bodě 114 výše musí být čl. 40 druhý pododstavec statutu Soudního dvora, který se na Tribunál použije na základě čl. 53 prvního pododstavce tohoto statutu, a čl. 142 odst. 1 jednacího řádu Tribunálu vykládán v tom smyslu, že účastník řízení, kterému bylo povoleno vstoupit do řízení v rámci sporu předloženého unijnímu soudu, nemůže měnit předmět sporu vymezený návrhovými žádáními a žalobními důvody hlavních účastníků řízení. Z toho vyplývá, že i když takový účastník řízení může uvést argumenty odlišné od argumentů hlavního účastníka řízení, které podporuje, jsou přípustné pouze takové jeho argumenty, které spadají do rámce vymezeného těmito návrhovými žádáními a žalobními důvody.

406

V projednávaném případě je třeba nejprve uvést, že žaloba podaná žalobkyní se zaměřuje na situaci v oblasti hospodářské soutěže v Polsku a na dopad závazků, které mají přeshraniční působnost, na plynárenské trhy v této zemi. Argumenty, které žalobkyně uvedla ve svých písemných podáních, a zejména v rámci třetího žalobního důvodu, směřují ke zpochybnění dostatečnosti závazků týkajících se územních omezení v rozsahu, v němž se týkají Polska. Žalobkyně navíc nepředložila žádné konkrétní argumenty ve vztahu k nedostatečnosti závazků týkajících se bulharské plynárenské soustavy.

407

Zadruhé na rozdíl od ostatních závazků týkajících se územních omezení, které žalobkyně zpochybňuje, tedy závazků týkajících se omezení následného prodeje a zpětného vývozu (body 5 a 6 konečných závazků) a závazků týkajících se míst dodávek (oddíl 1.2 a body 9 až 17 konečných závazků), se závazky týkající se bulharské plynárenské soustavy v zásadě vztahují pouze na bulharské trhy se zemním plynem a nelze je použít v dalších dotčených zemích střední a východní Evropy. V tomto ohledu jsou závazky týkající se bulharské plynárenské soustavy, zapsané pod názvem „Changes to the Bulgarian Gas System“ (Změny bulharské plynárenské soustavy), prezentovány odděleně a jako nezávislé na ostatních závazcích týkajících se územních omezení. Obdobným způsobem jsou v napadeném rozhodnutí uvedené závazky týkající se bulharské plynárenské soustavy, přezkoumané v oddíle 7.1.2 tohoto rozhodnutí, pod názvem „The Commitment dealing with the Bulgarian gas system“ (Závazek týkající se bulharské plynárenské soustavy), posuzovány odděleně od ostatních dvou kategorií závazků týkajících se územních omezení, o nichž je pojednáno v oddílech 7.1.1 a 7.1.3 uvedeného rozhodnutí, pod názvem „The Commitment to remove territorial restrictions and measures of an effect equivalent to such restrictions“ (Závazek k odstranění územních omezení a opatření s rovnocenným účinkem jako mají tato omezení) a „The Commitment dealing with the changes of gas delivery points“ (Závazek týkající se změn míst dodávek zemního plynu).

408

V tomto ohledu společnost Overgas neuvedla, jakým způsobem, pokud vůbec, jsou závazky týkající se bulharské plynárenské soustavy propojeny s ostatními konečnými závazky, které mají geografický rozsah zahrnující několik dotčených zemí střední a východní Evropy. Z argumentace předložené společností Overgas, zejména z jejích odpovědí ze dne 26. listopadu 2020, nevyplývá, že by případná nedostatečnost závazků týkajících se bulharské plynárenské soustavy měla nutně dopad na nedostatečnost ostatních konečných závazků, zejména závazků týkajících se územních omezení.

409

Toto zjištění není zpochybněno tvrzením žalobkyně, podle kterého se argumenty předložené společností Overgas týkají pochybení Komise, která se vztahují rovněž i k jiným plynárenským trhům zemí střední a východní Evropy než Bulharska. Žalobkyně se totiž v podstatě omezuje na zopakování některých argumentů společnosti Overgas, přičemž zdůrazňuje, že jsou podobné těm, které sama předložila ohledně závazků týkajících se cenových praktik, aniž by však uvedla, jak by uvedené argumenty mohly prokázat nedostatečnost konečných závazků, nad rámec závazků týkajících se bulharské plynárenské soustavy.

410

Na rozdíl od toho, co tvrdí společnost Overgas, je třeba mít za to, že s ohledem na obsah argumentů předložených žalobkyní a na geografický rozsah závazků týkajících se bulharské plynárenské soustavy není předmět sporu v projednávané věci určen rozsahem působnosti napadeného rozhodnutí jako celku a souhrnem výhrad týkajících se hospodářské soutěže, na které měly konečné závazky reagovat.

411

Z výše uvedeného vyplývá, že argumentace společnosti Overgas, která zpochybňuje dostatečnost závazků týkajících se bulharské plynárenské soustavy, překračuje předmět sporu, a tudíž musí být třetí část třetího žalobního důvodu zamítnuta jako nepřípustná.

412

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je tudíž třeba třetí žalobní důvod jako částečně neopodstatněný a částečně nepřípustný zamítnout jako celek.

413

Žalobkyně, podporovaná Polskou republikou, Litevskou republikou a společností Overgas, zdůrazňuje, že cíle energetické politiky Unie, které jsou stanoveny v čl. 194 odst. 1 SFEU a v řadě dokumentů zveřejněných unijními orgány, zahrnují zejména, pokud jde o plynárenské odvětví, diverzifikaci zdrojů dodávek a přepravních tras plynu, jakož i záruku volného toku zemního plynu mezi členskými státy za spravedlivou a konkurenční cenu. Navíc čl. 194 odst. 1 SFEU zavádí zásadu energetické solidarity.

414

Komise tak byla při přijímání napadeného rozhodnutí povinna zohlednit cíle energetické politiky Unie, neboť přijala opatření určující strukturu a podmínky, které převládají na unijních trzích se zemním plynem po dobu nejméně osmi let, přičemž tato opatření měla být na základě článku 7 SFEU předmětem „úplného posouzení“, které ověřuje jejich soudržnost s těmito cíli. Stejně tak by napadené rozhodnutí mělo podléhat soudnímu přezkumu, který by nad rámec požadavků, které již unijní soud stanovil pro rozhodnutí přijatá na základě článku 9 nařízení č. 1/2003, zahrnoval přezkum jeho souladu s článkem 194 SFEU.

415

Kromě toho úvahy Tribunálu v rozsudku ze dne 10. září 2019, Polsko v. Komise (T‑883/16, EU:T:2019:567, body 70 až 73), potvrzují stanovisko zastávané žalobkyní. Z toho zejména vyplývá, že zásada solidarity, namísto toho, aby byla omezena pouze na mimořádné situace, zahrnuje rovněž obecnou povinnost Unie a jejích členských států při výkonu svých pravomocí zohlednit zájmy ostatních subjektů. Tato zásada se navíc liší od případných zvláštních požadavků kladených na Komisi v rámci přijímání rozhodnutí na základě ustanovení sekundárních předpisů. Za účelem přijetí napadeného rozhodnutí tak Komise měla ověřit nejen vhodnost závazků, ale také vyvážit zájem Unie se zájmy členských států dotčených praktikami Gazpromu.

416

Napadené rozhodnutí je přitom v rozporu s cíli energetické politiky a se zásadou energetické solidarity a postrádá v tomto ohledu jakékoli odůvodnění, což je o to více znepokojující, jelikož Komise schválila použití konečných závazků na období osmi let, aniž stanovila jakýkoliv mechanismus, který by umožnil jejich rychlou úpravu s ohledem na vývoj na trzích se zemním plynem. Přístup zastávaný Komisí by navíc vedl k tomu, že by její kvaziregulační činnost v projednávané věci nebyla posuzována ve světle dalších cílů, přestože jsou definovány v SFEU, a umožňoval by Komisi neutralizovat dosažení cílů stanovených v článku 194 SFEU. Žalobkyně zdůrazňuje zejména na následující skutečnosti:

417

Komise má za to, že čtvrtý žalobní důvod je třeba zamítnout jako neopodstatněný.

418

Podle článku 7 SFEU Unie zajištuje soudržnost mezi svými jednotlivými politikami a činnostmi s přihlédnutím ke všem svým cílům a v souladu se zásadou svěření pravomocí. Mezi tyto cíle patří cíle stanovené v čl. 194 odst. 1 SFEU, zejména cíle zajištění bezpečnosti dodávek energie v Unii a podpora propojení energetických soustav.

419

V oblasti hospodářské soutěže měl unijní soud již dříve za to, že cíle sledované jinými ustanoveními Smlouvy mohou být zohledněny v rámci určování, zda dochází k omezení hospodářské soutěže ve smyslu čl. 101 odst. 1 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 4. října 2011, Football Association Premier League a další, C‑403/08 a C‑429/08, EU:C:2011:631, bod 139 a citovaná judikatura) nebo při posuzování podmínek pro výjimku podle čl. 101 odst. 3 SFEU (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 25. října 1977, Metro SB-Großmärkte v. Komise, 26/76, EU:C:1977:167, bod 43, ze dne 15. července 1994, Matra Hachette v. Komise, T‑17/93, EU:T:1994:89, bod 139, a ze dne 11. července 1996, Métropole télévision a další v. Komise, T‑528/93, T‑542/93, T‑543/93 a T‑546/93, EU:T:1996:99, bod 118).

420

Z toho vyplývá, že pokud jde o řízení podle článku 9 nařízení č. 1/2003, Komise může v rámci svého předběžného posouzení zohlednit cíle sledované jinými ustanoveními Smlouvy, zejména za účelem předběžného závěru, že nedošlo k porušení pravidel hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 9. prosince 2020, Groupe Canal + v. Komise, C‑132/19 P, EU:C:2020:1007, body 46 až 54). Pokud však jde o přezkum závazků, Komise se omezuje na ověření, zda jednak tyto závazky reagují na výhrady, o nichž informovala dotyčný podnik, a jednak, zda tento podnik nenabídl méně omezující závazky, které by na tyto výhrady reagovaly stejně vhodným způsobem (v tomto smyslu viz rozsudky Alrosa, body 40 a 41, a Morningstar, bod 45), byť řízení nemůže vést k výsledku, který by byl v rozporu se zvláštními ustanoveními Smluv (v tomto smyslu obdobně viz rozsudky ze dne 19. září 2000, Německo v. Komise, C‑156/98, EU:C:2000:467, bod 78 a citovaná judikatura, a ze dne 15. dubna 2008, Nuova Agricast, C‑390/06, EU:C:2008:224, bod 50 a citovaná judikatura).

421

V projednávaném případě ze skutečností uvedených v bodě 416 výše vyplývá, že žalobkyně ve skutečnosti Komisi především vytýká, že odmítla prošetřit určitá znepokojivá jednání Gazpromu v plynárenském odvětví a že přijala závazky, které byly nedostatečné nebo neadekvátní s ohledem na praktiky tohoto podniku uvedené v oznámení námitek.

422

V rozsahu, v němž žalobkyně zpochybňuje konečné závazky z důvodu, že nedostatečně napravují tyto praktiky, však byla tato kritika již v zásadě odmítnuta v rámci posouzení prvního až třetího žalobního důvodu projednávané žaloby. Pokud jde o zbývající část, Komise nebyla v rámci šetření zahájeného z úřední povinnosti ve věci AT.39816 povinna, za účelem zohlednění cílů energetické politiky Unie, prošetřit více praktik Gazpromu nebo od tohoto podniku vyžadovat více omezující závazky. Případné zohlednění těchto cílů při použití unijních pravidel hospodářské soutěže nemůže odůvodnit uložení takových pozitivních povinností Komisi.

423

Kromě toho, pokud žalobkyně tvrdí, že konečné závazky jsou jako takové v rozporu s cíli energetické politiky nebo se zásadou energetické solidarity, neprokazuje to. Na rozdíl od toho, co uvádí, totiž napadené rozhodnutí a uvedené závazky nekonzervují situaci na předmětných trzích a nijak nebrání unijním orgánům nebo členským státům, aby v reakci na jimi zjištěné problémy jednaly jiným způsobem. Zejména orgány Unie nebo vnitrostátní regulační orgány v plynárenském odvětví mohou zasáhnout za účelem změny právní úpravy v tomto odvětví nebo případně za účelem zajištění dodržování této právní úpravy, případně způsobem požadovaným žalobkyní.

424

V tomto ohledu lze uvést, že Evropský parlament a Rada Evropské unie přijaly dne 17. dubna 2019 směrnici (EU) 2019/692, kterou se mění směrnice 2009/73 (Úř. věst. 2019, L 117, s. 1), jejímž cílem je podle bodu 3 odůvodnění vyřešit překážky dokončení vnitřního trhu se zemním plynem, které plynou z neuplatňování tržních pravidel Unie, před přijetím této směrnice, na dálkové přepravní plynovody vedoucí do třetích zemí a z nich.

425

Kromě toho mohou vnitrostátní orgány pro hospodářskou soutěž provádět šetření údajných protisoutěžních praktik Gazpromu, včetně, jak bylo připomenuto v bodě 133 výše, praktik, které jsou předmětem výhrad Komise týkajících se hospodářské soutěže v projednávané věci.

426

Konečně na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, by Komise mohla případně využít možnosti stanovené v čl. 9 odst. 2 písm. a) nařízení č. 1/2003 znovu zahájit řízení, pokud by se některá ze skutečností, na nichž je rozhodnutí založeno, podstatně změnila, zejména v případě vývoje na trzích se zemním plynem.

427

Na závěr v rozsahu, v němž žalobkyně tvrdí, že Komise byla povinna odůvodnit napadené rozhodnutí ohledně otázky jeho souladu s čl. 194 odst. 1 SFEU, musí být tato námitka zamítnuta. S ohledem na judikaturu týkající se odůvodnění aktů, zmíněnou v bodě 121 výše, nelze od Komise očekávat, že systematicky uvede důvody, na jejichž základě je napadené rozhodnutí v souladu se všemi konkrétními ustanoveními Smluv, která, aniž by představovala právní základ dotčeného právního aktu, by mohla potenciálně souviset se skutkovým a právním kontextem vymezujícím tento akt, zejména pokud, jako v projednávaném případě, žalobkyně v průběhu správního řízení vedoucího k vydání napadeného rozhodnutí neuplatnila žádné připomínky týkající se porušení tohoto ustanovení původními závazky.

428

S ohledem na výše uvedené je tudíž třeba čtvrtý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný.

429

Žalobkyně, podporovaná Polskou republikou, tvrdí, že napadené rozhodnutí porušuje zásadu rovného zacházení. Toto rozhodnutí, které má nepřímý dopad na míru uplatňování volného pohybu služeb, jakož i volného pohybu zboží a kapitálu, způsobuje diskriminaci mezi zákazníky, kteří uzavřeli smlouvu o dlouhodobých dodávkách plynu s Gazpromem na základě jejich státní příslušnosti, jelikož se zákazníky usazenými v dotčených zemích střední a východní Evropy je zacházeno jinak, než se zákazníky usazenými v západní Evropě.

430

Zákazníci Gazpromu v dotčených zemích střední a východní Evropy se totiž nacházejí ve srovnatelné situaci jako zákazníci Gazpromu v západní Evropě, neboť kromě toho, že obě skupiny zákazníků jsou zásobovány Gazpromem, jsou všichni usazeni v členských státech a unijní právní úprava nestanoví žádné rozlišení mezi těmito dvěma regiony. Toto zjištění navíc potvrzuje i znění cenových pokynů, které odkazuje na cenovou úroveň v kontinentální západní Evropě. Konečně sama Komise v oznámení námitek potvrdila, že všichni tito zákazníci se nacházejí v podobných situacích.

431

Ačkoli neexistuje žádný objektivní důvod k rozdílnému zacházení se všemi těmito zákazníky, konečné závazky toto rozlišování mezi nimi posilují tím, že na dotčených trzích střední a východní Evropy zachovávají méně konkurenční tržní podmínky ve srovnání se západoevropskými trhy. Zejména zákazníci Gazpromu v dotčených zemích střední a východní Evropy nejsou chráněni před návratem nadměrných cen, a to na rozdíl od západoevropských zákazníků, kteří sice také podléhají cenovým vzorcům indexovaným v závislosti na cenách ropy, ale díky hospodářské soutěži mezi dodavateli plynu na těchto západoevropských trzích tomuto riziku uniknou.

432

Komise má za to, že pátý žalobní důvod je třeba zamítnout jako neopodstatněný.

433

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury zásada rovného zacházení nebo zákazu diskriminace vyžaduje, aby se srovnatelnými situacemi nebylo zacházeno odlišně a s odlišnými situacemi nebylo zacházeno stejně, není-li takové zacházení objektivně odůvodněné (rozsudky ze dne 26. července 2017, AGC Glass Europe a další v. Komise, C‑517/15 P, nezveřejněný, EU:C:2017:598, bod 84 a citovaná judikatura, a ze dne 12. července 2018, Prysmian a Prysmian Cavi e Sistemi v. Komise, T‑475/14, EU:T:2018:448, bod 144 a citovaná judikatura).

434

V projednávaném případě bez ohledu na úvahy předložené žalobkyní a Polskou republikou, a i za předpokladu, že by bylo možné rozdělit zákazníky Gazpromu usazené v různých členských státech do dvou skupin, je třeba uvést, že situace, v nichž se nacházeli zákazníci usazení v dotčených zemích střední a východní Evropy a zákazníci usazení v západní Evropě, nebyly srovnatelné.

435

Z šetření vedeného Komisí ve věci AT.39816, a konkrétně z předběžných zjištění uvedených v oznámení námitek, která žalobkyně a Polská republika nezpochybňují, totiž vyplývá, že situace na evropských trzích se zemním plynem se mezi západní Evropou a dotčenými zeměmi střední a východní Evropy zásadně lišila. Zatímco podniky usazené v západoevropských zemích mohly odebírat plyn i od jiných podniků, než od Gazpromu a plynárenské soustavy v těchto zemích byly navíc vzájemně propojeny, dotčené země střední a východní Evropy byly do značné míry závislé na plynu dodávaném Gazpromem a plynovody pro zásobování byly navrženy tak, aby vedly z východu na západ (viz zejména body 121, 136 a 489 až 491 oznámení námitek).

436

Tento závěr není zpochybněn zjištěním uvedeným v bodě 488 oznámení námitek, podle kterého „trhy se zemním plynem v EU [s výjimkou Kypru a Malty] a ve státech střední a východní Evropy lze považovat za dostatečně srovnatelné“, a to z důvodu geografické blízkosti a podobnosti právního prostředí. Komise sice poukázala na určitý stupeň srovnatelnosti mezi zeměmi střední a východní Evropy a zbylou částí Unie, ale na jedné straně to bylo v kontextu srovnání cen zemního plynu v Evropě s cenami uplatňovanými v USA a na druhé straně Komise rovněž konstatovala, že konkurenční situace na vnitrostátních trzích Unie vykazuje značné rozdíly.

437

Co se dále týče cenových pokynů uvedených v bodě 19 písm. iii) konečných závazků (přezkoumaných zejména v rámci třetí části třetího žalobního důvodu výše), jejich odkaz na konkurenční ceny uplatňované v západní Evropě spíše vyvrací, než potvrzuje závěr, že zákazníci Gazpromu v tomto regionu byli ve srovnatelné situaci jako zákazníci v dotčených zemích střední a východní Evropy. Pokud by se totiž všichni tito zákazníci působící v Unii nacházeli ve srovnatelné situaci, nebylo by nutné stanovit takový závazek, jehož konkrétním cílem je zachování nebo zajištění sbližování cen platných pro zákazníky v dotčených zemích střední a východní Evropy a cen platných pro zákazníky působící v západní Evropě.

438

Pokud jde o zbývající část v rozsahu, v němž žalobkyně tvrdí, že konečné závazky posilují rozlišování mezi zákazníky působícími v dotčených zemích střední a východní Evropy a zákazníky působícími v západní Evropě, je třeba uvést, že cílem Komise při přijímání konečných závazků nemělo být nabídnout zákazníkům působícím v dotčených zemích stejné tržní podmínky jako zákazníkům působícím v západní Evropě, ale zajistit, aby tyto závazky reagovaly na zjištěné výhrady týkající se hospodářské soutěže.

439

Z toho vyplývá, že vzhledem k tomu, že se zákazníci Gazpromu působící v západní Evropě a zákazníci působící v dotčených zemích střední a východní Evropy nacházeli během období, na které se vztahuje řízení ve věci AT.39816, v odlišných situacích, se Komise na rozdíl od toho, co tvrdí žalobkyně, přijetím napadeného rozhodnutí nedopustila nesprávného odlišného zacházení s těmito dvěma skupinami zákazníků.

440

S ohledem na výše uvedené je třeba pátý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný.

441

Žalobkyně, podporovaná Polskou republikou, tvrdí, že napadené rozhodnutí představuje zneužití pravomoci a je stiženo vadou spočívající v porušení různých procesních práv, či dokonce podstatných procesních náležitostí při vyřizování stížnosti. Zneužití pravomocí dokládá řada skutečností, kterými se vyznačuje průběh řízení ve věci AT.39816, a také pochybení při projednávání námitek týkajících se Jamalu a uvedená porušení.

442

Komise má za to, že šestý žalobní důvod je třeba zamítnout jako neopodstatněný.

443

Před posouzením existence případného zneužití pravomoci je potřeba postupně přezkoumat uplatňované skutečnosti, údajná pochybení a údajná porušení procesních práv.

444

Žalobkyně, podporovaná Polskou republikou, tvrdí, že o existenci zneužití pravomoci svědčí tři skutečnosti. Zaprvé se jedná o změny postoje Komise v letech 2013 až 2017, pokud jde o možnost využití závazků, což v kontextu tohoto případu vyvolává pochybnosti ohledně posouzení „[skutečné ochoty]“ Gazpromu ve smyslu bodu 121 osvědčených postupů tyto závazky nabídnout.

445

Zadruhé žalobkyně zdůrazňuje neobvyklou prezentaci napadeného rozhodnutí pomocí tiskových zpráv a veřejných prohlášení, které zveličují příznivé účinky tohoto rozhodnutí, a jejichž cílem je tedy odvrátit pozornost od údajných nesrovnalostí.

446

Zatřetí dokončení některých fází řízení jako „pouhých formalit“ dále svědčí o tvrzeném zneužití pravomoci. Na jedné straně připomínky obdržené v rámci průzkumu trhu byly odmítnuty v rozsahu, v němž překračovaly rámec původních závazků Gazpromu, a v konečných závazcích byly provedeny pouze drobné změny. Na druhou stranu (opožděné) zaslání dopisu o záměru zamítnout stížnost a dohoda o závazcích Gazpromu, k níž došlo jen devět pracovních dnů po obdržení připomínek žalobkyně v reakci na tento dopis, prokazují, že Komise již dříve zaujala své stanovisko a nesledovala již cíle politiky hospodářské soutěže.

447

Komise zpochybňuje věcnou správnost těchto tvrzení.

448

V tomto ohledu Tribunál učinil závěr, že první dvě skutečnosti, které žalobkyně uvedla, nejsou samy o sobě neobvyklé nebo zvláštní. Zaprvé, Komise je oprávněna v průběhu řízení změnit své stanovisko k možnosti využít závazků, což sama žalobkyně připouští, takže tato okolnost jako taková nemůže vyvolat pochybnosti ohledně platnosti posouzení skutečné ochoty Gazpromu závazky nabídnout.

449

Zadruhé možnost zveřejnění tiskových zpráv v rámci řízení ve věcech hospodářské soutěže je výslovně stanovena, jak vyplývá z bodů 20, 76, 91, 129 a 147 osvědčených postupů, a prohlášení komisaře pro hospodářskou soutěž po skončení řízení o hospodářské soutěži nelze považovat za nepatřičná, zejména ve věci s dalekosáhlými důsledky, neboť se týkalo osmi členských států a významného odvětví energetiky. Kromě toho není tvrzeno, že by obsah tiskových zpráv a prohlášení týkajících se napadeného rozhodnutí nebyl v souladu s tímto rozhodnutím.

450

Kromě toho, pokud jde o dokončení některých fází řízení ve věci AT.39816 jako údajně „pouhých formalit“, je třeba na jedné straně uvést, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že připomínky obdržené v rámci průzkumu trhu byly zohledněny. To naopak není zpochybněno skutečností, že Komise v tomto rozhodnutí výslovně upřesnila, že některé připomínky odmítla s odůvodněním, že překračují rozsah původních závazků.

451

Dále, pokud jde o tvrzení, že konečné závazky byly přijaty, aniž byla zohledněna odpověď žalobkyně na dopis o záměru zamítnout stížnost, vzhledem k době pouhých devíti pracovních dnů, která uplynula mezi obdržením této odpovědi Komisí a přijetím těchto závazků, postačí uvést, že toto tvrzení vychází z nesprávného ztotožnění okamžiku obdržení konečných závazků, k němuž došlo dne 15. března 2018, s jejich následným přijetím. Z toho nelze vyvozovat, že Komise tyto závazky přijala okamžitě, a v každém případě nelze v této pokročilé fázi řízení vyloučit, že Komise byla schopna uvedenou odpověď přezkoumat a zaujmout k ní, jakož i k uvedeným závazkům, v takové lhůtě stanovisko.

452

O zneužití pravomoci, jak tvrdí žalobkyně a Polská republika, rovněž svědčí různé vady řízení, které charakterizují vyřizování námitek týkajících se Jamalu, a zejména posouzení vhodnosti závazků Gazpromu. Kromě toho se Komise v několika ohledech snaží odůvodnit tato pochybení a posteriori.

453

Zaprvé se jedná o přijetí konečných závazků, i když v rozporu s článkem 9 nařízení č. 1/2003 nepokrývají tyto závazky všechny výhrady uvedené v oznámení námitek, takže Komise v zásadě umožnila Gazpromu nepředložit závazky, které by reagovaly na námitky týkající se Jamalu. V tomto ohledu Komise posoudila vhodnost závazků zjevně nesprávným způsobem, neboť opomenula relevantní okolnosti, jak ukazuje posouzení certifikačního rozhodnutí, což je v rozporu s obsahem tohoto rozhodnutí a v rozporu se stanoviskem, které vyjádřil předseda polského úřadu během průzkumu trhu.

454

Zadruhé žalobkyně se dovolává zásahu do práv třetích osob prostřednictvím svévolné faktické změny výhrad týkajících se hospodářské soutěže, aniž dochází k úpravě v rámci oznámení námitek, v kombinaci s nadměrnou délkou řízení, zatímco možnost obrátit se na orgány pro hospodářskou soutěž nebo vnitrostátní soudy byla paralyzována tím, že Komise zdánlivě přezkoumala námitky týkající se Jamalu.

455

Zatřetí, jelikož zamítnutí stížnosti bylo založeno na konceptu výjimky státního zásahu, který v rozsahu, v němž umožňuje uplatnění této výjimky v případě nátlaku ze strany třetího státu, měl dopad na účinnost unijního práva, měla Komise založit jak napadené rozhodnutí v projednávané věci, tak rozhodnutí o zamítnutí stížnosti ve věci AT.40497 na článku 10 nařízení č. 1/2003.

456

Začtvrté Polská republika zdůrazňuje nedostatečné, či dokonce zavádějící odůvodnění upuštění od výhrad týkajících se hospodářské soutěže ohledně plynovodu Jamal, neboť toto upuštění bylo odůvodněno uplatněním výjimky státního zásahu, zatímco v napadeném rozhodnutí je na tuto výjimku pouze lakonicky a nedostatečně odkázáno. Ve skutečnosti toto rozhodnutí v zásadě odůvodňuje uvedené upuštění některými zjištěními, která jsou obsažena v certifikačním rozhodnutí.

457

Zapáté Polská republika tvrdí, že Komise uvedla členské státy v omyl tím, že opomenula předložit otázku výjimky státního zásahu poradnímu výboru, čímž porušila zásadu loajální spolupráce a podle žalobkyně i článek 14 nařízení č. 1/2003. V tomto smyslu žalobkyně tvrdí, že došlo k porušení čl. 27 odst. 4 uvedeného nařízení, neboť zúčastněné strany byly rovněž uvedeny v omyl, pokud jde o skutečné důvody, které vedly Komisi k tomu, že upustila od námitek týkajících se Jamalu.

458

Komise s těmito pochybeními nesouhlasí. Pokud jde o argumentaci, na níž stojí páté vytýkané pochybení, je nepřípustná, neboť v rozsahu, v němž ji uplatňuje Polská republika, s šestým žalobním důvodem nesouvisí a mění předmět sporu, a v rozsahu, v němž je převzata a rozvinuta žalobkyní, představuje nový žalobní důvod.

459

V tomto ohledu má Tribunál za to, že první uplatněnou vadou řízení žalobkyně ve své podstatě opakuje námitky, které byly projednány v rámci v první části prvního žalobního důvodu. Vzhledem k tomu, že tato část byla zamítnuta (viz body 86 až 110 výše), je třeba mít za to, že tato vada nebyla prokázána.

460

Pokud jde o druhou uplatněnou vadu řízení, která se týká zásahu do práv třetích osob faktickou změnou výhrad týkajících se hospodářské soutěže ve spojení s nadměrnou délkou řízení, tato vada svým obsahem ve své podstatě odpovídá námitce vycházející z porušení zásady loajální spolupráce, která byla zamítnuta v rámci druhé části prvního žalobního důvodu, a tudíž musí být tato vytýkaná vada odmítnuta jako neopodstatněná. Kromě toho v rozsahu, v němž tato druhá vada vychází z údajné nadměrné délky řízení ve věci AT.39816, postačí uvést, že žalobkyně jednak neprokázala, že délka uvedeného řízení překročila přiměřenou dobu, a jednak nepředložila žádné důkazy, které by svědčily o tom, že tato údajná nadměrná délka řízení měla dopad na řešení přijaté v napadeném rozhodnutí (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. května 2014, Bolloré v. Komise, C‑414/12 P, nezveřejněný, EU:C:2014:301, bod 84 a citovaná judikatura).

461

Pokud jde o třetí uplatněnou vadu řízení, je třeba připomenout, že podle článku 10 nařízení č. 1/2003, vyžaduje-li to veřejný zájem Unie týkající se použití článků 101 a 102 SFEU, může Komise z vlastního podnětu svým rozhodnutím konstatovat, že článek 101 SFEU není použitelný na dohodu, rozhodnutí sdružení podniků nebo jednání ve vzájemné shodě buď proto, že podmínky stanovené v čl. 101 odst. 1 SFEU nejsou splněny, nebo proto, že jsou splněny podmínky stanovené v čl. 101 odst. 3 SFEU. Komise může rovněž učinit takové konstatování, pokud jde o článek 102 SFEU. Z bodu 14 odůvodnění uvedeného nařízení dále vyplývá, že článek 10 nařízení č. 1/2003 se má použít ve výjimečných případech, za účelem vyjasnění právních předpisů a zajištění jejich jednotného uplatňování v Unii.

462

Z toho vyplývá, že Komise nebyla nijak povinna přijmout rozhodnutí na základě článku 10 nařízení č. 1/2003, a to ani za předpokladu, že by použití výjimky státního zásahu, které učinila, konkrétně v situaci týkající se třetího státu, bylo inovativní nebo zvláštní a vedlo by k nepoužití článku 102 SFEU. Proto Komisi nelze vytýkat, že napadené rozhodnutí nepřijala rovněž na základě tohoto článku.

463

Pokud jde o čtvrtou uplatněnou vadu řízení týkající se nedostatečného odůvodnění napadeného rozhodnutí, je třeba připomenout, že Tribunál v rámci posouzení druhé části prvního žalobního důvodu měl za to, že odůvodnění uvedené v bodě 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí týkající se důvodu souvisejícího s certifikačním rozhodnutím je dostatečné a že s ohledem na autonomní povahu každého z těchto důvodů uvedených v tomto bodě odůvodnění jsou argumenty týkající se nedostatečného odůvodnění druhého důvodu spojeného s polsko-ruskými dohodami, který vychází z uplatnění výjimky státního zásahu, neúčinné (viz body 123 a 124 výše). Z autonomní povahy těchto dvou důvodů dále vyplývá, že je třeba rovněž odmítnout tvrzení žalobkyně, že na rozdíl od toho, co vyplývá z uvedeného odůvodnění, byl hlavním důvodem pro upuštění od námitek týkajících se Jamalu důvod spojený s výše uvedenými dohodami a s uvedenou výjimkou, a nikoli důvod spojený s certifikačním rozhodnutím.

464

Konečně, pokud jde o pátou vadu řízení, tato obsahuje v podstatě dva odlišné argumenty, které vycházejí z toho, že Komise tím, že výslovně neuvedla, že se opírá o uplatnění výjimky státního zásahu, uvedla v omyl jednak členské státy, čímž porušila zásadu loajální spolupráce a článek 14 nařízení č. 1/2003, a jednak zúčastněné strany, čímž porušila čl. 27 odst. 4 tohoto nařízení.

465

Aniž by bylo nezbytné zabývat se přípustností těchto dvou argumentů, je třeba v každém případě konstatovat, že je třeba tyto argumenty odmítnout jako neopodstatněné. Pokud jde totiž o argument vycházející z toho, že Komise uvedla členské státy v omyl, je třeba zkoumat údajné porušení zásady loajální spolupráce a článku 14 nařízení č. 1/2003 společně, jelikož pokud jde o vztahy, které vznikají v rámci řízení vedených Komisí podle článků 101 a 102 SFEU, jsou podmínky plnění povinnosti loajální spolupráce upřesněny zejména v článcích 11 až 16 uvedeného nařízení v kapitole IV, nazvané „Spolupráce“ (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 29. března 2012, Španělsko v. Komise, T‑398/07, EU:T:2012:173, bod 47).

466

V tomto ohledu platí, že i když konzultace poradního výboru stanovená v článku 14 nařízení č. 1/2003 představuje podstatnou formální náležitost, nelze v projednávaném případě hovořit o jednání, které tomuto výboru bránilo vydat stanovisko při plné znalosti věci, a tedy o porušení, které by mělo vliv na legalitu napadeného rozhodnutí. Je sice pravda, že pojem „výjimka státního zásahu“ není v rozhodnutí výslovně zmíněn, avšak to nic nemění na tom, že ze znění poslední věty bodu 138 odůvodnění předběžného návrhu rozhodnutí zaslaného poradnímu výboru, který byl totožný s napadeným rozhodnutím, bylo možné pochopit podstatu odůvodnění spojeného s polsko-ruskými dohodami, tedy že Komise měla pochybnosti o tom, zda lze námitky týkající se Jamalu přičítat Gazpromu. Kromě toho zástupci členských států případně mohli v rámci konzultace s uvedeným poradním výborem vyjádřit výhrady k důvodům, na jejichž základě Komise od těchto námitek upustila, a dotazovat se Komise zejména na způsob pochopení nebo chybějící podstatu důvodu uvedeného v této poslední větě. Poradní výbor tedy nebyl uveden v omyl v podstatné otázce nepřesnostmi nebo opomenutím (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 10. července 1991, RTE v. Komise, T‑69/89, EU:T:1991:39, body 21 až 23; ze dne 15. března 2000, Cimenteries CBR a další v. Komise, T‑25/95, T‑26/95, T‑30/95 až T‑32/95, T‑34/95 až T‑39/95, T‑42/95 až T‑46/95, T‑48/95, T‑50/95 až T‑65/95, T‑68/95 až T‑71/95, T‑87/95, T‑88/95, T‑103/95 a T‑104/95, EU:T:2000:77, bod 742, a ze dne 12. prosince 2018, Servier a další v. Komise, T‑691/14, napadený kasačním opravným prostředkem, EU:T:2018:922, body 148 a 149 a citovaná judikatura).

467

V každém případě, jelikož, jak vyplývá z přezkumu prvního žalobního důvodu, upuštění od námitek týkajících se Jamalu spočívá rovněž na důvodu souvisejícím s certifikačním rozhodnutím, které je s to samo o sobě odůvodnit toto upuštění a je dostatečně odůvodněno, nemůže uplatněné porušení obstát, jelikož tvrzená nedostatečnost odůvodnění vztahující se k důvodu, který souvisí s polsko-ruskými dohodami, neměla žádný dopad na výsledek konzultace.

468

Pokud jde o argument, který vychází z toho, že Komise uvedla zúčastněné strany v rámci průzkumu trhu v omyl, tato údajná vada řízení nepředstavuje v projednávaném případě porušení podstatných formálních náležitostí, neboť zejména tato konzultace není Smlouvami výslovně stanovena a týká se třetích zúčastněných stran, a nikoli podniku dotčeného řízením o hospodářské soutěži.

469

Konečně je třeba připomenout, že podle čl. 27 odst. 4 nařízení č. 1/2003 je Komise povinna zveřejnit pouze stručné vylíčení případu a hlavní obsah závazků nebo navrhovaný postup. V projednávaném případě Komise splnila tuto povinnost tím, že v Úředním věstníku zveřejnila sdělení uvedené v bodě 10 výše, kterým zahájila průzkum trhu. Z dokumentace zveřejněné na internetových stránkách Komise v souvislosti s tímto průzkumem, konkrétně z informačního listu týkajícího se Polska, na který se odvolává žalobkyně, navíc vyplývá, že Komise oznámila, že od námitek týkajících se Jamalu upouští, což lze vyvodit již z toho, že ve sdělení zveřejněném v Úředním věstníku se o této otázce mlčí. Komise rovněž upřesnila, že důvodem tohoto upuštění je skutečnost, že řízení o hospodářské soutěži nemohlo způsobit změnu situace, a to z důvodu dopadu polsko-ruských dohod.

470

Z výše uvedeného vyplývá, že žádná z vad řízení uplatněných žalobkyní a Polskou republikou není opodstatněná.

471

Žalobkyně, podporovaná Polskou republikou, tvrdí, že Komise v rámci vyřizování stížnosti porušila některá procesní práva, která jí plynou z jejího postavení stěžovatelky. Dodržování některých z těchto práv představuje podstatnou procesní náležitost, k jejímuž splnění byla Komise povinna. Podstatou tvrzení žalobkyně a Polské republiky jsou v tomto ohledu čtyři porušení procesních práv.

472

Komise nesouhlasí s tím, že by se dopustila těchto porušení. Mimoto tvrdí, že žalobkyně může vznést jakoukoli námitku týkající se dodržování jejích procesních práv v rámci žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí stížnosti ve věci T‑399/19.

473

Žalobkyně poukazuje na neoprávněné zahájení samostatného řízení (věc AT.40497) za účelem přezkoumání stížnosti, s cílem zabránit jí v účasti ve věci AT.39816 jako stěžovatelce „převedením“ jejích práv do souběžného řízení. Tento postup je v rozporu s obsahem stížnosti v rozsahu, v němž odkazuje na věc AT.39816, s podstatou dotčených jednání, zejména s ohledem na značné překrývání většiny tvrzení obsažených ve stížnosti a výhradách Komise, jakož i se správní praxí Komise.

474

Dopisy Komise ze dne 29. a 31. března 2017 však původně vzbudily legitimní očekávání, pokud jde o účast žalobkyně ve věci AT.39816, a to z důvodu sdělení, že Komise přijala stížnost k přezkoumání, a z důvodu výzvy k účasti na průzkumu trhu, jak je stanoveno v bodě 129 osvědčených postupů z pohledu stěžovatele. Kromě toho, bez ohledu na zmínku uvedenou v bodě 183 napadeného rozhodnutí, podle které „Komise rovněž pečlivě analyzovala všechny argumenty […] uvedené ve stížnosti […], jakož i v připomínkách […] v reakci na dopis [o záměru zamítnout stížnost]“, Komise ve skutečnosti neměla v úmyslu stížnost přezkoumat a zohlednit ji ve věci AT.39816.

475

Komise má za to, že tvrzené porušení procesních práv není opodstatněné.

476

V tomto ohledu Tribunál připomíná, že podle ustálené judikatury má Komise, pověřená čl. 105 odst. 1 SFEU dohledem na provádění článků 101 a 102 SFEU, za úkol vymezit a provádět unijní politiku hospodářské soutěže a má za tímto účelem při vyřizování stížností diskreční pravomoc. Aby mohla tento úkol účinně plnit, může dát stížnostem, které jí byly předloženy, různou prioritu (viz rozsudek ze dne 16. května 2017, Agria Polska a další v. Komise, T‑480/15, EU:T:2017:339, bod 34 a citovaná judikatura). V tomtéž smyslu je třeba Komisi přiznat posuzovací pravomoc ohledně způsobu, jakým hodlá organizovat vyřizování stížnosti, za předpokladu, že respektuje relevantní ustanovení nařízení č. 773/2004, a zejména práva, která jsou stěžovatelům v tomto postavení přiznána.

477

V projednávaném případě je mezi účastníky řízení nesporné, že stížnost obsahuje tvrzení, která do značné míry odpovídají výhradám týkajícím se hospodářské soutěže, jež byly předmětem šetření Komise ve věci AT.39816 a byly uvedeny v oznámení námitek. Za těchto podmínek nelze vyloučit, že by bylo žádoucí zabývat se těmito tvrzeními v rámci téhož řízení, aniž by byla dotčena možnost oddělit tvrzení, která s uvedenými výhradami nesouvisí.

478

Tato okolnost však nestačí ke zpochybnění legitimních důvodů uvedených Komisí, založených na hospodárnosti řízení a její snaze nezdržovat vyšetřování věci, která se nacházela v pokročilé fázi řízení, rozšířením jejího předmětu, tudíž je třeba mít za to, že zahájení samostatného řízení za účelem vyřízení stížnosti v projednávané věci nelze samo o sobě považovat za neoprávněné.

479

Argument, který se týká tohoto údajného neoprávněného zahájení řízení je tudíž třeba odmítnout.

480

Zaprvé žalobkyně vytýká Komisi, že se nikdy nevyjádřila k jejímu oprávněnému zájmu na účasti ve věci AT.39816. Konkrétně tento orgán v napadeném rozhodnutí v rozporu s čl. 7 odst. 1 nařízení č. 1/2003 ve spojení s čl. 5 odst. 1 nařízení č. 773/2004 nezaujal stanovisko k existenci oprávněného zájmu žalobkyně vstoupit do uvedeného řízení jako stěžovatelka, ačkoli dopis o záměru zamítnout stížnost, který byl zaslán o několik měsíců dříve, upřesňoval, že Komise o této otázce dosud nerozhodla. O tomto zájmu přitom není pochyb, zejména proto, že žalobkyně byla obětí praktik Gazpromu a její prostory byly kontrolovány organizačními složkami Komise.

481

Zadruhé se žalobkyně dovolává porušení čl. 6 odst. 1 nařízení č. 773/2004, který jí jako stěžovatelce přiznával právo obdržet oznámení námitek a podat k němu připomínky, o což v průběhu správního řízení několikrát žádala. Komise stěžovatelce neumožnila toto právo uplatnit s odůvodněním, že stížnost byla podána opožděně, zatímco v souladu s judikaturou stěžovateli svědčí toto právo až do konzultace s poradním výborem. Otázka porušení stěžovatelčiných práv podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 773/2004 se přitom týká napadeného rozhodnutí vydaného ve věci AT.39816, neboť tak byla stěžovatelce odňata možnost podat připomínky k návrhům závazků podaným Gazpromem tím, že by se předem seznámila se skutečnosti získanými v rámci šetření, což neoprávněně omezilo její možnost zpochybnit vhodnost těchto závazků.

482

Komise tedy neprávem tvrdí, že dodržela čl. 6 odst. 1 nařízení č. 773/2004, když se dovolává předání oznámení námitek v příloze dopisu o záměru zamítnout stížnost, neboť toto předání z různých důvodů nepředstavuje řádné provedení tohoto ustanovení. Zaprvé nedůvěrné znění oznámení námitek předané při této příležitosti nebylo dostatečně kompletní; zadruhé předání oznámení námitek a přezkoumání připomínek v reakci na ně mělo předcházet zaslání dopisu o záměru zamítnout stížnost; zatřetí toto předání, k němuž došlo po jedenácti měsících a v rámci věci AT.40497, při příležitosti zaslání dopisu o záměru zamítnout stížnost, znamenalo zároveň odmítnutí přezkoumání stížnosti v rámci věci AT.39816 a zabránilo žalobkyni předložit doplňující připomínky v rámci průzkumu trhu; začtvrté připomínky v reakci na dopis o záměru zamítnout stížnost měly za cíl vyjádřit se k důvodům zamýšleného zamítnutí stížnosti, a nikoli k oznámení námitek, a zapáté Komise ve svých písemných vyjádřeních v rámci žaloby ve věci T‑399/19 uvedla, že oznámení námitek nebylo základem pro předběžné posouzení uvedené v dopise o záměru zamítnout stížnost, z čehož vyplývá, že připomínky žalobkyně v odpovědi na tento dopis, v rozsahu, v němž se týkaly oznámení námitek, považovala Komise za irelevantní, a to i v rámci věci AT.40497.

483

Komise má za to, že tvrzená porušení nejsou opodstatněná.

484

Podle čl. 5 odst. 1 nařízení č. 773/2004 musí fyzické nebo právnické osoby prokázat oprávněný zájem, aby byly zmocněny podat stížnost za účelem článku 7 nařízení č. 1/2003. Podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 773/2004, jestliže Komise v případě, který je předmětem stížnosti, kterou obdržela, vydá sdělení o námitkách, poskytne stěžovateli kopii nedůvěrného znění prohlášení o námitkách a stanoví mu lhůtu k písemnému vyjádření stanoviska.

485

V projednávaném případě je třeba konstatovat, že žalobkyně splňovala podmínky pro přiznání práv uvedených v čl. 6 odst. 1 nařízení č. 773/2004. Zaprvé Komise uznává, že žalobkyně, které se tvrzené praktiky Gazpromu týkaly, měla oprávněný zájem na podání stížnosti, a domnívá se, že se k tomuto zájmu implicitně vyslovila, jelikož rozhodnutím ve věci AT.40497 byla stížnost zamítnuta z meritorních důvodů. Na druhou stranu je třeba mít za to, že řízení ve věci AT.39816 se týká „věci, ve které“ byla Komisi předložena stížnost, přičemž, jak bylo uvedeno v bodě 477 výše, je mezi účastnicemi řízení nesporné, že některá tvrzení uvedená v této stížnosti do značné míry odpovídají námitkám uvedeným v oznámení námitek.

486

Kromě toho, ač je pravda, že žalobkyně podala stížnost v pokročilé fázi řízení ve věci AT.39816, i když byla v rámci různých příležitostí do tohoto řízení zapojena (viz bod 4 výše), a v této fázi řízení jí bylo známo, že uvedené řízení již několik let probíhá, tato okolnost nikterak nezpochybňuje přínos, který pro tohoto účastníka řízení představují práva uvedená v čl. 6 odst. 1 nařízení č. 773/2004. Právo obdržet nedůvěrné znění oznámení námitek lze vykonat, dokud toto řízení probíhá, tedy dokud Poradní výbor pro restriktivní praktiky a dominantní postavení nevydá své stanovisko k předběžnému návrhu rozhodnutí předloženému Komisí, neboť uvedené ustanovení nestanoví zvláštní lhůtu, v níž může stěžovatel s oprávněným zájmem vykonat svá práva zakotvená v tomto ustanovení (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. června 2006, Österreichische Postsparkasse und Bank für Arbeit und Wirtschaft v. Komise, T‑213/01 a T‑214/01, EU:T:2006:151, body 148 a 149 a citovaná judikatura).

487

I když Komise mohla, aniž se dopustila pochybení, zahájit samostatné řízení ohledně vyřízení stížnosti, jak je uvedeno v bodech 477 a 478 výše, nic to nemění na tom, že tento způsob postupu nemohl žalobkyni zbavit možnosti využít v rámci věci AT.39816 práv uvedených v čl. 6 odst. 1 nařízení č. 773/2004.

488

Je přitom nutno konstatovat, že v rámci souběžného průběhu řízení ve věcech AT.39816 a AT.40497 nevystupovala Komise jednoznačně, pokud jde o účast žalobkyně, jakož i o její právo obdržet kopii oznámení námitek a podat připomínky týkající se tohoto dokumentu ve věci AT.39816.

489

Komise totiž po podání stížnosti dne 9. března 2017 žalobkyni informovala o přijetí této stížnosti a dopisem ze dne 29. března 2017 ji vyzvala k účasti na průzkumu trhu zahájeném dne 16. března téhož roku v rámci věci AT.39816, aby ji dne 31. března 2017 informovala o tom, že byla stížnost zapsána v samostatném řízení, a to ve věci AT.40497. Poté, co se na Komisi žalobkyně několikrát obrátila s žádostí o poskytnutí nedůvěrného znění oznámení námitek, reagovala Komise dopisy ze dne 28. dubna a 24. srpna 2017 a buď uvedla, že její posouzení v tomto ohledu probíhá a že se s žalobkyní znovu včas spojí, nebo pouze vzala na vědomí opakování této žádosti, ale vždy uvedla, že stížnost byla podána v „pokročilé fázi“ řízení ve věci AT.39816.

490

Následně prostřednictvím dopisu o záměru zamítnout stížnost, ze dne 23. ledna 2018, zaslaného v rámci věci AT.40497, Komise doručila nedůvěrné znění oznámení námitek, ale zároveň zdůraznila, že „ponechává otevřenou otázku, zda opožděné podání stížnosti […] mělo dopad na kvalifikaci oprávněných zájmů žalobkyně nebo na její práva účastnit se řízení ve věci AT.39816“. Konečně až po přijetí napadeného rozhodnutí dne 24. května 2018 Komise dopisem ze dne 25. září 2018 odpověděla na výhrady týkající se neúplnosti nedůvěrného znění oznámení námitek, které žalobkyně vznesla ve své odpovědi na dopis o záměru zamítnout stížnost.

491

Za těchto okolností mohla žalobkyně pochybovat o tom, že její připomínky uvedené v odpovědi na dopis o záměru zamítnout stížnost budou zohledněny na základě čl. 6 odst. 1 nařízení č. 773/2004 v rámci věci AT.39816. Zejména je třeba uvést, že se Komise v podstatě odmítla vyslovit k otázce postavení žalobkyně jakožto stěžovatelky ve věci AT.39816, že k výslovnému předání oznámení námitek došlo v rámci dopisu týkajícího se věci AT.40497, nikoliv věci AT.39816, a že oznámení námitek bylo předáno jako jeden z dokumentů, na nichž Komise založila své předběžné posouzení, podle kterého má být stížnost zamítnuta na základě čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 nařízení č. 773/2004, a nikoli za účelem získání písemných připomínek žalobkyně k předmětu oznámení námitek na základě čl. 6 odst. 1 uvedeného nařízení.

492

Tyto okolnosti však neovlivnily účinný výkon práv žalobkyně podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 773/2004.

493

Je třeba uvést, že ačkoli bylo předání oznámení námitek formálně učiněno na základě čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 nařízení č. 773/2004, žalobkyně měla ve skutečnosti k dispozici nedůvěrné znění tohoto oznámení námitek a v rámci své odpovědi na dopis o záměru zamítnout stížnost mohla předložit písemné připomínky týkající se mimo jiné obsahu tohoto znění oznámení námitek, a to před přijetím napadeného rozhodnutí v projednávané věci. Kromě toho je třeba uvést, že žalobkyně sice zpochybňuje, že by připomínky předložené v této odpovědi mohly být považovány za písemná vyjádření ve smyslu čl. 6 odst. 1 nařízení č. 773/2004, nicméně v bodě 3 této odpovědi uvedla, že zahrnují důkladné přehodnocení připomínek, které byly předloženy dříve v rámci průzkumu trhu a podané stížnosti, s cílem umožnit Komisi ukončit šetření v oblasti hospodářské soutěže týkající se Gazpromu rozhodnutím, které by zlepšilo situaci v oblasti hospodářské soutěže na relevantních trzích ve střední a východní Evropě.

494

Komise se navíc mohla s těmito připomínkami seznámit v průběhu řízení ve věci AT.39816 a v této věci je také zohlednila, jak vyplývá z právních východisek a bodů 17 a 183 napadeného rozhodnutí.

495

Posledně uvedené zjištění není zpochybněno argumenty žalobkyně, podle kterých Komise ve skutečnosti nezohlednila připomínky obsažené v odpovědi na dopis o záměru zamítnout stížnost, jelikož přijala závazky Gazpromu pouze devět pracovních dnů po obdržení této odpovědi a závěrečná zpráva úředníka pro slyšení ve věci AT.39816 neobsahovala ve vztahu ke stížnosti žádnou zmínku. Na jedné straně, jak je uvedeno v bodě 451 výše, je argument vycházející ze lhůty devíti pracovních dnů založen na nesprávném ztotožnění data obdržení návrhu konečných závazků s pozdějším datem přijetí těchto závazků Komisí. Na druhou stranu absence jakékoli zmínky o stížnosti v uvedené zprávě nemůže být dostatečným důvodem pro potvrzení domněnky, že Komise uvedenou odpověď nepřezkoumala s řádnou péčí, a to tím spíše, že tato zpráva se oprávněně zaměřuje na dodržování procesních práv Gazpromu.

496

Pokud jde dále o výtku žalobkyně, která vychází ze skutečnosti, že měla obdržet nedůvěrné znění oznámení námitek před uplynutím lhůty pro podání připomínek, odlišných od odpovědi na dopis o záměru zamítnout stížnost, a to v rámci průzkumu trhu, je třeba tuto výtku odmítnout. Z článku 27 odst. 4 nařízení č. 1/2003 ani z čl. 6 odst. 1 nařízení č. 773/2004 totiž nevyplývá, že by žalobkyně měla právo obdržet kopii nedůvěrného znění oznámení námitek v dostatečném předstihu, aby mohla tuto kopii zohlednit ve svých připomínkách, které mohla předložit v rámci tohoto průzkumu. Kromě toho je třeba vzít v úvahu skutečnost, že žalobkyně podala stížnost jen několik dní před zahájením uvedeného průzkumu trhu a započetím lhůty nezbytné k přípravě nedůvěrného znění oznámení námitek.

497

Konečně v rozsahu, v němž žalobkyně zpochybnila úplnost nedůvěrného znění oznámení námitek, je třeba připomenout, jak bylo uvedeno v bodě 50 výše, že Tribunál seznámil zástupce žalobkyně s důvěrným zněním uvedeného oznámení poté, co zástupci podepsali závazky mlčenlivosti. Následně tito zástupci předložili své připomínky k důvěrnému znění oznámení námitek, v nichž označili některé relevantní body tohoto znění a upřesnili, jak podle jejich názoru mohly být tyto body použity k posílení, rozvinutí nebo potvrzení tvrzení formulovaných žalobkyní jak v průběhu správního řízení, tak v průběhu tohoto sporného řízení před Tribunálem.

498

Z připomínek k důvěrnému znění oznámení námitek nicméně vyplývá, že ačkoli žalobkyně mohla být lépe informována o konkrétním jednání, které bylo Gazpromu vytýkáno, přesto měla k dispozici podstatnou část relevantních informací, a zejména již znala obsah dotčených protisoutěžních praktik. Rovněž v tomto ohledu je tudíž třeba mít za to, že účinný výkon práv žalobkyně podle čl. 6 odst. 1 nařízení č. 773/2004 nebyl dotčen.

499

S ohledem na výše uvedené je tudíž třeba argument týkající se porušení čl. 6 odst. 1 nařízení č. 773/2004 odmítnout.

500

Žalobkyně se dovolává porušení čl. 7 odst. 1 a čl. 8 odst. 1 nařízení č. 773/2004 v důsledku toho, že jí byly v rámci dopisu o záměru zamítnout stížnost sděleny nedostatečné informace týkající se uplatnění výjimky státního zásahu v projednávané věci a dokumentů, z nichž Komise vycházela při zamítnutí stížnosti. Žalobkyně navíc nikdy neobdržela kopii odpovědi Gazpromu na oznámení námitek, ačkoli na rozdíl od toho, co uvedla Komise v průběhu řízení, měla tato odpověď dopad na rozhodnutí o zamítnutí stížnosti. Nedodržení uvedených ustanovení, které se týká obou řízení (AT.39816 a AT.40497), přitom představuje porušení podstatné procesní náležitosti, které musí nutně vést ke zrušení rozhodnutí přijatého v každém z uvedených řízení, neboť náprava vady řízení v jednom případě by neměla žádný vliv na vadu, kterou je stiženo řízení v druhém případě.

501

Komise má za to, že tvrzené porušení procesních práv není opodstatněné.

502

V tomto ohledu se články 7 a 8 nařízení č. 773/2004 týkají pravidel pro zamítnutí stížnosti. Stížnost však byla zamítnuta rozhodnutím přijatým na závěr řízení ve věci AT.40497, a nikoliv řízení ve věci AT.39816. Proto je otázka dodržování práv zakotvených v těchto ustanoveních bytostně spjata s věcí AT.40497, a případné porušení těchto práv není způsobilé zpochybnit legalitu napadeného rozhodnutí.

503

Argumenty týkající se porušení článků 7 a 8 nařízení č. 773/2004 jsou tudíž v rámci projednávané žaloby neúčinné a musí být odmítnuty.

504

Podle žalobkyně skutečnosti, které uvedla, vady řízení, k nimž došlo v rámci vyřizování námitek týkajících se Jamalu, a porušení jejích procesních práv v postavení stěžovatelky prokazují existenci zneužití pravomoci v rozsahu, v němž Komise přijala napadené rozhodnutí na základě článku 9 nařízení č. 1/2003 za jiným účelem, než který je v tomto článku stanoven.

505

Komise tvrdí, že skutečnosti předložené žalobkyní a Polskou republikou neprokazují zneužití pravomoci a ve skutečnosti nemají do značné míry žádný vztah k předmětu žalobního důvodu vycházejícího z takového zneužití.

506

V tomto ohledu je totiž třeba připomenout, že podle judikatury je akt stižen vadou spočívající ve zneužití pravomoci pouze tehdy, pokud se na základě objektivních, relevantních a shodujících se nepřímých důkazů ukáže, že byl přijat za výlučným nebo přinejmenším rozhodujícím účelem dosáhnout jiných cílů, než jsou uváděné cíle, nebo vyhnout se postupu zvláště upravenému Smlouvou pro vyrovnání se s okolnostmi daného případu (rozsudky ze dne 25. ledna 2007, Dalmine v. Komise, C‑407/04 P, EU:C:2007:53, bod 99, a ze dne 9. prosince 2020, Groupe Canal + v. Komise, C‑132/19 P, EU:C:2020:1007, bod 31).

507

V projednávaném případě je třeba nejprve konstatovat, že žalobkyně jasně neuvedla předmět zneužití, kterého se dovolává. Stejně tak žalobkyně a Polská republika tím, že se dovolávají skutečností, vad řízení a porušení procesních práv, o nichž bylo pojednáno v předchozích úvahách, jakož i tvrzením, že tyto okolnosti odrážejí „neochotu realizovat zájmy Unie“, spojují dohromady různé skutečnosti, aniž by určily, jaký skutečný a údajně skrytý účel Komise sledovala nebo jaký postup obcházela.

508

Pokud se žalobkyně domnívá, že spíše než uzavřít věc AT.39816 prohlášením konečných závazků za závazné měla Komise pokračovat v šetření a přijmout rozhodnutí na základě článku 7 nařízení č. 1/2003, je třeba konstatovat, že žalobkyně v tomto smyslu neuvedla žádný argument a Komise disponuje širokou posuzovací pravomocí, zda prohlásí nabídku závazků za závaznou, nebo zda ji odmítne (v tomto smyslu viz rozsudek Alrosa, bod 94), přičemž je třeba vycházet z toho, že bod 13 odůvodnění uvedeného nařízení upřesňuje, že rozhodnutí o závazcích nejsou vhodná v případech, kdy Komise hodlá rozhodnout o uložení pokuty.

509

Dále v každém případě z výše uvedených úvah týkajících se šestého žalobního důvodu vyplývá, zaprvé že žádná ze skutečností uváděných v souvislosti s vedením řízení ve věci AT.39816 nemá neobvyklou nebo zvláštní povahu, což by mohlo být považováno za případný náznak zneužití pravomoci (viz body 444 až 451 výše), a zadruhé že údajné vady řízení, jimiž měl být stižen postup vyřizování námitek týkajících se Jamalu, nebyly prokázány (viz body 444 a 452 až 470 výše), a zatřetí že zahájení řízení ve věci AT.40497 není samo o sobě neoprávněné, zatímco tvrzená porušení procesních práv v rámci tohoto řízení se buď ukázala jako neopodstatněná, nebo se netýkala napadeného rozhodnutí (viz body 473 až 503 výše).

510

Ze zjištění uvedených v předchozím bodě tak vyplývá, že i kdyby bylo možné určit předmět tvrzeného zneužití pravomoci, důkazy předložené žalobkyní a Polskou republikou, byť posuzovány ve svém souhrnu, nepostačují k prokázání existence takového zneužití pravomoci. Navíc, jak již bylo v podstatě uvedeno v bodech 58 až 64 výše, tyto důkazy rovněž nepostačují k tomu, aby odůvodnily přezkum údajného relevantního „kontextu“, který sestává ze souboru spisových materiálů ve věcech AT.39816 a AT.40497, a Tribunál tudíž nepovažuje za nutné přijmout organizační procesní opatření, která požadovala žalobkyně.

511

S ohledem na všechny výše uvedené úvahy je třeba šestý žalobní důvod zamítnout jako neopodstatněný. Žalobu ve věci samé je tudíž třeba zamítnout, aniž by bylo nutné rozhodnout o její přípustnosti, zejména s ohledem na námitku nepřípustnosti vznesenou Komisí během jednání, jak je uvedeno v bodě 53 výše (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 26. února 2002, Rada v. Boehringer, C‑23/00 P, EU:C:2002:118, body 51 a 52).

512

Podle čl. 134 odst. 1 jednacího řádu se účastníkovi řízení, který neměl ve věci úspěch, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neměla ve věci úspěch, je důvodné jí uložit, aby nesla vlastní náklady řízení a nahradila náklady řízení vynaložené Komisí a Gazpromem v souladu s jejich návrhovými žádáními.

513

Kromě toho podle čl. 138 odst. 1 a 3 jednacího řádu členské státy, které vstoupily do řízení jako vedlejší účastníci řízení, nesou vlastní náklady řízení, stejně jako jiný vedlejší účastník než členský stát nebo orgán Unie, pokud tak Tribunál rozhodne. V projednávaném případě Litevská republika, Polská republika jakož i společnost Overgas ponesou vlastní náklady řízení.

Z těchto důvodů,

TRIBUNÁL (osmý rozšířený senát)

rozhodl takto:

I. Skutečnosti předcházející sporu a vývoj po podání žaloby

A. Ke správnímu řízení, které vedlo k vydání napadeného rozhodnutí

B. K napadenému rozhodnutí

1. K předběžnému posouzení dotčených praktik

2. K obsahu konečných závazků

3. K posuzování a plnění konečných závazků

C. Ke stížnosti

II. Řízení a návrhová žádání účastnic řízení

III. Právní otázky

A. K návrhům na organizační procesní opatření

B. K prvnímu žalobnímu důvodu, který vychází z porušení článku 9 nařízení č. 1/2003 ve spojení s článkem 102 SFEU a z porušení zásady proporcionality tím, že se Komise dopustila zjevně nesprávného posouzení, neboť považovala námitky týkající se Jamalu za neopodstatněné a přijala závazky, které na tyto námitky nijak nereagují

1. K první části prvního žalobního důvodu, týkající se pochybení Komise, pokud jde o upuštění od námitek týkajících se Jamalu a absenci závazku, který by na tyto námitky reagoval

a) K námitce vycházející z povinnosti Komise odůvodnit absenci závazku reagujícího na námitky týkající se Jamalu

b) K námitkám zpochybňujícím opodstatněnost obou důvodů uvedených v bodě 138 odůvodnění napadeného rozhodnutí

2. Ke druhé části prvního žalobního důvodu, týkající se porušení zásad řádné správy, transparentnosti a loajální spolupráce

a) K porušení zásad řádné správy a transparentnosti

b) K porušení zásady loajální spolupráce

C. Ke druhému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 9 nařízení č. 1/2003 ve spojení s článkem 102 SFEU a zásady proporcionality v rozsahu, v němž Komise přijala konečné závazky, přestože dostatečně nereagovaly na námitky týkající se cenových praktik

1. K první části druhého žalobního důvodu, týkající se pochybení v předmětu závazků, které se vztahují k cenovým praktikám, v rozsahu, v němž nereagují na podstatu námitek týkajících se těchto praktik

2. Ke druhé části druhého žalobního důvodu, týkající se neúčinnosti nového postupu revize cen

a) K neúčinnosti závazků s ohledem na obstrukční praktiky Gazpromu (první námitka)

b) K nezpůsobilosti závazků včas reagovat na výhrady týkající se hospodářské soutěže (druhá námitka)

c) K nezohlednění nákladů rozhodčích řízení (třetí námitka)

d) K nepřiměřenosti omezení doby trvání smluv (čtvrtá námitka)

3. Ke třetí části druhého žalobního důvodu, týkající se nesprávné formulace cenových pokynů

a) K absenci hierarchie mezi kritérii uvedenými v cenových pokynech a k neurčitosti těchto pokynů (první námitka)

b) K nevhodnosti kritéria týkajícího se úrovně cen na obchodních platformách se zemním plynem (druhá námitka)

c) K nevhodnosti průměrných dovozních cen v Německu, ve Francii a v Itálii (třetí námitka)

d) K vlastnostem zemního plynu dodávaného v rámci určité smlouvy (čtvrtá námitka)

e) Ke skutečnostem neuvedeným v cenových pokynech (pátá námitka)

4. Ke čtvrté části druhého žalobního důvodu, týkající se nesprávných právních posouzení a zjevně nesprávných posouzení skutkového stavu, pokud jde o vztah mezi unijním právem a rozhodčími řízeními

a) K použití unijního hmotného práva v rozhodčích řízeních (první námitka)

b) K možnosti Komise vstoupit do řízení jako amicus curiae (druhá námitka)

D. Ke třetímu žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení článku 9 nařízení č. 1/2003 ve spojení s článkem 102 SFEU a zásady proporcionality v rozsahu, v němž Komise přijala konečné závazky, přestože odpovídajícím způsobem nereagovaly na námitky týkající se územních omezení

1. K první části třetího žalobního důvodu, týkající se neadekvátní povahy závazků vztahujících se k územním omezením jako celku

2. Ke druhé části třetího žalobního důvodu, spočívající v neadekvátní povaze závazků týkajících se míst dodávek

a) K nedostatečnému počtu dotčených míst dodávek (první námitka)

b) K neadekvátní povaze poplatků za služby (druhá námitka)

c) K nevhodnému omezení délky trvání smluv (třetí námitka)

d) K nepřiměřené podmínce týkající se minimálního objemu zemního plynu (čtvrtá námitka)

e) K nedostatečnému zohlednění tržních podmínek v Bulharsku (pátá námitka)

f) K nezohlednění pravděpodobného a předvídatelného vývoje tranzitní politiky Gazpromu (šestá námitka)

3. Ke třetí části třetího žalobního důvodu, která se vztahuje k nedostatečnosti závazků týkajících bulharské plynárenské soustavy

E. Ke čtvrtému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 194 odst. 1 SFEU ve spojení s článkem 7 SFEU v rozsahu, v němž je napadené rozhodnutí v rozporu s cíli energetické politiky Unie vzhledem k negativnímu dopadu tohoto rozhodnutí na evropský trh s dodávkami zemního plynu

F. K pátému žalobnímu důvodu, vycházejícímu z porušení čl. 18 odst. 1 SFEU a zásady rovného zacházení tím, že se Komise dopustila diskriminace mezi zákazníky Gazpromu působícími v západoevropských členských státech a zákazníky působícími v dotčených zemích střední a východní Evropy

G. K šestému žalobnímu důvodu, vycházejícímu ze zneužití pravomoci a porušení podstatných procesních náležitostí tím, že Komise napadeným rozhodnutím porušila článek 9 nařízení č. 1/2003 a překročila meze svých pravomocí při vedení správního řízení

1. Ke skutečnostem, kterými se vyznačuje průběh řízení ve věci AT.39816

2. K vadám řízení, ke kterým došlo v souvislosti s vyřizováním námitek týkajících se Jamalu

3. K porušení různých procesních práv, nebo dokonce podstatných formálních náležitostí v rámci vyřizování stížnosti

a) K údajně neoprávněnému zahájení samostatného řízení za účelem přezkoumání stížnosti (první porušení)

b) K porušení čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1 nařízení č. 773/2004 (druhé a třetí porušení)

c) K porušení ostatních procesních práv spojených s postavením stěžovatele (čtvrté porušení)

4. K existenci zneužití pravomoci

K nákladům řízení