Věc T‑504/18
XG
v.
Evropská komise
Rozsudek Tribunálu (prvního senátu) ze dne 19. prosince 2019
„Zaměstnanci soukromé společnosti, která v unijním orgánu zajišťuje služby z oblasti informatiky – Odepření přístupu do prostor Komise – Pravomoc autora aktu“
Žaloba na neplatnost – Žaloba týkající se údajně sporu smluvní povahy – Žaloba namířená proti dopisu orgánu, jejž lze oddělit od smluvních vztahů mezi tímto orgánem a žalobcem – Přípustnost
(Články 263 a 288 SFEU)
(viz body 54–56, 60–66)
Orgány Evropské unie – Výkon pravomocí – Zmocnění – Podmínky – Rozhodnutí nepocházející od oprávněného orgánu nebo od orgánu, který byl jmenovitě pověřen – Nedostatek pravomoci autora napadeného rozhodnutí – Zrušení rozhodnutí
(viz body 80–84, 87–91, 93, 94, 96)
Shrnutí
Rozsudkem Tribunálu ve věci XG v. Komise (T‑504/18), vydaném dne 19. prosince 2019, bylo rozhodnutí Komise, kterým bylo odepření přístupu žalobce do jejích prostor ponecháno v platnosti, zrušeno pro nedostatek pravomoci autora tohoto rozhodnutí.
Žalobci – zaměstnanci společnosti, která s Evropskou unií uzavřela rámcovou smlouvu, na jejímž základě měly být Komisi poskytovány služby z oblasti informatiky – vydal Autorité nationale de sécurité (národní bezpečnostní úřad, dále jen „ANS“) negativní bezpečnostní posudek. Na základě výše uvedené rámcové smlouvy bylo zaměstnancům přiděleným k práci na místě jejich právo přístupu do prostor smluvního orgánu podmíněno vydáním kladného bezpečnostního posudku belgických orgánů.
Proti negativnímu bezpečnostnímu posudku podal žalobce odvolání k příslušnému belgickému odvolacímu orgánu, který dospěl k závěru, že posudek postrádá právní základ, a že tudíž nemá pravomoc rozhodnout o opodstatněnosti tohoto posudku.
Poté, co bylo Komisi poskytnuto rozhodnutí odvolacího orgánu, informovala dopisem ze dne 3. července 2018 (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalobcova zaměstnavatele o tom, že zákaz přístupu do objektů Komise pro žalobce nadále platí na základě článku 3 rozhodnutí 2015/443 ( 1 ), a to z důvodu, že negativní posudek ANS nebyl odvolacím orgánem zrušen. Tento dopis podepsala vedoucí oddělení bezpečnosti informací v rámci ředitelství pro bezpečnost při Generálním ředitelství Komise pro lidské zdroje a bezpečnost. Žalobce podal žalobu znějící na zrušení napadeného rozhodnutí.
V otázce, zda může být napadené rozhodnutí odděleno od smluvního rámce, v němž bylo vydáno, Tribunál rozhodl, že toto rozhodnutí je aktem oddělitelným od rámcové smlouvy, který může být předmětem žaloby podle článku 263 SFEU. Zaprvé bylo totiž napadené rozhodnutí přijato Komisí na základě rozhodnutí 2015/443, které tomuto orgánu svěřuje vlastní pravomoci zejména za účelem zajištění bezpečnosti v rámci jeho prostor. Zadruhé napadené rozhodnutí tím, že ponechává v platnosti zákaz přístupu žalobce do prostor Komise, vyvolává jednostranně a bez ohledu na smluvní rámec závazné právní účinky dopadající na situaci třetí osoby, takže představuje akt veřejné moci.
Pokud jde o žalobní důvod vycházející z nedostatku pravomoci autora napadeného rozhodnutí, Tribunál rozhodl, že osoba, která napadené rozhodnutí podepsala, nebyla v souladu s požadavky rozhodnutí 2015/443 oprávněna toto rozhodnutí přijmout. Z tohoto rozhodnutí totiž vyplývá, že k přijetí takového rozhodnutí o zákazu přístupu, jakým je napadené rozhodnutí, musí mít úředník Komise jmenovité pověření udělené písemně generálním ředitelem pro lidské zdroje a bezpečnost.
Při posuzování otázky, zda osoba, která napadené rozhodnutí podepsala, nezískala zmocnění k podpisu, Tribunál dále připomněl, že zmocnění k podpisu nepřenáší žádnou pravomoc na zmocněnou osobu, která je pouze oprávněna k tomu, aby vlastním jménem a na odpovědnost zmocňující osoby vypracovala a podepsala listinu rozhodnutí, jehož podstatné znaky byly určeny zmocňující osobou. Mimoto se musí zmocnění k podpisu týkat jasně vymezených opatření v oblasti řízení a administrativy.
V projednávaném případě Tribunál zaprvé poznamenal, že pravomoci zmiňované v dokumentu předloženém Komisí, který obsahoval popis funkce zastávané osobou, jež napadené rozhodnutí podepsala, nutně nezahrnují pravomoc vydávat zákazy přístupu do prostor Komise. Zadruhé Tribunál konstatoval, že tento dokument nebyl podepsán a že v něm obsažený popis pravomocí osoby, která napadené rozhodnutí podepsala, nesplňuje vzhledem ke své obecnosti požadavek na jasné vymezení opatření, která jsou předmětem zmocnění k podpisu. Zatřetí je takové zmocnění k podpisu neslučitelné s rozhodnutím 2015/443, které pro přijetí opatření spočívajícího v zákazu přístupu vyžaduje jmenovité a výslovné pověření udělené ředitelem Generálního ředitelství pro lidské zdroje a bezpečnost. Za těchto podmínek měl Tribunál za to, že osoba, která napadené rozhodnutí podepsala, neměla pravomoc toto rozhodnutí přijmout.
Po připomenutí své judikatury, podle níž v případě, kdy je spor veden mezi orgánem a jeho zaměstnancem a týká se záruk poskytnutých takovému zaměstnanci služebním řádem úředníků Evropské unie nebo některého pravidla řádné správy, nevede nedostatek pravomoci autora napadeného aktu nutně ke zrušení tohoto aktu, jestliže žalobce neprokázal, že v jeho případě došlo k porušení některé záruky, Tribunál konečně dospěl k závěru, že tuto judikaturu nelze použít na vztahy mezi Komisí a třetími osobami, zvláště když tyto třetí osoby, které nepůsobí ve správě, nepožívají záruk, které služební řád poskytuje unijním úředníkům.
( 1 ) – Rozhodnutí Komise (EU, Euratom) 2015/443 ze dne 13. března 2015 o bezpečnosti v Komisi (Úř. věst. 2015, L 72, s. 41). Článek 3 obsahuje ustanovení a zásady, které musí Komise při uplatňování rozhodnutí dodržovat.