Věc T‑406/18

de Volksbank NV

Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB)

Rozsudek Tribunálu (desátého rozšířeného senátu) ze dne 12. února 2025

„Hospodářská a měnová unie – Bankovní unie – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků (SRM) – Jednotný fond pro řešení krizí (SRF) – Rozhodnutí Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) o výpočtu příspěvků předem na příspěvkové období 2018 – Články 4, 14 a 16 nařízení v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 – Zásada řádné správy“

Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků – Příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) – Výpočet těchto příspěvků na základě poslední roční účetní závěrky schválené a ověřené k 31. prosinci roku předcházejícího příspěvkovému období – Účetní závěrky za účetní období, které začalo běžet předposlední rok předcházející uvedenému příspěvkovému období a bylo uzavřeno v roce předcházejícím témuž období

(Nařízení Komise 2015/63, čl. 12 odst. 2 a čl. 14 odst. 1 až 3)

(viz body 65–67)
Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků – Příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) – Stanovení příspěvku instituce – Způsob určení čistých závazků – Fúze úvěrových institucí během příspěvkového období – Značné zvýšení závazků vyplývající z této fúze – Použití údajů týkajících se různých okamžiků příspěvkového období – Zásada řádné správy – Povinnost Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) pečlivě a nestranně zkoumat veškeré relevantní skutečnosti pro výpočet příspěvků – Nezohlednění uvedených relevantních skutečností – Porušení zásady řádné správy – Nepřípustnost

[Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014, čl. 70 odst. 2 druhý pododstavec písm. a); nařízení Komise 2015/63, čl. 4 odst. 1 a čl. 14 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59, čl. 103 odst. 2]

(viz body 72, 85–87, 90–92)
Hospodářská a měnová politika – Hospodářská politika – Jednotný mechanismus pro řešení krizí úvěrových institucí a některých investičních podniků – Příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) – Stanovení příspěvku předem – Okamžik relevantní pro určení celkových závazků úvěrové instituce – Posuzovací pravomoc Jednotného výboru pro řešení krizí (SRB) – Meze – Zásada řádné správy – Povinnost přesně odrážet velikost dotyčných institucí a související riziko v závislosti na jejich závazcích

[Listina základních práv Evropské unie, článek 41; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 806/2014, čl. 70 odst. 2 druhý pododstavec písm. a); nařízení Komise 2015/63, čl. 4 odst. 1 a čl. 14 odst. 1; směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59, čl. 103 odst. 2]

(viz body 73, 74, 77, 78, 80–83)

Shrnutí

Tribunál, jemuž byla předložena žaloba na neplatnost, které vyhověl, se poprvé vyjádřil ke způsobu, jakým Jednotný výbor pro řešení krizí (SRB) vypočítává příspěvky předem institucí, které těmto příspěvkům podléhají, a složky tohoto výpočtu v případě fúze dvou úvěrových institucí.

Žalobkyně, de Volksbank NV, dříve SNS Bank NV, je úvěrovou institucí se sídlem v Nizozemsku.

V roce 2016 byla skupina složená ze SNS Bank a jejích dvou dceřiných společností předmětem restrukturalizace, po jejímž provedení byly tyto dvě dceřiné společnosti dne 31. prosince 2016 sloučeny se společností SNS Bank a tato společnost byla ke dni 1. ledna 2017 přejmenována na de Volksbank (dále jen „fúze v roce 2016“). Toto sloučení vedlo k odnětí bankovních licencí těmto prvním dvěma institucím, a žalobkyně tak zůstala v roce 2017 jedinou institucí, která spadala do působnosti nařízení č. 806/2014 ( 1 ).

V rozhodnutí ze dne 12. dubna 2018 ( 2 ) stanovil Jednotný výbor příspěvky předem do Jednotného fondu pro řešení krizí (dále jen „příspěvky předem“) ( 3 ) na rok 2018 pro instituce, na které se vztahují ustanovení posledně uvedeného nařízení, včetně žalobkyně. Dopisem ze dne 23. dubna 2018 nařídila De Nederlandsche Bank NV (DNB, nizozemská centrální banka), jakožto vnitrostátní orgán příslušný k řešení krize, žalobkyni, aby zaplatila svůj příspěvek předem na rok 2018, jak ji stanovil Jednotný výbor.

Dne 8. srpna 2022 přijal Jednotný výbor napadené rozhodnutí ( 4 ), kterým zrušil a nahradil původní rozhodnutí pro některé instituce, včetně žalobkyně, s cílem napravit nedostatek odůvodnění tohoto rozhodnutí vzhledem k jednotlivým rozhodnutím Soudního dvora ( 5 ). Za účelem výpočtu čistých závazků žalobkyně, a tudíž jejího základního ročního příspěvku, použil Jednotný výbor jednak výši celkových závazků žalobkyně ke dni 31. prosince 2016, čímž vycházel z údajů z období po fúzi v roce 2016, a jednak čtvrtletně počítanou průměrnou hodnotu jejích pojištěných vkladů za rok 2016, přičemž tato hodnota byla určena na základě údajů, které z velké části předcházely této fúzi (dále jen „metoda použitá Jednotným výborem“). Právě v tomto kontextu s ohledem na metodu použitou Jednotným výborem žalobkyně na podporu své žaloby na neplatnost napadeného rozhodnutí konkrétně vytýkala Jednotnému výboru, že použil údaje týkající se různých období pro účely výpočtu jejího příspěvku předem.

Závěry Tribunálu

Úvodem Tribunál připomněl, že z čl. 4 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 ( 6 ) vyplývá, že Jednotnému výboru přísluší vypočítat příspěvek předem každé instituce na základě údajů, které poskytla a konkrétně na základě posledních schválených ročních účetních závěrek, které byly k dispozici nejpozději 31. prosince roku, jenž předchází příspěvkovému období (dále jen „rok N-1“), spolu s výrokem statutárního auditora nebo auditorské firmy. Konstatoval přitom, že s ohledem na dobu nezbytnou k dokončení takových účetních závěrek se tyto informace obecně vztahují k předposlednímu roku předcházejícímu příslušnému příspěvkovému období nebo za výjimečných okolností k účetnímu období, které začalo v průběhu tohoto předposledního roku a bylo uzavřeno v průběhu roku N-1 (pro obě tato období dále jen „referenční rok N-2“).

Pokud jde o použití údajů týkajících se různých období pro účely výpočtu čistých závazků, a tedy příspěvku předem žalobkyně ze strany Jednotného výboru, zkoumal Tribunál, zda Jednotný výbor může v případě, že při výpočtu čistých závazků zohledňuje čtvrtletně počítanou průměrnou hodnotu pojištěných vkladů za referenční rok N-2, současně pro tentýž výpočet zohlednit výši celkových závazků, která byla vykázána na konci referenčního roku N-2, a nikoli čtvrtletně počítanou průměrnou výši celkových závazků, jež ostatně zahrnuje výši pojištěných vkladů.

V tomto ohledu Tribunál uvedl, že ani nařízení v přenesené pravomoci 2015/63, ani směrnice 2014/59, ani nařízení č. 806/2014 neobsahují zvláštní požadavky týkající se povinnosti Jednotného výboru při určování čistých závazků zohlednit výši celkových závazků na konci referenčního roku N-2 nebo jejich průměrnou výši v tomto roce. V důsledku toho nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 ( 7 ) svěřuje Jednotnému výboru posuzovací pravomoc, pokud jde o okamžik relevantní pro určení celkové výše závazků pro výpočet čistých závazků.

V rámci výkonu takové posuzovací pravomoci však Tribunál upřesnil, že zásada řádné správy ( 8 ) ukládá unijním orgánům a institucím povinnost pečlivě a nestranně zkoumat veškeré relevantní skutečnosti projednávaného případu. Kromě toho, pokud jde konkrétně o dotčenou oblast, základní roční příspěvek, jak je stanoven ve směrnici 2014/59 a nařízení č. 806/2014 ( 9 ), vychází z poměrné výše čistých závazků každé instituce ve vztahu k čistým závazkům ostatních institucí. Takový poměr odráží obecnou systematiku režimu příspěvků předem, podle níž základní roční příspěvek musí především odrážet velikost každé instituce v závislosti na jejích závazcích ( 10 ).

Velikost instituce je prvním ukazatelem rizika, které instituce představuje, neboť čím větší instituce je, tím je pravděpodobnější, že by měl Jednotný výbor v případě problémů za to, že je ve veřejném zájmu, aby její krizi řešil a k zajištění účinného uplatňování nástrojů k řešení krize použil Jednotný fond pro řešení krizí. Právě v této souvislosti již Tribunál rozhodl, že základní roční příspěvek musí odrážet velikost institucí, aby bylo zajištěno, že do jednotného mechanismu pro řešení krizí budou poskytnuty dostatečné finanční zdroje za účelem účinného uplatňování nástrojů k řešení krize. Za těchto podmínek je na Jednotném výboru, aby vypočítal základní roční příspěvky tak, aby dostatečně přesně odrážely velikost dotyčných institucí, jakož i související riziko v závislosti na jejich závazcích, takže instituce se značnými závazky platí vyšší příspěvky předem než instituce s omezenějšími závazky – s výhradou úpravy těchto příspěvků s ohledem na dotyčné ukazatele rizika – a aby instituce byly pobízeny, aby působily podle méně rizikového modelu zejména tím, že sníží výši svých čistých závazků.

Ačkoli metoda použitá Jednotným výborem může obecně dostatečně přesně odrážet velikost dotyčných institucí, může tomu být jinak v některých zvláštních případech, kdy celkové závazky a pojištěné vklady dané instituce vykazují v průběhu referenčního roku N-2 značné změny, které jdou nad rámec běžných výkyvů takových závazků v průběhu roku. Tyto změny mohou vyplývat zejména ze změny struktury uvedené instituce, jako je změna způsobená fúzí nebo sloučením. V takové zvláštní situaci ze zásady řádné správy vyplývá, že je Jednotný výbor povinen v rámci výkonu své posuzovací pravomoci pečlivě a nestranně zkoumat veškeré relevantní skutečnosti projednávaného případu.

Pokud tedy instituce předloží Jednotnému výboru konkrétní, číselné a ověřitelné údaje, z nichž vyplývá, že z důvodu podstatné změny její struktury v referenčním roce N-2 došlo ke značné změně jejích celkových závazků a výše pojištěných vkladů, takže metoda výpočtu čistých závazků již dostatečně přesně neodráží její velikost, musí Jednotný výbor takové skutečnosti zohlednit, aby se ujistil, že výpočet čistých závazků dotyčné instituce splňuje výše uvedené požadavky.

V projednávané věci Tribunál nejprve konstatoval, že fúze v roce 2016 mezi žalobkyní a zanikajícími dceřinými společnostmi měla za následek, že dne 31. prosince 2016 se výše celkových závazků žalobkyně značně zvýšila, jelikož – na rozdíl od prvních tří čtvrtletí roku 2016 – zahrnovala výši celkových závazků a pojištěných vkladů uvedených dceřiných společností.

Dále při výpočtu čistých závazků žalobkyně a jejího základního ročního příspěvku, použil Jednotný výbor výši celkových závazků na základě údajů ke dni 31. prosince 2016, zatímco u výše pojištěných vkladů, která se odečítá od výše celkových závazků, zohlednil čtvrtletně počítanou průměrnou výši jejích pojištěných vkladů za rok 2016.

Pokud jde o pojištěné vklady, které byly odečteny od částky celkových závazků v rámci výpočtu čistých závazků žalobkyně, zohlednila metoda použitá Jednotným výborem fúzi v roce 2016 pouze částečně. Naproti tomu, pokud jde o určení výše celkových závazků žalobkyně, vycházel Jednotný výbor pouze ze stavu jejích celkových závazků ke dni 31. prosince 2016, tedy z výše vyplývající z fúze v roce 2016. Nezohlednil tak částky celkových závazků žalobkyně na konci prvních tří čtvrtletí roku 2016, které nezahrnovaly celkové závazky zanikajících dceřiných společností.

Z těchto skutečností přitom vyplývá, že výpočet jejích celkových závazků, který je první složkou výpočtu čistých závazků, vycházel zcela ze situace žalobkyně po fúzi v roce 2016, zatímco výpočet výše jejích pojištěných vkladů, který je druhou složkou téže operace a jehož výsledek měl být následně odečten od celkových závazků, vycházel z velké části ze situace žalobkyně před touto fúzí. S ohledem na rozsah změny všech těchto závazků v důsledku fúze v roce 2016 takový výpočet čistých závazků tedy dostatečně přesně neodráží velikost žalobkyně, a tudíž s tím související riziko. Jednotný výbor v rámci výkonu své posuzovací pravomoci tak nezohlednil veškeré relevantní skutečnosti projednávané věci, aby se ujistil, že výpočet čistých závazků žalobkyně splňuje výše uvedené požadavky.

Tribunál měl proto za to, že Jednotný výbor vykonal svou posuzovací pravomoc při výpočtu základního ročního příspěvku žalobkyně způsobem, který je v rozporu s čl. 4 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63 ( 11 ), jakož i se zásadou řádné správy, a zrušil napadené rozhodnutí v rozsahu, v němž se týká žalobkyně.

( 1 ) – Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 806/2014 ze dne 15. července 2014, kterým se stanoví jednotná pravidla a jednotný postup pro řešení krize úvěrových institucí a některých investičních podniků v rámci jednotného mechanismu pro řešení krizí a Jednotného fondu pro řešení krizí a mění nařízení (EU) č. 1093/2010 (Úř. věst. 2014, L 225, s. 1).

( 2 ) – Rozhodnutí Jednotného výboru SRB/ES/SRF/2018/03 ze dne 12. dubna 2018 o výpočtu příspěvků předem na rok 2018 do Jednotného fondu pro řešení krizí (SRF) (dále jen „původní rozhodnutí“).

( 3 ) – V souladu s čl. 70 odst. 2 nařízení č. 806/2014.

( 4 ) – Rozhodnutí Jednotného výboru SRB/ES/2022/46 ze dne 8. srpna 2022, kterým se ruší rozhodnutí Jednotného výboru SRB/ES/SRF/2018/03 ze dne 12. dubna 2018 o výpočtu příspěvků předem na rok 2018 do Jednotného fondu pro řešení krizí (dále jen „napadené rozhodnutí“).

( 5 ) – Rozsudek ze dne 15. července 2021, Komise v. Landesbank Baden-Württemberg a SRB (C‑584/20 P a C‑621/20 P, EU:C:2021:601), a usnesení ze dne 3. března 2022, SRB v. Hypo Vorarlberg Bank (C‑663/20 P, nezveřejněné, EU:C:2022:162) a SRB v. Portigon a Komise (C‑664/20 P, nezveřejněné, EU:C:2022:161).

( 6 ) – Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) 2015/63 ze dne 21. října 2014, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/59/EU, pokud jde o příspěvky předem do mechanismů financování k řešení krizí (Úř. věst. 2015, L 11, s. 44).

( 7 ) – Konkrétně čl. 4 odst. 1 a čl. 14 odst. 1 nařízení v přenesené pravomoci 2015/63.

( 8 ) – Jak je zakotvena v článku 41 Listiny základních práv Evropské unie.

( 9 ) – Článek 103 odst. 2 směrnice 2014/59 a čl. 70 odst. 2 druhý pododstavec písm. a) nařízení č. 806/2014.

( 10 ) – Jak vyplývá z přípravných prací ke směrnici 2014/59, jakož i z bodu 5 odůvodnění nařízení v přenesené pravomoci 2015/63.

( 11 ) – Jak je vykládáno v souladu s čl. 103 odst. 2 směrnice 2014/59 a čl. 70 odst. 2 druhým pododstavcem písm. a) nařízení č. 806/2014.