Věc T‑310/18

European Federation of Public Service Unions (EPSU)

a

Jan Goudriaan

v.

Evropská komise

Rozsudek Tribunálu (devátého rozšířeného senátu) ze dne 24. října 2019

„Sociální politika – Dialog mezi sociálními partnery na unijní úrovni – Dohoda nazvaná ‚Obecný rámec pro informování úředníků a zaměstnanců ústředních orgánů státní správy a konzultace s nimi‘ – Společná žádost smluvních stran o provedení této dohody na unijní úrovni – Rozhodnutí Komise nepředložit návrh rozhodnutí Radě – Žaloba na neplatnost – Akt, který lze napadnout žalobou – Přípustnost – Prostor pro uvážení Komise – Autonomie sociálních partnerů – Zásada subsidiarity – Přiměřenost“

1. Žaloba na neplatnost – Akty napadnutelné žalobou – Pojem – Akty s právně závaznými účinky – Rozhodnutí Komise nepředložit Radě návrh rozhodnutí, aby na unijní úrovni byla provedena dohoda uzavřená sociálními partnery – Zahrnutí

   (Článek 155 odst. 2 a článek 263 SFEU)

   (viz body 20, 22–36)

2. Sociální politika – Dohoda o sociální politice – Dohody sociálních partnerů – Provedení rozhodnutím Rady na návrh Komise – Pravomoc iniciativy Komise – Rozsah – Společná žádost smluvních stran – Povinnost Komise předložit Radě návrh rozhodnutí – Neexistence

   (Článek 17 odst. 2 SEU; čl. 155 odst. 2 SFEU)

   (viz body 51, 66, 67, 73, 74, 78, 79, 81, 82, 90, 93, 103)

3. Akty orgánů – Právní povaha – Legislativní akt – Pojem – Opatření přijatá poté, co byly na unijní úrovni provedeny dohody uzavřené sociálními partnery – Vyloučení

   (Článek 155 odst. 2 a článek 289 SFEU)

   (viz bod 69)

4. Sociální politika – Dohoda o sociální politice – Dohody sociálních partnerů – Provedení rozhodnutím Rady na návrh Komise – Pravomoc iniciativy Komise – Podmínka – Dodržení zásady demokracie – Reprezentativnost smluvních stran – Dodržení zásad subsidiarity a proporcionality

   (Článek 17 odst. 1 SEU; článek 155 SFEU)

   (viz body 75, 95, 96, 98, 137)

5. Sociální politika – Dohoda o sociální politice – Dohody sociálních partnerů – Provedení rozhodnutím Rady na návrh Komise – Pravomoc iniciativy Komise – Prostor Komise pro uvážení – Soudní přezkum – Meze

   (Článek 17 odst. 1 SEU; článek 155 SFEU)

   (viz body 108–112)

Shrnutí

V rozsudku EPSU a Goudriaan v. Komise (T‑310/18), vydaném dne 24. října 2019, Tribunál zamítl žalobu na neplatnost podanou proti rozhodnutí Komise nepředložit Radě návrh rozhodnutí, kterým se na úrovni Unie provádí dohoda podepsaná evropskými sociálními partnery.

V prosinci roku 2015 podepsali sociální partneři na základě čl. 155 odst. 1 SFEU dohodu nazvanou „Obecný rámec pro informování úředníků a zaměstnanců ústředních orgánů státní správy a konzultace s nimi“ (dále jen „dohoda“). Poté společně požádali Komisi, aby předložila návrh za účelem provedení dohody na úrovni Unie rozhodnutím Rady přijatým na základě čl. 155 odst. 2 SFEU. V březnu 2018 však Komise informovala sociální partnery o tom, že se rozhodla takový návrh rozhodnutí Radě nepředložit. Toto zamítavé rozhodnutí bylo odůvodněno zaprvé zvláštní povahou ústředních orgánů státní správy, jelikož vykonávají veřejnou moc, zadruhé okolností, že v právních řádech mnoha členských států existují ustanovení týkající se informování úředníků a zaměstnanců těchto orgánů a konzultací s nimi, a zatřetí značnými rozdíly mezi členskými státy ohledně vymezení a působnosti uvedených orgánů, takže případné rozhodnutí Rady, kterým se provádí dohoda, by mělo v závislosti na konkrétním členském státě více či méně široký rozsah.

Tribunál nejprve rozhodl, že zamítavé rozhodnutí Komise představuje napadnutelný akt. Nelze jej totiž zaprvé kvalifikovat jako přípravný akt a zadruhé případný široký prostor pro uvážení nebrání přípustnosti žaloby.

Dále Tribunál zdůraznil, že pokud sociální partneři sjednali a uzavřeli dohodu na základě čl. 155 odst. 1 SFEU a smluvní strany společně požádají o provedení této dohody na úrovni Unie rozhodnutím Rady přijatým na základě čl. 155 odst. 2 SFEU, není Komise povinna této žádosti vyhovět a je na jejím rozhodnutí, zda je třeba Radě příslušný návrh předložit.

Tribunál v tomto ohledu dodal, že Komise musí nejen ověřit legalitu ustanovení takové dohody v úzkém smyslu, ale musí rovněž zohlednit obecný zájem Unie a tudíž posoudit vhodnost, a to i s ohledem na politická, ekonomická a sociální hlediska, případného provádění uvedené dohody na úrovni Unie.

Konečně Tribunál upřesnil, že Komise má široký prostor pro uvážení a v případě zamítnutí musí rozhodnutí přijaté Komisí podléhat omezenému přezkumu ze strany Tribunálu.