Věc T-108/18

Universität Koblenz-Landau

Výkonná agentura pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast

Rozsudek Tribunálu (desátého rozšířeného senátu) ze dne 24. února 2021

„Rozhodčí doložka – Programy Tempus IV – Grantové dohody – Smluvní povaha sporu – Překvalifikování žaloby – Způsobilé náklady – Systémové a opakované nesrovnalosti – Vrácení vyplacených částek v plné výši – Proporcionalita – Právo být vyslechnut – Povinnost uvést odůvodnění – Článek 41 Listiny základních práv“

Soudní řízení – Předložení věci Tribunálu na základě rozhodčí doložky – Grantové dohody, které byly uzavřeny v rámci modernizace systémů vysokoškolského vzdělávání třetích zemí – Rozhodnutí požadující vrácení nesprávně vynaložených částek – Žaloba znějící na zrušení těchto rozhodnutí a určení neexistence pohledávek – Překvalifikování žaloby na neplatnost na žalobu týkající se sporu smluvní povahy – Podmínky

(Články 263 a 272 SFEU)

(viz bod 63)
Orgány Evropské unie – Výkon pravomocí – Povinnost dodržovat základní práva, a to i ve smluvním rámci

(Listina základních práv Evropské unie, čl. 51 odst. 1)

(viz body 70, 71)
Orgány Evropské unie – Výkon pravomocí – Povinnost dodržovat základní práva, a to i ve smluvním rámci – Rozhodčí doložka, která přiznává unijnímu soudu pravomoc rozhodovat spory týkající se smlouvy – Jiné rozhodné právo dohodnuté v uvedené smlouvě než unijní právo – Neexistence vlivu na dotyčné pravomoci

(viz bod 72)
Akty orgánů – Odůvodnění – Povinnost – Rozsah – Posouzení povinnosti uvést odůvodnění v závislosti na okolnostech případu

(viz bod 96)
Rozpočet Evropské unie – Finanční podpora Unie – Povinnost příjemce dodržovat podmínky pro poskytnutí finanční podpory – Odůvodnění vynaložených výdajů – Řízení zahájené za účelem navrácení vyplacených záloh – Zpětné vymáhání financování nákladů považovaných za nezpůsobilé – Vrácení veškeré již poskytnuté podpory – Přípustnost

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 966/2012, čl. 135 odst. 4; nařízení Rady č. 1605/2002, čl. 119 odst. 2)

(viz body 112-116)
Rozpočet Evropské unie – Finanční podpora Unie – Povinnost příjemce dodržovat podmínky pro poskytnutí finanční podpory – Odůvodnění vynaložených výdajů – Řízení zahájené za účelem navrácení vyplacených záloh – Rozložení důkazního břemene

(Článek 272 SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 966/2012, čl. 135 odst. 4)

(viz body 120, 121)
Rozpočet Evropské unie – Finanční podpora Unie – Povinnost příjemce dodržovat podmínky pro poskytnutí finanční podpory – Smlouva o poskytnutí finanční podpory Unie za účelem provedení projektu v oblasti vzdělávání a odborné přípravy – Řízení vedené operativními služebními útvary Unie vedoucí k vrácení – Zjištění systémových a opakovaných nesrovnalostí učiněné v souladu se smluvními ustanoveními a příslušnými ustanoveními unijního práva – Závazná povaha závěrečné zprávy o auditu – Neexistence

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 966/2012, čl. 135 odst. 4; nařízení Rady č. 1605/2002, čl. 119 odst. 2)

(viz bod 134)
Rozpočet Evropské unie – Finanční podpora Unie – Povinnost příjemce dodržovat podmínky pro poskytnutí finanční podpory – Kontrolní pravomoci EACEA – Rozsah

(viz bod 137)
Rozpočet Evropské unie – Finanční podpora Unie – Povinnost příjemce dodržovat podmínky pro poskytnutí finanční podpory – Granty – Vyplácení grantů a kontroly – Zohlednění závažnosti zjištěných nesrovnalostí – Pojem – Systémové a opakované nesrovnalosti – Zahrnutí – Neexistence výslovného uvedení takovýchto nesrovnalostí – Neexistence vlivu

(Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 966/2012, čl. 135 odst. 4 a 5; nařízení Rady č. 1605/2002, čl. 119 odst. 2)

(viz bod 138)
Rozpočet Evropské unie – Finanční podpora Unie – Povinnost příjemce dodržovat podmínky pro poskytnutí finanční podpory – Odůvodnění vynaložených výdajů – Řízení zahájené za účelem navrácení vyplacených záloh – Systém finančního řízení, který podle vlastního přiznání příjemce neumožňuje rozlišit přijaté prostředky – Nepřípustnost

(Článek 317 SFEU)

(viz bod 144)
Právo Evropské unie – Zásady – Proporcionalita – Rozsah – Dodržování aktů, které jsou součástí smluvního rámce, ze strany unijních orgánů – Zpětné vymáhání částek, které byly vyplaceny na základě dohody, v plné výši – Porušení zásady – Neexistence

(Článek 5 odst. 4 SEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 966/2012, čl. 135 odst. 4; nařízení Rady č. 1605/2002, čl. 119 odst. 2)

(viz body 149-151, 162)

Shrnutí

Universität Koblenz-Landau (Univerzita Koblenz-Landau, Německo) (dále jen „žalobkyně“) je německou veřejnoprávní vysokou školou.

V letech 2008 a 2010 podepsala žalobkyně v rámci programů Evropské unie pro spolupráci se třetími zeměmi, jejichž cílem je modernizovat systémy vysokoškolského vzdělávání v těchto zemích, tři grantové dohody. První z nich byla podepsána mezi žalobkyní, jako jediným příjemcem, a Evropskou komisí. Poslední dvě dohody byly podepsány mimo jiné mezi žalobkyní jakožto koordinátorkou a spolupříjemkyní a Výkonnou agenturou pro vzdělávání, kulturu a audiovizuální oblast (EACEA). EACEA vyplatila žalobkyni granty na základě všech těchto tří dohod.

Dvěma dopisy ze dne 21. prosince 2017 a ze dne 7. února 2018 EACEA informovala žalobkyni, že se rozhodla požadovat vrácení vyplacených grantů, a to v plné výši nebo jejich část. Celková částka požadovaná z titulu tří dohod činila 1795826,30 eura.

V roce 2018 žalobkyně podala žalobu, jejímž předmětem byl návrh založený na článku 263 SFEU a znějící na zrušení dvou dopisů EACEA týkajících se částek, které byly žalobkyni vyplaceny v rámci grantových dohod.

Na podporu své žaloby žalobkyně uvedla zejména tři žalobní důvody, přičemž první žalobní důvod vycházel z porušení práva být vyslechnut, druhý vycházel z „nesprávného použití evropského práva“ a třetí z nedostatku odůvodnění. Svým rozsudkem Tribunál rozhodující v rozšířeném senátu žalobu zamítl, přičemž zejména poskytl upřesnění k možnosti dovolávat se práva být vyslechnut a povinnosti uvést odůvodnění v rámci sporu smluvní povahy a přezkoumal otázku, zda je vrácení grantu v plné výši v souladu s ustanoveními použitelného finančního nařízení.

Závěry Tribunálu

Tribunál nejprve prohlásil návrhová žádání na zrušení za nepřípustná z důvodu neexistence napadnutelného aktu ve smyslu článku 263 SFEU a žalobu překvalifikoval na žalobu podanou na základě článku 272 SFEU, která zní na určení, že pohledávky uplatňované na základě grantových dohod neexistují, a poté přezkoumal společně první a třetí žalobní důvod.

V této souvislosti odmítl argument EACEA, že práva být vyslechnut a povinnosti uvést odůvodnění se nelze účinně dovolávat v rámci sporu ze smlouvy. Tato práva totiž byla zakotvena v čl. 41 odst. 2 písm. a) a c) Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), která je součástí primárního práva. Podle judikatury Soudního dvora a Tribunálu mají základní práva zakotvená v Listině za cíl upravovat výkon pravomocí, které jsou svěřeny unijním orgánům, včetně případu, kdy se tak děje ve smluvním rámci, zejména při plnění smlouvy. Tribunál kromě toho připomněl, že pokud, jako v projednávaném případě, rozhodčí doložka uvedená ve smlouvě přiznává unijnímu soudu pravomoc rozhodovat spory týkající se této smlouvy, bude mít tento soud pravomoc posuzovat případné porušení Listiny a obecných zásad unijního práva nezávisle na použitelném právu stanoveném v uvedené smlouvě.

Pokud jde o případné porušení práva být vyslechnut, Tribunál ověřil, zda EACEA zaručila žalobkyni možnost užitečným a účinným způsobem vyjádřit své stanovisko před tím, než jí zaslala sporné dopisy a výzvu k úhradě vydanou na základě první grantové dohody. Tribunál připomněl, že podle judikatury Soudního dvora jsou orgány, instituce nebo jiné subjekty Unie povinny v souladu zejména s požadavky zásady řádné správy dodržovat zásadu kontradiktornosti v rámci takového auditního postupu, jako je ten, o který se jedná v projednávané věci. Tyto subjekty si musí před plánovaným zpětným vymáháním opatřit všechny relevantní informace, a zejména ty, které jim může poskytnout jejich smluvní partner.

Tribunál v této souvislosti uvádí, že EACEA poskytla žalobkyni relevantní dokumenty a informovala ji o svém záměru zpětně vymáhat dotčené granty z důvodu potenciálně systémových, opakovaných a závažných nesrovnalostí zjištěných v rámci auditu. Po konstatování, že žalobkyně byla vyzvána, aby ke zjištěním auditorů uvedla své stanovisko, a že tak skutečně podrobně učinila, Tribunál zamítl jako neopodstatněný žalobní důvod vycházející z porušení práva být vyslechnut.

Pokud jde o případné porušení povinnosti uvést odůvodnění, Tribunál připomněl, že akt je dostatečně odůvodněn, jestliže byl vydán v souvislostech, které jsou dotyčnému adresátovi známy a umožňují mu pochopit dosah opatření, které vůči němu bylo přijato. Tribunál konstatoval, že dotčené dopisy jasně určují právní základ pro zamýšlené zpětné vymáhání a že rozsáhlá písemná korespondence mezi účastníky řízení umožňuje žalobkyni pochopit důvody, proč se EACEA rozhodla požadovat dotčené vrácení a způsob, jakým byly určeny částky, které mají být vráceny. V této souvislosti EACEA vycházela ze závěrečné zprávy o auditu, která zohlednila všechna vyjádření žalobkyně a důkazy, které předložila, přezkoumala je a jednotlivě zamítla, přičemž u každého z nich uvedla důvody, proč tato vyjádření nebo důkazy nezpochybnily zjištění, ke kterým auditoři dospěli. Tribunál proto i tento žalobní důvod zamítl jako neopodstatněný.

Kromě toho Tribunál zamítl žalobní důvod vycházející z nesprávného použití evropského práva, v jehož rámci žalobkyně tvrdí, že ani sporné dohody, ani unijní právo neumožňují EACEA požadovat plné vrácení částek, které jí byly vyplaceny v rámci sporných dohod. Po přezkumu smluvních ustanovení a relevantních ustanovení použitelných finančních nařízení, tak jak jsou ve svém příslušném znění vykládána unijním soudem, Tribunál konstatoval, že v zásadě nebrání EACEA, aby požadovala plné vrácení částek, které byly žalobkyni vyplaceny na základě sporných dohod.