Usnesení Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 19. prosince 2019 – Bezirkshauptmannschaft Hartberg-Fürstenfeld

(Věc C‑645/18) ( 1 )

„Řízení o předběžné otázce – Článek 99 jednacího řádu Soudního dvora – Volný pohyb služeb – Vysílání pracovníků – Článek 56 SFEU – Směrnice 2014/67/EU – Články 9 a 20 – Ohlášení pracovníků – Uchovávání mzdové dokumentace – Sankce – Proporcionalita – Pokuty v předem vymezené minimální výši – Kumulace – Neexistence horní hranice – Náklady řízení“

Volný pohyb služeb – Vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb – Směrnice 2014/67 – Správní požadavky a kontrolní opatření – Povinnosti v oblasti pracovního práva týkající se ohlášení pracovníků a uchovávání mzdové dokumentace – Sankce za nedodržování předpisů – Ukládání pokut v předem vymezené výši – Kumulace pokut – Neexistence horní hranice – Soudní poplatky ve výši 20 % z částky daně v případě zamítnutí žaloby podané proti zdanění – Nepřípustnost – Odůvodnění – Neexistence – Porušení zásady proporcionality

(Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67)

(viz body 21, 28, 29, 32–41, 33 a výrok)

Výrok

Článek 20 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/67/EU ze dne 15. května 2014 o prosazování směrnice 96/71/ES o vysílání pracovníků v rámci poskytování služeb a o změně nařízení (EU) č. 1024/2012 o správní spolupráci prostřednictvím systému pro výměnu informací o vnitřním trhu musí být vykládán v tom smyslu, že brání vnitrostátní právní úpravě, která stanoví v případě nesplnění povinností v oblasti pracovního práva týkajících se ohlášení pracovníků a uchovávání mzdové dokumentace uložení vysokých pokut:

–	které nesmí být nižší než předem stanovená částka;

–	které jsou uloženy kumulativně za každého dotčeného zaměstnance a bez horní hranice;

–	a k nimž se připočte poplatek k nákladům řízení ve výši 20 % jejich výše v případě zamítnutí žaloby podané proti rozhodnutí, které je ukládá.

( 1 ) – Úř. věst. C 122, 1. 4. 2018.