4.2.2019 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 44/10 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Sądem Najwyższym (Polsko) dne 3. října 2018 – DO v. Sąd Najwyższy
(Věc C-625/18)
(2019/C 44/15)
Jednací jazyk: polština
Předkládající soud
Sąd Najwyższy
Účastníci původního řízení
Žalobce: DO
Žalovaný: Sąd Najwyższy
Předběžné otázky
1) |
Je třeba článek 47 Listiny základních práv ve spojení s čl. 9 odst. 1 směrnice Rady 2000/78/ES ze dne 27. listopadu 2000, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání (1) […], vykládat v tom smyslu, že v případě, kdy je k soudu poslední instance členského státu podán procesní prostředek (žaloba), v němž je namítáno porušení zákazu diskriminace na základě věku ve vztahu k soudci tohoto soudu a v němž byl podán návrh na vydání opatření k zajištění vzneseného nároku, je tento soud za účelem poskytnutí ochrany právům vyplývajícím z unijního práva a prostřednictvím předběžného opatření upraveného vnitrostátním právem povinen upustit od uplatnění ustanovení vnitrostátního práva, která jako příslušnou k projednání věci, jíž se opravný prostředek týká, určují organizační jednotku tohoto soudu, jež není funkční, neboť soudci, kteří mají v jejím rámci rozhodovat, nebyli jmenováni? |
2) |
Je v případě jmenování soudců do organizační jednotky příslušné podle vnitrostátního práva k projednání podaného procesního prostředku třeba čl. 267 SFEU třetí pododstavec ve spojení s čl. 19 odst. 1 a článkem 2 SEU, jakož i s článkem 47 Listiny základních práv vykládat v tom smyslu, že zcela nově zřizované kolegium soudu posledního stupně členského státu – příslušné k projednání věci soudce vnitrostátního soudu v prvním i ve druhém stupni – v němž mají rozhodovat výlučně soudci vybraní vnitrostátním orgánem, který má zajišťovat nezávislost soudů a soudců [Krajowa Rada Sądownictwa (Státní soudní rada)] a který s ohledem na způsob svého obsazování a své činnosti nepředstavuje záruku nezávislosti na zákonodárné a výkonné moci, je nezávislým soudem ve smyslu práva Evropské unie? |
3) |
V případě záporné odpovědi na druhou otázku, je třeba čl. 267 SFEU třetí pododstavec ve spojení s čl. 19 odst. 1 a článkem 2 SEU, jakož i s článkem 47 Listiny základních práv vykládat v tom smyslu, že nepříslušné kolegium soudu posledního stupně členského státu splňující požadavky, které právo Evropské unie klade na soud, k němuž byl podán opravný prostředek ve věci spadající do působnosti unijního práva, musí upustit od uplatnění ustanovení vnitrostátního zákona vylučujících jeho příslušnost v této věci? |
(1) Úř. věst. L 303, s. 16; Zvl. vyd. 05/04, s. 79