Kasační opravný prostředek podaný dne 24. září 2018 Kyperskou republikou proti rozsudku Tribunálu (druhého senátu) vydanému dne 13. července 2018 ve věci T-847/16, Kyperská republika v. EUIPO

(Věc C-609/18 P)

(2019/C 93/32)

Jednací jazyk: angličtina

Účastníci řízení

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek: Kyperská republika (zástupci: S. Malynicz QC, Barrister, V. Marsland, Solicitor)

Další účastníci řízení: Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví, Pancyprian Organisation of Cattle Farmers (P.O.C.F) Public Ltd.

Návrhová žádání účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek

Účastnice řízení podávající kasační opravný prostředek (dále jen „navrhovatelka“) navrhuje, aby Soudní dvůr:

—	prohlásil, že kasační opravný prostředek podaný proti rozsudku Tribunálu ve věci T-847/16, Kyperská republika v. EUIPO, je přípustný, a vyhověl návrhovým žádáním znějícím na zrušení;

—	rozhodl, že Úřad a vedlejší účastník ponesou vlastní náklady řízení a nahradí náklady řízení vynaložené navrhovatelkou.

Důvody kasačního opravného prostředku a hlavní argumenty

Zaprvé, Tribunál pochybil, když konstatoval, že odvolací senát postupoval správně, když na posuzovanou věc uplatnil závěry, které Tribunál učinil v dřívějších rozsudcích ve spojených věcech T-292/14 a T-293/14 (XAΛΛOYMI a HALLOUMI) a ve věci T-534/10 (HELLIM). Tyto věci se netýkaly certifikačních ochranných známek, nýbrž jiných druhů ochranných známek, a sice běžných ochranných známek EU, resp. kolektivních ochranných známek. Hlavní funkcí takových známek je sloužit jako ukazatel obchodního původu určitého zboží (v případě kolektivní ochranné známky jde o vícero obchodníků propojených na základě členství v určitém sdružení). Hlavní funkcí certifikačních známek naproti tomu není sloužit jako ukazatel původu, nýbrž odlišit určitou třídu výrobků, konkrétně výrobků, které jsou certifikované v tom smyslu, že odpovídají předpisům týkajícím se povoleného užívání certifikační ochranné známky HALLOUMI a že bylo povoleno, aby byly vyráběny v souladu s těmito předpisy. V těchto dřívějších rozsudcích Tribunálu se kromě toho relevantní veřejnosti lišila od relevantní veřejnosti v posuzovaném případě.

Zadruhé, Tribunál nesprávně konstatoval, že starší národní ochranná známka – v tomto případě národní certifikační ochranná známka – zcela postrádá rozlišovací způsobilost, která by umožňovala odlišit výrobky, které jsou certifikované, od výrobků, které certifikované nejsou; nesprávně rozhodl, že ochranná známka je popisná a druhová; zasáhl do vnitrostátní ochrany národní ochranné známky a nesprávně zpochybnil platnost uvedené ochranné známky v rámci námitkového řízení před EUIPO.

Zatřetí, Tribunál se dopustil pochybení při porovnání ochranných známek a při posouzení nebezpečí záměny. K těmto otázkám přistupoval nesprávně, a to tak, jako kdyby byla starší ochranná známka spíše než certifikační ochrannou známkou ochrannou známkou, která je ukazatelem původu. Starší ochranné známce coby certifikační ochranné známce, tj. známce, která odlišuje zboží, které odpovídá standardům certifikační známky a které opravdu vyrobili výrobci, kteří získali povolení od držitele certifikační ochranné známky, nepřiznal žádnou rozlišovací způsobilost. Tribunál rovněž neposoudil, jak se certifikační ochranné známky obvykle využívají (tj. vždy společně s rozlišujícím jménem, ochrannou známkou nebo logem). Nezabýval se smyslem a významem sporné ochranné známky EU, zejména neposoudil, zda má prvek „HALLOUMI“ samostatnou rozlišovací způsobilost v rámci pozdější ochranné známky coby označení, ze kterého v rozporu se skutečností vyplývá, že výrobky, na které se vztahuje sporná ochranná známka EU, jsou certifikované.

Začtvrté, Tribunál se nezabýval vnitrostátními ustanoveními a judikaturou týkající se rozsahu a účinků národních certifikačních ochranných známek. Podmínky a způsoby uvedené v právních předpisech členských států týkajících se certifikačních známek nebyly harmonizovány na základě směrnic o ochranných známkách 89/104 (1) nebo 2008/95 (2); nařízení o ochranné známce EU přesto stanoví, že takové národní ochranné známky mohou být základem starších práv, která brání zápisu ochranných známek EU. Taková práva by měla být posuzována ve světle vnitrostátní judikatury a vnitrostátních ustanovení analogicky s různými vnitrostátními právy podle čl. 8 odst. 4 nařízení o ochranné známce EU (která také nejsou harmonizována a co do povahy, rozsahu a účinků se v jednotlivých členských státech velmi liší).

(1) První směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 92).

(2) Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 2008, L 299, s. 25).