1.

Spadá řízení v projednávané věci, jehož předmětem je nařízení nucené léčby, které představuje určitý druh státního donucení vůči osobám, které podle zjištění státního zastupitelství spáchaly pro společnost nebezpečný čin, do působnosti směrnice 2012/13/EU (1) o právu na informace v trestním řízení a směrnice 2013/48 (2) o právu na přístup k obhájci v trestním řízení?

2.

Představují bulharské procesní předpisy, které upravují zvláštní řízení o nařízení nucené léčby podle článku 427 a násl. NPK (Nakazatelno-procesualen kodex, bulharský trestní řád) a podle nichž nemá soud pravomoc vrátit věc státnímu zastupitelství a uložit mu odstranění podstatných procesních vad, k nimž došlo v přípravném řízení, ale může buď vyhovět návrhu na nařízení nucené léčby nebo jej zamítnout, účinnou právní ochranu ve smyslu článku 12 směrnice 2013/48/EU a článku 8 směrnice 2012/13/EU ve spojení s článkem 47 Listiny základních práv Evropské unie, která dotčené osobě poskytuje právo napadnout případná porušení svých práv, k nimž došlo v přípravném řízení, před soudem?

3.

Vztahují se směrnice 2012/13/EU a 2013/48/EU na trestněprávní (přípravná) řízení, pokud vnitrostátní právo, a to Nakazatelno-procesualen kodex, nezná právní pojem „podezřelý“ a státní zastupitelství nepovažuje dotčenou osobu v rámci přípravného řízení formálně za obviněného, jelikož vychází z toho, že zabití, které je předmětem vyšetřování, spáchala dotčená osoba ve stavu nepříčetnosti, pročež trestní řízení zastaví, aniž o tom dotčenou osobu informuje a podá soudu návrh na nařízení nucené léčby vůči dotčené osobě?

4.

Považuje se osoba, ohledně níž byl podán návrh na nařízení nucené léčby, za „podezřelou“ ve smyslu čl. 2 odst. 1 směrnice 2012/13/EU a čl. 2 odst. 3 směrnice 2013/48/EU, jestliže při prvotním ohledání místa činu a úvodních vyšetřovacích úkonech v bytě oběti a jejího syna policejní úředník nasadí posledně uvedenému pouta poté, co na jeho těle konstatoval stopy krve a poté co posledně uvedený odpověděl na otázky týkající se důvodů zabití své matky a přenesení mrtvého těla na ulici? V případě kladné odpovědi, musí být taková osoba již v tomto okamžiku informována podle čl. 3 odst. 1 ve spojení s druhým odstavcem směrnice 2012/13/EU a jak je třeba při tomto informování zohlednit zvláštní potřeby dotčené osoby podle druhého odstavce v takovém případě, pokud bylo policejnímu úředníkovi známo, že trpí duševní poruchou?

5.

Jsou s článkem 3 směrnice (EU) 2016/343 (3), kterou se posilují některé aspekty presumpce neviny, slučitelné takové vnitrostátní předpisy, jako jsou předpisy dotčené ve věci v původním řízení, které fakticky připouštějí zbavení svobody prostřednictvím nařízení hospitalizace v psychiatrické léčebně v řízení podle zakon za zdraveto (zákon o veřejném zdraví) (preventivní nucené opatření, které je nařízeno v případě prokázání, že osoba trpí duševní poruchou a představuje nebezpečí spáchání trestného činu, avšak nikoli z důvodu již spáchaného činu), pokud je skutečným důvodem pro zahájení řízení čin, pro který bylo zahájeno trestní řízení proti osobě hospitalizované za účelem léčení, a je tímto způsobem obcházeno právo na spravedlivý proces při zatčení, který musí odpovídat podmínkám čl. 5 odst. 4 EÚLP, tedy že se musí jednat o řízení, v jehož rámci má soud pravomoc přezkoumávat jak dodržování procesních pravidel, tak i podezření odůvodňující zatčení, jakož i legalitu cíle sledovaného tímto opatřením, což musí soud provádět v případě, že dotčená osoba byla zatčena v řízení upraveném v Nakazatelno-procesualen kodex?

6.

Zahrnuje pojem presumpce neviny podle článku 3 směrnice (EU) 2016/343 také domněnku, že nepříčetné osoby nespáchaly čin, který představuje nebezpečí pro společnost a který jim státní zastupitelství klade za vinu, dokud nebude prokázán opak podle procesních pravidel (v trestním řízení, v němž budou dodržena práva na obhajobu)?

7.

Zajišťují vnitrostátní pravidla, která upravují jednotlivé pravomoci nalézacího soudu posuzovat legalitu přípravného řízení z úřední povinnosti, nezávisle na tom, zda: