1)

Je třeba vykládat čl. 9 odst. 4 [nařízení (ES) č. 1371/200[7] ( 1 ) ze dne 23. října 2007 o právech a povinnostech cestujících v železniční přepravě ve spojení s čl. 2 písm. a) a článkem 3 směrnice 93/13 ( 2 ) v tom smyslu, že závazný právní vztah mezi přepravní společností a cestujícím vzniká vždy, a to i tehdy, pokud posledně uvedený využije služby poskytovatele bez přepravního dokladu?

2)

V případě záporné odpovědi na výše uvedenou otázku: vztahuje se v takovém případě ochrana na základě nauky o zneužívajících ujednáních na cestujícího, který využívá prostředky veřejné dopravy bez přepravního dokladu, a který je tudíž podle všeobecných přepravních podmínek dopravce, jež je třeba považovat za obecně závazné z důvodu jejich normativní povahy nebo z důvodu jejich oznámení ve sbírce úředních tisků státu, povinen zaplatit přirážku k jízdnému?

3)

Brání článek 6 směrnice 93/13 o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách – v němž se stanoví: „Členské státy stanoví, že zneužívající ujednání použitá ve smlouvě uzavřené prodávajícím nebo poskytovatelem se spotřebitelem nejsou podle jejich vnitrostátních právních předpisů pro spotřebitele závazná a že smlouva zůstává pro strany závaznou za stejných podmínek, může- li nadále existovat bez dotyčných zneužívajících ujednání“ – ve všech případech tomu, aby soud zmírnil ujednání, jež je kvalifikováno jako zneužívající, nebo místo něj použil obecnou právní úpravu?

4)

V případě záporné odpovědi na výše uvedenou otázku: za jakých okolností potom může vnitrostátní soud zmírnit takové ujednání, nebo je nahradit obecnou právní úpravou [?]

5)

Pokud nelze na výše uvedené otázky odpovědět abstraktně, vyvstává otázka, zda v případě, kdy státní železniční společnost uloží podle občanskoprávní úpravy cestujícímu bez platného přepravního dokladu přirážku, v projednávaném případě k jízdnému, jako sankci, a soud má zato, že stanovená přirážka zakládá zneužívající ujednání ve smyslu čl. 2 písm. a) ve spojení s článkem 3 směrnice 93/13, brání článek 6 směrnice 93/13 tomu, aby soud prohlásil uvedené ujednání za nicotné a použil na náhradu škody uplatňovanou státní železniční společností právní úpravu obecné odpovědnosti?