|
7.5.2018 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 161/22 |
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Hoge Raad der Nederlanden (Nizozemsko) dne 9. února 2018 – Sociale Verzekeringsbank (Svb) v. C.E. Franzen
(Věc C-96/18)
(2018/C 161/25)
Jednací jazyk: nizozemština
Předkládající soud
Hoge Raad der Nederlanden
Účastníci původního řízení
Žalobce: Sociale Verzekeringsbank (Svb)
Žalovaný: C.E. Franzen
Předběžné otázky
|
1) |
Je třeba články 45 a 48 SFEU vykládat v tom smyslu, že v takovém případě, jako je projednávaný případ, brání vnitrostátní právní úpravě jako je čl. 6a písm. b) AKW (1)? Tato právní úprava vede k tomu, že rezident v Nizozemsku není pojištěn v systému sociálního zabezpečení tohoto státu bydliště, pokud vykonává pracovní činnost v jiném členském státě a na základě článku 13 nařízení č. 1408/71 (2) se na něj vztahují právní předpisy sociálního zabezpečení státu zaměstnání. Projednávaný případ se vyznačuje tím, že dotčená na základě zákonné právní úpravy státu zaměstnání nemá na základě omezeného rozsahu svého zaměstnání v tomto státě nárok na přídavek na dítě. |
|
2) |
Je pro zodpovězení předchozí otázky relevantní, že dotčená mohla požádat SVB o uzavření dohody ve smyslu článku 17 nařízení č. 1408/71? |
(1) Algemene Kinderbijslagwet (obecný zákon o přídavku na dítě, dále jen „AKW“)
(2) Nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 ze dne 14. června 1971 o uplatňování systémů sociálního zabezpečení na zaměstnané osoby, osoby samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství (Úř. věst. 1971, L 149, s. 2).