28.5.2018   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 182/3

1)

Brání zásada „znečišťovatel platí“ uvedená v čl. 191 odst. 2 SFEU, ve spojení s články 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie, které stanoví základní zásadu rovnosti a základní zásadu zákazu diskriminace, které se promítají do právní úpravy obsažené v čl. 3 odst. 1 a 2 směrnice 2009/72/ES (1) v rozsahu, v němž je jejím cílem vytvořit, mimo jiné, konkurenceschopný a nediskriminační trh s elektřinou, který může být omezen pouze z důvodů obecného hospodářského zájmu, včetně ochrany životního prostředí, zavedení daní, které se vztahují výlučně na společnosti vyrábějící elektrickou energii s využitím jaderné energie, když hlavním cílem uvedené daně není ochrana životního prostředí, ale zvýšení příjmů v rámci systému financování dodávek elektrické energie, takže uvedené společnosti ponesou vyšší podíl financování deficitu sazeb ve srovnání s jinými společnostmi, které vykonávají stejnou činnost?

2)

Brání uvedená unijní právní úprava v rámci konkurenčního a nediskriminačního trhu s elektřinou ukládat environmentální daně, jejichž zavedení se odůvodňuje znečištěním životního prostředí, které je vlastní výrobě jaderné energie, aniž by byla stanovena upřesňující norma – preambule zákona uvádí jako odůvodnění, že ohledně daně z produkce vyhořeného jaderného plavila a radioaktivního odpadu nebyla do textu zákonného předpisu zahrnuta internalizace nákladů, které je třeba pokrýt, stejně jako v případě jaderného odpadu, kde rovněž neexistuje upřesnění, jelikož náklady na nakládaní s odpady a uložení odpadu jsou pokryty jinými poplatky, a navíc není jasně stanoveno určení vybraných daní, přičemž dotčené společnosti mají povinnost převzít občanskoprávní odpovědnost až do výše 1 200 milionů eur?

3)

Brání čl. 3 odst. 2 směrnice 2009/72/ES, podle něhož povinnosti uložené v oblasti výroby jaderné energie, které musí být uloženy v obecném hospodářském zájmu, včetně ochrany životního prostředí, musí být jasně vymezené, transparentní, nediskriminační a ověřitelné, uložení daní podle zákona č. 15/2012, pokud environmentální účel a charakteristické znaky environmentálních daní nejsou určeny v předpise s normativní silou?

4)

Je vnitrostátní právní úprava týkající se financování deficitu sazeb pro všechny společnosti v odvětví elektrické energie v rozporu se zásadou „znečišťovatel platí“ uvedenou v čl. 191 odst. 2 SFEU a zásadami rovnosti a zákazu diskriminace uvedenými v článcích 20 a 21 Listiny základních práv Evropské unie a článcích 3 a 5 směrnice 2005/89/ES (2), pokud mají za cíl zajistit „řádné fungování vnitřního trhu s elektrickou energií“ a ukládají členským státům zajistit, „aby žádné opatření přijaté na základě této směrnice nebylo diskriminační a nepředstavovalo nepřiměřenou zátěž pro účastníky trhu“, když dotčená vnitrostátní úprava ukládá jaderným společnostem (kromě vodních elektráren považovaných za obnovitelnou energii) povinnost hradit zvláštní poplatky daňové povahy ve větší míře, než společnosti působící na trhu s elektřinou, které tyto poplatky nehradí, ačkoli některé z nich způsobují větší znečištění, přičemž uvedené poplatky jsou odůvodněn ochranou životního prostředí před riziky a nejistotami souvisejícími s jadernými činnostmi bez upřesnění nákladů a použití výnosů na ochranu životního prostředí, přičemž nakládání s odpadem a jeho ukládání už je zahrnuto mezi jinými poplatky a je vyžadováno převzetí občanskoprávní odpovědnosti ze strany jaderných společností, když dojde k narušení volné hospodářské soutěže podle požadavků liberalizovaného vnitřního trhu upřednostněním jiných producentů elektrické energie, kteří nemusí čelit environmentálním daním, ačkoli používají více znečišťující zdroje?

5)

Je v rozporu s čl. 191 odst. 2 SFEU, v němž je zakotvena zásada „znečišťovatel platí“, daň z produkce vyhořeného jaderného paliva a radioaktívního odpadu pocházejícího z výroby jaderné energie, která se vztahuje výlučně na výrobu jaderné energie a nepodléhá jí žádný jiný sektor produkující daný odpad, takže ostatní společnosti vykonávající činnost s použitím jaderných materiálů či zdrojů nejsou zdaněny, navzdory tomu, že ovlivňují stav životního prostředí?