Věc C‑831/18 P

Evropská komise

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 18. června 2020

„Kasační opravný prostředek – Veřejná služba – Úředníci – Generální ředitel Evropského úřadu pro boj proti podvodům – Vynětí z pravomoci soudů – Rozhodnutí o zbavení imunity – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Právo na obhajobu“

1. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Pouhé zopakování žalobních důvodů a argumentů předložených před Tribunálem – Nepřípustnost – Popření výkladu nebo použití unijního práva Tribunálem – Přípustnost

[Článek 256 odst. 1 druhý pododstavec SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec; jednací řád Soudního dvora, čl. 168 odst. 1 písm. d) a čl. 169 odst. 2]

(viz body 42, 43, 62, 63)

2. Žaloby úředníků – Akt nepříznivě zasahující do právního postavení – Pojem – Rozhodnutí o zbavení imunity úředníka či zaměstnance – Zahrnutí

[Protokol o výsadách a imunitách Evropské unie, článek 11 písm. a); služební řád úředníků, čl. 90 odst. 2 a článek 91]

(viz body 44–52)

3. Kasační opravný prostředek – Důvody kasačního opravného prostředku – Důvod směřující proti doplňujícímu odůvodnění – Nerelevantní důvod – Zamítnutí

(Článek 256 odst. 1 SFEU; statut Soudního dvora, čl. 58 první pododstavec)

(viz bod 53)

4. Základní práva – Listina základních práv Evropské unie – Právo na řádnou správu – Právo být vyslechnut – Rozhodnutí o zbavení úředníka imunity – Nedostatek předchozího vyslechnutí úředníka s ohledem na důvěrnost vyšetřování uplatňovanou vnitrostátními orgány – Přípustnost – Podmínky – Zvážení požadavků spojených s důvěrností vyšetřování a požadavků spojených s právem být vyslechnut

[Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2 písm. a) a čl. 52 odst. 1]

(viz body 64–82)

5. Úředníci – Zásady – Právo na obhajobu – Povinnost vyslechnout dotčenou osobu před přijetím aktu nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení – Rozsah – Rozhodnutí o zbavení úředníka imunity – Nedostatek předchozího vyslechnutí úředníka s ohledem na důvěrnost vyšetřování uplatňovanou vnitrostátními orgány – Přípustnost – Podmínky – Zvážení požadavků spojených s důvěrností vyšetřování a požadavků spojených s právem být vyslechnut – Povinnost unijních orgánů získat od vnitrostátních orgánů důkazy odůvodňující nedostatek předchozího vyslechnutí – Povinnost loajální spolupráce

(Článek 4 odst. 3 SEU; Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2)

(viz body 94–102)

6. Úředníci – Zásady – Právo na obhajobu – Povinnost vyslechnout dotčenou osobu před přijetím aktu nepříznivě zasahujícího do jejího právního postavení – Rozsah – Rozhodnutí o zbavení úředníka imunity – Porušení práva úředníka být vyslechnut – Důsledky – Zrušení dotčeného rozhodnutí – Podmínky – Možnost, že řízení v rámci administrativy by mělo odlišný výsledek, kdyby nedošlo k uvedenému porušení, na základě důvodů souvisejících se zájmem služby

(Listina základních práv Evropské unie, čl. 41 odst. 2)

(viz body 105–117)

Shrnutí

Soudní dvůr rozsudkem Komise v. RQ (C‑831/18 P) zrušil rozsudek Tribunálu ze dne 24. října 2018, RQ v. Komise(1), kterým Tribunál vyhověl žalobě na neplatnost podané RQ, bývalým generálním ředitelem Evropského úřadu pro boj proti podvodům (OLAF), proti rozhodnutí Evropské komise C(2016) 1449 final ze dne 2. března 2016 o jeho zbavení imunity spočívající ve vynětí z pravomoci soudů. Soudní dvůr vrátil věc Tribunálu, neboť soudní řízení nedovolovalo, aby sám vydal konečné rozhodnutí ve věci.

V roce 2012 podal výrobce tabákových výrobků Komisi stížnost, která obsahovala závažná obvinění ze zapojení člena Komise do pokusů o korupci. OLAF, jehož byl RQ tehdy generálním ředitelem, zahájil vyšetřování v rámci administrativy a za účelem získání dodatečných důkazů požádal svědka o telefonický rozhovor s osobou, která se údajně podílela na údajném pokusu o korupci. Tento telefonický rozhovor se uskutečnil prostřednictvím mobilního telefonu, se souhlasem a za přítomnosti RQ, v prostorách úřadu OLAF. Po skončení tohoto vyšetřování v rámci administrativy bylo podáno trestní oznámení u belgického soudu, v jehož rámci byla namítána zejména protiprávnost odposlechu telefonického hovoru. Příslušný belgický vyšetřující soudce požádal za účelem prošetření této stížnosti Komisi, aby zbavila RQ imunity, s cílem vyslechnout jej jako podezřelého. Komise žádosti vyhověla a RQ podal žalobu na neplatnost rozhodnutí o jeho zbavení imunity. Tribunál žalobě vyhověl, protože Komise porušila právo RQ být vyslechnut, přičemž se nedalo zcela vyloučit, že napadené rozhodnutí mohlo mít jiný obsah, kdyby k porušení nedošlo.

Komise podala kasační opravný prostředek a Soudní dvůr nejprve potvrdil, že rozhodnutí o zbavení úředníka imunity představuje akt nepříznivě zasahující do právního postavení ve smyslu čl. 90 odst. 2 služebního řádu úředníků Evropské unie, který může být předmětem žaloby před unijními soudy. V tomto ohledu Soudní dvůr zdůraznil, že zrušením ochrany poskytnuté úředníkovi imunitou spočívající ve vynětí z pravomoci soudů podle čl. 11 písm. a) protokolu č. 7(2) vystavuje rozhodnutí o zbavení této imunity úředníka zejména zadržení a soudnímu stíhání zavedeným obecným právem členských států. Skutečnost, že výsady a vynětí z pravomoci soudů jsou úředníkům přiznány výlučně v zájmu Unie, nic nemění na konstatování, že zbavení úředníka imunity mění podstatným způsobem jeho situaci tím, že jej zbavuje prospěchu z této imunity a v důsledku toho představuje akt nepříznivě zasahující do jeho právního postavení.

Soudní dvůr připomněl, že právo být vyslechnut je zakotveno nejen v článcích 47 a 48 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen „Listina“), ale i v jejím článku 41, a následně potvrdil, že Komise byla povinna vyslechnout RQ před přijetím rozhodnutí o jeho zbavení imunity spočívající ve vynětí z pravomoci soudů, i když tato imunita úředníků slouží výlučně k ochraně zájmů Unie. Ačkoli totiž tato posledně uvedená okolnost může znamenat omezení argumentů, které může dotyčný úředník platně uplatnit proti jeho zbavení imunity, nemůže odůvodnit skutečnost, že tento úředník nebyl před zbavením imunity vůbec vyslechnut.

Pokud jde o možná omezení práv zakotvených v Listině, jako je právo být vyslechnut, Soudní dvůr připomněl, že čl. 52 odst. 1 Listiny vyžaduje, aby každé omezení bylo stanoveno zákonem a respektovalo podstatu dotčeného základního práva. Kromě toho uvedené ustanovení vyžaduje, aby při dodržení zásady proporcionality bylo omezení nezbytné a skutečně odpovídalo cílům obecného zájmu, které uznává Unie.

V tomto ohledu Soudní dvůr zdůraznil, že i kdyby v takovém případě, jako je případ RQ, mohlo být nevyslechnutí před přijetím rozhodnutí o jeho zbavení imunity odůvodněno důvěrností vyšetřování stanovenou belgickým trestním zákoníkem, musí být takové odůvodnění vyhrazeno pro výjimečné případy. Nelze totiž předpokládat, že jakékoli trestní vyšetřování s sebou systematicky nese riziko pokusu o zatajení důkazů a indicií dotčenými osobami, nebo podvodných jednání mezi dotčenými osobami, které odůvodňuje, aby nebyly předem informovány o existenci vyšetřování, které se jich týká. Z toho vyplývá, že Tribunál měl správně za to, že před konstatováním, že se jedná o výjimečný případ, který odůvodňuje zbavení QR imunity bez jeho předchozího vyslechnutí, Komise měla – při dodržení zásady loajální spolupráce s dotčenými vnitrostátními orgány – přijmout opatření umožňující dodržet jeho právo být vyslechnut, aniž by byly ohroženy zájmy, které chrání důvěrnost vyšetřování.

Tribunál se rovněž nedopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že nevyslechnutí RQ před přijetím sporného rozhodnutí překračuje meze toho, co je nezbytné k dosažení cíle spočívajícího v zaručení důvěrnosti vyšetřování, a v důsledku toho nerespektuje podstatu jeho práva být vyslechnut. V tomto ohledu Soudní dvůr zejména potvrdil, že v takovém případě, jako je případ RQ, je Komise povinna získat od vnitrostátních orgánů informace dostatečně průkazné k odůvodnění závažného zásahu do jeho práva být vyslechnut. Takový krok svou povahou nezasahuje do řízení dotčeného členského státu, který je vázán povinností loajální spolupráce zakotvenou v čl. 4 odst. 3 SEU.

Z hlediska právních důsledků porušení práva RQ být vyslechnut však Soudní dvůr připomněl, že porušení práva na obhajobu způsobuje zrušení rozhodnutí přijatého na konci dotčeného správního řízení pouze tehdy, pokud by v případě neexistence této vady mohlo toto řízení vést k jinému výsledku. Pro posouzení dopadu porušení práva RQ být vyslechnut na legalitu rozhodnutí o zbavení imunity spočívající ve vynětí z pravomoci soudů jsou relevantní pouze důvody související se zájmem služby. Tudíž RQ by musel prokázat, že nebylo zcela vyloučeno, že by rozhodnutí Komise mělo jiný obsah, pokud by mohl uplatnit argumenty a skutečnosti týkající se zájmu služby. Vzhledem k tomu, že RQ nepředložil Tribunálu žádný argument směřující k takovému prokázání, dopustil se Tribunál nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že porušení práva RQ být vyslechnut odůvodňuje zrušení rozhodnutí o jeho zbavení imunity spočívající ve vynětí z pravomoci soudů.

1– Rozsudek Tribunálu ze dne 24. října 2018, RQ v. Komise (T‑29/17, EU:T:2018:717).

2– Protokol č. 7 o výsadách a imunitách Evropské unie (Úř. věst 2010, C 83, s. 266).