1

Kasačním opravným prostředkem se Řecká republika domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 4. října 2018, Řecko v. Komise (T‑272/16, nezveřejněný, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2018:651), kterým Tribunál zamítl její žalobu proti prováděcímu rozhodnutí Komise (EU) 2016/417 ze dne 17. března 2016, kterým se z financování Evropskou unií vylučují některé výdaje vynaložené členskými státy v rámci Evropského zemědělského záručního fondu (EZZF) a v rámci Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. 2016, L 75, s. 16, dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Nařízení Rady (ES, Euratom) č. 2988/95 ze dne 18. prosince 1995 o ochraně finančních zájmů Evropských společenství (Úř. věst. 1995, L 312, s. 1) (dále jen „nařízení č. 2988/1995“) obsahuje hlavu II nadepsanou „Správní opatření a sankce“, v níž se nachází článek 5 tohoto nařízení. Odstavec 1 tohoto článku stranoví:

„Úmyslné nesrovnalosti nebo nesrovnalosti způsobené z nedbalosti mohou vést k těmto správním sankcím:

[…]

[…]“

3

Nařízení Rady (ES) č. 1782/2003 ze dne 29. září 2003, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (EHS) č. 2019/93, (ES) č. 1452/2001, (ES) č. 1453/2001, (ES) č. 1454/2001, (ES) č. 1868/94, (ES) č. 1251/1999, (ES) č. 1254/1999, (ES) č. 1673/2000, (EHS) č. 2358/71 a (ES) č. 2529/2001 (Úř. věst. 2003, L 270, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1782/2003“), obsahovalo hlavu III nadepsanou „Režim jednotné platby“, v níž se nacházela kapitola 3 týkající se „[p]latebních nároků“. Oddíl 1 této kapitoly týkající se „[p]latebních nároků podle plochy“ obsahoval článek 43 tohoto nařízení, který se týkal „stanovení platebních nároků“. Tento článek stanovil:

„1.   Aniž je dotčen článek 48, každý zemědělec využije nárok na platbu na hektar, který se vypočítá vydělením referenční částky tříletým průměrem všech hektarů, které udělují nárok během referenčního období na přímé platby, jejichž seznam je uveden v příloze VI.

Celkový počet platebních nároků se rovná uvedenému průměrnému počtu hektarů.

[…]

2.   Počet hektarů podle odstavce 1 rovněž zahrnuje:

[…]

3.   Pro účely odst. 2 písm. b) tohoto článku se ‚krmnou plochou‘ rozumí plocha zemědělského podniku, která byla v průběhu celého kalendářního roku dostupná v souladu s článkem 5 nařízení Komise (ES) č. 2419/2001 [ze dne 11. prosince 2001, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro integrovaný administrativní a kontrolní systém pro některé režimy podpor Společenství zavedený nařízením Rady (EHS) č. 3508/92 (Úř. věst. 2001, L 327, s. 11; Zvl. vyd. 03/34, s. 308)] pro chov zvířat, včetně ploch ve společném užívání a ploch se smíšenými kulturami. Krmná plocha nezahrnuje:

4

Článek 44 nařízení č. 1782/2003, týkající se „[p]oužití platebních nároků“, v odst. 2 stanovil:

„ ‚Hektarem, na který lze poskytnout podporu‘ se rozumí jakákoli zemědělská plocha zemědělského podniku, která se využívá jako orná půda nebo stálá pastvina, kromě ploch, na nichž jsou trvalé kultury a lesy nebo které jsou vyčleněny pro nezemědělskou činnost.“

5

Článek 2 první pododstavec nařízení Komise (ES) č. 796/2004 ze dne 21. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla pro podmíněnost, modulaci a integrovaný administrativní a kontrolní systém podle nařízení Rady č. 1782/2003 a (ES) č. 73/2009, a dále pro podmíněnost podle nařízení Rady (ES) č. 479/2008 (Úř. věst. 2004, L 141, s. 18), ve znění nařízení Komise (ES) č. 380/2009 ze dne 8. května 2009 (Úř. věst. 2009, L 116, s. 9) (dále jen „nařízení č. 796/2004“), zněl následovně:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

[…]

6

V tomto ohledu bod 1 odůvodnění nařízení Komise č. 239/2005 ze dne 11. února 2005 (Úř. věst. 2005, L 42, s. 3), kterým bylo změněno nařízení č. 796/2004 v původním zněním, uváděl:

„Článek 2 nařízení č. 796/2004 […] obsahuje některé definice, které je třeba vyjasnit. Zejména by měla být vyjasněna definice pojmu ‚stálá pastvina‘ v bodě 2 uvedeného článku a rovněž by měla být doplněna definice pojmu ‚trávy nebo jiné zelené pícniny‘. V této souvislosti je nicméně nutné přihlédnout k tomu, že členské státy potřebují mít určitou míru pružnosti, aby mohly zohlednit místní agronomické podmínky.“

7

Článek 8 nařízení č. 796/2004, nadepsaný „Obecné zásady týkající se zemědělských pozemků“, v odst. 1 stanovil:

„Aniž je dotčen čl. 34 odst. 2 nařízení [Rady] (ES) č. 73/2009 [ze dne 19. ledna 2009, kterým se stanoví společná pravidla pro režimy přímých podpor v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zavádějí některé režimy podpor pro zemědělce a kterým se mění nařízení (ES) č. 1290/2005, (ES) č. 247/2006, (ES) č. 378/2007 a zrušuje nařízení (ES) č. 1782/2003 (Úř. věst. 2009, L 30, s. 16) (dále jen ‚nařízení č. 73/2009‘)], považuje se zalesněný pozemek za plochu způsobilou pro podporu pro účely režimu podpory na ‚plochu‘ za předpokladu, že zemědělské činnosti nebo případně plánovanou produkci lze provádět podobným způsobem jako na nezalesněných pozemcích, které se nacházejí ve stejné zóně.“

8

Hlava III nařízení č. 796/2004, týkající se „[k]ontrol“, obsahovala článek 30 uvedeného nařízení, nadepsaný „Určení ploch“. Odstavec 2 tohoto článku stanovil:

„Celkovou plochu zemědělského pozemku lze zohlednit za předpokladu, že je plně využívána podle obvyklých zásad dotyčného členského státu nebo regionu. V ostatních případech se zohlední skutečně využívaná plocha.

Pokud jde o regiony, v nichž některé prvky, zejména živé ploty, příkopy a zdi, jsou tradiční součástí správných zemědělských postupů pěstování plodin nebo využití půdy, mohou členské státy rozhodnout, že odpovídající plocha je součástí plně využívané plochy, pokud nepřesáhne celkovou šířku, kterou určí členské státy. Tato šířka musí odpovídat tradiční obvyklé šířce v dotyčném regionu a nesmí přesáhnout 2 metry.

[…]“

9

V hlavě IV, nadepsané „Schvalování účetní závěrky a dohled Komise“, nařízení Rady (ES) č. 1290/2005 ze dne 21. června 2005 o financování společné zemědělské politiky (Úř. věst. 2005, L 209, s. 1), byl obsažen článek 31 posledně uvedeného nařízení, který byl nadepsán „Schválení souladu“. Odstavce 2 až 4 tohoto článku zněly následovně:

„2.   Komise posuzuje částky, které mají být vyloučeny z financování, zejména s ohledem na význam zjištěného nesouladu. Komise bere v úvahu povahu a závažnost porušení pravidel a finanční újmu, kterou Společenství utrpělo.

3.   Před vydáním rozhodnutí o zamítnutí financování oznámí Komise písemně výsledky kontrol a dotyčný členský stát písemně oznámí svou odpověď; poté se obě strany pokusí dosáhnout dohody o opatřeních, která mají být přijata.

Není-li dosaženo dohody, může členský stát ve lhůtě čtyř měsíců požádat o zahájení řízení směřujícího ke smíření jejich postojů, jehož výsledky budou předmětem zprávy zaslané Komisi, která ji před vydáním rozhodnutí o zamítnutí financování posoudí.

4.   Financování nelze zamítnout ve vztahu:

10

Článek 73 nařízení Komise (ES) č. 817/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení Rady č. 1257/1999 o podpoře pro rozvoj venkova z EZOZF (Úř. věst. 2004, L 153, s. 30; Zvl. vyd. 03/46, s. 87), stanovil:

„Členské státy stanoví pravidla pro sankce použitelné při porušení tohoto nařízení a přijmou veškerá opatření nezbytná pro zajištění jejich provádění. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.“

11

Body 61 a 64 odůvodnění nařízení Rady č. 1698/2005 ze dne 20. září 2005 o podpoře pro rozvoj venkova z Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV) (Úř. věst. 2005, L 277, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1698/2005“) uváděly:

[…]

12

Toto nařízení obsahovalo hlavu V, nadepsanou „Příspěvky z EZFRV“, v níž byl obsažen článek 71 tohoto nařízení, týkající se „[z]působilosti výdajů“. Odstavce 2 a 3 tohoto článku stanovily:

„2.   Výdaje jsou způsobilé pro příspěvek z [Evropského zemědělského fondu pro rozvoj venkova (EZFRV)] pouze tehdy, pokud byly vynaloženy na operace, o nichž rozhodl řídicí orgán daného programu nebo o nichž bylo rozhodnuto z jeho pověření, v souladu s výběrovými kritérii stanovenými příslušným subjektem.

3.   Pravidla pro způsobilost výdajů se stanoví na úrovni členských států a podléhají zvláštním podmínkám stanoveným tímto nařízením pro některá opatření na rozvoj venkova.

[…]“

13

Nařízení Komise (ES) č. 1974/2006 ze dne 15. prosince 2006, kterým se stanoví podrobná [prováděcí] pravidla pro použití nařízení (ES) č. 1698/2005 (Úř. věst. 2006, L 368, s. 15), obsahovalo kapitolu III, nadepsanou „Opatření k rozvoji venkova“, v níž byl uveden oddíl 2 týkající se „[s]polečných ustanovení pro několik opatření“. Článek 43 tohoto nařízení byl obsažen v tomto oddílu a stanovil:

„Pro investiční opatření zajistí členské státy, aby byla podpora zaměřena na jasně určené cíle, které odráží zjištěné strukturální a územní potřeby a strukturální znevýhodnění.“

14

Oddíl 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Ověřitelnost a kontrolovatelnost opatření a pravidel způsobilosti“, kapitoly IV, nadepsané „Způsobilost a správní ustanovení“, obsahoval článek 48, který stanovil:

„1.   Pro účely čl. 74 odst. 1 nařízení (ES) č. 1698/2005 členské státy zajistí, aby všechna opatření k rozvoji venkova, která hodlají provádět, byla ověřitelná a kontrolovatelná. Za tímto účelem členské státy určí kontrolní opatření, která jim poskytnou rozumné ujištění, že jsou dodržována kritéria způsobilosti a jiné závazky.

2.   Aby se podložila a potvrdila vhodnost a přesnost výpočtů plateb podle článků 31, 38, 39, 40 a 43 až 47 nařízení (ES) č. 1698/2005, zajistí členské státy, že vhodné odborné posouzení je poskytnuto orgány nebo útvary funkčně nezávislými na orgánech nebo útvarech, které jsou za tyto výpočty odpovědné. Ustanovení o tomto odborném posouzení se uvede v programu pro rozvoj venkova.“

15

Kapitola 1 týkající se „[o]becných ustanovení“ hlavy III, nadepsané „Režim jednotné platby“, nařízení č. 73/2009 obsahovala článek 34 týkající se „[a]ktivace platebních nároků na hektar, na který lze poskytnout podporu“. Odstavec 1 tohoto článku stanovil:

„Podpora v rámci režimu jednotné platby se poskytne zemědělcům po aktivaci platebních nároků na hektar, na který lze poskytnout podporu. Aktivované platební nároky opravňují k vyplacení stanovených částek.“

16

Článek 36 uvedeného nařízení, nadepsaný „Úprava platebních nároků“, byl rovněž obsažen v této kapitole a stanovil:

„Platební nároky na hektar se neupravují, není-li v tomto nařízení stanoveno jinak.

Komise stanoví postupem podle čl. 141 odst. 2 prováděcí pravidla k úpravám platebních nároků od roku 2010, zejména v případě částí nároků.“

17

Článek 137 téhož nařízení, nadepsaný „Potvrzení platebních nároků“, byl uveden v hlavě VII tohoto nařízení týkající se „[p]rováděcích, přechodných a závěrečných ustanovení“. Odstavec 1 tohoto článku stanovil:

„Platební nároky přiznané zemědělcům před 1. lednem 2009 se považují za zákonné a řádné od 1. ledna 2010.“

18

Článek 2 nařízení Komise (ES) č. 1120/2009 ze dne 29. října 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k režimu jednotné platby podle hlavy III nařízení č. 73/2009 (Úř. věst. 2009, L 316, s. 1) (dále jen „nařízení č. 1120/2009“), stanovil:

„Pro účely hlavy III nařízení (ES) č. 73/2009 a pro účely tohoto nařízení se:

[…]

[…]“

19

Nařízení Komise (ES) č. 1122/2009 ze dne 30. listopadu 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 73/2009, pokud jde o podmíněnost, modulaci a integrovaný administrativní a kontrolní systém v rámci režimů přímých podpor pro zemědělce stanovených v uvedeném nařízení, a k nařízení Rady (ES) č. 1234/2007, pokud jde [o] podmíněnost v rámci režimu přímé podpory pro odvětví vína (Úř. věst. 2009, L 316, s. 65) (dále jen „nařízení č. 1122/2009“), obsahovalo článek 34 týkající se „[u]rčení ploch“. Tento článek, obsažený v hlavě III „Kontroly“ tohoto nařízení, v odst. 2 a 4 stanovil:

„2.   Celkovou plochu zemědělského pozemku lze zohlednit za předpokladu, že je plně využívána podle obvyklých zásad dotyčného členského státu nebo regionu. V ostatních případech se zohlední skutečně využívaná plocha.

Pokud jde o regiony, v nichž jsou některé prvky, zejména živé ploty, příkopy a zdi, tradiční součástí správných zemědělských postupů pěstování plodin nebo využití půdy, mohou členské státy rozhodnout, že odpovídající plocha je součástí plně využívané plochy, pokud nepřesáhne celkovou šířku, kterou určí členské státy. Tato šířka musí odpovídat tradiční obvyklé šířce v dotyčném regionu a nesmí přesáhnout 2 metry.

Pokud však členské státy oznámily Komisi před vstupem tohoto nařízení v platnost v souladu s čl. 30 odst. 2 třetím pododstavcem nařízení (ES) č. 796/2004 šířku větší než 2 metry, použije se nadále tato šířka.

[…]

4.   Aniž je dotčen čl. 34 odst. 2 nařízení (ES) č. 73/2009, považuje se zalesněný pozemek za plochu, na kterou lze poskytnout podporu pro účely režimu podpory na ‚plochu‘, za předpokladu, že zemědělské činnosti nebo případně plánovanou produkci lze provádět podobným způsobem jako na nezalesněných pozemcích, které se nacházejí ve stejné zóně.“

20

Článek 52, týkající se „[s]chvalování souladu“, nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1306/2013 ze dne 17. prosince 2013 o financování, řízení a sledování společné zemědělské politiky a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 352/78, (ES) č. 165/94, (ES) č. 2799/98, (ES) č. 814/2000, č. 1290/2005 a (ES) č. 485/2008 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 549, a oprava Úř. věst. 2016, L 130, s. 13), je obsažen v oddíle II nadepsaném „Schvalování“ kapitoly IV, která je nadepsána „Schvalování účetní závěrky“. Tento článek stanoví v odst. 2 a 3:

„2.   Komise posuzuje částky, které mají být vyloučeny z financování, s ohledem na závažnost zjištěného nesouladu. Komise náležitě zohlední povahu porušení pravidel a finanční újmu způsobenou Unii. Vyloučení částek z financování provede na základě určení neoprávněně vynaložených částek, a pokud tyto částky nelze přiměřeným úsilím určit, může použít opravy na základě extrapolace či paušální částky. Opravy na základě paušální částky se použijí pouze v těch případech, kde vzhledem k povaze případu nebo z důvodu neposkytnutí potřebných informací Komisi ze strany členských států není možné přiměřeným úsilím přesněji určit finanční újmu způsobenou Unii.

3.   Před přijetím rozhodnutí o zamítnutí financování jsou výsledky kontroly Komise i odpovědi dotyčného členského státu písemně oznámeny, a poté se obě strany pokusí dosáhnout dohody o opatřeních, která je třeba přijmout. V této fázi řízení musí být členským státům poskytnuta možnost prokázat, že skutečný rozsah nedodržení požadavků je menší, než uvádí Komise.

Není-li dohody dosaženo, může členský stát požádat o zahájení řízení, jehož účelem je ve lhůtě čtyř měsíců smířit stanoviska obou stran. Zpráva o výsledcích řízení se předloží Komisi. Komise před vydáním rozhodnutí o případném zamítnutí financování zohlední doporučení uvedená ve zprávě a rozhodne-li, že se od těchto doporučení odchýlí, uvede důvody, které ji k tomu vedly.“

21

Článek 4 odst. 1 písm. h) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1307/2013 ze dne 17. prosince 2013, kterým se stanoví pravidla pro přímé platby zemědělcům v režimech podpory v rámci společné zemědělské politiky a kterým se zrušují nařízení Rady (ES) č. 637/2008 a nařízení č. 73/2009 (Úř. věst. 2013, L 347, s. 608), v původním znění (dále jen „nařízení č. 1307/2013“), stanovil následující definici:

„ ‚trvalými travními porosty a stálými pastvinami‘ (společně uvedené jako ‚trvalé travní porosty‘) půda využívaná k pěstování trav nebo jiných bylinných pícnin na přírodních (přirozený osev) nebo uměle vytvořených (umělý osev) plochách, která nebyla zahrnuta do střídání plodin v zemědělském podniku po dobu pěti a více let. Lze sem zařadit i jiné druhy jako křoviny a stromy, které mohou být spásány, pokud trávy a jiné bylinné pícniny i nadále převažují, jakož i, pokud tak členské státy rozhodnou, půdu, kterou lze spásat [na které lze pást] a která tvoří součást zavedených místních postupů v případech, kdy na plochách využívaných jako pastviny obvykle nepřevažují trávy a jiné bylinné pícniny“.

22

Toto ustanovení, ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/2393 ze dne 13. prosince 2017 (Úř. věst. 2017, L 350, s. 15), zní následovně:

„ ‚trvalými travními porosty a trvalými pastvinami‘ (společně uváděné jako ‚trvalé travní porosty‘) půda využívaná k pěstování trav nebo jiných bylinných pícnin na přírodních (přirozený osev) nebo uměle vytvořených (umělý osev) plochách, která nebyla zahrnuta do střídání plodin v zemědělském podniku po dobu pěti a více let, jakož i, rozhodnou-li tak členské státy, půda, která nebyla po dobu pěti a více let zorána; lze sem zařadit i jiné druhy jako křoviny a stromy, které mohou být spásány, jakož i, rozhodnou-li tak členské státy, jiné druhy jako křoviny a stromy, které mohou produkovat krmivo, pokud trávy a jiné bylinné pícniny i nadále převažují. Členské státy mohou rovněž rozhodnout, že za trvalé travní porosty považují:

23

Článek 63, nadepsaný „Částečné nebo úplné odnětí podpory a správní sankce“, prováděcího nařízení Komise (EU) č. 809/2014 ze dne 17. července 2014, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení č. 1306/2013, pokud jde o integrovaný administrativní a kontrolní systém, opatření pro rozvoj venkova a podmíněnost (Úř. věst. 2014, L 227, s. 69) (dále jen „nařízení č. 809/2014), stanoví:

„1.   Platby se vypočítávají na základě částek, které byly shledány způsobilými během správních kontrol uvedených v článku 48.

Příslušný orgán přezkoumá žádost o platbu, kterou přijal od příjemce, a určí částky způsobilé k podpoře. Určí:

Pokud částka určená podle písmene a) druhého pododstavce přesahuje částku určenou podle písmene b) tohoto pododstavce o více než 10 %, uplatní se na částku určenou podle písmene b) správní sankce. Výše sankce se stanoví jako rozdíl mezi těmito dvěma částkami, avšak nesmí přesáhnout úplné odnětí podpory.

Avšak může-li příjemce příslušnému orgánu uspokojivě prokázat, že k zahrnutí nezpůsobilé částky nedošlo jeho vinou, nebo pokud se příslušný orgán jinak přesvědčí, že dotčený příjemce nenese zavinění, sankce se neuplatní.

2.   Správní sankce uvedená v odstavci 1 se obdobně použije na nezpůsobilé výdaje zjištěné během kontrol na místě podle článku 49. V takovém případě musí být přezkoumány kumulativní výdaje vynaložené pro danou operaci. Tím nejsou dotčeny výsledky předchozích kontrol daných operací na místě.“

24

Článek 34 prováděcího nařízení Komise (EU) č. 908/2014 ze dne 6. srpna 2014, kterým se stanoví pravidla pro uplatňování nařízení č. 1306/2013, pokud jde o platební agentury a další subjekty, finanční řízení, schvalování účetní závěrky, pravidla pro kontroly, jistoty a transparentnost (Úř. věst. 2014, L 255, s. 59) (dále jen „nařízení č. 908/2014“), v odst. 2 a 3 stanoví:

„2.   Pokud se Komise v důsledku šetření domnívá, že výdaje nebyly uskutečněny v souladu s předpisy Unie, sdělí svá zjištění dotčenému členskému státu, upřesní nápravná opatření nezbytná k zajištění budoucího souladu s těmito předpisy a uvede předběžnou výši finanční opravy, kterou považuje v této fázi postupu za odpovídající svým zjištěním. Součástí uvedeného sdělení bude rovněž návrh na uskutečnění dvoustranného jednání do čtyř měsíců od uplynutí lhůty pro odpověď členského státu. Sdělení odkazuje na tento článek.

Členský stát odpoví do dvou měsíců od přijetí sdělení. Ve své odpovědi má členský stát zejména možnost:

V odůvodněných případech může Komise na základě odůvodněné žádosti členského státu schválit prodloužení dvouměsíční lhůty maximálně o dva měsíce. Žádost se Komisi předá před uplynutím této lhůty.

Pokud se členský stát domnívá, že není nutné, aby došlo k dvoustrannému jednání, uvědomí o tom Komisi ve své odpovědi na výše uvedené sdělení [Komise].

3.   Při dvoustranném jednání se obě strany snaží o nalezení dohody, pokud jde o opatření, která je nezbytné přijmout, jakož i o hodnocení závažnosti protiprávního jednání a finanční škody vzniklé rozpočtu Unie.

[…]“

25

Pokyny pro paušální opravy byly definovány v dokumentu Komise č. VI/5330/97 ze dne 23. prosince 1997, nazvaném „Pokyny týkající se výpočtu finančních důsledků při přípravě rozhodnutí o schválení účetní závěrky záruční sekce EZOZF“ (dále jen „dokument č. VI/5330/97“). Pokud informace získané šetřením neumožňovaly posoudit ztráty utrpěné Společenstvím na základě extrapolace těchto ztrát statistickými prostředky nebo odkazem na jiné ověřitelné údaje, bylo možné navrhnout paušální opravu. Použitá sazba opravy závisela na závažnosti nedostatků zjištěných při provádění kontrol. V tomto dokumentu bylo uvedeno:

„Pokud jedna nebo více klíčových kontrol nejsou provedeny nebo jsou prováděny tak špatně nebo zřídka, že jsou neúčinné pro určení přípustnosti žádosti nebo předcházení nesrovnalostem, je třeba provést opravu ve výši 10 %, neboť je odůvodněně možno se domnívat, že existuje vysoké riziko značných ztrát pro [Evropský zemědělský orientační a záruční fond (EZOZF)].

[…]

Pokud nicméně členský stát vůbec nezavede kontrolní systém nebo má vážné nedostatky a pokud existují indicie o velmi častých nesrovnalostech a nedbalostech v boji proti nesprávným nebo podvodným postupům, je třeba uplatnit opravu ve výši 25 %, jelikož je možno mít odůvodněně za to, že možnost předložit beztrestně nepřípustné žádosti způsobí EZOZF mimořádně vysoké ztráty.

[…]

[Paušální sazby opravy] se uplatní na zbývající výdaje po odečtení vyloučených částek, pokud jde o individuální spisy nebo podle nařízení 296/96 […]“

26

Skutečnosti předcházející sporu Tribunál vylíčil v bodech 1 až 22 napadeného rozsudku a lze je shrnout následovně.

27

V září 2012 provedla Komise šetření týkající se výdajů vynaložených Řeckou republikou v rámci opatření k rozvoji venkova EZFRV (2007–2013) za rozpočtové roky 2010 až 2013. V listopadu 2013 tento orgán následně provedl šetření týkající se výdajů vynaložených Řeckou republikou v rámci podpor na plochu pro roky žádosti 2012 a 2013.

28

Pokud jde o podpory na plochu, Komise v návaznosti na dopis ze dne 15. ledna 2014 předložila Řecké republice své připomínky. Řecká republika na ně odpověděla dne 17. března 2014 a Komise následně Řecké republice dne 28. května 2014 znovu zaslala své poznámky.

29

Dne 23. června 2014 se konalo dvoustranné jednání a Řecká republika v návaznosti na něj zaslala dne 18. září 2014 dopis.

30

Komise následně navrhla přičíst Řecké republice celkovou paušální a jednorázovou částku ve výši 167399260,04 eura z důvodu, že podle tohoto orgánu uplatňování systému pro poskytování přímých podpor na plochu v Řecku nebylo v souladu s pravidly Evropské unie pro roky žádosti 2012 a 2013.

31

Bylo zahájeno smírčí řízení a smírčí orgán vydal dne 13. července 2015 stanovisko.

32

Dne 23. listopadu 2015 přijala Komise konečné stanovisko, přičemž setrvala na svém původním stanovisku a navrhla vyloučit z financování konečnou hrubou částku opravy uložené Řecké republice v oblasti přímých podpor, která činila 167399260,04 eura.

33

Pokud jde o opatření k rozvoji venkova, Komise v návaznosti na dopis ze dne 9. ledna 2013 předložila Řecké republice své připomínky. Řecká republika na ně odpověděla dne 6. března 2013.

34

Dne 5. září 2013 se konalo dvoustranné jednání, v návaznosti na nějž Řecká republika předložila své připomínky dne 27. prosince 2013.

35

Dne 27. května 2014 Komise oznámila Řecké republice svůj záměr vyloučit z financování Unií částku 4106349,91 eura. Tento orgán měl totiž za to, že v Řecku byly zjištěny nedostatky při uplatňování režimu opatření spadajících do rámce programu pro rozvoj venkova EZFRV (2007–2013) v průběhu rozpočtových roků 2010 až 2013.

36

V návaznosti na návrh na smír podaný Řeckou republikou dne 1. července 2014 vydal smírčí orgán své stanovisko v závěrečné zprávě ze dne 28. ledna 2015.

37

Dne 29. září 2015 Komise formulovala konečné stanovisko, když navrhovanou opravu omezila na 3880460,50 eura, tedy 3107504,18 eura v rámci opatření 125, které bylo součástí programu pro rozvoj venkova EZFRV uvedeného v bodě 35 tohoto rozsudku (dále jen „opatření 125“), k nimž se připojila částka 772956,32 eura v rámci opatření 121 téhož programu (dále jen „opatření 121“).

38

Dne 17. března 2016 přijala Komise sporné rozhodnutí, v němž uvedla výši výdajů vynaložených členskými státy v rámci EZZF a EZFRV, které jsou vyloučeny z financování Unií. Pokud jde o Řeckou republiku, Komise uplatnila paušální a jednorázové opravy, pokud jde o rozpočtové roky 2010 až 2013 v oblastech relevantních pro projednávanou věc, a sice přímé podpory oddělené od produkce a rozvoj venkova EZFRV. Pokud jde o přímé podpory, Komise uložila opravu v celkové čisté výši 167399260,04 eura, přičemž čistá částka 166797866,22 eura se týkala zvláště nedostatků ve vymezení způsobilé stálé pastviny v případě zjevných chyb a dálkového průzkumu kontrol na místě. Pokud jde o rozvoj venkova, Komise uložila opravu v čisté výši 3880460,50 eura.

39

V souhrnné zprávě připojené ke spornému rozhodnutí, zmíněné v bodech 16 až 22 napadeného rozsudku (dále jen „souhrnná zpráva“), Komise odůvodnila uložení dotčených paušálních a jednorázových oprav následujícími důvody.

40

Pokud jde o přímé podpory oddělené od produkce, Komise konstatovala, že v průběhu roků žádosti 2012 a 2013 Řecká republika považovala za způsobilé pro platbu stálé pastviny, které nesplňují kritéria článku 34 nařízení č. 73/2009 a čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009, protože vegetace na těchto plochách nemůže být považována za „trávu nebo pícninu“ ve smyslu těchto ustanovení. Tato nesprávná kvalifikace ze strany řeckých orgánů byla rovněž použita pro křížové kontroly na základě nařízení č. 1122/2009.

41

V rámci roku žádosti 2012 řecké orgány ohodnotily důsledky chyby na částku 40113184,84 eura. Komise se nicméně domnívala, že tato částka byla získána použitím měr způsobilosti stanovených v říjnu 2013, které nezohledňovaly dokončení plánu činnosti revidovaného v dubnu 2014. Měla rovněž za to, že částka vypočítaná řeckými orgány nezohlednila sankce, které měly být uloženy v případech nadměrného vykazování. Pokud jde o rok žádosti 2013, tento orgán konstatoval, že částka vypočítaná řeckými orgány nezohlednila sankce, které měly být uloženy v případech nadměrného vykazování, pokud jde o částky, které nebyly vyplaceny. Navíc, pokud jde o oba tyto roky žádosti, Komise měla rovněž za to, že tyto částky byly získány bez zohlednění finančního dopadu takových změn poměrných faktorů týkajících se stálých pastvin, které byly dokončeny dne 30. dubna 2014.

42

Kromě toho Komise rovněž konstatovala, že se kontroly na místě, jejichž závěry se v některých případech podstatně lišily od závěrů dálkového průzkumu, vyznačovaly nedostatky, což vedlo k opětovnému přezkumu 9470 zemědělských pozemků pro rok žádosti 2013 (nikoli však pro rok žádosti 2012). Konečně měla Komise za to, že v některých případech a extenzivním použitím relevantní praxe měly řecké orgány za to, že „zjevná chyba“ existuje za účelem opravy částky plateb, avšak neuplatnily stanovené sankce.

43

Dne 4. prosince 2014 z informací, které řecké orgány poskytly Komisi, vyplývalo, že tyto orgány navrhly opravu ve výši 52225465,79 eura pro rok žádosti 2012 a ve výši 37133161,78 eura pro rok žádosti 2013. Komise však měla za to, že tyto opravy jsou nedostatečné z důvodu vysoké míry chyb zjištěných při kontrolách, které nasvědčovaly rozšířeným nesrovnalostem, jež ještě nebyly dostatečně odstraněny.

44

Pokud jde o rok žádosti 2012, Komise tedy uplatnila opravu ve výši 25 % pro rizikové obyvatelstvo. S ohledem na zlepšení situace snížila opravu na 10 % pro rok žádosti 2013, a to na základě částky, která byla sama snížena o 37163161,78 eura, kterou řecké orgány vykázaly jako známou chybu.

45

Pokud jde o rozvoj venkova, a konkrétně o opatření 125 týkající se hlavně zavlažovacích infrastruktur, Komise měla za to, že výběr způsobilých projektů neodpovídá požadavkům článku 71 nařízení č. 1698/2005. Z šetření totiž vyplynulo, že tento výběr zahrnoval druhou fázi problematického předběžného výběru ze strany ředitelství pro studia a technické konstrukce řeckého ministerstva pro rozvoj venkova (dále jen „DTEC“). V průběhu této fáze předběžného výběru byla tedy kontrolována nejen vyzrálost projektů, ale i jejich vhodnost, pokud jde o priority, a to na základě kritérií, která znalo pouze toto ředitelství. Byla zavedena výběrová kritéria, která nebyla stanovena příslušným řídícím orgánem (OPEKEPE). V důsledku toho se Komise rozhodla uplatnit paušální opravu ve výši 5 % odpovídající částce 3107504,18 eura.

46

Pokud jde o opatření 121, které bylo zaměřeno hlavně na modernizaci podniků, z šetření vyplynulo, že v některých případech vykázání nezpůsobilých výdajů byly žádosti příjemců sníženy, přičemž jim nebyla uložena žádná sankce. Beztrestnost by přitom podle Komise mohla podněcovat příjemce k vykazování nezpůsobilých výdajů, protože v nejhorším případě by jim byla pouze odmítnuta platba odpovídající částky. Měla tedy za to, že na základě této praxe vzniká pro dotčený fond riziko, a na základě použití článku 63 prováděcího nařízení č. 809/2014 per analogiam se rozhodla uplatnit opravu odpovídající částce 772956,32 eura.

47

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 25. května 2016 podala Řecká republika žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí, přičemž uplatnila v podstatě osm důvodů na podporu této žaloby.

48

První žalobní důvod se týkal paušální opravy ve výši 25 % v rámci roku žádosti 2012, paušální opravy ve výši 10 % v rámci roku žádosti 2013, jakož i jednorázové opravy ve výši 37163161,78 eura, uplatněných z důvodu nedostatků zjištěných ve vymezení způsobilých stálých pastvin. Tento žalobní důvod vycházel z nesprávného výkladu a použití čl. 2 prvního pododstavce bodu 2 nařízení č. 796/2004 a čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009.

49

Druhý žalobní důvod vycházel z nesprávného výkladu a použití dokumentu č. VI/5330/97, pokud jde o splnění podmínek pro uložení paušální opravy ve výši 25 % v rámci roku žádosti 2012.

50

Třetí žalobní důvod se týkal paušální opravy ve výši 10 % a jednorázové opravy uplatněných za nedostatky a chyby při vymezení a kontrole způsobilých stálých pastvin v rámci roku žádosti 2013 a vycházel z protiprávní a zneužívající povahy těchto oprav, z jejich rozporného odůvodnění, z nesprávného výkladu a použití dokumentu č. VI/5330/97, pokud jde o splnění podmínek pro uložení paušální opravy ve výši 10 %, jakož i z porušení zásad řádné správy, proporcionality, non bis in idem a práva se v řízení účinně bránit.

51

Čtvrtý a pátý žalobní důvod se týkaly sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž stanoví paušální opravu ve výši 5 % za nedostatky při použití kritérií výběru projektů v rámci opatření 125. Čtvrtý žalobní důvod vycházel z chybějícího právního základu a odůvodnění sporného rozhodnutí, jakož i skutkového omylu, pokud jde o tuto paušální opravu uplatněnou v rámci rozpočtových roků 2010 až 2013, zatímco pátý žalobní důvod vycházel z porušení článku 31 nařízení č. 1290/2005.

52

Šestý a sedmý žalobní důvod se týkaly jednorázové opravy uplatněné v rámci rozpočtových roků 2011 až 2013 z důvodu nedostatků zjištěných při uplatňování sankční politiky v souvislosti s opatřením 121. Šestý žalobní důvod vycházel z protiprávnosti metody výpočtu opravy, která vedla k výsledkům nepřiměřeným vzhledem ke zjištěným nedostatkům, zatímco sedmý žalobní důvod vycházel z chybějícího právního základu a odůvodnění sporného rozhodnutí, jakož i z porušení dokumentu č. VI/5330/97.

53

Řecká republika vzala v průběhu řízení před Tribunálem osmý žalobní důvod zpět.

54

Napadeným rozsudkem Tribunál žalobu zamítl.

55

Řecká republika navrhuje, aby Soudní dvůr:

56

Komise navrhuje, aby byl kasační opravný prostředek zamítnut jako neopodstatněný. Rovněž navrhuje, aby byla Řecké republice uložena náhrada nákladů řízení.

57

Na podporu kasačního opravného prostředku uplatňuje Řecká republika šest důvodů. První důvod kasačního opravného prostředku se týká sporného rozhodnutí v rozsahu, v němž uplatňuje paušální opravy ve výši 25 % a 10 % na podpory na plochu pro pastviny v rámci roků žádosti 2012 a 2013, jakož i jednorázovou opravu ve výši 37163161,78 eura v rámci roku žádosti 2013. Tento důvod vychází z toho, že Tribunál nesprávně vyložil pojem „stálá pastvina“ ve smyslu čl. 2 prvního pododstavce bodu 2 nařízení č. 796/2004 a čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009. Druhý důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál nesprávně vyložil a použil dokument č. VI/5330/97, pokud jde o splnění podmínek odůvodňujících paušální finanční opravu ve výši 25 % uplatněnou na podpory na plochu pro pastviny v rámci roku žádosti 2012. Třetí důvod kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál nesprávně vyložil a použil čl. 31 odst. 2 nařízení č. 1290/2005, čl. 52 odst. 2 nařízení č. 1306/2013 a článek 34 prováděcího nařízení č. 908/2014, jak jsou uvedeny v dokumentu č. VI/5330/97, zásadu non bis in idem a zásadu proporcionality z důvodu kumulace paušální finanční opravy ve výši 10 % uplatněné na podpory na plochu pro pastviny v rámci roku žádosti 2013 a jednorázové opravy. Čtvrtý a pátý důvod kasačního opravného prostředku se týkají toho, jak Tribunál posoudil paušální finanční opravu ve výši 5 % uplatněnou vůči Řecké republice z důvodu nedostatků při použití kritérií výběru projektů v rámci opatření 125 v rámci rozpočtových roků 2010 až 2013. Zatímco čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku vychází z nesprávného výkladu a použití čl. 71 odst. 2 a 3 nařízení č. 1698/2005, jakož i z nedostatečného odůvodnění napadeného rozsudku, pátý důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení čl. 31 odst. 4 písm. c) nařízení č. 1290/2005, jakož i z nedostatečného a rozporného odůvodnění tohoto rozsudku. Šestý důvod kasačního opravného prostředku se vztahuje na posouzení Tribunálu týkající se jednorázové opravy uplatněné vůči Řecké republice v rámci rozpočtových roků 2011 až 2013 z důvodu nedostatků zjištěných při uplatňování sankční politiky v souvislosti s opatřením 121. Tento důvod kasačního opravného prostředku vychází z porušení článku 73 nařízení č. 817/2004 a článku 63 prováděcího nařízení č. 809/2014.

58

Prvním důvodem kasačního opravného prostředku Řecká republika Tribunálu v podstatě vytýká, že v bodech 35 až 66 napadeného rozsudku nesprávně vyložil a použil čl. 2 první pododstavec bod 2 nařízení č. 796/2004, jakož i čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009, které uvádějí definici pojmu „stálá pastvina“.

59

Řecká republika Tribunálu vytýká, že v bodech 39, 40, 49 a 56 napadeného rozsudku použil nesprávné kritérium týkající se druhu vegetace na plochách, které Komise zohlednila při určení toho, zda tyto plochy skutečně jsou „stálou pastvinou“ ve smyslu unijního práva. Tribunál totiž kvalifikoval jako „stálou pastvinu“ pouze plochy porostlé travami nebo jinými bylinnými pícninami, přičemž z tohoto pojmu vyloučil plochy porostlé křovinami a dřevinami, které jsou charakteristické pro pastviny tzv. „středomořského typu“. Podle Řecké republiky měl Tribunál přitom použít jiné kritérium, podle kterého jsou „stálou pastvinou“ plochy, které tvoří součást zavedených místních postupů, jsou tradičně určeny k pastvě a na kterých nepřevažují trávy a bylinné pícniny. Převaha dřevin na dotčených plochách tedy nemůže nasvědčovat tomu, že zde došlo k upuštění od zemědělské činnosti.

60

Tento výklad lze podle Řecké republiky učinit na základě článku 2 nařízení č. 796/2004 a článku 2 nařízení č. 1120/2009, jakož i kontextu těchto nařízení a cílů, které sledují uvedená nařízení. Řecká republika zdůrazňuje, že toto široké pojetí pojmu „stálá pastvina“ vyplývá z příručky zveřejněné dne 2. dubna 2008 Společným výzkumným střediskem (JRC) Komise, která je určena k tomu, aby členským státům poskytla vodítko k nejlepším způsobům, jak dodržovat platná právní ustanovení týkající se společné zemědělské politiky (SZP), jakož i z akčního plánu, který v říjnu 2012 vypracovaly řecké orgány ve spolupráci s Komisí a který obsahuje hodnocení způsobilosti pastvin na základě interpretace satelitních snímků na úrovni referenčního pozemku (jednotka) a uplatnění systému poměrného výpočtu (prorata) v případech rozptýlených křovin (dále jen „akční plán z roku 2012“). Kromě toho uvedené široké pojetí pojmu „stálá pastvina“ potvrzuje rovněž znění jak čl. 4 odst. 1 písm. h) nařízení č. 1307/2013 v jeho původním znění, tak znění vyplývající ze změny tohoto ustanovení provedené článkem 3 nařízení č. 2017/2393.

61

Komise navrhuje, aby byl tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnut jako neopodstatněný. Tento orgán zastává názor, že Tribunál správně vyložil a použil pojem „stálá pastvina“ uvedený v čl. 2 prvním pododstavci bodě 2 nařízení č. 796/2004, jakož i v čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009. Z této definice podle ní vyplývá, že rozhodujícím je kritérium týkající se druhu vegetace na dotyčné zemědělské ploše. Kromě toho podle ní vodítko zmíněné v bodě 60 tohoto rozsudku, akční plán z roku 2012, ani nařízení č. 1307/2013 použitelné ode dne 1. ledna 2015, které obsahuje rozšířenou definici pojmu „stálá pastvina“, nejsou relevantní pro výklad práva použitelného v rozhodné době z hlediska skutkového stavu v projednávané věci, jakož i pro posouzení finanční opravy, o níž rozhodla Komise.

62

V prvním důvodu kasačního opravného prostředku Řecká republika Tribunálu v podstatě vytýká, že se dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu pojmu „stálá pastvina“ ve smyslu čl. 2 prvního pododstavce bodu 2 nařízení č. 796/2004, jakož i čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009, když v bodě 40 napadeného rozsudku konstatoval, že pod tento pojem spadají pouze plochy porostlé travami a jinými bylinnými pícninami, přičemž z tohoto pojmu vyloučil plochy porostlé křovinami nebo dřevinami, které jsou charakteristické pro pastviny tzv. „středomořského typu“. Podle Řecké republiky totiž kritérium týkající se druhu vegetace na dotyčné zemědělské ploše není pro kvalifikaci jakožto „stálá pastvina“ rozhodující.

63

V tomto ohledu je třeba uvést, že čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009 obsahuje definici pojmu „stálá pastvina“ ve znění velmi podobném znění použitému v čl. 2 prvním pododstavci bodě 2 nařízení č. 796/2004. Dále z judikatury Soudního dvora vyplývá, že rozhodujícím kritériem při vymezení „stálé pastviny“ není druh vegetace, kterou je zemědělská plocha porostlá, nýbrž skutečné využívání uvedené plochy pro zemědělskou činnost typickou pro „stálé pastviny“. Výskyt dřevin či křovin tudíž sám o sobě nemůže bránit tomu, aby byla určitá plocha kvalifikována jako „stálá pastvina“, jestliže tento výskyt nemá nepříznivý dopad na skutečné využívání uvedené plochy pro zemědělskou činnost (rozsudky ze dne 15. května 2019, Řecko v. Komise, C‑341/17 P, EU:C:2019:409, bod 54, a ze dne 13. února 2020, Řecko v. Komise, C‑252/18 P, EU:C:2020:95, bod 50).

64

Tribunál se tedy tím, že v bodě 40 napadeného rozsudku konstatoval, že relevantním kritériem je druh vegetace vyskytující se na dotčené ploše, a následně přezkum provedl s ohledem na toto kritérium, dopustil nesprávného právního posouzení při výkladu a použití pojmu „stálá pastvina“, jak vyplývá z čl. 2 prvního pododstavce bodu 2 nařízení č. 796/2004 a čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009. Z toho vyplývá, že úvahy Tribunálu uvedené v bodě 46 napadeného rozsudku, podle nichž Řecká republika neprokázala nesprávnost posouzení Komise, jsou nesprávné.

65

V důsledku toho musí být prvnímu důvodu kasačního opravného prostředku Řecké republiky vyhověno. Z toho vyplývá, že je třeba zrušit bod 1 výroku napadeného rozsudku v rozsahu, v němž Tribunál zamítl žalobu Řecké republiky týkající se paušálních oprav ve výši 25 % a 10 % uplatněných na podpory na plochu pro pastviny v rámci roků žádosti 2012 a 2013, jakož i jednorázové opravy ve výši 37163161,78 eura v rámci roku žádosti 2013, které byly uloženy z důvodu nedostatků ve vymezení a kontrole způsobilých stálých pastvin pro roky žádosti 2012 a 2013.

66

Ve druhém důvodu kasačního opravného prostředku Řecká republika v podstatě tvrdí, že Tribunál v bodech 78, 93, 96, 101, 104, 106 a 107 napadeného rozsudku nesprávně vyložil a použil dokument č. VI/5330/97, pokud jde o splnění podmínek nezbytných pro uplatnění sazby opravy ve výši 25 % v rámci roku žádosti 2012. Tento důvod kasačního opravného prostředku obsahuje devět částí.

67

V první části druhého důvodu kasačního opravného prostředku Řecká republika uvádí, že Tribunál měl v bodě 85 napadeného rozsudku za to, že konečné platby pro rok žádosti 2012 byly uskutečněny dne 30. června 2013 po opětovném přezkumu žádostí na základě akčního plánu z roku 2012, jak byl proveden k tomuto datu. Tento opětovný přezkum tedy podle ní vylučuje riziko zvláště vysokých ztrát odůvodňující sazbu paušální opravy ve výši 25 % a odporuje existenci opakovaného nedostatku, nedbalosti nebo opakovaného protiprávního jednání, jehož se dopustila Řecká republika. Body 78, 93, 96, 101, 104, 106 a 107 napadeného rozsudku tedy podle ní postrádají právní opodstatnění.

68

Druhá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku vychází z toho, že Tribunál zkreslil obsah souhrnné zprávy a změnil předmět sporu, jelikož v bodě 79 napadeného rozsudku rozhodl, že hranice referenčních pozemků a jejich maximální plocha způsobilá pro podporu musí být definovány přesným způsobem. Předmětem sporu přitom není přesné vymezení pozemků, ale týká se jejich způsobilosti z hlediska definice pojmu „stálá pastvina“.

69

Třetí část druhého důvodu kasačního opravného prostředku Řecké republiky vychází z rozporného odůvodnění v rozsahu, v němž měl Tribunál v bodě 88 napadeného rozsudku za to, že bez ohledu na postupné provádění akčního plánu z roku 2012 se riziko pro EZZF zvýšilo a že mimořádně vysoké ztráty byly pravděpodobné, což odůvodňovalo sazbu ve výši 25 %.

70

Ve čtvrté části na podporu druhého důvodu kasačního opravného prostředku Řecká republika tvrdí, že Tribunál porušil dokument č. VI/5330/97, když v bodě 88 napadeného rozsudku stanovil, že pro snížení sazby finanční opravy je nezbytné, aby dotyčný členský stát odstranil veškeré riziko pro EZZF.

71

V páté části tohoto důvodu Řecká republika tvrdí, že Tribunál v bodě 89 napadeného rozsudku porušil články 34 a 36 nařízení č. 73/2009, jakož i články 43 a 44 nařízení č. 1782/2003, když měl za to, že chybou vytýkanou tomuto členskému státu týkající se způsobilosti pastvin byl dotčen výpočet platebních nároků zemědělců, a tudíž počet těchto nároků, což způsobilo velmi vysoké riziko pro EZZF. Takové posouzení je ostatně podle ní protiprávní, neboť vede k použití článků 2 nařízení č. 796/2004 a č. 73/2009 se zpětnou účinností na referenční období pro výpočet platebních nároků (2000–2002).

72

V šesté části druhého důvodu kasačního opravného prostředku Řecká republika tvrdí, že Tribunál zkreslil obsah závěrečné zprávy smírčího orgánu uvedené v bodě 36 tohoto rozsudku, když v bodě 92 napadeného rozsudku uvedl, že část ploch, na které byla poskytnuta podpora, pro ni nebyla způsobilá. Z této zprávy přitom podle ní vyplývá, že v návaznosti na akční plán z roku 2012 zůstala k podpoře způsobilá plocha o rozloze 1,6 milionu hektarů pastvin.

73

V sedmé části tohoto důvodu Řecká republika tvrdí, že Tribunál v bodě 100 napadeného rozsudku porušil čl. 52 odst. 3 druhý pododstavec nařízení č. 1306/2013, když se omezil na konstatování, že Komise není vázána zprávami smírčího orgánu, přičemž neověřil, zda Komise odůvodnila své rozhodnutí odchýlit se od závěrů uvedených zpráv.

74

Osmá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku vychází z rozporu mezi odůvodněním uvedeným v bodech 85 a 104 napadeného rozsudku, jelikož podmínky prokazující existenci „výjimečné okolnosti“ ve smyslu dokumentu č. VI/5330/97 nejsou splněny.

75

V deváté části na podporu druhého důvodu kasačního opravného prostředku Řecká republika tvrdí, že se Tribunál v bodech 114 až 116 napadeného rozsudku dopustil pochybení při výkladu a použití pokynů uvedených v dokumentu č. VI/5330/97, když nezohlednil provádění akčního plánu z roku 2012 se zpětnou účinností. Toto provádění odstranilo nedostatky týkající se nesprávné identifikace ploch pastvin v systému identifikace zemědělských pozemků (dále jen „LPIS“), takže i za předpokladu, že by mohla být uplatněna paušální oprava, není sazba opravy ve výši 25 % odůvodněná.

76

Komise navrhuje, aby byl tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnut jako neopodstatněný, jelikož žádná z vytýkaných skutečností uplatněných Řeckou republikou na jeho podporu nemůže zpochybnit posouzení Tribunálu týkající se legality uplatnění sazby paušální opravy ve výši 25 %.

77

V odpovědi na první část druhého důvodu kasačního opravného prostředku Komise namítá, že Řecká republika v rámci svého kasačního opravného prostředku izoluje prvek opětovného přezkumu žádostí na základě akčního plánu z roku 2012 a ponechává bez povšimnutí četné další nesrovnalosti a závažné nedostatky kontrolního systému, které Tribunál připomněl v bodě 77 napadeného rozsudku a které v souhrnu odůvodnily existenci rizika mimořádně vysokých ztrát pro EZZF.

78

V odpovědi na druhou část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že Tribunál v bodě 77 napadeného rozsudku připomněl četné závažné nedostatky kontrolního systému, které odůvodňují paušální opravu ve výši 25 %. Otázka vymezení pozemků, kterou se zabývá bod 79 napadeného rozsudku, představuje pouze jeden prvek obecného odůvodnění, který doplňuje odůvodnění Tribunálu a směřuje ke zdůraznění významu účinného kontrolního systému.

79

Pokud jde o třetí část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející z rozporného odůvodnění, Komise odpovídá, že se Tribunál v bodě 85 napadeného rozsudku omezil na konstatování, že postupné provádění akčního plánu z roku 2012 zahrnuje opatření, která nebyla všechna určena k vyvolání okamžitých účinků, takže postupné provádění tohoto akčního plánu se ukázalo jako nedostatečné k odstranění rizika pro rok žádosti 2012.

80

V odpovědi na čtvrtou část téhož důvodu kasačního opravného prostředku Komise tvrdí, že Tribunál v bodě 88 napadeného rozsudku nepodmínil snížení paušální opravy prokázáním neexistence rizika, ale pouze konstatoval, že provádění akčního plánu z roku 2012 nemělo žádný konkrétní dopad na riziko, kterému byl EZZF vystaven v roce 2012.

81

Komise uvádí, že pátá část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, která směřuje proti bodu 89 napadeného rozsudku, je irelevantní v rozsahu, v němž se tato část důvodu kasačního opravného prostředku týká podpůrného odůvodnění. V každém případě Řecká republika účelně nevyvrací konstatování, které Tribunál v tomto bodě napadeného rozsudku učinil a podle něhož na základě chyby ve výpočtu týkající se disponibilních hektarů vzniklo velmi vysoké riziko pro EZZF.

82

V odpovědi na šestou část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, která se týká bodu 92 napadeného rozsudku, Komise tvrdí, že Řecká republika nezpochybňuje skutečnost, že četné plochy, na které byla podpora poskytnuta, nebyly obecně způsobilé pro poskytnutí uvedené podpory, neboť nesplňovaly podmínky požadované k tomu, aby mohly být považovány za stálé pastviny.

83

Pokud jde o sedmou část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku, která se týká bodu 100 napadeného rozsudku, Komise tvrdí, že Řecká republika před Tribunálem neuplatnila důvod vycházející z chybějícího odůvodnění sporného rozhodnutí z důvodu, že tímto rozhodnutím se Komise odchýlila od doporučení smírčího orgánu. Tribunál na tvrzení Řecké republiky tedy odpověděl právně dostačujícím způsobem.

84

V odpovědi na osmou část téhož důvodu kasačního opravného prostředku, směřující proti bodu 104 napadeného rozsudku, Komise namítá, že Tribunál měl na základě těchto doplňujících důvodů za to, že i kdyby bylo prokázání „výjimečné okolnosti“ nezbytné k odůvodnění uplatnění sazby paušální opravy ve výši 25 %, taková okolnost je v projednávaném případě prokázána.

85

Konečně, pokud jde o devátou část druhého důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející z nezohlednění akčního plánu z roku 2012 a týkající se bodů 114 až 116 napadeného rozsudku, Komise opakuje své stanovisko, podle kterého tento akční plán postrádá relevanci, pokud jde o otázku, zda může být přesně určen finanční rozsah nesrovnalosti, nebo zda musí být uložena finanční oprava.

86

Z dokumentu č. VI/5330/97 vyplývá, že sazba paušální opravy ve výši 25 % je odůvodněná, pokud jsou splněny kumulativní podmínky, které stanoví, a sice pokud členský stát vůbec nezavede kontrolní systém nebo má vážné nedostatky a pokud existují indicie o velmi častých nesrovnalostech a nedbalostech v boji proti nesprávným nebo podvodným postupům, jelikož je možno mít odůvodněně za to, že možnost předložit beztrestně nepřípustné žádosti způsobí EZZF mimořádně vysoké ztráty.

87

V bodech 78 až 82 napadeného rozsudku přitom Tribunál rozhodl, že Komise měla právem za to, že v projednávané věci lze Řecké republice vytýkat vážné nedostatky při uplatňování kontrolního systému vzhledem ke konjugaci opakovaných nesrovnalostí, mezi něž patří, jak uvádí bod 77 napadeného rozsudku, nedostatky týkající se vymezení způsobilých stálých pastvin, které vedly k tomu, že tento členský stát nesprávně provedl křížové kontroly a kontroly na místě.

88

Vzhledem k tomu, že posouzení nedostatků ve vymezení a kontrole stálých pastvin provedené Tribunálem z podstaty věci vychází z výkladu pojmu „stálá pastvina“, a jak bylo konstatováno v bodě 65 tohoto rozsudku, Tribunál tento pojem vyložil nesprávně, je tímto pochybením nutně dotčeno jeho posouzení provedené v bodě 78 napadeného rozsudku, pokud jde o podmínku týkající se vážných nedostatků při uplatňování kontrolního systému s ohledem na konjugaci nesrovnalostí.

89

S ohledem na skutečnost, že všechny vytýkané skutečnosti uplatněné Řeckou republikou v souvislosti s kontrolou způsobilých stálých pastvin souvisí s nesprávným výkladem pojmu „stálá pastvina“ použitým Tribunálem, je třeba druhému důvodu kasačního opravného prostředku vyhovět v plném rozsahu.

90

Ve třetím důvodu kasačního opravného prostředku Řecká republika v podstatě tvrdí, že Tribunál v bodech 138 až 141 napadeného rozsudku nesprávně vyložil a použil čl. 31 odst. 2 nařízení č. 1290/2005, čl. 52 odst. 2 nařízení č. 1306/2013, článek 34 prováděcího nařízení č. 908/2014, jakož i dokument č. VI/5330/97, pokud jde o metodu výpočtu paušální opravy v rámci roku žádosti 2013, takže v souladu se zásadou ne bis in idem a se zásadou proporcionality považoval za legální kumulaci paušální opravy ve výši 10 % a jednorázové opravy pro tytéž nesrovnalosti. Podle Řecké republiky přitom z judikatury Soudního dvora vyplývá, že kumulace paušální opravy a jednorázové opravy je možná pouze v případě četných zjištění.

91

Komise navrhuje, aby byl tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnut jako neopodstatněný.

92

Je třeba jednak připomenout, že čl. 31 odst. 2 nařízení č. 1290/2005, jakož i čl. 52 odst. 2 nařízení č. 1306/2013 Komisi nezakazují kumulovat jednorázovou opravu a paušální opravu.

93

Soudní dvůr již připustil možnost kumulovat paušální finanční opravy a jiné opravy. Pokud se ukáže, že riziko, kterému je vystaven EZZF, nemůže být pokryto pouze jednorázovými opravami, musí být možné uplatnit jiné paušální opravy. Bylo by totiž v rozporu se systémem financování z EZZF, kdyby v případě, že existují důvody k provedení jednorázové opravy, zůstaly jiné škody či rizika, které nelze tak jasně určit, k tíži EZZF. Žádný principiální důvod tedy nebrání kumulaci jednorázové opravy a paušální opravy (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 28. října 1999, Itálie v. Komise, C‑253/97, EU:C:1999:527, body 72 až 74, a ze dne 15. června 2017, Španělsko v. Komise, C‑279/16 P, nezveřejněný, EU:C:2017:461, bod 72).

94

Dále z dokumentu č. VI/5330/97 vyplývá, že kumulace jednorázové opravy a paušální opravy je možná, jak připomněl Tribunál v bodě 136 napadeného rozsudku, jelikož tento dokument stanoví, že paušální sazby se použijí na zbývající výdaje po odečtení vyloučených částek, pokud jde o individuální spisy.

95

V projednávané věci je třeba uvést, že Řecká republika na podporu třetího důvodu kasačního opravného prostředku Tribunálu pouze vytýká, že v bodech 138 až 141 napadeného rozsudku porušil čl. 31 odst. 2 nařízení č. 1290/2005, čl. 52 odst. 2 nařízení č. 1306/2013, jakož i dokument č. VI/5330/97, když odmítl její argumentaci vycházející z dvojí opravy pro tytéž nesrovnalosti a pro tentýž rok žádosti 2013.

96

V rámci tohoto důvodu přitom Řecká republika nezpochybňuje závěry Tribunálu obsažené v bodech 120 až 125 a 131 napadeného rozsudku, v nichž jasně uvádí důvody, které vedly Komisi k uložení paušální opravy ve výši 10 % i jednorázové opravy.

97

Z bodu 123 napadeného rozsudku vyplývá, že sazba paušální opravy ve výši 10 % uložená za rok žádosti 2013 byla odůvodněná s ohledem na kumulaci chyb zjištěných Komisí, pokud jde o skutečnosti týkající se způsobilosti pastvin a kontrolního systému zavedeného Řeckou republikou, a na zlepšení situace oproti roku žádosti 2012. V bodě 124 napadeného rozsudku Tribunál uvedl, že výpočet rizika ve výši 37163161,78 eura pro EZZF provedený řeckými orgány na základě nových údajů pocházejících z aktualizace LPIS neumožňuje určit celkovou výši rizika, kterému byl tento fond vystaven, zejména z důvodu nezohlednění sankcí, které měly být uplatněny, a skutečnosti, že kontrolní mise provedená v listopadu 2014 odhalila přetrvávání chyb týkajících se LPIS. Tribunál z toho v bodě 125 napadeného rozsudku vyvodil, že s ohledem na posledně uvedené nedostatky nebyla Komise schopna přesně určit celkovou výši rizika, kterému byl uvedený fond vystaven, takže uložení paušální opravy je odůvodněné a výpočty provedené řeckými orgány týkající se kontrolovaných ploch neumožňují určit celkovou výši rizika, kterému byl tentýž fond vystaven.

98

Z toho vyplývá, že Tribunál měl při správném použití čl. 31 odst. 2 nařízení č. 1290/2005, čl. 52 odst. 2 nařízení č. 1306/2013, jakož i dokumentu č. VI/5330/97 za to, že Komise, která z částky vypočítané řeckými orgány odečetla částku, na jejímž základě tento orgán vypočítal paušální opravu ve výši 10 %, zajistila, aby jednotlivým příjemcům, kteří již byli zohledněni ve výši vypočtené řeckými orgány, nebyla uložena dvojí oprava. Paušální oprava ve výši 10 % totiž nepokrývala plochy, které byly předmětem kontrol ze strany řeckých orgánů a na základě kterých posledně uvedené orgány vypočítaly částku 37163161,78 eura.

99

Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 138 a 141 napadeného rozsudku uvedl, že metoda výpočtu použitá Komisí nevede ke dvojí opravě pro tytéž nesrovnalosti a pro tentýž rok žádosti.

100

Z výše uvedeného vyplývá, že třetí důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut jako neopodstatněný.

101

Čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku uplatněný Řeckou republikou vychází z nesprávného výkladu a použití čl. 71 odst. 2 a 3 nařízení č. 1698/2005, jakož i z toho, že Tribunál několikrát nesplnil povinnost uvést odůvodnění.

102

V první části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku, která směřuje proti bodům 158 až 160 napadeného rozsudku, Řecká republika tvrdí, že Tribunál nesprávně vyložil a použil čl. 71 odst. 2 a 3 nařízení č. 1698/2005, když Řecké republice vytkl skutečnost, že před výběrem provedeným řídícím orgánem přistoupilo DTEC k předběžnému výběru projektů na základě kritérií vlastních tomuto vnitrostátnímu orgánu, přičemž tento výběr spadal nikoli pod pouhé formální posouzení projektů, ale pod skutečnou kontrolu z věcného hlediska, třebaže na základě těchto článků je pouze řídící orgán oprávněn posuzovat způsobilost projektů, na které se může vztahovat opatření 125. Podle Řecké republiky přiznává čl. 71 odst. 3 nařízení č. 1698/2005 členským státům principiální pravomoc stanovit pravidla pro způsobilost výdajů za účelem zajištění účinnějšího rozdělení zdrojů z EZFRV, a tudíž jim nezakazuje stanovit zásah takového vnitrostátního orgánu, jako je DTEC, který uplatňuje kritéria způsobilosti projektů, na které se může vztahovat opatření 125, v mezích cílů v programu pro rozvoj venkova schváleného Komisí.

103

Druhá část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku Řecké republiky vychází z chybějícího odůvodnění v rozsahu, v němž Tribunál v bodě 158 napadeného rozsudku uvedl, že DTEC provedlo skutečné posouzení projektů, které mu byly předloženy, z věcného hlediska na základě tří vlastních kritérií. Tribunál však neupřesnil, jaká byla tato kritéria.

104

Ve třetí části uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku tento členský stát tvrdí, že Tribunál v bodě 160 napadeného rozsudku doplnil obsah souhrnné zprávy, a tudíž odůvodnění sporného rozhodnutí, když měl za to, že po předběžné kontrole provedené DTEC nebyly určité projekty předány řídícímu orgánu.

105

Čtvrtá část téhož důvodu kasačního opravného prostředku vychází z porušení povinnosti uvést odůvodnění v rozsahu, v němž Tribunál neodpověděl na argument Řecké republiky týkající se skutečnosti, že předběžná kontrola provedená DTEC byla institucionalizována již po desetiletí, přičemž Komise v tomto ohledu nikdy nevznesla připomínky ani neuvedla, že by tento zásah mohl vést k jakékoli nesrovnalosti.

106

V páté části čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Řecká republika tvrdí, že Tribunál neodpověděl ani na argument, podle kterého se všechny operace, které spadaly do rámce opatření 125, týkaly veřejných stavebních prací velkého rozsahu v oblasti infrastruktury a že v tomto kontextu DTEC zasáhlo pouze během přípravných operací, které neměly žádný vliv na samotný výběr.

107

Komise navrhuje, aby byl tento důvod kasačního opravného prostředku zčásti odmítnut jako nepřípustný a zčásti zamítnut jako neopodstatněný.

108

Pokud jde o první část vycházející z porušení článku 71 nařízení č. 1698/2005, která se týká bodů 158 až 160 napadeného rozsudku, je třeba poznamenat, že ze znění odstavce 3 tohoto článku, vykládaného ve světle bodu 61 odůvodnění tohoto nařízení, vyplývá, že v rámci zásady subsidiarity jsou pravidla pro způsobilost výdajů zpravidla stanovena na vnitrostátní úrovni (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 7. července 2016, Občina Gorje (C‑111/15, EU:C:2016:532, body 37 a 47).

109

Stanovení těchto pravidel pro způsobilost výdajů členskými státy však neznamená, že členské státy mohou svěřit pravomoc pro výběr projektů subjektu odlišnému od řídícího orgánu programu nebo subjektu, který nespadá pod odpovědnost tohoto orgánu.

110

Článek 71 odst. 3 uvedeného nařízení, vykládaný ve světle bodu 64 odůvodnění tohoto nařízení, totiž přiznává tuto rozhodovací pravomoc pouze řídícímu orgánu nebo subjektu vykonávajícímu činnost pod jeho odpovědností, který tuto pravomoc vykonává s ohledem na výběrová kritéria stanovená příslušným orgánem.

111

Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 158 až 160 napadeného rozsudku uvedl, že kontrola předběžného výběru projektů, které mohou spadat pod opatření 125, kterou provedlo DTEC, porušuje článek 71 uvedeného nařízení, jelikož představuje kontrolu způsobilosti projektů z věcného hlediska s ohledem na jemu vlastní kritéria, která nebyla stanovena příslušným orgánem.

112

Z toho vyplývá, že tato část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Řecké republiky musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

113

Pokud jde o druhou část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku vycházející z chybějícího odůvodnění napadeného rozsudku v rozsahu, v němž Tribunál v bodě 158 tohoto rozsudku neupřesnil kritéria, která DTEC posuzovalo v rámci přezkumu projektů z věcného hlediska, stačí uvést, že tato část důvodu vychází z nesprávného výkladu uvedeného rozsudku, jelikož Tribunál v tomto bodě rozsudku uvedl tři kritéria a koeficienty vážení, které byly vlastní DTEC a lišily se od kritérií a koeficientů používaných řídícím orgánem.

114

Z toho vyplývá, že druhá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Řecké republiky je neopodstatněná.

115

Pokud jde o třetí část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející z porušení povinnosti Tribunálu uvést odůvodnění v rozsahu, v němž Tribunál doplnil odůvodnění souhrnné zprávy, když v bodě 160 napadeného rozsudku uvedl, že použití těchto kritérií způsobilo, že určité projekty nebyly předány řídícímu orgánu, i když je pravda, že takové posouzení není výslovně uvedeno v souhrnné zprávě, představuje však pouze logickou dedukci použití kritérií pro předběžný výběr. Nelze tedy mít za to, že Tribunál nesplnil povinnost uvést odůvodnění.

116

Z toho vyplývá, že třetí část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Řecké republiky je neopodstatněná.

117

Pokud jde o čtvrtou část uvedeného důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející z toho, že Tribunál neodpověděl na argument Řecké republiky týkající se skutečnosti, že předběžná kontrola prováděná DTEC byla institucionalizována již po desetiletí, stačí uvést, že Tribunál v bodě 161 napadeného rozsudku tuto argumentaci odmítl jako postrádající relevanci pro dotčené řízení.

118

Na rozdíl od toho, co tvrdí Řecká republika, tedy Tribunál na tento argument odpověděl, když jej odmítl, a tudíž neporušil povinnost uvést odůvodnění.

119

Z toho vyplývá, že čtvrtá část čtvrtého důvodu kasačního opravného prostředku Řecké republiky je neopodstatněná.

120

Pokud jde o pátou část téhož důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející z toho, že Tribunál neodpověděl na argument Řecké republiky, podle kterého se operace, které spadaly pod opatření 125, týkaly stavebních prací velkého rozsahu v oblasti infrastruktury, je třeba uvést, že tento argument nebyl uplatněn v řízení v prvním stupni.

121

Bod 69 žaloby v prvním stupni, na který odkazuje Řecká republika v rámci svého kasačního opravného prostředku, je totiž čistě popisný a zdůrazňuje pouze skutečnost, že operace, které spadají do rámce opatření 125, se týkaly veřejných stavebních prací velkého rozsahu v oblasti infrastruktury a představovaly významné veřejné investice pro národní hospodářství, přičemž Řecká republika z tohoto obecného prohlášení nevyvodila žádný právní důsledek.

122

Tento argument tedy musí být odmítnut jako nepřípustný z důvodu své novosti ve fázi kasačního opravného prostředku. Podle ustálené judikatury Soudního dvora totiž platí, že pokud je přezkum Soudního dvora v rámci kasačního opravného prostředku omezen na posouzení právního řešení žalobních důvodů a argumentů projednaných před soudem prvního stupně, nemůže účastník řízení vznést poprvé před Soudním dvorem argument, který neuplatnil před Tribunálem (rozsudek ze dne 28. listopadu 2019, ABB v. Komise, C‑593/18 P, nezveřejněný, EU:C:2019:1027, bod 63, jakož i citovaná judikatura).

123

Z výše uvedeného vyplývá, že čtvrtý důvod kasačního opravného prostředku musí být odmítnut jako zčásti nepřípustný a zamítnut jako zčásti neopodstatněný.

124

Pátý důvod kasačního opravného prostředku se dělí na dvě části.

125

V první části pátého důvodu kasačního opravného prostředku Řecká republika Tribunálu vytýká, že porušil čl. 31 odst. 4 písm. c) nařízení č. 1290/2005, jakož i že přijal nedostatečné a rozporné odůvodnění v bodech 183, 185, 186, 189 a 193 napadeného rozsudku.

126

Řecká republika konkrétně zpochybňuje výklad článku 31 tohoto nařízení, který Tribunál použil v těchto bodech napadeného rozsudku, podle kterého, pokud jde o opatření týkající se programů pro rozvoj venkova, jestliže před vyplacením zůstatku podpory byly uskutečněny průběžné a prozatímní platby, musí být pro účely uplatnění lhůty 24 měsíců stanovené v tomto článku k vyloučení z financování všech výdajů dotčených programů pro rozvoj venkova zohledněna pouze konečná platba tohoto zůstatku. Tomuto výkladu jednak odporuje znění čl. 31 odst. 4 písm. c) uvedeného nařízení, podle kterého se tato lhůta 24 měsíců vztahuje bez rozdílu jak na konečné platby zůstatku, tak na průběžné platby nebo zálohy. V tomto ohledu není judikatura zmíněná Tribunálem na podporu jeho výkladu relevantní, neboť se týká prozatímních plateb podmíněných poskytnutím záruk v oblasti EZOZF. Dále je výklad navržený Řeckou republikou podpořen cílem stanovit časové omezení pravomoci Komise, pokud jde o odmítnutí financování určitých výdajů.

127

Ve druhé části pátého důvodu kasačního opravného prostředku Řecká republika tvrdí, že Tribunál v bodě 189 napadeného rozsudku uvedl nedostatečné a rozporné odůvodnění, když neověřil, zda platba zůstatku za dotčené projekty spadající pod opatření 125 byla uskutečněna během tohoto období 24 měsíců.

128

Komise navrhuje, aby byl tento důvod kasačního opravného prostředku zamítnut v plném rozsahu.

129

Pokud jde o první část pátého důvodu kasačního opravného prostředku, ze znění čl. 31 odst. 4 písm. c) nařízení č. 1290/2005 vyplývá, že financování nelze zamítnout ve vztahu k výdajům na opatření obsažená v programech uvedených v článku 4 tohoto nařízení jiných než uvedených v jeho čl. 31 odst. 4 písm. b), pro které platební agentura provedla platbu nebo platbu zůstatku více než dvacet čtyři měsíců před písemným oznámením Komise dotyčnému členskému státu o výsledcích kontrol.

130

Ze znění čl. 31 odst. 4 písm. c) uvedeného nařízení výslovně vyplývá, že období 24 měsíců předcházejících písemnému oznámení výsledků kontrol Komise se počítá od data platby nebo platby zůstatku, tedy konečné platby.

131

Na rozdíl od toho, co tvrdí Řecká republika, se tedy Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když na základě tohoto ustanovení v bodech 183, 185 a 186 napadeného rozsudku uvedl, že pokud po uskutečnění průběžných a prozatímních plateb dojde k platbě zůstatku, musí být pro účely výpočtu této lhůty 24 měsíců zohledněna pouze posledně uvedená platba.

132

Pokud jde o druhou část pátého důvodu kasačního opravného prostředku vycházející z chybějícího odůvodnění v rozsahu, v němž Tribunál nepřezkoumal, zda k platbě zůstatku za dotčené projekty došlo v průběhu uvedené lhůty, je třeba uvést, že v bodech 189 až 191 napadeného rozsudku, které Řecká republika zčásti nezpochybnila, Tribunál své posouzení této podmínky v široké míře odůvodnil.

133

V bodě 189 napadeného rozsudku totiž Tribunál uvedl, že finanční oprava v rámci opatření 125 byla uplatněna na všechny výdaje vynaložené v rámci roků 2010 až 2013, neboť v této době nebyl žádný z těchto projektů dokončen a žádná z plateb provedených v rámci rozpočtového roku 2010 nepředstavovala konečnou platbu.

134

Kromě toho v bodech 190 a 191 napadeného rozsudku Tribunál v rámci skutkového posouzení souhrnné tabulky výdajů týkajících se roků 2010 a následujících uhrazených v rámci opatření 125 v rámci programu pro rozvoj venkova 2007–2013 shledal, že v rámci projektu s referenčním číslem 109464 platby zavedené v průběhu roku 2010 nepřetrvávaly po roce 2012, přičemž Řecká republika neprokázala, že tyto platby nelze považovat za konečné ve smyslu čl. 31 odst. 4 písm. c) nařízení č. 1290/2005. Dále pokud jde o ostatní projekty uvedené v této tabulce, pro které byly provedeny platby za roky 2010 až 2013, měl Tribunál za to, že Řecká republika nepředložila důkazy, které by prokazovaly, že tyto projekty ještě nebyly dokončeny a že nebyla provedena žádná konečná platba.

135

Z toho vyplývá, že druhá část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta, a tudíž pátý důvod kasačního opravného prostředku musí být zamítnut v plném rozsahu jako neopodstatněný.

136

Šestý důvod kasačního opravného prostředku uplatněný Řeckou republikou se dělí na dvě části.

137

V první části tohoto důvodu kasačního opravného prostředku, která obsahuje tři vytýkané skutečnosti, Řecká republika v podstatě zpochybňuje posouzení Tribunálu, podle kterého tento členský stát neměl k dispozici pravidla pro účinné, přiměřené a odrazující sankce, která by byla v souladu s požadavky uvedenými v článku 73 nařízení č. 817/2004.

138

V rámci první vytýkané skutečnosti Řecká republika Tribunálu vytýká, že se v bodech 207 až 209 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když opatření spočívající ve snížení výše podpory a ve vynětí z nároku na podporu nepovažoval za „sankce“ ve smyslu článku 73 nařízení č. 817/2004 stejně jako opatření vylučující jakoukoli podporu z EZFRV po dobu dvou let. Podle Řecké republiky jak z čl. 5 odst. 1 písm. c a d) nařízení č. 2988/95, tak z judikatury Soudního dvora vyplývá, že úplné nebo částečné odnětí výhody udělené podle unijního práva, jakož i vynětí z nároku na výhodu nebo odnětí této výhody po dobu následující po nesrovnalosti představují správní sankce. Povinnost navrácení v případě zjištěné nesrovnalosti buď prostřednictvím snížení, nebo prostřednictvím vynětí z nároku na podporu, tedy představuje sama o sobě sankci. Tribunál, který uvedl opak, se dopustil nesprávného právního posouzení.

139

V rámci druhé vytýkané skutečnosti Řecká republika tvrdí, že bod 208 napadeného rozsudku je stižen nesprávným právním posouzením. V tomto bodě měl totiž Tribunál za to, že za sankci lze považovat pouze opatření vylučující projekt z důvodu nesrovnalosti týkající se podmínky jeho způsobilosti. Podle Řecké republiky je přitom pojem „nesrovnalost“ širší a vztahuje se na jakékoli porušení ustanovení nařízení č. 817/2004.

140

V rámci třetí vytýkané skutečnosti Řecká republika tvrdí, že Tribunál v bodě 206 napadeného rozsudku zjevně zkreslil souhrnnou zprávu. V tomto bodě napadeného rozsudku totiž Tribunál podle ní zmínil dvě skutková zjištění učiněná Komisí, třebaže tato zjištění nejsou uvedena v souhrnné zprávě a Komise jedno z těchto zjištění výslovně vzala zpět v průběhu správního řízení.

141

Ve druhé části šestého důvodu kasačního opravného prostředku Řecká republika v podstatě tvrdí, že použití článku 63 prováděcího nařízení č. 809/2014, které vstoupilo v platnost poté, co nastaly skutkové okolnosti sporu, per analogiam pro účely toho, aby Komise vypočítala finanční opravu, která se má uplatnit, představuje nesprávné právní posouzení a postrádá odůvodnění. Konkrétně Tribunál za účelem odůvodnění uložení finanční opravy ve výši 772956,32 eura, která byla nižší než oprava, která měla být uložena podle pravidel použitelných ratione temporis, zmínil v bodech 224 až 229 napadeného rozsudku judikaturu týkající se použití mírnějšího trestu se zpětnou účinností a odkázal na nařízení č. 2988/95 o ochraně finančních zájmů Společenství. Tyto úvahy přitom podle ní nesouvisí s určením základu finanční opravy uplatněné podle článku 52 nařízení č. 1306/2013. Podle Řecké republiky je třeba skutečnost, že Tribunál takto zamítl vytýkanou skutečnost, kterou zpochybnila použití článku 63 prováděcího nařízení č. 809/2014 per analogiam na základě uvedených úvah, pokládat za nedostatek odůvodnění napadeného rozsudku v tomto bodě.

142

Komise dospěla k závěru, že první část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku musí být zamítnuta v plném rozsahu jako neopodstatněná. V odpovědi na druhou část tohoto důvodu kasačního opravného prostředku má Komise za to, že tato část musí být zamítnuta, neboť vychází z irelevantní argumentace, a podpůrně za to, že musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

143

Pokud jde o první vytýkanou skutečnost na podporu první části šestého důvodu kasačního opravného prostředku, je třeba uvést, že článek 73 nařízení č. 817/2004 vyžaduje, aby členské státy stanovily pravidla pro sankce použitelné při porušení tohoto nařízení a aby tyto sankce byly účinné, přiměřené a odrazující.

144

Z toho vyplývá, že i když tento článek přesně neurčuje pravidla pro sankce, která musí členský stát zavést, vyžaduje, aby tento členský stát stanovil soubor opatření vykazujících dostatečně účinnou, přiměřenou a odrazující povahu, aby bylo zabráněno jakémukoliv porušení ustanovení tohoto nařízení.

145

Tribunál se přitom nedopustil nesprávného právního posouzení, když měl v bodech 207 a 208 napadeného rozsudku za to, že kontrolní činnosti týkající se způsobilosti žádostí o platby a výdajů, neexistence tolerance v případě překročení způsobilých výdajů, požadované vrácení v případě případně zjištěných nesrovnalostí nebo navrácení neoprávněně vyplacených částek se podobají nikoli sankcím, ale nezbytnému postupu kontroly podmínek způsobilosti projektů pro poskytnutí podpory. Taková opatření totiž nemají odrazující povahu, ale omezují se na zajištění legality žádosti o financování a na vyloučení částečně nebo zcela nezpůsobilých výdajů z podpory EZFRV, tedy jinými slovy na zabránění jakékoli neoprávněné výhodě.

146

Po provedení analýzy opatření, o nichž má Řecká republika za to, že představují režim sankcí ve smyslu článku 73 nařízení č. 817/2004, Tribunál v bodě 209 napadeného rozsudku identifikoval pouze jediné opatření podobající se skutečné sankci, spočívající ve vyloučení jakékoli podpory z EZFRV na dva roky.

147

Tribunál se tedy nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodech 207 až 214 napadeného rozsudku uvedl, že soubor opatření stanovených řeckou právní úpravou nemůže představovat pravidla pro účinné, přiměřené a odrazující sankce ve smyslu článku 73 nařízení č. 817/2004. I když může být takové opatření spočívající v dočasném vyloučení s ohledem na svou přiměřenou sankční a odrazující povahu považováno za sankci, samo o sobě nepostačuje ke konstatování existence pravidel pro sankce v souladu s článkem 73 nařízení č. 817/2004.

148

První vytýkaná skutečnost na podporu první části šestého důvodu kasačního opravného prostředku tedy musí být zamítnuta jako neopodstatněná.

149

Pokud jde o druhou vytýkanou skutečnost této části, stačí uvést, že argumentace uplatněná Řeckou republikou vychází z nesprávného výkladu bodu 208 napadeného rozsudku.

150

V tomto bodě napadeného rozsudku totiž Tribunál nevyžadoval, aby se nesrovnalost nutně týkala podmínky týkající se způsobilosti, ale omezil se na odpověď na argumentaci Řecké republiky vycházející z toho, že příslušné orgány tohoto členského státu přijaly opatření o vyloučení za účelem sankcionování projektů nesplňujících podmínky způsobilosti.

151

Druhá vytýkaná skutečnost uplatněná na podporu této části musí být tedy zamítnuta.

152

Pokud jde o třetí vytýkanou skutečnost vycházející z údajného zkreslení souhrnné zprávy, je patrně pravda, že Tribunál v bodě 206 napadeného rozsudku zmínil dva případy snížení podpory, které nejsou v této zprávě uvedeny. Tyto případy jsou však v tomto bodě napadeného rozsudku uvedeny pouze příkladmo pro ilustraci uplatňování „sankční politiky“ Řecké republiky, aniž Řecká republika zpochybnila posouzení Komise, podle kterého tento stát pouze snížil podporu bez uplatnění sankce.

153

Pokud jde o druhou část šestého důvodu kasačního opravného prostředku, vycházející v podstatě z použití článku 63 prováděcího nařízení č. 809/2014 se zpětnou účinností a per analogiam, týkající se bodů 224 až 229 napadeného rozsudku, je třeba konstatovat, že Tribunál v bodech 216 až 221 tohoto rozsudku nejprve uvedl, že v souladu s dokumentem č. VI/5330/97 musí být s neuložením sankce v rámci opatření 121 zacházeno obdobně jako s nedostatkem týkajícím se klíčové kontroly, což odůvodňuje uplatnění paušální opravy ve výši alespoň 5 %.

154

Dále v bodě 222 napadeného rozsudku, který Řecká republika ostatně nezpochybnila, Tribunál výslovně upřesnil, že právním základem této opravy je článek 52 nařízení č. 1306/2013, který nahradil článek 31 nařízení č. 1290/2005.

155

Konečně Tribunál schválil použití článku 63 prováděcího nařízení č. 809/2014 per analogiam až v bodech 223 až 229 napadeného rozsudku, jelikož toto pozdější ustanovení příznivější pro Řeckou republiku vedlo Komisi ke snížení výše uvedené opravy.

156

Argumentace uplatněná Řeckou republikou tedy vychází z nesprávného výkladu napadeného rozsudku. Na rozdíl od toho, co tvrdí tento členský stát, totiž Tribunál v bodech 224 až 229 napadeného rozsudku své úvahy nezaložil na právním základě, který není v projednávané věci použitelný.

157

Kromě toho nelze mít za to, že Tribunál tím, že v bodě 225 napadeného rozsudku zmínil zásadu zpětné účinnosti nejmírnějšího trestu a v bodě 226 tohoto rozsudku zmínil nařízení č. 2988/95, nahradil článek 52 nařízení č. 1306/2013 jakožto právní základ finanční opravy touto zásadou nebo tímto nařízením. Tyto odkazy naopak zapadají do rámce judikatury Soudního dvora, podle níž se má uvedená zásada jakožto obecná zásada unijního práva použít na mírnější správní sankce (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 1. července 2004, Gerken, C‑295/02, EU:C:2004:400, body 56 a 57; ze dne 8. března 2007, Campina, C‑45/06, EU:C:2007:154, body 32, 33 a 60, jakož i ze dne 11. března 2008, Jager, C‑420/06, EU:C:2008:152, body 59 a 60).

158

Na rozdíl od toho, co tvrdí Řecká republika, tedy odůvodnění uvedené Tribunálem v bodech 224 až 229 napadeného rozsudku není nedostatečné ani nesprávné.

159

Šestý důvod kasačního opravného prostředku tudíž musí být v plném rozsahu zamítnut jako neopodstatněný.

160

Ze všech výše uvedených úvah vyplývá, že vzhledem k tomu, že prvnímu a druhému důvodu kasačního opravného prostředku je třeba vyhovět, je třeba jednak zrušit bod 1 výroku napadeného rozsudku v rozsahu, v němž Tribunál zamítl žalobu Řecké republiky týkající se paušálních oprav ve výši 25 % a 10 % uplatněných na podpory na plochu pro pastviny v rámci roků žádosti 2012 a 2013, jakož i jednorázové opravy ve výši 37163161,78 eura v rámci roku žádosti 2013, které byly uloženy sporným rozhodnutím z důvodu nedostatků ve vymezení a kontrol způsobilých stálých pastvin, a jednak kasační opravný prostředek ve zbývající části zamítnout.

161

Podle čl. 61 prvního pododstavce statutu Soudního dvora Evropské unie může Soudní dvůr v případě zrušení rozhodnutí Tribunálu buď věc vrátit zpět Tribunálu k rozhodnutí, nebo vydat sám konečné rozhodnutí ve věci, pokud to soudní řízení dovoluje.

162

V projednávané věci je důvodné, aby Soudní dvůr vydal sám konečné rozhodnutí ve věci, jelikož to soudní řízení dovoluje.

163

Jak vyplývá z bodu 63 tohoto rozsudku, pro účely určení, zda má být dotyčná plocha kvalifikována jako „stálá pastvina“ ve smyslu čl. 2 prvního pododstavce bodu 2 nařízení č. 796/2004 a čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009, rozhodujícím kritériem, které je třeba zohlednit, není druh vegetace, kterou je tato plocha porostlá, nýbrž skutečné využívání uvedené plochy pro zemědělskou činnost typickou pro „stálé pastviny“.

164

Je přitom třeba konstatovat, že pokud jde o podpory na plochu pro rok žádosti 2012, Komise v souhrnné zprávě odůvodnila uplatnění sazby paušální opravy ve výši 25 % s ohledem na soubor nesrovnalostí týkajících se vymezení a kontrol stálých pastvin, které jí v souhrnu umožnily dospět k závěru, že provádění kontrolního systému, který má zajistit správnost výdajů, bylo stiženo vážnými nedostatky a pravděpodobně způsobilo EZZF mimořádně vysoké ztráty.

165

Vzhledem k tomu, že jednak byla paušální oprava ve výši 25 % založena na souboru nesrovnalostí, z nichž však jedna vychází z nesprávného výkladu čl. 2 prvního pododstavce bodu 2 nařízení č. 796/2004 a čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009, a jednak že tento nesprávný výklad mohl mít dopad na posouzení Komise týkající se ostatních nedostatků zjištěných Komisí, přísluší v tomto kontextu tomuto orgánu, aby provedl nové celkové posouzení za účelem ověření, že tato sazba opravy zůstává odůvodněná.

166

Pokud jde o podpory na plochu pro rok žádosti 2013, Komise v souhrnné zprávě odůvodnila jednak uplatnění paušální opravy ve výši 37163161,78 eura s ohledem na soubor nesrovnalostí, mezi něž patří nedostatky ve vymezení stálých pastvin, a jednak uplatnění sazby paušální opravy ve výši 10 % z důvodu souboru podobných nesrovnalostí, mezi něž patří rovněž vymezení stálých pastvin. Pokud jde o poslední paušální opravu, Komise měla nicméně za to, že sazba ve výši 10 % je přiměřená vzhledem k nesrovnalostem zjištěným pro rok žádosti 2013, jakož i k úsilí Řecké republiky vynaloženému v průběhu tohoto roku žádosti za účelem zlepšení situace.

167

Rovněž je třeba mít za to, že vzhledem k tomu, že opravy týkající se roku žádosti 2013 byly založeny na souboru nesrovnalostí, z nichž jedna vychází z nesprávného výkladu čl. 2 prvního pododstavce bodu 2 nařízení č. 796/2004 a čl. 2 písm. c) nařízení č. 1120/2009, a že tento nesprávný výklad mohl mít dopad na posouzení Komise týkající se ostatních nedostatků zjištěných Komisí, přísluší v tomto kontextu tomuto orgánu, aby provedl nové celkové posouzení za účelem ověření, že jednorázová oprava, jakož i sazba paušální opravy ve výši 10 % zůstávají odůvodněné.

168

Z toho vyplývá, že je třeba prvnímu žalobnímu důvodu podanému Řeckou republikou před Tribunálem vyhovět, a v důsledku toho zrušit sporné rozhodnutí v rozsahu, v němž uložilo paušální opravy ve výši 25 % a 10 % uplatněné na podpory na plochu pro pastviny v rámci roků žádosti 2012 a 2013, jakož i jednorázovou opravu ve výši 37163161,78 eura uplatněnou v rámci roku žádosti 2013 z důvodu nedostatků ve vymezení a kontrole způsobilých stálých pastvin.

169

Podle čl. 184 odst. 2 jednacího řádu Soudního dvora je-li kasační opravný prostředek opodstatněný a Soudní dvůr vydá sám konečné rozhodnutí ve věci, rozhodne o nákladech řízení.

170

Podle čl. 138 odst. 3 tohoto řádu, použitelného na řízení o kasačním opravném prostředku na základě čl. 184 odst. 1 téhož řádu, pokud měl každý účastník ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponese každý účastník řízení vlastní náklady řízení.

171

Vzhledem k tomu, že Řecká republika a Komise měly ve věci částečně úspěch i neúspěch, ponesou vlastní náklady řízení v prvním stupni a řízení o kasačním opravném prostředku.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto: