Věc C‑761/18 P

Päivi Leino-Sandberg

v.

Evropský parlament

 Rozsudek Soudního dvora (pátého senátu) ze dne 21. ledna 2021

„Kasační opravný prostředek – Přístup k dokumentům orgánů Evropské unie – Nařízení (ES) č. 1049/2001 – Článek 10 – Odepření přístupu – Žaloba podaná k Tribunálu Evropské unie proti rozhodnutí Evropského parlamentu, kterým byl odepřen přístup k dokumentu – Zpřístupnění anotovaného dokumentu třetí osobou po podání žaloby – Nevydání rozhodnutí Tribunálu ve věci samé z důvodu zániku právního zájmu na pokračování v řízení – Nesprávné právní posouzení“

Žaloba na neplatnost – Fyzické anebo právnické osoby – Právní zájem na podání žaloby – Žaloba směřující proti rozhodnutí orgánu, kterým byl odepřen přístup k dokumentům – Zpřístupnění anotovaného dokumentu třetí osobou po podání žaloby – Existence právního zájmu na pokračování v řízení – Posouzení z hlediska hmotného práva použitelného na meritum sporu – Nařízení č. 1049/2001 – Postavení zpřístupnění dokumentu třetí osobou na roveň zpřístupnění dotyčným orgánem – Nepřípustnost – Zachování právního zájmu na pokračování v řízení

(Článek 263 čtvrtý pododstavec SFEU; nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1049/2001, čl. 10 odst. 1 a 2)

(viz body 32–35, 40, 45–49)

Shrnutí

Navrhovatelka, která je univerzitní profesorkou, předložila Parlamentu v rámci výzkumných projektů týkajících se transparentnosti třístranných jednání žádost o přístup k rozhodnutí tohoto orgánu, kterým byl jedné osobě odepřen přístup k určitým dokumentům obsahujícím informace vypracované v rámci třístranných jednání(1). Rozhodnutím ze dne 3. dubna 2017(2) odepřel Parlament navrhovatelce přístup k požadovanému dokumentu.

Tribunál rozhodl(3), že již není důvodné rozhodnout o žalobě navrhovatelky, kterou podala proti posledně uvedenému rozhodnutí, jelikož když byl dokument, k němuž navrhovatelka požadovala přístup, zpřístupněn jeho adresátem na internetu, stala se uvedená žaloba bezpředmětnou.

Soudní dvůr, ke kterému navrhovatelka podala kasační opravný prostředek, zrušil usnesení Tribunálu a vrátil věc tomuto soudu.

Závěry Soudního dvora

Soudní dvůr s odkazem na svoji judikaturu(4) konstatoval, že i když byl sporný dokument zpřístupněn třetí osobou, nebylo sporné rozhodnutí Parlamentem formálně zrušeno, takže předmět sporu zůstal zachován.

Za účelem ověření, zda měl Tribunál rozhodnout o meritu žaloby, zkoumal Soudní dvůr otázku, zda si navrhovatelka zachovala navzdory zpřístupnění sporného dokumentu třetí osobou právní zájem na pokračování v řízení. Na úvod poznamenal, že i když je pravda, že právní zájem na podání žaloby, který musí přetrvávat až do vydání soudního rozhodnutí, neboť jinak by nemohlo být vydáno rozhodnutí ve věci samé, představuje procesní podmínku nezávislou na hmotném právu použitelném na meritum sporu, nelze jej nicméně od tohoto práva oddělit. S ohledem na skutečnost, že žádost o přístup podaná navrhovatelkou byla založena na nařízení č. 1049/2001(5), připomněl Soudní dvůr, že účelem tohoto nařízení, které vychází ze zásady otevřenosti, je poskytnout veřejnosti co možná nejširší právo na přístup k dokumentům orgánů. Upřesnil, že uvedené nařízení stanoví v zásadě právo každého na přístup k dokumentům orgánu a v zásadě povinnost orgánu poskytnout přístup k jeho dokumentům. Výjimky z práva na přístup k dokumentům orgánů jsou v tomto nařízení vymezeny taxativně.

Soudní dvůr následně upřesnil, že ačkoli podle ustanovení nařízení č. 1049/2001(6) může dotyčný orgán splnit svou povinnost a zpřístupnit dokument tím, že žadateli sdělí, jak může požadovaný dokument získat, pokud dotyčný orgán dokument již uveřejnil a tento dokument je snadno přístupný, není tomu tak tehdy, jestliže byl dokument orgánu zpřístupněn třetí osobou. V tomto ohledu zdůraznil, že nelze mít za to, že dokument zpřístupněný třetí osobou představuje oficiální dokument nebo vyjadřuje oficiální stanovisko orgánu, pokud tento orgán jednoznačně nepotvrdí, že získaný dokument pochází skutečně od něj a vyjadřuje jeho oficiální stanovisko.

Soudní dvůr konstatoval, že v situaci, kdy navrhovatelka získá pouze přístup ke spornému dokumentu zpřístupněnému třetí osobou a kdy jí Parlament i nadále odmítá poskytnout přístup k požadovanému dokumentu, nelze mít za to, že navrhovatelka získala přístup k uvedenému dokumentu ve smyslu nařízení č. 1049/2001, a tudíž ani že ztratila zájem na zrušení rozhodnutí Parlamentu, kterým jí byl odepřen přístup k tomuto dokumentu, pouze z důvodu tohoto zpřístupnění. Žadatel si naopak v takové situaci zachovává skutečný zájem na získání přístupu k autentické verzi požadovaného dokumentu, která zaručuje, že tento orgán je jeho autorem a že je v tomto dokumentu vyjádřeno oficiální stanovisko tohoto orgánu.

Soudní dvůr měl tudíž za to, že se Tribunál dopustil nesprávného právního posouzení, když zpřístupnění dokumentu třetí osobou postavil na roveň zpřístupnění požadovaného dokumentu dotyčným orgánem a když z toho dovodil, že již není důvodné rozhodnout o žalobě navrhovatelky, neboť jelikož dokument byl zpřístupněn třetí osobou, navrhovatelka k němu mohla mít přístup a legálně jej použít takovým způsobem, jako kdyby jej obdržela na základě žádosti podané podle tohoto nařízení.

1–      Rozhodnutí Evropského parlamentu A(2015) 4931 ze dne 8. července 2015.

2–      Rozhodnutí Evropského parlamentu A(2016) 15112.

3–      Usnesení ze dne 20. září 2018, Leino-Sandberg v. Parlament (T‑421/17, nezveřejněné, EU:T:2018:628).

4–      Rozsudek ze dne 4. září 2018, ClientEarth v. Komise (C‑57/16 P, EU:C:2018:660).

5–      Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1049/2001 ze dne 30. května 2001 o přístupu veřejnosti k dokumentům Evropského parlamentu, Rady a Komise (Úř. věst. 2001, L 145, s. 43; Zvl. vyd. 01/03, s. 331).

6–      Článek 10 odst. 1 a 2 nařízení č. 1049/2001.