–

za Darie BV, H. Lamonem a J. A. M. Jonkhoutem, advocaten,

–

za nizozemskou vládu K. Bulterman a C. S. Schillemans, jako zmocněnkyněmi,

–

za rakouskou vládu původně G. Hessem, poté J. Schmoll, jako zmocněnci,

–

za norskou vládu J. T. Kaasin a T. Skjeie, jako zmocněnkyněmi,

–

za Evropskou komisi L. Haasbeek a R. Lindenthalem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu článku 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 528/2012 ze dne 22. května 2012 o dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání (Úř. věst. 2012, L 167, s. 1; Zvl. vyd. 03/23, s. 3).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společností Darie BV, obchodní společností působící na velkoobchodním trhu s přípravky na údržbu, čištění a mytí a Staatssecretaris van Infrastructuur en Milieu (státní tajemník pro infrastrukturu a životní prostředí, Nizozemsko) (dále jen „státní tajemník“), který se týká legality rozhodnutí posledně uvedeného, kterým byla této společnosti uložena povinnost ukončit dodávání přípravku na trh, který státní tajemník kvalifikoval jako „biocidní přípravek“ a který nebyl povolen.

3

Bod 5 odůvodnění nařízení č. 528/2012 zní následovně:

„Pravidla týkající se dodávání biocidních přípravků na trh ve Společenství byla stanovena směrnicí 98/8/ES [Evropského parlamentu a Rady ze dne 16. února 1998 o uvádění biocidních přípravků na trh (Úř. věst. 1998, L 123, s. 1)]. Tato pravidla je nutno přizpůsobit s ohledem na zkušenosti, zejména s ohledem na zprávu o provádění během prvních sedmi let, kterou předložila Komise Evropskému parlamentu a Radě a která analyzuje problémy spojené s uvedenou směrnicí a její nedostatky.“

4

Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Účel a předmět“, stanoví:

„1.   Účelem tohoto nařízení je zlepšit fungování vnitřního trhu pomocí harmonizace předpisů pro dodávání biocidních přípravků na trh a jejich používání a současně zajistit vysokou úroveň ochrany zdraví lidí i zvířat a životního prostředí. Ustanovení tohoto nařízení vycházejí ze zásady obezřetnosti, která má zajistit ochranu zdraví lidí a zvířat i ochranu životního prostředí. […]

2.   Toto nařízení stanoví pravidla pro:

[…]“

5

Článek 2 uvedeného nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„Toto nařízení se vztahuje na biocidní přípravky a ošetřené předměty. Seznam typů biocidních přípravků, na něž se toto nařízení vztahuje, a jejich popis jsou uvedeny v příloze V.“

6

Článek 3 téhož nařízení, nadepsaný „Definice“, v odstavci 1 stanoví:

„Pro účely tohoto nařízení se rozumí:

[…]

[…]

[…]“

7

Článek 17 odst. 1 nařízení č. 528/2012 stanoví:

„Žádný biocidní přípravek nesmí být dodán na trh ani používán, pokud není povolen v souladu s tímto nařízením.“

8

Příloha V tohoto nařízení, nadepsaná „Typy biocidních přípravků a jejich popis podle čl. 2 odst. 1“, rozděluje tyto přípravky do čtyř skupin, a to dezinfekční prostředky, konzervanty, regulace živočišných škůdců a jiné biocidní přípravky. Tato příloha uvádí, že k dezinfekčním prostředkům nepatří čisticí přípravky, u kterých se nepředpokládá biocidní účinek, a dále že konzervanty, není-li uvedeno jinak, zahrnují pouze přípravky k prevenci vývoje mikrobů a řas.

9

Článek 2 směrnice 98/8, nadepsaný „Definice“, která byla zrušena a nahrazena nařízením č. 528/2012, v odstavci 1 stanovil:

„Pro účely této směrnice se použijí tyto definice:

[…]“

10

V bodě 21 odůvodnění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 648/2004 ze dne 31. března 2004 o detergentech (Úř. věst. 2004, L 104, s. 1; Zvl. vyd. 13/34, s. 48) se uvádí, že „je vhodné připomenout, že na povrchově aktivní látky detergentů jsou použitelné další horizontální právní předpisy“, mezi něž náleží směrnice 98/8.

11

Článek 2 bod 1 tohoto nařízení stanoví definici „detergent“ pro účely uvedeného nařízení.

12

Ustanovení § 1 Wet gewasbeschermingsmiddelen en biociden (zákon o fytosanitárních a biocidních přípravcích, dále jen „Wgb“), nadepsaného „Definice“, stanoví:

„1.   V tomto zákoně a v právních předpisech přijatých na jeho základě se rozumí:

[…]

Biocidními přípravky: biocidní přípravky uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení [č. 528/2012];

[…]“

13

Ustanovení § 43 Wgb, nadepsaného „Porušení nařízení“, stanoví:

„1.   Je zakázáno jednání v rozporu s čl. 17 odst. 1, 5 a 6 […] nařízení [č. 528/2012] nebo s jejich prováděcími nařízeními.

[…]“

14

Ustanovení § 86 Wgb, nadepsaného „Výkon správního rozhodnutí“, stanoví:

„Ministr je oprávněn vydat příkaz s možným výkonem správního rozhodnutí za účelem dodržování pravidel stanovených v tomto zákoně nebo přijatých na jeho základě a článku 5:20 Algemene wet bestuursrecht (správní řád), jedná-li se o povinnost spolupráce s úředníky určenými podle článku 82.“

15

Rozhodnutím ze dne 13. ledna 2017 státní tajemník na základě ustanovení § 43 a § 86 Wgb ve spojení s čl. 17 odst. 1 nařízení č. 528/2012 nařídil společnosti Darie, pod hrozbou donucovací pokuty ve výši 1000 euro týdně až do maximální částky 25000 euro, aby ukončila dodávání přípravku Pure Air na trh, tedy výrobku, který kvalifikoval jako „biocidní přípravek“ a který neschválil příslušný orgán, a to College voor de toelating van gewasbeschermingsmiddelen en biociden (subjekt oprávněný k povolení fytosanitárních a biocidních přípravků, Nizozemsko).

16

Společnost Darie podala proti rozhodnutí státního tajemníka stížnost a uvedla, že státní tajemník nesprávně kvalifikoval přípravek Pure Air jako „biocidní přípravek“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012.

17

Státní tajemník zamítl tuto stížnost rozhodnutím ze dne 26. května 2017.

18

Společnost Darie podala proti tomuto rozhodnutí žalobu ke College van Beroep voor het bedrijfsleven (odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti, Nizozemsko), přičemž zpochybnila kvalifikaci přípravku Pure Air jako „biocidního přípravku“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012. Podle této společnosti má Pure Air probiotický, a nikoli biocidní účinek, jelikož druh bakterie Bacillus ferment, která se nachází v tomto přípravku, produkuje enzymy, které pohltí a stráví veškeré organické zbytky, které slouží jako živiny pro mikroorganismy, a proto na povrchu ošetřeném tímto přípravkem nemůže vzniknout biotop, v němž se mohou vyvíjet mikroorganismy jako např. plísně.

19

Předkládající soud uvádí, že etiketa přípravku Pure Air popisuje tento výrobek jako koncentrovanou biologicky rozložitelnou kapalinu určenou na postřik, která je obohacena o probiotika a obsahuje zejména druh bakterie Bacillus ferment, který se používá „pro zabránění tvorby plísní“ a pro „odstranění a předcházení nepříjemných zápachů“, přičemž poskytuje zdravou a bezpečnou mikroflóru na povrchu upraveným postřikem. Návod k použití přípravku Pure Air uvádí, že před postřikováním tohoto přípravku na povrch, který má být ošetřen, je třeba „zcela“ odstranit plísně, a dále uvádí, že „[a]by se zabránilo navrácení plísní, je důležité provést postřik [přípravkem Pure Air] jedenkrát za tři nebo čtyři týdny podle vlhkosti v obydlí“.

20

Tento soud dodává, že dne 22. března 2017 internetová stránka společnosti Darie obsahovala informaci, že „probiotické čisticí prostředky fungují stejně jako běžné techniky čištění. Odstraňují viditelné nečistoty. Existuje však jeden důležitý rozdíl. Zmizí také potenciální původci nemocí, jako jsou plísně a škodlivé bakterie. Odstraněním živné půdy se počet škodlivých bakterií a plísní podstatně sníží. Kromě toho je výrobek bezpečný a udržitelný. Základ spočívá v dobrých bakterií a ve vodě, což jej činí nejvíce šetrnějším k životnímu prostředí, který lze nalézt na profesionálním trhu“.

21

Předkládající soud se táže, zda se účinek přípravku Pure Air uváděný společností Darie, který spočívá v zamezení nikoli škodlivých organismů, nýbrž vzniku nebo zachování možného životního prostoru těchto organismů, spadá pod pojem „biocidní přípravek“ uvedený v čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012 ve spojení s čl. 3 odst. 1 písm. c) tohoto nařízení.

22

Za těchto podmínek se College van Beroep voor het Bedrijfsleven (odvolací správní soud pro hospodářské věci) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

23

Společnost Darie tvrdí, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce musí být zamítnuta z důvodu, že předkládající soud má k dispozici všechny poznatky, které mu umožní, aniž by bylo nezbytné položit Soudnímu dvoru předběžné otázky, konstatovat, že přípravek dotčený ve věci v původním řízení není biocidním přípravkem. Navíc Soudní dvůr v rozsudku ze dne 1. března 2012, Söll (C‑420/10, dále jen „rozsudek Söll, EU:C:2012:111) na první otázku již odpověděl.

24

V tomto ohledu je třeba připomenout, že v rámci spolupráce Soudního dvora a vnitrostátních soudů, zavedené článkem 267 SFEU, je věcí pouze vnitrostátního soudu, kterému byl spor předložen a jenž musí nést odpovědnost za soudní rozhodnutí, které bude vydáno, aby s ohledem na konkrétní okolnosti věci posoudil jak nezbytnost rozhodnutí o předběžné otázce pro vydání jeho rozsudku, tak relevanci otázek, které klade Soudnímu dvoru. Jestliže se tedy položené otázky týkají výkladu unijního práva, je Soudní dvůr v zásadě povinen rozhodnout [rozsudek ze dne 25. července 2018, AY (Zatýkací rozkaz – Svědek), C‑268/17, EU:C:2018:602, bod 24 a citovaná judikatura].

25

Z toho vyplývá, že se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí na vlastní odpovědnost a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance. Odmítnutí žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce podané vnitrostátním soudem je ze strany Soudního dvora možné pouze tehdy, je-li zjevné, že žádaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny [rozsudek ze dne 25. července 2018, AY (Zatýkací rozkaz – Svědek), C‑268/17, EU:C:2018:602, bod 25 a citovaná judikatura].

26

V projednávaném případě však spor probíhá před předkládajícím soudem, který se v podstatě týká kvalifikace přípravku Pure Air jako „biocidního přípravku“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012. Vzhledem k tomu, že tento soud požádal o výklad pojmů „biocidní přípravek“ a „účinná látka“ ve smyslu tohoto nařízení, a předkládá Soudnímu dvoru skutkové a právní poznatky nezbytné pro užitečnou odpověď na položené otázky, není pochyb o tom, že uvedené otázky jsou pro řešení sporu relevantní a že podmínky přípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, připomenuté v předchozím bodě, jsou splněny.

27

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je tudíž přípustná.

28

První otázkou se předkládající soud táže, zda pojem „biocidní přípravek“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na přípravky, které obsahují jeden nebo více druhů bakterií, enzymů nebo jiných složek, které z důvodu jejich specifického způsobu účinku nepůsobí přímo na cílové škodlivé organismy, ale působí na vznik nebo zachování možného životního prostoru těchto organismů a případně jaké podmínky musí takový účinek splňovat.

29

V tomto ohledu je třeba uvést, že jelikož nařízení č. 528/2012 zrušilo a nahradilo směrnici 98/8, výklad ustanovení této směrnice provedený Soudním dvorem platí rovněž pro toto nařízení, pokud lze ustanovení obou těchto unijních předpisů považovat za rovnocenná (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 16. listopadu 2016, Schmidt, C‑417/15, EU:C:2016:881, bod 26; ze dne 9. března 2017, Pula Parking, C‑551/15, EU:C:2017:193, bod 31; a ze dne 15. listopadu 2018, Kuhn, C‑308/17, EU:C:2018:911, bod 31).

30

V bodě 31 rozsudku Söll Soudní dvůr rozhodl, že pojem „biocidní přípravky“ uvedený v čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 98/8 musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje i přípravky, které na cílové škodlivé organismy působí pouze nepřímo, pokud obsahují jednu nebo více účinných látek, jež mají chemický nebo biologický účinek, který je nedílnou součástí řetězce příčinných souvislostí, jehož cílem je inhibiční účinek na uvedené organismy.

31

V tomto ohledu je třeba uvést, že v bodě 24 rozsudku Söll Soudní dvůr uvedl, že čl. 2 odst. 1 písm. a) první pododstavec směrnice 98/8 definuje biocidní přípravky pomocí tří kumulativních prvků. Tyto přípravky musí obsahovat „účinnou látku“, sledovat konkrétní cíle a mít chemický nebo biologický účinek. Závěr Soudního dvora v bodě 31 tohoto rozsudku vycházel zejména z přezkumu druhého prvku této definice vykládaného ve světle cílů této směrnice.

32

Srovnávací přezkum znění čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012 a čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 98/8 přitom ukazuje, že tento prvek je formulován v těchto dvou ustanoveních totožně v tom smyslu, že kvalifikace přípravku jako „biocidního přípravku“ závisí zejména na okolnosti, že výrobek je „určen k ničení, odpuzování a zneškodňování jakéhokoliv škodlivého organismu, k zabránění působení tohoto organismu nebo dosažení jiného regulačního účinku na tento organismus“.

33

Za těchto podmínek, jak uvedla generální advokátka v bodě 29 svého stanoviska, výklad provedený v rozsudku Söll, podle něhož pojem „biocidní přípravek“ zahrnuje nejen přímé účinky, ale i nepřímé účinky přípravku, zůstává tedy použitelný na pojem „biocidní přípravek“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012.

34

Takový výklad je rovněž v souladu s kontextem, do kterého toto ustanovení spadá. Je totiž třeba připomenout, že čl. 3 odst. 1 písm. c) nařízení č. 528/2012 definuje pojem „účinná látka“, z níž může být složen biocidní přípravek, jako „látk[u] nebo mikroorganismus, který působí na škodlivé organismy nebo proti škodlivým organismům“. Dvě alternativní složky tohoto pojmu, a to účinek „na“ škodlivé organismy a účinek „proti“ těmto organismům, potvrzují, že takový pojem zahrnuje nejen přímé účinky na škodlivé organismy, nýbrž i nepřímé účinky proti těmto organismům za předpokladu, že jejich účinky jsou nedílnou součástí řetězce příčinných souvislostí, jehož cílem je inhibiční účinek vůči uvedeným organismům.

35

Naproti tomu je třeba uvést, že co se týče způsobu účinku biocidního přípravku, čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012 se na rozdíl od čl. 2 odst. 1 písm. a) směrnice 98/8 neomezuje na „chemický nebo biologický účinek“, ale vztahuje se na dosažení účinku na škodlivý organismus „jakýmkoliv jiným způsobem než pouhým fyzickým nebo mechanickým působením“.

36

Jak uvedla generální advokátka v bodě 27 svého stanoviska, toto nařízení nepřebírá návrh Komise výslovně omezit pojem „biocidní přípravek“ na biologické a chemické účinky, jak bylo uvedeno v čl. 3 odst. 1 písm. a) návrhu Komise ze dne 12. června 2009 na nařízení o uvádění biocidních přípravků na trh a jejich používání (COM [2009] 267 final).

37

Rozšíření definice způsobu účinku biocidního přípravku, které provádí nařízení č. 528/2012, je v souladu s cílem, připomenutým v bodě 5 odůvodnění tohoto nařízení, přizpůsobit pravidla směrnice 98/8 „s ohledem na získané zkušenosti“ a zajistit zvýšenou úroveň ochrany zdraví lidí a zvířat a životního prostředí.

38

Z toho vyplývá, že okolnost, že přípravek má probiotický, a nikoliv chemický účinek, sama o sobě nebrání tomu, aby byl kvalifikován jako „biocidní přípravek“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012. Naopak, pokud probiotický účinek přípravku vyplývá z účinku, kterého je dosaženo„jakýmkoliv jiným způsobem než pouhým fyzickým nebo mechanickým působením“ ve smyslu tohoto ustanovení, a pokud jsou splněny ostatní podmínky stanovené tímto ustanovením, tento výrobek spadá nesporně do působnosti uvedeného ustanovení.

39

Za těchto podmínek je třeba na první otázku odpovědět tak, že pojem „biocidní přípravek“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že se vztahuje na přípravky obsahující jeden nebo více druhů bakterií, enzymů nebo jiných složek, které z důvodu jejich specifického způsobu účinku nepůsobí v zásadě přímo na cílové škodlivé organismy, ale působí na vznik nebo zachování možného životního prostoru těchto organismů, pokud je účinků těchto přípravků dosaženo jakýmkoliv jiným způsobem než pouhým fyzickým nebo mechanickým působením, a tyto účinky jsou nedílnou součástí řetězce příčinných souvislostí, jehož cílem je inhibiční účinek vůči uvedeným organismům.

40

Druhou otázkou se předkládající soud táže, zda čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že přípravek má být použit na ošetřovaný povrch teprve po odstranění cílových škodlivých organismů na tomto povrchu, má vliv na kvalifikaci tohoto prvního přípravku jako „biocidního přípravku“ ve smyslu tohoto ustanovení, a pokud je třeba na tuto otázku odpovědět kladně, na základě kterého kritéria je třeba posoudit, zda ošetřovaný povrch je v návaznosti na uvedené odstranění skutečně bez těchto organismů.

41

V tomto ohledu je třeba zaprvé zdůraznit, že odstupňování cílů biocidních přípravků v čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012 obsahuje výčet cílů biocidních přípravků. Tyto cíle jsou odstupňovány od ničení škodlivých organismů až k prevenci proti nim (v tomto smyslu viz rozsudek Söll, bod 28). Kromě toho příloha V tohoto nařízení, která obsahuje seznam biocidních přípravků, na které se vztahuje uvedené nařízení, zahrnuje do tohoto seznamu přípravky s preventivním účinkem, které jsou obecně používány v podmínkách, v nichž se škodlivé organismy nevyskytují.

42

Z toho vyplývá, že pojem „biocidní přípravek“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012 je třeba chápat v širším smyslu a vztahuje se zejména na preventivní přípravky. Tento široký výklad je potvrzen cílem uvedeným v článku 1 tohoto nařízení, který je založen na zásadě obezřetnosti, a to zajistit „vysokou úroveň ochrany zdraví lidí a zvířat a životního prostředí“.

43

Tento cíl však nemůže být zcela splněn, pokud přípravky obsahující „účinné látky“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c) nařízení č. 528/2012 nejsou kvalifikovány jako „biocidní přípravky“, jelikož působí na cílové škodlivé organismy pouze preventivně, a pokud se na ně nevztahují pravidla týkající se dodávání těchto přípravků na trh a jejich používání, která stanoví toto nařízení.

44

Jak totiž Soudní dvůr rozhodl v bodě 27 rozsudku Söll, riziko pro životní prostředí může představovat samotná přítomnost účinné látky jako takové bez ohledu na to, zda tato látka působí na cílové organismy přímo či nepřímo.

45

Zadruhé pojem „účinná látka“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c) nařízení č. 528/2012 nevyžaduje zničení škodlivých organismů. Pokud totiž bakteriální druhy, enzymy nebo jiné složky přípravku brání vzniku nebo zachování životního prostoru cílových škodlivých organismů tím, že jim odstraní příznivé podmínky, působí jako účinná látka preventivně proti těmto organismům.

46

Skutečnost, že cílové škodlivé organismy byly předtím odstraněny jiným účinkem než tím, které způsobila dotčená látka, za předpokladu, že je prokázána, tedy nezpochybňuje kvalifikaci této látky, která působí na vznik příznivých podmínek pro tyto škodlivé organismy, jako „účinná látka“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. c) nařízení č. 528/2012.

47

Zatřetí, případný čisticí účinek přípravku obsahujícího jeden nebo více druhů bakterií, enzymů nebo jiných složek, které z důvodu jejich specifického způsobu účinku, nepůsobí přímo na škodlivé organismy, ale působí na vznik nebo zachování životního prostoru těchto škodlivých organismů, nemůže vyloučit jeho kvalifikaci jako „biocidní přípravek“.

48

Jak uvedla generální advokátka v bodech 32 a 33 svého stanoviska, detergenty totiž nejsou vyloučeny z působnosti nařízení č. 528/2012. Kromě toho, jak vyplývá zejména z bodu 21 odůvodnění nařízení č. 648/2004, přípravek může být kvalifikován zároveň jako „detergent“ ve smyslu čl. 2 bodu 1 tohoto nařízení a současně jako „biocidní přípravek“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012.

49

Pro účely kvalifikace přípravku jako „biocidního přípravku“ jsou tedy relevantní pouze vlastnosti uvedené v čl. 3 odst. 1 písm. a) a c) nařízení č. 528/2012.

50

S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou otázku odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že skutečnost, že přípravek má být použit na ošetřovaný povrch teprve po odstranění cílových škodlivých organismů na tomto povrchu, nemá vliv na kvalifikaci tohoto přípravku jako „biocidního přípravku“ ve smyslu tohoto ustanovení.

51

Třetí otázkou se předkládající soud táže, zda čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že doba, během níž přípravek působí, má vliv na kvalifikaci tohoto přípravku jako „biocidního přípravku“ ve smyslu tohoto ustanovení.

52

V tomto ohledu z přezkumu provedeného v rámci druhé otázky vyplývá, že pro kvalifikaci přípravku jako „biocidního přípravku“ jsou relevantní pouze prvky zahrnující pojmy „biocidní přípravek“ a „účinná látka“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 písm. a) a c) nařízení č. 528/2012. Doba, během níž přípravek působí, přitom není součástí těchto prvků.

53

Na třetí otázku je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení č. 528/2012 musí být vykládán v tom smyslu, že doba, během níž přípravek působí, nemá vliv na kvalifikaci tohoto přípravku jako „biocidního přípravku“ ve smyslu tohoto ustanovení.

54

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (devátý senát) rozhodl takto: