–

za Dr. Willmar Schwabe GmbH & Co. KG C. Stallbergem, Rechtsanwalt,

–

za Queisser Pharma GmbH & Co. KG A. Meisterernstem, Rechtsanwalt,

–

za Evropskou komisi K. Herbout-Borczak a C. Hödlmayrem, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 10 odst. 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 ze dne 20. prosince 2006 o výživových a zdravotních tvrzeních při označování potravin (Úř. věst. 2006, L 404, s. 9), ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 107/2008 ze dne 15. ledna 2008 (Úř. věst. 2008, L 39, s. 8) (dále jen „nařízení č. 1924/2006“).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi společnostmi Dr. Willmar Schwabe GmbH & Co. KG (dále jen „Schwabe“) a Queisser Pharma GmbH & Co. KG ohledně údajně klamavého charakteru obalu doplňku stravy.

3

Body 1, 9, 14, 16, 17, 23 a 29 odůvodnění nařízení č. 1924/2006 zní:

[…]

[…]

[…]

[…]

[…]

4

Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„Toto nařízení uvádí v soulad právní a správní předpisy v členských státech, které se týkají výživových a zdravotních tvrzení, aby bylo zajištěno účinné fungování vnitřního trhu a zároveň i vysoká míra ochrany spotřebitele.“

5

Článek 2 odst. 2 bod 5 uvedeného nařízení definuje pojem „zdravotní tvrzení“ jako „každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že existuje souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím“.

6

Kapitola II téhož nařízení, která se týká obecných zásad, obsahuje články 3 až 7 tohoto nařízení.

7

Článek 3 nařízení č. 1924/2006, nadepsaný „Obecné zásady pro všechna tvrzení“, stanoví:

„Výživová a zdravotní tvrzení lze při označování a obchodní úpravě potravin a v reklamě na potraviny uváděné na trh ve Společenství používat pouze v případě, že jsou v souladu s tímto nařízením.

Aniž jsou dotčeny [směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/13/ES ze dne 20. března 2000 o sbližování právních předpisů členských států týkajících se označování potravin, jejich obchodní úpravy a související reklamy (Úř. věst. 2000, L 109, s. 29; Zvl. vyd. 15/05, s. 75), a směrnice 84/450], nesmějí výživová a zdravotní tvrzení:

[…]“

8

Článek 5 tohoto nařízení, nadepsaný „Obecné podmínky“, v odstavcích 1 a 2 uvádí:

„1.   „Používání výživových a zdravotních tvrzení je přípustné pouze při splnění těchto podmínek:

[…]

2.   Použití výživových a zdravotních tvrzení je přípustné pouze tehdy, jestliže lze očekávat, že průměrný spotřebitel příznivému účinku vyjádřenému v daném tvrzení porozumí.“

9

Článek 6 uvedeného nařízení, nadepsaný „Vědecké zdůvodnění tvrzení“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Výživová a zdravotní tvrzení musí být založena na všeobecně uznávaných vědeckých poznatcích a jsou jejich prostřednictvím zdůvodněna.

2.   Provozovatel potravinářského podniku, který uvádí výživové nebo zdravotní tvrzení, musí použití tohoto tvrzení zdůvodnit.“

10

Kapitola IV téhož nařízení, která se týká zdravotních tvrzení, zahrnuje články 10 až 19 tohoto nařízení.

11

Článek 10 nařízení č. 1924/2006, nadepsaný „Zvláštní podmínky“, v odstavcích 1, 3 a 4 uvádí:

„1.   Zdravotní tvrzení jsou zakázána, pokud neodpovídají obecným požadavkům v kapitole II a zvláštním požadavkům v této kapitole a pokud nejsou schválena v souladu s tímto nařízením a obsažena v seznamu schválených tvrzení stanovených v článcích 13 a 14.

[…]

3.   Odkaz na obecné, nespecifické příznivé účinky živiny nebo potraviny na celkové dobré zdraví a duševní a tělesnou pohodu je přípustný pouze tehdy, pokud je doplněn zvláštním zdravotním tvrzením, které je uvedeno v seznamech podle článku 13 nebo 14.

4. Pokud je to vhodné, budou pokyny pro provádění tohoto článku přijaty postupem podle čl. 25 odst. 2 a v případě potřeby po konzultaci s dotčenými osobami, zejména provozovateli potravinářských podniků a sdruženími [s]potřebitelů.“

12

Článek 13 tohoto nařízení v odstavci 3 stanoví:

„Po konzultaci s [EFSA] přijme Komise regulativním postupem s kontrolou podle čl. 25 odst. 3 do 31. ledna 2010 seznam schválených tvrzení, jenž má za účel změnit jiné než podstatné prvky tohoto nařízení jeho doplněním, platných pro Společenství podle odstavce 1 a veškeré nezbytné podmínky používání těchto tvrzení.“

13

Článek 17 odst. 5 uvedeného nařízení zní:

„Zdravotní tvrzení obsažená v seznamech podle článků 13 a 14 smí použít v souladu s podmínkami, které se na ně vztahují, každý provozovatel potravinářského podniku, pokud jejich použití není omezeno v souladu s článkem 21.“

14

Bod 3 přílohy prováděcího rozhodnutí Komise 2013/63/EU ze dne 24. ledna 2013, kterým se přijímají pokyny pro provádění zvláštních podmínek pro zdravotní tvrzení stanovených v článku 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006 (Úř. věst. 2013, L 22, s. 25, a oprava Úř. věst. 2013, L 272, s. 56), nadepsaný „Odkaz na obecné, nespecifické příznivé účinky na zdraví – čl. 10 odst. 3“, zní:

„Ustanovení čl. 10 odst. 3 umožňují používání jednoduchých, přitažlivých sdělení, která odkazují na obecné, nespecifické příznivé účinky potraviny na celkové dobré zdraví a duševní a tělesnou pohodu bez předchozího schválení, avšak za zvláštních podmínek. Používání takových sdělení může být pro [s]potřebitele užitečné, jelikož obsahují jemu srozumitelnější sdělení. Stejně tak ovšem může i snadno docházet k nedorozuměním nebo špatné interpretaci těchto tvrzení ze strany spotřebitelů, kteří mohou očekávat, že daná potravina má na zdraví jiné nebo lepší účinky než ty, které skutečně existují. Z toho důvodu je při odkazování na obecné, nespecifické příznivé účinky na zdraví povinné tyto odkazy doprovodit zvláštním zdravotním tvrzením ze seznamů schválených zdravotních tvrzení uvedených v rejstříku Unie. Pro účely nařízení by zvláštní schválené zdravotní tvrzení, které doprovází sdělení odkazující na obecné, nespecifické příznivé účinky na zdraví, mělo být uvedeno ‚vedle‘ tohoto sdělení nebo ‚za‘ ním.

Tato zvláštní tvrzení ze seznamů schválených zdravotních tvrzení by měla být pro daný obecný odkaz relevantní. […] Aby […] nedocházelo ke klamání spotřebitelů, musí provozovatelé potravinářských podniků prokázat souvislost mezi odkazem na obecné, nespecifické příznivé účinky potraviny a zvláštním, doprovodným schváleným zdravotním tvrzením.

Některá tvrzení předložená ke schválení byla v rámci vědeckého hodnocení posouzena jako příliš obecná nebo málo specifická pro účely evaluace. Taková tvrzení nebyla schválena, a byla proto zařazena na seznam neschválených tvrzení rejstříku Unie pro výživová a zdravotní tvrzení. To však neznamená, že tato tvrzení nemohou využívat ustanovení čl. 10 odst. 3 a nemohou být proto zákonně používána; nicméně musí být doprovázena zvláštním tvrzením ze seznamu schválených zdravotních tvrzení v souladu s uvedeným článkem.“

15

Ustanovení § 3 odst. 1 Gesetz gegen den unlauteren Wettbewerb (zákon o nekalé soutěži, BGBl. 2010 I, s. 254), ve znění použitelném na spor v původním řízení (dále jen „UWG“), zní:

„Nekalé obchodní praktiky jsou protiprávní, pokud mohou výrazně poškodit zájmy soutěžitelů, spotřebitelů nebo jiných účastníků trhu.“

16

Ustanovení § 5 UWG, nadepsané „Klamavé obchodní praktiky“, v odstavci 1 stanoví:

„Jakákoliv klamavá obchodní praktika je nekalým soutěžním jednáním. Obchodní praktika je klamavá, obsahuje-li nepravdivé údaje nebo jiné údaje, které mohou uvést v omyl, týkající se jedné či více následujících okolností:

[…]“

17

Ustanovení § 11 Lebensmittel-, Bedarfsgegenstände- und Futtermittelgesetzbuch (zákon o potravinách, běžném spotřebním zboží a krmivu, BGBl. 2013 I, s. 1426), ve znění použitelném na věc v původním řízení, nadepsané „Ustanovení o ochraně před klamáním“, v odstavci 1 stanoví:

„Na trh je zakázáno uvádět potraviny pod klamavým označením, s klamnými údaji či obchodními úpravami nebo je obecně či ve zvláštních případech nabízet s pomocí klamavých obchodních prezentací nebo jiných prohlášení. O klamání jde zejména tehdy,

[…]“

18

Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že Queisser Pharma uvádí na trh doplněk stravy nazvaný Doppelherz® aktiv Ginkgo + B-Vitamine + Cholin, který zahrnuje osm složek, mezi něž patří zejména zinek, jakož i vitamíny B1(thiamin), B2, B5 (kyselina pantotenová) a B12.

19

Na přední straně obalu tohoto doplňku stravy se vyskytuje několik prvků různých velikostí, barev a druhů písma, mezi něž patří následující tvrzení, o které se jedná ve věci v původním řízení: „B-Vitamine und Zink für Gehirn, Nerven, Konzentration und Gedächtnis“ (Vitamíny B a zinek pro mozek, nervy, soustředění a paměť).

20

Na zadní straně obalu se vedle zvláštních tvrzení týkajících se jinanu a cholinu vyskytují následující údaje:

„Pro paměť, schopnost se soustředit a schopnost zvládat každodenní úkoly jsou důležité pravidelné duševní podněty a zdravá strava. Metabolismus mozku a nervů tedy závisí na dobrém přísunu živin.

Kapsle přípravku Doppelherz obsahují 100 mg cholinu, vitamíny B a stopový prvek zinek. Dále je v nich obsaženo 100 mg výtažku z jinanu.

Vitamín B1 a vitamín B12 přispívají k normálnímu fungování energetického metabolismu a nervového systému, jakož i k normálnímu fungování psychiky.

Vitamín B2 hraje stejně jako vitamín B1 roli v normálním fungování energetického metabolismu a nervového systému. Kromě toho přispívá k tomu, že chrání buňky před oxidativním stresem.

Kyselina listová rovněž přispívá k normálnímu fungování psychiky a hraje roli v procesu dělení buněk.

Kyselina pantotenová přispívá k normální schopnosti podávat výkony v duševní oblasti a přispívá jako kyselina listová a vitamín B12 ke snížení únavy.

Stopový prvek zinek přispívá k normální kognitivní funkci a k ochraně buněk před oxidativním stresem.

[…]“

21

Podle zjištění předkládajícího soudu společnost Schwabe vyrábí a uvádí na trh výrobky konkurující výrobkům společnosti Queisser Pharma. Vzhledem k tomu, že tvrzení, o které se jedná v původním řízení, uvedené v bodě 19 tohoto rozsudku porušuje čl. 3 druhý pododstavec písm. a), čl. 5 odst. 1 písm. a), čl. 6 odst. 1 a čl. 10 odst. 1 nařízení č. 1924/2006, jakož i § 5 odst. 1 UWG a § 11 odst. 1 zákona o potravinách, běžném spotřebním zboží a krmivu, podala společnost Schwabe žalobu k Landgericht Düsseldorf (zemský soud v Düsseldorfu, Německo), kterou se domáhala zejména toho, aby bylo společnosti Queisser Pharma pod hrozbou pokuty uloženo zdržet se propagace doplňku stravy, dokud tvrzení dotčené v původním řízení bude uváděno na přední straně jeho obalu.

22

Rozsudkem ze dne 28. srpna 2014 Landgericht Düsseldorf (zemský soud v Düsseldorfu) tuto žalobu zamítl.

23

Odvolání podané společností Schwabe proti tomuto rozsudku bylo zamítnuto rozhodnutím Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu, Německo) ze dne 30. června 2016.

24

Společnost Schwabe podala proti rozsudku Oberlandesgericht Düsseldorf (vrchní zemský soud v Düsseldorfu) opravný prostředek „Revision“ k Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr, Německo).

25

Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) vyjadřuje pochybnosti o rozsahu požadavku stanoveného v čl. 10 odst. 3 nařízení č. 1924/2006, podle něhož odkaz na obecné, nespecifické příznivé účinky musí být doplněn zvláštním zdravotním tvrzením, a konkrétně, pokud jde o otázku, zda toto ustanovení vyžaduje přímou prostorovou souvislost mezi odkazem a zvláštním zdravotním tvrzením. V tomto ohledu uvádí, že tento požadavek na „doplnění“ může být chápán v tom smyslu, že vyžaduje prostorovou blízkost, takže spotřebitelé mohou „bezprostředně“ vnímat schválené zvláštní zdravotní tvrzení. Předkládající soud však upřesňuje, že i kdyby nebyl tento požadavek bezprostřední blízkosti splněn, může podle jeho názoru rovněž postačovat odkaz na tvrzení formou poznámky s hvězdičkou. Kromě toho by uvedený požadavek mohl být rovněž vykládán způsobem doporučovaným odvolacím soudem, na základě kterého si průměrný spotřebitel, jehož rozhodnutí koupit si určitý výrobek závisí na složení tohoto výrobku, nejprve přečte seznam složek tohoto výrobku (rozsudek ze dne 4. června 2015, Teekanne, C‑195/14, EU:C:2015:361). Vzhledem k tomu, že takový seznam se často vyskytuje na zadní straně obalů, není nepravděpodobné, že by se takový spotřebitel u takových výrobků, jako je doplněk stravy dotčený v původním řízení, mohl takto seznámit se zvláštními zdravotními tvrzeními uvedenými na této zadní straně.

26

V tomto kontextu se Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvůr) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

27

Podle společnosti Schwabe jsou otázky položené předkládajícím soudem založeny na nesprávném předpokladu, podle kterého tvrzení dotčené v původním řízení, které je uvedeno v bodě 19 tohoto rozsudku, představuje odkaz na obecné, nespecifické příznivé účinky ve smyslu čl. 10 odst. 3 nařízení č. 1924/2006, ačkoli se ve skutečnosti jedná o zvláštní zdravotní tvrzení ve smyslu čl. 10 odst. 1 tohoto nařízení.

28

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance (rozsudek ze dne 10. července 2019, Federal Express Corporation Deutsche Niederlassung, C‑26/18, EU:C:2019:579, bod 32 a citovaná judikatura).

29

Uvedená domněnka relevance nemůže být vyvrácena pouhou okolností, že jeden z účastníků původního řízení zpochybňuje určité skutečnosti, jejichž správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat a na nichž závisí vymezení předmětu uvedeného sporu (rozsudek ze dne 7. června 2007, van der Weerd a další, C‑222/05 až C‑225/05, EU:C:2007:318, bod 23).

30

Kromě toho změna obsahu předběžných otázek nebo odpověď na doplňující otázky zmíněné účastníky řízení by byla neslučitelná s povinností Soudního dvora zajistit, aby vlády členských států a zúčastněné strany mohly předložit vyjádření podle článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie, vzhledem k tomu, že podle tohoto ustanovení jsou zúčastněným oznamována pouze předkládací rozhodnutí (rozsudek ze dne 16. října 2014, Welmory, C‑605/12, EU:C:2014:2298, bod 34 a citovaná judikatura).

31

Za těchto podmínek je třeba na položené otázky odpovědět na základě předpokladu, o který se tento soud opírá, a sice že tvrzení, o které se jedná v původním řízení, je odkazem na obecné, nespecifické příznivé účinky na zdraví, a tudíž spadá do působnosti čl. 10 odst. 3 nařízení č. 1924/2006.

32

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda čl. 10 odst. 3 nařízení č. 1924/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že požadavek, který toto ustanovení stanoví, podle kterého musí být jakýkoli odkaz na obecné, nespecifické příznivé účinky živiny nebo potraviny doplněn zvláštním zdravotním tvrzením, které je uvedeno v seznamech podle článku 13 nebo 14 tohoto nařízení, je splněn v případě, že se na přední straně obalu doplňku stravy vyskytuje odkaz na obecné, nespecifické příznivé účinky živiny nebo potraviny na zdraví, zatímco zvláštní zdravotní tvrzení, které má tento odkaz doplňovat, je uvedeno pouze na zadní straně tohoto obalu a odkaz neobsahuje žádné jednoznačné upozornění, například formou uvedení hvězdičky, odkazující na tvrzení.

33

V souladu s ustálenou judikaturou Soudního dvora je třeba pro výklad ustanovení unijního práva vzít v úvahu nejen jeho znění, ale i jeho kontext a cíle sledované právní úpravou, jejíž je součástí (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 17. dubna 2018, Egenberger, C‑414/16, EU:C:2018:257, bod 44, a ze dne 30. ledna 2019, Planta Tabak, C‑220/17, EU:C:2019:76, bod 60 a citovaná judikatura).

34

Především podle znění čl. 10 odst. 3 nařízení č. 1924/2006 musí být jakýkoli odkaz na obecné, nespecifické příznivé účinky živiny nebo potraviny na zdraví „doplněn“ zvláštním zdravotním tvrzením.

35

Pokud jde dále o cíle nařízení č. 1924/2006, je třeba připomenout, že toto nařízení má podle svého čl. 1 odst. 1 za cíl zajistit účinné fungování vnitřního trhu a zároveň i vysokou míru ochrany spotřebitele. Ochrana zdraví je jedním z hlavních cílů uvedeného nařízení. Za účelem naplnění tohoto cíle je třeba zejména poskytnout spotřebiteli nezbytné informace, aby se mohl rozhodnout se znalostí věci (rozsudek ze dne 14. července 2016, Verband Sozialer Wettbewerb, C‑19/15, EU:C:2016:563, bod 39 a citovaná judikatura). V tomto ohledu je třeba mimo jiné připomenout, že bod 16 odůvodnění nařízení č. 1924/2006 uvádí, že je důležité, aby tvrzení týkající se potravin byla pro spotřebitele srozumitelná, a že je třeba chránit všechny spotřebitele před klamavými tvrzeními, přičemž upřesňuje, že toto nařízení vychází z pojmu „průměrný spotřebitel, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory“.

36

Pokud jde konečně o kontext, do kterého čl. 10 odst. 3 nařízení č. 1924/2006 zapadá, je třeba bez dalšího uvést, že čl. 2 odst. 2 bod 5 tohoto nařízení definuje pojem „zdravotní tvrzení“ pro účely uvedeného nařízení jako „každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že existuje souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím“.

37

Mimoto je třeba zdůraznit, že článek 10 nařízení č. 1924/2006, který je obsažen v kapitole IV tohoto nařízení, nadepsané „Zdravotní tvrzení“, v odstavci 1 stanoví, že zdravotní tvrzení jsou zakázána, pokud neodpovídají obecným požadavkům v kapitole II a zvláštním požadavkům v kapitole IV a pokud nejsou schválena v souladu s tímto nařízením a obsažena v seznamu schválených tvrzení stanovených v článcích 13 nebo 14 tohoto nařízení. Článek 10 odst. 1 nařízení č. 1924/2006 tak stanoví v zásadě zákaz zdravotních tvrzení s výjimkou těch, které jsou uvedeny v seznamu schválených tvrzení stanovených v článku 13 nebo článku 14 tohoto nařízení.

38

Kromě toho ze systematického výkladu článku 10 nařízení č. 1924/2006 vyplývá, že jeho odstavec 3 zavádí výjimku ze zásady zakotvené v odstavci 1, takže podle ustálené judikatury Soudního dvora musí být požadavek na doplnění stanovený v odstavci 3 vykládán striktně (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. března 2017, AKM, C‑138/16, EU:C:2017:218, bod 37 a citovaná judikatura). Článek 10 odst. 3 tohoto nařízení zavádí rozlišení mezi dvěma kategoriemi zdravotních tvrzení, a to jednak zvláštním zdravotním tvrzením uvedeným na dotčených seznamech v souladu se zásadou stanovenou v čl. 10 odst. 1 uvedeného nařízení a jednak „obecným“ zdravotním tvrzením, které je odkazem na tyto obecné, nespecifické příznivé účinky, jenž musí být doplněn zdravotním tvrzením uvedeným na týchž seznamech.

39

Prováděcí rozhodnutí 2013/63 přijaté Komisí v rámci prováděcích pravomocí, které jí byly svěřeny unijním normotvůrcem na základě čl. 10 odst. 4 a článku 25 nařízení č. 1924/2006, v bodě 3 své přílohy v tomto ohledu stanoví, že čl. 10 odst. 3 tohoto nařízení umožňuje bez předchozího schválení používání jednoduchých, přitažlivých sdělení, která odkazují na takové účinky, které by mohly být špatně chápány nebo špatně interpretovány spotřebitelem, což je důvod, proč je při odkazování na uvedené účinky povinné veškeré odkazy „doprovodit zvláštním zdravotním tvrzením ze seznamů schválených zdravotních tvrzení uvedených v rejstříku Unie“. V tomtéž bodě je uvedeno, že pro účely uvedeného nařízení musí být schválené zdravotní tvrzení, které doprovází sdělení odkazující na uvedené účinky, uvedeno „vedle“ uvedeného sdělení nebo „za“ ním.

40

Z těchto skutečností vyplývá, že požadavek na „doplnění“ ve smyslu čl. 10 odst. 3 uvedeného nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že vyžaduje nejen, aby zvláštní zdravotní tvrzení upřesňovalo obsah zdravotního tvrzení, které je formulováno obecně, nýbrž i to, aby umístění těchto dvou tvrzení na obalu daného výrobku umožňovalo průměrnému spotřebiteli, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, pochopit souvislost mezi uvedenými tvrzeními. Je tedy třeba konstatovat, že pojem „doplnění“ ve smyslu tohoto ustanovení musí být vykládán v tom smyslu, že zahrnuje jak věcný, tak vizuální rozměr.

41

Tento pojem „doplnění“, pojímaný ve věcném rozsahu, vyžaduje soulad obsahu mezi „obecným“ zdravotním tvrzením a zvláštním zdravotním tvrzením, jenž v podstatě znamená, že prvně uvedené tvrzení je plně podloženo druhým.

42

Kromě toho požadavek na „doplnění“ stanovený v čl. 10 odst. 3 nařízení č. 1924/2006 nemůže být na rozdíl od toho, co tvrdí odpůrkyně v původním řízení, považován za platně splněný pouhou skutečností, že z věcného hlediska existuje zjevná obsahová souvislost mezi „obecným“ zdravotním tvrzením a zvláštním zdravotním tvrzením, které má posledně uvedené tvrzení podložit, bez ohledu na umístění těchto tvrzení na dotyčném obalu, a tedy na vizuální aspekt tohoto požadavku.

43

V této souvislosti je třeba poukázat na to, že bod 29 odůvodnění nařízení č. 1924/2006 uvádí, že k zajištění pravdivosti, srozumitelnosti, spolehlivosti a užitečnosti zdravotních tvrzení pro spotřebitele při volbě zdravé stravy musí být zohledněna formulace a prezentace zdravotních tvrzení. Umístění různých prvků na obalu daného výrobku tedy z hlediska vzhledu představuje faktor, který musí být zohledněn za účelem posouzení, zda požadavek na „doplnění“ lze považovat za splněný.

44

Mimoto z bodu 17 odůvodnění a z čl. 6 odst. 2 tohoto nařízení vyplývá, že provozovatel potravinářského podniku, který uvádí výživové nebo zdravotní tvrzení, musí použití tohoto tvrzení zdůvodnit.

45

V tomto ohledu bod 3 přílohy prováděcího rozhodnutí 2013/63 zdůrazňuje, že aby nedocházelo ke klamání spotřebitelů, musí provozovatelé potravinářských podniků prokázat souvislost mezi odkazem na obecné, nespecifické příznivé účinky potraviny a zvláštním, doprovodným schváleným zdravotním tvrzením.

46

Z těchto skutečností vyplývá, že provozovatelé potravinářských podniků musí jasně a přesně uvést zvláštní zdravotní tvrzení podpírající odkazy na obecné, nespecifické příznivé účinky, které používají.

47

Vizuální aspekt požadavku na „doplnění“ ve smyslu čl. 10 odst. 3 nařízení č. 1924/2006 musí být tedy chápán jako odkazující na bezprostřední vnímání přímé vizuální souvislosti mezi odkazem na obecné, nespecifické příznivé účinky na zdravotní stav a zvláštním zdravotním tvrzením průměrným spotřebitelem, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, což v zásadě vyžaduje prostorovou nebo bezprostřední blízkost mezi odkazem a tvrzením.

48

Nicméně v konkrétním případě, kdy se zvláštní zdravotní tvrzení nemohou nacházet v plném rozsahu na stejné straně obalu, na které se nachází odkaz, který mají podložit, a to z důvodu jejich značného počtu nebo délky, je třeba konstatovat, že požadavek přímé vizuální souvislosti může být splněn výjimečně prostřednictvím výslovného upozornění, například formou uvedení hvězdičky, pokud toto upozornění jasně a zcela srozumitelně ve vztahu ke spotřebiteli z prostorového hlediska zajišťuje soulad obsahu mezi zdravotními tvrzeními a odkazem.

49

Je tedy na vnitrostátních soudech, aby ověřily a s ohledem na všechny okolnosti projednávaného případu určily, zda je požadavek vizuální blízkosti vyplývající z čl. 10 odst. 3 nařízení č. 1924/2006 splněn prostřednictvím uvedení hvězdičky.

50

S ohledem na výše uvedené je třeba na první otázku odpovědět, že čl. 10 odst. 3 nařízení č. 1924/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že požadavek, který toto ustanovení stanoví, podle kterého musí být jakýkoli odkaz na obecné, nespecifické příznivé účinky živiny nebo potraviny doplněn zvláštním zdravotním tvrzením, které je uvedeno v seznamech podle článků 13 nebo 14 tohoto nařízení, není splněn v případě, že se na přední straně obalu doplňku stravy vyskytuje odkaz na obecné, nespecifické příznivé účinky živiny nebo potraviny na zdraví, zatímco zvláštní zdravotní tvrzení, které má tento odkaz doplňovat, je uvedeno pouze na zadní straně tohoto obalu a odkaz neobsahuje žádné jednoznačné upozornění, například formou uvedení hvězdičky, odkazující na tvrzení.

51

Podstatou druhé otázky předkládajícího soudu je, zda odkazy na obecné, nespecifické příznivé účinky živiny nebo potraviny na celkové dobré zdraví a duševní a tělesnou pohodu ve smyslu čl. 10 odst. 3 nařízení č. 1924/2006 musí být zdůvodněny vědeckými poznatky ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) a čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení.

52

V tomto ohledu je třeba nejprve podotknout, jak uvádí předkládající soud, že znění čl. 10 odst. 3 nařízení č. 1924/2006 na rozdíl od znění čl. 10 odst. 1 tohoto nařízení neobsahuje výslovný odkaz na obecné požadavky v kapitole II uvedeného nařízení, ve které jsou obsaženy články 5 a 6 téhož nařízení.

53

Je však třeba poznamenat, že znění uvedených článků 5 a 6 jasně uvádí, že veškerá zdravotní tvrzení ve smyslu tohoto nařízení musí být vědecky zdůvodněna.

54

Podle čl. 5 odst. 1 písm. a) nařízení č. 1924/2006 je totiž používání výživových a zdravotních tvrzení přípustné pouze tehdy, pokud na základě všeobecně uznávaných vědeckých poznatků bylo prokázáno, že přítomnost, nepřítomnost nebo snížený obsah živiny nebo jiné látky, k níž se tvrzení vztahuje, v potravině nebo kategorii potravin má příznivý výživový nebo fyziologický účinek. Článek 6 tohoto nařízení rovněž obsahuje vyjádření v tomto smyslu, když v odstavci 1 stanoví, že „[v]ýživová a zdravotní tvrzení musí být založena na všeobecně uznávaných vědeckých poznatcích a jsou jejich prostřednictvím zdůvodněna“.

55

Takový výklad je podpořen cíli sledovanými nařízením č. 1924/2006, jehož cílem je zejména zajistit, jak vyplývá z bodu 35 tohoto rozsudku, ochranu zdraví a vysokou úroveň ochrany spotřebitele, zejména před klamavými tvrzeními. Mimoto bod 14 odůvodnění tohoto nařízení zdůrazňuje nutnost zajistit, aby bylo u látek, které jsou předmětem tvrzení, prokázáno, že mají příznivý výživový nebo fyziologický účinek. Kromě toho bod 17 odůvodnění uvedeného nařízení uvádí, že při používání výživových a zdravotních tvrzení musí být hlavním aspektem, na nějž je nutno brát zřetel, vědecké zdůvodnění, a bod 23 odůvodnění téhož nařízení uvádí, že použití zdravotních tvrzení může být v Unii schváleno až po provedení vědeckého hodnocení na nejvyšší možné úrovni.

56

Konečně čl. 10 odst. 1 nařízení č. 1924/2006 výslovně stanoví, že zdravotní tvrzení musí splňovat obecné požadavky v kapitole II tohoto nařízení, ve které jsou obsaženy články 5 a 6. Jak přitom vyplývá z bodů 37 až 39 tohoto rozsudku, čl. 10 odst. 3 nařízení č. 1924/2006 tím, že umožňuje odkázat na „obecné“ zdravotní tvrzení, které není uvedeno v seznamech schválených tvrzení stanovených tímto nařízením, ale je doplněno zdravotním tvrzením, které je v nich uvedeno, zavádí výjimku ze zásady stanovené v čl. 10 odst. 1 tohoto nařízení, podle níž jsou zdravotní tvrzení zakázána, s výjimkou zdravotních tvrzení uvedených v takových seznamech. Článek 10 odst. 3 uvedeného nařízení tudíž musí být vykládán restriktivně.

57

Z toho vyplývá, že toto posledně uvedené ustanovení musí být vykládáno v tom smyslu, že takové „obecné“ zdravotní tvrzení ve smyslu tohoto ustanovení, jako je tvrzení dotčené v původním řízení, musí splňovat požadavky na vědecké poznatky požadované tímto nařízením.

58

Nicméně, jak uvedl generální advokát v bodech 71 a 72 svého stanoviska, za tímto účelem stačí, aby odkazy na obecné, nespecifické příznivé účinky živiny nebo potraviny na celkové dobré zdraví a duševní a tělesnou pohodu byly doplněny zvláštními zdravotními tvrzeními podloženými všeobecně uznávanými vědeckými poznatky, které byly ověřeny a schváleny, pokud jsou tato posledně uvedená tvrzení obsažena v seznamech uvedených v článku 13 nebo článku 14 téhož nařízení.

59

S ohledem na výše uvedené je třeba na druhou otázku odpovědět, že čl. 10 odst. 3 nařízení č. 1924/2006 musí být vykládán v tom smyslu, že odkazy na obecné, nespecifické příznivé účinky živiny nebo potraviny na celkové dobré zdraví a duševní a tělesnou pohodu musí být zdůvodněny vědeckými poznatky ve smyslu čl. 5 odst. 1 písm. a) a čl. 6 odst. 1 tohoto nařízení. Za tímto účelem stačí, aby byly tyto odkazy doplněny zvláštními zdravotními tvrzeními obsaženými v seznamech uvedených v článku 13 nebo článku 14 uvedeného nařízení.

60

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (druhý senát) rozhodl takto: