ROZSUDEK SOUDNÍHO DVORA (čtvrtého senátu)

19. prosince 2019 ( *1 )

„Řízení o předběžné otázce – Nařízení č. 882/2004 – Článek 27 odst. 1 a 4 – Příloha VI, body 1 a 2 – Úřední kontroly krmiv a potravin – Financování – Poplatky za úřední kontroly – Výpočet – Pojem ‚pracovníci podílející se na úředních kontrolách‘ – Zahrnutí administrativních a podpůrných pracovníků – Možnost účtovat za čtvrthodinu požadovanou jatkami pro účely úředních kontrol, které však nebyly provedeny – Podmínky“

Ve spojených věcech C‑477/18 a C‑478/18,

jejichž předmětem jsou dvě žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podané rozhodnutími College van Beroep voor het bedrijfsleven (odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti, Nizozemsko) ze dne 17. července 2018, došlými Soudnímu dvoru dne 23. července 2018, v řízeních

Exportslachterij J. Gosschalk en Zn. BV (C‑477/18),

Compaxo Vlees Zevenaar BV,

Ekro BV,

Vion Apeldoorn BV,

Vitelco BV (C‑478/18)

proti

Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit,

SOUDNÍ DVŮR (čtvrtý senát),

ve složení M. Vilaras, předseda senátu, S. Rodin, D. Šváby (zpravodaj), K. Jürimäe, a N. Piçarra, soudci,

generální advokát: P. Pikamäe,

vedoucí soudní kanceláře: M. Ferreira, vrchní radová,

s přihlédnutím k písemné části řízení a po jednání konaném dne 4. července 2019,

s přihlédnutím k písemné části řízení,

–	za Exportslachterij J. Gosschalk en Zn. BV L. J. Steenbergenem a K. Horstmanem, advocaten,

–	za Compaxo Vlees Zevenaar BV Ekro BV, Vion Apeldoorn BV a Vitelco BV K. Defaresem a J. Jansenem, advocaten,

–	za nizozemskou vládu M. K. Bulterman a M. L. Noort, jako zmocněnkyněmi,

–	za dánskou vládu J. Nymann-Lindegrenem, jako zmocněncem, ve spolupráci s R. Holdgaardem a P. Bieringem, advokater,

–	za maďarskou vládu M. Z. Fehérem a M. M. Tátrai, jako zmocněnci,

–	za švédskou vládu A. Falk, C. Meyer-Seitz, H. Shev, J. Lundberg a H. Eklinder, jako zmocněnkyněmi,

–	za vládu Spojeného království S. Brandonem a D. Guðmundsdóttir, jako zmocněnci, ve spolupráci s B. McGurkem, barrister,

–	za Evropskou komisi W. Roelsem a B. Hofstötterem, jako zmocněnci,

po vyslechnutí stanoviska generálního advokáta na jednání konaném dne 18. září 2019,

vydává tento

Rozsudek

Žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce se týkají výkladu článku 26, čl. 27 odst. 4 a přílohy VI nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat (Úř. věst. 2004, L 165, s. 1, a oprava Úř. věst. 2004, L 191, s. 1; Zvl. vyd. 03/45, s. 200).

Tyto žádosti byly předloženy jednak v rámci sporu mezi Exportslachterij J. Gosschalk en Zn. BV (dále jen „Gosschalk“) a Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit (ministr zemědělství, přírody a kvality potravin, dále jen „ministr“) a jednak v rámci sporu mezi Compaxo Vlees Zevenaar BV, Ekro BV, Vion Apeldoorn BV, jakož i Vitelco BV (dále jen „Compaxo a další“) a ministrem ve věci podmínek pro výpočet poplatků za úřední kontroly prováděné na jatkách Gosschalk a Compaxo a další.

Právní rámec

Unijní právo

Nařízení č. 882/2004

V bodech 11, 13, 14 a 32 odůvodnění nařízení č. 882/2004 se uvádí:

„(11)

Příslušné orgány odpovědné za provádění úředních kontrol by měly splňovat řadu kritérií týkajících se jejich činnosti, aby byla zajištěna jejich nestrannost a účinnost. Měly by mít dostatečný počet zkušených pracovníků s vhodnou kvalifikací a odpovídající zařízení a vybavení pro řádné provádění svých činností.

[…]

(13)	Úřední kontroly by měly být prováděny pravidelně a jejich četnost by měla odpovídat riziku […]

(14)	Úřední kontroly by měly probíhat na základě dokumentovaných postupů, aby se zajistilo jejich jednotné provádění a trvale vysoká úroveň.

[…]

(32)

Pro organizaci úředních kontrol by měly být k dispozici odpovídající finanční zdroje. Příslušné orgány členských států by tudíž měly mít možnost vybírat poplatky na úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s úředními kontrolami. Při tomto postupu budou moci příslušné orgány stanovit poplatky jako paušální částky odvozené ze vzniklých nákladů a s přihlédnutím ke specifické situaci zařízení. Pokud jsou poplatky ukládány provozovatelům, měly by být uplatněny společné zásady. Je proto vhodné stanovit kritéria pro určení výše poplatků za inspekce. Pokud jde o poplatky vztahující se na dovozní kontroly, je vhodné přímo stanovit sazby pro hlavní dovozní položky s cílem zajistit jejich jednotné používání a zabránit narušení obchodu.“

Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Předmět a oblast působnosti“, v odstavci 1 stanoví:

„Toto nařízení stanoví obecná pravidla pro provádění úředních kontrol sloužících k ověření toho, zda jsou dodržována pravidla, jejichž cílem je zejména:

a)	předcházet rizikům, která přímo nebo prostřednictvím životního prostředí hrozí člověku a zvířatům, tato rizika odstraňovat nebo snižovat na přijatelnou úroveň; a

b)	zaručovat poctivé jednání v obchodu s krmivy a potravinami a chránit zájmy spotřebitelů, včetně označování krmiv a potravin a jiných forem informování spotřebitelů.“

Článek 2 uvedeného nařízení obsahuje mimo jiné následující definice:

„1)	‚úřední kontrolou‘ se rozumí jakákoli forma kontroly, kterou provádí příslušný orgán nebo Společenství, aby ověřil dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat;

[…]

4)	‚příslušným orgánem‘ se rozumí ústřední orgán členského státu odpovědný za organizování úředních kontrol nebo jakýkoli jiný orgán, na který byla tato pravomoc přenesena; podle potřeby se jím též rozumí odpovídající orgán třetí země;

[…]

‚inspekcí‘ se rozumí zkoumání jakéhokoli aspektu krmiva, potraviny, zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, které má za cíl ověřit, zda je tento aspekt (tyto aspekty) v souladu s požadavky právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a s pravidly týkajícími se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat;

8)	‚monitorováním‘ se rozumí provádění plánované série pozorování nebo měření s cílem získat přehled o úrovni dodržování právních předpisů týkajících se krmiv nebo potravin a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat;

[…]“

6	Článek 3 nařízení č. 882/2004, nadepsaný „Obecné povinnosti týkající se organizace úředních kontrol“, v odstavci 1 stanoví: „Členské státy zajistí, aby úřední kontroly byly prováděny pravidelně, na základě rizik a s přiměřenou četností, aby bylo dosaženo cílů tohoto nařízení […]“

Článek 4 tohoto nařízení, nadepsaný „Jmenování příslušných orgánů a provozní kritéria“, v odstavci 2 stanoví:

„Příslušné orgány zajistí, aby:

a)	úřední kontroly živých zvířat, krmiv a potravin ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce a úřední kontroly používání krmiv byly účinné a přiměřené;

[…]

c)	měly odpovídající laboratorní kapacity pro zkoušení nebo aby k nim měly přístup a aby měly dostatečný počet zkušených pracovníků s vhodnou kvalifikací, a mohly tak efektivně a účinně provádět úřední kontroly a kontrolní úkoly;

d)	měly vhodná a řádně udržovaná zařízení a vybavení, aby pracovníci mohli provádět úřední kontroly účinně a efektivně;

[…]“

Článek 6 uvedeného nařízení, který je nadepsán „Pracovníci provádějící úřední kontroly“, stanoví:

„Příslušný orgán zajistí, aby všichni jeho pracovníci provádějící úřední kontroly:

a)	byli v oblasti své odborné působnosti řádně vyškoleni, aby mohli plnit své povinnosti odborně a provádět úřední kontroly jednotným způsobem. Toto školení se musí podle potřeby týkat oblastí uvedených v příloze II kapitole I;

b)	se v oblasti své odborné působnosti dále vzdělávali a podle potřeby se účastnili pravidelného doškolování, a

c)	byli způsobilí k multidisciplinární spolupráci.“

Článek 8 odst. 3 nařízení č. 882/2004, nadepsaný „Postupy kontroly a ověřování“, stanoví:

„Příslušné orgány zavedou postupy, kterými se:

a)	ověřuje účinnost úředních kontrol, které provádějí;

[…]“

10	Hlava II nařízení č. 882/2004, která stanoví pravidla pro „Úřední kontroly prováděné členskými státy“, obsahuje mimo jiné kapitolu VI týkající se „Financování úředních kontrol“, která je tvořena články 26 až 29.

Článek 26 tohoto nařízení, nadepsaný „Obecná zásada“, stanoví:

„Členské státy zajistí, aby byly k dispozici přiměřené finanční zdroje pro zajištění nezbytných pracovníků a jiné zdroje pro úřední kontroly, a to jakýmkoli způsobem, který uznají za vhodný, včetně všeobecného zdanění nebo zavedení poplatků.“

Článek 27 uvedeného nařízení, nadepsaný „Poplatky“, stanoví:

„1. Členské státy mohou vybírat poplatky, které mají pokrýt náklady vzniklé v souvislosti s úředními kontrolami.

[…]

4. Poplatky vybírané v souladu s odstavci 1 nebo 2 pro účely úředních kontrol:

a)	nesmí převyšovat náklady vynaložené odpovědnými příslušnými orgány ve vztahu k položkám uvedeným v příloze VI a

b)	mohou být stanoveny paušálně na základě nákladů vynaložených příslušnými orgány za určitou dobu, nebo mohou být případně stanoveny ve výši uvedené v příloze IV oddílu B nebo příloze V oddílu B.

[…]

10. Aniž jsou dotčeny náklady odvozené z výdajů uvedených v článku 28, nesmějí členské státy vybírat pro účely provádění tohoto nařízení jiné poplatky než poplatky uvedené v tomto článku.

[…]“

Příloha VI nařízení č. 882/2004, nadepsaná „Kritéria, která je třeba vzít v úvahu při výpočtu poplatků“, uvádí:

„1. Platy pracovníků podílejících se na úředních kontrolách.

2. Náklady na pracovníky podílející se na úředních kontrolách, včetně nákladů na zařízení, nástroje, vybavení, školení, cestovní výdaje a podobné náklady.

3. Náklady na laboratorní analýzu a odběr vzorků.“

Nařízení (ES) č. 854/2004

Článek 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 ze dne 29. dubna 2004, kterým se stanoví zvláštní pravidla pro organizaci úředních kontrol produktů živočišného původu určených k lidské spotřebě (Úř. věst. 2004, L 139, s. 206, a oprava Úř. věst. 2004, L 226, s. 83), nadepsaný „Definice“, stanoví:

„1. Pro účely tohoto nařízení platí následující definice:

[…]

f)	‚úředním veterinárním lékařem‘ se rozumí veterinární lékař, který je ve smyslu tohoto nařízení kvalifikován jednat v této funkci a je jmenován příslušným orgánem;

[…]

h)	‚úředním pomocným veterinárním pracovníkem‘ se rozumí osoba, která je v souladu s tímto nařízením kvalifikovaná jednat v této funkci, je jmenována příslušným orgánem a pracuje pod vedením úředního veterinárního lékaře a na jeho odpovědnost;

[…]“

Článek 4 odst. 1 tohoto nařízení, který upravuje „Obecné zásady úředních kontrol pro všechny produkty živočišného původu, na které se vztahuje toto nařízení“, stanoví:

„Členské státy zajistí, aby provozovatelé potravinářských podniků poskytovali příslušnému orgánu veškerou pomoc potřebnou pro účinné provádění úředních kontrol.

Zejména:

–	umožní přístup do všech budov, prostor, zařízení nebo ostatní infrastruktury,

–	zpřístupní veškeré doklady a záznamy, které jsou požadovány podle tohoto nařízení nebo jsou podle příslušného orgánu nezbytné pro posouzení situace.“

Článek 5 uvedeného nařízení, nadepsaný „Čerstvé maso“, stanoví:

„Členské státy zajišťují, že úřední kontroly týkající se čerstvého masa probíhají v souladu s přílohou I.

Úřední veterinární lékař provádí v souladu s obecnými požadavky přílohy I oddílu I kapitoly II a v souladu se zvláštními požadavky oddílu IV inspekční úkoly na jatkách, v zařízeních zpracovávajících zvěřinu a v bourárnách/porcovnách uvádějících na trh čerstvé maso, zejména pokud jde o:

[…]

b)	prohlídky před porážkou,

[…]

d)	prohlídky po porážce,

[…]

4)	Úřední pomocní veterinární pracovníci mohou pomáhat úřednímu veterinárnímu lékaři při úředních kontrolách prováděných podle přílohy I oddílů I a II způsobem uvedeným v oddílu III kapitole I. V takovém případě pracují jako členové nezávislého týmu.

5)	a) Členské státy zajistí, aby měly dostatečný počet úředního personálu pro provádění úředních kontrol podle přílohy I při četnosti kontrol uvedené v oddílu III kapitole II. […]

[…]

7)	Členské státy zajistí, aby úřední veterinární lékaři a úřední pomocní veterinární pracovníci byli kvalifikovaní a proškoleni v souladu s přílohou I oddílem III kapitolou IV.“

Nizozemské právo

Regeling van de Minister van Landbouw, Natuur en Voedselkwaliteit nr. 2164, houdende retributies betreffende werkzaamheden van de [Nederlandse Voedsel- en Warenautoriteit (NVWA)] v [Algemene Inspectiedienst (AID)] (Regeling retributies veterinaire en hygiënische aangelegenheden I) [vyhláška ministra zemědělství, přírody a kvality potravin a krmiv č. 2164, kterou se stanoví odměny za práce provedené [nizozemským úřadem pro výživu a výrobky, (NVWA)] a [generální inspekcí (AID)] (vyhláška o odměnách ve veterinární oblasti a v oblasti hygieny I)], ze dne 4. května 2009, ve znění platném od 3. dubna 2013 do 28. února 2014 zahrnuje kapitolu 5 týkající se jatek, z které vyplývá především následující:

„§ 1. Úřední kontroly porážky domácích kopytníků

Článek 15

V případě kontrol uvedených v ustanoveních čl. 4 odst. 2 a čl. 5 odst. 1 nařízení [č. 854/2004], které v provozní době stanovené pro porážku domácích kopytníků provádí úřední veterinární lékař nebo úřední pomocný veterinární pracovník zaměstnaný u NVWA, je objednatel povinen hradit tyto poplatky:

a.	základní částku ve výši 76,29 eura, a

b.	částku 29,06 eura za čtvrthodinu prohlídky, kterou úřední veterinární lékař nebo úřední pomocný veterinární pracovník zaměstnaný u NVWA provádí před porážkou;

c.	částku 20,54 eura za čtvrthodinu prohlídky, kterou provádí úřední veterinární lékař nebo je prováděna jeho jménem po porážce.

Článek 16

Za prohlídky po porážce uvedené v oddíle IV, kapitolách I až III a kapitole IV části B přílohy I nařízení [č. 854/2004], které se týkají domácích kopytníků a které provádí úřední pomocný veterinární pracovník v rámci provádění úmluvy o inspekci červeného masa, platí objednatel poplatek sestávající ze:

a.	základní paušální sazby ve výši 77,43 eura a

b.	částky 13 eur za čtvrthodinu, kterou tento úřední pomocný veterinární pracovník prováděl prohlídku.

[…]“

Kapitola 10 této vyhlášky, která je nadepsána „Další dodatečné poplatky“, stanoví zejména:

„Článek 50

Pokud podle stanoviska přítomného zaměstnance NVWA vyžadují práce uvedené v čl. 3 odst. 2 [nebo v článcích] 5, 8, 9, 10, 10a, 10b, 11, 13, 15, 19, 20, 21 nebo 22 více času, než je doba uvedená na základě čl. 58 odst. 1 písm. c) a d), je objednatel povinen k poplatku vyplývajícímu z příslušného článku zaplatit ještě poplatek za každou čtvrthodinu dodatečné práce, která převyšuje oznámený počet hodin.

Částka za čtvrthodinu uvedená v odstavci 1 činí:

a.	27,52 eura za práce uvedené [v čl. 3 odst. 2 a v článku 8];

b.	27,52 eura za práce uvedené v článku 5;

c.	36,79 eura za práce uvedené v článcích 9, 10 a 10a;

d.	34,75 eura za práce uvedené v článcích 10b, 11 a 13;

e.	29,06 eura za práce uvedené [v čl. 15 návětí a písm. b) a článcích] 21 a 22;

f.	20,54 eura za práce uvedené v čl. 15 návětí a písm. c);

g.	28,66 eura za práce uvedené v článcích 19 a 20.

3.	Pokud podle názoru přítomného zaměstnance NVWA vyžadují práce podle článku 17 více času, než je doba oznámená na základě čl. 58 odst. 1 písm. c) a d), je objednatel povinen k poplatku vyplývajícímu z příslušného článku zaplatit ještě poplatek ve výši 19,05 eura.

Článek 51

1.	Pokud jsou práce uvedené v [čl. 3 odst. 2 nebo v článcích] 5, 8, 9, 10, 10a, 10b, 11, 13, 15, 19, 20, 21 nebo 22 prováděny mimo provozní dobu, je objednatel povinen k poplatku vyplývajícímu z příslušného článku zaplatit ještě poplatek za každou čtvrthodinu práce odvedené mimo provozní dobu.

Částka za čtvrthodinu uvedená v odstavci 1 činí:

a.	8,26 eura za práce uvedené [v čl. 3 odst. 2 a v článku 8];

b.	8,26 eura za práce uvedené v článku 5;

c.	11,04 eura za práce uvedené v článcích 9, 10 a 10a;

d.	10,43 eura za práce uvedené v článcích 10b, 11 a 13;

e.	8,72 eura za práce uvedené [v čl. 15 návětí a písm. b) a článcích] 21 a 22;

f.	6,16 eura za práce uvedené v čl. 15 návětí a písm. c);

g.	8,60 eura za práce uvedené v článcích 19 a 20.

3.	Pokud jsou práce uvedené v článku 17 prováděny mimo otvírací dobu, je objednatel povinen k poplatku vyplývajícímu z příslušného článku zaplatit ještě poplatek ve výši 37,78 eura za čtvrthodinu práce odvedené mimo provozní dobu.

Pokud podle názoru NVWA řádné provedení doplňující úřední kontroly uvedené v článku 47a vyžaduje, aby byla provedena mimo provozní dobu, je provozovatel povinen zaplatit podniku, který provádí doplňkovou úřední kontrolu, nad rámec částky uvedené v čl. 47a odst. 1, 2 nebo 3 částku ve výši 30 % z částky uvedené v čl. 47a odst. 1, 2 nebo 3 za čtvrthodinu kontroly provedené mimo provozní dobu.

Pokud podle názoru NVWA řádné provedení doplňující úřední kontroly uvedené v článku 48 vyžaduje, aby byla provedena mimo provozní dobu, je provozovatel povinen zaplatit podniku, který provádí doplňující úřední kontrolu, nad rámec částky uvedené v článku 48 částku ve výši 30 % z částky uvedené v čl. 48 odst. 1 za doplňující úřední kontrolu.

Článek 52

Pokud jsou práce uvedené [v čl. 3 odst. 2 nebo v článcích] 5, 8, 9, 10, 10a, 10b, 11, 13, 15, 19, 20, 21 nebo 22 přerušeny či odloženy, nebo zcela nebo zčásti nebyly provedeny z důvodu okolností nezávislých na osobě nebo osobách provádějících práce, je objednatel povinen zaplatit poplatek, který se skládá z částky za každou:

a.	čtvrthodinu přerušení nebo odložení, pokud jde o osobu provádějící práce, nebo

b.	čtvrthodinu, kterou by trvaly práce, kdyby je provedla osoba provádějící tyto práce na základě stanoviska [ministra] v návaznosti na oznámení podle článku 57.

Částka za každou čtvrthodinu uvedená v odstavci 1 činí:

a.	27,52 eura za práce uvedené [v čl. 3 odst. 2 a v článku 8];

b.	27,52 eura za práce uvedené v článku 5;

c.	36,79 eura za práce uvedené v článcích 9, 10 a 10a;

d.	34,75 eura za práce uvedené v článcích 10b, 11 a 13;

e.	29,06 eura za práce uvedené [v čl. 15 návětí a písm. b) a článcích] 21 a 22;

f.	20,54 eura za práce uvedené v čl. 15 návětí a písm. c);

g.	28,66 eura za práce uvedené v článcích 19 a 20.

3.	Pokud jsou práce uvedené v článku 17 přerušeny či odloženy, nebo zcela nebo zčásti nebyly provedeny z důvodu okolností nezávislých na osobě nebo osobách provádějících práce, je objednatel povinen zaplatit poplatek ve výši 19,05 eura.

Jestliže je žádost o vydání osvědčení, doprovodného listu, ověřené kopie osvědčení nebo doprovodného listu nebo prohlášení podle článku 14 vzata zpět z důvodu okolností nezávislých na osobě nebo osobách provádějících tyto práce, je objednatel povinen zaplatit poplatek ve výši, která se rovná poplatku vyplývajícímu z článku 14, pokud k vydání skutečně došlo.

5.	Poplatky uvedené v odstavcích 1, 2 a 3 jsou účtovány navíc k poplatkům podle příslušných článků v rozsahu, v němž byly předmětné práce odloženy nebo byly zahájeny, avšak následně byly přerušeny nebo nebyly částečně provedeny.

6.	Tento článek se nepoužije, pokud bylo oznámení podle čl. 58 odst. 3 učiněno ve stanovené lhůtě.

Článek 53

V rozsahu, v němž jsou z důvodu okolností nezávislých na osobě nebo osobách provádějících práce uvedené v tomto článku přerušeny či odloženy, nebo zcela nebo zčásti nebyly provedeny, je objednatel povinen kromě poplatku podle článku 16 zaplatit poplatek ve výši, která se rovná částce za čtvrthodinu stanovenou podle článku 16,

a.	za čtvrthodinu přerušení nebo odložení, pokud jde o osobu provádějící práce, nebo

b.	za čtvrthodinu, kterou by trvaly práce, kdyby je provedla osoba provádějící tyto práce.

Kromě poplatku uvedeného v článku 16 je objednatel povinen za práce uvedené v tomto článku zaplatit poplatek 13 eur za čtvrthodinu, po kterou úřední pomocný veterinární pracovník uvedený v tomto článku prováděl tyto práce po uplynutí více než jedné čtvrthodiny z doby, na kterou byly tyto práce požadovány podle článku 57.

Kromě poplatku uvedeného v článku 16 je objednatel povinen za práce uvedené v tomto článku, které byly provedeny mimo provozní dobu, zaplatit poplatek:

a.	1,50 eura za čtvrthodinu, po kterou úřední pomocný veterinární pracovník uvedený v článku 16 prováděl tyto práce během pracovních dnů v době od 18:00 do 22:00 hod.;

b.	3,01 eura za čtvrthodinu, po kterou úřední pomocný veterinární pracovník uvedený v článku 16 prováděl tyto práce během pracovních dnů v době od 22:00 do 00:00 hod.;

c.	3,01 eura za čtvrthodinu, po kterou úřední pomocný veterinární pracovník uvedený v článku 16 prováděl tyto práce během pracovních dnů v době od 00:00 do 06:00 hod.;

[…]

8.	Pro účely odstavce 3 se provozní dobou rozumí: doba od pondělí do pátku včetně, s výjimkou státních svátků, v době od 06:00 do 18:00 hod.“

Kapitola 11 uvedené vyhlášky, která je nadepsána „Základní paušální poplatek“, stanoví:

„Článek 54

1.	Je-li základní paušální částka splatná podle této vyhlášky, je tato částka účtována za práce, které pro objednatele vykoná každý zaměstnanec NVWA přítomný v místě nepřetržitě během jednoho dne, včetně přestávek v práci.

2.	Odchylně od odstavce 1, je-li základní paušální částka splatná podle článku 16, je tato základní paušální částka účtována za práce vykonané pro objednatele v místě nepřetržitě během jednoho dne, včetně přestávek v práci.“

Regeling van de Staatssecretaris van Economische Zaken nr. WJZ/14033284, houdende vaststelling van tarieven voor werkzaamheden vande NVWA (Regeling NVWA-tarieven) [vyhláška státního tajemníka pro hospodářské záležitosti č. WJZ/14033284, kterou se stanoví sazebník prací provedených NVWA (dále jen „vyhláška o sazebníku NVWA)] ze dne 20. února 2014, která vstoupila v platnost dne 1. března 2014, má za cíl stanovit nový zjednodušený systém sazebníků pro inspekce a kontroly úředníků NVWA, které provádějí v rámci zejména právní úpravy ve veterinární oblasti a v oblasti hygieny. Tato vyhláška přebírá obdobné znění ustanovení vyhlášky o poplatcích ve veterinární oblasti a v oblasti hygieny I, která jsou uvedena v bodech 17 až 19 tohoto rozsudku.

Spory v původním řízení a předběžné otázky

Věc C‑477/18

21	Společnost Gosschalk provozuje jatka zpracovávající a uvádějící na trh vepřové maso. Z tohoto důvodu byly ve společnosti Gosschalk provedeny úřední kontroly určené k ověření toho, zda dodržuje jak nařízení č. 882/2004, tak vyhlášku o sazebníku NVWA.

Tyto kontroly provádějí zejména při prohlídkách před a po porážce veterinární lékaři a úřední pomocní veterinární pracovníci zaměstnaní u NVWA, který je příslušným orgánem určeným ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení č. 882/2004, a smluvní úřední pomocní pracovníci Kwaliteitskeuring dierlijke Sector (dále jen „KDS“), která je podle nizozemské vlády soukromou neziskovou společností.

23	Za účelem pokrytí nákladů vzniklých při provádění inspekce vybírá ministr od jatek poplatky podle čl. 27 odst. 1 a odst. 4 písm. a) a přílohy VI, bodů 1 a 2 nařízení č. 882/2004, jakož i vyhlášky o sazebnících NVWA.

24	Jatka v praxi podávají žádost k NVWA upřesňující inspekce, které mají být provedeny, požadovaný počet úředních veterinárních lékařů a úředních pomocných veterinárních pracovníků, jakož i čas potřebný k provedení těchto prací, vyjádřený ve čtvrthodinových úsecích.

Po provedení inspekce ministr vyúčtuje jatkám částky, které jsou za ni povinny zaplatit. Za každého úředního veterinárního lékaře a úředního pomocného veterinárního pracovníka, kteří prováděli inspekci, musí jatka zaplatit základní paušální částku a částku za každou čtvrthodinu času strávenou uvedenými pracemi. Pokud inspekce trvá delší dobu, než se předpokládalo, musí jatka zaplatit dodatečnou částku za každou čtvrthodinu navíc. Naproti tomu v případě, že je inspekce dokončena dříve, než se předpokládalo, jsou jatka i nadále povinna zaplatit za požadované čtvrthodiny inspekce, které však nebyly využity.

Ve věci v původním řízení byly společnosti Gosschalk doručeny různé faktury k úhradě poplatků určených k pokrytí inspekcí, které v jejích prostorách uskutečnily NVWA a KDS od roku 2013 do roku 2016. Vzhledem k tomu, že společnost Gosschalk měla za to, že podmínky pro výběr těchto poplatků jsou v rozporu s rozsudkem ze dne 17. března 2016, Kødbranchens Fællesråd (C‑112/15, EU:C:2016:185), podala námitky ministrovi a poté, co byly zamítnuty, se obrátila na College van Beroep voor het bedrijfsleven (odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti, Nizozemsko).

S odkazem zejména na obtíže při výkladu nařízení č. 882/2004, konkrétně jeho přílohy VI, bodů 1 a 2, jakož i na neshody mezi účastníky původního řízení v tomto ohledu má předkládající soud za to, že je v zájmu řádného výkonu spravedlnosti obrátit se na Soudní dvůr se žádostí o rozhodnutí o předběžné otázce.

Neshody účastníků se na prvním místě týkají vymezení pojmu „pracovní[ci] podílející se na úředních kontrolách“. Předkládající soud poznamenává, že nařízení č. 882/2004 tento pojem, který je uveden v bodech 1 a 2 jeho přílohy VI, nedefinuje a na rozdíl od toho, co tvrdí Gosschalk, nelze z rozsudku ze dne 17. března 2016, Kødbranchens Fællesråd (C‑112/15, EU:C:2016:185), vyvodit, že pod tento pojem spadají pouze úřední veterinární lékaři a úřední pomocní pracovníci, kteří skutečně provádějí úřední kontroly. Předkládající soud má však pochybnosti rovněž o širším výkladu ministra, podle kterého lze platy administrativních pracovníků a pomocných pracovníků a náklady na ně požadovat od jatek.

Předkládající soud uvádí, že jak čl. 5 odst. 1 směrnice Rady 85/73/EHS ze dne 29. ledna 1985 o financování inspekcí a hygienických kontrol čerstvého masa a drůbežího masa (Úř. věst. 1985, L 32, s. 14; Zvl. vyd. 03/06, s. 161), tak čl. 81 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/625 ze dne 15. března 2017 o úředních kontrolách a jiných úředních činnostech prováděných s cílem zajistit uplatňování potravinového a krmivového práva a pravidel týkajících se zdraví zvířat a dobrých životních podmínek zvířat, zdraví rostlin a přípravků na ochranu rostlin, o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 999/2001, (ES) č. 396/2005, (ES) č. 1069/2009, (ES) č. 1107/2009, (EU) č. 1151/2012, (EU) č. 652/2014, (EU) 2016/429 a (EU) 2016/2031, nařízení Rady (ES) č. 1/2005 a (ES) č. 1099/2009 a směrnic Rady 98/58/ES, 1999/74/ES, 2007/43/ES, 2008/119/ES a 2008/120/ES a o zrušení nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 854/2004 a (ES) č. 882/2004, směrnic Rady 89/608/EHS, 89/662/EHS, 90/425/EHS, 91/496/EHS, 96/23/ES, 96/93/ES a 97/78/ES a rozhodnutí Rady 92/438/EHS (nařízení o úředních kontrolách) (Úř. věst. 2017, L 95, s. 1), umožňují náhradu administrativních nákladů, jakož i nákladů na pomocné pracovníky a administrativní pracovníky a jejich platy. Vzhledem k tomu, že příloha VI nařízení č. 882/2004 oproti tomu uvádí pouze náklady na pracovníky podílející se na úředních kontrolách, lze z toho podle předkládajícího soudu vyvodit, že nemůže zahrnovat náklady na administrativní a pomocné pracovníky.

Výraz „pracovníci podílející se na úředních kontrolách“ však podle všeho ponechává dostatečný prostor pro uvážení k tomu, aby zahrnoval i jiné osoby než jen úřední veterinární lékaře a úřední pomocné veterinární pracovníky, neboť i tyto jiné osoby přispívají k provádění úředních kontrol na jatkách. Nic podle předkládajícího soudu ostatně nenasvědčuje tomu, že unijní normotvůrce měl v úmyslu zpřísnit režim nařízení č. 882/2004 v porovnání s dřívějším režimem zavedeným směrnicí 85/73, ani že měl v úmyslu nařízením 2017/625 zmírnit údajně přísnější režim nařízení č. 882/2004.

Na druhém místě se účastníci původního řízení neshodnou v tom, jak posoudit čtvrthodiny, které byly požadovány pro účely úředních kontrol, které však nebyly provedeny. Zatímco Gosschalk tvrdí, že by neměly být účtovány, ministr namítá, že jatka odpovídají za přesnost hodin považovaných za nezbytné pro inspekce a že plánování inspekcí, které mají být provedeny zaměstnanci NVWA, je pevně dané.

Na třetím místě se účastníci původního řízení neshodují na výkladu sazebníků použitelných pro smluvní veterinární lékaře. Vzhledem k tomu, že NVWA pro provedení inspekcí občas využívá úřední veterinární lékaře poskytnuté zprostředkovatelskými agenturami a vyplácí jim odměnu, která je jednoznačně nižší než částky, které byly účtovány jatkám, společnost Gosschalk tvrdí, že ministr tak dosáhl zisku téměř 8500000 eur. Smluvní úřední pomocní veterinární pracovníci sjednaní prostřednictvím KDS nebo prostřednictvím zprostředkovatelských agentur jsou placeni pouze do výše počtu skutečně odpracovaných hodin, i když je jatkám účtována částka odpovídající požadovaným čtvrthodinám, které však nebyly využity. Podle názoru ministra je tato praxe odůvodněna požadavkem na zachování rovnosti sazebníků pro všechny účastníky řízení, přičemž zjištěný přebytek slouží k pokrytí režijních nákladů NVWA.

33	Předkládající soud má pochybnosti o slučitelnosti této praxe s unijním právem, jelikož v projednávaném případě nemusí žádný pracovník zaměstnaný prostřednictvím NVWA dostávat plat.

Na čtvrtém místě společnost Gosschalk uvádí, že sazebníky použitelné na smluvní úřední veterinární lékaře umožňují KDS, aby si vytvořila rezervu k pokrytí případných nákladů v případě kalamitní situace. Tato rezerva tedy přímo nesouvisí s konkrétně uskutečněnou kontrolou, takže poplatky použité pro tento účel nemohou být považovány za náklady na pracovníky, kteří se skutečně podíleli na provedení kontroly. Podle ministra se jedná o snahu zaručit, že v případě nepředvídaných okolností, jako je nákaza, které odůvodňují přerušení porážky zvířat po dlouhou dobu, budou náklady na pracovníky a vzdělávání moci být i nadále hrazeny, aniž bude nutné propustit zaměstnance, i když KDS již nebude mít příjmy. Existence této rezervy podle ministra umožňuje začít provádět kontroly ihned po odeznění takové krize. Z toho vyplývá, že rezerva se týká částek nezbytných k pokrytí skutečně vynaložených nákladů. Výše této rezervy považované za nezbytnou odpovídá polovině průměrného obratu společnosti KDS za poslední dva roky předcházející vytvoření rezervy, k níž se připočte částka 500000 eur.

Třebaže předkládající soud v rozhodnutí ze dne 14. října 2010 prohlásil, že tato rezerva je v souladu s článkem 27 nařízení č. 882/2004, klade si nicméně otázku ohledně správnosti tohoto posouzení. Předkládající soud se táže, která kritéria umožňují stanovit maximální výši rezervy, jakož i dopad, který je třeba přiznat okolnosti, že je tato rezerva vytvořena pro soukromou společnost, v projednávané věci KDS, od které si NVWA najímá úřední pomocné veterinární pracovníky, když ztráta příjmů je sama o sobě součástí běžného rizika podnikání, kterému je podnik vystaven. Navíc v případě likvidace nebo úpadku KDS není podle předkládajícího soudu jasné, kdo bude příjemcem již vytvořené rezervy.

V této souvislosti se College van Beroep voor het bedrijfsleven (odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

„1)

Je třeba pojem ‚pracovníci podílející se na úředních kontrolách‘ použitý v bodě 1 přílohy VI nařízení [č. 882/2004] a pojem ‚pracovníci podílející se na [provádění] úředních kontrol[…]‘ použitý v bodě 2 [této přílohy] vykládat v tom smyslu, že v případě nákladů (na platy), které lze vzít v úvahu při výpočtu poplatků za úřední kontroly, může jít pouze o náklady (na platy) úředních veterinárních lékařů a úředních pomocných veterinárních pracovníků, kteří tyto úřední kontroly provádějí, nebo v tom smyslu, že pod tento pojem lze zahrnout i náklady (na platy) jiných pracovníků zaměstnaných u [NVWA] nebo [KDS]?

Bude-li odpověď na první otázku znít tak, že pod pojem ‚pracovníci podílející se na úředních kontrolách‘ použitý v bodě 1 přílohy VI nařízení [č. 882/2004] a pojem ‚pracovníci podílející se na [provádění] úředních kontrol[…]‘ použitý v bodě 2 [této přílohy] lze zahrnout i náklady (na platy) jiných pracovníků zaměstnaných u NVWA nebo KDS, za jakých okolností a do jaké míry jsou pak náklady vynakládané na tyto jiné pracovníky a úřední kontroly ještě natolik úzce spjaty, že poplatky vybírané na tyto náklady (na platy) lze opírat o čl. 27 odst. 4 a přílohu VI body 1 a 2 nařízení č. 882/2004?

Je třeba čl. 27 odst. 4 návětí a písm. a) a přílohu VI body 1 a 2 nařízení č. 882/2004 vykládat v tom smyslu, že tento čl. 27 odst. 4 návětí a písm. a) a tato příloha VI, body 1 a 2 brání tomu, aby byly jatkám účtovány poplatky za čtvrthodiny úředních kontrol, o které jatka požádala příslušný orgán, avšak které ve skutečnosti nebyly [využity]?

Platí odpověď na třetí otázku písm. a) i v případě, že příslušný orgán poskytne smluvní úřední veterinární lékaře, kteří nedostávají žádný plat za čtvrthodiny, o které jatka sice požádala příslušný orgán, během nichž však ve skutečnosti nebyla provedena žádná práce pro účely úředních kontrol, přičemž částka účtovaná jatkám za požadované čtvrthodiny kontrol, které nebyly [využity], slouží k pokrytí režijních nákladů příslušného orgánu?

Je třeba čl. 27 odst. 4 návětí a písm. a) a přílohu VI, body 1 a 2 nařízení č. 882/2004 vykládat v tom smyslu, že tento čl. 27 odst. 4 brání tomu, aby byla jatkám účtována za práce veterinárních lékařů zaměstnaných prostřednictvím NVWA a smluvních veterinárních lékařů (s nižším platem) prováděné pro účely úředních kontrol průměrná sazba, takže jim je účtována vyšší sazba než sazba proplácená smluvním veterinárním lékařům?

Je třeba článek 26 a čl. 27 odst. 4 návětí a písm. a) a přílohu VI, body 1 a 2 nařízení č. 882/2004 vykládat v tom smyslu, že při výpočtu poplatků za úřední kontroly mohou být zohledněny náklady na vytvoření rezervy pro soukromou společnost (KDS), u které příslušný orgán najímá úřední pomocné veterinární pracovníky, jestliže se rezerva v případě krize může použít k vyplácení platů pro pracovníky skutečně provádějící úřední kontroly a nákladů na vzdělávání těchto pracovníků, jakož i k vyplácení pracovníků, kteří provádění úředních kontrol umožňují?

6)	V případě kladné odpovědi na [předchozí] otázku: do jaké výše lze vytvořit takovou rezervu a jak dlouhé smí být období, které má tato rezerva pokrýt?“

Věc C‑478/18

37	Na základě čtyř faktur vystavených mezi říjnem 2016 a únorem 2017 požadoval ministr od Compaxo a dalších částku ve výši 15422,35 až 49628,22 eura určenou k pokrytí kontrol, které byly provedeny na každých z jejich jatek.

38	Poté, co marně podaly námitky proti těmto fakturám, obrátila se Compaxo a další s žalobou na College van Beroep voor het bedrijfsleven (odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti), který je v projednávané věci předkládajícím soudem.

Společnost Compaxo a další měly za to, že z rozsudku ze dne 17. března 2016, Kødbranchens Fællesråd (C‑112/15, EU:C:2016:185), vyplývá, že zohledněny mohou být pouze platy pro osoby a náklady na osoby, které skutečně provádějí kontroly, a u předkládajícího soudu tvrdí, že některé náklady, jako například náklady na místní pracovní místa, režijní hmotné náklady, náklady na amortizaci, kancelářské výdaje, zvláštní náklady (pracovní oděv), výdaje na cestu z místa bydliště na pracoviště nebo výdaje externích pracovníků nemohou být považovány za náklady ve smyslu přílohy VI, bodů 1 a 2 nařízení č. 882/2004. Kromě toho z uvedených faktur podle nich jasně nevyplývá, co zahrnuje pracovní místo „kontroly“. Ministr v tomto ohledu uvádí, že výpočet hodinové sazby zohledňované na tomto místě zahrnuje náklady na technickou administrativu a plánování kontrol, které musí být kvalifikovány jako „platy pracovníků podílející se na kontrolách a další náklady na tyto pracovníky“, jelikož kontroly se nemohou uskutečnit bez určité podpory, jako je uvedené naplánování.

Za těchto okolností se College van Beroep voor het bedrijfsleven (odvolací soud pro správní spory v hospodářské oblasti) rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru tři otázky, které jsou totožné s první a druhou otázkou, jakož i třetí otázkou písm. a), položenými týmž soudem Soudnímu dvoru ve věci C‑477/18.

K žádosti o znovuotevření ústní části řízení

41	Po přednesení stanoviska generálního advokáta požádala společnost Gosschalk podáním došlým kanceláři Soudního dvora dne 10. října 2019, aby bylo v souladu s článkem 83 jednacího řádu Soudního dvora nařízeno znovuotevření ústní části řízení.

Na podporu své žádosti Gosschalk v podstatě tvrdí, že generální advokát zkoumal historii vzniku nařízení č. 882/2004, přestože tento aspekt nebyl projednáván během ústní části řízení před Soudním dvorem. Z toho důvodu má Gosschalk za to, že musí mít možnost předložit v tomto ohledu vyjádření, a to tím spíše, že generální advokát při tomto přezkumu vycházel z neúplných informací, neboť nezmínil ani nevzal v úvahu pozměňovací návrh Evropského parlamentu obsažený v jeho zprávě k návrhu nařízení Evropského parlamentu a Rady o úředních kontrolách krmiv a potravin [2003/0030 (COD)], který by podle názoru společnosti Gosschalk měl vést k restriktivnímu výkladu přílohy VI nařízení č. 882/2004.

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle článku 252 druhého pododstavce SFEU generální advokát předkládá veřejně, zcela nestranně a nezávisle odůvodněná stanoviska ve věcech, které podle statutu Soudního dvora Evropské unie vyžadují jeho účast. Soudní dvůr není tímto stanoviskem ani důvody, na základě kterých k němu generální advokát dospěl, vázán (rozsudek ze dne 22. listopadu 2018, MEO – Serviços de Comunicações e Multimédia, C‑295/17, EU:C:2018:942, bod 25 a citovaná judikatura).

Je třeba rovněž připomenout, že statut Soudního dvora Evropské unie ani jednací řád nedávají zúčastněným možnost odpovědět na stanovisko přednesené generálním advokátem. Nesouhlas některého zúčastněného se stanoviskem generálního advokáta tedy nemůže sám o sobě představovat důvod ke znovuotevření ústní části řízení, a to bez ohledu na otázky, kterými se ve stanovisku zabýval (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. listopadu 2018, MEO – Serviços de Comunicações e Multimédia, C‑295/17, EU:C:2018:942, bod 26 a citovaná judikatura).

45	Ve svém návrhu na znovuotevření ústní části řízení přitom Gosschalk zpochybňuje přezkum, který generální advokát provedl ve svém stanovisku týkajícím se historie vzniku nařízení č. 882/2004 a který nebyl předmětem diskuse během ústní části řízení, a navíc byl založen na neúplných informacích.

Je sice pravda, že podle článku 83 jednacího řádu může Soudní dvůr kdykoli po vyslechnutí generálního advokáta nařídit znovuotevření ústní části řízení, zejména má-li za to, že věc není dostatečně objasněna, nebo předložil-li některý z účastníků řízení po ukončení této části řízení novou skutečnost, která může mít rozhodující vliv na rozhodnutí Soudního dvora, anebo má-li být věc rozhodnuta na základě argumentu, který nebyl mezi účastníky řízení nebo zúčastněnými uvedenými v článku 23 statutu Soudního dvora Evropské unie projednán.

V projednávané věci tomu tak není. Zúčastnění, kteří jsou stranami tohoto řízení, a konkrétně Gosschalk, totiž mohli v průběhu jeho písemné i ústní části uvést právní skutečnosti, které považovali za relevantní k tomu, aby Soudnímu dvoru umožnili odpovědět na otázky položené předkládajícím soudem, zejména na otázky ohledně výkladu přílohy VI nařízení č. 882/2004.

Soudní dvůr má tudíž za to, že disponuje všemi poznatky nezbytnými k tomu, aby rozhodl o žádostech o rozhodnutí o předběžné otázce, a že žádná ze skutečností uplatňovaných společností Gosschalk na podporu její žádosti o znovuotevření ústní části řízení podle článku 83 jednacího řádu neodůvodňuje toto znovuotevření.

49	Za těchto okolností má Soudní dvůr po vyslechnutí generálního advokáta za to, že není namístě nařídit znovuotevření ústní části řízení.

K první a druhé otázce ve věcech C‑477/18 a C‑478/18

Podstatou první a druhé otázky předkládajícího soudu ve věcech C‑477/18 a C‑478/18, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 27 odst. 1 a odst. 4 písm. a) nařízení č. 882/2004 ve spojení s přílohou VI, body 1 a 2 tohoto nařízení, musí být vykládán v tom smyslu, že členské státy mohou za náklady vynaložené v souvislosti s úředními kontrolami ve smyslu těchto ustanovení a nepřevyšující náklady vynaložené příslušnými orgány ve smyslu čl. 2 bodu 4 uvedeného nařízení považovat platy administrativních a podpůrných pracovníků a náklady na ně.

Úvodem je třeba zaprvé připomenout, že ačkoliv předkládající soud odkazuje právě na určité podobné náklady, jako jsou náklady uvedené v bodě 39 tohoto rozsudku, z ustálené judikatury vyplývá, že postup zavedený v článku 267 SFEU je nástrojem spolupráce mezi Soudním dvorem a vnitrostátními soudy, díky němuž Soudní dvůr poskytuje vnitrostátním soudům výklad unijního práva, jenž je pro ně nezbytný k vyřešení sporu, který mají rozhodnout. Úloha Soudního dvora totiž spočívá v tom, že vnitrostátnímu soudu objasní dosah unijních pravidel, aby mu umožnil správné použití těchto pravidel na skutkové okolnosti, které byly tomuto soudu předloženy, a nikoliv v tom, že takové použití sám provede (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 21. června 2007, Omni Metal Service, C‑259/05, EU:C:2007:363, bod 15, a ze dne 5. července 2016, Ogňanov, C‑614/14, EU:C:2016:514, bod 16).

Zadruhé je třeba uvést, podobně jako to učinil generální advokát v bodě 40 svého stanoviska, že nařízení č. 882/2004 provádí pouze omezenou harmonizaci pravidel použitelných na úřední kontroly. Z toho vyplývá, že členské státy mají určitý prostor pro uvážení, aby prostřednictvím „příslušného orgánu“ ve smyslu čl. 2 bodu 4 tohoto nařízení zorganizovaly úřední kontroly, které mají ověřit dodržování pravidel, jejichž cílem je, jak stanoví čl. 1 odst. 1 uvedeného nařízení, jednak předcházet rizikům, která přímo nebo prostřednictvím životního prostředí hrozí člověku a zvířatům, tato rizika odstraňovat nebo snižovat na přijatelnou úroveň, a jednak zaručovat poctivé jednání v obchodu s krmivy a potravinami a chránit zájmy spotřebitelů, včetně označování krmiv a potravin a jiných forem informování spotřebitelů.

V této souvislosti, a pokud je zajištěna účinnost úředních kontrol, volba příslušného nizozemského orgánu obrátit se na soukromou neziskovou společnost, v projednávané věci na KDS, aby mu poskytla inspekční asistenty jakožto úřední pomocné veterinární pracovníky, nemůže být zpochybněna, neboť taková volba podle všeho nevede k narušení hospodářské soutěže mezi soukromými hospodářskými subjekty.

Po tomto upřesnění je třeba připomenout, jak uvedl Soudní dvůr v rozsudku ze dne 17. března 2016, Kødbranchens Fællesråd (C‑112/15, EU:C:2016:185, bod 34), že se jazyková znění nařízení č. 882/2004 liší, pokud jde o výrazy použité v této příloze VI, které definují kategorii osob, u nichž mohou být náklady kryty poplatky. Toto nařízení se v německé verzi („des für die amtlichen Kontrollen eingesetzten Personals“) a francouzské verzi („personnel chargé des contrôles officiels“) vztahuje na pracovníky, kteří provádějí kontroly, zatímco v anglické verzi („staff involved in the official controls“) a italské verzi („personale partecipante ai controlli ufficiali“) používá výrazy, které by se mohly týkat širšího okruhu osob. Pokud jde o dánskou verzi uvedeného nařízení, bod 1 této přílohy uvádí, že těmito poplatky mohou být financovány platy pracovníků, kteří provádí úřední kontroly („personaleudgifter i forbindelse med offentlig kontrol“), zatímco v bodě 2 téže přílohy se za použití výrazů, jejichž význam je širší, uvádí, že mohou být financovány náklady na pracovníky, které souvisí s úředními kontrolami („personaleudgifter i forbindelse med offentlig kontrol“).

Nizozemská verze přílohy VI nařízení č. 882/2004 rozlišuje mezi pracovníky skutečně se podílejícími na úředních kontrolách („het personeel betrokken is bij de officiële controles“), kteří jsou uvedeni v bodě 1 této přílohy, a pracovníky skutečně se podílejícími na provádění úředních kontrol („het personeel betrokken is bij de uitvoering van de officiële controles“), kteří jsou uvedeni v bodě 2 uvedené přílohy.

Jak vyplývá z ustálené judikatury Soudního dvora, v případě rozdílů mezi různými jazykovými verzemi unijního práva musí být dotčené ustanovení vykládáno podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jejíž je součástí. Pro o výklad ustanovení unijního práva může být rovněž relevantní historie jeho vzniku (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 3. října 2013, Inuit Tapiriit Kanatami a další v. Parlament a Rada, C‑583/11 P, EU:C:2013:625, bod 50, jakož i ze dne 17. března 2016, Kødbranchens Fællesråd, C‑112/15, EU:C:2016:185, bod 36).

Úvodem je třeba připomenout, že hlavním zájmem unijního normotvůrce je požadavek účinnosti úředních kontrol, který je v nařízení č. 882/2004 opakovaně zmíněn. Příslušné orgány tedy musí v souladu s čl. 4 odst. 2 písm. a) tohoto nařízení zajistit, aby úřední kontroly živých zvířat, krmiv a potravin ve všech fázích výroby, zpracování a distribuce a úřední kontroly používání krmiv byly účinné a přiměřené. Článek 8 odst. 3 písm. a) uvedeného nařízení rovněž stanoví, že příslušné orgány zavedou postupy, kterými se ověřuje účinnost úředních kontrol, které provádějí. Bod 11 odůvodnění nařízení č. 882/2004 kromě toho uvádí, že příslušné orgány odpovědné za provádění úředních kontrol by měly splňovat řadu kritérií týkajících se jejich činnosti, aby byla zajištěna jejich nestrannost a účinnost. Tyto orgány by měly mít dostatečný počet zkušených pracovníků s vhodnou kvalifikací a odpovídající zařízení a vybavení pro řádné provádění svých činností. Článek 4 odst. 1 nařízení č. 854/2004 dále stanoví, že provozovatelé potravinářských podniků musí poskytovat příslušnému orgánu veškerou pomoc potřebnou pro účinné provádění úředních kontrol ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení č. 882/2004.

58	Z tohoto hlediska členské státy podle článku 26 nařízení č. 882/2004 ve spojení s bodem 32 odůvodnění tohoto nařízení zajistí, aby byly k dispozici přiměřené finanční zdroje zejména pro zajištění pracovníků nezbytných pro organizaci úředních kontrol.

Pro tento účel čl. 27 odst. 1 a odst. 4 písm. a) uvedeného nařízení stanoví, že členské státy mohou vybírat poplatky, které mají pokrýt náklady vzniklé v souvislosti s úředními kontrolami za podmínky, že poplatky vybírané v souvislosti s úředními kontrolami nepřevyšují náklady vynaložené odpovědnými příslušnými orgány ve vztahu k položkám uvedeným v příloze VI tohoto nařízení.

60	I když je zřejmé, že účinnost úředních kontrol závisí především na kvalitě kontrol prováděných úředními veterinárními lékaři a úředními pomocnými veterinárními pracovníky, administrativní a podpůrní pracovníci k ní rovněž přispívají.

Jak totiž uvedl generální advokát v bodě 49 svého stanoviska, podpůrní a administrativní pracovníci zbavují úřední veterinární lékaře a úřední pomocné veterinární pracovníky nutnosti zabývat se logistickou organizací prací souvisejících s kontrolou a přispívají k monitorování těchto kontrol, přičemž „monitorování“ je definováno v čl. 2 bodě 8 nařízení č. 882/2004.

Monitorování tak plně přispívá k zajištění účinnosti úředních kontrol zejména tím, že přispívá k identifikaci rizikových jatek, a tudíž ke stanovení četnosti úředních kontrol, které podle čl. 3 odst. 1 nařízení č. 882/2004 ve spojení s bodem 13 odůvodnění tohoto nařízení musí být prováděny pravidelně a přiměřeně riziku.

63	Administrativní a podpůrní pracovníci přitom umožňují úředním veterinárním lékařům, aby se soustředili na kontrolu v úzkém slova smyslu.

Jak v podstatě uvedl generální advokát v bodě 51 svého stanoviska, tím, že unijní normotvůrce uvedl, že systém financování musí být členskými státy zaveden za účelem zajištění „organizace“, a nejen „provedení“ úředních kontrol, zamýšlel, aby toto financování mělo za cíl umožnit členským státům zavést globální systém úředních kontrol, který se neomezuje pouze na konkrétní provedení kontroly.

65	Za těchto podmínek se uvedené financování může vztahovat i na platy administrativních a podpůrných pracovníků a náklady na tyto pracovníky.

Nicméně, nemají-li být překročeny náklady vynaložené příslušnými orgány odpovědnými za položky uvedené v příloze VI nařízení č. 882/2004 a porušen čl. 27 odst. 4 písm. a) tohoto nařízení, jakož i zásada proporcionality, lze při výpočtu poplatků zohlednit pouze pracovní dobu administrativních a podpůrných pracovníků, která je nezbytná k výkonu činností neoddělitelně spojených s prováděním úředních kontrol.

Z toho vyplývá, že čl. 27 odst. 1 a odst. 4 písm. a) nařízení č. 882/2004 ve spojení s přílohou VI body 1 a 2 tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že členské státy mohou za náklady vzniklé v souvislosti s úředními kontrolami a nepřevyšující náklady vynaložené příslušnými orgány považovat platy administrativních a podpůrných pracovníků a náklady na tyto pracovníky ve výši poměrné k času, který tito pracovníci objektivně potřebují k tomu, aby provedli činnosti neoddělitelně spojené s výkonem úředních kontrol.

V tomto ohledu je třeba uvést, že pojem „podobné náklady“ uvedený v bodě 2 přílohy VI nařízení č. 882/2004 musí být vykládán restriktivně, neboť jinak by zbavil seznam uvedený v této příloze veškerého užitečného účinku. Ze znění čl. 27 odst. 4 písm. a) nařízení č. 882/2004 totiž vyplývá, že uvedená příloha uvádí taxativně položky, které mohou být zohledněny při výpočtu výše poplatků, které souvisejí s úředními kontrolami uskutečněnými v jatkách (rozsudek ze dne 17. března 2016, Kødbranchens Fællesråd, C‑112/15, EU:C:2016:185, bod 33).

Výklad uvedený v bodě 67 tohoto rozsudku je podpořen historickým kontextem unijní právní úpravy týkající se úředních kontrol. Jak uvádí předkládající soud a jak bylo zdůrazněno v bodě 30 tohoto rozsudku, ani znění, ani přípravné práce k nařízení 2017/625 totiž neodhalují jakoukoli vůli unijního normotvůrce upustit od režimu platného v rámci nařízení č. 882/2004. Ani ze znění, ani z přípravných prací k nařízení č. 882/2004 stejně tak nevyplývá jakýkoliv úmysl tohoto normotvůrce odchýlit se od výkladu přiznatelných nákladů uvedených ve směrnici 85/73.

Vzhledem k výše uvedenému je třeba na první a druhou otázku ve věcech C‑477/18 a C‑478/18 odpovědět tak, že čl. 27 odst. 1 a odst. 4 písm. a) nařízení č. 882/2004 ve spojení s přílohou VI, body 1 a 2 tohoto nařízení, musí být vykládán v tom smyslu, že členské státy mohou za náklady vzniklé v souvislosti s úředními kontrolami ve smyslu těchto ustanovení a nepřevyšující náklady vynaložené příslušnými orgány ve smyslu čl. 2 bodu 4 uvedeného nařízení, považovat platy administrativních a podpůrných pracovníků a náklady na tyto pracovníky ve výši poměrné k času, který tito pracovníci objektivně potřebují k tomu, aby provedli činnosti neoddělitelně spojené s výkonem úředních kontrol.

K třetí otázce písm. a) ve věci C‑477/18 a k třetí otázce ve věci C‑478/18

Podstatou těchto otázek předkládajícího soudu je, zda čl. 27 odst. 4 písm. a) nařízení č. 882/2004 ve spojení s přílohou VI tohoto nařízení, musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby byly jatkám účtovány poplatky za čtvrthodiny úředních kontrol, které tato jatka požadovala od příslušného orgánu ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení č. 882/2004, které ale nebyly skutečně využity.

Úvodem je třeba konstatovat, že z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že v případě, že úřední kontrola byla dokončena dříve, než se předpokládalo, stanoví nizozemská právní úprava dotčená v původním řízení, že úřední veterinární lékaři a úřední pomocní veterinární pracovníci zaměstnaní u NVWA jsou odměňováni za čtvrthodiny, které kontrolovaná jatka požadovala, které však nebyly ke kontrole využity.

73	Po tomto upřesnění z čl. 27 odst. 4 písm. a) nařízení č. 882/2004 vyplývá, že poplatky vybírané pro účely úředních kontrol nesmí převyšovat náklady vynaložené odpovědnými příslušnými orgány ve vztahu k položkám uvedeným v příloze VI tohoto nařízení.

74	Toto ustanovení, které konkretizuje zásadu proporcionality, podporuje pravidlo stanovené v čl. 27 odst. 1 uvedeného nařízení, podle kterého jsou členské státy oprávněny vybírat pouze poplatky, které mají pokrýt náklady vzniklé v souvislosti s úředními kontrolami.

Je pravda, jak uvedla Evropská komise ve svém vyjádření, že poplatky odpovídající pracovní době, kterou požadovala kontrolovaná jatka, která však nakonec nebyla ke kontrole využita, na první pohled podle všeho převyšují náklady vynaložené příslušným orgánem ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení č. 882/2004.

76	Jak bylo zdůrazněno v bodě 57 tohoto rozsudku, při vypracování nařízení č. 882/2004 však byl hlavním zájmem unijního normotvůrce požadavek účinnosti úředních kontrol.

77	Toto nařízení tedy nebrání tomu, aby byly poplatky vybírány v souvislosti s dobou trvání kontroly, kterou požadovala jatka, která však nebyla ke kontrole využita, pokud by nevybírání těchto poplatků mohlo ovlivnit účinnost systému úředních kontrol.

V systému, v němž jsou určité kontroly prováděny na žádost samotných jatek, může přitom požadavek účinnosti úředních kontrol vést k tomu, že jatka budou zatížena poplatky za dobu trvání kontroly, která nebyla využita, pokud příslušný orgán ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení č. 882/2004 nemůže přerozdělit úřední veterinární lékaře a úřední pomocné veterinární pracovníky na úřední kontrolu jiných jatek.

Jak totiž vyplývá z bodu 62 tohoto rozsudku, monitorování, jak je definováno v čl. 2 bodě 8 tohoto nařízení, přispívá k zajištění účinnosti úředních kontrol, jelikož umožňuje plánovat tyto kontroly jednotným způsobem, a tudíž zajistit, aby v souladu s čl. 3 odst. 1 nařízení č. 882/2004 ve spojení s bodem 13 odůvodnění tohoto nařízení byly tyto kontroly prováděny pravidelně a jejich četnost odpovídala riziku.

80	Kromě toho toto plánování kontrol umožňuje příslušnému orgánu ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení č. 882/2004, aby se ujistil, že má k dispozici pracovníky nezbytné pro provádění úředních kontrol, jak vyžaduje článek 26 nařízení č. 882/2004.

Při dodržení zásady proporcionality, aniž je dotčena nutnost respektovat požadavek účinnosti úředních kontrol, je však třeba ponechat jatkám možnost informovat tento příslušný orgán s dostatečným předstihem před provedením úřední kontroly o jejich vůli zkrátit délku trvání takové kontroly oproti původně předpokládané době.

82	Za tímto účelem je uvedený příslušný orgán povinen stanovit a oznámit jatkám přiměřenou lhůtu, během které mohou využít možnosti zkrátit úřední kontrolu, po jejímž uplynutí bude s konečnou platností účtována původně předpokládaná doba kontroly, bez ohledu na to, zda byla v plném rozsahu využita.

Za těchto podmínek je třeba na třetí otázku písm. a) ve věci C‑477/18 a třetí otázku ve věci C‑478/18 odpovědět tak, že čl. 27 odst. 4 písm. a) nařízení č. 882/2004 ve spojení s přílohou VI tohoto nařízení, musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byly jatkám účtovány poplatky za čtvrthodiny úředních kontrol, které tato jatka požadovala od příslušného orgánu ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení č. 882/2004, které však nebyly ve skutečnosti využity, jestliže jatka podléhající uvedené kontrole s dostatečným předstihem neinformovala tento orgán o tom, že si přejí zkrátit dobu trvání kontroly oproti původně předpokládané době.

K třetí otázce písm. b) ve věci C‑477/18

Podstatou třetí otázky písm. b) ve věci C‑477/18 předkládajícího soudu je, zda se odpověď na třetí otázku písm. a) v téže věci použije rovněž v případě, že zaprvé byly úřední kontroly provedeny smluvními úředními veterinárními lékaři, kteří nejsou odměňováni za čtvrthodiny, které jatka požadovala, avšak nebyly využity, a zadruhé že část poplatku odpovídajícího těmto požadovaným, ale nevyužitým čtvrthodinám, je určena k pokrytí režijních nákladů příslušného orgánu ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení č. 882/2004.

Jak bylo uvedeno v bodě 59 tohoto rozsudku, z čl. 27 odst. 1 a odst. 4 písm. a) nařízení č. 882/2004 vyplývá, že poplatky mohou být vybírány pouze k financování nákladů, které skutečně vznikly v souvislosti s úředními kontrolami a které nese příslušný orgán ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení č. 882/2004.

Z toho vyplývá, že vzhledem k tomu, že smluvní úřední veterinární lékaři nejsou odměňováni za požadované avšak nevyužité čtvrthodiny, tento příslušný orgán nemůže, aniž poruší čl. 27 odst. 1 a 4 písm. a) uvedeného nařízení, pobírat z titulu poplatku stanoveného v tomto ustanovení částky odpovídající odměně, kterou by obdrželi uvedení veterinární lékaři, kdyby byly požadované čtvrthodiny využity, protože tyto částky neodpovídají nákladům, které vznikly v souvislosti s úředními kontrolami a které skutečně nese uvedený příslušný orgán.

Příslušný orgán ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení č. 882/2004 by tudíž mohl za každou požadovanou avšak nevyužitou čtvrthodinu účtovat kontrolovaným jatkám částku odpovídající nanejvýš výši poplatku, z kterého by byly odečteny náklady na platy smluvních úředních veterinárních lékařů, pokud se prokáže, že takto získaná zbývající část skutečně odpovídá režijním nákladům spadajícím do jedné či více položek nákladů uvedených v příloze VI nařízení č. 882/2004.

S ohledem na výše uvedené úvahy je třeba na třetí otázku písm. b) ve věci C‑477/18 odpovědět tak, že odpověď na třetí otázku písm. a) v téže věci se může uplatnit v případě, že zaprvé úřední kontroly byly provedeny smluvními úředními veterinárními lékaři, kteří nejsou odměňováni za čtvrthodiny, které jatka požadovala, avšak nebyly využity, a zadruhé že část poplatku odpovídajícího těmto požadovaným, ale nevyužitým čtvrthodinám, je určena k pokrytí režijních nákladů příslušného orgánu ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení č. 882/2004, pokud se prokáže, že část poplatku za tyto čtvrthodiny nezahrnuje náklady na platy dočasných smluvních veterinárních lékařů za čtvrthodiny, za které nejsou odměňováni, a skutečně odpovídá režijním nákladům spadajícím do jedné či více položek nákladů uvedených v příloze VI nařízení č. 882/2004.

Ke čtvrté otázce ve věci C‑477/18

Podstatou čtvrté otázky předkládajícího soudu ve věci C‑477/18 je, zda čl. 27 odst. 4 písm. a) a b) nařízení č. 882/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby byla na jatka použita průměrná sazba nejen tehdy, když jsou úřední kontroly prováděny veterinárními lékaři zaměstnanými příslušným orgánem ve smyslu čl. 2 bodu 4 uvedeného nařízení, ale také tehdy, když jsou prováděny smluvními veterinárními lékaři, jejichž odměna je nižší.

90	Z článku 27 odst. 4 písm. b) nařízení č. 882/2004 vyplývá, že poplatky vybírané pro účely úředních kontrol mohou být stanoveny jako paušální sazby na základě nákladů vynaložených příslušnými orgány v daném období.

Možnost vybírat poplatky vypočtené podle paušálních sazeb, která je takto přiznaná příslušnému orgánu ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení č. 882/2004, předpokládá, že výše poplatku požadovaného od jatek může být v závislosti na jednotlivých případech buď nižší, nebo vyšší než náklady skutečně vynaložené tímto orgánem při samotné úřední kontrole.

Jak uvedla dánská vláda ve svém vyjádření, použití průměrné sazby přispívá k zajištění rovnosti zacházení s jatky a neexistenci jakékoli diskriminace mezi nimi tím, že brání tomu, aby se náklady na úřední kontrolu lišily zejména v závislosti na platové třídě, počtu odsloužených let úředního veterinárního lékaře nebo podle toho, zda je tento veterinární lékař zaměstnán přímo uvedeným příslušným orgánem, nebo zda působí jako smluvní veterinární lékař.

Nic to však nemění na tom, že vzhledem k čl. 27 odst. 4 písm. a) nařízení č. 882/2004 nesmějí poplatky vybírané pro účely úředních kontrol obecně převyšovat náklady vynaložené odpovědnými příslušnými orgány ve vztahu k položkám uvedeným v příloze VI tohoto nařízení. Pokud tedy příslušný orgán ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení č. 882/2004 konstatuje, že za dané období dosáhl zisku, musí snížit výši poplatků za následující období, neboť by porušil čl. 27 odst. 4 písm. a) a b) nařízení č. 882/2004.

Za těchto podmínek je třeba na čtvrtou otázku ve věci C‑477/18 odpovědět tak, že čl. 27 odst. 4 písm. a) a b) nařízení č. 882/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byla průměrná sazba uplatněna na jatka nejen tehdy, když úřední kontroly prováděny veterinárními lékaři zaměstnanými u příslušného orgánu ve smyslu čl. 2 bodu 4 tohoto nařízení, ale také když jsou prováděny smluvními veterinárními lékaři, jejichž odměna je nižší, pokud poplatky vybírané pro účely úředních kontrol celkově nepřevyšují náklady vynaložené odpovědnými příslušnými orgány ve vztahu k položkám uvedeným v příloze VI tohoto nařízení.

K páté otázce ve věci C‑477/18

Podstatou páté otázky předkládajícího soudu ve věci C‑477/18 je, zda čl. 27 odst. 4 písm. a) nařízení č. 882/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby při výpočtu poplatků za úřední kontroly byly zohledněny náklady na vytvoření rezervy pro soukromou společnost, kterou využívá příslušný orgán ve smyslu čl. 2 bodu 4 tohoto nařízení pro najímání úředních pomocných veterinárních pracovníků, jestliže cílem této rezervy v případě, že dojde ke zdravotní krizi, je vyplácení platů pro pracovníky skutečně provádějící úřední kontroly a nákladů na vzdělávání těchto pracovníků, jakož i vyplácení pracovníků, kteří provádění úředních kontrol umožňují.

Předkládající soud uvádí, že KDS vytvořila rezervu ve výši odpovídající polovině jejího průměrného obratu za poslední dva roky, jež předcházely vytvoření rezervy, kterou zvýšila o částku 500000 eur a která má být převedena na zaplacení platů v případě náhlého nedostatku práce v důsledku krize pramenící zejména z epizootie. V případě, že taková krize vypukne, musí být zvířata zlikvidována a jatka nebudou porážet zvířata pro lidskou spotřebu. Jsou-li tedy veterinární lékaři přiděleni k likvidaci zvířat, inspekční asistenti podle předkládajícího soudu nemají práci a žádný příjem. Jakmile je však krize překonána, inspekční asistenti na jatkách podle názoru předkládajícího soudu znovu fungují, aniž jatka musí čekat na to, až bude k dispozici dostatečný počet vyškolených asistentů.

97	Vytvoření takové rezervy je tak zamýšleno proto, aby byla dotčená společnost chráněna před případnou krizí.

Ze znění čl. 27 odst. 4 písm. a) nařízení č. 882/2004 přitom vyplývá, že poplatky vybírané pro účely úředních kontrol mohou pouze kompenzovat náklady skutečně vynaložené odpovědnými příslušnými orgány ve vztahu k položkám uvedeným v příloze VI tohoto nařízení. Kromě toho čl. 27 odst. 10 uvedeného nařízení stanoví, že členské státy pro účely provádění tohoto nařízení nevybírají žádné jiné poplatky než poplatky uvedené v tomto článku.

Z výše uvedeného vyplývá, že poplatky pro účely úředních kontrol mohou být určeny pouze k pokrytí nákladů, které pro členské státy skutečně vyplývají z provádění kontrol v potravinářských podnicích (rozsudek ze dne 17. března 2016, Kødbranchens Fællesråd, C‑112/15, EU:C:2016:185, bod 39). Kromě toho, jak bylo uvedeno v bodě 68 tohoto rozsudku, příloha VI nařízení č. 882/2004 taxativně vyjmenovává skutečnosti, které je třeba vzít v úvahu při výpočtu výše poplatků souvisejících s úředními kontrolami provedenými v podnicích zabývajících se porážkou.

100	Za těchto podmínek nemůže být financování takové rezervy, jako je rezerva dotčená ve věci v původním řízení, prováděno prostřednictvím poplatků vybíraných na základě článku 27 nařízení č. 882/2004.

101

Na pátou otázku ve věci C‑477/18 je tedy třeba odpovědět tak, že čl. 27 odst. 4 písm. a) nařízení č. 882/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby výpočet poplatků pro účely úřední kontroly zohlednil náklady na vytvoření rezervy pro soukromou společnost, kterou využívá příslušný orgán ve smyslu čl. 2 bodu 4 tohoto nařízení pro najímání úředních pomocných veterinárních pracovníků, jestliže cílem této rezervy v případě, že dojde ke zdravotní krizi, je vyplácení platů pro pracovníky skutečně provádějící úřední kontroly a nákladů na vzdělávání těchto pracovníků, jakož i vyplácení pracovníků, kteří provádění úředních kontrol umožňují.

K šesté otázce ve věci C‑477/18

102	S ohledem na odpověď podanou na pátou otázku ve věci C‑477/18 není důvodné na šestou otázku položenou v téže věci odpovídat.

K nákladům řízení

103

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (čtvrtý senát) rozhodl takto:

Článek 27 odst. 1 a odst. 4 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 882/2004 ze dne 29. dubna 2004 o úředních kontrolách za účelem ověření dodržování právních předpisů týkajících se krmiv a potravin a pravidel o zdraví zvířat a dobrých životních podmínkách zvířat ve spojení s přílohou VI body 1 a 2 tohoto nařízení, musí být vykládán v tom smyslu, že členské státy mohou za náklady vzniklé v souvislosti s úředními kontrolami ve smyslu těchto ustanovení a nepřevyšující náklady vynaložené příslušnými orgány ve smyslu čl. 2 bodu 4 uvedeného nařízení, považovat platy pro administrativní a podpůrné pracovníky a náklady na tyto pracovníky ve výši poměrné k času, který činnosti neoddělitelně spojené s výkonem úředních kontrol objektivně vyžadují od těchto pracovníků.

Článek 27 odst. 4 písm. a) nařízení č. 882/2004 ve spojení s přílohou VI tohoto nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byly jatkám účtovány poplatky za čtvrthodiny úředních kontrol, které tato jatka požadovala od příslušného orgánu ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení č. 882/2004, které však nebyly ve skutečnosti využity, jestliže jatka podléhající uvedené kontrole s dostatečným předstihem neinformovala tento orgán, že si přejí zkrátit dobu trvání kontroly oproti původně předpokládané době.

Bod 2 výroku tohoto rozsudku lze uplatnit v případě, že úřední kontroly byly zaprvé provedeny smluvními úředními veterinárními lékaři, kteří nejsou odměňováni za čtvrthodiny požadované jatkami, které však nebyly využity, a zadruhé že část poplatku odpovídajícího těmto požadovaným, ale nevyužitým čtvrthodinám, je určena k pokrytí režijních nákladů příslušného orgánu ve smyslu čl. 2 bodu 4 nařízení č. 882/2004, pokud se prokáže, že část poplatku za tyto čtvrthodiny nezahrnuje náklady na platy smluvních úředních veterinárních lékařů za čtvrthodiny, za které nejsou odměňováni, a skutečně odpovídá režijním nákladům spadajícím do jedné či více položek nákladů uvedených v příloze VI tohoto nařízení

Článek 27 odst. 4 písm. a) a b) nařízení č. 882/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byla průměrná sazba uplatněna na jatka nejen tehdy, když jsou úřední kontroly prováděny veterinárními lékaři zaměstnanými u příslušného orgánu ve smyslu čl. 2 bodu 4 tohoto nařízení, ale také když jsou prováděny smluvními veterinárními lékaři, jejichž odměna je nižší, pokud poplatky vybírané pro účely úředních kontrol celkově nepřevyšují náklady vynaložené odpovědnými příslušnými orgány ve vztahu k položkám uvedeným v příloze VI tohoto nařízení.

Článek 27 odst. 4 písm. a) nařízení č. 882/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že brání tomu, aby výpočet poplatků pro účely úředních kontrol zohlednil náklady na vytvoření rezervy pro soukromou společnost, kterou využívá příslušný orgán ve smyslu čl. 2 bodu 4 tohoto nařízení pro najímání úředních pomocných veterinárních pracovníků, jestliže cílem této rezervy v případě, že dojde ke zdravotní krizi, je vyplácení platů pro pracovníky skutečně provádějící úřední kontroly a nákladů na vzdělávání těchto pracovníků, jakož i vyplácení pracovníků, kteří provádění úředních kontrol umožňují.

Podpisy.

( *1 ) – Jednací jazyk: nizozemština.