Věc C‑371/18

Sky plc a další

v.

SkyKick UK Ltd
a
SkyKick Inc

[žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná High Court of Justice (England & Wales), Chancery Division] [Vrchní soud (Anglie a Wales), Soud lorda kancléře, Spojené království]

Rozsudek Soudního dvora (čtvrtého senátu) ze dne 29. ledna 2020

„Řízení o předběžné otázce – Sbližování právních předpisů – Ochranná známka Společenství – Nařízení (ES) č. 40/94 – Články 7 a 51 – První směrnice 89/104/EHS – Články 3 a 13 – Identifikace výrobků nebo služeb uvedených v zápisu – Nedodržení požadavků jasnosti a přesnosti – Neexistence dobré víry přihlašovatele – Neexistující úmysl užívat ochrannou známku pro výrobky nebo služby uvedené v zápisu – Úplná nebo částečná neplatnost ochranné známky – Vnitrostátní právní předpisy ukládající přihlašovateli povinnost, aby prohlásil, že má v úmyslu přihlášenou ochrannou známku užívat“

  1. Sbližování právních předpisů – Ochranné známky – Výklad nařízení č. 40/94 a směrnice 89/104 – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Absolutní důvody neplatnosti – Identifikace výrobků nebo služeb, kterých se týká ochranná známka – Nedodržení požadavků jasnosti a přesnosti – Vyloučení

    (Nařízení Rady č. 40/94, článek 7 a článek 51; směrnice Rady 89/104, článek 3)

    (viz body 56–60, 71, výrok 1)

  2. Sbližování právních předpisů – Ochranné známky – Výklad nařízení č. 40/94 a směrnice 89/104 – Identifikace výrobků nebo služeb, kterých se týká ochranná známka – Užití obecných údajů v záhlavích tříd Niceského třídění – Rozsah z toho vyplývající ochrany – Povinnost přihlašovatele upřesnit výrobky nebo služby, na které se vztahuje jeho přihláška – Povinnost stanovená rozsudkem Soudního dvora – Účinky – Časové omezení

    (Nařízení Rady č. 40/94; směrnice Rady 89/104)

    (viz bod 61)

  3. Sbližování právních předpisů – Ochranné známky – Výklad nařízení č. 40/94 a směrnice 89/104 – Označení, jež mohou tvořit ochrannou známku – Dostatečně jasné a přesné grafické ztvárnění – Pojem – Identifikace výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka – Požadavky jasnosti a přesnosti – Vyloučení

    [Nařízení Rady č. 40/94, článek 4 a čl. 7 odst. 1 písm. a); směrnice Rady 89/104, článek 2 a čl. 3 odst. 1 písm. a)]

    (viz bod 64)

  4. Sbližování právních předpisů – Ochranné známky – Výklad nařízení č. 40/94 a směrnice 89/104 – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Absolutní důvody neplatnosti – Ochranné známky, které jsou v rozporu s veřejným pořádkem nebo s dobrými mravy – Veřejný pořádek – Pojem – Identifikace výrobků nebo služeb, na které se vztahuje ochranná známka – Nedodržení požadavků jasnosti a přesnosti – Vyloučení

    [Nařízení Rady č. 40/94, čl. 7 odst. 1 písm. f); směrnice Rady 89/104, čl. 3 odst. 1 písm. f)]

    (viz body 66, 67)

  5. Sbližování právních předpisů – Ochranné známky – Výklad nařízení č. 40/94 a směrnice 89/104 – Vzdání se, zrušení a neplatnost – Absolutní důvody neplatnosti – Přihlašovatel, který v době podání přihlášky ochranné známky nebyl v dobré víře – Pojem „[nedostatek jednání] v dobré víře“ – Dosah – Neexistující úmysl užívat ochrannou známku pro výrobky nebo služby, kterých se zápis týká – Zahrnutí – Účinky – Neplatnost omezená na výrobky a služby, kterých se týká neexistující úmysl užívání

    [Nařízení Rady č. 40/94, čl. 51 odst. 1 písm. b) a odst. 3; směrnice Rady 89/104, čl. 3 odst. 2 písm. d) a článek 13]

    (viz body 73–78, 81, výrok 2)

  6. Sbližování právních předpisů – Ochranné známky – Směrnice 89/104 – Vnitrostátní právní předpisy ukládající přihlašovateli povinnost, aby prohlásil svůj úmysl užívat přihlášenou ochrannou známku – Přípustnost – Meze – Povinnost představující důvod neplatnosti

    (Směrnice Rady 89/104)

    (viz bod 87, výrok 3)

Shrnutí

V rozsudku Sky a další (C‑371/18), vydaném dne 29. ledna 2020, Soudní dvůr nejprve uvedl, že ochrannou známku Společenství nebo národní ochrannou známku, spadající do oblasti působnosti nařízení č. 40/94 ( 1 ) nebo první směrnice 89/104 ( 2 ), nelze prohlásit za neplatnou z důvodu, že výrazy použité k označení výrobků a služeb, pro které byla tato ochranná známka zapsána, postrádají jasnost a přesnost. Dále Soudní dvůr upřesnil, za jakých podmínek zakládá přihláška ochranné známky bez jakéhokoliv úmyslu ji užívat pro výrobky a služby uvedené v zápisu neexistenci dobré víry. Konečně rozhodl, že první směrnice 89/104 nebrání ustanovení vnitrostátního práva, podle něhož přihlašovatel ochranné známky musí prohlásit, že má v úmyslu tuto ochrannou známku užívat pro výrobky a služby uvedené v přihlášce k zápisu.

V projednané věci společnosti Sky, majitelky několika ochranných známek Společenství a jedné ochranné známky Spojeného království, které obsahují slovo „Sky“, podaly proti společnostem SkyKick žalobu pro porušení práv z ochranných známek. V rámci tohoto řízení společnosti SkyKick podaly protinávrh na prohlášení neplatnosti ochranných známek dotčených v původním řízení. Na podporu tohoto protinávrhu tvrdily, že tyto ochranné známky byly zapsány pro výrobky a služby, které nejsou specifikovány dostatečně jasně a přesně. High Court of Justice (England and Wales) [Vrchní soud (Anglie a Wales)], kterému byl spor předložen, se Soudního dvora dotázal, zda takový nedostatek jasnosti a přesnosti představuje důvod neplatnosti zapsané ochranné známky. Kromě toho společnosti SkyKick tvrdily, že dotčené ochranné známky nebyly zapsány v dobré víře, neboť společnosti Sky neměly v úmyslu je užívat pro všechny výrobky a služby uvedené v zápisu. Předkládající soud se tedy Soudního dvora dotázal na dosah pojmu „[nedostatek jednání] v dobré víře“. Předkládající soud se rovněž dotázal, zda povinnost uložená majiteli, aby prohlásil, že má v úmyslu užívat přihlášenou ochrannou známku, stanovená právem Spojeného království ( 3 ), je slučitelná s právem Evropské unie.

Zaprvé Soudní dvůr poté, co konstatoval, že dotčené ochranné známky spadají ratione temporis do působnosti nařízení č. 40/94 a do působnosti první směrnice 89/104, poznamenal, že čl. 7 odst. 1 a čl. 51 odst. 1 uvedeného nařízení a článek 3 uvedené směrnice poskytují taxativní výčet absolutních důvodů neplatnosti ochranné známky Společenství a národní ochranné známky. Nejasnost a nepřesnost výrazů použitých k označení výrobků nebo služeb, na které se vztahuje zápis ochranné známky, přitom mezi těmito důvody uvedena není. V důsledku toho Soudní dvůr rozhodl, že nelze mít za to, že takový nedostatek představuje důvod částečné nebo úplné neplatnosti ve smyslu výše uvedených ustanovení. V každém případě Soudní dvůr dodal, že rozsudek ze dne 19. června 2012, Chartered Institute of Patent Attorneys (C‑307/10, EU:C:2012:361), nelze vykládat tak, že uznává další důvody neplatnosti, který nejsou uvedeny v nařízení č. 40/94 a v první směrnici 89/104. V později vydaných rozsudcích ( 4 ) totiž Soudní dvůr uvedl, že se výše uvedený rozsudek Chartered Institute of Patent Attorneys nevztahuje na ochranné známky, které již byly zapsány ke dni vyhlášení rozsudku, ale upřesnil pouze požadavky týkající se nových přihlášek ochranných známek Unie.

Kromě toho Soudní dvůr rozhodl, že nelze mít za to, že nedostatek jasnosti nebo přesnosti výrazů označujících výrobky nebo služby uvedené v zápisu ochranné známky je v rozporu s veřejným pořádkem ( 5 ). Pojem „veřejný pořádek“ totiž nelze chápat tak, že se vztahuje k vlastnostem týkajícím se samotné přihlášky k zápisu, bez ohledu na vlastnosti označení, jehož zápis jako ochranné známky je požadován.

Zadruhé se Soudní dvůr vyjádřil k otázce, zda přihláška ochranné známky bez úmyslu ji užívat pro výrobky a služby uvedené v zápisu zakládá neexistenci dobré víry ( 6 ). V tomto ohledu Soudní dvůr uvedl, že taková přihláška zakládá neexistenci dobré víry, pokud přihlašovatel této ochranné známky měl v úmyslu buď poškodit zájmy třetích osob způsobem, který je v rozporu s poctivými zvyklostmi, nebo dosáhnout výlučného práva pro jiné účely, než je účel vyplývající z funkcí ochranné známky, aniž se přitom nutně zaměřil konkrétně na určitou třetí osobu. Kromě toho Soudní dvůr upřesnil, že jestliže se neexistence úmyslu užívat ochrannou známku v souladu se základními funkcemi ochranné známky týká pouze některých výrobků nebo služeb uvedených v přihlášce ochranné známky, přihláška zakládá neexistenci dobré víry pouze v rozsahu, v němž se týká těchto výrobků nebo služeb. Soudní dvůr však zdůraznil, že takovou neexistenci dobré víry nelze předpokládat a může nastat pouze tehdy, pokud existují relevantní a shodující se objektivní indicie, které tomu nasvědčují.

Zatřetí Soudní dvůr dospěl k závěru, že první směrnice 89/104 musí být vykládána tak, že nebrání ustanovení vnitrostátního práva, podle něhož přihlašovatel ochranné známky musí prohlásit, že tato ochranná známka je užívána pro výrobky a služby uvedené v přihlášce k zápisu nebo že má v dobré víře v úmyslu ji pro tyto účely užívat potud, pokud porušení takové povinnosti nepředstavuje jako takové důvod neplatnosti již zapsané ochranné známky.

( 1 ) – Nařízení Rady (ES) č. 40/94 ze dne 20. prosince 1993 o ochranné známce Společenství (Úř. věst. 1994, L 11, s. 1; Zvl. vyd. 17/01, s. 146), ve znění nařízení Rady (ES) č. 1891/2006 ze dne 18. prosince 2006 (Úř. věst. 2006, L 386, s. 14; Zvl. vyd. 17/02, s. 3), zrušené a nahrazené nařízením Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2009, L 78, s. 1), a následně nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2017/1001 ze dne 14. června 2017 o ochranné známce Evropské unie (Úř. věst. 2017, L 154, s. 1).

( 2 ) – První směrnice Rady 89/104/EHS ze dne 21. prosince 1988, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 1989, L 40, s. 1), zrušená a nahrazená směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2008/95/ES ze dne 22. října 2008, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 2008, L 299, s. 25, a oprava Úř. věst. 2009, L 11, s. 86), a následně směrnicí Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2436 ze dne 16. prosince 2015, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách (Úř. věst. 2015, L 336, s. 1).

( 3 ) – Článek 32 odst. 3 zákona o ochranných známkách z roku 1994 [právo Spojeného království].

( 4 ) – Rozsudky ze dne 16. února 2017, Brandconcern v. EUIPO a Scooters India (C‑577/14 P, EU:C:2017:122, body 29 a 30) a ze dne 11. října 2017, EUIPO v. Cactus (C‑501/15 P, EU:C:2017:750, bod 38).

( 5 ) – Ve smyslu čl. 7 odst. 1 písm. f) nařízení č. 40/94 a čl. 3 odst. 1 písm. f) první směrnice 89/104.

( 6 ) – Ve smyslu čl. 51 odst. 1 písm. b) nařízení č. 40/94 a čl. 3 odst. 2 písm. d) první směrnice 89/104.