–

za Pohotovosť s. r. o. J. Fuchsem,

–

za slovenskou vládu B. Ricziovou, jako zmocněnkyní,

–

za Evropskou komisi A. Tokárem, G. Goddin a C. Valero, jako zmocněnci,

1

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce se týká výkladu čl. 10 odst. 2 písm. h) a i) a odst. 3 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (Úř. věst. 2008, L 133, s. 66, a opravy Úř. věst. 2009, L 207, s. 14; Úř. věst. 2010, L 199, s. 40; Úř. věst. 2011, L 234, s. 46, a Úř. věst. 2018, L 81, s. 85).

2

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi TE a společností Pohotovosť s. r. o. ohledně odpovědnosti posledně uvedené za to, že v úvěrové smlouvě neupřesnila členění jednotlivých splátek mezi umoření jistiny, úroky a případně další náklady na úvěr.

3

Body 9, 19, 30 a 31 odůvodnění směrnice 2008/48 uvádí:

[…]

[…]

4

Článek 1 této směrnice, nadepsaný „Předmět“, zní:

„Účelem této směrnice je harmonizovat některé aspekty právních a správních předpisů členských států, které se týkají smluv o spotřebitelském úvěru.“

5

Článek 10 uvedené směrnice, nadepsaný „Informace, které mají být uvedeny v úvěrových smlouvách“, stanoví:

„1.   Úvěrové smlouvy se vypracovávají na papíře nebo na jiném trvalém nosiči.

Každá smluvní strana obdrží jedno vyhotovení úvěrové smlouvy. Tímto článkem nejsou dotčena žádná vnitrostátní pravidla ohledně platnosti uzavírání úvěrových smluv, jež jsou v souladu s právem Společenství.

2.   Úvěrová smlouva jasně a výstižně uvádí

[…]

[…]

[…]

3.   Použije-li se odst. 2 písm. i), poskytne věřitel spotřebiteli bezplatně kdykoliv za trvání úvěrové smlouvy výpis z účtu v podobě tabulky umoření.

4.   V případě úvěrové smlouvy, podle které platby spotřebitele nevedou k okamžitému odpovídajícímu umořování celkové výše úvěru, a namísto toho jsou použity pro tvorbu kapitálu po dobu a za podmínek, jež jsou stanoveny v úvěrové smlouvě nebo v doplňkové smlouvě, uvádějí informace požadované podle odstavce 2 jasně a výstižně, že tyto úvěrové smlouvy zaručují splacení celkové částky úvěru čerpané podle úvěrové smlouvy, pouze je-li tato záruka poskytnuta.

[…]“

6

Článek 14 téže směrnice, nadepsaný „Právo na odstoupení od smlouvy“, v odstavci 1 stanoví:

„Spotřebitel má k dispozici lhůtu čtrnácti kalendářních dnů na odstoupení od úvěrové smlouvy bez uvedení důvodu.

Lhůta pro odstoupení od smlouvy začíná běžet

7

Článek 22 směrnice 2008/48, nadepsaný „Harmonizace a kogentní povaha směrnice“, stanoví:

„1.   Pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od ustanovení této směrnice.

[…]

3.   Členské státy dále zajistí, aby předpisy, které přijmou k provedení této směrnice, nemohly být obcházeny v důsledku formulace smluv, zejména zahrnutím čerpání nebo úvěrových smluv spadajících do oblasti působnosti této směrnice do úvěrových smluv, jejichž povaha nebo účel by umožnily vyhnout se použití směrnice.

[…]“

8

Příloha II směrnice 2008/48, která se týká „Standardních evropských informací o spotřebitelském úvěru“, obsahuje v bodě 2, nadepsaném „Popis základních vlastností úvěrového produktu“, kolonku nadepsanou „Splátky a případně způsob rozdělení splátek“. Této kolonce odpovídá následující popis:

„Budete muset uhradit toto:

[Výše, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést]

Úroky a/nebo poplatky budou splatné tímto způsobem:“.

9

Cílem zákona č. 129/2010 Z. z. o spotrebiteľských úveroch a o iných úveroch a pôžičkách pre spotrebiteľov a o zmene a doplnení niektorých zákonov (zákon č. 129/2010 o spotřebitelských úvěrech a o jiných úvěrech a půjčkách pro spotřebitele a o změně a doplnění některých zákonů) je provést směrnici 2008/48 do slovenského práva.

10

Podle § 9 odst. 2 tohoto zákona ve znění použitelném ke dni 1. října 2015:

„Smlouva o spotřebitelském úvěru musí kromě obecných náležitostí podle občanského zákoníku […] obsahovat tyto náležitosti:

[…]

[…]“

11

Ustanovení § 9 odst. 2 zákona č. 129/2010, ve znění použitelném od 1. května 2018, zní takto:

„Smlouva o spotřebitelském úvěru musí kromě obecných náležitostí podle občanského zákoníku […] obsahovat tyto náležitosti:

[…]

[…]“

12

Ustanovení § 11 odst. 1 zákona č. 129/2010, ve znění použitelném k 1. lednu 2013, stanoví:

„Poskytnutý spotřebitelský úvěr se považuje za bezúročný a bez poplatků, pokud

[…]

13

Dne 1. října 2015 uzavřela TE se společností Pohotovosť smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 350 eur na dobu jednoho roku, přičemž měla být vrácena částka 672 eur. Tato smlouva stanovila úroky ve výši 224 eur, jakož i „odměnu“ ve výši 98 eur.

14

Poté, co si účastnice řízení sjednaly splacení úvěru prostřednictvím jediné platby, dohodly se téhož dne na splátkovém kalendáři, podle kterého měl být dluh zaplacen ve dvanácti měsíčních splátkách ve výši 56 eur. Roční procentní sazba nákladů (dále jen „RPSN“) činila u úvěru, jenž měl být splacen jedinou platbou, 28 %, zatímco u úvěru spláceného v měsíčních splátkách dosahovala 281,64 %.

15

Všeobecné podmínky uvedené smlouvy stanovily, že „RPSN je vypočtena na základě celkové výše úvěru, výše odměny, lhůty pro splacení jistiny a odměny (s výjimkou úroku, notářských poplatků, poplatků za nedodržení závazků stanovených ve smlouvě, a jiných poplatků, jejichž zahrnutí do RPSN vylučuje zvláštní předpis)“.

16

Smlouva dotčená v původním řízení neuváděla důvody, ze kterých nebyly do výpočtu RPSN zahrnuty úroky a ze kterých RPSN ve výši 28 % byla vypočtena výlučně na základě „odměny“, a ne jiného příslušenství, zejména úroků.

17

Mimoto uvedená smlouva neobsahovala žádné členění měsíčních splátek úvěru mezi umořování jistiny a ostatní náklady na úvěr.

18

TE podala k Okresnému súdu Humenné (Slovensko) žalobu, kterou se domáhala určení odpovědnosti společnosti Pohotovosť za porušení povinnosti stanovené v § 9 odst. 2 písm. l) zákona č. 129/2010, ve znění použitelném ke dni 1. října 2015.

19

Rozsudkem ze dne 27. listopadu 2017 tento soud žalobu TE zamítl.

20

TE se proti tomuto rozsudku odvolala ke Krajskému súdu v Prešově (Slovensko).

21

Předkládající soud konstatuje, že v rámci plnění povinností vyplývajících z rozsudku Soudního dvora ze dne 9. listopadu 2016, Home Credit Slovakia (C‑42/15, EU:C:2016:842, body 51 až 59), slovenský zákonodárce změnil zákon č. 129/2010 tak, že v § 9 odst. 2 písm. l) tohoto zákona, ve znění použitelném ke dni 1. října 2015, zrušil povinnost uvést v úvěrové smlouvě „termíny splátek jistiny, úroků a jiných poplatků“. Tato povinnost byla nahrazena povinností uvést v úvěrové smlouvě „četnost splátek“ stanovenou v § 9 odst. 2 písm. i) uvedeného zákona, ve znění použitelném od 1. května 2018.

22

V tomto ohledu předkládající soud zaprvé poukazuje na to, že zákon č. 129/2010, ve znění použitelném ke dni 1. října 2015, nestanovil výslovně, že „termíny splátek jistiny, úroků a jiných poplatků“ musí být uvedeny v podobě tabulky umoření. Změnou tohoto zákona s účinností od 1. května 2018 zrušil slovenský zákonodárce povinnost uvést v úvěrové smlouvě členění splátek úvěru mezi umořování jistiny, úroky a jiné poplatky nejen v podobě tabulky umoření, ale rovněž v jakékoliv jiné podobě.

23

Ve věci v původním řízení přitom TE nepožaduje, aby byla ke smlouvě o úvěru, kterou uzavřela, připojena tabulka umoření, ale aby tato smlouva uváděla, alespoň stručně, členění uvedené v předchozím bodě.

24

Pokud jde o výklad čl. 10 odst. 2 písm. h) a i) a čl. 22 odst. 1 směrnice 2008/48, jak vyplývá z rozsudku ze dne 9. listopadu 2016, Home Credit Slovakia (C‑42/15, EU:C:2016:842), je předkládající soud toho názoru, že tato ustanovení brání pouze tomu, aby členský stát stanovil ve své vnitrostátní právní úpravě povinnost upřesnit splácení jistiny úvěru v podobě tabulky umoření.

25

Zadruhé předkládající soud konstatuje, že údaj o rozčlenění splátek úvěru mezi umořování jistiny, úroky a jiné poplatky umožňuje jasněji ověřit, zda se termíny splátek týkají úroků, které by měly být zahrnuty do výpočtu RPSN.

26

Zatřetí si předkládající soud klade otázku, zda je za účelem zajištění účinného provedení směrnice 2008/48 povinen použít ustanovení zákona č. 129/2010, ve znění použitelném od 1. května 2018, na smlouvu, která je předmětem sporu v původním řízení, jež byla uzavřena dne 1. října 2015.

27

V tomto ohledu Najvyšší súd Slovenskej republiky rozsudkem ze dne 22. února 2018 rozhodl, že v případě smluv o úvěru uzavřených před 1. květnem 2018 jsou slovenské soudy povinny vykládat vnitrostátní právo v souladu s unijním právem a dosáhnout tak takového výsledku, jaký vyplývá ze zákona č. 129/2010, ve znění použitelném od 1. května 2018.

28

Předkládající soud se však obává, že takový výklad dotčených vnitrostátních ustanovení je contra legem a naráží na zásadu právní jistoty.

29

Za těchto podmínek se Krajský súd v Prešove rozhodl přerušit řízení a položit Soudnímu dvoru následující předběžné otázky:

Další otázky soud klade pouze pro případ, že odpověď na první otázku písm. c) je [kladná] […]

30

Ve svém písemném vyjádření společnost Pohotovosť tvrdí, že předběžné otázky jsou nepřípustné.

31

Pokud jde o první otázku, tato společnost tvrdí, že zásada právní jistoty, jíž se dovolává předkládající soud, spadá do vnitrostátního práva a Soudní dvůr je oprávněn vykládat pouze unijní právo.

32

Kromě toho je věcí vnitrostátního soudu, a nikoli Soudního dvora, aby posoudil, zda ve věci v původním řízení může být vnitrostátní právo vykládáno v souladu s unijním právem.

33

Co se týče druhé a třetí otázky, společnost Pohotovosť připomíná, že jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, podle smlouvy dotčené v původním řízení je úvěr splácen bez umořování jistiny. Za těchto podmínek postrádají otázky týkající se tabulky umoření ve věci v původním řízení jakýkoliv praktický význam.

34

Podle společnosti Pohotovosť slovenská právní úprava nestanoví žádnou sankci v případě, že v úvěrové smlouvě chybí tabulka umoření nebo přehled lhůt a podmínek placení úroků z úvěru a opakujících se a neopakujících se poplatků. Otázky týkající se rozčlenění každé splátky mezi umořování jistiny, úroky a případné další náklady proto nemají v projednávaném případě žádný praktický význam.

35

Slovenská vláda a Evropská komise, aniž formálně vznesly námitku nepřípustnosti žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, kromě toho konstatují, že, jak vyplývá z předkládacího rozhodnutí, RPSN uvedená v dotyčné úvěrové smlouvě je nesprávná. Slovenská vláda má za to, že je-li RPSN uvedená v této smlouvě nižší než skutečná sazba, je úvěr podle § 11 odst. 1 zákona č. 129/2010 bezúročný a bez poplatků. Za těchto podmínek lze uvedenou sankci uplatnit v projednávaném případě nezávisle na případné odpovědi Soudního dvora na předběžné otázky.

36

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora se na otázky týkající se výkladu unijního práva položené vnitrostátním soudem v právním a skutkovém rámci, který tento soud vymezí v rámci své odpovědnosti a jehož správnost nepřísluší Soudnímu dvoru ověřovat, vztahuje domněnka relevance. Odmítnutí rozhodnout o žádosti podané vnitrostátním soudem ze strany Soudního dvora je možné pouze tehdy, pokud je zjevné, že požadovaný výklad unijního práva nemá žádný vztah k realitě nebo předmětu sporu v původním řízení, jestliže se jedná o hypotetický problém nebo také jestliže Soudní dvůr nedisponuje skutkovými nebo právními poznatky nezbytnými pro užitečnou odpověď na otázky, které jsou mu položeny, jakož i pro pochopení důvodů, proč má vnitrostátní soud za to, že potřebuje odpovědi na tyto otázky pro účely vyřešení sporu, který před ním probíhá (rozsudek ze dne 8. května 2019, PI, C‑230/18, EU:C:2019:383, bod 40 a citovaná judikatura).

37

V projednávané věci předkládající soud klade otázky týkající se výkladu aktu unijního práva, a to výkladu směrnice 2008/48, a v této souvislosti žádá o upřesnění rozsudku ze dne 9. listopadu 2016, Home Credit Slovakia (C‑42/15, EU:C:2016:842).

38

Pokud jde o argument uvedený slovenskou vládou a Komisí, podle něhož v případě, že uvedená RSPN je nesprávná, vnitrostátní soud může v souladu s vnitrostátní právní úpravou rozhodnout, že dotčená smlouva je bezúročná a bez poplatků, je třeba připomenout, že věc v původním řízení se týká návrhu na určení odpovědnosti společnosti Pohotovosť za porušení povinnosti uvést v úvěrové smlouvě všechny povinné údaje podle vnitrostátní právní úpravy a směrnice 2008/48. Za těchto podmínek možnost předkládajícího soudu sankcionovat společnost Pohotovosť za nesprávné uvedení RSPN – za předpokladu, že tento soud tuto možnost potvrdí – každopádně nemůže vést k tomu, že objasnění požadavků stanovených touto směrnicí v souvislosti s ostatními údaji, které musí být povinně uvedeny ve smlouvě o spotřebitelském úvěru, ze strany Soudního dvora pozbude jakékoliv užitečnosti pro řešení sporu, jelikož uvedená směrnice se týká splacení jak úvěru s umořováním jistiny, tak poplatků a úroků bez takového umořování.

39

Je tedy třeba konstatovat, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce je přípustná.

40

Podstatou druhé a třetí otázky předkládajícího soudu, které je třeba zkoumat společně, je, zda čl. 10 odst. 2 písm. h) až j) směrnice 2008/48, ve spojení s čl. 22 odst. 1 této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná v původním řízení, podle níž musí úvěrová smlouva upřesňovat členění jednotlivých splátek mezi případné umořování jistiny, úroky a další poplatky.

41

Úvodem je třeba připomenout, že směrnice 2008/48 byla přijata s dvojím cílem zajistit vysokou a rovnocennou úroveň ochrany zájmů všech spotřebitelů v Unii a usnadnit vznik dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C‑377/14, EU:C:2016:283, bod 61, jakož i ze dne 2. května 2019, Pillar Securitisation, C‑694/17, EU:C:2019:345, bod 38).

42

Informační povinnost stanovená v čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48 přispívá, stejně jako povinnosti stanovené v článcích 5 a 8 této směrnice, k uskutečnění těchto cílů (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 21. dubna 2016, Radlinger a Radlingerová, C‑377/14, EU:C:2016:283, bod 61).

43

Podle čl. 10 odst. 2 písm. h) směrnice 2008/48 úvěrová smlouva jasně a výstižně uvádí výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a případně způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými výpůjčními úrokovými sazbami pro účely splácení.

44

Z článku 10 odst. 2 písm. i) a odst. 3 této směrnice vyplývá, že je-li zahrnuto umoření jistiny úvěrové smlouvy s pevně stanovenou dobou trvání, má věřitel povinnost vydat spotřebiteli výpis z účtu v podobě tabulky umoření jen na jeho žádost učiněnou kdykoli za trvání smlouvy.

45

V tomto ohledu Soudní dvůr rozhodl, že směrnice 2008/48, vzhledem k jasnému znění jejího čl. 10 odst. 2 písm. h) a i), nestanoví povinnost zahrnout do úvěrové smlouvy takový výpis z účtu v podobě tabulky umoření (rozsudek ze dne 9. listopadu 2016, Home Credit Slovakia, C‑42/15, EU:C:2016:842, bod 54).

46

Je třeba dodat, že jakákoliv forma strukturovaného členění každé platby v rámci splácení úvěru mezi umořování jistiny, úroky a případné další náklady na úvěr musí být považována za tabulku umoření ve smyslu čl. 10 odst. 2 písm. i) směrnice 2008/48.

47

Nicméně pokud jsou poplatky a úroky spláceny bez umoření jistiny, je třeba připomenout, že v souladu s čl. 10 odst. 2 písm. j) uvedené směrnice musí úvěrová smlouva obsahovat soupis uvádějící lhůty a podmínky pro splacení úroku a veškerých souvisejících opakujících se či jednorázových poplatků.

48

Vzhledem k výše uvedeným úvahám je třeba konstatovat, že směrnice 2008/48 nestanoví povinnost uvést v úvěrové smlouvě v jakékoli podobě rozdělení plateb, které má provést spotřebitel, mezi umořování jistiny, je-li těmito platbami umořována, úroky a jiné poplatky, které mají být podle této smlouvy zaplaceny.

49

Zároveň je třeba připomenout, že podle čl. 22 odst. 1 směrnice 2008/48 platí, že pokud tato směrnice obsahuje harmonizovaná ustanovení, nesmějí členské státy ve svém vnitrostátním právu zachovávat ani zavádět ustanovení odchylná od jejích ustanovení.

50

V tomto ohledu Soudní dvůr již rozhodl, že čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48 provádí takovou harmonizaci, pokud jde o údaje, které musí být povinně zahrnuty do úvěrové smlouvy (rozsudek ze dne 9. listopadu 2016, Home Credit Slovakia, C‑42/15, EU:C:2016:842, bod 56).

51

Za těchto podmínek je třeba na druhou a třetí otázku odpovědět tak, že čl. 10 odst. 2 písm. h) až j) směrnice 2008/48, ve spojení s čl. 22 odst. 1 této směrnice, musí být vykládán v tom smyslu, že brání takové vnitrostátní právní úpravě, o jakou se jedná v původním řízení, podle níž musí úvěrová smlouva upřesňovat členění jednotlivých splátek mezi případné umořování jistiny, úroky a další poplatky.

52

Podstatou první otázky předkládajícího soudu je, zda jsou čl. 10 odst. 2 a čl. 22 odst. 1 směrnice 2008/48, jak byly vyloženy v rozsudku ze dne 9. listopadu 2016, Home Credit Slovakia (C‑42/15, EU:C:2016:842), použitelné na takovou úvěrovou smlouvu, o jakou se jedná v původním řízení, která byla uzavřena před vyhlášením tohoto rozsudku a před změnou vnitrostátní právní úpravy provedenou za účelem dosažení souladu s výkladem použitým v uvedeném rozsudku.

53

V tomto ohledu je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury Soudního dvora platí, že výklad pravidla unijního práva ze strany Soudního dvora objasňuje a upřesňuje význam a dosah tohoto pravidla tak, jak musí být nebo mělo být chápáno a používáno od okamžiku jeho vstupu v platnost. Z toho vyplývá, že takto vyložené pravidlo může a musí být použito soudem i na právní vztahy vzniklé po vstupu tohoto pravidla v platnost a před rozsudkem rozhodujícím o žádosti o výklad, pokud jsou kromě toho splněny podmínky umožňující předložit příslušným soudům spor týkající se použití uvedeného pravidla (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 13. prosince 2018, Hein, C‑385/17, EU:C:2018:1018, bod 56 a citovaná judikatura).

54

Ve věci v původním řízení je na předkládajícím soudu, aby vyložil vnitrostátní právo použitelné v rozhodné době, v daném případě k datu uzavření dotčené smlouvy, tj. ke dni 1. října 2015, v co největším možném rozsahu, a aniž by byl vyžadován výklad contra legem, v souladu se směrnicí 2008/48, jak byla vyložena v rozsudku ze dne 9. listopadu 2016, Home Credit Slovakia (C‑42/15, EU:C:2016:842).

55

Jak připomíná slovenská vláda a Komise v písemných vyjádřeních, vnitrostátní soud se nemůže platně domnívat, že dotčené vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem pouze z toho důvodu, že toto ustanovení bylo vykládáno v rozporu s unijním právem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 17. dubna 2018, Egenberger, C‑414/16, EU:C:2018:257, bod 73).

56

Tato povinnost konformního výkladu je omezena obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a sice v tom smyslu, že nemůže sloužit jako základ pro výklad vnitrostátního práva contra legem (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. července 2009, Mono Car Styling, C‑12/08, EU:C:2009:466, bod 61). Nicméně i když povinnost konformního výkladu nemůže sloužit jako základ pro výklad vnitrostátního práva contra legem, vnitrostátní soudy musí případně změnit vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který je neslučitelný s cíli směrnice (rozsudek ze dne 8. května 2019, Związek Gmin Zagłębia Miedziowego, C‑566/17, EU:C:2019:390, bod 49 a citovaná judikatura).

57

Vzhledem ke všem předcházejícím úvahám je třeba na první otázku odpovědět tak, že čl. 10 odst. 2 a čl. 22 odst. 1 směrnice 2008/48, jak byly vyloženy v rozsudku ze dne 9. listopadu 2016, Home Credit Slovakia (C‑42/15, EU:C:2016:842), jsou použitelné na takovou úvěrovou smlouvu, o jakou se jedná v původním řízení, která byla uzavřena před vyhlášením tohoto rozsudku a před změnou vnitrostátní právní úpravy provedenou za účelem dosažení souladu s výkladem použitým v uvedeném rozsudku.

58

Vzhledem k tomu, že řízení má, pokud jde o účastníky původního řízení, povahu incidenčního řízení ve vztahu ke sporu probíhajícímu před předkládajícím soudem, je k rozhodnutí o nákladech řízení příslušný uvedený soud. Výdaje vzniklé předložením jiných vyjádření Soudnímu dvoru než vyjádření uvedených účastníků řízení se nenahrazují.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (šestý senát) rozhodl takto: