1

Evropská komise se kasačním opravným prostředkem domáhá zrušení rozsudku Tribunálu Evropské unie ze dne 10. listopadu 2017, Icap a další v. Komise (T‑180/15, dále jen „napadený rozsudek“, EU:T:2017:795), kterým Tribunál částečně zrušil rozhodnutí Komise C(2015) 432 final ze dne 4. února 2015 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc AT.39861 – Úrokové deriváty denominované v jenech) (dále jen „sporné rozhodnutí“).

2

Ze skutečností předcházejících sporu vylíčených v bodech 1 až 21 napadeného rozsudku vyplývá, že Icap plc (jejíž právní nástupkyní se stala NEX International Limited), Icap Management Services Ltd a Icap New Zealand Ltd (dále jen společně „Icap“) jsou součástí podniku zprostředkovatelských služeb prostřednictvím hlasových a elektronických sítí, který je rovněž dodavatelem služeb po uzavírání obchodů.

3

Komise ve sporném rozhodnutí konstatovala, že Icap se účastnila šesti jednání porušujících článek 101 SFEU a článek 53 Dohody o Evropském hospodářském prostoru ze dne 2. května 1992 (Úř. věst. 1994, L 1, s. 3), pokud jde o manipulaci mezibankovních referenčních sazeb London Interbank Offered Rate [LIBOR, mezibankovní nabídková sazba v Londýně (Spojené království)] a Tokyo Interbank Offered Rate [TIBOR, mezibankovní nabídková sazba v Tokiu (Japonsko)] na trhu s úrokovými deriváty denominovanými v japonských jenech, která byla předtím konstatována v rozhodnutí Komise C(2013) 8602 final ze dne 4. prosince 2013 v řízení podle článku 101 SFEU a článku 53 Dohody o EHP (věc AT.39861 – Úrokové deriváty denominované v japonských jenech).

4

Dne 29. října 2013 zahájila Komise proti společnosti Icap řízení týkající se protiprávního jednání.

5

Dne 12. listopadu 2013 informovala Icap Komisi o svém úmyslu nevyužít postup narovnání.

6

Dne 4. února 2015 přijala Komise sporné rozhodnutí, v němž uložila společnosti Icap šest pokut v celkové výši 14960000 eur za „usnadnění“ šesti protiprávních jednání, a to:

7

Body 18 až 21 napadeného rozsudku znějí takto:

8

Návrhem došlým kanceláři Tribunálu dne 14. dubna 2015 podala Icap žalobu znějící na zrušení sporného rozhodnutí a podpůrně na snížení výše uložených pokut.

9

Společnost Icap uváděla na podporu svého návrhu na zrušení šest žalobních důvodů. V rámci prvních čtyř zpochybňovala legalitu článku 1 sporného rozhodnutí, který se týkal existence protiprávních jednání. Pátý a šestý žalobní důvod byl namířen proti článku 2 tohoto rozhodnutí, který se týkal uložených pokut.

10

Tribunál v napadeném rozsudku zrušil článek 2 sporného rozhodnutí a jeho článek 1 zrušil částečně.

11

Komise navrhuje, aby Soudní dvůr:

12

Icap navrhuje, aby Soudní dvůr:

13

Komise uplatňuje jediný důvod kasačního opravného prostředku vycházející z nesprávného právního posouzení při výkladu a použití judikatury týkající se odůvodnění rozhodnutí ukládajících pokuty.

14

Komise tvrdí, že Tribunál se dopustil nesprávného právního posouzení, když rozhodl, že stanovení výše pokut uložených Icap nebylo ve sporném rozhodnutí dostatečně odůvodněno.

15

Tento orgán tvrdí, že Tribunál se v bodech 287 až 291 napadeného rozsudku opřel o nesprávný výklad povinnosti uvést odůvodnění. Komise má za to, že Tribunál přehlédl judikaturu vyplývající z rozsudků ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise (C‑386/10 P, EU:C:2011:815, bod 61), a ze dne 22. října 2015, AC-Treuhand v. Komise (C‑194/14 P, EU:C:2015:717, body 66 až 68), podle níž platí, že Komise splní tuto povinnost, pokud sdělí podniku, o němž má za to, že je odpovědný za porušení článku 101 SFEU z důvodu jeho úlohy osoby, která usnadnila předmětná jednání, posuzované skutečnosti, které jí umožnily vymezit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání, aniž má povinnost uvést veškeré číselné údaje a výpočty provedené za účelem určení výše pokuty.

16

Kromě toho se domnívá, že Tribunál v bodech 295 a 296 napadeného rozsudku nezohlednil rozsudek ze dne 28. ledna 2016, Quimitécnica.com a de Mello v. Komise (C‑415/14 P, nezveřejněný, EU:C:2016:58, bod 53), z něhož nicméně vyplývá, že odůvodnění aktu Komise musí být posuzováno s ohledem na jeho kontext, včetně výměn informací mezi Komisí a dotčenými osobami, které proběhly před a po přijetí dotčeného aktu.

17

Komise má za to, že sporné rozhodnutí právně dostačujícím způsobem uvádí faktory závažnosti a doby trvání účasti Icap na protiprávním jednání a její odůvodnění je v tomto ohledu srovnatelné s odůvodněním rozhodnutí, o které se jednalo ve věci, v níž byl vydán rozsudek ze dne 22. října 2015, AC-Treuhand v. Komise (C‑194/14 P, EU:C:2015:717).

18

Komise má za to, že překročila rámec toho, co byla povinna učinit, aby odpověděla Icap, která měla za to, že s ní bylo zacházeno rozdílně ve vztahu k podniku R. P. Martin, kterému byly rovněž uloženy pokuty za úlohu osoby usnadňující předmětná jednání v téže kartelové dohodě, který se však na rozdíl od Icap rozhodl pro narovnání.

19

Komise nejdříve uvádí, že jako základ pro výpočet použila hodnotu tržeb a celosvětový obrat uplatňovaný na banky, které se účastnily kartelové dohody. Dále tvrdí, že zohlednila dobu trvání účasti Icap a konečně snížila základní hypotetickou výši, aby získala paušální, vhodnou a přiměřenou pokutu. Stejnou metodu podle svého tvrzení použila na podnik R. P. Martin v souladu se zásadou rovného zacházení. Komise však uvádí, že posledně uvedenému podniku byla snížena výše pokuty o 25 % z důvodu shovívavosti, jakož i o 10 % z důvodu postupu narovnání. Jeho obrat byl kromě toho podle ní asi dvacetkrát nižší než obrat Icap a jeho účast na protiprávním jednání trvala přibližně měsíc, zatímco účast Icap trvala více než dva měsíce.

20

Pokud Soudní dvůr rozhodne o výši pokut v rámci své pravomoci soudního přezkumu v plné jurisdikci, Komise jej vyzývá, aby stanovil výši každé z pokut v závislosti na poměrném snížení doby trvání, o němž rozhodl Tribunál a které již nabylo právní moci.

21

Icap tvrdí, že tento důvod kasačního opravného prostředku není opodstatněný.

22

Kasační opravný prostředek vznáší především otázku, zda Tribunál nesprávně posoudil rozsah povinnosti uvést odůvodnění, kterou má Komise, když v bodech 287 až 296 napadeného rozsudku rozhodl, že Komise se omezuje na obecné ujištění, že základní částky uložené podnikům odpovědným za porušení článku 101 SFEU z důvodu usnadnění kartelové dohody odrážejí závažnost, dobu trvání a povahu jejich účasti na protiprávních jednáních, jakož i odrazující účinek pokut, když je nesporné, že tyto částky byly určeny na základě zvláštní metody, která nebyla těmto podnikům zveřejněna.

23

Jak Tribunál připomněl v bodech 287 a 288 napadeného rozsudku, podle ustálené judikatury musí být odůvodnění požadované v článku 296 SFEU přizpůsobeno povaze dotčeného aktu a musí z něj jasně a jednoznačně vyplývat úvahy orgánu, jenž akt vydal, tak, aby se dotčené osoby mohly seznámit s důvody, které vedly k přijetí opatření, a příslušný soud mohl provést svůj přezkum. Není požadováno, aby odůvodnění vylíčilo všechny relevantní skutkové a právní okolnosti, jelikož otázka, zda odůvodnění aktu splňuje požadavky článku 296 SFEU, musí být posuzována nejen s ohledem na jeho znění, ale také s ohledem na jeho kontext, jakož i s ohledem na všechna právní pravidla upravující dotčenou oblast (zejména viz rozsudky ze dne 2. dubna 1998, Komise v. Sytraval a Brink’s France, C‑367/95 P, EU:C:1998:154, bod 63, jakož i ze dne 8. května 2019, Landeskreditbank Baden-Württemberg v. ECB, C‑450/17 P, EU:C:2019:372, bod 87).

24

Pokud jde o rozhodnutí ukládající podnikům pokuty za porušení článku 101 SFEU, je povinnost uvést odůvodnění zvláště důležitá. Komise musí své rozhodnutí odůvodnit, zejména pak vysvětlit vážení a posouzení zohledněných skutečností. Existenci odůvodnění ověřuje soud i bez návrhu (rozsudek ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise, C‑386/10 P, EU:C:2011:815, bod 61).

25

Je sice pravda, že Komise má širokou posuzovací pravomoc, pokud jde o metodu výpočtu pokut v případě porušení unijních pravidel v oblasti hospodářské soutěže (rozsudek ze dne 19. prosince 2012, Heineken Nederland a Heineken v. Komise, C‑452/11 P, nezveřejněný, EU:C:2012:829, bod 92, jakož i citovaná judikatura), avšak v zájmu transparentnosti přijala pokyny z roku 2006, ve kterých uvádí, z jakého důvodu zohlední určité okolnosti protiprávního jednání a důsledky, které z těchto okolností mohou vyplývat pro výši pokuty (rozsudek ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise, C‑386/10 P, EU:C:2011:815, bod 59).

26

Pokyny z roku 2006 tedy spočívají na zohlednění hodnoty tržeb z dotčených výrobků ve vztahu k protiprávnímu jednání za účelem stanovení základní výše pokut, které mají být uloženy. Tyto pokyny stanovují v bodech 6 a 13, že hodnota těchto tržeb ve spojení s dobou trvání protiprávního jednání má „odrážet ekonomický význam protiprávního jednání, jakož i relativní váhu každého podniku, který se podílel na protiprávním jednání“.

27

Tato metoda se však může někdy ukázat jako nevhodná ve vztahu ke konkrétním okolnostem věci. Tak tomu je zejména tehdy, když podnik, který byl prohlášen za podnik, který je odpovědný za porušení článku 101 SFEU, jelikož usnadnil kartelovou dohodu, nedosáhl žádného obratu na trzích relevantních výrobků. V takové situaci Soudní dvůr rozhodl, že Komise byla oprávněna použít jiný způsob výpočtu než způsob popsaný v pokynech z roku 2006 a podle bodu 37 těchto pokynů stanovit v paušální částce základní výši pokuty uložené podniku, který svou poradní činností usnadnil kartelovou dohodu (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. října 2015, AC-Treuhand v. Komise, C‑194/14 P, EU:C:2015:717, body 65 až 67).

28

Pokud jde o určení rozsahu povinnosti uvést odůvodnění, kterou má Komise, když se odchyluje od obecné metodologie stanovené v pokynech z roku 2006, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že ačkoli rozhodnutí Komise navazující na ustálenou rozhodovací praxi lze odůvodnit stručně, zejména odkazem na danou praxi, v rozhodnutí jdoucím významně nad rámec dřívějších rozhodnutí Komise musí výslovně rozvinout své úvahy (zejména viz rozsudky ze dne 26. listopadu 1975, Groupement des fabricants de papiers peints de Belgique a další v. Komise, 73/74, EU:C:1975:160, bod 31, a ze dne 29. září 2011, Elf Aquitaine v. Komise, C‑521/09 P, EU:C:2011:620, bod 155).

29

Je třeba rovněž připomenout ustálenou judikaturu, která uznala, že uvedené pokyny vyjadřují pravidlo chování, podle něhož má být v praxi postupováno a od něhož se Komise může v konkrétním případě odchýlit, pouze uvede-li důvody, které jsou slučitelné se zásadou rovného zacházení (v tomto smyslu viz rozsudky ze dne 30. května 2013, Quinn Barlo a další v. Komise, C‑70/12 P, nezveřejněný, EU:C:2013:351, bod 53, a ze dne 11. července 2013, Ziegler v. Komise, C‑439/11 P, EU:C:2013:513, bod 60 a citovaná judikatura).

30

Pokud se Komise dovolává bodu 37 pokynů z roku 2006, je povinna vylíčit důvody, které jí umožňují mít za to, že zvláštní okolnosti věci či nezbytnost dosáhnout odrazujícího účinku odůvodňují odchýlení se od metody uvedené ve zmíněných pokynech, jak rozhodl Tribunál v bodě 289 napadeného rozsudku.

31

Komise kromě toho splní svou povinnost uvést odůvodnění, když ve svém rozhodnutí uvede posuzované skutečnosti, které jí umožnily vymezit závažnost a dobu trvání protiprávního jednání (rozsudek ze dne 22. října 2015, AC-Treuhand v. Komise, C‑194/14 P, EU:C:2015:717, bod 68). I když není povinna uvést všechny číselné údaje týkající se každé z dílčích fází metody výpočtu určené pokuty, je povinna – jak rozhodl Tribunál v bodě 291 napadeného rozsudku – vysvětlit vážení a posouzení zohledněných skutečností (rozsudek ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise, C‑386/10 P, EU:C:2011:815, bod 61).

32

Uvedení těchto skutečností je sice nezbytné, avšak otázka, zda je dostatečné, musí být posuzována z hlediska dotčených okolností a kontextu rozhodnutí Komise.

33

Zajisté je pravda, že ve věci, v níž Komise stanovila v paušální částce základní výši pokuty uložené podniku, který usnadnil kartelovou dohodu, Soudní dvůr rozhodl, že stačí, že se odůvodnění omezuje na uvedení toho, že byla zohledněna závažnost a doba trvání protiprávních jednání při určování této výše (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 22. října 2015, AC-Treuhand v. Komise, C‑194/14 P, EU:C:2015:717, body 68 a 69). Nicméně z tohoto rozsudku nelze vyvodit, že toto odůvodnění je vždy dostatečné bez ohledu na zvláštní okolnosti dané situace.

34

Pokud se Komise kromě toho odchýlí od pokynů z roku 2006 a uplatní jinou metodologii, která je zvláště přizpůsobena zvláštním okolnostem situace podniku, jenž usnadnil kartelovou dohodu, je s ohledem na právo obhajoby nezbytné, aby tato metodologie byla zpřístupněna dotčeným osobám, aby se mohly vyjádřit ke skutečnostem, na kterých Komise zamýšlí založit své rozhodnutí (obdobně viz rozsudek ze dne 22. října 2013, Sabou, C‑276/12, EU:C:2013:678, bod 38 a citovaná judikatura). Toto zpřístupnění totiž přispívá k nestrannosti a kvalitě rozhodnutí Komise, na nichž nakonec závisí důvěra, kterou mají veřejnost a podniky v legitimitu činnosti tohoto orgánu v oblasti hospodářské soutěže (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 16. ledna 2019, Komise v. United Parcel Service, C‑265/17 P, EU:C:2019:23, body 31, 33, 34 a 53).

35

V projednávaném případě je nesporné, že Komisi určila základní výši pokut uložených společnostem Icap a R. P. Martin na základě téže metody zvláště vypracované za účelem řešení zvláštní situace osob, které usnadnily protiprávní jednání, a spočívající na pětifázovém testu, který je s to změřit dobu trvání a závažnost jejich účasti na dotčeném protiprávním jednání. Okolnosti projednávané věci se tedy liší od okolností věci, ve které byl vydán rozsudek ze dne 22. října 2015, AC-Treuhand v. Komise (C‑194/14 P, EU:C:2015:717), v níž Komise stanovila v paušální částce základní výši pokuty uložené jediné osobě, jež usnadnila protiprávní jednání.

36

Tribunál navíc v bodě 293 napadeného rozsudku uvedl, že bod 287 odůvodnění sporného rozhodnutí „neposkytuje upřesnění ohledně alternativního způsobu, který Komise upřednostnila, ale omezuje se na obecné ujištění, že základní částky odráží závažnost, dobu trvání a povahu účasti společnosti Icap na dotčených protiprávních jednáních, jakož i nezbytnost zajistit dostatečně odrazující účinek pokut“.

37

Vzhledem k právním okolnostem připomenutým v bodech 28 až 34 tohoto rozsudku, se Tribunál právem ztotožnil se závěrem, že posouzení uvedené v bodě 294 napadeného rozsudku, že „[v] tomto znění bod 287 odůvodnění [sporného] rozhodnutí neumožňuje ani žalobkyním, aby porozuměly opodstatnění metodologie vybrané Komisí, ani Tribunálu, aby ji ověřil“, a „[t]ento nedostatek odůvodnění se nachází rovněž v bodech 290 až 296 odůvodnění uvedeného rozhodnutí, které neposkytují ani minimální informace umožňující pochopit a ověřit relevanci a vážení skutečností zohledněných Komisí při určení základní částky pokut, čímž dochází k porušení judikatury (v tomto smyslu viz rozsudek ze dne 8. prosince 2011, Chalkor v. Komise, C‑386/10 P, EU:C:2011:815, bod 61).

38

Ačkoli Komise tvrdí opak, povinnost dostatečně odůvodnit relevanci a vážení skutečností zohledněných při určování alternativní metody, kterou upřednostnila, s sebou s ohledem na judikaturu připomenutou v bodě 31 tohoto rozsudku nenese, že je povinna poskytnout číselné údaje týkající se metody výpočtu pokuty nebo podrobně vysvětlit své interní výpočty. V projednávaném případě Komise ostatně netvrdila, že výčet pěti fází, které tvoří zvolenou alternativní metodu a které uvedla až ve fázi řízení před Tribunálem, ji vedly k odhalení číselných údajů nebo vnitřních výpočtů.

39

Komise rovněž namítá, že Tribunál nezohlednil informace týkající se metodologie výpočtu, které byly poskytnuty navrhovatelce ve správním řízení, jakož i ve fázi soudního řízení.

40

Avšak vzhledem k významu, který má povinnost uvést odůvodnění, pokud jde o skutečnosti připomenuté v bodě 34 tohoto rozsudku, se Tribunál nedopustil nesprávného právního posouzení, když v bodě 295 napadeného rozsudku rozhodl, že ačkoli „musí být odůvodnění napadeného aktu přezkoumáno s ohledem na jeho kontext, nelze mít za to, že obsah […] vysvětlujících a neformálních rozhovorů může Komisi zbavit povinnosti vysvětlit v napadeném rozhodnutí použitou metodu určení částek uložených pokut“.

41

Dále, vzhledem k neuvedení žádného vysvětlení ve vztahu k relevanci a vážení skutečností, které Komise zohlednila při určování metody výpočtu základní výše pokuty uložené společnosti Icap, Tribunál právem rozhodl v bodě 296 napadeného rozsudku, že „vysvětlení poskytnuté ve stadiu řízení před Tribunálem [nelze] zohlednit pro účely posouzení dodržení povinnosti Komise uvést odůvodnění“.

42

Jediný důvod kasačního opravného prostředku je tudíž třeba zamítnout jako neopodstatněný.

43

Ze všech předchozích úvah vyplývá, že kasační opravný prostředek musí být zamítnut.

44

Podle čl. 138 odst. 1 jednacího řádu, jenž se na řízení o kasačním opravném prostředku použije na základě čl. 184 odst. 1 téhož jednacího řádu, se účastníku řízení, který neměl úspěch ve věci, uloží náhrada nákladů řízení, pokud to účastník řízení, který měl ve věci úspěch, požadoval. Vzhledem k tomu, že společnost Icap požadovala náhradu nákladů řízení a Komise neměla ve věci úspěch, je důvodné posledně uvedené uložit náhradu nákladů řízení.

Z těchto důvodů Soudní dvůr (třetí senát) rozhodl takto: