1.

Projednávaný kasační opravný prostředek se týká rozsahu přezkumu, který Tribunál provádí ohledně rozhodnutí odvolacích senátů Úřadu Evropské unie pro duševní vlastnictví (EUIPO) přijatých v rámci řízení týkajících se relativních důvodů pro zamítnutí zápisu ochranných známek EU. Konkrétní nastolenou otázkou je rozsah, v němž se Tribunál může zabývat argumenty, které účastníci řízení neuplatnili před EUIPO.

2.

Pro odpověď na tuto otázku bude třeba objasnit význam čl. 76 odst. 1 nařízení Rady (ES) č. 207/2009 ze dne 26. února 2009 o ochranné známce Evropské unie ( 2 ) a článku 188 jednacího řádu Tribunálu.

3.

Článek 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009 ( 3 ) stanoví:

„Relativní důvody pro zamítnutí zápisu

1.   Na základě námitek majitele starší ochranné známky se přihlášená ochranná známka nezapíše:

[…]

4.

Článek 76 nařízení č. 207/2009 ( 4 ), ve znění použitelném v projednávané věci, stanoví:

„Zkoumání skutečností úřadem z úřední moci

1.   V průběhu řízení zkoumá úřad skutečnosti z moci úřední; v řízení týkajícím se relativních důvodů zamítnutí se však úřad při zkoumání omezí na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky.

2.   Úřad nemusí přihlížet ke skutečnostem, které účastníci včas neuvedli, ani k důkazům, které včas nepředložili.“

5.

Článek 188 jednacího řádu Tribunálu stanoví:

„Předmět sporu před Tribunálem

Spisy předložené účastníky řízení před Tribunálem nesmí měnit předmět sporu před odvolacím senátem.“

6.

Skutkový stav, jak je popsán v napadeném rozsudku ( 5 ), lze shrnout následovně.

7.

Dne 27. ledna 2015 podala Przedsiębiorstwo Produkcyjno-Handlowe, „Primart“ Marek Łukasiewicz (dále jen „Primart“) u EUIPO přihlášku ochranné známky EU na základě nařízení č. 207/2009. Ochrannou známkou, jejíž zápis byl požadován, je následující obrazové označení:

8.

Výrobky, pro které byl zápis požadován, náležejí do třídy 30 ve smyslu Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb pro účely zápisu známek ze dne 15. června 1957, ve znění změn a doplňků, a odpovídají následujícímu popisu: „Cukr, přírodní sladidla, sladké polevy a náplně, výrobky z včelích produktů; káva, čaj, kakao a jejich náhražky; led, zmrzliny, mražené jogurty a sorbety; soli, chuťové přísady, ochucovadla a koření; pekárenské výrobky, cukrovinky, čokoláda a zákusky; zpracované obilí, škrob a produkty z nich vyrobené, pečicí přípravky a droždí; krekry“.

9.

Dne 29. dubna 2015 podala společnost Bolton Cile España, SA, na základě článku 41 nařízení č. 207/2009 námitky proti zápisu přihlášené ochranné známky pro všechny výrobky uvedené v předchozím bodě. Námitky byly založeny zejména na španělské ochranné známce PRIMA, zapsané dne 22. září 1973 pod č. 2578815, jejíž zápis byl obnoven dne 9. dubna 2013, pro výrobky náležející do třídy 30 a odpovídající následujícímu popisu: „Omáčky a dochucovadla; káva; čaj; kakao; cukr; rýže; tapioka; ságo, náhražky kávy; mouka a přípravky vyrobené z obilnin; chléb; sušenky; dorty; pečivo a cukrovinky; zmrzlina; med; zlatý sirup; droždí, kypřící prášek do pečiva, sůl; hořčice; pepř; ocet; led na osvěžení“. Důvodem uplatněným na podporu námitek byl důvod uvedený v čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

10.

Dne 2. září 2016 námitkové oddělení námitky v plném rozsahu zamítlo. Avšak na základě odvolání podaného společností Bolton Cile España čtvrtý odvolací senát EUIPO rozhodnutím ze dne 22. června 2017 ( 6 ) zrušil rozhodnutí námitkového oddělení, vyhověl námitkám, zamítl přihlášku ochranné známky a uložil společnosti Primart náhradu nákladů vynaložených v námitkovém a odvolacím řízení.

11.

Pokud jde o starší španělskou ochrannou známku, měl odvolací senát za to, že relevantním územím pro posouzení nebezpečí záměny je Španělsko a relevantní veřejností je široká veřejnost v tomto členském státě. Po srovnání předmětných označení dospěl odvolací senát k závěru, že u relevantní veřejnosti existuje nebezpečí záměny. V této souvislosti uvedl, že slovo „prima“ znamená pro relevantního španělského spotřebitele „sestřenice“ nebo „prémie“. Naproti tomu přihlášená ochranná známka nemá žádný význam. Odvolací senát rovněž uvedl, že úroveň inherentní rozlišovací způsobilosti starší národní ochranné známky je průměrná. Podle jeho názoru španělský spotřebitel nechápe slovo „prima“ jako slovo označující znamenitost něčeho, jako je tomu v jiných jazycích Evropské unie (např. němčina nebo nizozemština).

12.

Dne 24. srpna 2017 podala společnost Primart žalobu na neplatnost napadeného rozhodnutí u Tribunálu. Ve své žalobě společnost Primart tvrdila, že došlo k porušení čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009.

13.

Dne 12. září 2018 Tribunál žalobu zamítl a potvrdil závěry odvolacího senátu ohledně existence nebezpečí záměny mezi oběma označeními. V této souvislosti shledal Tribunál argumenty společnosti Primart týkající se údajně nízké rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky nepřípustnými, v souladu s čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009, jelikož nebyly uplatněny před odvolacím senátem.

14.

Ve svém kasačním opravném prostředku podaném k Soudnímu dvoru dne 9. listopadu 2018 společnost Primart navrhuje, aby Soudní dvůr zrušil napadený rozsudek i napadené rozhodnutí čtvrtého odvolacího senátu EUIPO, uložil EUIPO a společnosti Bolton Cile España náhradu nákladů řízení před odvolacím senátem a před Tribunálem a uložil EUIPO náhradu nákladů řízení před Soudním dvorem.

15.

EUIPO a společnost Bolton Cile España navrhují, aby Soudní dvůr kasační opravný prostředek zamítl a uložil společnosti Primart náhradu nákladů řízení.

16.

Společnost Primart uplatňuje jediný důvod kasačního opravného prostředku, vycházející z porušení čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009. Společnost Primart zpochybňuje body 87 až 90 napadeného rozsudku, v nichž Tribunál shledal nepřípustnými její argumenty týkající se nízké rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky.

17.

V první části tohoto stanoviska se budu zabývat tvrzením společnosti Bolton Cile España, že kasační opravný prostředek je nepřípustný (A). Poté se budu zabývat meritem kasačního opravného prostředku (B), přičemž shrnu hlavní argumenty účastníků řízení (1) a vysvětlím, proč jsem názoru, že se Tribunál dopustil při použití čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 nesprávného právního posouzení (2). Druhá část tohoto stanoviska se týká důsledků tohoto posouzení. Mám za to, že napadený rozsudek je třeba zrušit a věc vrátit zpět Tribunálu k novému projednání (C).

18.

Společnost Bolton Cile España má za to, že kasační opravný prostředek je nepřípustný, a to ze dvou důvodů. Zaprvé tvrdí, že kasační opravný prostředek neobsahuje stručný popis uvedených důvodů, což je v rozporu s čl. 168 odst. 1 písm. d) jednacího řádu Soudního dvora. Zadruhé tvrdí, že hlavní argumenty společnosti Primart týkající se významu slova „prima“ a rozlišovací způsobilosti ochranné známky, která obsahuje toto slovo, vyvolávají skutkové, a nikoli právní otázky.

19.

Argumenty společnosti Bolton Cile España nepovažuji za přesvědčivé.

20.

Pokud jde o první důvod, podotýkám, že kasační opravný prostředek obsahuje na straně 3 stručný popis důvodu uvedeného společností Primart. Tento stručný popis sice stroze, ale jasně vysvětluje důvody k výtkám společnosti Primart a uvádí body napadeného rozsudku, které jsou stiženy vadou.

21.

Pokud jde o druhý důvod, je třeba uvést, že se argumenty společnosti Primart týkají skutečnosti, že Tribunál nepřezkoumal otázku, zda má slovo „prima“ nějaké další významy (vedle těch, které byly určeny) a pochvalnou konotaci, a případně zda to má mít dopad na inherentní rozlišovací způsobilost starší ochranné známky. Toto nepřezkoumání má podle společnosti Primart za následek porušení čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009. Není pochyb o tom, že se zde jedná o právní otázku, a ta může být proto přezkoumána ve fázi kasačního opravného prostředku.

22.

Společnost Primart je názoru, že Tribunál při použití čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 pochybil. Poukazuje na to, že Tribunál měl shledat její argumenty týkající se údajně nízké rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky přípustnými, a měl je tedy meritorně posoudit, i když byly poprvé uplatněny až v této fázi řízení.

23.

Společnost Primart konkrétně tvrdí, že význam slova „prima“ – odpovídající takovým výrazům, jako je „první“, „nejlepší“ nebo „nejvýznamnější“, a mající tak pochvalnou konotaci – je obecně známou skutečností. Podle jejího názoru není třeba uplatnit obecně známé skutečnosti ve správní fázi řízení. V tomto ohledu se společnost Primart odvolává na judikaturu, podle níž přihlašovatel ochranné známky, proti němuž se EUIPO dovolává obecně známých skutečností, musí mít možnost zpochybnit správnost těchto skutečností před Tribunálem ( 7 ).

24.

V této souvislosti společnost Primart zdůrazňuje, že pravidlo týkající se zkoumání skutečností, důvodů a návrhů ze strany EUIPO v rámci námitkového řízení, jež je stanoveno v čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009, představuje výjimku z pravidla, podle kterého úřad „zkoumá skutečnosti z moci úřední“. Toto pravidlo by tedy mělo být vykládáno restriktivně.

25.

Společnost Primart má rovněž za to, že jelikož odvolací senát zkoumal význam slova „prima“ z moci úřední, musí mít právo zpochybnit jeho závěry týkající se této otázky před Tribunálem.

26.

V tomto bodě se EUIPO do značné míry shoduje se společností Primart. Podle jeho názoru Tribunál skutečně při použití čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 pochybil.

27.

EUIPO uznává, že by striktně doslovný výklad čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 mohl podepřít výklad podaný Tribunálem. Nicméně takovýto výklad byl – a to podle EUIPO správně – již Tribunálem odmítnut ( 8 ). Z ustálené judikatury vyplývá, že inherentní rozlišovací způsobilost starší ochranné známky je jednou ze skutečností, které Tribunál v případě nutnosti zkoumá z moci úřední za účelem zajištění řádného uplatňování čl. 8 odst. 1 písm. b) nařízení č. 207/2009. EUIPO tvrdí, že otázka rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky představuje právní otázku, která může být vznesena poprvé před Tribunálem.

28.

Naproti tomu společnost Bolton Cile España v podstatě tvrdí, že je třeba kasační opravný prostředek zamítnout jako neopodstatněný, jelikož se Tribunál nedopustil žádného nesprávného právního posouzení. Funkcí řízení před Tribunálem není provést nové posouzení skutkového stavu ve světle dokumentů, které byly předloženy poprvé před ním. Cílem soudního řízení je pouze přezkoumat rozhodnutí EUIPO s ohledem na skutkový a právní rámec sporu, jak byly předloženy odvolacímu senátu účastníky řízení.

29.

Společnost Bolton Cile España zdůrazňuje, že argumenty společnosti Primart ohledně údajně nízké rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky nebyly uplatněny před odvolacím senátem. Kdyby se připustilo, že tyto argumenty budou projednány poprvé před Tribunálem, vedlo by to k porušení článku 188 jednacího řádu Tribunálu, jelikož by měly za následek změnu předmětu řízení před odvolacím senátem.

30.

Rozsah přezkumu rozhodnutí přijatých EUIPO ze strany Tribunálu je stanoven v článku 188 jednacího řádu Tribunálu. Podle tohoto ustanovení, nadepsaného „Předmět sporu před Tribunálem“, „spisy předložené účastníky řízení před Tribunálem nesmí měnit předmět sporu před odvolacím senátem“ ( 9 ).

31.

Skutečnosti, které lze platně předložit Tribunálu, tedy musí být určeny na základě skutečností, které byly uplatněny před odvolacím senátem. V tomto ohledu čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 uvádí, že EUIPO „zkoumá skutečnosti z moci úřední“. Avšak „v řízení týkajícím se relativních důvodů zamítnutí se […] úřad při zkoumání omezí na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené účastníky“.

32.

Ačkoli se projednávaný kasační opravný prostředek týká údajného procesního pochybení Tribunálu, je proto nutno nejprve určit smysl čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009.

33.

Je nesporné, že společnost Primart před EUIPO netvrdila, že inherentní rozlišovací způsobilost starší ochranné známky je nízká, protože slovo „prima“ má pochvalný význam. Ani v tomto ohledu a fortiori nepředložila žádné skutečnosti nebo důkazy.

34.

Doslovný výklad čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009, nahlíženého samostatně, tedy nasvědčuje závěru, že Tribunál v bodech 87 až 90 napadeného rozsudku nepochybil. To platí tím spíše, když je uvedený čl. 76 odst. 1 vykládán s ohledem na anglickou verzi nařízení, přičemž angličtina je jednacím jazykem v projednávané věci.

35.

Podle mého názoru se však jedná o chybný závěr.

36.

Pokud je znění čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 posuzováno z hlediska různých jazykových verzí uvedeného nařízení, a konkrétně pokud je toto ustanovení vykládáno ve světle jeho účelu a celkové systematiky, jejíž je součástí, je zjevné, že jeho oblast působnosti není tak široká, jak se na první pohled jeví.

37.

Mezi jednotlivými jazykovými verzemi článku 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 existují podstatné rozdíly. Zatímco anglická jazyková verze uvádí, že v rámci námitkového řízení může EUIPO zohlednit pouze „facts, evidence and arguments“ [skutečnosti, důkazy a tvrzení] předložené účastníky řízení a „relief sought“ [návrhy přednesené] těmito účastníky, v jiných jazykových verzích se toto pravidlo jeví jako méně přísné.

38.

Ze všech jazykových verzí nařízení nesporně vyplývá, že v rámci námitkového řízení, stejně jako v jiných druzích řízení, se odvolací senát musí držet v mezích návrhů přednesených účastníky řízení. Jinými slovy, odvolací senát nemůže při rozhodování sporu rozhodnout ultra petitum.

39.

Pokud jde však o podrobnosti vzájemného působení mezi účastníky řízení a odvolacím senátem, jejich skutková a právní tvrzení a předložení důkazů, není znění čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 ani zdaleka koherentní.

40.

Například v některých jazykových verzích toto ustanovení omezuje rozsah přezkumu prováděného odvolacím senátem na „důvody“, a nikoli na „tvrzení“ ( 10 ). To je dost podstatný rozdíl, neboť na podporu jednoho důvodu lze samozřejmě uvést různá tvrzení. Navíc zatímco některé verze, např. anglická, výslovně zmiňují právní i skutkové otázky ( 11 ) nebo užívají výrazy, které mohou zahrnovat oba uvedené pojmy ( 12 ), v jiných verzích se pravidlo omezuje na skutková tvrzení (a nezmiňuje „důvody“ nebo „argumenty“) ( 13 ), nebo se naopak omezuje na „důvody“ nebo „argumenty“ (a výslovně neodkazuje na „skutečnosti“ nebo „důkazy“) ( 14 ).

41.

Anglická verze čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 tedy zřejmě patří k nejrestriktivnějším verzím, pokud jde o rozsah přezkumu prováděného odvolacím senátem ( 15 ). Několik dalších jazykových verzí je v tomto směru otevřenějších. Celkově existuje výrazný nedostatek terminologické přesnosti, pokud jde o to, jak by měl být přezkum přesně omezen.

42.

Z ustálené judikatury vyplývá, že v případě rozdílů mezi různými jazykovými verzemi musí být dotčené ustanovení vykládáno podle celkové systematiky a účelu právní úpravy, jejíž část tvoří ( 16 ).

43.

Klíčem k systematickému výkladu článku 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 je rozlišení mezi absolutními důvody pro zamítnutí zápisu (stanovenými v článku 7 nařízení č. 207/2009) a relativními důvody pro zamítnutí zápisu (stanovenými v článku 8 tohoto nařízení). První důvody se týkají především ochrany veřejných zájmů a inherentní způsobilosti ochranné známky k zápisu ( 17 ), kdežto druhé důvody se týkají ochrany soukromých obchodních zájmů ve sporech mezi jednotlivci ( 18 ).

44.

EUIPO může (a měl by) případně z moci úřední zkoumat otázky týkající se absolutních důvodů pro zamítnutí zápisu. Ochrana a prosazování zájmů, na kterých jsou založeny absolutní důvody pro zamítnutí zápisu, nemohou v zásadě záviset na jednání soukromých osob, jejichž zájmy se v konkrétním případě mohou nebo nemusí shodovat s veřejným zájmem.

45.

Naproti tomu, pokud otázky týkající se způsobilosti ochranné známky k zápisu vycházejí pouze z existence starších práv, je důvodné, aby se posouzení EUIPO omezilo na právní a skutková tvrzení předložená dotčenými účastníky řízení a jejich návrhy předložené EUIPO. Jinými slovy, v těchto případech vyvstává otázka způsobilosti k zápisu pouze tehdy, pokud majitel starších práv zpochybňuje zápis a v rozsahu, v němž tak činí.

46.

S ohledem na výše uvedené považuji za rozumné vykládat čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 tak, že obecně z něj jasně vyplývá, že v posledně uvedeném případě přísluší účastníkům řízení uplatnit argumenty u EUIPO. Jsou povinni uplatnit veškeré právní a skutkové okolnosti, které považují za relevantní pro daný spor, a případně předložit podpůrné důkazy.

47.

To však zjevně vyvolává otázku, jaké úrovně podrobnosti a přesnosti musí dosahovat právní a skutková tvrzení uplatněná před EUIPO.

48.

Podle mého názoru nelze čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 vykládat tak, že ukládá odvolacímu senátu povinnost zdržet se přezkumu právních nebo skutkových okolností, které přestože nebyly výslovně uplatněny jedním z účastníků řízení, jsou neoddělitelně spjaty s okolnostmi, které účastníci řízení uplatnili.

49.

Například jakmile byla odvolacímu senátu předložena určitá věc, nelze očekávat, že odvolací senát bude přehlížet ustanovení nařízení č. 207/2009, která, i když nejsou účastníky řízení zmíněna, jsou na daný případ použitelná. Stejně tak by právní argumentace, kterou se má odvolací senát řídit při rozhodování o dané otázce vznesené účastníky řízení, mohla vést k tomu, že odvolací senát bude muset provést různé kroky. Skutečnost, že účastníci řízení snad neprodiskutovali jeden nebo více z těchto kroků, neznamená, že se jimi odvolací senát nemůže zabývat.

50.

Tento výklad uvedeného ustanovení je podpořen judikaturou, podle níž právní okolnosti uvedené před odvolacím senátem zahrnují rovněž veškeré právní okolnosti, které musí být nutně přezkoumány za účelem posouzení skutečností a důkazů uplatněných účastníky řízení a pro účely přijetí či odmítnutí argumentů, i když se účastníci řízení k těmto skutečnostem nevyjádřili a EUIPO o tomto aspektu nerozhodl ( 19 ).

51.

To podle mě platí pod jednou podmínkou, a sice že odvolací senát může o těchto právních a skutkových okolnostech rozhodnout. Jinými slovy, odvolací senát musí mít k dispozici všechny informace nezbytné k rozhodnutí o těchto okolnostech. Z tohoto důvodu odvolací senát může, nehledě na tvrzení účastníků řízení, rozhodnout na základě obecně známých skutečností, pokud je dotčenému účastníku řízení umožněno prokázat, že při posuzování obecné známosti těchto skutečností došlo k pochybení ( 20 ). Naopak nelze očekávat, že EUIPO uplatní a rozhodne ex offo o otázkách, u nichž břemeno tvrzení a důkazní břemeno nesou účastníci řízení.

52.

Výše uvedené zásady jsou jak relevantní, tak důležité pro vymezení rozsahu přezkumu prováděného Tribunálem podle článku 188 jednacího řádu Tribunálu v případě právních nebo skutkových tvrzení, která účastníci řízení poprvé uplatnili v rámci soudního řízení.

53.

Podle ustálené judikatury musí být přezkum legality rozhodnutí odvolacích senátů, který má provést Tribunál, proveden „z hlediska skutkového a právního rámce sporu, tak jak byl předložen odvolacímu senátu“ ( 21 ).

54.

To však neznamená, že Tribunál je vázán nesprávným posouzením skutkového stavu odvolacím senátem, neboť toto posouzení je součástí zjištění, jejichž oprávněnost je před Tribunálem napadána ( 22 ). Obecně unijní soudy judikovaly, že ačkoli musí rozhodovat pouze na základě návrhových žádání uplatněných účastníky řízení, jež musí vymezit rámec sporu, nemohou se omezit na tvrzení předložená účastníky řízení na podporu jejich návrhových žádání, neboť jinak by mohly být nuceny založit svá rozhodnutí na chybných právních úvahách ( 23 ).

55.

Logika, ze které tato judikatura vychází, spočívá v tom, že unijní soudy nemohou být nuceny „mít klapky na očích“ při přezkumu závěrů EUIPO. Za účelem ověření, zda EUIPO správně vyložil a použil relevantní ustanovení nařízení č. 207/2009, bude možná třeba, aby unijní soudy posoudily určité právní nebo skutkové otázky, které nehledě na tvrzení účastníků řízení nelze přehlížet. Odlišný přístup by totiž mohl tyto soudy vést k tomu, že potvrdí zjevně chybný výklad nebo použití těchto ustanovení.

56.

V této souvislosti unijní soudy jasně uvedly, že existuje řada otázek, které sice nebyly uplatněny účastníky řízení v rámci námitkového řízení, avšak EUIPO se jimi musí zabývat, a tudíž mohou být uplatněny, a to i poprvé, před Tribunálem.

57.

Zaprvé údajné porušení podstatných formálních náležitostí ze strany EUIPO je součástí právního rámce věci bez ohledu na to, zda byly tyto otázky vzneseny a projednány účastníky řízení před odvolacím senátem ( 24 ).

58.

Důležitější v projednávané věci je zadruhé to, že čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009 a článek 188 jednacího řádu Tribunálu nelze vykládat tak, že brání účastníkům řízení ve zpochybnění posouzení EUIPO týkajícího se právních nebo skutkových okolností, které byl úřad povinen posoudit (případně z moci úřední) a mohl o nich rozhodnout.

59.

Tak tomu může být zejména v případě otázek týkajících se rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, ve vztahu k níž je tvrzeno, že přihlášená ochranná známka vyvolává nebezpečí záměny.

60.

Je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury musí být nebezpečí záměny mezi dvěma označeními posuzováno globálně, přičemž musí být zohledněny všechny relevantní faktory dané věci ( 25 ). Je třeba podotknout, že tyto faktory zahrnují rozlišovací způsobilost starší ochranné známky, která – jak uvedl Soudní dvůr – „určuje rozsah ochrany“, které požívá starší ochranná známka: nebezpečí záměny je tím vyšší, čím vyšší je rozlišovací způsobilost starší ochranné známky ( 26 ). Rozlišovací způsobilost starší ochranné známky je totiž faktorem, který „musí být zohledněn při určování, zda podobnost výrobků nebo služeb, na které se obě ochranné známky vztahují, je dostačující k vyvolání nebezpečí záměny“ ( 27 ).

61.

Jakmile účastník řízení namítne nebezpečí záměny mezi starší ochrannou známkou a označením, jehož zápis je požadován, nemůže ovšem EUIPO existenci takového nebezpečí určit, aniž přezkoumá rozlišovací způsobilost starší ochranné známky. Nicméně skutečnost, že otázky týkající se rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky byly řádně vzneseny před odvolacím senátem, neznamená, že jakýkoli argument uplatněný v tomto ohledu je přípustný před Tribunálem.

62.

Je třeba připomenout, že judikatura uvedená v bodě 54 výše je založena na myšlence, že existují určité skutkové či právní okolnosti, jejichž posouzení představuje nevyhnutelnou fázi posouzení, které provádí EUIPO. Ačkoli se účastníci řízení mohou samozřejmě k těmto okolnostem vyjádřit ( 28 ), EUIPO je v zásadě může posoudit z moci úřední. Nezohlednění některého z těchto faktorů nebo posouzení takového faktoru na základě chybných kritérií představuje nesprávné právní posouzení, které lze poprvé uplatnit před Tribunálem.

63.

Naproti tomu existují prvky analýzy, které by EUIPO v případě nepředložení argumentů nebo důkazů účastníky řízení nemohl posoudit. Přísluší účastníkům řízení, aby se k těmto prvkům vyjádřili. EUIPO nelze vytýkat, že nezohlednil skutkové nebo právní okolnosti, na které jej účastníci řízení neupozornili. Neuplatnění těchto okolností včas před EUIPO je tak činí nepřípustnými před Tribunálem.

64.

Rozlišení mezi těmito dvěma druhy otázek je zjevné ve věci Hooligan ( 29 ), jejíž skutkové okolnosti jsou podobné těm v projednávané věci. V této věci námitkové oddělení vyhovělo námitkám podaným majitelkou dvou starších ochranných známek (OLLY GAN), jelikož dospělo k závěru, že existuje nebezpečí záměny s přihlášenou ochrannou známkou (HOOLIGAN). Avšak po podání odvolání přihlašovateli ochranné známky odvolací senát zrušil rozhodnutí námitkového oddělení a námitky zamítl. Majitelka starších ochranných známek, která se nezúčastnila řízení před odvolacím senátem, posledně uvedené rozhodnutí napadla před Tribunálem. V této souvislosti se dovolávala vysokého stupně rozlišovací způsobilosti svých ochranných známek, a to jak inherentní, tak z hlediska dobrého jména. Tehdejší Úřad pro harmonizaci na vnitřním trhu (ochranné známky a vzory) (OHIM) navrhl, aby Tribunál tyto argumenty odmítl jako nepřípustné, neboť nebyly předloženy před odvolacím senátem.

65.

Tribunál námitce OHIM vyhověl pouze částečně.

66.

Tribunál podotkl, že „uvedení vysoké rozlišovací způsobilosti představuje žalobní důvod částečně skutkový a částečně právní“. S ohledem na tuto poznámku provedl rozlišení podle toho, zda je OHIM schopen rozhodnout o návrzích účastníků s přihlédnutím k dokumentům, které předložili, nebo nikoliv. Na tomto základě Tribunál rozhodl, že argumenty týkající se rozlišovací způsobilosti vyplývající z dobrého jména ochranné známky byly založeny „a priori čistě na domněnkách“, a bylo tedy na účastnících řízení, aby poskytli dostatečné informace a dokumenty k tomu, aby OHIM mohl o těchto argumentech rozhodnout. Vzhledem k tomu, že účastníci řízení nepředložili žádné argumenty ani důkazy, nemohlo být OHIM vytýkáno, že tento prvek nezohlednil. Žalobní důvod vycházející z dobrého jména starších ochranných známek žalobkyně, a s tím související důkaz byly tedy pro nepřípustnost odmítnuty ( 30 ).

67.

Tribunál měl naopak za to, že inherentní rozlišovací způsobilost starší ochranné známky je otázkou, kterou je OHIM povinen zkoumat, případně z moci úřední, když bylo zahájeno námitkové řízení. Zdůraznil, že na rozdíl od dobrého jména nepředpokládá posouzení inherentní rozlišovací způsobilosti žádný skutkový poznatek, jehož prokázání přísluší účastníkům řízení. OHIM je totiž sám schopen zjistit a posoudit inherentní rozlišovací způsobilost starší ochranné známky. Z tohoto důvodu Tribunál rozhodl, že inherentní rozlišovací způsobilost starších ochranných známek žalobkyně byla při posuzování nebezpečí záměny součástí právních poznatků nezbytných pro zajištění správného použití tehdy platného nařízení o ochranné známce s ohledem na skutečnosti, důvody a návrhy přednesené žalobkyní před OHIM. Argumentace žalobkyně ohledně této otázky byla tudíž přezkoumána po meritorní stránce ( 31 ).

68.

Tyto zásady byly následně potvrzeny v dalších rozsudcích Tribunálu, pokud jde o posouzení inherentní rozlišovací způsobilosti předmětných označení ( 32 ) nebo jiných prvků, jež představují nevyhnutelné kroky v analýze, kterou musí provést EUIPO, a nemohou být tedy ponechány na volném posouzení účastníků řízení a musí být případně uplatněny ex offo ( 33 ).

69.

Je sice pravda, že rozlišení těchto dvou druhů argumentů nemusí být z důvodů uvedených výše vždy snadné, avšak v projednávané věci není podle mého názoru dán žádný platný důvod k odchýlení se od ustálené judikatury Tribunálu. Tribunál se tedy v bodech 87 až 90 napadeného rozsudku dopustil nesprávného právního posouzení, když argumenty společnosti Primart týkající se údajně nízké inherentní rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky prohlásil za nepřípustné.

70.

Toto zjištění nevede k porušení článku 188 jednacího řádu Tribunálu ( 34 ), jak tvrdila společnost Bolton Cile España. Argumenty předložené společností Primart ohledně inherentní rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky se týkaly otázky, která byla projednána odvolacím senátem, a tudíž mohly být platně předloženy před Tribunálem. V napadeném rozhodnutí měl odvolací senát za to, že rozlišovací způsobilost starší ochranné známky je průměrná vzhledem k významu slova „prima“ a způsobu, jak je toto slovo chápáno relevantní veřejností (body 22 a 27 napadeného rozhodnutí) ( 35 ).

71.

Jak správně tvrdí společnost Primart, jelikož odvolací senát zohlednil tyto aspekty z moci úřední, musí mít právo zpochybnit závěry týkající se těchto aspektů před Tribunálem. Je sotva nezbytné připomínat, že podle článku 263 SFEU, zejména pokud je vykládán ve světle článku 47 Listiny základních práv Evropské unie, musí mít žalobce v zásadě možnost před unijním soudem zpochybnit každou skutkovou a právní okolnost, na které unijní orgán zakládá svá rozhodnutí. To platí tím spíše tehdy, když ve stadiu správního odvolání před unijním orgánem je tento odvolací orgán oprávněn bez návrhu a poprvé uplatnit podstatné skutečnosti, které předtím nebyly obsaženy ve správním rozhodnutí v prvním stupni a ke kterým navrhovatel nebo další účastníci řízení neměli příležitost být vyslechnuti.

72.

Konečně je třeba byť podpůrně zmínit důvody soudní politiky. Striktní uplatnění této zásady je podle mého názoru ještě důležitější nyní, kdy statut Soudního dvora Evropské unie (dále jen „statut“) byl změněn s cílem zavést mechanismus filtrování kasačních opravných prostředků podaných proti rozhodnutím Tribunálu v případech, kdy Tribunál přezkoumával rozhodnutí nezávislých odvolacích senátů některých unijních úřadů a agentur (včetně zejména EUIPO) ( 36 ). Podle nedávno vloženého článku 58a statutu se takovýto kasační opravný prostředek projedná, pouze pokud jej Soudní dvůr uzná za přijatelný, jelikož nastoluje „otázku významnou pro jednotu, soulad nebo další vývoj práva Unie“.

73.

Proto je zásadní, aby Tribunál zachoval horizontální soudržnost své judikatury. Tribunál se samozřejmě může odchýlit od směru judikatury, který dříve vytyčil. Každé takovéto odchýlení však musí být vědomé a řádně vysvětlené a odůvodněné, nejlépe rozšířeným senátem tohoto soudu, v zájmu zajištění viditelnosti a legitimity tohoto odchýlení.

74.

Závěrem je třeba uvést, že důvod kasačního opravného prostředku uplatněný společností Primart, vycházející z porušení čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009, je opodstatněný.

75.

Společnost Primart má za to, že Tribunál, jelikož nevyslechl její argumentaci ohledně rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, nesprávně posoudil tento aspekt, a tudíž i existenci nebezpečí záměny mezi oběma označeními. Napadený rozsudek by tedy měl být zrušen. Společnost Primart je názoru, že zrušeno by mělo být i napadené rozhodnutí.

76.

EUIPO má za to, že nehledě na nesprávné právní posouzení, kterého se dopustil Tribunál, je třeba napadený rozsudek potvrdit. Zaprvé tvrdí, že důkazy předložené společností Primart před Tribunálem na podporu jejích argumentů ohledně významu slova „prima“ jsou buď irelevantní, nebo nepřípustné, a tudíž nepodkládají její tvrzení o nízké rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky. Zadruhé EUIPO tvrdí, že z napadeného rozhodnutí vyplývá, že údajně pochvalný význam slova „prima“ ve španělštině ve vztahu k dotčeným výrobkům není obecně známou skutečností, a proto nepodléhá přezkumu v rámci kasačního opravného prostředku. Zatřetí EUIPO tvrdí, že i kdyby se připustilo, že starší ochranná známka má pouze nízkou rozlišovací způsobilost, nemělo by to vliv na závěr, jehož bylo dosaženo v napadeném rozsudku. Nebezpečí záměny totiž může existovat i v případě, že starší ochranné známky mají nízkou rozlišovací způsobilost.

77.

Argumenty uplatněné EUIPO pro potvrzení napadeného rozsudku, nehledě na výše zjištěné nesprávné právní posouzení, nejsou přesvědčivé.

78.

Jak bylo připomenuto v bodě 60 výše, Soudní dvůr soustavně zdůrazňuje, že rozlišovací způsobilost starší ochranné známky je prvkem, který musí být zohledněn v rámci globálního posouzení nezbytného k určení existence nebezpečí záměny mezi dvěma označeními. I když tento prvek nemusí být vždy rozhodující, má bezpochyby zásadní význam. Nemožnost žalobce zpochybnit před Tribunálem určité aspekty posouzení tohoto prvku ze strany EUIPO však rozhodně není v rámci uvedeného posouzení irelevantní, jak zřejmě naznačuje EUIPO.

79.

Je pravda – jak tvrdí EUIPO – že závěry odvolacího senátu k této otázce by mohly být v konečném důsledku potvrzeny, i kdyby argumenty společnosti Primart byly shledány podloženými. Nebezpečí záměny může totiž nastat i v případě ochranných známek s nízkou rozlišovací způsobilostí ( 37 ).

80.

To je však v tomto kontextu irelevantní. Pouhá možnost, že tyto závěry mohou stále platit, nestačí k zamítnutí kasačního opravného prostředku. Napadený rozsudek by mohl být potvrzen, navzdory výše zjištěnému nesprávnému právnímu posouzení, avšak pouze tehdy, kdyby se ukázalo, že toto nesprávné posouzení je pro řešení sporu zcela irelevantní. Jinými slovy, závěry odvolacího senátu ohledně existence nebezpečí záměny by musely zůstat nedotčeny, nezávisle na případné opodstatněnosti argumentu společnosti Primart.

81.

Tak tomu však v projednávané věci není. V tomto stadiu zkrátka není známo, zda jsou argumenty společnosti Primart podložené. Zejména není známo ani to, zda by v případě, že by tyto argumenty podložené byly, stále platil závěr o nebezpečí záměny, ke kterému dospěl odvolací senát.

82.

Důležitá je bezpochyby zásada hospodárnosti řízení, která vyžaduje, aby rozhodnutí nebylo zbytečně zrušeno na základě poněkud podružného důvodu, pokud by výsledek nového posouzení byl stejný. Povinnost provést globální posouzení nebezpečí záměny však znemožňuje použití této zásady v projednávané věci. Toto posouzení je směsí několika přísad (např. rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky, stupně podobnosti předmětných označení na základě vzhledového, fonetického a pojmového srovnání, podobnosti označených výrobků a služeb apod.) ( 38 ). V závislosti na konkrétních okolnostech dané věci může, či nemusí změna jedné z těchto přísad změnit konečnou chuť této směsi.

83.

Je rovněž třeba zdůraznit, že globální posouzení nespočívá v pouhém „zaškrtnutí políčka“. Jednotlivé prvky, které jsou relevantní pro posouzení, musí být posuzovány jako celek, a případně poměřeny mezi sebou. Globální posouzení nemůže spočívat v přezkumu každého z jednotlivých faktorů posuzovaných samostatně, ale předpokládá zohlednění vzájemné závislosti mezi nimi ( 39 ).

84.

V projednávané věci je tedy rozhodující, že pokud by inherentní rozlišovací způsobilost starší ochranné známky byla nízká (jak tvrdí Primart), a nikoliv průměrná (jak konstatoval odvolací senát), závěr o existenci nebezpečí záměny by potenciálně mohl být odlišný.

85.

Jak nedávno judikoval Tribunál, „podhodnocení rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky ze strany odvolacího senátu by mohlo způsobit, že by napadené rozhodnutí bylo stiženo pochybením, pokud jde o posouzení nebezpečí záměny“ ( 40 ). Samozřejmě stejně platí i opak: nadhodnocení rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky může mít též dopad na posouzení nebezpečí záměny. Jak sám EUIPO zdůrazňuje ve svých pokynech, zjištění, že ochranná známka vykazuje nízký nebo velmi nízký stupeň rozlišovací způsobilosti, je obecně „argumentem proti nebezpečí záměny“ ( 41 ).

86.

Souhrnně řečeno, je podle všeho tvrzeno, že by soud rozhodující o kasačním opravném prostředku, který nemá provádět posouzení skutkového stavu, mohl provést v zásadě nové globální posouzení nebezpečí záměny v rámci kasačního opravného prostředku týkajícího se odlišné otázky, aniž byly vyslechnuty argumenty účastníků řízení ohledně nebezpečí záměny, a tímto by mohl přesně předpovídat, jaký by byl výsledek tohoto posouzení, kdyby bylo řádně provedeno soudem nižšího stupně. Toto tvrzení připomíná jednu starou českou pověst o legendární zručnosti slepého hodinářského mistra ( 42 ).

87.

Je třeba doplnit dvě poslední úvahy.

88.

Zaprvé Soudnímu dvoru nepřísluší posuzovat přípustnost, relevanci a průkaznost důkazů, které na podporu svých argumentů předložila společnost Primart před Tribunálem. V každém případě, jak bylo uvedeno v bodě 67 výše, posouzení inherentní rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky není skutečností, která vyžaduje předložení důkazů účastníky řízení, a může být tedy posouzena EUIPO (a potažmo Tribunálem) z moci úřední. EUIPO sám tento aspekt zdůraznil, když vysvětlil, proč Tribunál podle jeho názoru nesprávně použil čl. 76 odst. 1 nařízení č. 207/2009. Není tedy bezprostředně zjevné, proč by v daném kontextu měly být takovéto argumenty relevantní.

89.

Zadruhé, zjištění učiněná Tribunálem v bodě 91 napadeného rozsudku nemají za následek to, že by důvod kasačního opravného prostředku uplatněný společností Primart byl irelevantní.

90.

V bodě 91 Tribunál uvádí, že společnost Primart před námitkovým oddělením tvrdila, že výraz „prima“ znamená ve španělštině „prémie“ (platba) nebo „sestřenice“ a že tyto významy byly s konečnou platností přijaty odvolacím senátem v napadeném rozhodnutí. Tribunál v důsledku toho rozhodl, že vzhledem k neexistenci významu starší ochranné známky ve vztahu k dotčeným výrobkům je inherentní rozlišovací způsobilost této ochranné známky průměrná.

91.

I když není zcela jasné, co měl Tribunál touto pasáží na mysli, zdá se, že bez ohledu na její význam poznámky Tribunálu „nenapravují“ výše uvedené pochybení.

92.

Tuto pasáž lze případně chápat v tom smyslu, že Tribunál podpůrně posoudil argumenty společnosti Primart po meritorní stránce a dospěl k závěru, že jsou nepodložené. Potvrdil tedy to, co považoval za správné (a možná jediné) významy slova „prima“: prémie a sestřenice.

93.

Je-li tomu tak, souhlasím s EUIPO, že v této části napadeného rozsudku Tribunál provedl posouzení skutkového stavu, které nelze v zásadě přezkoumávat ve fázi kasačního opravného prostředku. Je-li tento výklad správný, v napadeném rozsudku však není dostatečně odůvodněn tento závěr: proč Tribunál shledal argumenty společnosti Primart nepodloženými? Nedostatečné odůvodnění je, jak je obecně známo, nepominutelným důvodem, který musí unijní soud uplatnit i bez návrhu ( 43 ).

94.

Skutečnost, že společnost Primart před EUIPO uznala určité významy tohoto slova, může jen stěží být považována za nevyvratitelný důkaz, že se jedná o správné a jediné možné významy. Společnost Primart každopádně uplatňuje odlišný argument. Dle mého chápání společnost Primart nezpochybňuje významy slova „prima“, na které odkázal EUIPO a následně byly potvrzeny Tribunálem. Společnost Primart totiž zpochybňuje, že s ohledem na vícero použití tohoto slova a jeho etymologii (s původem v latině, která je jazykem, z něhož současná španělština do značné míry vychází), je toto slovo chápáno relevantní veřejností i v jiných významech a obecně jako mající pochvalnou konotaci.

95.

V napadeném rozsudku nejsou uvedeny žádné důvody, proč tyto argumenty musejí být odmítnuty jako nepodložené. Na rozdíl od EUIPO mi není jasné, jak by toto posouzení argumentů společnosti Primart mohlo implicitně vyplývat z rozsudku. Není nutné zdůrazňovat, že slova mohou mít různé významy. Ani nelze mít bez dalšího za to, že relevantní veřejnost rozumí pouze úřednímu jazyku dotyčného členského státu (dotyčných členských států) ( 44 ). Při posuzování způsobu, jak relevantní veřejnost chápe určité slovo, může být též relevantní etymologie tohoto slova ( 45 ).

96.

V každém případě platí, že jakmile byl učiněn závěr, že společnost Primart nemusela vznést dotčený argument v průběhu správního řízení a mohla jej vznést poprvé před Tribunálem, to, co společnost Primart v tomto ohledu uvedla a neuvedla před EUIPO, již není příliš relevantní.

97.

Na závěr je třeba uvést, že to, že Tribunál nepřezkoumal otázku, zda má slovo „prima“ další významy (vedle těch, které byly určeny) a pochvalnou konotaci, a pokud ano, zda to má dopad na inherentní rozlišovací způsobilost starší ochranné známky, je pochybením, které nevyhnutelně vyžaduje nové posouzení věci. Je třeba posoudit opodstatněnost argumentů týkajících se inherentní rozlišovací způsobilosti starší ochranné známky a případně provést nové posouzení existence nebezpečí záměny mezi oběma dotčenými označeními.

98.

Proto je podle článku 61 statutu třeba věc vrátit zpět Tribunálu. Posouzení argumentů společnosti Primart totiž vyžaduje přezkum nových právních a skutkových tvrzení a nových důkazů. To, zda Tribunál může či nemůže toto posouzení provést nebo zda je třeba věc vrátit odvolacímu senátu, přísluší rozhodnout Tribunálu s ohledem na argumenty předložené oběma účastníky řízení k věci samé. Teprve po provedení tohoto posouzení může Tribunál rozhodnout, zda má či nemá být napadené rozhodnutí potvrzeno. Z tohoto důvodu je návrh společnosti Primart, podle kterého má být zrušeno i napadené rozhodnutí, třeba v rámci projednávaného kasačního opravného prostředku zamítnout.

99.

Navrhuji tedy, aby Soudní dvůr: