1.

Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podaná Rechtbank Noord-Nederland (soud pro severní Nizozemsko, Nizozemsko) se týká výkladu čl. 8 odst. 2 nařízení (ES) č. 261/2004 ( 2 ), který poskytuje harmonizovaná práva cestujícím v případě zrušení jejich letu, ve spojení s ustanoveními směrnice 90/314/EHS ( 3 ), která se týká práv spotřebitele, kteří si zakoupili soubornou službu pro cesty.

2.

Tato žádost byla předložena v rámci sporu mezi několika cestujícími a leteckým dopravcem ve věci vrácení ceny letenek, o které dotčené osoby požádaly v důsledku zrušení letu, který byl součástí souborné služby pro cesty, kterou si zakoupily od jiné společnosti. Jelikož nemohly získat náhradu od tohoto organizátora cesty z důvodu jeho úpadku, žalobci v původním řízení tvrdí, že letecký dopravce odpovědný za zrušený let je povinen je v takovém případě odškodnit.

3.

Z důvodů uvedených v tomto stanovisku mám za to, že čl. 8 odst. 2 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že cestující, který má nárok proplacení ceny letenky vůči organizátorovi souborných služeb pro cesty na základě ustanovení vnitrostátního práva, kterými byla provedena směrnice 90/314, nemá možnost požadovat vrácení ceny po provozujícím leteckém dopravci na základě dotčeného nařízení, i když tento organizátor je v takové finanční situaci, že není schopen poskytnout vrácení ceny letenky, a nesplnil svou povinnost přijmout záruky stanovené touto směrnicí za účelem zajištění náhrady.

4.

Podle článku 1 směrnice 90/314 je jejím předmětem „sblížení právních a správních předpisů členských států o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy prodávaných nebo nabízených k prodeji na území Společenství“.

5.

Článek 4 odst. 6 písm. b) této směrnice stanoví, že „[p]okud […] organizátor z jakéhokoli důvodu, s výjimkou porušení povinností spotřebitelem, soubor služeb před sjednaným dnem odjezdu zruší, má spotřebitel právo […] na vrácení celé částky uhrazené na základě smlouvy v co nejkratší době“.

6.

Podle čl. 5 odst. 1 uvedené směrnice „[č]lenské státy přijmou nezbytná opatření zajišťující, aby organizátor nebo prodejce, který je stranou smlouvy, odpovídali spotřebiteli za řádné plnění závazků vyplývajících ze smlouvy bez ohledu na to, zda tyto závazky má splnit organizátor nebo prodejce anebo jiný poskytovatel služeb, aniž je dotčeno právo organizátora nebo prodejce tyto jiné poskytovatele služeb postihnout“.

7.

Článek 7 téže směrnice stanoví, že „[o]rganizátor nebo prodejce, který je stranou smlouvy, předloží dostatečné záruky pro zajištění vrácení vložených prostředků a pro návrat spotřebitele v případě platební neschopnosti nebo úpadku“.

8.

Směrnice 90/314 byla zrušena dne 1. července 2018 směrnicí (EU) 2015/2302 ( 4 ) v souladu s jejím článkem 29. V projednávaném případě je však použitelná první z nich, a to s ohledem na dobu rozhodnou z hlediska skutečností sporu v původním řízení.

9.

Podle bodů 1, 2 a 16 odůvodnění nařízení č. 261/2004:

[…]

10.

Článek 1 tohoto nařízení, nadepsaný „Předmět“, stanoví v odstavci 1 písm. b), že tento nástroj „stanoví za podmínek v něm stanovených minimální práva cestujících, [zejména] jestliže je jejich let zrušen“.

11.

Článek 3 uvedeného nařízení, nadepsaný „Oblast působnosti“, ve svém odstavci 6 stanoví, že tímto nástrojem „nejsou dotčena práva cestujících podle směrnice 90/314/EHS“ a že se tento nástroj „nepoužije v případech, kdy jsou souborné služby pro cesty, pobyty a zájezdy zrušeny z důvodů jiných než zrušení letu“.

12.

Článek 5 téhož nařízení, nadepsaný „Zrušení“, stanoví ve svém odst. 1 písm. a), že „[v] že v případě zrušení letu je dotčeným cestujícím […] nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s článkem 8“.

13.

Článek 8 nařízení č. 261/2004, nadepsaný „Právo na proplacení výdajů nebo na přesměrování“, v odstavcích 1 a 2 stanoví:

„1.   Odkazuje-li se na tento článek, je cestujícím nabídnuta možnost volby mezi:

2.   Ustanovení odst. 1 písm a) se rovněž použije na cestující, jejichž lety jsou součástí souboru služeb, s výjimkou práva na náhradu škody, pokud toto právo vzniká podle směrnice 90/314/EHS.“

14.

Článek 13 tohoto nařízení, nadepsaný „Právo na následný postih“, stanoví, že „[j]estliže provozující letecký dopravce poskytne náhradu nebo plní jiné povinnosti stanovené v tomto nařízení, nelze žádné ustanovení tohoto nařízení vykládat jako omezení jeho práva požadovat podle použitelného práva náhradu škody od jiných osob, včetně třetích osob. Zejména nemohou být ustanovení tohoto nařízení vykládána jako omezení práva provozujícího leteckého dopravce požadovat náhradu škody po provozovateli souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nebo třetí osobě, se kterými uzavřel provozující letecký dopravce smlouvu. Obdobně nelze ustanovení tohoto nařízení vykládat jako omezení práva provozovatele souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nebo třetí osoby jiné, než je cestující, se kterým uzavřel provozující letecký dopravce smlouvu, požadovat náhradu škody podle použitelných právních předpisů.“

15.

Společnost Aegean Airlines SA, letecká společnost založená v Řecku, uzavřela dopravní nájemní (charterovou) smlouvu se společností G. S. Charter Aviation Services Ltd (dále jen „G. S. Charter“), společností založenou na Kypru, na základě které bylo její povinností dát této druhé společnosti k dispozici určitý počet sedadel oproti zaplacení ceny za pronájem. Společnost G. S. Charter následně dále prodala sedadla, a to zejména společnosti Hellas Travel BV (dále jen „Hellas“), která je cestovní kanceláří usazenou v Nizozemí.

16.

Společnost G. S. Charter a společnost Hellas uzavřely smlouvu, podle níž od 1. května do 24. září 2015 měl být každý pátek provozován zpáteční let mezi Korfu (Řecko) a Eelde (Nizozemsko), záloha měla být vyplacena společnosti Aegean Airlines a cena za zpáteční let na následující pátek měla být placena každé pondělí.

17.

Dne 19. března 2015 si HQ, IP (právně zastoupený HQ) a JO (dále jen HQ a další“) zarezervovali u společnosti Hellas zpáteční lety mezi Eelde a Korfu. Tyto lety byly součástí souborné služby pro cesty ve smyslu směrnice 90/314, jejíž cena byla zaplacena společnosti Hellas.

18.

HQ a další obdrželi elektronické letenky, které měly logo společnosti Aegean Airlines a byly vystaveny na lety dne 17. a 24. července 2015, jakož i dokumenty zmiňující společnost Hellas jako nájemce letadla.

19.

Dne 13. července 2015 společnost Hellas zaslala HQ a dalším dopis, v němž je informovala, že tyto lety, stejně jako všechny lety z nebo na Korfu, byly zrušeny z důvodu jak nízkého počtu rezervací, tak zrušení rezervací, což vyplynulo z „nejistoty ohledně situace v Řecku“ v té době. Kromě toho uvedla, že se v rámci intenzivních jednání se společností Aegean Airlines nepodařilo nalézt řešení pro cestující/zákazníky společnosti Hellas.

20.

V nedatovaném e-mailu společnost Hellas upřesnila HQ a dalším, že vzhledem k tomu, že již nebyla schopna dodržovat cenu sjednanou se společností Aegean Airlines, tato společnost se rozhodla již dále nezajišťovat lety, a to ode dne 17. července 2015.

21.

Dne 3. srpna 2016 bylo rozhodnuto o insolvenci společnosti Hellas. Tato společnost nevrátila cenu letenek HQ a dalším.

22.

Ti se pak obrátili na nizozemský soud s cílem, aby společnosti Aegean Airlines bylo uloženo zaplatit jim náhradu škody za zrušení letu ze dne 17. července 2015 a proplatit jim cenu souvisejících letenek, a to jednak na základě čl. 5 odst. 1 písm. c) a čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení č. 261/2004 a jednak na základě čl. 8 odst. 1 písm. a).

23.

Společnost Aegean Airlines tyto návrhy napadla a uvedla, že nařízení č. 261/2004 není za takových okolností použitelné, zejména s ohledem na jeho čl. 3 odst. 6.

24.

Mezitímním rozhodnutím ze dne 14. listopadu 2017 však soud odmítl tento důvod obhajoby, protože použitelnost nařízení č. 261/2004 ve prospěch cestujících, kteří si zakoupili souborné službu pro cesty, je podle uvedeného ustanovení vyloučena pouze v případě, že zrušení letů nezávisí na vůli leteckého dopravce zajistit či nezajistit lety, které jsou součástí této cesty, zatímco v projednávaném případě tomu tak nebylo ( 5 ).

25.

Proto na základě uvedeného nařízení tento soud přiznal HQ a dalším paušální náhradu škody, které se domáhali z důvodu zrušení dotčeného letu ( 6 ). Naopak nerozhodl o žádosti o proplacení ceny letenky.

26.

V tomto ohledu společnost Aegean Airlines tvrdí, že i kdyby bylo nařízení č. 261/2004 použitelné v projednávané věci, nemění to nic na tom, že se zde jedná o soubornou službu pro cesty, což znamená, že podle čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení není povinna vrátit HQ a dalším částku, kterou zaplatili společnosti Hellas, organizátorovi uvedené cesty, při nákupu letenek.

27.

V tomto kontextu se rechtbank Noord-Nederland (soud v pro severní Nizozemsko) rozhodnutím ze dne 21. února 2018 došlým Soudnímu dvoru dne 1. března 2018 rozhodl přerušit řízení a předložit následující předběžné otázky:

28.

Písemná vyjádření předložili Soudnímu dvoru HQ a další, společnost Aegean Airlines, německá a česká vláda, jakož i Evropská komise. Na jednání konaném dne 16. ledna 2019 byli vyslechnuti účastníci původního řízení, německá vláda a Komise.

29.

Těmito dvěma předběžnými otázkami, kterými je podle mého názoru třeba se zabývat společně s ohledem na úzké souvislosti, které je spojují ( 7 ), se předkládající soud v podstatě táže na vztah mezi nařízením č. 261/2004, které stanoví minimální soubor práv pro cestující v případě zrušení letu ( 8 ), a směrnicí 90/314, která sbližuje předpisy členských států použitelné na spotřebitele, kteří si koupili soubornou službu pro cesty ( 9 ).

30.

Konkrétněji tento soud žádá Soudní dvůr, aby poprvé vyložil čl. 8 odst. 2 uvedeného nařízení, který stanoví, že se pravidlo uvedené v odstavci 1 písm. a) tohoto článku – podle něhož cestující, jehož let byl zrušen, musí mít možnost dostat od provozujícího leteckého dopravce ( 10 ) náhradu ceny letenky ( 11 ) a případně mu musí být poskytnut let, kterým bude dopraven na původní místo odletu – „se rovněž použije na cestující, jejichž lety jsou součástí souboru služeb, s výjimkou práva na náhradu škody [ ( 12 )], pokud toto právo vzniká podle směrnice 90/314/EHS“ (zvýraznění provedeno autorem tohoto stanoviska).

31.

Soudní dvůr je žádán, aby především určil, zda toto ustanovení znamená, že cestující, který si zarezervoval let jako součást později zrušené souborné služby pro cesty, a který má tedy právo požadovat po organizátorovi cesty ( 13 ), aby ho plně odškodnil podle směrnice 90/314 ( 14 ), jak byla provedena do vnitrostátního práva ( 15 ), pak nemá možnost požádat leteckého dopravce o proplacení ceny letenky na základě nařízení č. 261/2004.

32.

Pokud bude tento výklad zachován, Soudní dvůr bude rovněž muset v odpovědi na druhou otázku upřesnit, do jaké míry to však nebude možné za takových okolností, jako jsou okolnosti sporu v původním řízení, a sice v konkrétním případě, kdy dotčený organizátor prakticky není natolik finančně způsobilý ( 16 ), aby mohl proplatit výdaje za letenku ( 17 ), a nepřijal žádná opatření s cílem zajistit toto proplacení.

33.

S ohledem na vyjádření předložená v projednávané věci existují v této věci dva opačné názory. Podle prvního názoru, který podporují HQ a další, jakož i Komise, cestující, který si zakoupil let jakožto součást později zrušené souborné služby pro cesty, má možnost žádat náhradu za letenku od provozujícího leteckého dopravce na základě nařízení č. 261/2004, pokud ve skutečnosti nemohl získat náhradu od organizátora cesty na základě vnitrostátních předpisů provádějících směrnici 90/314.

34.

Naopak podle druhého názoru, který zastávají společnost Aegean Airlines, jakož i česká vláda a německá vláda, takový cestující nemá takovou možnost, neboť má nárok vůči organizátorovi své cesty na vrácení peněz podle směrnice 90/314, a to i v případech, kdy výkon tohoto práva není následován skutečnými výsledky z důvodu nedostatku financí organizátora. Toto druhé stanovisko sdílím, a to z níže uvedených důvodů.

35.

Výklad čl. 8 odst. 2 nařízení č. 261/2004, který navrhuji přijmout, což by vedlo ke kladné odpovědi na první otázku a k záporné odpovědi na druhou otázku, je podle mého názoru v souladu se všemi kritérii posouzení, která jsou běžně používána Soudním dvorem ( 18 ) a která rozvedu níže.

36.

Podle mého názoru vyplývá ze znění uvedeného odstavce 2, že pouhá existence„práva na náhradu škody [, které] vzniká podle směrnice 90/314“ sama o sobě postačuje k tomu, že cestující, který si zakoupil soubornou službu pro cesty, jež byla zrušena z důvodu zrušení letu ( 19 ), nemá možnost žádat o proplacení ceny za letenku od provozujícího leteckého dopravce podle uvedeného nařízení.

37.

S ohledem na jednotlivé jazykové verze nařízení č. 261/2004 vedle francouzské verze ( 20 ) se mi zdá jasné, že výše uvedený výraz musí být chápán v tom smyslu, že postačuje, aby dotčená osoba měla toto právo podle směrnice 90/314, jak byla provedena do právního řádu členských států, a není rozhodující, zda výkon tohoto práva vede v praxi k získání požadovaného proplacení ceny letenky ( 21 ). Mám za to, že pokud by unijní normotvůrce měl v úmyslu dát jiný význam tomuto odstavci 2, pravděpodobně by to uvedl výslovně a upřesnil by, že nařízení č. 261/2004 má vyvolávat účinky, pokud právo na proplacení výdajů podle ustanovení 90/314 nebylo ve skutečnosti prosazeno. Přitom spíše než požadavek, aby uvedené proplacení ceny nemohlo být získáno na základě této směrnice, naopak pouze zmiňuje existenci práva na proplacení výdajů, které případně vzniká podle této směrnice, pokud jsou splněny všechny podmínky stanovené směrnicí.

38.

Kromě toho nic ve znění čl. 8 odst. 2 nařízení č. 261/2004 ani v jiných ustanoveních tohoto nařízení ( 22 ) nenaznačuje, že jeho autoři chtěli vyloučit případ takových okolností, jako jsou okolnosti uvedené v druhé předběžné otázce ( 23 ), tak, aby bylo možné požadovat vrácení peněz za letenku od leteckého dopravce v případě, že organizátor souborné služby pro cesty není finančně způsobilý provést toto proplacení podle směrnice 90/314 a nepřijal žádná opatření k zajištění takového proplacení ( 24 ). Soudní dvůr přitom nemůže, neboť jinak by poskytl příliš široký výklad contra legem, doplnit ustanovení unijního práva o právní kritéria, která nebyla stanovena, a dokonce ani zamýšlena ( 25 ) unijním normotvůrcem.

39.

Jak společnost Aegean Airlines a německá vláda zmínily ve svých řečech, Soudní dvůr sice již poskytl výklad jiných ustanovení nařízení č. 261/2004, který je širší, než by jejich doslovný význam a priori naznačoval ( 26 ), avšak extenzivní výklad, který navrhují HQ a další, jakož i Komise v projednávané věci, by byl v rozporu se zněním čl. 8 odst. 2 tohoto nařízení, který podle mého názoru ani není nejasný. Kromě toho by takový výklad neměl žádný potenciálně dobrý vliv na vyplnění případných nedostatků tohoto nařízení ve spojení se směrnicí 90/314, a to s ohledem na následující úvahy.

40.

Výklad, který navrhuji Soudnímu dvoru, podle mě podporují poznatky z historie vzniku nařízení č. 261/2004.

41.

Nejprve připomínám, že toto nařízení nahradilo nařízení (EHS) č. 295/91 ( 27 ), které se týkalo výlučně odepření nástupu na palubu a které již obsahovalo ustanovení o vztahu se směrnicí 90/314 – přijatou krátce před ním –, podle kterých v případě odepření nástupu na palubu musí organizátor cesty odškodnit zákazníky v případě nesplnění smlouvy podle této směrnice, ale s tím, že mu letecký dopravce poskytne případně odškodnění ( 28 ).

42.

Dále zdůrazňuji, že následující vývoj přípravných prací k nařízení č. 261/2004 podle mého názoru svědčí o vůli normotvůrce, pokud jde o obsah čl. 8 odst. 2 tohoto nástroje.

43.

Jak uvádí společnost Aegean Airlines, první návrh nařízení navržený Komisí totiž směřoval ke stanovení plného uplatnění nařízení na cestující, jejichž let je součástí souborné služby pro cesty ( 29 ). Evropský parlament se vyjádřil proti zahrnutí těchto cestujících do působnosti budoucího nařízení s odůvodněním, že se na ně již vztahuje vhodná ochrana na základě směrnice 90/314, podle které jsou organizátoři souborných služeb pro cesty odpovědní za řádné poskytování souborných služeb ( 30 ), včetně letecké dopravy ( 31 ). Komise však v pozměněném návrhu zachovala svůj původní postoj, když uvedla, že ochrana, kterou nabízí tato směrnice, není odpovídající, neboť cestujícím neposkytuje práva kvalifikovaná jako „automatická“ ( 32 ). Rada Evropské unie se rozhodla pro kompromisní řešení mezi tím, co navrhla Komise, a tím, co navrhl Parlament ( 33 ), přičemž oba orgány souhlasily, že se připojí k tomuto kompromisu s tím, že umožňuje dosáhnout cíle sledované v příslušných návrzích ( 34 ).

44.

Z těchto poznatků podle mého názoru vyplývá, že autoři konečného znění nařízení č. 261/2004 měli v úmyslu nevyloučit úplně z jeho oblasti působnosti cestující, kteří cestují v rámci souborné služby pro cesty, avšak ve vztahu k nim zachovat účinky systému, který je dostatečně ochranářský a který byl zřízen dříve směrnicí 90/314. V tomto ohledu sdílím názor společnosti Aegean Airlines, že námitky vznesené v pozměněném návrhu Komise ( 35 ) nebyly opodstatněné. Tato směrnice, stejně jako nařízení č. 261/2004, totiž stanoví práva, která musí být použita tak, že k požadavku na jejich dodržování není nutné se obrátit na soud, ledaže dlužník odmítá splnit svou povinnost.

45.

Konkrétně, pokud jde o zrušení souborné služby pro cesty v důsledku zrušení letu a právo na vrácení ceny letenky, které z toho může vyplynout, podle mého názoru je konečné znění ve smyslu návrhu Evropského parlamentu, neboť normotvůrce měl za to, že zájmy cestujících, kteří si zakoupili takovou cestu, jsou dostatečně chráněny směrnicí 90/314, vzhledem k tomu, že ochranné mechanismy v ní stanovené mají řádně fungovat v členských státech ( 36 ). Podle mého názoru tedy vyplývá z čl. 8 odst. 2 uvedeného nařízení, že se odst. 1 písm. a) tohoto článku použije na tyto cestující v rozsahu, v nimž jim umožňuje jednak dostat se na palubu letu, který je v případě potřeby vezme do původního místa odletu, a jednak získat proplacení ceny letenky, ale za předpokladu, že právo na proplacení již nevyplývá ze směrnice 90/314, tedy pouze v případech, kdy jsou podmínky stanovené v této směrnici splněny, aby toto právo vzniklo.

46.

Mimoto mám za to, že navržený přístup není v rozporu se zásadou rovného zacházení ( 37 ), na kterou samozřejmě Soudní dvůr odkázal ve svých rozsudcích týkajících se výkladu jiných ustanovení nařízení č. 261/2004 ( 38 ), a to s ohledem na to, co legitimně zvolil unijní normotvůrce, pokud jde o vztah mezi tímto nařízením a směrnicí 90/314. Unijní normotvůrce rozhodl, že osoby, které si koupily soubornou službu pro cesty, musí v zásadě spadat do oblasti působnosti uvedeného nařízení, a přesto být předmětem zvláštní úpravy ( 39 ). Ostatně podmínky uplatnění zásady rovného zacházení nejsou podle mého názoru v projednávaném případě splněny, neboť cestující, kteří si v rámci souborných služeb pro cesty koupili let, nejsou objektivně ve srovnatelné situaci jako cestující, kteří si zakoupili tentýž let, avšak mimo rámec souborné služby, která ze své podstaty obsahuje více služeb.

47.

Konečně poznamenávám, že během výše uvedených přípravných prací se nikterak neuvažovalo o vytvoření rezervy v posuzovaném v nařízení, pokud jde o případy – uvedené v druhé předběžné otázce – kdy organizátor souborných služeb pro cesty není finančně způsobilý odškodnit svého klienta a za tímto účelem nepřijal žádná opatření.

48.

Článek 8 odst. 2 nařízení č. 261/2004 je součástí zvláštního kontextu jak v rámci tohoto nařízení, tak s ohledem na pravidla, která s ním souvisí, což potvrzuje výklad, který navrhuji.

49.

Zaprvé, Komise uvádí, že čl. 8 odst. 2 se odchyluje od zásady, podle níž je letecký dopravce povinen poskytnout cestujícím náhradu škody a poskytnout jim pomoc za podmínek stanovených v nařízení č. 261/2004, takže musí být vykládán restriktivně, jak Soudní dvůr rozhodl, pokud jde o ostatní ustanovení tohoto nástroje ( 40 ).

50.

Nicméně je třeba konstatovat, že unijní normotvůrce sám formuloval toto ustanovení tak, že jeho rozsah je již úzce vymezen, neboť s výjimkou, která je v něm obsažena, se omezuje na právo na náhradu podle odstavce 1 písm. a) první odrážky tohoto článku ( 41 ). Navíc uvedený čl. 8 odst. 2 má poměrně zvláštní předmět, který se podle mého názoru liší od jiných ustanovení nařízení č. 261/2004, jež byla již Soudním dvorem vyložena, neboť jeho cílem je zajistit vhodné propojení se směrnicí 90/314 a konkrétněji stanovit, že odpovědnost za náhradu nese v takových případech buď letecký dopravce, nebo organizátor souborných služeb pro cesty. Konečně striktní výklad ustanovení nemůže znamenat, že v tomto ustanovení budou nalezeny podmínky, které v něm nejsou zmíněné.

51.

Proto podle mého názoru nelze z povahy odchylky tohoto odstavce 2 přímo odvodit, že letecký dopravce musí odškodnit cestující, kteří si koupili soubornou službu pro cesty, v případech, kdy organizátor této cesty nejednal v souladu se směrnicí 90/314. Právě naopak, kdyby bylo záměrem normotvůrce stanovit takovou povinnost záruky k tíži letecké společnosti navíc k povinnostem, které jsou již touto směrnicí uloženy organizátorovi cesty, jistě by to bylo v tomto nařízení uvedeno výslovně.

52.

Tento názor podle mě podporuje obsah jiného ustanovení nařízení č. 261/2004, které se týká spojení mezi tímto nástrojem a směrnicí 90/314, a sice čl. 3 odst. 6 uvedeného nařízení ( 42 ).. Tento odstavec totiž stanoví jednak to, že nařízení č. 261/2004 se nedotýká práv, jež cestujícím, kteří si zakoupili cestovní službu, plynou z uvedené směrnice, a jednak to, že toto nařízení nelze použít v případě, kdy byla dotčená souborná služba pro cesty zrušena z důvodů jiných než zrušení letu ( 43 ). Zdá se mi, že unijní normotvůrce chtěl přiznat určitou prioritu směrnici 90/314, i když se nařízení č. 261/2004 použije souběžně s ohledem na takové cestující, a to v definovaných mezích.

53.

Zadruhé, s ohledem na jeho výše uvedený zvláštní předmět se čl. 8 odst. 2 nařízení č. 261/2004 musí podle mě vykládat v rámci celého kontextu nejen s ohledem na posouzení ostatních ustanovení tohoto nařízení, ale i s ohledem na obsah druhého nástroje uvedeného v tomto ustanovení, jinak řečeno s plným zohledněním obsahu směrnice 90/314.

54.

Tato směrnice stanoví v čl. 4 odst. 6 písm. b) režim, v jehož rámci, pokud organizátor souborné služby pro cesty před dohodnutým odjezdem zruší, ať už z jakéhokoliv důvodu, spotřebitel, který si dotčený soubor služeb zakoupil, má nárok „na vrácení celé částky uhrazené na základě smlouvy“ uzavřené s tímto podnikatelem „v co nejkratší době“ ( 44 ). Tato náhrada zahrnuje mimo jiné ceny letenek.

55.

Směrnice 90/314 kromě toho a především již obsahuje ve svém článku 7 zvláštní požadavky s cílem zajistit, aby vrácení peněz podle této směrnice bylo zaručeno i v případě, že se organizátor souborných služeb pro cesty dostane do platební neschopnosti nebo úpadku ( 45 ). V případě, že organizátor nesplní tyto povinnosti, které pro něj vyplývají z uvedeného článku 7, nic neodůvodňuje to, aby takto stanovené záruky šly k tíži leteckého dopravce tím, že by mu byla uložena povinnost vrátit cenu letenek zákazníkům dotčeného operátora. Zdůrazňuji, že, pokud je systém záruky v členských státech správně proveden, chrání cestující významným způsobem ( 46 ). Od těchto ustanovení se nelze odchýlit, i když nejsou doprovázena sankcemi, a musí být podle mě dodržována organizátorem souborných služeb pro cesty pod dohledem příslušných vnitrostátních orgánů ( 47 ). Pokud by se ukázalo, že orgány členského státu nepřijaly všechna opatření požadovaná podle této směrnice k tomu, aby právo na odškodnění bylo skutečně účinné ( 48 ), nelze vyloučit, že tím mohla být založena odpovědnost státu ( 49 ).

56.

Ve světle směrnice 90/314 se mi zdá, že otázka případné platební neschopnosti nebo úpadku organizátora cesty spadá pouze do oblasti působnosti této směrnice, a nikoli nařízení č. 261/2004, což ostatně výslovně potvrzuje nová směrnice o souborných cestovních službách ( 50 ). Okolnosti, které jsou uvedeny v druhé předběžné otázce, tedy nemohou v případě uvedeném předkládajícím soudem odůvodnit to, že letecký dopravce je povinen vrátit cenu letenky cestujícímu, který si zakoupil soubornou službu pro cesty a kterému tyto peníze nevrátil organizátor cesty.

57.

Bez ohledu na námitky, které v tomto smyslu vznesli HQ a další a Komise, mám za to, že navrhovaný výklad není v rozporu s cíli, které sledují relevantní ustanovení, s ohledem jak na obecné cíle nařízení č. 261/2004, tak na konkrétní cíle podle čl. 8 odst. 2 uvedeného nařízení.

58.

Je pravda, jak uvádí preambule ( 51 ), že obecným cílem tohoto nařízení je zajistit cestujícím, na které se vztahuje, vysokou úroveň ochrany tím, že budou odškodnění za vážné nepohodlí, kterému museli čelit, a to zejména v důsledku zrušení letu. Soudní dvůr několikrát vyšel z tohoto cíle, zejména při odůvodňování širokého výkladu práv těchto cestujících ( 52 ).

59.

Nicméně, jak již Soudní dvůr rozhodl, nařízení č. 261/2004 je rovněž v souladu s dalším cílem, který je třeba vzít náležitě v úvahu, a sice s cílem zajistit rovnováhu mezi zájmy cestujících a zájmy leteckých dopravců ( 53 ). Ačkoli unijní normotvůrce rozhodl, že provozující letecký dopravce bude hrát ústřední roli při odškodňování a pomoci, na které mají cestující právo, zejména v případě zrušení letu ( 54 ), neznamená to, že musí sám nést finanční zátěž ve všech případech.

60.

Pokud jde konkrétně o zrušení letu, který je součástí souborných služeb pro cesty, mám za to, že odpovědnost, která je její nedílnou součástí, a související náklady by měly být sdíleny mezi organizátorem a leteckým dopravcem v souladu s jejich příslušnými povinnostmi, jak vyplývají nejen z ustanovení směrnice 90/314 nebo nařízení č. 261/2004, ale také závazků přijatých ve smlouvách uzavřených jednak mezi organizátorem cesty a jeho zákazníkem, a jednak mezi organizátorem a leteckým dopravcem ( 55 ).

61.

V každém případě podle mě neexistuje žádný právní základ ani objektivní důvod, aby záruka pro případ úpadku tohoto organizátora šla v praxi k tíži leteckého dopravce tak, že by mu byla uložena povinnost odškodnit cestujícího v rámci souborné služby pro cesty v takovém případě, a to tím spíše, že, jak jsem již zdůraznil, směrnice 90/314 obsahuje ustanovení, která umožňují konkrétně řešit tyto problémy, pokud jsou tato ustanovení dodržena ( 56 ).

62.

Kromě toho zohlednění cíle ochrany cestujících obecně uvedeného v nařízení č. 261/2004 nemůže vést Soudní dvůr k tomu, aby přijal takový výklad čl. 8 odst. 2 uvedeného nařízení, který by nebyl v souladu se zněním a zvláštním účelem tohoto ustanovení.

63.

V tomto ohledu mám za to, že cílem uvedeného čl. 8 odst. 2 je zajistit odpovídající propojení zejména mezi nařízením č. 261/2004 a směrnicí 90/314 spočívající v zachování oblasti působnosti každého z těchto nástrojů ochrany a zároveň zabránit tomu, aby spotřebitelé mohli využívat možnosti, které by v důsledku případného souběhu mohly být nepřiměřené.

64.

Snaha zabránit tomu, aby byl cestující nadměrně chráněn tím, že by se na něj použila zároveň práva podle tohoto nařízení a práva podle této směrnice, rovněž vyplývá ze sdělení Komise, které uvádí zejména vhodný způsob propojení uvedeného nařízení s novou směrnicí o souborných cestovních službách ( 57 ), přičemž tato směrnice výslovně vylučuje „nadměrnou náhradu“ v případě odškodnění cestujícího ( 58 ).

65.

Ve stejném duchu jsem toho názoru, že cestující by nikdy neměl mít možnost získat dvojí náhradu za letenku v případě zrušení souborné služby pro cesty, přičemž má možnost se dle své volby opřít buď o směrnici 90/314, nebo o nařízení č. 261/2004. Pokud tedy dotyčná osoba splňuje podmínky nezbytné pro nárok na proplacení výdajů podle uvedené směrnice, nemůže podle mého názoru takový nárok zakládat rovněž na tomto nařízení, i když výkon tohoto práva nevedl ke skutečnému účinku, jako je tomu v projednávané věci, z důvodu nesolventnosti jediného dlužníka, kterým je organizátor cesty, přičemž je třeba poznamenat, že takové ekonomické riziko je neustále možné ( 59 ), a připomenout, že účelem článku 7 uvedené směrnice již bylo vyhnout se tomu, že spotřebitel v uvedených případech nedostane žádnou náhradu.

66.

Konečně jen pro úplnost uvádím, že zde navrhovaný výklad je v souladu s praktickými úvahami, které nelze zcela ignorovat. Jak uvedly společnost Aegean Airlines a německá vláda, pokud by bylo rozhodnuto, že provozující letecký dopravce je povinen vrátit cenu letenky cestujícímu, který si ji koupil od třetí osoby v rámci souborných služeb pro cesty, bylo by obecně velmi obtížné, ne-li zcela nemožné zjistit, jakou částku mu musí zaplatit. Vzhledem k tomu, že cena letu je součástí celkové ceny, která v podstatě zahrnuje několik služeb, jejichž složky zná zpravidla pouze organizátor souborných služeb pro cesty, ani dopravce ( 60 ), ani sám kupující nevědí, jakou část této celkové ceny představuje cena dotčeného letu. Jinými slovy mám za to, že je nereálné domnívat se, že dopravce může vždy vyčíslit přesnou částku náhrady ( 61 ), která musí být za takových okolností vyplacena cestujícímu.

67.

S ohledem na všechny tyto skutečnosti mám za to, že čl. 8 odst. 2 nařízení č. 261/2004 musí být vykládán v tom smyslu, že cestující, který má na základě směrnice 90/314 provedené do vnitrostátního práva právo obrátit se na organizátora souborných služeb pro cesty v případě zrušení takové služby, aby mu byly vráceny všechny částky, které mu zaplatil podle smlouvy, nemá možnost žádat vrácení ceny letenky po provozujícím leteckém dopravci na základě tohoto nařízení, a to ani v případech, kdy daný organizátor není finančně způsobilý vrátit peníze za letenku a nepřijal opatření nutná k zajištění náhrady.

68.

S ohledem na výše uvedené úvahy navrhuji, aby Soudní dvůr odpověděl na předběžné otázky položené rechtbank Noord-Nederland (soud pro severní Nizozemsko, Nizozemsko) následovně:

„Článek 8 odst. 2 nařízení (ES) č. 261/2004 Evropského parlamentu a Rady ze dne 11. února 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91, musí být vykládán v tom smyslu, že cestující, který má právo podle směrnice Rady 90/314/EHS ze dne 13. června 1990 o souborných službách pro cesty, pobyty a zájezdy provedené do vnitrostátního práva obrátit se na organizátora souborných služeb pro cesty v případě zrušení takové služby, aby mu byly vráceny všechny částky, které mu zaplatil podle smlouvy, nemá možnost žádat vrácení ceny letenky po provozujícím leteckém dopravci na základě tohoto nařízení, a to ani v případech, kdy daný organizátor není finančně způsobilý vrátit peníze za letenku a nepřijal opatření nutná k zajištění náhrady.“