29.6.2020   

CS

Úřední věstník Evropské unie

C 215/14


Rozsudek Soudního dvora (osmého senátu) ze dne 12. března 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Cour de cassation – Francie) – Caisse d’assurance retraite et de la santé au travail d’Alsace-Moselle v. SJ, Ministre chargé de la Sécurité sociale

(Věc C-769/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Sociální zabezpečení migrujících pracovníků - Nařízení (ES) č. 883/2004 - Článek 5 písm. b) - Zvýšení procentní sazby starobního důchodu - Zohlednění příspěvku poskytnutého na výchovu dítěte se zdravotním postižením v jiném členském státě - Zásada rovného nakládání se skutečnostmi“)

(2020/C 215/16)

Jednací jazyk: francouzština

Předkládající soud

Cour de cassation

Účastníci původního řízení

Žalobkyně: Caisse d’assurance retraite et de la santé au travail d’Alsace-Moselle

Žalovaní: SJ, Ministre chargé de la Sécurité sociale

Výrok

1)

Článek 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení ve znění nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 988/2009 ze dne 16. září 2009 musí být vykládán v tom smyslu, že podpora na integraci dětí a dospívajících s mentálním postižením, která je stanovena v § 35a osmé knihy Sozialgesetzbuch (německý zákon o sociálním zabezpečení) nepředstavuje dávku ve smyslu tohoto článku 3, a nespadá tedy do věcné působnosti tohoto nařízení.

2)

Článek 5 nařízení č. 883/2004 ve znění nařízení č. 988/2009 musí být vykládán v tom smyslu, že:

nárok na příspěvek na výchovu dítěte se zdravotním postižením, který je stanoven v článku L. 541-1 francouzského zákoníku sociálního zabezpečení a podpora na integraci dětí a dospívajících s mentálním postižením podle § 35a osmé knihy německého zákona o sociálním zabezpečení, nelze považovat za rovnocenné dávky ve smyslu tohoto čl. 5 písm. a);

zásada rovného nakládání se skutečnostmi zakotvená v uvedeném čl. 5 písm. b) se použije za takových okolností, jako jsou okolnosti dotčené v původním řízení. Příslušné francouzské orgány musí určit, zda je v projednávaném případě prokázáno, že nastala skutečnost vyžadovaná ve smyslu tohoto ustanovení. V tomto ohledu musí tyto orgány zohlednit podobné skutečnosti, které nastaly v Německu, jako by nastaly na jejich území.


(1)  Úř. věst. C 54, 11.2.2019.