1)

Směrnice Rady 2006/112/ES ze dne 28. listopadu 2006 o společném systému daně z přidané hodnoty musí být vykládána v tom smyslu, že nebrání tomu, aby se strany transakce, jejímž cílem je převod vlastnického práva k nemovitostem, dohodly na ujednání, podle kterého nabyvatel ponese zcela nebo zčásti náklady na administrativní formality v souvislosti s touto transakcí, zejména náklady související s prvním zápisem těchto nemovitostí do vnitrostátního katastru nemovitostí. Samotná existence takového ujednání v synallagmatické smlouvě o budoucí smlouvě o prodeji nemovitostí však není rozhodující pro to, zda má nabyvatel nárok na odpočet daně z přidané hodnoty související se zaplacením nákladů plynoucích z prvního zápisu dotčených nemovitostí do vnitrostátního katastru nemovitostí.

2)

Směrnice 2006/112, zejména její článek 28, musí být vykládána v tom smyslu, že v rámci synallagmatické smlouvy o budoucí smlouvě o prodeji nemovitostí nezapsaných do vnitrostátního katastru nemovitostí se má za to, že nabyvatel, jenž je osobou povinnou k dani a který, jak se smluvně zavázal vůči prodávajícímu, provádí kroky nezbytné k prvnímu zápisu dotčených nemovitostí do uvedeného katastru, přičemž využívá služeb třetích osob povinných k dani, sám poskytl prodávajícímu předmětné služby ve smyslu tohoto článku 28, i když se smluvní strany dohodly, že prodejní cena uvedených nemovitostí nezahrnuje protihodnotu plnění týkajících se katastrální evidence.