Rozsudek Soudního dvora (prvního senátu) ze dne 16. července 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Consiglio di Stato – Itálie) – OC a další, Adusbef, Federconsumatori, PB a další, QA a další v. Banca d'Italia, Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero dell'Economia e delle Finanze

(Věc C-686/18) (1)

(„Řízení o předběžné otázce - Přípustnost - Článek 63 a násl. SFEU - Volný pohyb kapitálu - Článek 107 a násl. SFEU - Státní podpory - Články 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie - Svoboda podnikání - Právo vlastnit majetek - Nařízení (EU) č. 575/2013 - Obezřetnostní požadavky na úvěrové instituce a investiční podniky - Článek 29 - Nařízení (EU) č. 1024/2013 - Článek 6 odst. 4 - Obezřetnostní dohled nad úvěrovými institucemi - Zvláštní úkoly svěřené Evropské centrální bance (ECB) - Nařízení v přenesené pravomoci (EU) č. 241/2014 - Regulační technické normy týkající se kapitálových požadavků na instituce - Vnitrostátní právní úprava, která stanoví prahovou hodnotu aktiv družstevních záložen založených ve formě družstevních společností a umožňuje omezit právo na vyplacení podílu vystupujícího společníka“)

(2020/C 297/11)

Jednací jazyk: italština

Předkládající soud

Consiglio di Stato

Účastníci původního řízení

Žalobci: OC a další, Adusbef, Federconsumatori, PB a další, QA a další

Žalovaní: Banca d'Italia, Presidenza del Consiglio dei Ministri, Ministero dell'Economia e delle Finanze

za přítomnosti: Banca Popolare di Sondrio ScpA, Veneto Banca ScpA, Banco Popolare – Società Cooperativa, Coordinamento delle associazioni per la tutela dell’ambiente e dei diritti degli utenti e consumatori (Codacons), Banco BPM SpA, Unione di Banche Italiane – Ubi Banca SpA, Banca Popolare di Milano, Amber Capital Italia SGR SpA, RZ e.a., Amber Capital UK LLP, Unione di Banche Italiane – Ubi Banca ScpA, Banca Popolare di Vicenza ScpA, Banca Popolare dell’Etruria e del Lazio SC

Výrok

Článek 29 nařízení Evropského parlamentu a rady (EU) č. 575/2013 ze dne 26. června 2013 o obezřetnostních požadavcích na úvěrové instituce a investiční podniky a o změně nařízení (EU) č. 648/2012, článek 10 Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 241/2014 ze dne 7. ledna 2014, kterým se doplňuje nařízení č. 575/2013, pokud jde o regulační technické normy pro kapitálové požadavky na instituce, jakož i články 16 a 17 Listiny základních práv Evropské unie, musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání vnitrostátní právní úpravě členského státu, která družstevním záložnám, které mají v daném státě sídlo, zakazuje odmítnout splacení kapitálových nástrojů, avšak umožňuje jim na neomezenou dobu odložit vyplacení podílu vystupujícího společníka a zcela nebo zčásti omezit jeho výši, pokud omezení vyplacení, o kterých bylo rozhodnuto v rámci uplatnění této možnosti, nepřekročí meze toho, co je nezbytné – s ohledem na obezřetnostní situaci uvedených záložen – pro účely zajištění, aby kapitálové nástroje, které vydávají, mohly být považovány za nástroje zahrnované do kmenového kapitálu tier 1, zejména s ohledem na skutečnosti uvedené v čl. 10 odst. 3 nařízení v přenesené pravomoci č. 241/2014, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

Článek 63 a násl. SFEU musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání právní úpravě členského státu, která stanoví prahovou hodnotu aktiv pro výkon bankovních činností družstevních záložen se sídlem v tomto členském státě a založených ve formě družstevních společností s ručením omezeným na akcie, při jejímž překročení jsou tyto záložny povinny přeměnit se na akciové společnosti, snížit aktiva pod tuto prahovou hodnotu nebo přistoupit k jejich likvidaci, v rozsahu, v němž tato právní úprava skutečně zajišťuje uskutečňování cílů obecného zájmu, které sleduje, a nepřekračuje meze toho co je nezbytné k jejich dosažení, což přísluší ověřit předkládajícímu soudu.

(1) Úř. věst. C 35, 28.1.2019.