|
10.8.2020 |
CS |
Úřední věstník Evropské unie |
C 262/2 |
Rozsudek Soudního dvora (šestého senátu) ze dne 4. června 2020 (žádost o rozhodnutí o předběžné otázce Landgericht Bonn – Německo) – Thomas Leonhard v. DSL-Bank – eine Niederlassung der DB Privat- und Firmenkundenbank AG
(Věc C-301/18) (1)
(„Řízení o předběžné otázce - Ochrana spotřebitelů - Směrnice 2002/65/ES - Úvěrová smlouva uzavřená na dálku - Právo odstoupit od smlouvy - Důsledky - Článek 7 odst. 4 - Vrácení obdržených plnění - Zaplacení náhrady za užívání - Povinnost poskytovatele - Vyloučení“)
(2020/C 262/02)
Jednací jazyk: němčina
Předkládající soud
Landgericht Bonn
Účastníci původního řízení
Žalobce: Thomas Leonhard
Žalovaná: DSL-Bank – eine Niederlassung der DB Privat- und Firmenkundenbank AG
Výrok
Článek 7 odst. 4 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/65/ES ze dne 23. září 2002 o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES musí být vykládán v tom smyslu, že když spotřebitel uplatňuje své právo na odstoupení od úvěrové smlouvy uzavřené na dálku s poskytovatelem úvěru, má tento spotřebitel – s výhradou částek, které on sám je povinen zaplatit tomuto poskytovateli za podmínek uložených v čl. 7 odst. 1 a 3 této směrnice – nárok na to, aby od tohoto poskytovatele úvěru získal vrácení splacené jistiny a úroků zaplacených v rámci plnění této smlouvy, ale nikoli na to, aby mu byla zaplacena náhrada za plody z této jistiny a těchto úroků.